Ruki x Miyavi, Hide x Uruha - Na trůn patří ten, co vládne - Část 2.

(tábor)

Ruki

Okamžitě k němu střelí pohledem značícím Opovaž se, ale... vždyť je přece v plánu, aby o ty kalhoty postupně přišel!!!

"Nepředbíhej, jó?" Broukne, zatímco se zavrtí na své místě, jako by si dělal pohodlnější místo na gauči ke sledování oblíbeného hororu. Trochu se nadzvedne, když přijde i o své tričko a snaží se tvářit jako že v pohodě, takhle chodím běžně, každý den jsem na pláži. Haha, teď je to dokonce pravda. Bože, až se vrátí do Tokya nebude chtít pláž vidět tak příštích třicet let. Nechá Miyaviho dlaň, aby ho hladila po odhaleném hrudníku, ale ona se nějak zapomněla zastavit a už stačí jen otevřít pusu, aby z ní vzápětí vyšel poměrně hlasitý vzdech. +On mi tam sáhl!+ Proletí mu hlavou světelnou rychlostí, ale to už se pod ním začíná kroutit a slastně přivírat oči. Ve tváři se mu usadí lehounký úsměv a prsty zaboří do jeho vlasů, vonících po mořské soli, když si Miyavi hraje s jeho bradavkami.

"Ty kecko, děláš to proto, aby se to líbilo všem, když lítáš po pódiu." Hned ho z toho bidýlka shodí, ale pořád se spokojeně usmívá. Vlastně čím dál víc.

"Ale to by nás slyšeli." Hlesne, když se ozve zvuk sjíždějícího jezdce zipu u kalhot. Opravdu mu záleží na tom, aby měl při takových věcech soukromí a ne, aby si druhý den všichni vykládali, jak u toho zní a jestli ho Miyavi rozparádil hodně nebo málo. Stačilo mu, že byl svědkem podobného koncertu svého kamaráda a samozřejmě o tom, že Uruhu a Hideho slyšel nikomu nic neřekl. Místo podobných myšlenek radši odlepí hlavu od lůžka a přitiskne rty na ty jeho. Konec přemýšlení, chce si vypnout všechno, co v té zpropadené hlavě má, je tam toho hodně a on potřebuje dovolenou. Mléčná dráha čeká... Obejme ho kolem pasu a přitiskne na svoje tělo, ale je těžké nechat prsty jen tak v klidu, když objímají ty svaly napínající se pod pokožkou. Jak se někomu jako je Miyavi může líbit někdo jako je Ruki? No snad si ho moc neplete s holkou?

Miyavi

"Nooo….To taky." Zatváří jako to nejnevinnější stvoření na světě, ale je přesvědčený o tom, že ode dneška to bude hlavně vůli němu. Ztratil se v tom ani neví jak, bylo to ovšem hodně rychlé. Laská Rukiho tělo, užívá si každý milimetr jeho kůže, o to víc, když konečně zaslechne jeho vzdech. Musí se nepatrně pousmát, ale neoddaluje se ani nepřestává.+ To je teprve začátek..+ Proběhne mu hlavou skoro až nebezpečně, když zamíří svými polibky po jeho odhaleném hrudníku níž. Prsty si mezitím poradili se zapínáním a můžou klidně vklouznout na holou kůži a začít ho připravovat o myšlenky mnohem intenzivněji.

"A to vadí? Jeden takový malý soukromý koncert, hm?" Popíchne ho trochu, on je zrovna rozpoložení, kdyby se nejspíš nedokázal zastavit. V klíně už ho celkem obstojně tlačí jeho vlastní vzrušení, která zatím celkem přehlíží, však k tomu se taky dostane. Zamíří rty zas pomalu nahoru, když si ho Ruki přitáhne na své tělo a on se rozhodně bránit nebude. S každým dalším pohnutím rtů o něco víc přivírá spokojeně oči, jak v jeho nitru rostou příjemné pocity. Zahákne prsty za lem jeho kalhot konečně je pořádně poposune níž, aby odhalil jeho chloubu. S každým jeho dotekem v něm roste vzrušení a on už se opravdu neubrání, aby si nevzdechl také. Ještě chvíli si užívá polibky, než se od něj s posledními zbytky vůle odtáhne, aby mu konečně mohl stáhnout ty kalhoty celé a pokochat se pohledem na jeho tělo.

