Ruki x Inoran - Neměl bys být ještě ve škole? - Část 2.

(Hotelový pokoj)

Inoran

Na tváři se mu znovu objeví mírný úsměv, když odpoví stejně vyhýbavě. Vlastně to mohl čekat. Počítá s tím, že bude o dost mladší a tímhle mu to jen potvrdil.+Tak kolik ti je Ruki, proč jsi tak brzo vyběhl z hnízda?+Proběhne mu hlavou a něco se zvědavých myšlenek se mu odrazí v jinak sympaticky vyhlížející tváři.

"Jak dlouho je ti dost, abys nebyl?" Neopustí si otázku v návaznosti na jeho dopověď a nakonec nad tím s uchechtnutím mávne rukou. Oplatí mu upřený pohled a opře si krátce bradu do dlaní Ty oči…zaujaly ho stejně jako celá tvář ale mnohem víc to, co je uvnitř. Nebojí se, není jako ostatní, kteří mu div nelíbají ruce, i když o to nestojí. Vlastně je rád, že poslali na pokoj místo nějaké holky jeho.

"Ano, to byla…měl jsem hodně štěstí." Kývne hlavou na potvrzení svých vlastních slov. Pomalu se narovná na židli a pohledem zkontroluje zbytek jídla. Naštěstí to zvládli spořádat skoro všechno, zbyla jen slabá čtvrtka a on je spokojený, ani tolik neplýtvá. Zasekne se uprostřed pohybu, zrovna chtěl sáhnout po krabičce cigaret a jednu mu nabídnout, když už se Ruki zvedá.+Proč tak rychle?+ Proběhne mu hlavou trochu posmutněle, asi nebude zrovna pro něj příjemná společnost. Škoda, opravdu. Chvíli svůj nový nápad převaluje v hlavě, vkládá si u toho cigaretu mezi rty, než se rozhodne na poslední chvíli. Udělá několik kroků jeho směrem a zastaví ho těsně přede dveřmi s rukou jemně položenou na rameno. Nabídne mu krabičku, aby si vzal a chvíli jen kouká před sebe, jak kdyby si nebyl jistý, jestli to opravdu chce říct.

"Myslel jsem, že si dáme ještě kafe, škoda. Povídalo se s Tebou moc dobře." Začne první, když koukne na jeho profil s jistým zaujetím, které nedokáže ovládnout.

"Chtěl bych slyšet víc Ruki." Dodá ještě a jeho hlas je příjemný a hlavně upřímný.

"Vážně tu nechceš ještě chvíli zůstat? Určitě bych splašil ještě zákusky, ehm." Zkouší to ještě jiným způsobem, neví ani proč o to tolik stojí, možná že mu opravdu chybí normálně si povídat.

"Navíc mám zítra volno a potřebuju poradit hezké místa v Tokyu, pokud mi je tedy nechceš ukázat osobně?" Zeptá se a teprve v tuhle chvíli stáhne ruku z jeho ramene, nehodlá ho tu držet násilím. Jen si neodpustí rozhození rukama v naprosto nevinném gestu, že to byl samozřejmě jen nápad v očích mu ale vesele jiskří.

Ruki

Ruki se trochu zarazí, jak si to v duchu počítá. Pravda je, že odešel ještě chvíli před osmnáctinami a chvíli to táhl s brigádou na černo, a to dokonce i tady, ale...

