(Kazův byt)
Aoi
Odemkne i vchodové dveře do bytu a samozřejmě vejde s ním, aby se ujistil, že půjde rovnou do postele. Neubrání se zvědavému rozhlížení, když Kaž rozsvítí světlo a jakmile mu pohled padne na skatey, dojde mu, že ho tam zapomněli. Promne si dlaní ústa a trochu provinile po něm stočí oči. "Promiň, tohle mi vůbec nedošlo." Řekne mu, když se na ně dívá a pak ho Kaz vezme za volné zápěstí. Stočí k němu oči, když se podívá do těch jeho s otázkou v nich napsanou. +Nechoď?+ Skoro by ho začal obviňovat, že už s tím zase začíná, ale ty oči... ten pohled, který je v nich. Tohle není žádná hra, tohle je pokračování reality, kterou probudil svou jedinou otázkou. Teď už nevidí ani tu hranou sebejistotu, odmítání, zklamání, je tam něco nepopsatelného. A to je něco na něj. Měl by jít domů, nebydlí sám, ale s rodiči, i když je mu dost na to, aby spal, kde chce. Nemá tady žádné věci a ráno chtěli někam jít... a pak se musí učit a za Kimiko. Proč by měl zůstávat s cizím klukem v jeho bytě? Rozhlédne se kolem a stěny mu najednou připadají neútulné a studené. Pere se v duchu sám se sebou a pak se nevěřícně podívá na peníze ve své dlani. Váhal s odpovědí moc dlouho. Zavrtí pro sebe hlavou, stiskne rty a peníze odloží na botník. Vytáhne z kapsy bundy telefon a najde kontakt na svou mámu, které zavolá a v krátkosti jí sdělí, že se zdrží a přespí u kamaráda, ale že si před osmou dojde domů pro věci na sport. Mamce to takhle vyhovuje, věří mu, že někde netrojčí, nepije nebo snad nefetuje a rozloučí se s ním. SMS od Kimiko zcela neúmyslně přehlédne. Prostě na ni v nastálé situaci nějak nemá čas. Zuje si boty a shodí ze sebe bundu.
"Oukej. Tak... si uděláme kafe, já si pak ustelu na gauči a uložím tě do postele." Vypadne z něj nakonec. Tak nějak podvědomě za nimi zamkne dveře a klíč nechá v zámku, prostě kvůli bezpečnosti. Popojde dovnitř do bytu a zamíří ke kuchyni. Je rozhodnutý se tu o všechno postarat.
"S dovolením." Zahučí, když otevírá skříňky a hledá hrnky a všechno ostatní. Dojde mu, že ani nejedli, i když on měl něco doma, než vyrazil. Kdy ale jedl Kaz? Ne, že by tu moc bylo co jíst? Vypadá to, že ráno někam musí nacpat ještě rychlou a lehkou snídani, kterou pak nenakrmí ryby.
Kaz
Už už se hodlal odebrat do ložnice, zavřít za sebou dveře a hezky se usadit do rohu postele, obejmout si kolena a trávit svůj typický alkoholový večer. Jenže za sebou neslyší žádné slova o rozloučení ani nic podobného. Zarazí se v půli kroku a ohlédne přes rameno, než se jeho směrem otočí celým tělem a kouká na něj s překvapeně pozvednutým obočím. Zůstal tady, peníze v ruce nemá a zamyká dveře, zevnitř nutno dodat. Za to, co mu říkal a jak si ho celou tu dobu dobíral, by zasloužil jednu do zubů ale...on tu sním vážně hodlá zůstat. Očividně, jinak by nevyřizoval telefon. Přešlápne z jedné nohy na druhou a kouše si tvář zevnitř, opravdu přemýšlí, jestli tu má aspoň to kafe, ale ano to se tu nejspíš najde.
"Z cukru si budeš muset odmést pavučiny." Zamručí se zvláštním podtónem, skoro by se dal popsat jako vděčný a spokojený. Přejde pomalu trochu vratkým krokem ke kuchyni a vytáhne plechovku s cukrem, na které je vyobrazená žába na skatu a natáhne ji jeho směrem, spíš ji poposune.
