(Hydův byt)
Aoi
I on musel po zakotvení lodi v přístavu domů za svou rodinou, aby se všichni ujistili, že je živý a zdravý a aby jim mohl vyprávět jak se jim to všechno přihodilo, a jak se o sebe postarali. Domluvil se na tom s Hydem ještě na palubě, že s nimi stráví potřebný čas a pak se spolu sejdou, aby začali zařizovat všechny věci ohledně svého nového domu. Nikomu zatím neřekl, že má v plánu se tam odstěhovat, ani s kým tam hodlá žít a v jakém svazku, ale jakmile to bylo možné, odjel za ním a společně se pustili do shánění potřebných povolení, dotazování právníků, architektů, řešení koupi ostrova a taky lodi... bylo toho asi tak na rok jen, co se papírů týkalo a to by ani nezačali se stavbou a on dostal depresi hned z kraje, ale Hydův pověstný klid ho držel bezpečně nad vodou. Ten den jel ještě spát domů a na ten další si slíbili, že by se mohl přijet podívat do Hydova apartmánu v Tokyu, ale už na to nedošlo kvůli té osudné zkoušce. Potkali se v nemocnici, s oběma tu hluboce otřáslo a snažili se být nějak nápomocní, ale Uruha byl jeho nejbližší člen kapely a nakonec tu noc trávil s ním. Teprve na další den si konečně dojel vyzvednout jednu velmi expresní zakázku a slíbil mu, že večer Uruhu předá jeho rodině a pojede na nadiktovanou adresu. Nemá ani problém projít přes vrátného, který objekt hlídá a nepouští cizí lidi k prominentním bytům - už o něm ví. Dostane se výtahem nahoru a když se dveře otevřou, dojde mu, že je v soukromém patře, kde už nikdo jiný nebydlí a že Hydův byt možná zabírá opravdu celé toto poschodí. Takový byt si neumí ani představit. Nemusí zvonit, Hyde už o něm ví od vrátného, takže jen trochu nejistě přešlápne a upraví si límec černé košile, kterou má na sobě. Teprve tady a teď mu dochází, že Hyde je celebrita světového formátu, legenda hodná všeho obdivu a že vydělává statisíce... najednou si přijde docela maličký a nedůležitý a zas a znovu žasne nad tím, proč se s ním zahazuje. Připadá si jako popelka na plese aristokratické smetánky. +Ujišťoval tě, že to tak není... miluje tě... je to ok, uvidíš...+ Uklidňuje sám sebe, ale tep se mu spíš zrychluje.Hyde
Jeden velký poprask nastal, když se vylodili v přístavu a on už se od té chvíle nezastaví. Jako první se přivítal se všemi, kteří tu na něj čekali, takže v podstatě jen členové jeho kapel a pak už pakoval Kaze do auta, nehledě na protesty. Potřebovali se všichni dát do kupy a on ho chtěl mít pod dohledem a ne, aby se mu někde toulal. S Aoiem byli domluvení a tak neměl problém na chvíli odjet k Ju-kenovi do domku v blízkosti jezera. Tam je nikdo neobtěžoval, a že se o to celou tu dobu snažili všemožní novináři a podobně. Další poprask ale tentokrát jen malý, nastal ve chvíli, kdy se Kaz vypařil. Naháněli ho po telefonech a Hydeho napadlo, kam by mohl jet.+Ten prokletý papoušek a Gackt s ním. +Znal Kaze příliš dlouho, věděl jak moc velkou stopu v něm zanechala Gakkova přítomnost. Jejich snahy zjistit, kam zmizel přerušila, až zpráva o té nehodě. Ne, on sám vůbec nepochyboval, že to nehoda byla. Hide se mu nezdál jako typ, který by toho byl schopný, navíc po tom, co se dělo na lodi v jejich kajutě. Ano, všichni je moc dobře slyšeli, nešlo je přeslechnout. Sbalil se bez váhání a zamířil do nemocnice, kde byli všichni tedy až na Miyaviho. Objevil se i Gakku s Kazem ruku v ruce nutno podotknout a on byl za to rád, tohle byl dobrý směr, nejspíš. Domluvil se s Aoiem, že za ním na druhý den večer přijde a on už se nemohl dočkat. Stavil se ještě za právníkem, aby dořešili nějaké detaily ohledně právě probíhajícího rozvodu, zatím jde všechno podle plánu, za což je v tuhle chvíli vděčný. Pak se vrátí k sobě domů a chystá nějaké občerstvení večer, něco málo si objednal ale je potřeba to přichystat na stůl V tom se ozve domovní telefon se zprávou, že má návštěvu a on zamíří rovnou ke dveřím. Na sobě má jen jednoduché triko a volné domácí kalhoty. Vlasy si nechal ostříhal, byly dobře zničené naštěstí mu zůstaly tak akorát na ramena, to se ještě podařilo zachránit, copánky už nechce ani vidět. No…minimálně půl roku. Úsměv se mu okamžitě rozšíří, když spatří Aoie a vykročí směrem k němu, aby se krátce natiskl na jeho tělo, uzamkl tvář ve svých dlaních a věnoval mu dlouhý polibek.
