(Gacktova vila)
Reita
Měl poměrně klidné spaní. Jindy je schopný sebou celkem obstojně házet a probudit se třeba na úplně druhé straně postele a ještě k tomu s polovinou těla z ní dolů. Dnes v noci se ale nakonec jen přetočil na druhý bok a spinká skoro jako mimimo. Ani se mu nic nezdá, prostě odpadl totálním vyčerpáním, ze všech událostí včerejšího večera. Začíná pomalu procitat má pocit, že je ještě tma, když pomalu otevírá jedno oko na druhým, ale víčkám se od sebe prostě nechce. Nakonec se mu to přece jen povede a úplně si nemůže uvědomit, kde že to vlastně je. Po chvíli mu to všechno dojde a v jeho tváři se objeví výraz uvědomění. Neubrání se nejistému úšklebku, když se pomalu začne přetáčet na druhou stranu, pořád mu tak nějak připadá, že se mu to jen zdálo, i když, co by tu jinak dělal že? Zůstane ležet na zádech, přikrývku má spadlou až kolem boků; kouká do stropu s rukama pod hlavou, než přece jen otočí hlavu směrem k muži ležícímu vedle něj. +Tak se mi to nezdálo...ale vypadá fakt dokonale...mmm...a co teď?+ Proběhne mu hlavou trochu rozpačitě, než se začne pomalu zvedat do sedu s nohama na zemi a prohrábne si dokonalé vrabčí hnízdo blonďatých vlasů.Gackt
Vždycky podvědomě vnímal, když vedle něj někdo byl, takže spal skoro celou noc jenom na zádech a s minimem pohybů, aby neomezoval nebo nebudil toho vedle sebe. Jindy vstával brzy a jako první šel cvičit, než si dopřál štědrou snídani a pak nastoupil jeho každodenní rozvrh, ale dnes měl volno a byl víc zmožený, než obvykle. Možná proto byl ještě stále v říši snů, ze které ho probudily až pohyby matrace. Chvíli to trvá, než otevře modravé oči a přeskládá si v hlavě, že svou noční známost neposlal domů. Pomalu, neslyšně posune obličej doprava a uvidí jeho záda. Už spouští nohy z postele. Možná chce odejít...? Včera bylo včera, oba pili, stihli se pohádat a pak se divoce milovat a dnes to může vidět z úplně jiné perspektivy. Nezlobí se na něj, bude to respektovat, pokud to tak bude chtít. "Už mi utíkáš?" Broukne hluboce a počká si na ustrnutí jeho pohybů, než zvedne koutky rtů nahoru. "Trochu jsem doufal, že tě dostanu dolů do tělocvičny, ale můžu ti zařídit odvoz domů." Pokračuje a sám se zvedne na předloktí, aby se podíval do vyhaslého krbu. Usnul o hodně déle, než Reita. O hodně... dost přemýšlel. +Mnohem radši bych tě dostal zpátky do postele a dopřál nám oběma ranní sex, který je samozřejmě nejlepší...+ Pomyslí si s úšklebkem, ale ještě si není tak docela jistý, co Reita snese, tak se drží u té tělocvičny, i když v očích má jasně napsané, že postel by dobrovolně neopustil. Leda by to chtěli dělat na posilovací lavici, žádný problém....Reita
Opře se předloktími o stehna a chvíli kouká jen tak před sebe. Vlastně není úplně moudrý z toho, co se v něm odehrává. Nejradši by se vrátil zpátky do postele a hezky se přitulil, jak večer...z druhé strany...by to neměl chtít a to ho dost mate. Ještě jednou si zajede dlaní do vlasů, když za sebou zaslechne Gakkův hlas. Mírně sebou trhne...+mm kruci, už je vzhůru, tak to toho moc nevymyslím...moc na něj nebudu koukat radši...!+Proběhne mu hlavou rozhodně a prozatím se raději neohlédne, taky by se mohlo stát, že by se přece jen neudržel, je jak droga, to si moc dobře uvědomuje.
" Ehm...ne...jen..." Začne pomalu, musí si vymyslet nějakou dobrou lež, aby nevypadal, že neví, co se sebou. Ta jeho proklatá hrdost ho určitě zabije a nebude to dlouho trvat.