"Mám dobrou představivost, ale tohle…není fér." Zavrtí nad tím se spokojeným úsměv a chtíčem vepsaným v očích hlavou. Nakloní se pomalu nad něj, zapírajíc se dlaněmi vedle jeho boků a s pohledem upřeným do Rukiho tváře se rty blíží k jeho chloubě. Pomalu s provokativním úsměvem a jazykem si smyslně přejde po dolním rtu, kde krátce zavadí o piercing. +Tak schválně Ruki co ty na to?+ Neubrání se myšlence, když konečně překoná poslední pár centimetrů a dotkne se jeho menšího já rty s několika krátkými polibky, než ho obejme celého a párkrát se pohne.

Ruki

Je to opravdu neskutečný pocit, když ucítí Miyaviho ruku přímo na holé kůži mezi svýma nohama a instinktivně dá kolena dál od sebe, aby mu udělal místo. Nepřemýšlí o tom, jeho tělo to prostě chce udělat.

"To tedy vadí. Použil jsi správné slovo. Bylo to soukromí. Rád bych si ho udržel." Odpovídá mu přerušovaně, protože u toho začíná pravidelně a o něco hlasitěji vzdychat. Dávat dohromady nějaká slova začíná mýt opravdu problém, ale na druhou stranu mu to mluví líp, než když byl před tím sešněrovaný nervozitou. Paradox. Brzy má uši plné i Miyaviho hlasu a kalhoty pod úrovní vlastních boků, ale nestačí se nad tím červenat, protože se spolu stále líbají a jsou to velmi hluboké a intenzivní polibky. Po chvíli přijde o jeho tělo a následuje očima jeho tvář. Je to proto, aby přišel o kalhoty a ocitl se před ním nahý. Kousne se jemně do rtu a potlačuje nutkání sáhnout po čemkoliv a hodit to na sebe.

"Ani tě nemusel kousat pavouk do druhé nohy...." Pípne a připomene mu tak jejich konverzaci z pláže.

"Co přesně není fér?" Znejistí okamžitě, ale pak se jeho výraz změní skoro na vyděšený, když se Miyavi začne sklánět nad jeho boky. Okamžitě se zvedne na předloktí, aby na něj pořádně viděl, co že to dělá. To se s tím kroužkem chce pustit do... ó bože! Zakloní hlavu a unikne mu hlasitý sten, když se jeho horoucí rty sevřou kolem jeho penisu. Ten pocit být v tom vlhkém a úzkém prostoru je naprosto neskutečný, ale ten jeho kruh s hrotem pořád velmi dobře cítí a všechny jeho myšlenky jako by k Miyavimu natahovaly ruce, snažily se ho chytit a říct mu Hej bacha, dávej s tím bacha!!! On má vážně strach a zároveň se není schopný bránit, nechce se bránit, jen musí doufat, že to nezabolí, protože zatím ho to nutí jen hlasitě vzdychat a brzy padne zpět na záda. Už se není schopný ani držet na těch rukou.

Miyavi

Moc rád by mu na tu jeho poznámku o pavoucích něco odpověděl, nejspíš něco hodně vtipného, ale teď má momentálně plné..ehm ústa práce. Pohrává si s ním, občas si neodpustí po jeho chloubě přejet jazykem, dává si moc dobrý pozor, aby mu kroužkem působil jen slast a rozhodně ne bolest, přece jen už má něco natrénováno. Vždycky se po očku koukne, jestli Ruki reaguje přesně tak jak chce, nesnesl by ani myšlenku, kdyby tohle nebylo dokonalé. Zrovna se chystal svými rty přesunou o kousek níž, když se vedle přístřešku ozvou kroky a hlas Reie, který volá Rukiho jméno a ptá se, jestli neviděl Kaie. Není tak blízko, to pozná podle tónu jeho hlasu, ale je dost možné, že by se tu mohl objevit a vidět je. Bez váhání přitiskne svou dlaň na Rukiho ústa s pobaveným výrazem v očích a pokračuje na jeho chloubě tentokrát ale zase rukou, občasně sklouzne i o kousek níž, kde trochu provokuje vchod do jeho tělo. Ohlédne se přes rameno s tichým uchechtnutím.

