-pokračování - Vezmeš si mě?-
(Hydův byt)
Ruki
Překvapeně vydechne, když hledí na podobiznu před sebou a Hyde mu řekne, že je to on. Jak by se mu o něm mohlo zdát, vždyť se před tím nikdy neviděli... no ano v televizi nebo na netu možná... A pak se Kei rozesměje a on protočí očima. Dělá si z něj dobrý den. A on mu to na několik okamžiků opravdu uvěřil. Opravdu si myslel, že ho někde viděl a že... se mu už třeba líbil dřív...
"Bakka." Řekne mu jenom a chce se mu vykroutit, ale Hyde mu nedá příležitost a obejme jej zezadu v pase. Znovu se tedy podívá na obraz a nechá si to vysvětlit.
"Je moc krásný." Řekne mu upřímně.
"Hm... takže je nevidíš vůbec?" Zeptá se zvědavě, protože vůbec neví, jak takováhle věc funguje. Ohlédne se po něm, když ho Hyde pustí a sleduje ho i při nalévání do sklenek. Jednu si od něj převezme a napije se.
"Nesnídám." Řekne mu prostě. +Možná kafe a cigáro...+ Pomyslí si v duchu. Je to příšerný zvyk, ale jiný už nebude.
"Kromě jahod a masa jím všechno. Jím jenom ryby." Vysvětlí mu a začne se znovu rozhlížet. Roste v něm nervozita. Nic tady není jeho, nic nezná, neví, kam se vrtnout, jak si udělat pohodlí a s každým dalším okamžikem je to horší.
Hyde (Kei)
"Děkuji..." Broukne tichým podmanivým hlasem a on sám momentálně vnímá spíš Rukiho přítomnost, než obraz. Sleduje každý jeho pohyb, podvědomě díky lepším smyslům, vnímá narůstající nervozitu. Skloní pohled krátce k zemi a nepatrně pozvedne koutky rtů, když pohled znovu zvedne a napije se ze své sklenky.
"Taky nesnídám..."+vlastně vůbec nejím normální jídlo+ Proběhne mu hlavou zvláštně smutná myšlenka. Jak by bylo všechno jednodušší, kdyby to bylo jinak.
"Ruki-chan...nemusíme vůbec nic, když o to nebudeš stát...je to jen na Tobě...pochopím, když budeš chtít jet domů..." Začne s naprostým klidem a svá slova myslí rozhodně vážně.
"Jestli tu chceš zůstat...se mnou...budu opravdu rád ....vezmi si co chceš..použij co se ti zamane...pokud o to stojíš, je to všechno taky Tvé..." Obsáhne lehkým gestem dlaně v podstatě celý byt a chvíli se odmlčí, aby mu dal prostor o tom popřemýšlet, stejně jako by to udělala on sám.
"Ale abych Ti odpověděl..vidím převážně odstíny červené a šedé...takový skoro dvoubarevný svět..."
Ruki
"Oh..." Vydechne jen na tu informaci o barvách. Vůbec si to nedovede představit, ale možná, že kdyby se tak narodil a nic jiného by neznal, nepřipadalo by mu to zvláštní nebo nepříjemné. Poslouchá jeho hlas a jeho nabídku a nakonec zvedne dlaň a zavrtí hlavou. Už sem přece jednou přijel, rozhodl se, když nastupovali do auta, mohl jen domů hned. Teď odsud neodjede.
