(Rukiho byt)
Ruki
Jemně se pousměje, když mu Miy řekne, že ho dokáže jako jediný překvapit a on na svém těle konečně ucítí jeho ruce. Zvedne k němu zase oči a Miyavi se skloní k jeho hrudi, kterou políbí. Tiše si povzdechne a opatrně zaboří prsty do jeho vlasů. Před očima mu prolétne ten den na pláži, kdy ho našel, jak si pak kvůli němu sundal tričko, aby mu ovázal nohu a strašně se spálil. Ještě pořád je hodně opálený, na jeho vkus určitě. A díky Miyavimu občas i na místech, která by jinak nikdy slunko nespatřila. Udělá za ním těch pár krůčků a za chvíli už letí vstříc pokrývkám. Papíry ho studí pod zády, některé zmačkal, jiné někam odletěly, ale on se pořád dívá jenom na něho. Sleduje ho, jak si svléká tričko a zabrní ho z toho celý žaludek. Neví na co se má dívat dřív, jestli na jeho svaly nebo všechna ta tetování, dokonalé rty nebo neskutečné oči... A pak se Miy pomalu přesune nad něho a on mu opět položí dlaně na pas.
"Taky tě miluju." Řekne mu a nechá ho, aby ho dravě líbal, až dokud ho nevyzve, aby mu předvedl svou vládu.
"Hmm... co to nechat trochu na osudu? Jako celý ten výlet?" Broukne, když sáhne jednou dlaní pod sebe a vydoluje odtamtud jeden z prospektů, dokonce je to jeden z těch, co je na nich něco napsáno. Úplně se bojí podívat, ale kdo řekl, že to musí být tenhle dům? Zvedne jim ho oběma před oči a musí uznat, že je vlastně moc krásný. Ony asi budou všechny, ale...
"Hm, ukaž?" Zadívá se na něj pořádně a tak trochu pozapomene, co že to tady zamýšleli dělat.
"Tu zahradu k tomu mají taky? A tady tenhle bazén? Mohli by nám tohle udělat spíš v bílé?" Začne se pouštět ze řetězu jeho návrhářský duch. Jak má proboha zařídit dům a nezbláznit se u toho? Vždyť bude chtít každý den něco jiného! Dům... jejich dům. Najednou se jeho oči zasní, když mu ruka s letákem klesne a on podívá někam do prázdna a začne mu to konečně všechno docházet.
Miyavi
Už byl v dokonalém chtivém rozpoložení a užíval si každá milimetr jeho hebkých rtů. Jeho slova měla ale úplně jiný účinek, než čekal: zase ho Ruki dokonale překvapil a on na něj kouká s nevěřícným pohledem, jak zkoumá prospekt, který vytáhl zpoza svého těla a …jak to tak vypadá, zajímá ho mnohem víc, než on sám.+Halooo, já jsem pořád tady!!!+ Neví jestli si má založit ruce na hrudi, nespokojeně mlasknout nebo být rád, že se mu jeho nápad tolik líbí. Začnou padat otázky a ani jednu z nich nedokáže domyslet, protože před ním leží v posteli nahý Ruki a s ním to rozhodně mává. Neviděl ho týden pro boha! Nadechne se k odpovědi, když ho napadne úplně něco jiného místo slov a skloní se k jeho kůži, opírajíc se dlaněmi vedle jeho těla. Ne, že by ho výběr domu nezajímal ale na něj se taky může podívat po tom, ten papír přece nikam neuteče! Přejede rty po jeho podbřišku a míří s nimi pomalu nahoru, když krátce vzhlédne a vidí, jak jeho ruka klesá do postele a ten pohled upřený přes sebe.+To je zase co?+ Proběhne mu hlavou zmateně, začíná se v tom trochu ztrácet a očividně nemá šanci se v tom někdy zorientovat.
"Ru-chan." Broukne měkce, konečně prstů jej hladíc po tváři.
"Tohle mi nedělej, co se děje?" Zeptá se ho, když se svalí vedle něj na postel, zalehnouc dvacet dalších prospektů a kouká u do tváře, podepírají si hlavu dlaní, aby na něj dobře viděl.
"Jestli sis to rozmyslel..." odmlčí se, chtěl říct, že by to pochopil, jenže…Nad tím ani nechce uvažovat, jestli ho Ruki pošle do háje, pravděpodobně to nerozdýchá.