"Ruki tu není, šel dál k potoku se opláchnout a Kai mířil pro nějaké ovoce směrem k pláži, běž tam." Odpálkuje ho, ještě před tím, než stačí nahlédnout dovnitř. Nehodlá dát Rukimu ani chvilku pokoj, aby si to náhodou po podobném vyrušení náhodou nerozmyslel. Krátce si vloží prsty mezi rty, aby se mohl pomalu a co nejvíc dráždivě začít dobývat do jeho nitra. Případné poznámky umlčí svými rty, když ho vášnivě políbí, jakoby nečekaný příchod v jeho nitru odpálil něco neskutečného. Nechce mu dovolit, aby si to rozmyslel, protože jestli se to stane tak nepřežije ani minutu. Potřebuje ho u sebe, chce si užít naplno jeho blízkosti 

"Ruki." Vydechne tiše jeho jméno s úsměvem, jenž vypovídá o tom, jak moc je z něj mimo, když se trochu opře svým tělem, které po něm touží. Myšlenky si berou dlouhou dovolenou, a jestli přijde ještě někdo, nejspíš už mu nebude schopný odpovědět vůbec.

Ruki, Hide

Už se opravdu ztrácel někde ve výšinách té jeho Mléčné Dráhy, když se odněkud zpoza domku ozve Reitovo volání. Okamžitě prudce otevře oči a vytřeští je na strop.

"Já jsem to říkal!" Vydechne hned a snad by se začal zpod Miyaviho hrabat na nohy, kdyby mu jeho dlaň nezacpala ústa a jeho ruka nepřestávala v tom šíleném dráždění. Zírá očima do těch jeho, prudce vydechuje nosem a skoro se dusí, jak vzdychá do jeho prstů, ale ví, že by bez té ruky svůj hlas neudržel a v takovém případě by měl snahu utíkat a tohle celé nedokončit. Hrozně ho rozptyluje vědomí, že je Rei venku a může sem kdykoliv vejít a zároveň už zase ztrácí sám sebe v závislosti na tom, jak ho Miyavi dráždí v klíně. Má naštěstí dost duchapřítomnosti na to, aby na Reitu zavolal nějakou výmluvu a Ruki se jen s protočením očí modlí, aby tam Reita opravdu šel a nelezl sem. Co když se za chvíli zase vrátí? Snaží se to vyhuhlat do Miyaviho dlaně, ale tu vystřídají jeho hladové rty a opět mu znemožní jakýkoliv protest. A pak jeho doteky ucítí ještě někde úplně jinde. O pro pána. Oči se mu samovolně zase zavřou, neví, co olíbává první, jestli jeho obličej, rty nebo prostě něco, na co zrovna dosáhne, ruce má snad na všech částech Miyaviho těla najednou, jak jimi přejíždí sem a tam a začíná si přát, aby to konečně udělal. Je to nečekaně příjemné. Myslel si, že bude mít mnohem větší problém s tím, aby někoho pustil do svého těla, protože on to samozřejmě dělal zásadně obráceně, když už to měl být kluk a rozhodně nikdy ve své vlastní posteli. Užít si a pa, běž a pohled neposílej! Ale tohle je úplně jiné. Sklouzne malýma rukama na jeho zadek a začne si ho sám od sebe tlačit proti svému klínu, když se mu snaží udělat ještě větší místo mezi svými stehny. Teď už nic nezastaví ani jeho. Chce ho. Ani jeden z nich nemají nejmenší tušení, že získali nového strážce. Hide sleduje živýma očima odcházejícího Reitu a zrovna si vkládá mezi rty jednu z těch mála cigaret co mají, aby ji připálil klacíkem od ohně. Ruki vůbec nehlídá, takže přiloží místo něho, posadí se rovnou pod okno domku, kam přesahuje střecha, takže a něj neprší a s pobaveným šklíbením posílá všechny možné příchozí za novými úkoly. Samozřejmě tak, aby nebyl slyšet. Když mu do zorného pole padne Uruha, nejradši by si ho přitáhl na klín a olíbaval se s ním tajně přímo pod tím jejich oknem. Ukáže pobaveně nad sebe a kouří dál.