"Kde je tvoje sebejistota ohledně svatební noci..." Rýpne si do něj a nakonec se otočí a z pracovny vyjde, aby se znovu pořádně podíval všude kolem sebe po obývacím pokoji. Má tu uklizeno, to je pro něj dobré znamení. Pomalu ze sebe stáhne rudé rukavičky a shlédne na prsten na své levé ruce. +Vzal sis Hyda, do prčic už.+ Začíná mu to celé pořádně docházet. +Tak nějak na pořád. Ne do rána, ne na rok... napořád. Když se nerozvede....+ Nakonec sebere odvahu a vykročí k ložnici. Ne snad, že by měl nějaké konkrétní úmysly, jen se chce pořádně podívat, kde by měl spát, jaké to tam je v té posteli... vlastně to není samostatný pokoj. I když je částečně krytá nábytkem a jakýmsi... předělem. Odloží rukavičky na stolek, protože neví, kam jinam by je měl dát a pomalu ze sebe stáhne sako, které také odloží. Odhalí tak velmi útlé boky přepásané černým opaskem a košili zasunutou do kalhot.
Hyde (Kei)
"Nechávám ji za dveřmi většinou...na rohožce.." Odpoví mu s nádechem pobavení a upřímně se usměje. Je rád, že se prostě nesbalil a neodešel pryč...ano, bylo by mu to líto. Zůstane ještě chvíli stát v pracovně, opřený zadkem o stůl, když Ruki zamíří zpátky do ostatních částí bytu a kouká na obraz před sebou. +Měl bych ho poslat pryč...nemůžu přece tady sním žít...tohle nedopadne dobře...+ Proběhne mu hlavou, když jeho tvář mírně posmutní, mohl by mu ublížit a ošklivě. Nakonec svou sklenku dopije, nalije si druhou a vydá se pomalým rozvážným krokem směrem za ním. Skoro se až připlíží za jeho záda a pravou dlaň položí na jeho rameno po kterém zaujatě začne sjíždět pomalu po celé délce paže. Jen lehce, skoro se jí nedotýkajíc.
"Lhal jsi mi Ruki-chan...bez saka vpadáš mnohem líp...začínám si domýšlet, co by mohlo být pod košilí..." Vydechne tichým hlasem, když mu padne pohled krátce na postel.
"Je pohodlnější, než vypadá...opravdu..." Dodá ještě, když se tváří přiblíží k jeho vlasům a vdechne se spokojeným zavrněním jeho vůni.
"Opravdu jsem rád, že jsme ani jeden necouvli...možná bych neměl ale je to tak..." Prozradí mu své myšlenky, když jeho pohled krátce zabloudí k těžkým závěsům, které zůstali zatažené. Zamotal se do toho víc, než by měl.....jenže nedokáže couvnout...nechce.
Ruki
Nechává ho, aby se ho dotkl, je to jen ruka, ale stejně ho zabrní kůže pod košilí a postaví se mu všechny chloupky na zátylku. Pootočí tvář za jeho hlasem, v první chvíli se lekne slov Lhal jsi mi a podivně se mu z nich sevře žaludek, ale Hyde to brzy uvede na pravou míru.
"Šaty dělají člověka, to přece víš. To pod nimi už bývá mnohdy mnohem horší." Řekne mu naprosto vážně, protože jeho sebevědomí je v tomhle ohledu opravdu nízko. Nepatrně se začervená při zmínce o té posteli a při jeho dalších slovech se k němu otočí čelem a podívá se mu do očí. Jeho nervozita trochu poleví a on se opravdu upřímně pousměje.
"Není to se mnou tak lehké, já vím. Vím, jací jsou členové tvé kapely, že jsou asi.... uvolněnější, než já..." Pokouší se mu to vysvětlit, ale jako vždy se mu zdá, že žádná slova nejsou vhodná.
"Tolik se snažíš..." Jemně se kousne do rtu a sklopí před ním oči někam pod sebe k podlaze. Jako by nemohl říct konec téhle srandy, jdu domů... jemně nakrčí ramena a neví, co se sebou.
Hyde (Kei)
"Možná, že v jiných případech ano...ale Tobě to rozhodně nevěřím.." Broukne měkce, aby mu dodal trochu sebevědomí, on sám o tom vůbec nepochybuje. Chtěl by ho vidět bez oblečení, ale nemá sebemenší důvod na něj naléhat. Má pro něj slabost už od začátku, to si konečně pořádně uvědomuje, je pro něj ochotný udělat opravdu cokoliv. Položí mu dlaň na tvář, když mu konečně může kouknout do očí a jemně po ní přejede palcem a věnuje mu upřímný úsměv.