"Gauč si beru já…" Oznámí mu skoro až hrdě, jakoby to bylo to jediné, co by pro něj v tuhle chvíli mohl udělat. Má v plánu, si snad poprvé v životě natočit budíka na sobotu ráno a objednat mu snídani, takovou, po které by na ten surf opravdu mohli vyrazit. Aoi si ani neuvědomuje, jak moc pro něj momentálně dělá a on mu to hodlá stonásobně vrátit, až se z toho zblázní. Krátce mu položí dlaň na předloktí, jenž mírně stiskne a koukne u do očí. Periferně vnímá jeho rty, jenž ho vábí k sobě a on zdatně odolává, i když mu pohled těká nahoru a dolů. Slíbil mu, že bude hodný a…dokáže to!!!
"Díky." Vypadne z něj nakonec upřímně a vyrazí bez dalšího slova ke skříni, kde začne hrabat něco pro něj na spaní. Hází to všechno za hlavu, pár věcí zkoumá, jakoby opravdu uvažoval, jestli mu je dát nebo ne, při dalším lovení málem zahučí do skříně ale ustojí to.
"V lednici je zbytek pizzy." Oznámí mu ještě a nakonec mu zamává před očima trikem s kytarou. Tváří se skoro jako malé dítě, které našlo ten nejlepší dárek, pro někoho, komu chce udělat radost.
Aoi
Pro sebe se pousměje, když za sebou uslyší jeho hlas a to o cukru, ale pak už je Kaz vedle něho a podává mu plechovku. Prohlédne si obrázek, který je na ní a spojí si ho s klíčenkou. Oblíbená věc? Asi. Je to neobvyklé. Zatváří se odmítavě, když mu Kaz řekne, že na gauči chce spát on sám, ale nic víc nestačí, protože ucítí dlaň na svém předloktí a oplatí mu dlouhý pohled do očí.
"Jasně." Usměje se mile, když mu chce Kaz vlastně jenom poděkovat, i když si všimne toho, jak sklání oči k jeho rtům. Musí to někde uvnitř něj být, ale doopravdy to kvůli Aoimu potlačuje a to další bod pro něho v Aoiho hlavě. Nechá ho odejít a sám dochystá kávu. Pak se s oběma hrnky v rukou vydá k tomu gauči, na kterém teda bude jeden z nich spát. Asi se o něj poperou, místo aby se prali o postel. Odloží je na stolek a podívá se na tričko, které Kaz svírá v rukou. Prohlédne si obrázek a zasměje se.
"Hmm to je pro mě?" +A to mám spát jenom v tomhle?+ Doplní si v duchu a málem to vážně řekl nahlas. +Aoi!!!+ Kruci. Musí dělat sám před sebou, že tohle si vůbec nikdy nepomyslel! Je nějaký moc uvolněný a začalo se mu chtít vracet mu jeho provokace. Za to může to Kazovo milé chování, vůbec se pak nehlídá a nechová zodpovědně a dospěle! Převezme si od něho to tričko a prozatím ho odloží na opěru gauče. Převlékne si ho, až půjde spát. Usadí se na pohovku s koleny od sebe a předloktími opřenými o kolena, když sáhne po hrnku. Je něco kolem jedenácté. Teprve...
"Chceš mi říct, co se stalo?" Navrhne mu, když zvedne hranu hrnku ke rtům a odpije kouřící černou tekutinu. Očima pošilhává po těch jeho kytarách. Jsou to skvělé kousky!
Kaz
Krátce, skoro až nevině pokrčí rameny, když si Aoi triko prohlédne a zeptá se pro koho je.