Miyavi, Uruha

Možná i na vteřinu postřehl Rukiho náznak protestů nad celou situací, ale udělal všechno proto, aby to přebil a taky se mu to povedlo. Skoro až nestíhá Rukiho rty, kterou jsou najednou všude, pomalu nestíhám sám sebe! Poslední kapka k dokonalosti přijde přesně v chvíli, kdy ucítí dotek rukou na svém zadku, které ho tlačí proti místu, kde už by nejradši byl. Musí se hodně krotit, aby nic neuspěchal a začne do něj velmi opatrně pronikat a už se i jeho občasného zasténání ozve přístřeškem. Musí se oddálit od Rukiho rtů, aby krátce zaklonil hlavu, drtíc si spodní ret mezi zuby. Víčka tiskne silně k sobě a opravdu se snaží ovládnout. Jakmile se ocitne v jeho nitru celý, dopřeje si dlouhý výdech s nepatrným pousmáním, když se znovu skloní pro další a další polibky. Nejprve pomalu a dráždivě, skoro až hravě rozpohybuje boky proti těm jeho, už nevnímá vůbec nic kromě Rukiho hlasu, už nic jiného vnímat ani nepotřebuje. Všechno v něm hraje jak dobře naladěná kytara a on je na jejich podiu jako doma, už ani žádné jiné potřebovat nebude. Přivede Rukiho k šílenství sebe taky a udělá to klidně pokaždé , když ho uvidí. Bože, bude ho vždycky muset někam zatáhnout, jiné východisko si ani nepřipustí.

"Jsi úžasný..." Vyjde z jeho rtů omámeným, vzrušením podbarveným hlasem a ani v tom nejzazším koutky hlavy by ho nenapadlo, že u toho nejsou sami. Vůbec by ho nenapadlo, že by se Rei mohl brzo vrátit a to, že sedí Hide pod oknem, tak to je úplně mimo jeho kapacitu.

Uru se zrovna vrací s plnou náručí různého ovoce, když mu pohled padne na Hideho sedícího u přístřešku. Krátce stočí pohled k zemi skoro až nejistě. Od té situace u orchidejí si pořád není jistý, co si o tom všem má myslet. Snaží se tvářit, že má nadhled, a že vůbec nepřemýšlí, co to vlastně mělo znamenat, jenže to jde čím dál hůř. Má ho prostě plnou hlavu a je to k zbláznění. Trochu zpomalil, když si ho všiml, jakoby přemýšlel, jestli přece jen nezamířit jinam, ale musí tam nechat to ovoce a pak se může vypařit. Už se se chytá prohodit s ním několik slov, která s pečlivě skládá v hlavě. V první chvíli mu ani nedojde, cože to slyší zevnitř, když odkládá ovoce na zem a zarazí se v poli pohybu s očima vytřeštěnýma před sebe. +Tam někdo... To je Rukiho hlas ne?+ Proběhne mu hlavou a tváře mu zrudnou. Rychle pustí všechno na zem v blízkosti Hideho a narovná se, aby se otočil a co nejrychleji zmizel. Poslední, co potřebuje je mít tohle v hlavě, bože! Jestli to Hidemu nevadí, tak jemu rozhodně a hlavně představivost už pracuje na plné obrátky. Tohle z hlavy nedostane nikdy, kruci!!

(Konec druhé části)