Ruki x Miyavi, Hide x Uruha, Kaz - Na trůn patří ten, co vládne - Část 4.

(tábor)

Ruki, Hide

Po tváři mu stéká voda a lepí prameny jeho vlasů k sobě, ale jeho oči jsou pořád stejně naléhavé. Jemně se zamračí, pootevře rty a vydá jakési umm ahaaa... je vidět, že s touhle odpovědí spokojený není, a že to není to, co chtěl slyšet, ale zároveň si neřekne o to, co by rád.

"Jasně... to bylo...." Zamumlá a už se chce pomalu odtáhnout, že si půjde po svých a trochu si popřemýšlet, ale Miyavi mu nedá šanci na útěk, protože se k němu skloní a políbí ho a pak se nadechne k dalším slovům. Okamžitě k němu vystřelí očima nahoru a zatváří se potěšeně jako když byl malý a v hračkárně mu slíbili Ultrona.

"Vážně?" Ubezpečí se ještě, jestli se nepřeslechl. Ano, to je to, na co celou dobu čekal. Přikývne jako někdo, kdo právě ovládl svět, pustí se ho a jednoduše se otočí na patě. Zastaví se o pět kroků dál, když se konečně pootočí a trošku jako děvče z romantického filmu se rozeběhne zpět. Padne mu do náruče, přitiskne svoje rty na jeho a dokonce si u toho zvedne jednu nožku v koleni. Pak si odkašle a postaví se normálně a znovu se zamračí.

"To je dobře... nechtěl bych v tom být sám." Vymění si s ním role v rozpačitém mumlání a vykoktávání vlastních pocitů. Mezitím v domečku Hide doslova visí očima na Uruhových rtech, ale nechápe, jak po něm Uruha může chtít, aby chápal, co vyslovují, když mají takový tvar a on se dokáže soustředit jenom na to.

"Prosím tě, ti si řeší svoje vlastní záležitosti a na nás už dávno zapomněli." Zabrouká, jenže to už ho drží a tlačí ke stěně, o kterou ho vzápětí opře, ale ta se prohne směrem ven a hrozí, že se tak možná provalí. S jakýmsi wohooo ho radši převáhne zpátky na sebe a rozesměje se. Cože to říkal? Jo tohle...

"Jak to myslíš, že nevíš, co můžeš čekat? Tobě to nepřišlo minule dost dobrý? Rozhodně nic horšího, ale můžu se ještě polepšit." Už tahá jeho tričko směrem nahoru a odhaluje to jeho dokonale ploché břicho.

"Však já ti nechci nic takového, abys nemohl chodit." Líbá ho dokud to jde, v prstech svírá látku jeho trika, ale Uruha ho pak nečekaně silně odstrčí a pokračuje ve svém odmítáním. Zamračí se a má chuť si dupnout. Našpulí rty a chvíli po něm po očku zahlíží a přemýšlí, co s ním. Písně nepomohly, kytky nepomohly... ani se tady nemá čím opíjet. Kruci... Měl se vyptat jeho kámošů, co má rád a co by mu udělalo radost. Jeden tady před chvílí stál. Přejede si palcem po vlastních rtech a pořád ho propaluje očima černýma jako rozžhavené uhlíky. A nakonec sáhne po vlastním tričku a prostě ho ze sebe sundá a ohodí stranou. Nepřerušuje jejich oční kontakt, jen na tu chvilku, kdy mu zaclání látka. A pak sáhne hbitými prsty na zapínání svých kalhot. Prostě to ze sebe hodlá sundávat s dravčí elegancí a sledovat, co to s ním dělá. Ať se podívá a řekne mu do očí, že se mu to nelíbí.

