(Rukiho pokoj, Reiův pokoj)
 |
 | |
 |
 |
(golfové hřiště)
Reita
Měl problémy usnout, převaloval se celou noc v posteli a ráno byl snad poprvé v životě vzhůru jako první. Proběhl koupelnou a vydal se na snídani, k překvapení všech, se v ní jen porýpal. V hlavě měl pořád jen včerejší večer a nevěděl, jestli si má nadávat, že to vůbec zkusil anebo být rád, že to aspoň zkusil. Navíc ty noční smsky!! Donutil ho se přiznat a pak nic?! Jako vážně? Zabije ho, hned jak ho potká! Dneska ho čekala návštěva u babičky a dědy. Po cestě ještě mamce prozradil plán ohledně neděle a Rukiho a samozřejmě mu mamka chtěl pomoct. Má ji hrozně rád, stačilo jen říct, jak to má Ruki doma a co viděl a všechno mu odkývala. Nálada se mu trochu zlepšila, i když pořád jen koukal nervózně z okýnka a měl tak maximálně chuť si zapálit. Sestra se mu smála a snažila se z něj dostat celou tu dobu, co se děje. On však zarytě mlčel, tohle přece nemůže nikomu říct. U babičky panovala jako vždycky naprosto skvělá atmosféra, on sám se snažil být...normální. Moc mu to nešlo. Všechny sice trochu oblbnul tím, jak se snažil usmívat a rýpat jako vždycky. Jen děda na něj koukal trochu podezřívavě a Reiovi bylo jasné, že před ním nic neutají. Po obědě si ho děda vzal stranou a on mu vyklopil všechno, teda spíš to, že by Rukiho chtěl vytáhnout ven a proč to nejde. Prostě s ním musí mluvit, jinak se zblázní, musí z něj dostat, co to jako mělo znamenat. Jako vždycky ho děda vezme kolem ramen, chvíli to vypadá, že přemýšlí, než m sdělí jasný plán, který by ho v životě nenapadl. Zmínil se mu, že Ruki chodí na golf a děda je vlastně členem. Oči se mu rozzáří, když na nic nečekají a už s pozvánkou do klubu sedají do auta a míří k Rukiho domu. Před ním začne být Rei trochu nervózní, ale děda ho naprosto uklidní svým úsměvem a sebejistým chováním, se kterým se vydá se neochvějně ke dveřím. Otevře Rukiho máma oba jí pozdraví a Rei se zmůže jen na to, kouká na dědu, jak si bravurně počíná, naprosto dokonale jí ukecává, že Ruki s nimi prostě musí a on sám by mu uvěřil, jak životně důležité to je. Padají komplimenty na hlavu Rukiho mámy a ta se dokonce začíná usmívat. Za chvíli už zůstanou přede dveřmi sami s příslibem, že Rukiho hned pošle.
" Téda…ty jsi nejlepší." Obejme ho Rei krátce a na tváři už mu hraje široký úsměv. Na chvíli se sice v klubu zdrží ale mají čas v podstatě až do večera, děda jí totiž řekl, že budou asistovat na turnaji a ten se určitě protáhne, dokonce i razítko Ruki dostane. A to stačí, jen aby nachystali občerstvení a můžou si jít po svých. Střelí pohledem po Rukim, hned jak se objeví ve dveřích, snaží se vyzkoumat, cože to má za výraz, aby rozluštil, co provedl tím, že se mu přiznal. Příležitost dostanou až v klubu, kde zůstanou v jednom ze salonku jen oni dva a mají vyskládat na tácy jednohubky a podobné blbosti.
"Proč jsi mi už neodpověděl?" Uhodí na něj Rei, hned jak se dveře zavřou a přistoupí až k němu, hledí mu upřeně do očí.
