(hotel)
Reita
Je přesvědčený o tom, že teď už ho nemůže nic zastavit. Konečně mu ty prokleté kalhoty stáhne a hodlá pokračovat dál, je mu naprosto jedno, jestli někdo přijde nebo ne. Dokonce by nejspíš nepřestal, nejde to, už je moc rozjetý a Ruki v tom jenom podporuje, když uslyší jeho sten. Musí dlouze vydechnout, když se chystá znovu se vrhnout na jeho rty. Je ale zastaven a chce po něm, aby se přesunuli do postele. Nespokojeně zamručí, protože to znamená, že bude muset dalších pět vteřin počkat, což je prostě...no strašně moc.
" Zabiješ mě.." Ozve se jeho hlas s jasnou výčitkou a hlavně na sebe prozradí, jak moc je na tom špatně. Narovná se na pohovce vstane, bez váhání si přes hlavu přetáhne nátělník a popadne ho do náruče, nejspíš by ho v tuhle chvíli odnesl i s pohovkou. Zamíří spěšně ke dveřím jeho pokoje, kdyby šli k němu, nejspíš by ho ještě donutil uklidit a to riskovat nehodlá. Zmáčkne kliku předloktím a ramenem, možná až moc prudce vrazí do dveří, takže se ozve hlasitá rána jak narazí do zdi na druhé straně, odrazí se a začnou se přivírat. Patou je za nimi s bouchnutím zavře a udělá těch pár poslední kroků k posteli, kde ho rychle ale opatrně položí. Konečně ze sebe dostane kalhoty, ve kterých už je mu celkem těsno, i když jsou volnější a přesune se vedle něj do postele, kde ho okamžitě začne znovu líbat. Ruka mezitím zamíří k jeho pasu, aby ho donutil přesunout se na něj, chce ho takhle vidět, když si chce vymýšlet Ruki může i on.
Ruki
Se silným jiskřením v očích ho sleduje, jak ze sebe sundává nátělník. Až kluci přijdou, najedou tu Reitovo tílko a jeho kalhoty. Zajímavá kombinace... Usměje se a s dalším tichým smíchem se ho chytne kolem krku, když je odnášen do svého pokoje. Lichotí mu, že si Reita vybral zrovna ten. Jakmile se pod ním matrace zhoupne, má oči jenom pro svlékajícího se Reitu a nutno dodat, že nahý vypadá naprosto dokonale. Nesprchují se spolu, opravdu ho takhle dlouho předlouho neviděl, i když jsou v jedné kapele a on na to není připravený. Zaútočí na jeho smysly a způsobí, že ho začne opravdu moc a moc chtít. Natáhne po něm dlaně, když si k němu lehá, aby se přitulil k němu do obětí. Ta pozice mu nevydrží dlouho, Reita se rozhodně udělat něco, co by sám od sebe nevymyslel. Určitě ne na poprvé. Vrhne po něm trochu nejistým a vyděšeným pohledem, když se v další okamžik ocitne obkročmo na jeho klíně. Pořád má ještě na sobě svoje vlastní tričko, ale to je tak celé a cítí jeho klín na tom svém. Nejistě si zkousne rty, ale hledět na něj pod sebou a na výraz v jeho tváři je dechberoucí. Vidí, jak moc se mu líbí a jak moc ho chce. Opře se dlaněmi o jeho hrudník a intuitivně se pohne v bocích. Vlny vytvořené na jeho vlasech mu zakrývají jedno oko.Reita
Když ho uvidí na svém těle, spokojeně se mu zvedne koutek a mírně pootevře rty. Mohl by být hotový už jen z toho pohledu. Sleduje jak mu prameny zakrývají oko a natlačí se boky proti němu se zakloněním hlavy, když se pohne v přesně těch místech, které si o to doslova říkají. Vztáhne dlaň k jeho tváři a zaboří prsty do vlny, kterou má přes tvář, aby ji mohl odsunou dozadu, kde mírně zatne ruku v pěst a provokativně zatahá. Druhou prozatím silně svírá jeho bok společně s narůstajícím vzrušením, s každým okamžikem je větší a větší. Nakonec přece jen přesune prsty na lem jeho trika a s mírným nadzvednutím a napnutím svalů na břiše, mu ho přetáhne přes hlavu. Nakonec se ale přesune do sedu a přitiskne se na jeho nahý hrudník, pohnouc jeho štíhlými boky proti sobě a způsobí si tak další až moc příjemný pocit ve svém klíně.
"Dokonalý...věděl jsem to..." Vydechne s o něco hlasitějším stenem v blízkosti jeho rtů, než se jeho prsty zase ztratí ve vlasech o něco víc je sevřou, když znovu rozehraje vášnivou hru jejich jazyků.
Ruki
S tichým syknutím zavře oči a zakloní hlavu v závislosti na tom, jak mu Reita hrne vlasy dozadu a svírá je. Nebolí to, ale je to projev jisté spokojenosti nad tím gestem. Vzápětí na to přijde o triko, ale kde by jinde protestoval, nyní zvedne poslušně ruce nahoru a nechá ho to udělat. Málem se srazí, jak se k sobě ihned přitisknou, on ho obejme pažemi kolem krku a jednou dlaní si ho přidržuje za šíji u svých rtů, zatímco druhou ho škrábe dlouhými nehty po zádech.