"No táák, řekni něco nebo se nechám něčím kousnout." Doluje z něj nějakou reakci a ještě chvíli se bude tvářit takto, tak mu sáhne rovnou do klína, aby ho donutil ho zpražit aspoň pohledem .
Ruki
Silně se zachvěje, když se ho Miyaviho rty dotknou tam dole a obrátí k němu konečně oči a pozornost, ale to už se posouvá vedle něho a začíná se tvářit nějak vážně. Ruki je z něj chvíli taky zmatený, než mu dojde, že to on zmátl Miyaviho a konečně ten prospekt odloží někam za sebe.
"To jenom... já jenom..." Začne, ale Miy se ho zeptá, jestli si to nerozmyslel a jemu se leknutím rozšíří oči. Takhle to pochopil. Nakrčí jemně čelo. A pak se rozesměje.
"Tady u mě tě kousnu tak možná já, Koron ani neví, na co má zuby." Řekne mu a pomalu se k němu přisune.
"Já jenom, že mi tak nějak konečně dochází, s čímže jsi to za mnou přišel. Ty se mnou chceš žít. V nějakém takovém domě." Špitá. Neptá se ho, spíš si to pro sebe sumíruje. Začne prstem malovat obrázky na jeho hrudník a pak se usměje.
"Ano, já bych chtěl." Řekne mu konečně. Ještě před ostrovem by se do ztráty suverenity rozhodně nehrnul, ale ten zážitek hodně změnil jeho pohled na svět a navíc... ať si všichni trhnou. Miyavi se toho nebojí a on taky nebude. Prosadil si v životě už tolik věcí proti očekávání své rodiny nebo společnosti a tohle bude jen další z nich.
"Nebudu mít strach, dokud budeš se mnou." Řekne mu tiše a natáhne se k němu, aby ho mohl políbit na rty, dlouze a procítěně.Opře si dlaň o jeho hrudník, po kterém ho pohladí a pak do něj jemně zatlačí, aby ho přiměl lehnout si na záda. Svoje rty už od něho neodtrhne, když se přitiskne k jeho boku a jedno koleno mu vsune mezi stehna. Nemá žádné takové ambice hrnout se nahoru, tedy ne tak... jen tak, jak už to dělali.
Miyavi
Hltá pohledem jeho rty a snaží se pochytit každé slovo, jak kdyby na tom záležel celý jeho život. Taky, že na Rukim staví celou svou budoucnost. Nikdy by to do něj nespíš neřekl …ale on je takový vždycky byl, jen čekal na sovou příležitost na tu správnou osobu, která to v něm probudí a ta teď momentálně leží vedle něj a ne a ne mu pořádně odpovědět. Ještě si dvě vteřiny mu pořádně neodpoví a opravdu ho trefí šlak, musí na něm být vidět, jak je nervózní. Jen párkrát kývne hlavou, když to Ruki začne pěkně sumírovat a čeká jen na to potvrzení, že ho nemá za magora. Je mu úplně jedno, co si řekne okolí, je mu úplně jedno, jak se na ně budou dívat. Po zážitku z ostrova, po tom, co málem umřel;po tom, co musel nastoupit i přes panickou hrůzu na loď už záleží jen na jedné věci. Stiskne víčka k sobě a konečně vydechne, když zaslechne slova o tom, že chce.
"Tak to už se nebudeš bát nikdy." Ujistí ho bez váhání a přitiskne ho blíž na své tělo. Dlaň už se rozběhne v pomalém tempu po linii jeho těla, chce ho vychutnat plnými doušky a jak se na něj chtěl původně vrhnout, teď si ho chce požitkářsky vychutnat. Nepřestává ho líbat, věnuje mu něžné polibky a druhou, podvlečenou pod jeho tělem jej hladí po zádech. Opravdu byl přesvědčený, že se s ním vydrží pěkně mazlit, stačí jen chvilka jeho blízkosti a on už má zase plnou hlavu hříšnějších myšlenek. Probouzí v něm všechno, co jen jde. Pomalu sjede dlaní až na jeho stehno, které vyplete z prostoru těch svých a přetáhnout ho pomalu přes svou pánev a přesune si ho na své tělo s nevinným blýsknutím v očích a s výrazem -to samo-.