"Mám narozeniny prvního února." Broukne nakonec a sice neřekl, je mi osmnáct, ale z tohohle je to asi úplně jasné a on si v duchu vynadá. Prostě to nechtěl prozradit tak snadno. A pak židle vrzne a v tu ránu je Inoran přímo před ním s dlaní na jeho rameni. Ruki sebou podvědomě trhne jako by něco provedl a rychle k němu vystoupá očima, ale jinak se ani nepohne, možná ani nedýchá. Ino stojí mezi ním a dveřmi z boku vozíku a s tím cigárem mu to fakt sekne. Netipoval ho na někoho, kdo kouří, ale spletl se. Pak mu nabídne krabičku a on by byl asi úplně pitomý, kdyby toho nevyužil, takže do ní sáhne a vytáhne rovnou dvě. Nahodí si nevinné oči, když je strká do náprsní kapsy. Víte, jak je to přísloví, hloupý kdo dává a hloupější, kdo nebere. Docela ho zarazí, když mu řekne, že se mu s ním dobře povídá, protože dostat z Rukiho slovo je někdy těžké, než se osmělí a pak začne být k nezastavení, ale to kafe ho zmate ještě víc. Ne, že by si nedal, jen zmínka o kofeinu v něm probouzí chutě. Navrch to cigáro... A jeho další slova o tom, že by chtěl slyšet víc ho vyvedou z míry už dočista, protože tohle už není jen tak. Ruki začíná cítit cosi v pozadí, jen to ještě neumí pojmenovat a samotná Inoranova přítomnost tak blízko, jeho postava, parfém, oči... Kdo by mu řekl ne nechci? Není zase tolik zákuskový, ale těkne očima kolem sebe, jak se rychle rozhoduje.

"Ale nesmí být jahodový." Řekne nakonec tiše a upustí madla vozíku. Otře si najednou zpocené ruce o boky a pak už to s ním vážně málem sekne. Jeho pusa je rychlejší, než jeho hlava. Rozpačitě se usměje.

"Co? To má být rande?" Vzápětí se kousne do rtu a poprvé se začervená.

"Promiň." Okamžitě uhne pohledem a vloží si cigáro mezi rty tak, jako prve on, jen u toho nevypadá tak elegantně. Jenom mu chybí oheň, který u sebe v práci mít nesmí. +Ty jsi neskutečné pako. Co tě popadá, hraješ si s jeho věcmi, dáváš si tu s ním sváču a ještě mu řekneš tohle...+ Vynadá si v duchu. Docela hřeší na jeho milou povahu. Milou? Tak moment...

"Já zítra volno nemám." Řekne nakonec na místo, aby mu řekl gomen, najdi si někoho jiného. Um... no a co.

Inoran

Samozřejmě si to tak nějak plus minus spočítá a jestli mu do dochází dobře, tak je o nějakých 17 let starší? No pravděpodobně. +Ino, zajíček jako vážně?+ Napomene se v duchu s nádechem pobavení ale zrovna tahle myšlenka se mu do tváře nepromítne. Jeho pohled je vřelý jako neustále ale není v tom nic hraného nebo umělého. S krátkým kývnutím hlavou počká, až si cigarety vyloví a v hlavě se mu promítne myšlenka na to, aby mu ji do kapsy později strčil celou, no co, takový menší dobrý skutek. Oči se mu spokojeně přivřou, když mu oznámí, že tu zůstane, jen když neseženě jahodový, koutky znovu vystoupají nahoru a jen zvou krátce kývne.

"Dobře, udělám všechno proto, aby nebyl." Ujistí ho, snažíc se o naprosto vážný podtón ale moc mu to nejde. Ruki je hrozně roztomilý a mohl by se nad jeho výrazem rozplynout, jenže to neviděl ještě ten, co přijde vzápětí. Připraví ho úplně o slova, když na něj vypálí otázku a pak uhne pohledem stranou. Nakloní hlavu mírně na stranu a několik sekund jej pozoruje. Promne si rty o sebe v zamyšleném gestu.On sám si není jistý, jestli to měla být pozvánka na rande. Zatím randil jen s ženami a to Ruki není, je to kluk v podstatě a to to nemyslí nějak urážlivě. Natáhne ruku směrem k jeho bradě, aby si ji pozvedl a koukl u do očí. Zatím je pořád potichu a opravdu přemýšlí.

"Kdybys chtěl." Vypadne z něj nakonec úplně neplánovaně a v očích mu zasvítí.

"Ale pochybuju, jsem na Tebe moc starý." Mrkne na něj krátce, když ruku poněkud neochotně svěsí a vloží jí do kapsy.

"Vážně se mi s Tebou moc dobře povídá a pokud budeš chtít jsem schopný to zařídit, nejspíš je na čase využít svého vlivu." Naznačí palcem a ukazováčkem jak moc.

"Jen trochu." Zasměje se celkem melodicky a odejde k telefonu, aby obstaral kávu a zákusky vybral několik druhů, od každého dva.