"Chyběl jsi mi." Broukne sametovým hlasem, když se odtáhne a s jeho dlaní v té své vykročí ke dveřím.
"Jak se cítíš? " Zeptá se ho zvědavě, když ho vede do velké místnosti, kde je spojený obývák s kuchyní. Na stole mu začne zvonit telefon ale zatím k němu jen přejde, koukne kdo mu volá a mávne nad tím rukou.
" To počká."
Aoi
Dveře se konečně otevřou a on se podívá do té důvěrně známé tváře před sebou, ale...
"Ty ses ostříhal." Vydechne, protože ho to přímo praštilo do očí a pak už má Hydovo tělo na svém a jeho dlaně na tvářích a vrací mu polibek, jako by ho neviděl asi tisíc let a ne dva dny. Ano chyběl mu a ano, Hideho nehoda v něm rozjitřila hodně emocí a strachů. Na to jejich rande se dokonce trochu namaloval, chtěl podtrhnout svoje oči tenkou černou linkou a trošičku si vyhladil obličej makeupem, nic víc.
"Taky jsi mi chyběl." Řekne mu, když vstupuje do jeho bytu a rozhlíží se všude kolem jako by právě navštívil se školou císařský palác. Skoro se bojí na něco sahat a hned za dveřmi se samozřejmě zuje, než ho následuje do kuchyně, kde si všimne připraveného stolu. Zvedne mu to koutky. Stále se ho drží za ruku, když mu Hyde položí svou otázku a jemně pokrčí rameny.
"Dělám si o ně hodně starostí." Přizná se, i když o tom vlastně moc mluvit nechtěl. Byl tu především kvůli nim dvěma a navíc by snadno získal nedobrou náladu, prostě to o sobě ví, stačí si vybavit Uruhovy slzy a šel by rozmlátit ten balkón, který za to může. I on se podívá na zvonící telefon, ale je dost daleko, aby viděl, kdo to je, takže se jeho oči znovu vydají po vybavení Hydova bytu.
"Krásné místo." Vydechne obdivně a pootočí se k němu čelem.
"Vlastně ti chci něco dát a rád bych to udělal dřív, než se tohle patro propadne a něco se nám stane." Řekne mu trochu ironicky, ale po tom ztroskotání a Hideho nehodě... nehodlá pokoušet vůbec nic. Sáhne do kapsy černých kalhot a vyndá odtud malou krabičku. Je z černého sametu a má velikost krabičky na prstýnek nebo podobný klenot. Vloží mu ji do rukou a nejistě si zasune obě dlaně do kapes. Uvnitř je piercing. No a no piercing do pupíku. Ví, že ho Hyde kdysi nosíval, i když je to už dlouho. Tenhle je z bílého zlata a v něm je vsazená ta černá perla, kterou našel v moři na ostrově a kterou tak pečlivě schraňoval po celou dobu.
