Ruki x Inoran - Neměl bys být ještě ve škole? - Část 1.

(Hotelový pokoj)

Ruki

Asi málo koho by napadlo, že by kluk mohl dělat pokojskou. Většina jich dělala pikolíka, tahali se se zavazadly a parkovali auta klientům, ale Ruki neměl řidičák. Vlastně vypadl ze školy ve třetím ročníku, ani ji nedodělal a to mu teď způsobovalo dost problémů, ale on už dál takhle nemohl. Sledovat, jak otec chlastá, bije mámu, bije jeho... starší brácha utekl podobně jako on, jenom až po maturitě. Když odešel, neměl s sebou vůbec nic a mohl si to dovolit jen proto, že nastoupil jako dítě o rok dýl a bylo mu už osmnáct, jinak by nikde nesehnal práci. Už tak byl velký problém něco dostat s tím jeho nedokončeným vzděláním. A nosit kufry? On? Se svým metrem šedesát a postavou jako holka? Nakonec ale bylo všechno zlé k něčemu dobré, dostal se k místu v tomhle hotelu, kde mu poskytli i pokoj, takže neřešil byt a nájem, strava tu byla taky levnější a navíc to měl pět vteřin do práce. Byl to jen maličký pokojík dole v suterénu, ale byl a jemu to stačilo. Ze všeho, co mohl dělat, si ale nakonec vybral tohle a byl za to terčem všemožného posměchu včetně snah ostatních kluků narvat ho do dámské uniformy, když mu tu jeho schovali a tuhle nastrčili, zatímco se sprchoval. On ale nechtěl stát v kuchyni u nádobí nebo vytírat halu, chtěl nahoru. Chtěl se podívat, jak všichni ti bohatí lidé žijí, co si oblékají, co vlastní. A to mohl jedině jako pokojská. Postupem času se docela zapracoval, ostrými lokty a ještě ostřejším jazykem si vybojoval trochu klidu a spokojeně si uklízel a stlal postele, zatímco se v nejedné sám vyválel nebo na sebe nacákal trochu něčího parfému. Je neubude! Byl to maličko hazard, kdyby ho někdo přichytil, hrozil by mu vyhazov, ale Ruki by si nikdy nedovolil například krást. Výplata za moc nestála, dýška byla mnohem lepší a on si snažil co nejvíc pošetřit stranou. Původně na školu, ale čím dýl žil sám a přičuchl si k tomu, tím míň se mu chtělo učit. Takhle to taky šlo, i když byt byl za tohle v nedohlednu, ale mohl by si třeba zaplatit ten řidičák nebo se začít ohlížet po jiné práci? Možná si koupit kytaru? Nebo tak? Rozhodně tu viděl hodně a měl hodně inspirace. Kdyby byl býval hezčí, pokusil by se postavit do cesty někomu z agentury, ale nebyl. A ta jeho výška... V podstatě neměl co nabídnout. Zatím. V tomhle pokoji uklízel poprvé. Tedy poprvé od chvíle, co tu bydlel on. Tenhle byl přesně z té branže, nějaký žádaný model, on neměl ani páru, kdo to je, ale holky nadšeně listovaly starými časopisy o módě a ukazovali mu ho, rozplývali se a on protáčel očima. Takoví jako on se jim líbili a do toho měl Ruki sakra daleko. Byl to kus, krásný chlap s okouzlujícím úsměvem, a co jako? Teď byl někde na pracovní schůzce, vrátit se měl asi za hodinu a holky si málem vytrhaly vlasy, když zjistily, že uklízet jde on a ne žádná z nich. Vedoucí to tak udělala asi naschvál. Ruki už má většinu hotovou, věci, co jsou vidět prohlédnuté a zrovna se dostane ke koupelně, když ho zaujme kolínská toho frajera. Samozřejmě, že ji pobaveně otevře a přivoní, aby věděl, jak ta fotka voní ve skutečnosti. Má ještě asi půl hodinky, takže klídek. Posadí se na hranu široké vany a začne otevírat všechny lahvičky s kosmetikou, co tu jsou. +Co to je za značky, to jsem snad ještě ani neviděl.+