"Jo…bude Ti slušet." Oznámí mu ale není v tom nic dobíravého nebo nějaká narážka, myslí to opravdu upřímně. Jakoby celou tu dobu čekal, že se k němu někdo bude chovat hezky a bude mít o něj zájem, aby pustil na světlo část ze své podstaty. Umí se rozdat, zatím k tomu neměl ale žádné důvody a Aoi…to v něm nejspíš objevil.
"Ještě bych k tomu něco dodal ale nemůžu." Naznačí, jak si zamyká rty a zasměje se upřímně, řekl by mu na to spoustu narážek, slíbil ale, že bude hodný! Opravdu to chce splnit, jenže to jde v jeho přítomnosti, čím dál hůř. S každou další vteřinou, kdy sleduje jeho gesta, má opravdu, co dělat, aby se ovládl. Už už by se usadil vedle něj na gauč, nakonec ale přejde ke kuchyni a prohrabe se skřínkami. Je tu pár sušenek, no rozhodně lepší, než nic. Prostě je popadne a položí před něj na stůl. V jednu chvíli to vypadá, že se mu chce omlouvat, za to, že tu nic jiného nemá. Zarazí se v půli pohybu, když se ho napřímo zeptá a bolestně se kousne do rtu. Až okázale se snaží na něj nedívat a jen hlasitě polkne a zavrtí hlavou. Svírá se mu hrdlo, jak moc o tom nechce mluvit a zároveň má poprvé od té doby pocit, že by mohl.
"Možná…někdy jindy." Vypadne z něj skoro neslyšně, když se raději natáhne pro kytaru, pak i pro druhou a natáhne ruce směrem k Aoimu, aby si vybral.
"Zahrajem si spolu?" Vyzve ho s mírně pozvednutým obočím a v očích mu zasvítí, hudba je pro něj vším, na ni nikdy nezanevře, i kdyby se stalo cokoliv.
"Nebo mi aspoň zahraj Ty…takové krocení dravé zvěře, potřebuju v Tvojí přítomnosti uklidnit." Zamručí s jasně patrnou upřímností a uvědomí si, že by to jako narážku mohl brát. Omluvně rozhodí rukama, že to samo.
Aoi
Krátce stočí oči za tričkem a pousměje se a pak se za ním ohlédne, když se Kaz vydá zpět k lince. Přijde mu to hrozně milé a roztomilé, když se mu snaží přinést něco na zub k tomu kafi. Hospodyňky mívají napečeno a on má sušenky. Vážně milé. Tak aby neurazil, natáhne se po jedné a vloží si ji mezi rty. Zapije to kávou a chutě se spojí sympaticky dohromady. Zvedne k němu oči až v okamžiku, kdy padne jeho vlastní otázka a ticho se prodlužuje. Ne, nechce, to si mohl myslet, ale alespoň to zkusil. Nabídnout mu rameno nebo tak nějak se to říká.
"Dobře, to nic. Třeba někdy bude vhodná chvíle." Řekne mu pořád s tím stejně milým a upřímným úsměvem. Alespoň se utvrdil v tom, že tu ten problém doopravdy je a že rozhodně není malý. Kaz samozřejmě postřehl, na co se to díval a hned mu kytary podává, což je ještě milejší. Vybere si akustiku a opře si ji o stehno. Chvíli si ji prohlíží a pak zkusí její zvuk. Je tak dobrý, jak si myslel. "Jasně, zahrajeme si." Přikývne, ale Kaz upřesní, že by radši, aby hrál on a taky k tomu řekne svůj důvod. Káravě na něj vytáhne obočí, ale on hned omluvně rozhodí rukama a vypadá u toho tak neskutečně roztomile, že se Aoi rozesměje a zavrtí hlavou.
"Hmm, tak co bych měl hrát? Něco veselého? Třeba... Na Okoř je cesta..." Prohodí a začne typickou táborákovou odrhovačku, mlátí u toho do kytary jako by vypil rybník rumu a dělá to jen proto, aby ho rozesmál. Po chvíli na ně zabouchá první soused.
"Ops, je noc." Dodá, když zvedne krátce oči ke stropu a upije kafe. Odloží hrnek a spustí docela potichu Rovnou, jó tady rovnou. Nestydí se zpívat, nemá zase tak zlý hlas.