"Jsi dokonalý..." Broukne koukajíc na něj a dlaně položí na jeho boky, které velmi jemně stiskne.
"Nikomu tě nedám Ru-chan..." Dokončí, když se mírně nazvedne a uzme si jeho rty v dalším polibku, tentokrát mnohem intenzivnějším.
Ruki
Šťastně se pousměje, když ho Miyavi ujistí, že už se nebude bát vůbec nikdy. To zní jako celoživotní sliby a on jim doopravdy věří. Nikdy nikomu takhle nevěřil jako věří jemu. Cítí jeho dlaně na svých zádech, zatímco si s ním vyměňuje něžné polibky a říká si, jakého ochránce v něm bude mít. Nechá si posunout stehno, zatímco na jeho kůži poskakuje příjemné mrazení z jeho doteků a pak se plynulým pohybem zvolna posadí obkročmo na jeho klín. Narovná se v zádech a shlíží dolů do jeho tváře. Tak to mají rádi, tak se jim to od jejich poprvé líbilo zatím nejvíc. Potěšeně a povzbuzeně se usměje, když mu Miy složí ten kompliment a opírá se dlaněmi o jeho pevné břicho. Několikrát ho po něm pohladí dlaněmi s roztaženými prsty, a když Miyavi přesune své dlaně na jeho boky, přizvedne se tak, aby se pod ním mohl srovnat a Ruki mu nějak nechtěně neublížil.
"To doufám." Broukne v odpověď a v očích už mu hoří plameny toužebného očekávání. Miy se k němu zvedne, aby ho políbil a on začíná chtít jediné. Mít ho uvnitř sebe. Teď se rozhodně žádných dlouhých předeher chytat nebude.
"Miy-chan... jak já jsem rád, že jsi to se mnou nevzdal, když jsem tě hodil přes palubu." Připomene mu, i když Miy teď nemá moře zrovna v lásce. Právě proto, ani tak ho nezatratil. Pohne se boky proti těm jeho a vyjede dlaněmi po jeho těle až na ramena, za která se zapře.
"Mám dojem, jako by mě část chyběla..." Vydechne a znovu se proti němu zhoupne.
Miyavi
Spokojeně vydechne, když se porovná na jeho klíně a probouzí v něm neskutečný pocit vzrušení, stačí jen malinko zavzpomínat, stačí jen podívat se na něj, jak se opírá o jeho hrudník, stejně jako když se tiskne na jeho tělo při dalším polibku. Koukne mu do očí a koutky se mu zvednout. Vidí ho naprosto dokonale před sebou v kajutě, kde ho poprvé políbil, nikdy by na to nezapomněl, už tehdy věděl, že se jen tak nenechá odradit. Netušil však, jak moc velký dopad to na jeho celý život bude mít. Jeden ostrov změnil úplně všechno a nebýt té fobie, tak se na něj asi znovu vydá, jen si zavzpomínat…mohl by, ale tak maximálně vrtulníkem.
"Kdybych se nechal odradit, nebyl bych pro Tebe dost dobrý." Oznámí mu naprosto klidně, než si vzdychne při pohybu Rukiho boků. Jen jeho blízkost v něm probouzí hodně a to se nemusí ani pohnout a to, co k tomu řekne. Sevře pevně víčka k sobě, stiskne jeho boky a mírným tlakem ho donutí se nadzvednout a dá mu jasně najevo, jak rychle mu jeho problém pomůže vyřešit.
"Dlouho nebude o to se postarám." Zavrní silně zastřeným hlasem a nakloní se rty jeho šiji, rozptylujíc ho od jakéhokoliv nepříjemného pocitu, který by mu mohl svým vpádem způsobit.
"Abys té části neměl za chvíli plné zuby..." Uchechtne se vzrušením podbarveným hlasem a o něco hlasitěji zavzdychá, když ucítí jeho úzké nitro kolem své chlouby.
"Dům musí chvíli počkat, z téhle ložnice, jen tak nevylezeme..." Prohodí s prvním pohnutím jeho boků proti sobě a ovine paže kolem jeho pasu, aby mu byl co nejblíže.