" Jen jsem přemýšlel, že se půjdu opláchnout, abych se probral..." Vypadne z něj nakonec a nejradši by se poplácal po rameni za to, jak to hezky zvládl. Teprve potom se krátce ohlédne přes rameno a má co dělat, aby zaujatě nevydechl. Vypadá po ránu ještě mnohem líp, než včera a tohle už na alkohol nesvede. +Kruci, to není fér...+
"Nebo máš lepší nápad...?" Řekne a v tu chvíli by si nejradši nafackoval...neměl se na něj koukat!!!
Gackt
Poslouchá jeho slova o tom, co chtěl dělat a nakonec se na něj Reita přece jen otočí. Usměje se na něj, když se potkají očima a ještě víc, když mu položí otázku, jestli má lepší nápad.
"Kdybys mi viděl do hlavy a viděl všechny moje nápady..." Řekne tiše, ale dravě, aby bylo jasné, kam tím míří. Nakonec se ale rozhodne tolik na něj netlačit a i on ze sebe stáhne přikrývku a svěsí nohy z postele, aby mohl vstát. Jen tak jak je obejde postel a zamíří ke dveřím naproti sobě, kde je jeho neskutečná šatna. Desítky polic, bot, sak, doplňků...všechno pečlivě roztřízené podle stylu i barev. Nechá za sebou otevřeno, už jen pro ten pocit, že mu Rei-chan jistě bude koukat na zadek a přemýšlí mnohem víc, co s ním, než co na sebe. Nakonec sáhne po černých potrhaných džínách a upnutém tričku stejné barvy, později to doplní o bílou koženou bundu.
"Mohli bychom se projet. Tentokrát doopravdy." Ozve se, zatímco je stále zády k němu. Má v plánu vzít ho na závodní okruh v jednom ze svých aut. Mohlo by se mu to líbit. A pak si dají ve městě dobrou snídani, a pak... hmm, nejspíš to nechá na něm, co bude chtít. Nadiktoval mu toho už dost. Vlastně se ho ani nezeptal, jestli má čas. No ale kdyby chtěl, klidně ho znásilní na zadní sedačce svého auta. Bohužel v jeho přítomnosti ještě dlouho nebude schopný myslet na nic jiného.
Reita
Ještě chvíli upírá oči do těch jeho a vnímá jak se mu koutky zvedají v návaznosti na jeho úsměv. Jakoby vůbec neovládal to, co dělá jeho dělo včetně mimických svalů. Je to šílené, tohle s ním ještě nikdo neprováděl, jak se má kruci soustředit na dopověď!!!
"Ehm..." +Co takhle zkusit nějakou smysluplnou odpověď Reito!!+
" Myslím, že o včerejšku byhc mohl mít celkem dobrou představu.." Bože je k pláči, jeho vyjadřovací schopnosti si evidentně vzali dovolenou a on se nemůže na nic víc, jen zírat na zadek pohybující se ke skříni. Kousne se skoro až bolestně do rtu, aby se trochu vzpamatoval a rozhlédne se po místnosti. Kalhoty tu jsou, ale válí se na zemi a triko..? Nejspíš zůstalo u schodů..no super....Skoro si musí chytnout hlavu a otočit ji stranou, aby se přiměl nekoukat na jeho jisté, velmi líbivé partie a sám se pomalu zvedne, aby sáhl po kalhotách; nejradši by si vzal čisté, ale to má holt pro dnešní den smůlu.
"A včerejší projížďka byla jen jako?" Rýpne si do něj, když se souká do kalhot, má trochu problém s rovnováhou, ale to je po ránu běžný jev a tak si raději sedne na kraj postele a natáhne si je v bezpečnější poloze. Koukne na svůj nahý hrudník a krátce si povzdechne.
" Ale zní to dobře..jen.." Ano, mrzí ho, že k večeru bude muset na zkoušku, nemůže si rozhodně dovolit tam nepřijít, jenže uvnitř něj ho hlodá strach, že když zmizí z jeho blízkosti, třeba si to rozmyslí...vážně se toho bojí...
"V pět máme zkoušku..."
Gackt
Jen se pro sebe pousměje, zatímco se obléká, když slyší jeho poznámku o představě a pak se krátce zasměje, když pokračuje ohledně včerejší noční prohlídky. Už drží bundu za poutko na ukazováčku levé ruky a pravou si vybírá doplňky, prsteny, sluneční brýle...
"Jen?" Ozve se z šatny a Reita to vzápětí dokončí.
