Ruki x Reita - Až si uvědomíš...část 2.

 (hotel)

Reita

"Ty debile" Zamručí vztekle, když se mu ruka kroutí do hodně nepřirozené pozice a pocítí bolest v rameni. Tohle není dobrý, to by si měl uvědomit, jenže jediné, na co dokáže myslet je vztek, který se v něm hromadí. V takové chvíli je jak neřízená střela. K tomu ještě zaslechne Rukiho hlas, jak na něj křikne a koutkem oka zaregistruje, že dostal taky. Zavrčí už hodně nepříjemně a jestli byl někdy opravdu v ráži, tak je to právě teď. Dobře mířeným kopem trefí toho tlustého idiota a bez váhání mu uštědří další ránu a ne jednu. Je mu jedno jestli toho budou zítra plné noviny, dal ránu Rukimu a to se neodpouští. Dlaně položí vyhazovači v předklonu, který se snaží právě pochytat krev z nosu na záda a párkrát ho pěkně kopne kolenem do břicha, čímž se odporoučí k zemi úplně.

"Teď si sahej na koho chceš..." Plivne po něm pořád vztekle a zadýchaně, než mu dojde kolik je kolem lidí. Plácne jistý obnos ze své kapsy a že toho tam není málo, číšníkovi, než se natáhne po Rukim a s rukou kolem pasu ho začne táhnout ke dveřím s výrazem -Zkuste mě někdo zastavit a je po vás-. Venku před klubem chytí první taxíka a zapadne hned za ním dovnitř.

"Ukaž mi to.." Broukne tiše, když mu pomalu začne odtahovat dlaň z nosu, v očích má pořád vzteklou jiskru, ale jak se zdá s pohledem na něj a starostí trochu měkne.

"Nevypadá, že bude zlomený.." Prohodí tiše, než si ze váhání stáhne pásku z nosu a přitiskne opatrně na jeho, aby nebyl úplně celý od krve.

Ruki

Zrovna se otáčí čelem za Reitou, když si všimne, jak plivl na vyhazovače na zemi a protočí očima. Jestli na něj podá žalobu za ublížení na zdraví, mají o skandál postaráno. Možná by ji měli podat první, ale jemu se do žádných soudních tahanic určitě nechce. Rozhodně na nic nečeká, když ho Reita odvádí z baru, venku se očima rozhlíží, jestli někdo nezavolal policii, ale vypadá to, že to pro všechny byla jen obyčejná hospodská rvačka. V autě si pořád tiskne dlaně k nosu. Má plné ruce vlastní krve a příliš to nepřestává. Potřeboval by led na zátylek. Reita si ho natočí k sobě a on dá pomalu dlaně dolů. Při jeho větě o tom, že by mohl být jeho nos možná i zlomený, na něj doširoka otevře oči a má v nich momentální zděšení. To ho vůbec nenapadlo. Bolí to tak hrozně, že ani neví, jak víc by měl zlomený nos bolet. Nechá Reitu, aby mu jemně přitiskl vlastní pásku na nos a pak se opře o opěru sedačky s očima zavřenýma. Zvolna to přestává.

"Musíme zavolat manažerovi a týmu. Potřebujeme, aby to srovnal ještě dneska večer. Nemáme čas při turné řešit rvačky, co jsme si sami zavinili. Taková ostuda...." Huhlá. Pak se ale pousměje. "To bylo docela rockerské, že? Velmi nejaponské..."

Reita

Snaží se nějakým způsobem zastavit krvácení, ale vůbec mu to nejde. Párkrát už měl nos rozbitý, vždycky jenom trochu a není to vidět, jenže to bylo něco po ruce ale tady? V tu chvíli se vedle jeho hlavy objeví z předních sedadel ruka a podá jim dobře vychlazenou plechovku s colou.

"Ehm díky" Broukne směrem k taxikáři a plechovku si převezme, aby ji mohl Rukimu přiložit na zátylek.

"Pořád lepší než nic.." Broukne trochu nešťastně, protože tuhle rvačku odnesl hlavně on a to ho štve.