Ruki
Vůbec si to nenaplánoval, ale vyšlo to úplně přesně. Dostal z něj konkrétnější přiznání v ten čas, co zmínil na začátku a... najednou nevěděl, co s tím. Chtěl se zorientovat v tom, co Reita provedl v jeho pokoji, chtěl vědět, jestli to spontánní reakce v dané situaci nebo se mu doopravdy líbí, ale ve skutečnosti netušil, jak na to bude sám reagovat. Jeden z nejoblíbenějších kluků ve škole, obletovaný všemi holkami, vrchní bavič a dohazovač, ten který možná nemá první místo na stupních holčičí krásy, ale rozhodně má miss sympatie a kromě toho fanclub roztleskávaček kolem sebe. A on tu na něj vybalí, že Ruki, totální outsider, pan neviditelný potížista a ten, co má pihu na bradě - kterou mimochodem nesnáší - nenapravitelný cynik, skeptik a pesimista s ironickým pohledem na svět, se mu líbí. Nechápe to. Ještě víc nechápe, že řeší tohle všechno okolo, ale nějak zapomněl na fakt, že mu na hrudi něco chybí a v kalhotách něco přebývá. Celé dopoledne pomáhal s domácími pracemi, které mu matka zadala a pak si musel nechat zkontrolovat všechny úkoly od otce, i když už mu bylo šestnáct. Pořád chtěli mít přehled, že je dělá dobře a kromě toho, že je má o víkendu hotové jako první. Jen proto, aby mu mohli dát další. Mají akorát po obědě a on stojí nad otcem, sedícím za stolem a kouše si ret, aby mu tam nenašel chyby, když někdo zazvoní. Otevřít jde matka, ale jakmile uslyší Dobrý den, natáhne uši tím směrem a nejradši by se tam rozeběhl. Vůbec nevnímá tátu a co mu říká, za to vnímá nějakého pána, co s Reitou přišel a co říká on. Cože? Pak k němu matka dojde, domluví se s otcem a pozve hosty do předsíně, zatímco jemu promine úkoly navíc a vyžene ho nahoru, obléct se na golf. Nemá ani šanci říct, že třeba nechce, ale on chce. A tak se oblékne do bílých kalhot a polobotek, na sobě má košili a vestičku, také ve světlém - což mimochodem nesnáší úplně stejně - a s sebou docela drahou výbavu, protože na tom rodiče nešetří, když dojde dolů, pozdraví se s Reiem i dědečkem a zcela nechápavě a mimo s nimi odejde. V autě oba mlčí jako zařezaní, mluví hlavně děda a rozebírá se golf, zatímco oni dva rozpačitě civí každý ze svého okýnka a na turnaji je vezmou rovnou k občerstvení. Dozvědí se, jak jsou oba k sežrání od místních tetek a osamí spolu u švédských stolů, zatímco je celá společnost venku. Rukimu je úplně jasné, že teď to přijde, skoro se krčí za stolem s talířkem v ruce a taky že ano. V tu ránu je Rei u něj a jde do toho na přímo. Střelí k němu opatrným a trochu bojácným pohledem a chvíli přemýšlí.
"To jsi vymyslel celou tuhle komplikovanou situaci, jenom aby ses mě zeptal?" Opáčí mu vlastní otázkou a přikrčí se ještě víc. Pro jistotu stůl trochu obejde a co chvíli k němu zalétne očima, aby viděl, co on. Mimoděk rovná brus a vůbec ne jídlo a tváře mu trochu zčervenají.
"Promiň. Nevědě jsem, co říct." Hlesne.
Reita
Rei zrovna stojí těsně u něj a kouká mu do tváře, než pohledem sjede na jeho slušivý obleček. Vzpomene si hned, jak Ruki hned po škole cpe košili do batohu a je možná trochu škodolibý ale uchechtne se upřímně.
"Vezmeš si to i v neděli?" Dobírá si ho cíleně a je vidět, jak moc se zatím baví. Trochu to připomíná hru na kočku a na myš, když obchází stůl a snaží se dostat z jeho blízkosti. Jenže on chce být blízko a navíc…Tohle mu přece dělat neměl. Udělá krok jeho směrem, když se dveře otevřou a dovnitř strčí hlavu jeho děda a podá Rukimu papír s razítkem. Oznámí jim, že mají ještě nachystat skleničky a pak můžu jít anebo si klidně zahrát, že to záleží na nich. Než se vytratí z místnosti a nechá je samotné sjede pohledem ještě oba dva. Reity děda není slepý ani hloupý a už nějakou chví tuší, jak to Rei má nic mu samozřejmě neřekl, čeká totiž, až s tím za ním přijde sám.