Kaz
Kaz sám si nechá nepřipojenou elektriku, která přece jen vyloudí taky nějaký ten zvuk, i když to nebude mít ty grády, na které je zvyklý a usadí se na gauč do tureckého sedu. Nechává jen předloktí opřená o tělo kytary a čeká, jestli Aoi opravdu začne. Jakmile začne hrát první tóny a do toho i zpívat, rozesměje se na celé kolo naprosto upřímně.Tohle by on sám nevymyslel, sousedi očividně nemají radost. Měl pocit, že už si zvykli ale nejspíš ne.
"Ticho poslouchám!" Zařve na celé kolo se smíchem a dostane se mu na to odpovědi s dalším zabušením.
" Nemají smysl pro hudbu." Okomentuje to, jako nějaký hudební kritik, které mu se jeho styl naprosto líbí a gestem dlaně ho pobídne, aby pokračoval, že na sousedy zvysoka kašle. Přisune se k němu o kousek blíž, chytí ho za ruku a pomůže mu zase mlátit do kytary, ať se všichni třeba postaví na hlavu a začne zpívat, tedy spíš hulákat společně s ním. Po chvíli to už opravu nevydrží a začne se upřímně smát znovu a zlomí se v pase, aby vůbec mohl popadnout dech. Ani mu nedojde, že Aoiho zápěstí nepustil a pořád ho mírně svírá a nevědomky přejíždí palcem po kůži. Je takové obyčejné gesto, takové, kterých nemá v repertoáru moc a udělal ho naprosto automaticky, aniž by v tom bylo cokoliv jiného.
"Zpíváš dobře, to už je skoro na kapelu." Zamumlá jako první, když mu přestanou téct slzy smíchu a hned mu doje,co vlastně vyslovil. Podívá se mu skoro vyděšeně do tváře, a zavrtí odmítavě hlavou, že vlastně nic neřekl, když konečně stáhne svou dlaň k sobě a raději brkne pár tónů, tváříc se, jak moc je svou skladbou zaujatý. Zase se mu to tlačí do hlavy, nemůže normálně fungovat, aniž by se mu to občas nepřipomnělo, zlý sen je zase zpátky a utočí na jeho hlavu. Nechce být takový, měl by Aoimu dopřát parádní večer a zatím…
"Půjdu ti nachystat postel." Zvedne se zničehonic a zapluje do dveří, kde se nachází jeho ložnice a pokusí se nějakým způsobem ustlat, protože to samozřejmě normálně nedělá. Posune velkou plyšovou žábu stranou na noční stolek a ještě chvíli stojí nad postelí, kontrolujíc své dílo, přitom však hledí skrz.
Aoi
Naštěstí to má přesně takový účinek, jaký zamýšlel a to ten, že se Kaz začne smát jako šílenec a dokonce pošle sousedy s přehledem do háje.
"Počkej, aby na nás nezavolali policii." Chce se ztišit, ale Kaz ho nutí hrát dál jako o život a za chvíli už se oba zase smějí a moc ticho u toho nejsou. Když trochu přestanou, Aoi si uvědomí, že má jeho dlaň pořád na svém zápěstí a hlavně, co podvědomě dělají Kazovy prsty... Je to upřímné. To všechno, jak ho celý večer balí, je upřímné. Teď už to ví. A vůbec s tím neumí naložit. Zůstane na něj trochu zmateně hledět, když Kaz pronese to o kapele, on k němu zvedne oči s otázkou v nich a Kazovi to vzápětí dojde. A jsou tam, kde byli před chvílí. Na prázdno otevře ústa, aby mu zabránil v odchodu, ale nakonec to vzdá a nechá mu nějaký prostor pro sebe vedle v ložnici. Dopije svoje kafe, odloží kytaru stranou a vezme si z opěry tričko, než pomaličku vykročí za ním. Opatrně nakoukne do ložnice a snaží se nevypadat u toho moc zvědavě, ale stejně očima těká po místnosti a dává si do kupy ucelenější představu o Kazovi. Měl by skutečně spát v jeho posteli? Další žába. Pousměje se a dojde pomalu k němu.