"Měl bych se tam vrátit a dorazit ho.." Zamumlá si spíš pro sebe, pořád z něj ještě všechen vztek nevyprchal. Pak ho ale zarazí Rukiho výraz, když mu dojde jaké by mohl mít následky zlomený nos. Koukne na něj s nešťastným výrazem a pohladí ho jemně po vlasech.

"To bude dobrý..uvidíš...je to jen tou ránou.." Dodá konejšivě a krátce se k němu skloní, aby mu věnoval polibek na čelo a je mu úplně jedno, jak to bude vypadat.

"Zavoláme mu z hotelu...vyřídím to.." Ujistí ho vážně, protože je to v podstatě jeho vina, kdyby se neohnal....pak se mu ale pobaveně blýskne v očích.

"Však jsme skupina...nějaký ten skandál je potřeba..." Mrkne na něj, snaží se neusmívat, ale z druhé strany ho těší, že toho vyhazovače nakonec sundal.

"Do toho klubu už asi nepůjdeme co? Škoda...ty sedačky byly fajn..." Neodpustí si poznámku, ale to už se blíží k hotelu. Pomůže Rukimu z auta a podpírajíc ho paží kolem pasu ho dovede až do pokoje, kde jej pustí až ve chvíli, kdy dosedne na sedačku. Zamíří rovnu k mrazáku, odkud vytáhne něco neznámého původu a zabalí to utěrky a podá mu to, aby si mohl schladit zátylek. Pak vyřídí potřebný telefon, ze kterého se ozývá neskutečný řev, co si to jako o sobě myslí a podobně. Položí to nakonec s pobaveným úšklebkem.

"No moc nadšený nebyl.." Pokrčí rameny, než se usadí před něj na zem a položí si hlavu na jeho kolena.

" Je to lepší..?"

Ruki

Reita mu chladí zátylek plechovkou od cocacoly, kterou dostali od řidiče. Bylo to milé gesto a on byl momentálně ve svém krotkém módu, takže se rozhodl poslat mu domů lístky na koncert, kdyby chlapíka jejich hudba zajímala. Ukázalo se, že ano. Klidně by si z něj mohl udělat osobního taxikáře pro toto město. Přikývne na Reitova slova, že to vyřídí on. Za to je mu vděčný, protože huhlat do telefonu a něco dlouze vyřizovat se mu zrovna teď nechce. Jemně a pobaveně zavrtí hlavou nad tím skandálem.

"Máš dobrou ránu. Pěkně se u toho na tebe kouká." Broukne po chvíli s očima upřenýma na druhou stranu ven z okýnka. Skládat komplimenty a ještě mu u toho koukat do očí, to zas nebude hned tak přehánět... zase by byl nervózní. Pak se rozesměje. Jejich zamilované sedačky. Chtěl by je domů...

"Pozítří se přesouváme do Nagana. Jsem zvědavý, jak to vezme Kai a Hyde... podle mě to ani jednomu ještě tak docela nedošlo. Že jsme uprostřed turné, víš?" Nadhodí měkce. Až budou mít po něm, snáz se hledá byt ve městě podle potřeby, ze kterého se dá dlouhodobě pracovat, ale při turné jsou rádi, že mají hotel a jejich štáb, kde jaké další ubytování, které je zrovna po ruce. Společně dojdou až do pokoje, kde ho konečně obejme uklidňující atmosféra jakéhosi zázemí a soukromí a on se naprosto odevzdaně svalí do sedačky. Ještě pořád si chladí krk tím, co mu Reita dal, ale z nosu už mu neteče. Už to bolí výrazně míň. Pak ho mlčky pozoruje při telefonování, nejradši by se do toho několikrát vložil sám, koneckonců jsou to oni, kdo všechny platí, kromě jejich agentury samozřejmě... no ale...

"Přidělali jsme mu hodně práce." Řekne a shlédne na Reitu, který si položí hlavu na jeho kolena. Odloží led stranou a chvíli vstřebává ten pohled, když ho má u nohou a dost intimně blízko. Tohle je opravdu dlouhý pohled do očí. A cítí se u toho skoro jako na trůnu. Má ten pocit docela rád. Tajně, samozřejmě... Zvedne levou dlaň a natáhne konečky prstů k jeho vlasům na čele. Taky dostal. Chudáček... sjede prsty na jeho bradu a jemným tlakem na ni směrem k sobě mu udá směr.