"To nevadí, mám taky schůzky." Řekne mu bez obalu, možná poněkud drsně a vybere si v polici ještě tričko pro něj. Sám by nechtěl chodit dva dny ve stejném a sice je vyšší, ale hubený v podstatě stejně a Reitovi bude slušet, když bude trochu volnější. Bude to oukej. Vybere mu bílé, aby mu Reita ladil ke kožené bundě, nazuje si frajerské botky a vyjde ze šatny rovnou k němu. Postaví se před něj a shlédne na něj dolů, protože si oblékal kalhoty v sedě. Podá mu své tričko.
"Je mi dost na těsno, nebudeš v něm plavat." Řekne mu, když sleduje jeho oči. Počká, až se dooblékne a pohladí ho jemně po tváři. To, že páska zůstala někde... kdo ví kde... mu nepřipomíná, ale stejně nepochybuje o tom, že ji vypátrá během příštích tří minut. Pak společně s ním vykročí napříč domem a ke garážím. Je v nich přehlídka sportovních aut, hlavně Lamborghini.
"Vyber si... " Řekne mu, když odemyká skříňku na klíčky. Všechno je vyrovnané jako by šlo o diamanty, auta jsou naleštěná a vystavená jako v salónu.
Reita
Jen na prázdno zavře ústa, když mu řekne, že má taky schůzky. Možná tak trochu čekal, nějakou pro něj lepší dopověď, jako třeba 'to je škoda' nebo něco podobného. Vzápětí si v duchu vynadá, co do toho vlastně čeká, užijí si den a čau a hezkou zimu...Ano, s touhle myšlenkou se nejspíš bude muset smířit. Ještě chvíli dumá nad vlastními myšlenkami, než si uvědomí, že stojí nad ním. Vzhlédne pomalu a s kývnutím hlavou si od něj převezme triko.
"Arigatō..jsem rád, že nemusím hledat to svoje..." Prohodí přetáhne si triko přes hlavu a pomalu vstane. Byl připravený jej obejít, jenže se zasekne uprostřed pohybu, když ucítí jeho prsty na své tváři. Najednou mu to dojde, bez pásky nikam nepůjde.
"Páska.." Broukne na vysvětlenou, jakoby se najednou cítil zvláštně nesvůj, ale zatlačí ten pocit někam dozadu hlavy a rozhodne si ji vyzvednout až po cestě. Dojdou společně až do garáže a jemu se znovu naskytne pohled na jeho sbírku. Je to k neuvěření, dokonce se na chvíli zarazí s prsty za krkem, když si uvazuje pásku na nos.
"Tohle je vážně něco.." Broukne zaujatě, mohl by tu třeba sedět na zemi měsíc a stejně by se nemohl vynadívat. + Mám si vybrat?? Tak to bude na dlouho+ Proběhne mu hlavou, když neví kam první s pohledem, nakonec se jeho oči ale stočí k němu a znovu se neubrání prohlédnout si jej od hlavy až k patě...+mm mám vybráno...Reito!+
" To černé..." Prohodí nakonec první barvu, která mu přijde na mysl a vůbec..ale vůbec to není tím, že mu zrovna kouká na zadek v černých jeanách.
Gackt
Spokojeně pokývá hlavou, když mu Reita pochválí sbírku a pak vezme klíčky od černého Lamborghini z roku 2017. Je v metalíze a s rudými doplňky a interiérem. Odemkne ho pokyne mu hlavou, aby si nastoupil, když se křídla dveří zvednou. Interiér je luxusní a nesmírně pohodlný. Dveře se zase snesou dolů a on nastartuje motor, který svým zvukem hrozí, že je sežere za živa. Další tlačítko na ovládání a dveře garáže se začnou zvedat, zatímco je ozáří světlomety.
"Měl jsem si vzít červenou budnu a tobě dát červené triko." Usměje se, když vyvede auto z garáže, přes příjezdovku a nakonec na silnici, kde budí rozruch jako obvykle.
"Mám luxusní supersport a v něm kluka stejné kategorie... to zní jako dobrý začátek dne." Řekne mu jeden ze svých osobitých komplimentů a míří na dálnici a odtud na závodní okruh. Sáhne po ovládání rádia a navolí si skladbu od The Weeknd - Call out my name. Záměrně tuhle romantiku, která na hlasitých basech jeho vozu zní opravdu luxusně. Schválně tím vrtá do atmosféry, kterou si mezi sebou navodili. Chce, aby se v noci sám v posteli umlátil, až tam s ním nebude. Chce, aby se za ním vrátil. Nějakou chvíli řídí mlčky.