Miyavi, Uruha

Jeho výraz dokonale zněžní, když se Ruki naprosto rozzáří, kdyby jen tušil, co svým vyjádřením způsobí asi by mu to řekl mnohem dřív. Klidně na té pláži, kdy mu to nejspíš došlo poprvé. Koutek se mu nepatrně vyšvihne nahoru s potěšeným úsměvem, když přijde ještě otázka a jen kývne hlavou. Chtěl by si ho prohlížet mnohem víc, ale přes kapky vody už skoro nevidí. Zatracený déšť, nejradši by ho někam odtáhl a tam ho mačkal k sobě až do večera. Vypadá opravdu hodně překvapeně, když se Ruki zničehonic otočí na patě a zamíří pryč. Rozhodí rukama v gestu -To jako myslíš vážně a co já?- A nevěřícným pohledem propaluje jeho záda. Už se chystal mu minimálně něco říct, třeba jestli náhodou na něco nezapomněl, když se k němu rozběhne a jemu se hodně uleví. Taky mohl být za blbce a to by jeho ego nejspíš neuneslo. Znovu jej uzamkne v náruči, dokonce pozvedne na několik vteřin nad zem a se všemi pocity, které ho momentálně naplňují jej políbí.

"Málem jsem z tebe dostal infarkt." Oznámí mu s upřímným zasmáním, teď se cítí opravdu skvěle a začíná si připouštět, že nic víc ke štěstí nepotřebuje i tu havěť vezme nejspíš na milost. Zvedne pomalu dlaň k jeho zmáčené tváři odhrnouc několik pramenů z ní a skoro zhypnotizovaně hledí na ten pohyb.+Tak Miy a máš utrum…tohohle už z hlavy nedostaneš..+

Uru už ani neví, co by mu na to měl říct. On to totiž vůbec nepochopil! Dlouze vydechne a snaží se ho držet v bezpečné vzdálenosti. I kdyby na ně oba dva zapomněli, pořád je tu velké riziko, že by mohl někdo přijít a to by byl jeho konec. On přece takové věci nedělá. Sleduje ho ostražitě a snaží se tvářit pořád stejně, aby bylo jasné, že si to v nejbližší době nerozmyslí. Jenže, to by se nesměl Hide tvářit, jak se tváři. Vypadá roztomile…no jo už je to tak. Skoro a bolestně se kousne do rtu a zatím se přitiskne zády na zeď, tak aby ji neprovalil a čeká, co přijde.

"Ale to přece neznamená, že tady budou…no to." Rozpačitě si stáhne lem vyhrnutého trika dolů, málem ho rozškubne, aby bylo, co nejníže a snaží se vymyslet nejlepší únikovou cestu. Těká pohledem tam a zpátky, když jím zakotví v Hideho tváři a vidí ten dravčí pohled jeho směrem. Málem z něj šel do kolen krucinál!

"Co to..?" Neodřekne, když vidí, jak si přetahuje triko přes hlavu a sleduje jeho odhalující se hrudník a je v háji. Před očima už má zase jeho výraz u orchidejí, když byl v nejlepším a krev se mu začíná zase valit do tváří a i jiných míst. +Bylo by tak zlé, kdyby nás slyšeli? Třeba to kočíruju..+ Začíná ho jeho vlastní vědomí dokonale zrazovat a on se mírně odlepí od stěny. Zatím jen sleduje pavoučí prsty na zapínání, přejede si jazykem před rty a prostě si pomalu přetáhne triko přes hlavu. Zase má chuť ho provokovat, úplně se ztrácí v jeho pohledu a přestává vnímat okolí.

Ruki, Hide

"Já vím." Broukne Ruki, protože to udělal tak trochu naschvál. Prostě si chtěl dopřát svou melodramatickou chvilku a dokonale si ji užil. Jako ve filmu! Vezme ho za obě dlaně.

"Slíbili jsme jim sice, že budeme hlídat, ale strašně prší a dovnitř nemůžeme. Já je poslouchat pod střechou nechci, takže mají smůlu." Řekne mu a ruku v ruce s ním vykročí pod stromy. Však oni si jistě najdou nějaké místo, kde budou moci být chvíli sami a aspoň trochu v suchu.... Hide si bez jakýchkoliv skrupulí stáhne kalhoty z boků a za chvilku už před ním stojí jenom tak, asi jako tenkrát na palubě, když se převlékal. A co se nestane? Ono to funguje, protože ten motýl před ním si právě svléká tričko tak elegantním a neskutečně něžným způsobem, že by mohl být hotový jenom z toho. Nechá ho to dokončit, ani při tom nemrká, aby o něco nepřišel a koutky jeho rtů se zvedají v úsměvu. Ale ne v tom jeho zvláštně sarkastickém, ale v tom upřímném a pěkném. Natáhne k němu dlaně, aby k němu Uruha přišel a jemně ho vezme za ruce. Proplete dlaně s jeho prsty a přitáhne si ho na tělo. Není mu zima ani trochu, je z něj rozehřátý už několik desítek minut, co se tu s ním dohaduje, aby odhodil zábrany a šel blíž.