Reita

Samozřejmě byl potěšený jeho komplimentem, hlavně když ví, že s nimi většinou šetří. Jenže teď už ho má plnou hlavu, když se na něj kouká ze spodu s jednou dlaní volně položenou na jeho stehnu. Ani se nepohne, dlouho na něj jenom kouká a je spokojený.

"Já myslím, že do teď měl klid, jedna menší rvačka...to není zas taková hrůza za tu dobu..." Broukne s nádechem pobavení, ne že by to bral na lehkou váhu, ale nepřijde mu to jako nějaká apokalyptická událost. Možná ještě chtěl něco říct, ale k tomu už se nedostane, protože veškeré jeho myšlenky momentálně odsunou stranou jeho prsty, které se dotknou první vlasů na čele a pak zamíří k bradě. Už ho má zase plnou hlavu, byl by rád věděl, jak to dělá. Pomalu se začne zvedat společně s tlakem jeho konečků prstů a zapře se dlaněmi vedle jeho boků, aniž by mu přestal koukat do očí, v těch jeho už se zračí jasné vzrušení, které je ještě umocněno vztekem a bojem. Zastaví se několik milimetrů od jeho rtů, než se o ně jemně otře těmi svými.

" Jestli tě to bolí počkám..." Broukne šeptem, ale navzdory vlastním slovům, překoná tu drobnou vzdálenost a políbí jej, nejprve pomalu ale s každým pohybem jsou jeho polibky více naléhavější.

"Za takovou odměnu, bych si klidně dal i druhé kolo..." Broukne, když se musí na pár vteřin oddálit a nadechnout se, dlouho mu to ovšem nevydrží a s dlaní ve vlasech a krátkým vzdychnutím se jejich rty znovu spojí.

Ruki

"To je pravda. Jsme hodní kluci." Broukne. Ona to pravda skutečně je. Vždycky byli dost skromní, hvězdné manýry nedoháněly ani jednoho z nich, všude slušní... možná proto, že jejich úspěch byl pozvolný a vydřený. Žádný věhlasný manažer je nepostavil na obří stage hned od začátku. Reita to pochopil velice dobře. Přesně tohle chtěl. Přivře oči pod jemným dotykem jeho rtů. Bolí ho to, v nose mu tepe, ale tohle ho nezastaví před tím, aby dokončil, co si v klubu začal. Nestačí říct nic, protože se jemně dotknou rty. Jak jimi pohne, bolest trochu zesílí, ale čert ji vem. Musel dát kolena od sebe, aby pustil jeho tělo blízko ke svému v téhle pozici, kdy je Reita ještě stále trochu níž, než on. Je přimáčknutý mezi jeho tělo a sedačku a tlak v klíně se pomalu začne vracet. Pevně stiskne víčka k sobě, když ucítí jeho dlaň ve svých vlasech a oplácí mu polibky, zatímco volnou dlaň přesune na jeho rameno, za které si ho přitáhne blíž. Už se nemůže stát nic, aby tomuhle bylo zabráněno, leda by kluci právě přišli domů... a to už by byla vážně smůla. Vzdychne si a sjede dlaní z jeho vlasů i na druhé rameno, přitahujíc si ho na sebe, co nejtěsněji.

Reita

"Ti nejhodnější..." Broukne silně zastřeným hlasem vzrušením, když se znovu na chvílí odtáhne, aby mohl svou paží dostat kolem jeho pasu a s další zase o kousek vašnivější vlnou polibků, ho pomalu pokládat na sedačku. Sám už je na nohou a napasuje se mezi jeho stehna. V kalhotách už má dost těsno, po tom, co se dělo v klubu, by to ani déle trvat nemohlo. Jednou dlaní se zapírá a druhou silně stiskne jeho stehno, než se vydá na průzkum hebké kůže pod trikem. Dlouho mu to ale nevydrží, nechá se unést vším, co se dělo a děje a přímočaré se začne dobývat do jeho kalhot. I kdyby stokrát chtěl, nedokáže se ovládnout. Jakmile vyhraje souboj se zapínáním, vjede dlani pod látku a několikrát se v těsném prostoru pohne, než mu začne kalhoty stahovat. Celou tu dobu se nedokáže odtrhnout od jeho rtů, je příliš pohlcen jejich chutí, dokonce se neubraní tichému zásténání, už to chtěl příliš dlouho a ta vášeň mezi nimi je neskutečná.