Hyde
Nepatrně se po něm ohlédne, kdy zmíní své starosti. Vůbec nepochyboval o tom, že je Aoi bude mít. Vlastně by byl hodně překvapený, kdyby to bylo obráceně. Chvíli ho pozoruje, když se rozhlíží kolem a v očích mu zasvítí. Těšil se, až mu to ukáže ale ne proto, aby byl…nesvůj z toho, jak velké to je. Spíš proto, aby zjistil jaký vkus by Aoi mohl mít a jak by měl jejich nový dům vypadat. Tady prožil hodně let a bude se mu o svým způsobem těžko opouštět, jenže Aoie by opouštěl mnohem obtížněji, to už ví.
"Já vím, že ano; vlastně jsem nám chtěl nachystat poklidní večer a trochu Tě…mm..rozptýlit"Prohodí tichým hlasem s mírně pozvednutým koutek, ale ne, momentálně nemá úplně na mysli jisté věci. Tedy nebránil by se to rozhodně ne ale měl v plánu ho vzít první do své pracovny, ukázat mu své oblíbené místečko, kde tvoří a momentálně má rozdělaný projekt jejich studia v novém domě. Je přesvědčený, že Aoi by to rozhodně ocenit a přiměl by ho tím, pozměnit trochu své myšlenky. Nestihne nic z toho, protože Aoi má pro něj dárek. Překvapeně se na něj otočí celým tělem s mírně pootevřenými rty.
" Přinesl jsi mi dárek?" Párkrát zamrká, když se trochu vzpamatuje. To on většinou přivádí ostatní do rozpaků ale teď je tomu tak trochu naopak.
"Už se nic nestane, opravdu…" Broukne měkce a vykročí jeho směrem, aby si dárek převzal a zaujatě si prohlíží krabičku. Opře si špičku jazyka o horní ret a vzhlédne k Aoiho tváři.
"Hodláš mě požádat o ruku?" Zeptá se s jasným nádechem pobavení. Jestli tam opravdu bude prsten, může se pěkně nakopat do…Sklopí velké oči zpátky ke krabičce a nakonec ji přece jen otevře. Uvnitř je opravdu nádherný piercing a jemu snad poprvé v životě došla slova.
"Shinju-koi" Broukne něžně a dojatě. Vezme šperk mezi prsty a pečlivě si jej prohlédne.
" Je opravdu nádherný arigato, já…hned zítra si ho nechám dát" Prohodí rozhodně, než k němu přistoupí a s dlaní na jeho boku si ho přitáhne k sobě.
"Nevím, jak ti poděkovat." Nakonec přece jen protáhne paže kolem jeho boků a přitiskne se na něj, stále svírajíc krabičku v jedné ruce a šperk v té druhé.
Aoi
Hyde vypadá skutečně zaskočený už jenom tím faktem, že by měl něco dostat. Připadá mu jako by na to snad nebyl zvyklý, při tom jen od fanoušků musí dostávat celé vagóny dárků. Pousměje se a přikývne a pak mu dojde, že ho uvedl do rozpaků, no opravdu, on jeho! Přivodí mu to velmi příjemný pocit na hrudi, když jednu dlaň vytáhne z kapsy a mimoděk si ji přiloží na srdce, zatímco očima visí na jeho tváři a výrazu, až krabičku otevře. Ano, i jemu dochází, že to vypadá jako prsten, i když není, ale Hyde může jen těžko tušit, že těch perel našel víc a že s tou variantou už od pláže počítá. Pouze čeká na to, jak se to mezi nimi vyvine a zda bude, komu ten prsten dát. Pořád si není jistý, který z nich dvou by měl tuhle roli v jejich vztahu zastat, ale vzal to tak nějak na sebe. Vlastně ho ještě pořád nepustil nahoru, protože poslední pokus jim překazil Rei! Trochu přistiženě cukne koutky a na okamžik našpulí rty.
"Přijal bys?" Kontruje vlastní otázkou, ale pak už Hyde konečně hledí na to, co skrývá krabička a vypadá neskutečně. Aoi ani nedoufal v takovou reakci.
"Snad tě to nebude moc bolet. Nebyl jsem si jistý, jestli budeš chtít nosit zrovna něco takového, když jsi s tím přestal, ale..." Protáhne a teď je to on, kdo si olízne rty.