"Jestli přijdou, tak je to proto, že jsi to natahoval, jak jsi mohl." Zašeptá mu malé popíchnutí, než ho políbí a dlouze vydechne nosem. Srdce mu z něj rychle buší a uvědomuje si, že se mu hrozně líbí, když ho na ramenou lechtají konečky Uruhových vlasů.

"Ty...Bárbíno moje..." Vydechne do jeho rtů, než pokračuje v průzkumu jeho úst a příliš si neuvědomuje to slovo moje. Jeho na stálé vztahy nikdy moc neužilo. Ne kvůli druhým, ale kvůli sobě. Měl sám se sebou dost problémů a namáčet někoho do svých věčných nonstop tahů a pokusů upít se do bezvědomí, to nikomu nepřál. Měl v hlavě dokonalý bordel, který si uměl uklidit jenom, když se měl o někoho postarat. Třeba o kapelu. Položí si Uruhovy dlaně na své boky a celého ho obejme do svého náručí. Opravdu moc ho potřebuje cítit blízko sebe.

Uruha

Když Uru vidí, jak se odporoučí Hideho kalhoty k zemi jen pootevře rty, protože je to pro něj neskutečně provokativní. On se prostě vůbec nebojí nebo nestydí? Prostě si je stáhl, jakoby se nechumelilo a tím ho zase dokonale vykolejil. Měl by si začít zvykat, že je schopný všeho, ale asi hned tak mu to nepůjde. Sám má tváře pořád mírně zrudlé, svírajíc triko v pravé dlani a najednou má pocit, že si ho zase přetáhne zpátky přes hlavu. Hide je na něj prostě neskutečně přímočarý a mate ho tím ještě víc. +To se mu vážně tak líbím?+ Proběhne mu hlavou nejistě, když shlédne na jeho natažené dlaně a dlouze vydechne. Několik sekund žmoulá triko, než ho prostě pustí na zem a prolete s ním své prsty, nechávajíc se přitáhnout do jeho objetí. Naskočí mu husí kůže, kdy se jejich těla dotknou a krátce sevře víčka, aby si ten pocit vychutnal. Přesně v tu chvíli nejspíš padla poslední zábrana, nafackuje si, až někdo uvidí jeho nahý zadek!

"Já jsem to…" Chce se bránit, že to přece nedělal schválně, ale jen proto, že není takový blázen jako třeba Ruki. Má rád hezky svoje soukromí, což na ostrově úplně reální není. Další slova, která se mu derou na jazyk Hide utne svým prohlášením. V první chvíli skoro až uraženě našpulí rty, protože on přece žádná barbína není, ale vzápětí mu docvakne i ten zbytek a stáhne mírně obočí k sobě, když se mu to začne převracet v hlavě.

"Tvoje?" Vypadne z něj otázka dřív, než se stačí zarazit, Hide ho určitě nechce na pořád, to je jasné, jen na ostrov, pořád je o tom, tak nějak přesvědčený. Dlouze se nadechne, když raději na chvíli sklopí pohled dolů a vzhlédne až v okamžiku, kdy má své ruce na jeho bocích a je uvězněný v jeho náruči. Bez váhání a hlavně přemýšlení sklouzne dlaněmi dozadu a uzamkne ho v objetí svých pažích se rty přitisknutými na odhalenou kůži na rameni, jako by to bylo to nejpřirozenější v jeho životě. Zase s ním mává.