Ruki
"Mám strach, abych byl dost dobrý já pro tebe." Odpoví mu hned. Něco vzadu v hlavě ho nepříjemně lechtá pochybnostmi o sobě samém. O tom, jak nenaplnil ničí očekávání a jak se na něj bude Miyaviho rodina zlobit podobně jako ta jeho, protože jim odvede tohohle nádherného, talentovaného a hodného synka. Někdy by se mu se svými obavami rád svěřil, ale ne teď... Jak rád by byl, kdyby v nich získal to, co doma neměl, i když je zvyklý žít na vlastní noze a jen sám se sebou a s klukama z Gaze. Je připravený čelit všemu jejich rozhořčení, ale příjemné to nebude. Pevně ho obejme rukama, když se k němu posadí a zašeptá mu ten hříšný slib a koutky rtů se mu jemně pohnou nahoru. Pak se ale nepokrytě rozesměje a zakloní hlavu dozadu, až se mu vlasy přelijí na záda.
"Plné zuby toho můžu mít, jestli je to tvoje přání." Řekne mu docela odvážně, protože tohle ještě nezkoušeli. Byli spolu různě, ale do svých úst ho zatím nevzal. Ale teď, když spolu mají žít? Není na čase objevit další nové chvilky? Třeba zjistí, že ho to baví tak, jako když má Miyaviho dole on sám? Jenže pak začne dosedat, dech mu uvázne v hrdle a jen s obtížemi se v přerušovaném výdechu dostává ven. Drží se ho pevně za ramena a polévá ho horko z toho zvláštního pocitu bolesti a slasti, prostě se musel narodit tak drobný, jinak to asi nešlo. A najít si nejvyššího kluka v Japonsku. "Můžeme ho v ní alespoň v duchu naplánovat. Třeba... třeba...třeba..." Zasekne se na tom slově ve svých pravidelných pohybech jako by říkal ah, ah, ah.
"Jakou máš rád barvu v ložnici? Já černou a bílou." +Všude mám nejradši černou a bílou...+
"Hm... konečně se...ah....seznámíme pořádně..."
Miyavi
"Ty…?" Vypadne z něj překvapeně, když Ruki zmíní, že by pro něj nemusel být dost dobrý. Začíná ho opravdu zajímat, kdy na to přišel. +Copak se nevidí? Copak se nevnímá?+ Proběhne mu hlavou nechápavě, když mu prsty zajede přes tvář do vlasů.
"Ty jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat.." Zavrní s naprostou spokojeností a jiskrnýma očima, které se rozzáří vždycky jen pro něj. Sleduje ho skoro se zatajeným dechem a užívá si každý byť jen nepatrný záchvěv v jeho tváři. Je to dokonalé a po jeho přílivu, co by být mohlo nechá víčka klesnout a se vzrušeným úsměvem vydechne.
"Hodně brzo ti to připomenu." Slíbí mu bez váhání, když jej konejšivě hladí po celém těle, kam jen dosáhne, aby mu pomohl se dokonale uvolnit.
"Máš myšlenky něco plánovat Ru-chan? V tom případě toho..." Začne pomalu tichým, vzrušeným hlasem, když přesune svou dlaň do jeho klína a několikrát pohladí jeho přirození.
"Ještě nedělám dost, mám v plánu vymazat Ti všechny ostatní myšlenky, kromě těch na mě."Pokračuje dál, vyčkávajíc na jeho první pohyb a zatím jen v mučivě pomalé tempu zpracovává jeho chloubu.
"Až nebudeme moc, můžeme začít s vybavením." Vzdychne si tentokrát on, když se začne Ruki pohybovat a volnou dlaní stiskne jeho zadek, je akorátní, naprosto dokonalý a jen a jen jeho. +Ostatní můžou koukat ale ruce pryč+ Proběhne u hlavou trochu majetnicky, začíná na něm být závislý a jestli bude mít z jeho okolí někdo něco proti, má smůlu. On si ho ubrání, klidně proti celému světu.
"Jaké jsou základní barvy? Je to fuk, hlavně, že v ní budeš ty..." Odtuší mezi jednotlivými vzdechy, a když se zrovna rty odkloní od jeho kůže.
"Já vybavím studio a ty zbytek.." Oznámí mu, vůbec is neuvědomuje, jaký dopad by to mohlo mít, teď nějak není schopný přemýšlet ani vnímat, mozek se mu odstěhoval a hodně níž a tam nejspíš ještě chvíli zůstane.