"Jsem na piercingy... jak víš." Pokrčí nenuceně rameny, ale zevnitř doslova září spokojeností. Nechá se od něho přitáhnout a obejme ho rukama kolem pasu.
"Prostě buď tady..." Zašeptá a telefon se rozezní znovu. Trochu se zamračí, když se podívá přes Hydovu hlavu směrem k němu.
Hyde
Trochu jeho otázku ohledně přijetí žádosti o ruku nechává stranou. Není si úplně jistý, jestli by zrovna teď, když vyřešil jednu sovu svatbu rychle hrnul do další. Možná později, nejspíš. Ale prsten to není, je to piercing. +Přemýšlí o prstenu?+ Napadne ho trochu poplašeně ale snaží se, aby to na něm nebylo znát a sbírá svůj pověstný klid a jistotu.
" Já ti nevím, musel bych si to pořádně rozmyslet." Odpoví mu nakonec šeptem s jasným blýsknutím v očích a je vidět, že si ho v tuhle chvíli dobírá. On sám ví, ž se tím vyhýbá přímé odpovědi a spíš si momentálně užívá jeho blízkost a přítomnost.
"Něco vydržím, horší jak pochroumané srdce to nebude." Narazí na jejich krátké odloučení na ostrově, je to naprosto upřímné. Taky to určitě nebude horší jak stožár na hrudi, který si už okusil. Proti tomu bude propíchnutí pupíku masáž. Nepatrně se pousměje nad jeho poznámkou a krátce přikývne.
"Budu, teď nemám v plánu nikam chodit..." Zavrní spokojeně a dlaněmi sjede o kousek níž a polo zápěstí na jeho dokonalý zadek.
" Všechno co potřebuju přišlo za mnou, tak kam bych chodil." Dodá ještě, když si všimne, jak kouká po telefonu. Protočí oči v sloup, dneska je jak telefonní ústředna a už ho to začíná vytáčet… dneska chce svůj klid.
"Vyřeším to,nikam mi neutíkej." Líbne ho na hranu čelisti, když se neochotně vzdálí a trochu nespokojeně si mumlá pod nos. Sáhne po mobilu a koukne na číslo. Jeho právník, už zase.
"Vždyť jsem s ním dneska mluvil." Zamumlá nechápavě, taky by se to mohlo týkat prodeje apartmánu. Povzdechne si nakonec a přece jen hovor přijme. Velmi obezřetně odlož krabičku a do ní vloží piercing, když sáhne po krabičce cigaret a jednu z nich si připálí.
"Hai…Cože?" Začne přecházet s mobilem u ucha po pokoji.
"Jak rozmyslela, co je tohle za vtip?" Zavrčí u opravdu nepříjemně a jeho klid je ten tam.
"To si přec nemůže rozmyslet když už je všechno skoro vyřízené." Pokračuje dál a dlouze si potáhne.
"To se úplně zbláznila, na něčem jsme se domluvili a mě je jedno, že změnila názor. Ne, vyřešte to ještě dneska!"Ukončí rozčarovaně hovor a típne polovinu cigarety, aby si mohl zapálit druhou.
"To snad není pravda, ženská jedna pitomá."
Aoi
Aoi udělá obličej, ale taky si dělá legraci. Zatím nemá ani ponětí o tom, že by Hyde mohl uhýbat a pevně věří tomu, že kdyby to opravdu udělal, košem by nedostal. Chtějí spolu přece žít na pustém ostrově, to je skoro to samé. Pak se ale znovu usměje, když Hyde zmíní pochroumané srdce a to ho v tom utvrdí ještě víc. Skoro by se začervenal, když si tak zavrní a on ucítí jeho dlaně na svém zadku, ale pak začne telefon očividně dráždit a vyrušovat i jeho a tak jenom přikývne, že na něj skutečně počká. Chvíli si krátí tím, že se rozhlíží po obýváku, přechází po jeho obvodu a zamyšleně si čte názvy knih, prohlíží obrazy nebo hřbety CDček. Je tady toho hodně a on tak zjišťuje, co má Hyde všechno rád. Některé věci nezná a rád by je objevil společně s ním. Když se Hyde začne zlobit do telefonu, ohlédne se po něm, ale rozmyslet si mohl kdokoliv cokoliv. Mohlo jít o jakoukoliv agentku, pravděpodobně to bude něco s prací. Hydova nálada se však horší s každým slovem, k tomu ty cigarety a nakonec si zanadává i po odložení telefonu. Rozhodne se tedy vykročit směrem k němu a jemně se oběma dlaněmi dotkne jeho ramen. Nakloní se přes jeho záda k jeho uchu a přejede mu po něm jemně piercingem ve rtu.