"Neříkej mi barbíno..." Vypadne z něj nakonec, aby si dodal na chvíli pocit vzdoru, ze které už v sobě nemá ani trošku.

 Hide

Uru se pořád snaží něco špitat a bránit se a nikdy nedokončí větu a jemu to kouzlí spokojený úsměv ve tváři. Zrovna okusuje jeho ušní lalůček, když po něm zopakuje to slovo, že je jako jeho. Jeho Barbína. Na okamžik se zarazí v pohybu a upře oči někam před sebe, neslyšně udělá rty gesto ssss a znovu ho začne dráždit a vjíždět mu jazykem přímo do ucha.

"Kdyby mi na tebe někdo sáhl, možná by nezůstalo jen u hádek. Myslím, že bych si už pro ránu daleko nešel." Přizná se mu bez mučení, že na tomto území vztyčil růžovou vlajku s citrónově žlutou radioaktivní značkou - totiž svoji. Znovu se zastaví v polibcích, to když ucítí jeho horoucí rty na svém rameni a tentokrát se silně zachvěje. Je to jako by ho někdo zahrnoval skutečnými a nefalšovanými city, i když ví velké kulové, co se Uruhovi honí hlavou a dostává ho to do rozpoložení, ve kterém normálně nebývá. Neměl by u toho zabředávat do hlubších emocí. Čert vem, že je kluk, hudebník a všechny ty hovadiny, co řeší všichni okolo. Ale vtáhnout ho do svého života, do své hlavy? Uruha je křehká duše, citlivá povaha. Zničil by ho, ví to. A stejně se odmítá vzdát jeho blízkosti. Vlastně teď zvráceně mučí sám sebe. Ne, neměl by mu tak říkat, ví, že Uruha je rocker každým coulem, jenže on je prostě tak hrozně krásný a roztomilý, má v sobě takový dráždivý ženský element, který on sám postrádá. Asi proto z něj tak šílí.

"Promiň..." Zahuhlá do jeho druhého ucha, které začal před chvílí trápit podobně jako to první a rukama přejíždí po jeho kyčelních kostech až do okamžiku, kdy se rozhodně zbavit jeho kalhot. Dělá to cílevědomě a nekompromisně, trhá za zapínání, dokud nepovolí a nedočkavě hrne látku dolů. Pravou rukou si ho za bedra přidrží proti sobě a levou mu sáhne rovnou mezi nohy a jemně stiskne. "Chci létat..."

Uruha, Kaz

Snaží se ovládnout svůj dech, když ucítí jeho rty na svém uchu. Bože, tohle by mohl klidně dělat pořád a on by se rozhodně nebránil. Měly by ho začít pořádně děsit pocity, které ho momentálně zaplavují a budou ho děsit, ale až ve chvíli, kdy nad tím bude moct přemýšlet. Teď už se zase velmi lehce motá do pavučin, které ho jen tak nehodlají pustit. Dlouze a hlavně slyšitelně vydechne, když mu sdělí, že by kvůl němu pro ránu nešel daleko a smazává tím další obranné reakce, které si v hlavě formoval. Tohle prostě neustojí. Naklání hlavu na stranu, dávajíc jeho rtům prostor a sám se těmi svými sune pomalu a obezřetně po rameno směrem k jeho krku. Bůh ví proč, má chuť se ho prostě dotýkat a podporovat chvění jeho těla. Vyprovokovat v něm všechno a zažít minimálně to, co už jednou prožili. Ani se nenaděje a už přichází o své kalhoty. Rychleji, než by si kdy dokázal představit. Jenže teď už neřeší nic kolem, má jen plnou hlavu jeho výrazu ve tváři, který mu vsugerovává pocit, že už nikoho jiného nechce. Zapletl se do toho ani neví, jak a vůbec se mu nechce něco rozplétat. Opravdu si vzdychne, když ucítí dlaň ve svém klíne a neubrání se krátce zavrátit hlavu dozadu, čímž se mu dlouhé prameny svezou z ramen na záda. Jeho prsty už pomalu šmejdí po Hideho dokonalém zadku a musí ho stisknout, aspoň trochu nebo ne, ještě trochu víc. Do hlavy se mu dostávají slovo o tom, že by chtěl létat a on sám…už se vznáší asi deset čísel nad zemí.