Ruki
"Tak dobře....ah... ty studio...a já ten zbytek." Souhlasí už značně udýchaně, ale Miyavi má pravdu. Čím rychleji pokračují a čím víc se celým svým bytím soustředí na dlaň ve svém klíně, tím víc není schopný dát dohromady souvislé slovo, natož barvu a vzhled jejich budoucí ložnice. Opravdu se snaží, ještě chvíli s tím bojuje, ale pak ze sebe vydá opravdu hlasité zavzdychání a prsty ku zbělají, jak pevně se ho drží. Všechno se v něm kumuluje a stupňuje a on dokáže myslet jen na to, že budou už napořád spolu, že ten týden byl jen jakýsi divný týden, který nemá v jeho životě vůbec žádné místo, a že Miy odsud neodejde a pokud, tak s ním a...
"Miy-chan... miluju tě...Miy....chan..." Je úplně splavený. Hlavně, že v ní bude on, zajímá ho jenom to, že tam bude. Po tváři se mu rozlije šťastný úsměv. Pořád se urputně snaží přemýšlet, protože mu připadá, že včera bylo a všechno pozdě, ale ono to nejde. Miyavi to splnil, nejde to. A nakonec se propne dozadu ve slastné křeči a vyvrcholení, které jen trochu ztlumí Miyaviho dlaň, jinak by mu asi potřísnil i hrudník a bradu. Hrudník se mu trhaně zvedá a klesá, svaly zřetelně chvějí a je přesvědčený o tom, že jeho srdce snad musí být vidět, jak bouchá do stěny jeho hrudního koše. Jakmile je schopný pohybu, přitiskne se k němu celým tělem a schová obličej do jeho krku.
Miyavi
Stačí první Rukiho pořádné zavzdychání a on není sypný vyslovit nic. Jen vzdychat společně sním a poddávat se tomu dokonalému rytmu, který určuje a je si jistý, že nikdy nic lepšího v životě nezažije. Nechce nic jiného, nechce nikoho jiného a jestli byl donedávna schopný vystřídat pět postelí, teď chce jen jednu a tu, ve které bude on. Jeho myšlení se dokonale obrátilo, možná taky trochu díky pobytu na ostrově ale prioritně cit, který ho dokonale ovládl. Až bude moct přemýšlet, začne si malovat budoucnost, kterou spolu dle něj prožijí a získají si na svou stranu kohokoliv, o tom nepochybuje. Jeho rodina to přijme, bude muset, nedám jim vůbec jinou možnost.
"Miluju tě..." Vydechne v návaznosti na jeho slova a k tomu připojí i jeho jméno, když se celé tělo napne stejně jako to Rukiho a vyvrcholí do jeho nitra. Nevnímá pramínky potu stékající mu po tváři, jen se tiskne na drobné tělo na svém klíně a nakonec s ním padne do pokrývek, aniž by ho měl v úmyslu pustit.
" Vždycky jen spolu, nikdy jinak…" Vydechne trochu trhaně, nejspíš mu to bude ještě chvíli trvat, než srovná plíce. Byl to neskutečně intenzivní zážitek.
"Zítra jdeme na večeři s mou rodinou." Vzpomene si najednou s tichým zasmáním a spokojeně oddechuje se zavřenýma očima. Nebere to jako nějakou velkou záležitost, přijde mu to celkem normální a vůbec mu nedochází, jak by to mohl brát Ruki. On sám ale vůbec nepochybuje, že všechno proběhne tak, jak má a žádná katastrofa se konat nebude, proč by taky měla. On je šťastný, oni budou taky. Jeho trochu šílená hlava si nepřipouští nic jiného.
Ruki
I s ním klesne dolů do peřin, ale zůstává ve své poloze, ani se nehne, dokud se úplně neuklidní, jeho dech se nesrovná a jeho tělo nezačne trochu vychládat. Až doteď vůbec nevnímal, že Koron kňučí za dveřmi. Než půjdou spát, pustí ho sem. Poslouchá tlukot Miyaviho srdce a nechá se jím objímat a náramně mu vyhovuje jejich rozdíl v postavách. Poprvé v životě je za tu svou rád. On ho snad přiměje přehodnotit svůj náhled na svět? K jeho uším pomalu dolehne Miyaviho oznámení. Nejdřív se jen pousměje a přikývne. Prostě mu nedochází, že by se ho to snad také týkalo, ale pak mu dojde, že Miyavi použil slovo Jdeme, ne jdu. Ztuhne a žaludek se mu stáhne. Odlepí obličej od jeho kůže a nadzvedne se na loket tak, aby se na něj mohl podívat. Vypadá trochu, jako by nikdy nebyl na sluníčku.