"Ať je to, co je to, vyřeší se to... dneska se nerozčiluj." Broukne dobromyslně a kdo to je by si asi nedomyslel ani v nejdivočejším snu.
"Nikdy bych si nemyslel, že budeš o nějaké ženské říkat, že je pitomá. Většinou se tváříš tak slušně..." Dobírá si ho, když ho obejde a nakonec očima zakotví na prostřeném stole.
"Vařil jsi?" Pozvedne obočí a zadoufá, že to téma bude co nevidět zapomenuto.
Hyde
Ještě chvíli se mračí na telefon a už sahá po další cigaretě, i když tu první skoro ani pořádně netípl a mumlá si pitom něco pod nos s mírně staženým obočím. Už dlouho se tak nemračil jako právě teď. Výraz ve tváři mu povolí, až ve chvíli, kdy ucítí teplo Aoiho těla a jeho dech ze strany na své tváři. Koutky mu samovolně vystoupají vzhůru a oči změknou. Dlaně položí na ty jeho, které spočívají na ramenou a natočí tvář mírně stranou, aby na něj mohl alespoň koutkem oka pohlédnout. Je opravdu krásný, to je vždycky to první, co ho napadne k tomu jeho povaha a on je z něj u vytržení. Aoi si o sobě myslí, že je obyčejný ale on moc dobře ví, jak moc se plete.
" Už nebudu slibuju, promiň nechal jsem se unést." Omluví se mu naprosto upřímně a pohladí ho po hřbet dlaní,když si spokojeně vydechne a n krátkou chvíli dovolí víčkům, aby klesly.
" Do dneška jsem o tom byl přesvědčený taky ale jak se zdá, věci se mění." Broukne ještě s dlouhým vydechnutím, tohle bude ještě peklo, toho si je vědom. Ona to určitě nenechá jen tak a on nemá ani chuť ani náladu se s Megumi dohadovat, toho už si užili požehnaně.
" Po tolika letech manželství se domluvíme a ona si ten rozvod rozmyslí." Dodá ještě s protočením očí v sloup a zavrtí nechápavě hlavou. Radši to nechá plavat a těkne pohledem ke stolu.
" Ne, něco takového bych rozhodně vykouzlit nedokázal, taky bych tě nerad třeba přiotrávil." Nadhodí pobaveně a otočí se k němu pomalu čelem.
"Jdeme jíst?" Pokyne mu paží ke stolu, ne ho krátce líbne na rty a sám se vydá pro víno, které mu doručili společně s jídlem, mělo by se k tomu dokonale hodit.
"Vlastně pro tebe mám taky takové malé překvapení, vybral jsem společnost, která nám zařídí potřebné vybavení do studia..prospekty mám vedle, jsou velmi ochotní se s námi sejít a vyhovět nám v podstatě ve všem." Změní úplně téma, aby nemusel přemýšlet nad komplikací při rozvodu, však právník to vyřeší.