" Díky Dědo, sejdeme se v šest, ať nejsou potíže..." Ujistí ho naprosto vážně a počká, než se dveře opět zavřou. Teprve pak se rázným krokem vydá k Rukimu, obejde stůl i jeho, a když se otočí čelem k němu a zády, teda spíš zadkem ke stolu, opře se dlaněmi o desku a uvězní ho mezi nimi. Hned, jak to udělá, nejradši by si vynadal, protože na něj zase útočí jeho blízkost, jeho vůně a on si připomene, jak chutnaly jeho rty a je …v háji.
"Ne, chtěl jsem Tě vytáhnout ven a …ale jo taky tě pěkně sprdnout, tohle mi nedělej." Zamručí nespokojeně a snaží se tvářit naštvaně, aniž by se od něj oddálil. Moc mu to nejde, protože mu pravý koutek sem tam vystřelí vzhůru.
"A teď už víš, co mi na to řekneš?" Vyjde z jeho rtů dřív, než se stačí zarazit a žaludek se mu zhoupne. Původně se ho nechtěl ptát, ale když už tu tak stojí…možná by mol udělat krok zpátky ale jemu se prostě nechce. Těkne pohledem na jeho rty a zase zpátky do očí. +Ještě chvíli se bude tvářit jak vyplašená srnka a …Reii klid to dáš!+ Snaží se uklidnit sám sebe a jde mu to mizerně. Ještě jednou zopakuje svůj pohyb očima a raději se narovná a přejde ke kbelíku s ledem, strčí do něj ruku a pak si jí přejede po tváři. Musí se uklidnit a hned!
Ruki
Střelí očima od svého oblečení k jeho očím a zamračí se. Nejen, že se cítí jako pitomec, on mu to v podstatě i řekne. Sice do tohohle klubu dokonale zapadá a před těmi venku by se měl cítit vlastně naprosto v pohodě, ale necítí. Radši by svoje černé tričko. Nic mu na to radši neřekne, protože má od noci pořád ještě vroubek a nespouští z něj pohled ani na okamžik, když se dveře otevřou a on sebou trhne jako by byl přistižený při něčem, co vlastně vůbec nedělá. Je to Reitův děda, takže jen sklopí oči a mlčky přikývne na jeho žádost se skleničkami, přejde k němu, s úklonou si vezme papír, který přeloží a strčí si ho do náprsní kapsy a pak se zase vrátí ke stolu chystat to občerstvení, tedy dokud neodejde. Trvá přesně dvě vteřiny, než je Rei u něho, uvězní ho mezi svým tělem a stolem, on zpanikaří a chytne se za hranu stolu, zatímco se do něj opře, až se skleničky zakomíhají a upře do široka otevřené oči do těch jeho se rty jemně pootevřenými. +Co chceš dělat?+ Zeptá se ho ve svých myšlenkách. Pousměje se, když mu řekne, že ho chtěl dostat z domu. Je vlastně jako princ, co tahá princeznu z věže, kde ji drží zlá čarodějnice, ale koutky mu zase spadnou, když Rei pokračuje s tím sprďákem. Uhne očima do strany a snaží se dělat, že nevidí jeho přechody očí mezi jeho rty a tváří. Jestli ví? Ne to vůbec neví... Nakonec Reita vzdá souboj s ním i se sebou a on ho sleduje, jak se chladí ledem. Musí si přitisknout dlaň na ústa, aby potlačil smích, ale zase zčervená a přijde mu to hrozně roztomilé.
"Umíš hrát golf? Nezahrajeme si?" Zeptá se, když začne spěšně dochystávat věci na stole. Podle pohledu z okna pochopil, že sem míří skupinka penzistů na svačinu a na pokec. Obejde stůl, vezme ho za ruku a odvede ho zadem ven, aby se jim vyhnuli. Tam ho pustí, vezme si svůj vak na hole a míčky, natáhne bílé rukavičky a s důležitým výrazem se vydá k odpališti u první jamky. Důchodci už jsou stejně mnohem dál a hřiště je obrovské.