"Poletíme, chci s tebou letět." Vyjde z jeho krojených rtů s dalším vzdechem.

Kaz si to zrovna dupe s tichými nadávkami směrem k táboru. Jednak se mu pořád nemůže dostat z hlavy poslední zážitek s Gakkem a od té doby se mu vyhýbá a snaží se ho okázale ignorovat. Většinu času tráví s papouškem a nejspíš brzo začne mluvit jejich řečí, jak moc si s ním povídá a snaží se rozptýlit myšlenky. Ten slejvák ho vyhnal až k přístřešku, kde se hodlá alespoň převléknout a trochu vyždímat přebytečnou vodu.

"Počasí pod opici." Zamručí si nespokojeně, když vejde do přístřešku a zarazí se v půli kroku. Koutky rtů mu pomalu stoupají nahoru a on se kochá tím, co vidí. Taky proč by se nekoukl. Víc ho ale zaujme Uruhův zadek a celkové, takový ladný opičák, mohl by se na něj koukat a u toho si klidně ulevit, jak moc se mu zamlouvá.

"Hezké, moc hezké." Okomentuje ho upřímně s mlsným výrazem v očích a rozhodně nemá v plánu se hnout, byl by idiot.

"Ty Hide, půjčím mi ho pak na chviličku, tohle vypadá na dobrou zábavu." Neodpustí si poznámku a v očích se mu blýskne. Potřebuje si vyhnat jednu osobu z hlavy, s ním by to celkem šlo.

Ruki, Hide

Uruhovy dlaně na vlastním zadku rozdmýchávají plamen uvnitř něj, jeho tiché povzdechy a měkké rty, které stoupají k jeho vlastnímu hrdlu a všechno to dovrší jeho slova, která mu slíbí, že se opět vznesou. Naprosto přirozeně se usměje a vystoupá dlaněmi k jeho tvářím, aby je do nich mohl uzamknout a podat si jeho rty k polibku zatímco si s ním vymění pohled a jeho vlastní oči se hřejivě usmívají. Miluje tyhle jeho záklony hlavy, kdy mu ukáže svou krásně řezanou čelist a spustí vodopád svých vlasů dozadu. Jenže to by za Uruhovými zády nesměl slyšet ten komentář. Zvedne oči od laskání Uruhovy pokožky a obličeje a v tu ránu je v těch jeho studeno jako na Sibiři. Zamračí se a když se mračí on, rozhodně to není hezký pohled. A taky tady není žádný Yoshiki, pro kterého by lidi běhali, až bude zle. Sebere dost vlastní vůle na to, aby se krátce sehnul a vyhrnul Uruhovy kalhoty nahoru, aniž by odlepil nazlobený pohled od Kazovy tváře. Pustí Uruhu, dojde si pro ty svoje a zatímco si natahuje nohavice, nespokojeně mlaskne.

"Co jsi říkal?" Ujistí se, že se nepřeslechl a těžko říct, co se mu prohání hlavou, když se tak oklikou blíží směrem ke Kazovi. Po cestě si přetahuje vlastní tričko přes hlavu, takže vlastně vypadá celkem neškodně a jen co je dost blízko u něho, prostě se rozmáchne a pravačkou mu pošle jednu do zubů. Moc se nestará o to, jestli mu tu čelist přerazí nebo ne, jestli jsou kamarádi nebo ne, jestli tady na tom ostrově mají jenom jeden druhého nebo ne!!! A s každou další takovou myšlenkou je čím dál vytočenější. V očích mu divoce zajiskří, když sleduje jeho bolestný výraz a připravuje se na to, že schytá taky, ale bude se bránit a rozhodně mu to zase oplatí. Kaz vypadá jako někdo, kdo se klidně popere a kdo to umí, ale jemu je to jedno.

"Máš jenom jednu šanci jak tohle zvrátit. Pěkně mi ho odprosíš a on sám řekne, jestli to stačí nebo ne!" Už na něj křičí. A kde je Ruki s Miyavim??? Někde v keřích. No, to jim nemůže mít za zlé.