Aoi
Přikývne a přejde ke stolu, kde se posadí na jednu z židlí, snad mu nezasedl právě tu jeho? Jeho omluva ho ubezpečí v tom, že je to přesně něco takového, jako se domníval, až do okamžiku, než řekne Rozmyslí rozvod. Zbledne a doslova se zasekne v pohybu. Ještě, že už sedí, jinak by snad zahučel rovnou pod stůl. V hlavě se mu prožene všechno, co si kdy povídali, všechno to, z čeho pochopil, že je přece svobodný... Ne, není si schopný vybavit jednotlivé věty slovo od slova, ale rozhodně nijak nepochopil, že je s někým pořád v manželském svazku, ať už to mezi sebou mají jakkoliv. A teď co? Veřejně vyjde na světlo s ním? A stále ženatý? A co jeho syn? Snaží se nasadit si nějaký lepší výraz, protože je evidentní, že Hyde na tom rozvodu pracuje, ale neměl o tom tak trochu vědět něco víc? Nebo na to neměl právo? Ale chtěli spolu přece žít? Rozvádět se spolu mohli celé roky. A když pomyslí na to, co málem poslal do výroby. Tomu se musí dokonce hořce usmát. Určitě by si ho nebral dva dny na to, co se s někým jiným rozvede. +Ty jsi zase naivní Aoi... jako bys s ním neměl už trochu zkušeností.+ Prožene se mu hlavou. Ne nemyslí si o něm nic špatného, jen už ví, že Hyde hodně věcí řeší úplně jinak než on sám, a že je rozhodně méně prožívá. Na jeho poznámku o přiotrávení se přinutí zvednout koutky rtů nahoru.
"Víš o tom, že dokud jste manželé, všechno, co koupíš nebo uděláš je napůl její?" Ne, nevydržel to. Nebude si pořizovat dům, na jehož čtvrtinu má nárok Hydova manželka není padlý na hlavu. Podívá se mu přímočaře do očí a v tu ránu je jasné, že tudy cesta nevede, a že tohle není schopný jen tak přejít nebo rozchodit. Zoufale nechce, aby se jejich situace z ostrova opakovala, ale není schopný zastavit sám sebe. Nejradši by praštil s ubrouskem o stůl. Všechen hlad ho přešel. Zapře se do opěry židle a snaží se netvářit trochu zklamaně.
Hyde
Nevidí na Aoie ve chvíli,kdy mu nechtěně prozradil, jak se věci mají. Nějak mu to celé vlastně ani nedošlo, on do téhle chvíle, bral jeho vlastní rozvod jako hotovou věc. Měla to být hotová věc!! Trochu zápasí s vývrtkou, když se ozve typický zvuk korku, jenž opustil hrdlo lahve a vydá se i se sklenkami ke stolu. Položí jednu před něj a druhou ke svému místu. Zrovna se chystá nalévat, když vzhlédne k Aoiho tváři a zasekne se uprostřed pohybu, málem trochu vylije na stůl. Teprve teď mu dojde, že by to nemusel brát tak jako on. S mírně pootevřenými rty se nadechne, prohlížejíc si rysy a odhaduje, co jeho výraz znamená. Rozhodne se v první chvíli zareagovat jen na jeho větu a v hlavě už si rozmýšlí další slova.
" Ne, nebude…Dostane jen domluvenou sumu, tak jak to podepsala v předmanželské smlouvě."Vysvětlí mu to naprosto jednoduše, to je taky důvod proč s ničím neotálí. Na nic z toho, do čeho se pouští teď nárok mít nebude, ještě že tak.
" Shinju-koi ehm." Odmlčí se a očividně hledá ty správná slova. Nalije jim teda prozatím víno a přejde vedle něj, aby se mohl usadit a kouknout mu zblízka do tváře.
" Nic to nemění, že ne?" Zeptá se opatrně v očích má patrné obavy, které by ho ještě před chvíli ani nenapadly.
"Všechno se vyřeší, co nejdřív; nemám v plánu nic protahovat a udělám všechno proto, aby to bylo stejně i ze strany Megumi." Pokračuje dál tichým hlasem, aniž by se na něj přestal dívat a pomalu vztáhne dlaně k těm jeho, aby jej za ně mohl vzít.
"Nemám v plánu se nerozvádět, opravdu…netuším, co se u ní změnilo a vůbec mě to netěší ale slibuju, že Tebe se to nedotkne." Pokusí se ho nějakým způsobem uklidnit.+Toliko ke klidnému večeru bez katastrof+ proběhne mu hlavou nespokojeně, měl o dnešním večeru úplně jiné představy, které se pravděpodobně nenaplní.
Žádné komentáře:
Okomentovat