"Teď ti ukážu, že i s malým míčkem můžeš dělat triky. Fotbalisto." Nadhodí si míček v dlani a položí ho v důkladném předklonu na vyznačené místo. Zase se narovná, uchopí hůl, upraví si kšiltovku na hlavě a rozmáchne se stylem smrtky s kosou. A pak míček naprosto profesionálně odpálí a hledí za ním, jak letí k brance. Samozřejmě, že ji netrefí, ale umístění je dobré.
"Teď ty." Zavelí Ruki a začne hledat hůl, která by mu šla, protože Rei je vyšší a taky má víc síly.
"Na."
Reita
Možná by si ten led měl vysypat na hlavu úplně celý, protože ani ruka na tváři mu vůbec nepomohla a on by se nejraději vrátil k Rukimu a nejlíp do té samé polohy jako před chvílí. Nikdy s tím takový problém neměl. Jasně, líbilo se mu pár kluků ale nikdy….nikdy nebyl tak moc v háji jako teď. Vůbec to nechápe, už se dávno smířil s tím, že prostě kluci ale proč zrovna Ruki? Chvíli ho koutkem oka pozoruje a v hlavě už má asi milion věcí, proč je to zrovna on. Prostě se mu líbí od konečků vlasů až po jeho golfové polobotky.+ Tak tohle už je vážný+ Ujistí sám sebe v duchu, když se k němu otočí celým tělem a obočí mu stoupá nahoru, když mu opravdu řekne, že by si mohli zahrát. Několik dlouhých sekund přemýšlí, jestli si z něj dělá srandu, ale když vidí ten zástup důchodců a ty babičky vedle nich, které by je nejspíš vytahali za tváře, nechá se popadnout za ruku a odvést pryč. Nejradši by ho nepouštěl a dokonce se o to i pokusí ale Ruki je jako ještěrka, obratně se mu vysmekne. Neodpustí si trochu zklamaný výraz, který se mu krátce proběhne po tváři.
" Tak to chci vidět...ale první budu muset odtrhnout pohled od té tvé vestičky." Neubrání se dalšímu rýpnutí a široce se usměje. Úsměv mu v momentě zmrzne, když se Ruki opravdu důkladně předkloní. S mírně pootevřenými rty sleduje jeho zadní partie a nevědomky naklání hlavu na stranu, jak si ho prohlíží ze všech úhlů.
"Ehm, netušil jsem, že u golfu ocením tak hezky tvarovaný…ehm dokonalý výhled." Vypadne z něj dřív, než si stačí uvědomit, že vůbec něco říká. Když se Ruki narovná, párkrát zamrká, jak se ten obraz snaží vyhnat z hlavy a hlavně si neuhnat problém v jistých partiích. Ustoupí raději krok stranou, když se Ruki rozmáchne a on sleduje, jak ladně trefí míček a ten se odporoučí na hodně dobré místo. Málem zapomene zavřít pusu a jen na něj nepokrytě kouká, jestli se mu to náhodou nezdá.
"Tééda…ehm Ruki, máš dobrou pojistku?" Zeptá se ho pobaveně, když mu nakonec vyhrabe nějakou tu hůl a vrazí mu ji do ruky.
"Tohle není dobrý nápad ale..." Odmlčí se, když si přeměří hůl pohledem svírajíc ji dlaněmi na obou koncích. Krátce se rozhlédne po okolí, jestli nikde nikdo není. Všude klid, všichni se cpou. Udělá spěšně krok směrem k němu, přehodí mu hůl přes hlavu, aniž by ji dlaněmi pustil a uvězní ho tak ve své náručí. Není si úplně jistý, co dělá a čeho tím chce dosáhnout ale…rozhodl se ho trochu potrápit, a jestli bude rudnout pokaždé v jeho blízkosti, je to celkem dobrý způsob.
"Tahle hra mě asi bavit bude." Broukne s pobaveným výrazem ve tváři a jasným zablýsknutím v očích. Kdyby byl Ruki proti, už ho vyfackuje ten večer anebo mu to řekne narovinu ale to neudělal, takže…testuje si ho? Možná trochu.