"Cože? Zítra? My jako my dva a oni?" Ujišťuje se, že se nepřeslechl.
"Ty mě chceš představit? A to jako nějak oficiálně?" +Jistě ty troubo, máte spolu kupovat dům!+ Po dlouhé době dostane pravý a nefalšovaný strach. Asi jako při tom ztroskotání. Posadí se a doširoka otevřenýma očima chvíli hledí před sebe.
"Tak dobře." Pípne nakonec. +Ty hrdino.+ Vysměje se v duchu sám sobě a sklopí oči. Myslel si, že se docela pohodlně vyspí, ale...
"Nevím, kdy si dojdu ke kadeřníkovi. A na nehty... co si mám vzít na sebe???" Je doma týden, u kadeřníka a na nehtech byl před pěti dny, ale tohle je něco dočista jiného!!! Střelí očima ke skříni a pere se s touhou se k ní rozeběhnout a vyházet polovinu ven, aby si outfit nachystal už teď. Možná by ho raději mohl mít plné zuby? Už jednou se Miy zlobil, že má s ním v posteli myšlenky na jiné věci. Znovu se mu podívá do tváře.
"Mohl by jsi mě sexuálně napadnout takovým způsobem, abych na to do rána zapomněl?" Polkne.
Miyavi
Zatím jeho prohlášení nemělo vůbec žádný dopad. Původně si myslel, že to bude Ruki brát trochu víc tragicky.+Splet ses Miy…nebo..+ Zarazí se v duchu, když se Ruki začne zvedat a on zaregistruje jeho výraz, který je naprosto k sežrání..Na tváří se mu rozlije skoro až blažený úsměv, když si ho prohlíží a nějak přestane trochu vnímat, že jeho rty opouští i slova. Zatřepe hlavou a zatváří se zmateně, snažíc si v hlavě přebrat, cože mu to vlastně říkat.
"Ehm jasně, samozřejmě, že chci, čím dřív tím líp." Oznámí mu skoro až konverzačním tónem, prsty už pomalu přejíždějíc po jeho tváři. Prví se bude muset ale vykopat z postele a jeho z ní pustit, Tohle bude nadlidský výkon, to ví už teď. Pak přijde palba otázek ohledně kadeřníka a podobných věcí. V očích se mu pobaveně blýskne, chce udělat dojem? Udělá ho i tak, možná je zaslepený ale prostě o tom vůbec nepochybuje.
"A já doufal, že půjdeš tak jak jsi.." Obsáhne gestem dlaně celé jeho nahé tělo a tak roztomile rozcuchané vlasy. Prostě je z něj totálně v háji.
"Neboj se, bude to v pohodě uvidíš..." snaží se ho uklidnit a v hlavě už si spřádá plán, jak mu zase podobné věci vyhnat z hlavy. Jenže ho předběhne a navrhne mu vlastně to samé.
"Tohle jsi neměl říkat." Upozorní ho s provokativním a nevypočitatelným výrazem ve tváři, než se nadzvedne na posteli, popadne ho kolem pasu a plynulým pohybem skolí pod sebe do peřin.
"Tohle…" začne pomalu, když věnuje několik doteků svých rtů jeho bradavce.
"...jsi vůbec..." Pokračuje dál, když u jazykem zajede do pupíku.
"…neměl říkat" Uchechtne se, když několikrát políbí jeho chloubu a pohodlně se uvelebí mezi jeho stehny, nenápadně provlékajíc paže pod koleny a začne je s hravým výrazem přizvedat.
"Do minuty nebudeš vědět, jak se jmenuješ." Dokončí s uchechtnutím a věnuje několik dlouhých polibků jho stehnu míříc rty k jinému velmi speciálnímu místu. Špičkou jazyka se první jen provokativně dotkne jeho vchodu, než ho velmi pomalu obkrouží a pak už začne Rukimu cíleně gumovat mozek. Zítřejší večeři mu pravděpodobně připomene tak hodinu před, aby neměl tolik času panikařit.
Žádné komentáře:
Okomentovat