Inoran

Dnešní den byl jeden z těch úspěšnějších, vlastně by se mohl poplácat po rameni, ale to rozhodně není jeho styl. Čekal ho jeden z lepších reklamních obchodů a nemusel ani trochu slevit ze svých nároků. Ne, nešlo o finance ani o podobné věci, o kterých se většino smlouvá. On má vždy na paměti úplně jiné věci. Třeba to, aby to odpovídalo jeho stylu nebo aby se neprodal nějakému levnému kousku, co by neodpovídalo kvalitě. Za roky, kdy se v této branži pohyboval, už měl nějaké slovo a byl za to rád. Ino ale netrpěl přílišnými celebrity manýry, právě naopak. Draží apartmány si vybíral jen kvůli soukromí a rozhodně nebyl z těch, kdo by musel mít každý týden nové auto. Ano, měl nové ale jen proto, že jeho staré dosloužilo a vybral si sériovku a ne žádný extra luxusní model. Měl rád rychlá auta, miloval formule ale radši si zaplatil jízdu na okruhu, kde se mohl beztrestně vyřádit. Valstně tam má permanentku, ale to je tak všechno. Byl vždycky ten skromnější a táhl se to s ním už od školy. Tehdy ho poprvé oslovili z modelingové agentury a on kývl jen proto, aby ze světa viděl něco víc. Hodně rád cestoval a nakonec ho práce začala i bavit. Schůzka úplně nečekaně skončila a hodinu dříve a on se cestou stavil ještě pro dobrou kávu, kterou si rozhodně nemohl odpustit, k tomu ještě návštěva čajovny, aby doplnil své vlastní zásoby. Zrovna přichází ke dveřím, když se po jeho boku objeví starší paní, kterou samozřejmě a s úklonou pustí do dveří jako první. Se vřelým a naprosto upřímně úsměvem prohodí několik slov s recepční a nechá si předat vzkazy, než zamíří k výtahu a vyjede do svého patra. Na sobě má obyčejnou bílou košili, černé kalhoty a tomu ladící boty a na očích tmavé ale ne příliš výrazné brýle. Ještě se pozdraví pár sousedů, se kterými už stihl prohodit pár slov ráno a zdvořile odmítne veškerá pozvání na hromadné večeře, on raději trávil svůj volný čas v klidu a pohodlí svého domu na předměstí, který by nikdo rozhodně nepřisuzoval komukoliv známému anebo ve svém apartmánu nad knihou a občas i nad svou vlastní biografií, kterou se chystal napsat. Ale i on měl jednoho svého strašáka, o kterém nikdo nevěděl a přeje si, aby to tak zůstalo i nadále. Vejde velmi tiše do svého pokoje, kde nikdo není, jen tu stojí připravený velký vozík plný jídla. Protočí očima v sloup, přece jim říkal, že toho nemají dávat tolik, to přece nemůže sníst. Pomalu si svlékne košili a jen v kalhotách zamíří do koupelny. Vypadá trochu unaveně ale pořád si udržuje mírný úsměv. Vejde dovnitř a zarazí se uprostřed pohybu, když zjistí, že na vaně někdo sedí.

"Mám ji celkem rád, už pár let, myslím tu značku." Broukne milým hlasem a gestem ruky naznačí, že si ji klidné může vyzkoušet. Očividně mu vůbec nevadí, že s mu někdo hrabe ve věcech a zkouší jeho kosmetiku.

"Stlát u mě nemusíš, ať si ušetříš chvilku, ruce mám." Zatřepe dlaněmi s krátkým uchechtnutí, když přejde k umyvadlu a opláchne si obličej.

"Nedáš si se mnou oběd, přivezli toho jak pro půl Tokya a já hrozně nerad plýtvám, klidně jim pak řeknu, že jsem Tě zdržel a chtěl srovnat párátka." Prohodí pobaveně, když si osuší obličej a sáhne po obyčejném triku. Teprve v tu chvíli si jej pořádně prohlédne.

"Pokojského jsem už dlouho neviděl." Dodá ještě ale není v tom nic výsměšného, jen ho to svým způsobem zaujalo.