Ruki
On si ty řeči na jeho oblečení nenechá, to snad není pravda. Jakmile se zbaví hole a vtiskne jednu Reitovi, prostě tu zatracenou vestu přetáhne přes hlavu a pověsí na jednu z holí, které koukají z vaku. Tak. Košile už snad není takový problém? Pro jistotu si ještě rozepne horní dva knoflíčky, ale vzápětí na to mu dojde, jak to vypadá, a že se tady vlastně svléká a radši se honem podívá jinam. Navíc má ještě plnou hlavu toho jeho výhledu. Samozřejmě, že si to k tomu tvarování domyslel, když to padlo přesně v tu chvilku, kdy byl ohnutý a vůbec neví, že má rudý obličej i celý krk. Zasune si vlasy za ucho a snaží se příliš nerozebírat fakt, že jediný, kdo tady má hezký zadek je Rei s tou svou dokonalou postavou a ne on, protože on je příliš hubený, malý a navíc tak nějak prostě... nic na něm není. Oproti Reitovi. Ne nesleduje ho, toho by si všiml i slepý!!! Kluci si přece běžně poměřují.... všechno! Někde to četl. Takže to vůbec není tím, že na něj kouká jinak, než by měl!
"Eh, pojistku?" Vinou toho, co se mu honilo v hlavě, vůbec neví, co tím Rei myslel a čemu to patřilo. "Nevím, zeptej se mámy." Zamumlá a už se chystá ukázat mu, jak se hůl drží, aby mohl učinit svůj odpal a oni se pak mohli přesunout o kus dál. Jenže nic takového se nestane. Místo toho se mu hůl ocitne napříč za zády a on udělá dva rychlé krůčky směrem k Reitovi, o kterého se doslova zarazí dlaněmi a v tu ránu tu spolu stojí hodně na těsno. On se té rudé ve tvářích snad nikdy nezbaví. Srdce se mu prudce rozeběhne a neví, jestli dřív hledat v jeho očích, co to má znamenat nebo uhýbat pohledem někam do strany. Kohokoliv jiného by odstrčil a poslal někam, ale on v něm rozpoutává emocionální peklo. Neví, proč to tak je, jen ví, jakou trému z něj má a že se neskutečně bojí toho, že tohle je nějaká houpá hra, i když tuší, že Rei není nějaký namachrovaný pitomec. Proč by jinak bránil Kaie a Uruhu? Krčí skoro nešťastně čelo, ale nevysmekne se mu.
"Někdo to uvidí." Hlesne sotva postřehnutelně. Jeho vzpurná povaha je teď docela utlačená dominantním Reitou. Připadá si, že jestli se toho někdo domákne, hrozí mu minimálně trest ukamenováním.
Reita
Možná, že chtěl reagovat na řeči ohledně pojistky. Nejspíš něco o sani a jak by mu ukousla hlavu, kdyby se jí zeptal. Jenže teď mám úplně jiný problém. Uvěznit ho k sobě, měla být hodně dobrá provokace a Rukiho rudé tváře ho ujišťují, že se to perfektně provedlo. Jenže zavařil taky sobě. Shlíží na jemné rysy, hlavní pozornost mají Rukiho oči, do kterých upřeně kouká a nemůže svůj pohled odtrhnout. Už zase mapuje jednotlivé odstíny duhovek, jež ho vábí k sobě a má problémy vzpomenout si, jak se dýchá. Tohle úplně v plánu nebylo! Měl to být sebevědomý postoj ve stylu -ha, ha…mám tě - a místo toho….-Ha, ha, dostavám tě do kolem Reii, paráda-, aniž by se o to Ruki pravděpodobně pokoušel. Ruce i s holí trochu povolí a sklouznou do míst jeho beder. Nadechne se, že by mu něco řekl ale místo toho je jen naprázdno zavře a hlasitě polkne. Zkusí to ještě jednou, když mu řekne, že je někdo uvidí.
"Všichni se cpou." Vypadne z něj nakonec úplně pitomě a vůbec by ho nenapadlo, že jedny oči ho přece jenom vidí a k nim ještě úsměv jeho dědečka, než zase zmizí za rohem budovy.