"Vždycky jsi byl hrozně egoistický." Promění jeho lichotku ve vlastní, když Reitovo prohlášení vydá za mluvení o jeho já. Nenechá už říct nic dalšího, protože v tu chvíli mu prostě nacpe jazyk do krku a zároveň s tím se nadzvedne na kolenou, aby svůj klín přesunul přesně do té správné pozice. Neví, čí tělo sálá víc, ví jenom, že potřebuje trochu pomoct, aby mu mohl nabídnout svoje tělo a dovést jejich vášeň na nejvyšší možný vrchol. Vymotá si jednu jeho dlaň z vlasů a sjede jí přes svůj krk a tělo až dolů na bok a dozadu na zadek. Prostě si ho tam odvede sám.
Reita
" Já vím.." Odpoví mu s jasným blýsknutím v očích, ale je to spíš jen dobře míněné škádlení, než aby to myslel vážně. Mírně zakloní hlavu, když se nadzvedne, aby mu mohl vycházet líp svými rty vstříc a sjede dlaněmi po jeho rozpáleném těle až na zadek, který vzrušeně stiskne. Hlasitě zasténá, když ucítí jeho ruku na svém přirození a stiskne víčka k sobě, už jenom ten dotek je neskutečný a co teprve to, co bude následovat. Nechá ho, aby jej navedl do jeho nitra a v momentně, kdy do něj začne pronikat slastně pootevře rty.
"Bože" Vypadne z něj jenom trochu přidušeně, ten pocit snad nikdy nedostane z hlavy, je si jistý, že ho vždycky jenom uvidí a nejspíš ho bude chtít zatáhnout někde bokem. Ta energie mezi nimi je šílená, spalující. Má sto chutí mu rukama na jeho bocích pomoct, ale ví, že mu by tím ublížil, takže jen vyjede po kůži na jeho zádech nahoru a zase dolů, dokud se v jeho nitru neocitne celý. Rty se mezitím přesune na jeho krk, aby v jeho kůži umlčel další hlasitější steny, i když je mu víceméně jedno, jestli je někdo uslyší, stejně už je pozdě nad tím přemýšlet a jestli jsou kluci vedle...ať si to užijí. K jeho vlastnímu překvapení trpělivě počká, než se na jeho klíně Ruki pohne sám a teprve potom začne jeho boky pohybovat proti sobě.
Ruki
Už příliš nerozeznává, kde přesně se nacházejí Reitovy ruce, má pocit, že úplně všude. Bolest je sotva postřehnutelná, dostal se někam nad její hranici v okamžiku, kdy nastoupili do tohohle shinkanzenu, který nemá žádné brzdy. Hrdelně vzdychne, když si zajede vlastníma rukama do vlasů a zvedne je nahoru, zatímco se prohýbá v zádech dozadu a cítí jak je Reitou naváděn na nejlepší možné pohyby pro jejich společnou slast. Nechá vlasy zase spadnout dolů a sjede si rukama po těle. Jednou dlaní laská sám sebe a tou druhou mapuje jeho tělo. Je to trochu divadlo pro jeho oči a potěchu. Otevře víčka a podívá se mu přímo do očí pohledem, ve kterém je rozpoutané samotné peklo. Pak se znovu přitiskne na jeho rty, tentokrát se vší něhou a láskou, která se v něm probouzí. Uvolní si dlaně, znovu jimi tiskne jeho hrdlo, skoro v náznaku silnějšího stisku, ale tak, aby mu neublížil. Jeho vrcholná extáze se blíží neskutečnou rychlostí, a když se to stane, hlas se mu v hrdle zadrhne a znovu prudce hodí vlasy dozadu. Div se v té páteři nezlomí, jak to s ním zalomcuje.Reita
Všechno je to příšerně rychlá smršť, kterou tak dlouho, na jeho vkus až příliš dlouho odkládali. Jenom ten pohled na něj, jak jeho dlaně putují po jeho těle, už jenom z toho pohledu se mu zatmívá před očima. V jednu chvíli se už neudrží a jednu dlaň přesune na tu jeho, která momentálně pracuje v klíně a pokračuje společně s ním. S každým dalším pohybem se na jeho tváři objevují kapičky potu, jeho dech už je jasně poznamenaný blížícím se vrcholem. Stačí mu jen jediný pohled na jeho tělo, které se prohne dozadu, ucítí stahující se úzkost jeho nitra, tohle všechno ho pošle na vrchol společně s ním.
"Ruki" Broukne jeho jméno slastně přidušeným hlasem, když zaboří rty do jeho kůže na hrudi a mírně ji zkousne. Svaly se mu třesou jako nikdy, vypadá to, že mu v tu chvíli srdce vyskočí z těla. Jakmile se trochu vzpamatuje, jeho rozechvělé rty, se začnou pomalu posouvat nahoru přes krk až k těm jeho a dlouze jej políbí, tentokrát ale velmi pomalu; paže podvlečené pod těmi jeho a dlaně položené na lopatkách.