"A přesto tu stojím s Tebou a ne s nikým z nich...přesto jsem velmi rád, že tu stojíš Ty a ne nikdo z nich ..." Řekne mu naprosto upřímně, když zapře palec o pod jeho bradou a pomalu, velmi opatrně ho donutí pohled zase zvednout. Mohl by se v jeho očích klidně ztratit, jsou teď tak plaché, úplně jiné, než když v nich zaplane oheň, ale o nic míň vábivější. Pomalu se přilíží rty k jeho, zastaví se několik milimetrů od nich, pohledem těkne nahoru a dolů, než se mírně usměje.
"To je přece samozřejmě, když jsem si Tě vzal...pane Takaraii..." Líbí se mu zvuk vlastního příjmení, když ho jím osloví. Zvykl si na ten zvuk velmi rychle.
"Myslím, že s radostí risknu možnost další facky..." Neopustí si poznamenat, když se špička jazyka na moment projde po části jeho rtů a jakmile zmizí velmi opatrně a pomalu ho políbí, vychutnávajíc si spokojeně každou vteřinu, které je mu dopřána. Po chvíli se mírně odtáhne, opře si čelo o to jeho.
"Můžeme jít klidně spát..." Prohodí naprosto klidně a je jasné, že bude spokojený, i když si opravdu jen zalezou do peřin a nic dalšího se dít nebude. Jestli potřebuje Ruki čas, je mu ho ochotný dát...
Ruki
Uhranutě mu hledí do očí se rty jemně pootevřenými, když poslouchá jeho hlas a všechno, co mu říká a skutečně mu to věří. Hyde je naprosto nádherný, okouzlující s neskutečným úsměvem, ale ještě víc nadpozemskýma očima a když uslyší své nové příjmení, jen slabě zavrtí hlavou, jako by si ho nezasloužil. Sklouzne očima na jazyk, který se líně protáhne přes Hydovy rty a v dalším okamžiku už podléhá jeho magickému polibku. Zapůsobilo na něj všechno, zapůsobil na něj on. Jemně zakloní hlavu, když mu vyjde vstříc vlastními rty. Trochu se od sebe oddálí, on tiše polkne a v další vteřině po jeho nabídce zvedne paže, aby je omotal kolem jeho krku a jediným malým krůčkem zrušil vzdálenost mezi nimi. Natiskne svoje tělo proti jeho, najednou chce cítit jeho ruce na své kůži a chce být opečovaný a ochráněný. Ano jím, tím, ze kterého by si většina udělala panenku, on po něm chce, aby byl jeho ochráncem. Má to všechno opravdu hodně jinak, než většina zeměkoule. Jeho prostě Hydův křehký vzhled nemate, i přes něj z něj cítí jeho rozvážnou jistotu ve všem konání a fakt, že je samec, ne žádná slečinka. On ho tak vnímá.Hyde (Kei)
Spokojeně vydechne, když ucítí jeho tělo na tom svém a paže si najdou automaticky štíhlý pas a ovinou se kolem něj. Znovu spojí jejich rty v dalším velmi procítěném a tentokrát dlouhém polibku, než se mírně ohne v kolenou, aby posunul své paže o kousek níž a bez problémů jej zvedne kousek nad zem a udělá několik kroků směrem k posteli. Jeho váha je zanedbatelná v porovnání s nepřirozenou upíří silou, ale samozřejmě se snaží, aby ten pohyb byl přirozený, jakoby jen měl větší sílu, než se zdá. Postaví ho zase na zem a prsty pomalu zamíří na knoflíky jeho košile, aniž by z něj spustil pohled. Potřebuje vědět, že je všechno v pořádku. Pomalu povoluje jeden za druhým, odhalujíc jeho bledou sametovou kůži na hrudníku a přemáhán nutkání se tam podívat. Nakonec přece jen neodolá, když už je u posledního, který je nad lemem kalhot a společně, když zpoza něj vytahuje látku košile sjede očima jeho tělo.