"Nikdo tu není…" Pokračuje dál Rei a je pro něj, čím dál větší problém, poskládat dohromady pár slov. Za to jeho tělo si dělá, co chce a on se bezmyšlenkovitě sklání k Rukiho rtům. Vůbec se mu nepodařilo dostat jejich chuť z hlavy, moc dobře si ji vybavuje a už zase ji cítí, i když se jich pořád ještě nedotýká.
"Ruki já…"+Moc to chci udělat znovu+ Dokončí si pro sebe v hlavě a sbírá odvahu to opravdu udělat. Před očima má Rukiho prsty na knoflících v závěsu za nimi i jeho plachý pohled, který na něj teď vrhá a…
"Jak mi jde golf?" Zeptá se úplně mimo, než překoná i posledních pár milimetrů a velmi lehce ho políbí. Tentokrát se sice po chvilce odtáhne ale nepustí ho ani neuteče jako minule z jeho pokoje. Zkouší to znovu, teď už je s tím srovnaný a přijme jakoukoliv reakci. Stejně mu nic jiného nezbývá, nemůže si pomoct a jde do toho po hlavě.
Ruki
+Všichni se cpou... nikdo tu není...+ Běží mu hlavou jeho slova a sám se krátce rozhlédne kolem, kam dohlédne. Taky nikoho nevidí. Vrátí se pozorností k němu a ví, co bude následovat. Ví, že to Rei znovu udělá a jen víc zatne konečky prstů do jeho hrudi, ale ani teď mu neuteče a nechá se od něho políbit. Je to velmi opatrné, zvláštní a v něm všechno hraje tak nahlas, že se diví, že to není slyšet. Nejhorší na tom všem je, že se mu po žaludku rozlévá příjemné horko. Ne, není mu to proti srsti a mělo by být. Reitovy rty jsou měkké, i když nekompromisní a ví, že tohle není rozhodně všechno, budou ještě dravější, když si bude myslet, že si může dovolit víc. Zvedne k němu řasy a skoro provinile se podívá do jeho očí. Má nutkání se mu omluvit, jako by to byla jeho vina, že ho tu stahuje na nějaké podivné scestí, místo, aby byl někde s pěknou holkou. Neví nic o tom, že Reie nezajímají. Z tohohle by byl takový průšvih! Vůbec netuší, co by s ním rodiče provedli. Možná ho odvedli rovnou k psychiatrovi? Vyhodili z domu? Neví...
"Mám strach." Špitne a vůbec to nechtěl říkat. Vůbec mu nechce svěřovat, jak to doma má, nikomu to nechce říkat. Rozhodně nechce přiznat něco takového, jako že se bojí. On se nebojí, poradí si se vším! Dlaně z něj ale nestahuje, jen se opatrně opře čelem o jeho rameno. Uvědomuje si, jak Reitovo tělo hřeje, jak tiše tluče jeho srdce, že je živý, dýchá, že se mu líbí. Je to frontální útok na jeho utajované citlivé nitro a on už nikdy nebude jako dřív. Už pozná jaké to je, chtít s někým být a bude nenávidět každou vteřinu, kdy to bude jinak a těch vteřin bude hodně, protože žije tam kde žije a jaký stylem. Tohle nikdy neměl dopustit, ale je pozdě.
Reita
Nic se neděje. Několik neskutečně dlouhých minut se nic neděje a oni tu jen stojí a koukají si do očí. Nemůže se nadechnout, nemůže vydchnou, nedokáže se pohnout a přitom by si nikde nepřál být raději. Koutky se mu nepatrně zvednout, když si do paměti ukládat každý milimetr Rukiho tváře a ví, že ji bude mít před očima, kdykoliv nechá víčka klesnout. Vnímá zvláštní pocit v hrudi, příjemný, hřejivý, který se tam usadí pokaždé, když na něj kouká. Je tam i ve chvílích, kdy na něj myslí. Nebude moc spát, tím si je jistý. Pak ale Ruki promluví a jeho nitro se sevře. Ta slova mu zní v hlavě a on má najednou pocit, že by dokázal přeprat celý svět, jen aby ho toho pocitu zbavil. Stáhne obočí k sobě se zvláštně posmutnělým výrazem, kterým dává jasně najevo, jak moc ho to tíží. Nechá ho klidně opřít se čelem o jeho rameno a v tu chvíli s tlumeným zvukem dopadne hůl do trávy. Vypracované paže obejmou drobné tělo a přitiskne ho k sobě, zaboříc tvář do jeho vlasů a stiskne víčka pevně k sobě.