"Tak tohle bylo nezapomenutelný.." Broukne naprosto spokojeným úsměvem, když se odvedle ozve prásknutí dveří a hlasitý smích.
Ruki
"Ano, to ano." Vydechne jenom rozechvěle, mezi několika motýlími polibky a pak se ohlédne přes rameno, když se kluci doslova přiřítí do předpokoje. Soudě podle hlasitého smíchu, několika dutých ran a padajících věcí si umí domyslet, že rozhodně jen tak nejdou vedle sebe a ani netrvá dlouho, když se ozve další bouchnutí, tentokrát jiných dveří... nikdo nemusí být génius, aby věděl, že se vedle za chvíli odehraje něco podobného. Vrátí tvář pomalu k Reitovi a pohladí ho dlaní po líci. Teprve pak se pohne, aby z něj opatrně slezl a přitáhl si ho k sobě do lehu. Vtěsná se mu do obětí a vychutnává poslední dozvuky toho aktu. Je neskutečně spokojený. A taky unavený. Dali si něco, co by se mohlo přirovnat ke sprintu, ale ani trochu nemá pocit, že to bylo odbyté, spíš jako když se lámou olympijské rekordy a dostává zlatá medaile. Dovolí si zavřít oči a škrábe ho nehty po hrudníku.
"Proč ti to tak trvalo." Broukne a usměje se. Ne Reitovi to rozhodně netrvalo, ale na někoho se to svést musí, no ne?
Reita
Musí se mírně usmát, když vnímá jak jeho slova, tak i to co se určitě děje vedle.
"Hmm...špunty do uší asi nemáš.." Houkne pobaveně, když je jasné, že si oba dva domysleli, co se tam asi bude dít. Když ucítí jeho dlaň na své tváři, vyjde mu jí vstříc, aby ten dotek, co nejvíce pocítil a mírně u toho přivře víčka. Je dokonale spokojený, nikdy by si nedokázal představit, že v jeho blízkosti na tom tak moc dobře bude. Vlastně to začal tušit před pár dny, že nic jiného kromě něj nechce. Nechá se od něj klidně přitáhnout do lehu a obejme jej svou paží, aby mohl klidně odpočívat na ještě pořád se trochu rychle zvedajícím hrudníku, jedním větším máchnutím rukou, oba dva přikryje. Prohrabuje se mu ve vlasech a po jeho poznámce koukne do stropu a tiše se zasměje.
" To ty jsi mě nechtěl vzpomínáš.." Připomene mu, ale rozhodně v tom není nic zlého, spíš to bere jako vtip, teď už ano. V duchu si poděkuje za svoji paličatost a je rád, že se na to nevykašlal.
" Můžu ti dneska zahřívat postel?" zeptá se s nádechem provokace v hlase, no co, maximálně polezou ráno z každých dveří dva, aspoň na sebe nebudou divně koukat.
" Zničil jsi mě" Dodá ještě, když zavře oči a po chvíli už se spokojeným úsměvem klidně oddechuje.
(Konec)
Já jsem taky moc ráda za Reitovu paličatost, že se na to nevykašlal :33 Tohle bylo krásné a velmi mi to zpříjemnilo večer, děkuji :33
A jsem moc zvědavá i na ty druhé dva :33 A taky na jistě velmi zajímavé ráno :D
A jsem moc zvědavá i na ty druhé dva :33 A taky na jistě velmi zajímavé ráno :D
[1]: Rei se jen tak nedá, to by přece nešlo! XD No nicméně si myslím, že budou mít ještě mnohem ehm...zajímavější momenty. XD
Co se týče chudáčků druhých, nebudou to mít, tak jednoduché. Ani nevím, proč si vylosovali, tak trnitou cestu; huh zase jsem z toho na měkko, už radši mlčím. XD
Jin | 21. května 2019 v 20:44 |
Tak toto vo mne nezanechalo len brnenie, ale rovno mi ostalo horúco a len čo som dočítala Reitov part, tak som hneď skočila na Rukiho a bolo to presne tak živé, úžasne ani nie napísané, ale precítené by som povedala, lebo keď si to človek číta, tak nemyslí na nič iné, len vidí tie obrazy jooooj, teraz si to budem v hlave pekne prehrávať (devil) a ešte tá posledná veta: Zničil si ma +Zapradie+ No dokáže niečo ešte viac vystihnúť, čo sa medzi nimi stalo? Aj keby som si to nečítala, stačilo by mi počuť túto vetu a už mi fantázia pracuje :3
[3]: A to je přesně to, co jsme chtěly, takže mise splněna. Ne, je to paráda, že to takhle působí a můžeme se poplácat po rameni (Tohle asi znělo trochu egoisticky uhm XD). Samozřejmě ve vší skromnosti moc děkujeme za tyhle podněty a pohled další strany, je to opravdu moc přínosné pro další psaní a storyčka. Fantazie pracuje? Mmm tak to je ta úplně nejlepší věc, kterou bychom si mohly přát!😇😍
Žádné komentáře:
Okomentovat