Uruha, Kaz

Utápí se v Hideho očích s jasnou spokojeností vepsanou v těch svých. Tenhle pohled je to, co na něm miluje....+moment !!Miluje?? Jako vážně?? +Tváře mu nepatrně zrudnou, když si uvědomí, co se mu prohání hlavou, ale jeho rty se zvlní v naprosto přirozeném úsměvu. Kouká mu do očí a nechce se mu vůbec odlepit pohled. Víška m samovolně klesnou po jeho polibku, který mu přijde naprosto pohlcující. Chtěl by ještě, moc se ho chce dotýkat a hlavně ať se dotýká on jeho a napořád. Trhne sebou neskutečně prudce, když uslyší za sebou hlas a stočí pohled Kazovým směrem, jak si ho prohlíží, skoro jako by byl ten nejšťavnatější flák masa. Nezmůže se v první chvíli na nic a je Hidemu vděčný, že mu natáhl kalhoty, protože sám by to dokázal ta za pět minut, jak je konsternovaný jeho vpádem. Nakonec se zmůže sáhnout po triku, které se válí na zemi a chtěl by něco Kazovi pěkně od plic říct, třeba vypadni a hned. Ale Hide už míří jeho směrem a prostě mu jednu vrazí. Zůstane na něj koukat se rty otevřenými v údivu. +Je tak sexy…a ještě mě brání+ Prožene se mu hlavou, aniž by si uvědomil, že podobné myšlenky by v tuhle chvíli mít asi neměl.

Kaz oproti Uruovi se tváří naprosto spokojeně, až do chvíle, kdy vidí vztek v očích, které se blíží k němu. Založí si klidně ruce na hrudi a zatváří se hodně pobaveně, když je pobídnut, aby svoje slova zopakoval. Možná by se mohl trochu vybouřit na Citrónku a vypustit páru. Celkem by mu to prospělo.

"Jsme na ostrově, co takhle se podělit o kostičky." Ne, nemyslí to úplně vážně, ale chce někoho trochu vyprovokovat a sám sobě ulehčit. Nepočítal ale s tím, že dostane tak rychle pěstí, až se mu tvář stočí na strany a schytá do zubů. Ty to naštěstí přežijí, bylo by k popukání, kdyby je měl jak noty na buben. Místo toho mu ale začne krvácet ret, který si prokousl a celkem kvalitně. Otře si krev a těkne po něm pohledem. Místo toho, aby ho zklidnil a řekl mu, že si dělal srandu, rozmáchne se taky, aby mu ji pěkně vrátil. Ať se mu o povede nebo ne, prostě se do něj pustí, ve snaze ho dostat na zem a zchladit si na něm žáhu. Trochu boje, ještě nikoho nezabila.

"No tak neblbněte…jsme na ostrově do hajzlu, co když si noc uděláte!" Křikne po nich Uru a zamíří rázným krokem k nim; však on není žádná barbínka, aby se lekla síly má taky dost, aby je od sebe odtrhl.

"Přestaňte oba, jste jak malí…" Sprdne je ještě ale uvnitř něj roste příjemný pocit, že ho tak Hide brání. Najednou se cítí podivně dobře, skoro jako princezna se svou vlastní stráží…princ, samozřejmě princ!

Ruki, Hide

Hide spatří krev na Kazových rtech a v očích mu zazáří satisfakce. Nedal mu vlastně moc šancí mluvit, ale Kaz si nedá říct. Místo toho, aby se Uruhovi omluvil, prostě mu ji natáhne zpátky a Hideho neskutečně zabolí lícní kost pod levým okem. Ještě, že nedostal do nosu nebo na čelist. Ale po tom, co se při potápění praštil do hlavy by si měl asi podobné kratochvíle odpustit. To by nesměl být horká hlava a on je. Otře si hřbetem dlaně bolavé místo, potáhne nosem, pak si upraví triko a prokřupne krk a vzápětí už jsou v sobě, těžko říct, kdo na kom a kdo skočil po kom první. Trvá přesně tři vteřiny, než spolu skončí na zemi. Někdo ho popadne zezadu za triko, brání se a snaží se ze sebe ty ruce sundat a kdyby to nebyl zrovna Uruha, už ji schytá taky, ale odmítá se Kaze pustit. Najednou do domku vběhne ještě někdo a přidá se k Uruhově snaze je od sebe dostat. A pak už slyší i hlas Rukiho a Myaviho, kteří trochu zaspali to svoje hlídání a slyšeli kravál.