"Zase jsem měl pravdu...jsi krásný..." Prohodí skoro až fascinovaným hlasem, vážně se mu hrozně líbí co vidí, ale ještě víc, se mu zamlouvá jeho nitro, které pomalu po kousíčkách odhaluje. Mohl by se na něj koukat celou věčnost a neměl by dost. Dokonale mu zamotal hlavu a stačil mu na to jeden jediný den. Nechá se unést vůní jeho kůže a pomalu se skloní k odhalené hrudi, které věnuje několik jemných polibků, vychutnávajíc si každý z nich, velmi pomalu, jakoby se bál, že když bude příliš rychlý, ten okamžik pomine.
Ruki
Ucítí, jak se Hydovy paže napnou, když se jeho vlastní chodidla odlepí od podlahy a Hyde ho bez poponese kousek blíž k posteli. Ví, že když nic neudělá, dojde na to, protože za chvíli budou oba příliš rozjetí, než aby to zastavili. Jenže on nemá v plánu nic udělat. Má v plánu do toho skočit po hlavě, tak jako do té svatby. Myslet bude později... Nepadne zády napřed do postele, jak si původně myslel, zůstanou stát a Hyde začne pomalu povolovat knoflíčky jeho košile. A složí mu kompliment. Promne rty o sebe, když sám zvedne dlaň a pohladí ho jí jemně po tváři. Po té jemně řezané tváři s mnohem něžnějšími rysy, než má sám. Hyde se skloní nad jeho hrudník a on přesune obě dvě dlaně do jeho vlasů na temeni. Zaboří do nich prsty, jak jen to přes spletené prameny jde.
"Necháváš mě moc myslet... " Řekne z ničeho nic, přiměje ho, aby se narovnal, vezme obě jeho dlaně do vlastních a dosedne na postel pod sebou. S očima upřenýma do jeho se poposune zadkem trochu dozadu, ale nepouští jeho ruce, když si ho táhne na sebe. Pomalu vytlačí všechen vzduch z plic, protože to je velmi fascinující pohled, když se Hyde přesouvá za ním, nad něj. Teď je to on, kdo si trochu roztržitě olízne rty a teprve pak mu dovolí, aby se opřel rukama o matraci, zatímco sám vyjede dlaněmi od těch jeho na paže pod rameny.
Hyde (Kei)
"Mmm a to asi není dobře..." Broukne tichým hlasem, který už nese známky potlačovaného vzrušení nad celou tou situací. Nechá se od něj chvíli vést až se ocitne nad jeho tělem opírajíc se dlaněmi o měkké pokrývky. Když několik sekund sleduje výraz v jeho tváři. Představoval si polovinu odpoledne, jak by asi mohl vypadat, ale tohle je milionkrát lepší. Pro něj je v tuhle chvíli dokonalý a navíc jen jeho. Zaregistruje i jazyk, kterým si olízne rty a jakoby to byl poslední impuls, aby začal jednat. Nehodlá ni uspěchat ani po jeho pobídce, ale polibek, který mu v tuhle chvíli věnuje je mnohem intenzivnější, vášnivější; vlastně skoro jako v autě, i když pořád nese stopy něžnosti, kterou má schovanou jen pro něj. Zapře se jen o levou dlaň, aby tu pravou mohl přesunout na jeho krk a zamíří s ní dolů, hladíc celé jeho tělo. Hebká kůže hřeje jeho studenou dlaň a on si od ní s radostí půjčuje teplo. Ovšem u lemu kalhot se nezastaví, pokračuje dál bez váhání do jeho klína, pohladí jeho chloubu několikrát přes látku kalhot, aby se vzápětí mohl věnovat jejich zapínání. Ne, není kam pospíchat, ale rozhodně už nemá příliš myšlenky více otálet. Jeho chtíč, držený celou tu dobu na uzdě, se začíná probouzet k životu a on ho hodlá dávkovat v ideálním množství.Ruki