"Ber to třeba jako výlet anebo nové pracovní zaměření, průvodce; když ne rande mm?" Prohodí, zastavíc se u židle, kde Ruki ještě před chvíli seděl a poodsune ji stranou, stojí u opěrky s jasnou výzvou, aby se usadil.

Ruki

Ticho se prodlužuje, on ví, že si ho Inoran prohlíží a čím dál tím víc je přesvědčený, že tohle už vážně přepálil. Skoro by se pod tím jeho pohledem zapustil do země a zrovna se rozhoduje, že s omluvou uteče, aby byl z tohohle venku, protože se mu kroutí žaludek všemi směry, když z Inorana vypadne to jeho Kdybys chtěl. V tu ránu se mu zase upřeně dívá do očí tváře rudé jako rak a není schopný přijít na to, zda mu to dělá schválně za tu jeho drzost nebo to myslí vážně. Nakonec trochu bojovně pozvedne bradu.

"Starý? Co tím chceš říct? Kolik ti je? Pětadvacet?" Rozhodne se nedat, ale Ino pokračuje v tom svém milém přístupu a dokonce mu navrhne, že by pro něj to volno zařídil. Kdo by nechtěl volno? Podívat se do města, po boku někoho jako je on. Třeba by viděl věci, které doteď vůbec neviděl a prostě si udělal super den. Provází ho očima, když objednává, co slíbil a očima zkontroluje hodinky. To jeho uklízení koupeny se protahuje, ale zatím ho nikdo neshání. Snad mu potom někde tajně nevynadají? Fakt si nemůže dovolit přijít o práci a bydlení v jednom. Pak dojde na jakési upřesnění toho, jak by se ten jejich výlet dal taky nazvat. Myslel si to. S obočím až kdo ví kde ho sleduje, jak vysouvá tu židli a dojde mu, že to je pro něj. Galantní návyk. Pro nějakou slečnu. Už už se nadechuje, že mu řekne, že si asi spletl jeho pohlaví, ale nakonec zmlkne a odejde se posadit. Sedá si skoro nejistě, židle pod něj přirozeně zapluje a jakmile je to další služba se zákusky, od stolu zase vystřelí, aby dělal, že něco dělá a nikdo to neviděl, že tu ve skutečnosti sedí s rukama v klíně. S protočením očí si vydechne, když jsou pryč a vrátí se na své místo. Brzy už apartmánem voní káva, on se dívá na spoustu zákusků, které by měli sníst a dokonce si konečně připálí to cigáro. Takový pánský čaj o páté, až na to, že ještě pořád není dvanáct. Vybere si, co chce sníst, nalije do sebe dva šálky skoro na posezení a v duchu převrací celý dnešní zvláštní den. Snad si nemyslí, že když s ním někam půjde, dojde po tom třeba večer na něco víc? Jenže čím víc s ním tráví času, tím víc mu dochází, že tenhle takový asi vážně není.

"Asi tě zklamu, ale já jsem toho z Tokya zase tolik neviděl. Můžu ti ukázat, kde je nejlepší stánek s nudlema a nebo jak se nakupuje ve večerce, když si to pak vezmeš do přístavu na molo." +Hospoda je moc drahá, většinou.+ Upírá na něj oči, aby zdůraznil ty propastné rozdíly mezi nimi, zatímco si mezi rty vsouvá lžičku s pistáciovým zákuskem.

Inoran

"Ne, pětadvacet mi opravdu není." Použije jeho taktiku, se kterou si Ruki začal a zatím se vyhýbá přímé odpovědi, ani neví proč. Proto, aby od něj Ruki s křikem hned neutekl a proč by mu mělo být líto, kdyby utíkat chtěl? Začíná se do toho kvalitně zaplétat ale je rád, že vozík, stejně jako jeho dnešní společnost zůstávají dál v pokoji. Zatváří se hodně zvláštně, když Ruki vystřelí jakmile jim dovezou zákusky, skoro jak kdyby ho štvalo, že tady musí lítat, aby náhodou nedostal vynadáno, sám vytlačí vozík od oběda směrem k pokojské a úplně ignoruje její obdivný pohled, jen jí zdvořile poděkuje a dá dýško.+ A co? Chceš ho živit? Ino, nad čím to přemýšlíš? Štve Tě, že ho taky sdírají z kůže? Opravdu? + Ztratí se na moment ve své vlastní hlavě, když jim rozlévá kávu a málem to přežene a šálek přelije.