"Vážně by mi stačil ten gauč." Ujistí ho a jemně se dotkne jeho ramene, aby ho trochu probral. "Myslel jsem si, že ti tu náladu dostanu z hlavy, ale moc se mi to nakonec nepovedlo." Odtuší do nastalého ticha, zatímco ještě okamžik hledí na jeho profil.
"Tak... snad ráno při surfování. Tam žádné kytary ani kapely nehrozí." Je to kvůli kapele. Je to druhá zmínka o ní a při tom Kaz tak rád hraje. Ale co takového se mohlo stát, aby takhle reagoval?
Kaz
Trochu sebou trhne, když si uvědomí, že se mu do hlavy probojovává Aoiho hlas s tím, že by mu stačil gauč. Zavrtí odmítavě hlavou a shlédne krátce na ruku na svém rameni. Koutky se mu mírně zhoupnout vzhůru, ale není to nich veselého, jen takový zvláštní úsměv.
"Povedlo se ti to, dělám si to sám." Ujistí ho naprosto vážně a znovu se mírně ohlédne jeho směrem. Skoro mu přijde, jakoby si to Aoi dával za vinu, že má takovou náladu ale on za to přece nemůže. Jak mu to říct, aby mu nemusel sdělit důvod, jak ho ujistit, že mu pomohl víc, než kdokoliv kolem něj a nedát příliš do éteru svoje nitro. V první chvíli se hodlá otočit a jen mu přikývnout na ranní surfování, protože se na něj opravdu těší a odejít, nechat mu ložnici volnou, aby mohl jít spát a on se mohl uvelebit na gauč a srovnat si svou šílenou hlavu. Ráno musí být zase zpátky v plné palbě a udělat Aoimu ten nejlepší den, už je to chvíli, co si to dal za úkol. Místo toho, aby udělal, co si promyslel, udělá krok dopředu, potočí se tělem k tomu jeho, protáhne paže kolem jeho pasu a obejme jej, zaboříc tvář do ohybu krku. Tu vůni jeho kůže už nikdy nezapomene, tu hebkost z hlavy taky nedostane a hodně těžce potlačuje nutkání se o ni otřít rty. Uvědomuje si, jak mu chybí se jenom přitisknout, lehnout a postoupit do módu plyšáka na spaní. Žije příliš dlouho jinak, vsugerovává si, že je to špatné se někomu otevřít a teď to dělá. Viděl Aoie dvakrát a už by se k němu tulil a byl by spokojený. Nakonec se přeci jen neubrání, aby kůži krátce políbil ale hned na to se odtáhne a omluvně mu koukne do očí.
"Chtěl jsem ti jen poděkovat, dobrou noc Aoi-chan, hezky se vyspi." Popřeje mu upřímně, když ho konečně pustí, protáhne se kolem něj a aby zamaskoval své předchozí rozpoložení, plácne ho do po zadku a zavře za sebou dveře. Perou se v něm dvě osoby a ani jedna není pořádně u moci, zrovna teď, když si chtěl být jistý sám sebou. Prohrábne si vlasy, když stane v kuchyni a rozhlédne se kolem. Uklidí kytary na své místo a naposledy koukne ke dveřím do ložnice, než se uvelebí jen ve spodním prádle pod deku na gauč. Zapálí si a kouká do stropu, je dost možné, že dneska vůbec neusne.