Ruki

Reita ho začne pokládat a on se jej pevně drží, aby mezi nimi nebyla ani mezírka, zatímco jsou spolu opět ve vášnivém střetu rtů. Vzdychne si pod jeho stiskem a pak už ucítí jeho žhavou dlaň na svém břiše. Zatmívá se mu před očima z toho, jak agresivně rozepíná poklopec jeho kalhot a sám mu mezitím vjíždí oběma dlaněmi do vlasů, znova znova. Zakloní hlavu přes boční opěru pohovky a hlasitě vzdychne, když se jeho ruka konečně pohne v těch správných místech. Najednou je to všechno přesně tak, jak má být. Už žádné pochybnosti.

"Ne tady.... v posteli...." Dostane ze sebe jenom a ví, že to je věta, která Reitu právě v tuto chvíli minimálně přizabije, ale on byl vždycky hrozně rozmarný. Chce prostě tam a ne se mačkat tady na pohovce. Zase tvář předkloní a podívá se do jeho očí se vší nevinností, ale zároveň neochvějností, aby věděl, že prostě bude postel a pokračování až pak. Moc by nedal za to, že je tam Reita rovnou teleportuje.

(Konec druhé části)

1  Bara-chan | Web | 12. března 2019 v 22:40 | Reagovat

Awwh, já trnu hrůzou, aby je zase někdo nepřerušil... Budou se moct mít jenom pro sebe, že jo?
Tohle se mi vážně moc líbí :33

2  Tenshi & Akurai | Web | 14. března 2019 v 22:21 | Reagovat

[1]: mmm...nám se to taky líbilo! XD O:) Jestli ti brní v žaludku, když to čteš, tak jako nás, když to píšeme, tak pak můžeme být opravdu hrdé na atmosféru :)

3  Jin | 21. května 2019 v 19:26 | Reagovat

POslušne hlásim brnenie! A inak Bara-chan, aj mne to napadlo! :D presne som si hovorila, že ak im tam tí chalani teraz nabehnú, tak toto hádam nie! :D jooooj, ale najkrajšie momenty sú tu pre mňa vtedy, keď Reita položí Rukimu hlavu na kolená a potom ako Ruki "udá jeho tvári smer" toto bolo super a tá atmosféra, presne tu sa mi zatajil dych, ako taký zlomový moment, keď sa doberanie láme na vzrušenie a ešte sa mi veľmi páčilo aj to, ako Ruki prerušil Reitu, že nie na pohovke, ale v posteli, mne osobne to znelo veľmi sexy (angelface). Také to: "Chcem ťa šialene bláznivo, ale nie na pohovke, ale tam, kde si to s tebou môžem poriadne rozdať." Vŕzgajúca posteľ, pokrčené prikrývky a mezdi nimi dve prepletené spojené telá... dokelu, dúfam, že tretia časť sa neskončí v tom najlepšom! :D ...a inak, možno sa pýtam blbosť, ale ja som vlastne neznalec skupiny (pardon), ale obdivovateľka vášho písania, prečo má Reito na nose tú pásku?

4  Tenshi & Akurai | Web | 22. května 2019 v 20:37 | Reagovat

[3]: Tak tahle scéna zůstává na mém žebříčku na prvních místech. Ta atmosféra a možná taky proto, že byla jejich první, mě nějak pořád zůstává v hlavě a ne a ne se jí zbavit.  Možná taky proto, že jsme jim s Tenshi tak dlouho tuhle postelovku odepíraly a trošilinku je trápily (chudáčci malí, tohle si budu dlouho vyčítat XD)
A co se týče Reie a jeho skrývaného nosánku. On si opravdu myslí, že to není nic k vidění, a proto ho ani neukazuje. Ale my víme, že ho má moc, moc hezký. Z druhé strany bez pásky, šátku (moje oblíbená verze) nebo masky si ho asi už nedokážu představit. ❤