"Neboj se Ruki-chan, všechno bude v pořádku, slibuju." Tohle by vůbec neměl, není v jeho silách podobný slib dodržet. Musel to ale říct, aby věděl, že je tu s ním, že to není jen rozmar v hlavě kluka. Takových rozmarů už pár bylo ale tohle je jiné, něco úplně odlišného od všeho, co mohl za svůj krátký život zažít. Když oči otevře, vidí prvního důchodce, jak vychází zpoza rohu, naštěstí míří opačným směrem. Mírně se od Rukiho odtáhne a upřímně se usměje.
"Pojď." Popadne jej zlehka za ruku a rozběhne se směrem k nedalekému lesíku, kde má svoje oblíbené místečko, stranou od všeho. Zastaví se až u jednoho z listnatých stromů, jehož větve se sklání nejvíc k zemi a kryjí tak prostor u kmenu ze strany od klubu. Protáhne jej pod ním a usadí se pomalu, opírajíc se zády o kmen stromu, než si ho přitáhne k sobě do náruče. Prostě tu hodlá jen sedět a držet jej, ve svém obětí.
"Jak moc je to zlé Ruki?" Zeptá se ho tichým hlasem nadechujíc se vůně jeho vlasů.
Awwww :33 Tohle je prostě zlaté :33 Reita je zlatíčko, Ruki je zlatíčko, a já se tu rozplývám, ňuňám, trochu se sem tam i obávám, aby všechno klaplo, aby je někdo nenačapal, občas si oddechnu, že je to ok... (A vůbec jsem neplánovala, aby to bylo v tolik hodin! Jen nechci fénem budit barák a nechci ani spát s mokrou hlavou :'D )
Je mi Rukiho hrozně líto s tím, jak to má doma. Ale stejnou měrou jsem hrozně moc ráda, že má Reitu, který má kolem sebe taky vynalézavé lidi, a dokáže mu ten život rozjasnit :33 Mooc mě potěšilo, že se Ruki nechal opět políbit, ale že je přese všechno opravdu i taková ještěrka :D :33 Jsem zvědavá, jestli se mu Ruki Reitovi už trošku svěří, nebo jestli se z toho vykroutí... ale i kdyby tam měli jen tak sedět a nechat plynout čas, moc se mi takhle spolu líbí :33
Je mi Rukiho hrozně líto s tím, jak to má doma. Ale stejnou měrou jsem hrozně moc ráda, že má Reitu, který má kolem sebe taky vynalézavé lidi, a dokáže mu ten život rozjasnit :33 Mooc mě potěšilo, že se Ruki nechal opět políbit, ale že je přese všechno opravdu i taková ještěrka :D :33 Jsem zvědavá, jestli se mu Ruki Reitovi už trošku svěří, nebo jestli se z toho vykroutí... ale i kdyby tam měli jen tak sedět a nechat plynout čas, moc se mi takhle spolu líbí :33
A mimochodem, jsem taky hrozně zvědavá, jak se budou všichni chovat, až se spolu sejdou ve škole :D
Rei a Ruki, co k tomu dodat. Tohle je pair, který se prostě píše sám a z člověka padají věty, aniž by se vlastně pořádně snažil. Oni jsou společně neskutečně úžasní a někdy mě vážně překvapuje Rei, jak na ním drží ochranou ruku. Vážně to je ob čas jak pohádka. Rukimu zas občasně raší růžky, tak uvidíme, jak moc velké peklíčko to bude.XD Ale koukám, že si čas trefila úplně geniálně na to, jakou story a s jakým názvem jsi četla.XD To je fakt osud nebo co. XD Btw s tím potkáním ve škole jsi nám vnukla nápad, takže na tom určitě zapracujeme a snad se ti to bude líbit.
Žádné komentáře:
Okomentovat