Ruki

Ruki byl tak moc přesvědčený, že ten pán nepřijde, že vůbec nedával pozor a věnoval se vlastním myšlenkám. Až do chvíle, kdy dveře cvakly a otevřely se. V ten okamžik málem leknutím přepadl dozadu do vany, tak tak to useděl, když se zapřel dlaní o protější hranu a příští tři vteřiny se snažil pochytat parfém, aby neupadl a nerozbil se. U toho mu šrotovalo v hlavě, jestli mluví o vaně, ale ne, on mluví o lahvičce. Spašně vyskočí na nohy a vrátí jí na své místo, zatímco se koktavě omlouvá, klopí oči a uklání se, zatímco po něm vrhá pohledem, kdy to přijde. Jak se tohle někdo dozví, je po něm. "Ustláno už je, p...pane..." Mumlá dál a přemýšlí, jak by se vypařil, ale nemá kudy, protože Inoran mu zastoupí cestu a oplachuje se tu do půl těla jako by se nic nedělo. Vůbec mu nevadí, že Ruki je tady a zírá na něj, jak nezdvořilé! No ale on má nejmíň co říkat, s tím, co tady prováděl. Aby se taky nevystavoval, když vypadá takhle, dělá to naschvál? Podezřívavě na něj přivře oči, když mu tady nabízí, aby se ulil z práce, že prý to nikomu nepoví. Má mu věřit? A ještě ujídat z večeře pro hosta? To by bylo prohřešků za jedno dopoledne. Ruki se oběma rukama drží okraje vany za zády a tiskne se k ní div by se nevcucl do kachliček. Ještě z něj vůbec nespustil oči. V tu ránu se potká s jeho pohledem, jako by měl Inoran nějaký radar, trhne sebou a uhne tím svým do strany. Má z něj žaludek úplně obráceně. Tohle se prostě nemělo stát!

"To je div, že jste viděl vůbec nějakého." Odpoví mu po svém a v duchu si uvědomí, že mu Inoran navíc celkem automaticky tyká. Asi vypadá dost mladě. Brigádka? Ale kdeže... A kolik je jako jemu? Dvacet? Třicet? Kdo to má poznat?

"Ještě jednou se omlouvám, už se to nestane." Hlesne a pokusí se kolem něho protáhnout a zmizet. A požádat, aby tu zítra uklidil někdo jiný. A taky celou noc doufat, že se to nikdo nedozví, ale uleví se mu teprve, až Inoran na dobro opustí tenhle hotel.

Inoran

Zastaví se uprostřed pohybu, kdy si všimne, že se Ruki pořád tak nějak snaží vtisknout do kachliček a skoro se mu to daří. Musí se mírně pousmát a v očích mu vřele zasvítí, když nakloní hlavu na stranu.

"Já nemám v plánu si na Tebe stěžovat." Ujistí ho naprosto vážně a je na něm vidět, že je upřímný. Stojí pořád na místě, jen složí ručník na věšák, celkem úhledně, aby řádně uschnul a znovu se otočí jeho směrem ale to už se Ruki omlouvá a snaží se zmizet. Vážně si chtěl dopřát nějakou společnost u oběda ale má dost těch rádoby snobských hovorů a podobné věci, kterých si za den užije až příliš. On sám byl občas rád, kdyby si mohl s někým normálně popovídat, s někým, kdo neřeší nejnovější modely aut, nové kolekce šperků a podobné dle jeho názoru povrchní věci. Nepohne se do chvíle, kdy se snaží Ruki protáhnout kolem něj a pak ho nečekaně vezme za zápěstí.

"Máš hlad? Určitě ano, je skoro poledne, počítám, že oběd tady ne všichni dodržují. Takže…jsi pravděpodobně od rána nic moc nejedl, pokud snídáš." Vydedukuje si s úsměvem a s rukama na rameno ho poposune do místnosti, kde ho usadí se stolu.

"Jako pokojský by jsi měl udělat, co mi na očích uvidíš ne?" dodá ještě a je jasné, že to nemyslí úplně vážně.

"Takže se najez..." Dokončí prostě a sám jim nachystá podnosy na stůl, oklopí víka a poposune je směrem k němu.

"Vem si na co máš chuť." Pobídne ho znovu, než se usadí naprosto němu a sám si vezme jen trochu. Jí jen malé porce ale častěji, říkal jim, že mu mají dovézt poloviční porci ale zase to vypadá, jak kdyby tu bydlel zájezd.

"Jak se jmenuješ? Jak dlouho tu pracuješ nebo je to brigáda?" zeptá se ho konverzačním tónem a vypadá, že ho to opravdu zajímá.

"A jak ses k tomu vlastně dostal?" Prohodí několik otázek po sobě.

"Gomen'nasai asi jsem moc zvědavý že?" Omluví se mu a krátce skloní pohled, prostě si nemůže pomoct. Neměl by se ho asi tak vyptávat, vždyť mu to nemusí vůbec chtít říct.

Ruki

"Arigato." Řekne ještě na jeho ujištění, že si stěžovat nebude a domnívá se, že je to to poslední, co spolu prohodí, ale v tu chvíli ho Inoran chytí za zápěstí, on se musí chtě nechtě zastavit a znovu se na něj podívat a podle jeho v kusu je až moc blízko tomu jeho hezoučkému obličeji a dokonalému tělu. Silně z něj znervózní, když mu hledí z blízka do očí.