"Hned toho nechte! To snad není pravda! Co to do vás vjelo?!" Zlobí se Aoi, který drží Hideho pod oběma rameny a pozadu ho vleče dál od Kaze. Hide se vztekle ošívá a propaluje soupeře pohledem. V příští vteřině už je na nohách a odstrčí Aoiho silou od sebe.

"Ještě jsem s ním neskončil!" Namíří prst na Kaze, kterému se staví do cesty Miyavi a Ruki se mezitím snaží kýváním brady z Uruhy na dálku vydolovat, k čemu tady došlo. No vida, hned je jich tady polovina. Hide se okamžitě vydá přes domek ke Kazovi a vypadá u toho jako mašina plně naložená uhlím, ale Aoi se ho nelekne a s Miyavim udělají před Kazem zeď.

"Jestli se mu neomluvíš, odchytnu si tě někde jinde, rozumíš?" Vzteká se dál. Ne, on je doslova nepříčetný. Ruki zapíská a opře se o dřevěný kůl u dveří, zatímco skříží nohy v kotnících a ruce na prsou.

"Tady se zachraňuje Uruhova čest? Já myslím, že by mu dokázal natáhnout sám, kdyby chtěl, Hide." Okomentuje to. Musí mu trochu připomenout, že Uru není květinka s prsama. Zábavné, ještě, že neodešli daleko!

Uruha, Kaz, Miyavi

Kaz pomalu ztrácí pojem, kde to vlastně jsou. Sem tam cítí Hideho ránu, tam ho chytne za kůži a obojí celkem kvalitně zabolí. On sám ale není v ničem pozadu a je mu úplně jedno, jestli kolem nich někdo běhá nebo ne. Ani Uruhův hlas se k němu nedostane, tak moc je rozjetý. Po tom všem, co se stalo po papouškovi to je něco, čím si donutí z hlavy vyhnat všechny myšlenky. Jenže mu to není dlouho přáno a už ho kdosi tahá na nohy, někdo o dost vyšší, než on sám a jediný, kdo přichází v úvahu je Miyavi.

"On mi ji natáhl první…vrátím mu to klidně ještě pětkrát!" Vzpíná se v celkem pevném náručí a v duchu si nadává, že zrovna on vyfasoval takovou zeď.

"Já jsem taky ještě neskočil nemysli si." Opáčí Hidemu vzdorovitě, ale sám se ze sevření nedostane, dokud nemá před sebou další zeď, v tu chvíli už se začíná uklidňovat a je jasné, že teď se k sobě prostě nedostanou. Uru mezitím stojí opodál a mračí se na oba. Víc ale na Kaze na Hideho se moc dlouho zlobit nedokáže, vlastně je to poprvé, kdy se ho při podobných narážkách někdo zastal. Nedopustí si střelit pohledem po Rukim, který se očividně náramně baví.

"A ty se tím náramně bavíš co?" Neodpustí si poznámku s protočením očí v sloup a udělá několik kroků k Hidemu, aby mu položí ruce na ramena.

"Kašli na to prosím…vždyť se nic nestalo." Pokusí se uklidnit situaci a sází na jeho náklonnost ke své vlastní osobě. Momentálně je mu jedno, kdo je a není kolem nich. On si toho přece zažil na škole mnohem víc a tohle bylo v podstatě nic proti tomu. Jeho racionální uvažování mu napovídá, že tímhle se stejně nic nevyřeší.

"Díky, ale už ho nech, nestojí to za to." Dodá ještě o trochu tišeji a tváří se opravdu vážně a trochu posmutněle, taky by se mu mohlo něco stát a tady v těchto podmínkách by to nemusel dopadnout dobře, navíc jeho hlava možná ještě není úplně v pořádku.