"Promiň, tímhle bych se asi živit nemohl." Zavtipkuje na svou vlastní adresu a ještě chvíli zamyšleně Rukiho pozoruje, než si i on vybere jeden zákusek, takový menší košíček a pustí se do něj.

"No vidíš,to je přesně ono." Ukáže na něj vidličkou, když zmíní stánek s nudlemi. Kdy on naposledy šel a koupil si nudle u stánku? To už je taky let, takové bezstarostné procházení po městě? Proč ne? Bude si muset dát nejspíš klobouk a brýle, aby měli klid ale dokáže si představit podobně strávené odpoledne a rozhodně se bude bavit.

"Jsou ještě v přístavu takové ty stánky, kde je všechno? Byl jsem tam naposledy…" Odmlčí se, aby se mohl zamyslet, jak dlouho to vlastně je. No….dlouho.

"Ani nevím ale vždycky se mi taková místa líbila. Půjdeme tam, kam budeš chtít Ruki, vážně a pak Tě můžu vzít na večeři…třeba jako poděkování." +nebo rande? Ino?+ Pokrčí nenuceně rameny a upře pohled do jeho očí. Poprvé se do nich opravdu dlouze zadívá a v těch jeho se mihne další stín zaujetí.

"Prostě jedno úplně obyčejné, okouzlující odpoledne...hm?" Nakloní hlavu mírně na stranu, aniž by z něj pohled spustil, jen pozvedne obočí.

"Pokud o to budeš stát, zařídím to a sejdeme se třeba ve dvě?" Nějak si nechce připustit, že by ho Ruki odmítl. Ne, nechce na něj nějak přehnaně působit ale opravdu by byl rád, kdyby mu na to kývl. Když ne, nejspíš bude vymýšlet dvacet tisíc jiných způsobů, trochu ho vyděsí, nad čím vlastně přemýšlí.

Ruki

I Ruki ignoruje pohled kolegyně, vůbec se tam neohlíží, musí přece pilně pracovat pod dohledem Inorana, takže nemá čas. Docela se diví, že zkoumala, co tady dělá, místo aby si rovnou ustlala na zadek z pána apartmánu, ale co by mu kdo mohl říct? Nikdo neví, co tady ve skutečnosti dělá. U stolu pak sleduje, jak jim Ino nalévá a jak mu to moc nejde. Pousměje se.

"To by ses naučil." Řekne mu naprosto vážně, jako by mu doma nalévali kávu jenom sluhové a nikdy o sám, jenže na něj trochu jako nějaký princ působí. Což mu pravděpodobně nikdy neřekne. Pak přikývne na znamení, že tam ještě pořád jsou. Ví, které myslí a někteří lidé, co jsou na tom trošku líp než on se tím pořád dobře živý, protože přiznejme si to, Tokyo je bohaté v centru, ale na okraji se kupí slumy. Tam by se neodvážil. A pak padne další pozvání. Oběd, káva, volný den a teď večeře. Dívají se jeden na druhého, dlouho, dokud Inoran neprolomí ticho tím obyčejným odpolednem. No jak pro koho. Nakonec znovu přikývne.

"Tak jo." Souhlasí. Dokonce se na to zdá se vyspí, protože Ino má čas až ve dvě a on bude mít přece volný den. To aby rozbil prasátko a šel si koupit něco na sebe. Něco, co alespoň vypadá jako nové nebo tak. Už zase se dívá na dort a trochu se v něm rýpe, jak mu myšlenky běží hlavou. Jak kdyby mu mělo záležet na tom, jak vedle něho bude vypadat. Jenže záleží. Nakonec ukáže vidličkou pro změnu on.