"Nesnídám." Hlesne, ale to už ho Inoran pakuje do pokoje a usazuje za stůl. Sám pak obslouží je oba, když si konečně sedne naproti němu a Ruki celou dobu sedí jako zařezaný s rukama podél těla a zírá na tu hostinu. Tedy on moc dobře ví, co odsud běžně odváží, ale to oni nedostávají. Zbytky se bez milosti vyhazují a oni jedí mnohem skromnější porce a druhy jídel. Jenže s pohledem na oběd si bolestně uvědomí, jak velký má hlad a jak luxusně to všechno vypadá. Samozřejmě, že už do ledasčeho strčil tajně prst, když to vezl zpět do kuchyně, ale v klidu se najíst, dokud nepraskne? "Musím být za dvacet minut zpět." Hlesne ještě, ale jeho ruce už se natahují po talíři. Musí se posavit, aby na to dosáhl a nandal si, ale pak si zase hrcne do židle a ignoruje fakt, že mu Inoran nabídl výmluvu, proč se tu zdrží.

"Musel byste jim zavolat a požádat o prodloužení služeb, aby mě někdo nahradil v mojí další práci."Vysvětlí mu, jak to chodí a pak začne palba otázek. Vystoupá k němu očima a chvíli uvažuje, proč ho zajímá nějaký kluk, co tady uklízí, ale nakonec se rozhodne odpovědět, i když s plnou pusou. "Jmenuju se Ruki." Poklepe si dvěma prsty na jmenovku a docela se baví tím, že to Inoran přehlédl. "A pracuju tady, um... asi pět měsíců. "Zamyslí se.

"Je to práce." Přikývne hned a úspěšně zatím tají svůj nízký věk. Vlastně s tím sekl v zimě a

teď by se mu blížily letní prázdniny a za rok maturita. Osmnáct mu bylo vlastně...no před těmi pěti měsíci nebo tak nějak. Pak pokrčí rameny nad jeho omluvou na znamení, že je mu to jedno, chvíli spokojeně baští a kýve u toho nohama a pak pokračuje.

"Já ani nevím. Vyptával jsem se po kde čem, byla to klika." Přizná.

"Bylo mi v podstatě jedno, co to bude za práci, jen jsem nějakou potřeboval a hned. A jsem rád, že to dopadlo takhle." Přizná bez okolků.

"A co vy?" Vypálí na něj neohroženě.

"Kouk jste se jednou ráno do zrcadla a řekl jste si, že máte obličej na to, abyste nemusel v životě hrábnout rukama?" Pozvedne obočí v bezelstné, ale kousavé poznámce.

Inoran

Sedí naproti němu s lokty pohodlně opřenými o stůl a sem tam si do něčeho šťouchne, aby si sousto vložil do úst. Když mu oznámí, že by musel zavolat, prostě se zvedne a udělá to. Aniž by čekal, jestli mu k tomu ještě něco řekne, prostě si vyptá prodloužení služeb, když se omluví, že omylem vytopil koupelnu. Výmluva jak výmluva, tohle je mu úplně jedno, mnohem víc ho zajímá kluk, který sedí u stolu. Odloží telefon a rozhodí rukama s mírným pousmáním.

"Teď už máš čas, dokud neuklidíš koupelnu; zůstaň, jak dlouho budeš chtít. Jsem přece slavný obličej, takže budu pravděpodobně náročný a naprosto nesnesitelný." Oznámí mu úplně klidně ale jeho oči jsou pořád stejně veselé, večer sice bude muset pracovat o něco déle, aby prošel všechny smlouvy a řádné si je pročetl. Usadí se zpátky naprosto němu ale tentokrát už nejí, prostě na něj jen kouká a poslouchá jeho odpovědi. Jen se natáhne po džusu a dlouze se napije.

"Vidíš, jmenovku jsem přehlédl." Zasměje se sám sobě a protočí nad sovu vlastní nepozorností očima.

"Asi jsem ti spíš koukal do obličeje, než na oblečení." Je to taková zvláštní poznámka, pod kterou si může představit naprosto cokoliv.

"Neměl bys být ještě ve škole?" Zeptá se ho znovu s mírně pozvednutým obočím, vypadá o dost mladší, než on sám. Tipl by tak o víc jak deset let, nejspíš.