Reita
Velmi opatrně si nastoupí do auta, skoro až s posvátnou úctou vepsanou ve tváři.Tohle je pro něj hrozný nezvyk. Jasně, má motorku a i auto, ale rozhodně nic podobného; na tohle by se v životě nedohrabal. Prohlíží si zaujatě interiér a chvíli nemůže nějak poskládat rozumnou větu, když mu řekne, jak to vlastně s tím trikem bylo. +Takže k sobě máme jako ladit?+ Tenhle fakt mu vůbec nedošel, koukne pohledem na jeho bundu a své triko.
" Tak to jsem vybral špatnou barvu..." Broukne jen, protože nějak není vůbec schopný poskládat myšlenky, v jeho přítomnosti to jde hodně špatně a k tomu ještě pustí tuhle písničku a on má co dělat, aby se nevsákl do sedačky. Vůbec neví, proč na něj tak působí, ale ještě chvíli, k tomu ještě jeho slova a normálně po něm asi skočí a bude mu jedno, jestli se nabourají nebo ne! + Co mu má na tohle jako říct? Sakra mysli Reito mysli, přece Tě úplně nerozebere..+ Pobídne sám sebe v duchu a snaží se zachovat naprosto klidný výraz.
"Mmm...nebudeš po mě chtít, abych nosil nápis supersport na triku že ne?" Rýpne si do něj, jakoby chtěl přebít veškerou atmosféru tady a hodil se co nejvíc do klidu.
" A vůbec...špatně se o svoje auto staráš..ještě jsem ani najíst nedostal..." Rýpne do něj podruhé, ale tak úplně to pravda není, hlad zatím nemá; jenže už ho vážně nic lepšího nenapadá, jak se bránit všemu, co na něj najednou díky Gakkovi působí. Stačí, aby promluvil a je v háji...to snad ani není možné.
Gackt
Rozesměje se jeho komentáři, ale ta myšlenka se mu neskutečně zalíbí. To triko mu nechá udělat, rozhodně ano. Příště mu ho dá. +Příště....Gakku-san?+
"Jsem na auta, nemůžu za to." Pokrčí rameny a znovu se rozesměje.
"Nedostal jsi najíst, protože tam, kam jedeme bude lepší, když bude tvoje nádrž prázdná, věř mi."Vysvětlí mu, když se k němu nakloní, skoro se otře rty o jeho ucho a zase se narovná s očima upřenýma na silnici. Brzy už vjíždí do areálu okruhu a on navede vůz na správné místo. Musí vystoupit, jít se zaevidovat a domluvit se, kdy můžou na dráhu a na kterou z nich. Samozřejmě s jeho vlastním autem. Musí si k tomu ale půjčit kombinézy i helmy z bezpečnostních důvodů. Když to všechno úspěšně absolvují, vážně se k němu otočí čelem.
"Teď udělám něco, co jsem v životě neudělal. Nevím, jestli pochopíš, jaký to je z mé strany krok, protože o mě ještě nic nevíš, ale..." Na chvíli se odmlčí a zvedne do vzduchu pravou dlaň s klíčky na prstu a zatočí jimi, než vezme levou rukou jeho dlaň do své a vtiskne mu je.
"Jedeme. Řídíš." Sdělí mu a ani nečeká na reakci, prostě se otočí a nastoupí na místo spolujezdce. Řekne mu, kde si dávat pozor a v duchu se modlí, aby Reita auto nerozflákal. Ne je dva, to auto!!! Jedno z jeho aut, ve kterých odmítal vozit vlastní manželku. Naposly vozil Hyda v luxusním americkém veteránu bílé barvy a ani ten neřídil. Prostě se s ním chlubil, ale...dovolil mu nastoupit!
Reita
Zrovna se mu chystá něco hodně peprného odpovědět a bránit tak svůj naprosto železný žaludek, jenže jestli měl něco na jazyku, tak to vzalo roha přesně ve chvíli, kdy ucítil jeho rty u svého ucha. Stojí ho to všechny síly, která má i nemá, aby pod tou blízkostí minimálně dlouze nevydechl nebo nedejbože nezasténal. +Taky se můžeš rovnou svléknout..bravo chlape, to jsi to dopracovat...!+ Rýpne si sám do sebe v duchu, ale nakonec jen po Gacktovi vedle sebe hodí hraně naštvaný pohled a založí si ruce na hrudi. To mu vydrží přesně do chvíle, kdy zjistí, kam vlastně jedou.