"Malé porce k obědu, džusíky a ten nejmenší zákusek, co tu je, držíš linii?" Rýpne si pobaveně do jeho povolání, protože on hubne už jen díky tomu, kolik mu je a může sníst na co přijde. Zatím vůbec netuší, jak to mají chlapi po třicítce s váhou, že třeba musí cvičit a takové ty věci. Nakonec ale dojí i tenhle dortík a je už opravdu na čase, aby šel. Něco mu říká, že se na něj slétne babinec, jakmile sejde dolů pro další pomůcky. Všichni budou chtít vědět, co tu dělal a jaký Inoran je.

"Já už teď fakt musím. Tak... zítra." Řekne mu trochu nejistě, když se odsune od stolu. Je docela zvědavý na to, co jim chce Inoran říct, aby to nevypadalo nějak divně, že mu tady zařizuje volno a někam spolu jdou. Po tom, jak dlouho tu s ním dneska byl. To by přišel do řečí!

Inoran

Sedí naproti němu a začíná být uvnitř hodně nervózní, že by ho Ruki mohl přece jen odmítnout. Co by taky kluk jako on s ním celé odpoledne dělal. Ano i takhle dokáže uvažovat, třeba je pro něj jen nudný a je tu jenom proto, že mu v podstatě nedal na výběr. Drží si tyhle pocit někde hluboko uvnitř sebe a snaží se, aby se tyto obavy nepromítly do očí. Je to neskutečně dlouhá doba, než se Ruki rozhodne promluvit a opravdu souhlasí. Spokojeně vydechne a najedou je patrné, jak moc se mu ulevilo, tohle jsou hodně nebezpečné myšlenky a on by v jeho věku už měl mít rozhodně rozum, zatím to tak ale nevypadá.

"To je skvělé, mrzí mě, že nemůžu dřív ale mám pár pochůzek." Prozradí mu s krátkým pokrčením rameny a jasnou omluvou v tónu hlasu.

"Ale aspoň si dopoledne odpočineš." Dodá ještě s kývnutím hlavou, že to bere jako dobrou zprávu. Už už se ho chtěl zeptat, jestli mu zrovna tenhle nechutná, když se v něm rýpe ale to už na něj míří vidlička a on rozpřáhne ruce v gestu vzdávám se. Vlastně tak trochu uhodil hřebíček na hlavičku.

"No, vzhledem k mé práci a …no věku to asi ani jinak nejde ale občas se opravdu pořádně najím."Oznámí mu se skoro až klukovským blýsknutím v očích, pak to většinou jde vyběhat nebo něco podobného ale to už je vedlejší.

"S tím ty asi problém nemáš hm." neopustí si takové menší nevinné rýpnutí, když se nakloní a sjede pohledem celou jeho postavu. Trochu se zarazí, jakmile se začne zvedat. Přehnal to? Nebo už opravdu musí jít? Bude doufat, že to druhé.

"Promiň, už jsem Tě zdržel asi hodně dlouho." Omluvně sklopí pohled a vstane společně s ním. Přistoupí k němu a shlíží mu zblízka do tváře, než sáhne do kapsy pro svou skoro novou krabičku cigaret.

"Není sice plná ale třeba ti přijde k chuti, díky, že jsi to se mnou vydržel tak dlouho." Zamluví to bez problému, když natáhne kapsu jeho košile a vloží jí do ní. Nespěchá, užívá si jeho blízkost, aniž by si to uvědomil.

"Zítra si Tě vyptám jako průvodce, svedu to na celebrity manýry." Prozradí mu klidně, aniž by z něj spustil pohled a dlouze se nadechne. Je příliš blízko a Ruki je okouzlující. + Sedmnáct let Ino, už jenom to je problém!+ Srovná si to v hlavě tím přijatelnějším směrem a odstoupí.

"Takže zítra, bud se těšit." Rozloučí se s ním s kývnutím hlavou a naskládá automaticky podnosy a na vozík, aby mu trochu pomohl a sleduje ho, dokud neodejde. Teprve potom asi po pěti minutách, kdy zírá na dveře, si prohrábne vlasy a usadí se ke stolu, aby si k sobě přitáhl nové smlouvy a vrhne se do práce, stejně se ale nemůže soustředit a je myšlenkami úplně někde jinde. Nakonec to vzdá a radši zařídí Rukimu volno.