Aoi
V okamžiku, kdy se Kaz pohne, oddálí svou dlaň z jeho ramene, ale vzápětí už ho má ve svém obětí a trvá jenom dvě vteřiny, než ho zamkne v náručí. Cítí zvláštnost téhle chvíli, vnímá jeho náladu a to, že se mu muselo stát něco zlého a jedno obětí je to nejmenší, co pro něj teď může udělat. Koneckonců, proto se rozhodl tady zůstat dnes v noci s ním. V tomhle už dávno není jen nějaké otlapkávání. Setrvává tak až do chvíle, kdy se Kaz sám rozhodne pohnout a v ložnici je naprosté, hrobové ticho. Pomalu a dlouze se nadechne nosem, když ucítí jeho opatrný polibek na kůži svého krku. Má pocit, že je neskutečně horký. Hledí někam před sebe, ale v očích má vyrovnaný klid, neucukne mu. Nikdy takhle jiného kluka nedržel a jak mu Kaz přijde celý houževnatý a odolný, najednou má pocit, že má v rukou něco velmi křehkého. Zvláštní. Jako by po tím netypickým oblečením bylo hodně vzduchu a kde čeho a jedno docela hubené tělo. Pousměje se té představě a pak ho pomalu pustí. Podívá se mu do očí a přikývne.
"Dobrou noc. Kaz-chan." Odpoví mu a hned na to nadskočí a všechno je tam, kde to bylo, když spolu šli do klubu. Zavrtí nad ním pobaveně hlavou a zůstane v ložnici sám. Ještě chvíli se rozhlíží kolem, připadá mu hrozně hloupé, prostě mu zabrat pokoj a postel, ale nakonec ze sebe svlékne kalhoty i tričko a převlékne se do toho, co mu půjčil. Je dost dlouhé. Zvedne okraj peřiny, aby si mohl vlézt do jeho postele a uloží se a záda. Chvíli kouká na strop, uvažuje nad tím, jakou má matraci, jaké polštáře, jak teplá je deka a jestli je to podobné tomu, na co je zvyklý a taky...jak to povlečení voní. Jinak, nezvykle, po něm... Usne se mu ale dobře a první noc pod novou střechou se mu zdá cosi o tom, jak spolu stojí na pódiu.
Aaww... Aoi zůstal, to mě moc potěšilo :33 On je prostě zlato :33 A myslím, že i tak nějak zvědavý... věřím, že na něj Kazovo tajnůstkaření a starost o něj působí víc, než sebevědomí a přehnané nabalování. A myslím, že Kaz bude mít ještě dlouho Vánoce z toho, že v jeho posteli spal Aoi, a ještě k tomu jen ve spodkách a jeho tričku! (To tričko už beztak nevypere :D) Takže mu v podstatě prokázal ještě službu, ehm... Ale teď vážně, jsem moc zvědavá, v jakém duchu bude pokračovat další den surfování, a taky jak bude pokračovat jejich sbližování :33
Aoi má neskutečnou trpělivost, co se Kaze týče a hlavně ta starostlivost mě dostávala celou hru do kolen. Ono, řekněme si to na rovinu, vymýšlet styl balení alá Kaz není vždycky úplně jednoduché a ono jen stačí, aby vytáhl strašáky, a skoro to funguje. (To si musím někam napsat! XD)
No ale na Kazovu obranu, já bych to triko taky neprala a nejspíš bych si ho někde vystavila, ideálně do rámečku a na zeď. Ehm. XD On si z něj počítám, udělá tulící hračku do postele, dokud se mu tam konečně snad nenakvartýruje Aoi. Nooo, teď bych s radostí komentovala dál, protože už samozřejmě vím ale …ne, nebudu nic prozrazovat dál. Jen, že to bude rozhodně stát za to!! (Teda dle mého názoru XD)
No ale na Kazovu obranu, já bych to triko taky neprala a nejspíš bych si ho někde vystavila, ideálně do rámečku a na zeď. Ehm. XD On si z něj počítám, udělá tulící hračku do postele, dokud se mu tam konečně snad nenakvartýruje Aoi. Nooo, teď bych s radostí komentovala dál, protože už samozřejmě vím ale …ne, nebudu nic prozrazovat dál. Jen, že to bude rozhodně stát za to!! (Teda dle mého názoru XD)
Žádné komentáře:
Okomentovat