"Pravděpodobně to není špatné místo, jen počítám, že ti taky nedají nic zadarmo, tak je to asi všude ale lepší, než nějaké bistro." Pokrčí krátce rameny, když mu sdělí svůj vlastní názor a krátce vyhlédne z okna, jak kdyby nad něčím přemýšlel. Místo dalších slov se první natáhne po sklence a znovu se dlouze napije. Padne otázka i na jeho hlavu, pomalu stočí pohled jeho směrem a sklopí oči k desce stolu, není to ale nejisté gesto, spíš skrývá zvláštní úsměv, který Ruki opravdu vidět nemusí, možná by se dal označit za trochu posmutnělý.

"Měl jsem rok do konce střední školy, když mě oslovili, jestli bych se nechtěl stát tváří jedné firmy, před tím jsem normálně chodil na brigády po škole a někdy i v noci. Hrozně jsem chtěl cestovat, vidět něco víc, než město, kde jsem se narodil a tohle byla příležitost." Pokrčí krátce rameny.

"Nic víc, nic míň…jen prostředek ke snu, který jsem měl…i když bych lhal, kdybych řekl, že mě to svým způsobem nebaví, ale až poslední dobou, kdy si můžu vybrat, pro koho dělat budu." Odpoví mu zcela upřímně a očividně přehlédl jeho kousavý podtón nebo ho spíš baví.

"Co by jsi chtěl dělat, kdyby sis mohl vybrat a nevykej mi prosím. Vím, že mimo tento pokoj musíš ale tady ne. Ber to třeba jako přání znuděné celebrity." Nadhodí s nadsázkou, Ruki ho tak beztak bude brát a on jeho názor možná změnit nedokáže. A chtěl by?

Ruki

Ruki ho zaraženě sleduje s nacpanou pusou svačinoobědem. Proč mu tolik záleží na tom, aby tu s ním seděl a krátil jeho čas?

"Ale oni vědí, že nejsi, už se to špitá mezi holkama. Že jsi moc slušný a dáváš velký dýška." Vypadne z něj upřímně a prozradí trochu z toho, co se děje v zákoutích personálu. A pak Rukimu málem zaskočí, když mu Inoran sdělí, že neměl prostor koukat na jmenovku. Střelí k němu očima plnýma zkoumavého podezřívání, co za tímhle vším vězí, ale radši se taky pořádně napije, aby rozehnal to malé kuckání. Má něco s obličejem? Myslel to pozitivně, negativně, jak to kruci myslel? Někdo jako on? Ruki by se nejradši vypařil nebo si na tu hlavu něco dal, alespoň brýle a kšiltovku, jenže to teď nejde. Zavrtí hlavou.

"Měl bych být? Je mi dost na to, abych nebyl." Odpoví celkem vyhýbavě. +Dost na to mi je pár měsíců, no a co.+ Pak pokrčí rameny.

"A kde dají?" Konečně se na něj znovu pořádně podívá. Inoran naproti němu nevypadá, že by si někdy vyžral svoje, tak jako to on měl od dětství, v podstatě si teď dost polepšil a snaží se z toho vytěžit maximum. Možná prostě proto, že nic jiného ani nezná.

"Hmm..." Protáhne Ruki, když si poslechne jeho kus příběhu. Takže s tím sekli oba ve stejnou chvíli, jen každý z jiného důvodu. I on se podívá na chvíli z okna.

"Tak to byla klika." Odtuší a odstrčí od sebe talíř, protože už má dost. Už by skoro sklouzl ze židle a vzal konečně roha, kdyby mu Ino nepoložil další otázku.

"Když jsem byl malý, chtěl jsem být hasičem." Zašklebí se na něj vyhýbavě a pak znovu pokrčí rameny.

"Nevím, co na tom záleží?" Další vyhýbavá odpověď a teď už je doopravdy na nohou. Rovnou posbírá všechno nádobí ze stolu a naskládá ho na vozík, který samozřejmě za chvíli odtlačí. Vůbec není zvyklý, že se ho někdo vyptává, snaží se mu dostat pod tu odmítavou skořápku a on je z toho vyvedený z míry. Zapře se silou do madla vozíku a ještě za ním otočí hlavu. "Um, díky za oběd, pane. A... voní to fakt pěkně." Neodpustí si a neví, zda to přepískl, řekl naschvál nebo to myslel upřímně, ale schová jiskřivý úsměv, když skloní hlavu a pohne se s tím vším směrem ke dveřím.