" Závodní okruh? no to si děláš..." Začne, když se v polovině věty zarazí a je to jako včera, kdy vešel do ráje a uviděl kytary. Najednou má v očích nadšení kluka a všechny zábrany jsou pryč. S neopadajícím nadšením si oblékne kombinézu i helmu a těší se, jak si to na místě spolujezdce užije, tohle se nestává každý den!! Jenže to není všechno...najednou má v ruce klíče od auta a je mu oznámeno že řídí...Než stačí cokoliv říct, už stojí venku sám a tak bez váhání zapluje na místo řidiče s plameny v očích a pozvednutým koutkem. Poslouchá jeho rady, když konečně vyjede na okruh.
" Tohle bude krásná smrt.." Prohodí pobaveně. Je to něco dokonalého, nikdy nic lepšího nezažil. +Kromě sexu s ním, jen si to přiznej...!+ Užívá si každou vteřinu a euforie z něj přímo čiší, ani kapka nevyprchá, když je jeho jízda u konce. Ještě chvíli kouká před sebe a jde vidět jak zrychleně dýchá. Mohl by tu trávit hodiny a hodiny, klidně celý život. S mírně pootevřenými rty pustí volant, odpoutá se, sundá si po jeho vzoru helmu a otočí se k němu půlkou těla. Bez váhání se rozhlédne, jestli nikdo není kolem, vztáhne dlaň k jeho vzdálené tváři, otočí ji k sobě a vjede mu prsty do vlasů. Se stejnou euforií a vzrušením, které ho doslova pohltilo, jej políbí, aniž by si úplně uvědomoval, co vlastně dělá. Pak se zase rychle stáhne zpátky do sedačky koukajíc před sebe, jiskry v očích ale nezmizí, jen se mu zvedne koutek v náznaku úsměvu, jak si snaží zachovat sebejistou masku.
" Nějak jsem Ti poděkovat musel.." Obhájí si své vlastní činy.
Gackt
Otočí po něm hlavu se skoro vyděšeným pohledem. To byl jistě jenom vtip.
"Řídíš dobře, že jo?" Zeptá se ho okamžitě, protože se ho vlastně ani nezeptal, prostě tak nějak předpokládal, že kluk jako on to umět bude. Pak už se ale vydají vstříc rychlé jízdě a i když Reita měl jisté problémy kvůli neznalosti vozu a trati a byl tak ve značné nevýhodě, odjel to opravdu moc dobře. To musel přiznat i takový kritik jako byl on sám. Kromě toho si velmi užíval euforii, která z Reity vyzařovala. Dopřál mu něco, co pro něj znamenalo tak moc, jako pro něj samotného? Měli společný koníček, důležitý koníček. A nejen ten, taky hudbu a kytary. Vnímal všechny emoce a radost, které z něj tryskaly, když řídil tohle auto a Gackta to nabíjelo jako už dlouho nic. Po pravdě nečekal, že jemu samotnému udělá tak velkou radost to, že Reita má tak velkou radost....to zas byly myšlenky... Raději sáhne po zapínání svojí helmy a s rozhozením vlasů si jí stáhne z hlavy do klína. V ten moment ucítí Reitovu dlaň na své tváři, následuje ji pohybem k němu a v dalším okamžiku už zavírá oči pod jeho prsty, zatímco se jejich rty střetnou ve velmi opojném a vášní nabitém polibku. Vůbec mu v tu chvíli nedojde, že jsou na veřejnosti, prostě mu to oplatí, i když ho pásy přes celé tělo svazují a nedovolují mu tolik se a ním otočit. Podívá se na jeho profil, když se se od něj Reita vzdálí a upře oči před sebe a vidí jeho úsměv i rozjařenost. I on se usměje.
"To je dost málo." Nakrčí nos, protože on by ho nejradši vytáhl ven a opřel o kapotu. Možná ho odveze někam, kde to jde. Ty představy mu způsobují jisté konkrétní problémy...
"Jeď támhle." Namíří prst na silnici z okruhu. Vede na stanoviště, kde se cvičí startování z místa, brždění na vyznačeném místě z plné rychlosti a slalom kolem barelů.
"Opovaž se to odřít." Zabručí, když tam dorazí a zase si nasadí helmu.
"Měl bys to stihnout pod vyznačený čas." Ukáže mu na tabuli.
Žádné komentáře:
Okomentovat