"Ne..." Hlesne ještě s letmým pousmáním a jejich rty se střetnou v něčem mnohem vášnivějším. Potřebuje to, potřebuje, aby si jeho vzala dočista dovolenou a aby ho Hyde strhl na tu vášnivou notu, protože před ním opravdu nechce scénovat jako malá holka, že se stydí nebo, že si není v některých věcech dost jistý. Je nervózní povahy, pořád něco řeší, a teď prostě nesmí, hrozně moc to nechce zkazit. Bylo by snazší, kdyby si ty věci dokázal prostě jen nevázaně užívat jako ostatní kluci, jenže on je on. Klesne zcela na lopatky, zatímco Hydova dlaň obtahuje křivky jeho těla, ve kterém se zvedá teplota. Vůbec si neuvědomuje, jak je to jeho zvláštně chladné. Čekal, že se u linie jeho opasku zastaví a vrátí se zase nahoru, ale ona ne, prostě elegantně zapluje rovnou mezi jeho nohy, on se napne a intuitivně chce zvednout stehna trochu výš, ale má mezi nimi jeho. Vzdychne si a cítí, jak se jeho menší já začíná jasně hlásit o pozornost. Vůbec si není jistý tím, že už teď hned chce, aby se ho Hyde...
"Aaaaaah..." Prodere se skrz jeho rty, když ho ucítí kůže na kůži a je to silnější, než původně předpokládal. Asi mu tam prostě celý čas sahaly jen špatné ruce. Jinak si to nedovede vysvětlit. Připadá si jako přecitlivělý, vždyť se přece ještě nic neděje a on už tady sténá jak malá coura rovnou do jeho ouška.
"Hydo..." Vydechne měkce do jeho rtů, zatímco zatíná nehty do jeho ramen.
Hyde (Kei)
Vnímá napětí jeho těla, když sáhl do jistých míst, ale to hne vzápětí povolí, když se konečně dostane tam, kam chtěl a začne si v těsném prostoru hrát. Musí se dokonce spokojeně usmát, když uslyší sten z jeho rtů. Je to rychlejší, než čekal, ale o to víc může být spokojenější, teď už je jasné, že to Ruki chce, stejně jako on a tím padá i jeho poslední zábrana, aby se držel zpátky. Musí přivřít slastně oči, když uslyší své jméno z jeho rtů tím dokonale hlubokým hlasem. Ještě jej krátce políbí, když si na chvíli ukradne spodní ret mez jeho zuby a pomalu s rty vydá na průzkum jeho krku, kde se však dlouho nezdrží a míří pořád níž a níž. Další zastávkou se stanou jeho bradavky, se kterými si dostatečně pohraje mezitím, co opustí na chvíli prostor v jeho kalhotách, aby je mohl poposunout níž první na pravém boku a pak i na levém. S pohledem upřeným vzhůru se razí cestičku svými rty, zastavíc se až těsně nad jeho přirozením, které zasype několika něžnými, skoro neznatelnými polibky, čekajíc na tu správnou reakci. Teprve potom ho bez váhání vezme mezi své rty s dlaněmi položenými na stehnech, které párkrát roztouženě stiskne.
"Chci ještě slyšet svoje jméno.." Broukne, když na chvíli pozvedne hlavu, aby mu dal najevo, jak příjemné to pro něj bylo a znovu se skloní, teď je na čase, aby opravdu přestal myslet a on toho hodlá docílit velmi rychle.
Žádné komentáře:
Okomentovat