Kaz si odfrkne, když ho vyzve, aby se mu omluvil. Zavrtí trochu nechápavě hlavou a nakonec nad všemi mávne rukou. Ret už mu pěkně napuchá a jak se adrenalin odplavuje z krve, začíná pociťovat dost znatelnou bolest v čelisti.

"Tak já si příště komplimenty nechám od cesty." Protočí nad nimi očima a je to vlastně jeho osobitá omluva, i když je mu to upřímně jedno. Pobaveně mlaskne, vytáhne z kapsy kalhot píšťalku, otočí se na patě pryč a s pískáním si to míří do deště směrem do džungle, tam je mu stejně nejlíp. Po pár krocích už mu na rameno sedá papoušek a on mu podstrčí několik bobulí, které měl v kapsy a jen pár jich konflikt přežilo.

"No jo já vím, jsou na hlavu všichni." Neodpustí si poznámku a usadí se na spadlý kmen za hradbou stromů, mohl by jí na ryby v dešti celkem berou. Za pár minut už je v jeho blízkosti několik opic schovaných v korunách stromů. Občas jim něco usype a tak za ním vždycky přijdou, poslední dobou s nimi tráví dost času.

Ruki, Hide

Ruki zkřiví rty po tom Uruhově komentáři a radši se očima stočí na Miyaviho, který to tady tak pěkně urovnal. Tedy... on to asi seřval Aoi, ale Miyavi si tam stoupl a Kaz si netroufl. Pcha, je mnohem lepší, než Hide! Vrhá na něj hrdé a King of the world pohledy a pak se začne rozhlížet po suchém převlečení. Aoi ještě chvíli hledí za Kazem a moc se mu nelíbí, že odchází a sám, do deště a nejspíš zraněný. Měl by říct Hydovi, co se stalo, možná aby za ním zašel. Už si všímá delší dobu, že Kaz není ve své kůži, ale jako by k tomu byli všichni slepí. On, Gackt, Kai a Reita byli kdo ví kde.... nejvyšší čas, aby je sehnal všechny dohromady, aby měl na chvilku klid. A samozřejmě Hira a Satsuki. Nedávno slyšel Hira, že mu tajně říká ovčácký pes. Dělá, že o tom neví, ale v duchu neví, jestli ho to těší nebo vytáčí. Hide obrátí veškerou pozornost zpět k Uruhovi. Ještě pořád zrychleně dýchá a vychládá jen pomalu, ale jakmile se podívá do jeho očí, trochu přikrotne. +Nic se nestalo... jen jsme si kvůli někomu nezašukali!!!+ Odsekne si v duchu, ale to mu říkat nebude. Samozřejmě jde i o vyšší princip a jeho čest! Tu především. Přiměje se na něj usmát a dotknout se jeho tváře, zatímco na jeho lícní kosti se rýsuje parádní duhová modřina. Bože, jak on chce kouřit!!!

"Jasně." Řekne mu na jeho slovo, aby už Kaze nechal, ale kříží u toho i prsty u nohou. Ten ať si dá radši bacha, aby se spolu nepotkali někde, kde budou sami. Prý komplimenty. On je tu vidí nahaté a nejen, že to zkazí, ale ještě mu ho chce brát? No Hide je velmi teritoriální jedinec, tohle neexistuje! Tenhle ostrov v něm probouzí hodně pudových skrytých stránek a je už naprosto jasné, kdo má ambice rvát se o všechno a kdo je spíš submisivního charakteru. On měl ambic vždycky až na půdu. Nakonec k sobě Uruhu na chvíli přitáhne do obětí a dlouze vydechne nosem do jeho vlasů, než ho pustí a odejde se svalit na lůžka. Aoi jim věnuje trochu zmatený pohled, protože jejich vztah ještě nepochytil. Jakto, že si nevšiml, že zrovna Uruha, ke kterému má tolik blízko... no... jakmile se s Uruhou potká očima, uhne jimi do strany a vyjde do deště.

(Konec)