Ruki x Hyde, Gackt x Rei - Tak mi to dokaž! - Část 2.

(nemocnice)

Ruki

Ruki teď tak trochu neví, kterého z nich utěšovat dřív. Poslechne si celkem šílenou pravdu o Gacktově stavu, který není vůbec jasný a stabilní a ta páteř mluví sama za sebe. Chtěl jít v podstatě okamžitě zase za Reitou, ale když vidí, jak vypadá Hyde... chvíli mu upřeně hledí do očí, snažíc se přijít na kloub tomu, co přesně se v něm odehrává a nakonec ho opatrně vezme kolem krku a přitiskne k sobě. Pak ho tak nějak odešle za Gacktovou matkou, která ho sem přece zavolala a evidentně ho potřebuje sama a on dostane prostor vrátit se k Reitovi. Posadí se vedle něho a opře si dlaně o kolena, když hledí před sebe do země a chvíli hrne látku kalhot sem a tam trochu zpocenýma rukama. Trochu nejistě se po něm podívá a olízne si rty.

"Rei-chan, on... je v bezvědomí. Neví o tobě. Ani o nikom. Prý našli auto na střeše a úplně zničené."Začne pomalu, co se dozvěděl. Těká očima mezi ním a podlahou před sebou.

"Prý mu museli operovat páteř. Nevím, co to znamená. Podle mě to nevědí sami. Není to kóma, jen umělý spánek, aby ho to nebolelo, víš?" Uvede hned na pravou míru, že by nemuselo být tak zle.

"Rei-chan... ona tě tam dneska nepustí. Bude se sama vypořádávat s tím, co se jejímu synovi stalo. Myslím, že Hyde tu bude chtít taky zůstat. Měli bychom jet domů spolu. Ke mě, nebo k tobě..."Navrhne mu opatrně. Samozřejmě ví po telefonátu s Uruhou, co Reita udělal se svým bytem a domyslí si, že se jim jejich basák jednoduše zamiloval. A ne málo. Dotkne se ho opatrně malou rukou na rameni.

"Já mu půjdu říct, že odsud odjedeme, ano?" Zeptá se opatrně a ani nechce vědět, s čím se teď potýkají Kai a Aoi, kteří řeší jejich agenturu, to, proč nezkoušejí, kde je Reita a proč jsou ho plné noviny v souvislosti s Gacktem. A to ještě pořád nepraskla jeho svatba s Hydem. Tohle bude jejich smrt. Jich všech... konec japonské rockové scény. Přes noc.

Reita, Hyde

Hyde je chvíli kouká do Rukiho tváře a vlastně by mu svým způsobem chtěl říct, jak se cítí, ale nejde to. Všechno to má pohřbené uvnitř sebe a už je to dlouho, co podobné věci pouštěl na světlo. Nadechne, že by mu něco řekl, ale když ho obejme, vděčně vydechne. Je rád, že ho má po svém boku, ví to už od začátku, ale teď je to mnohem patrnější. Kývne mu jen neznatelně hlavou, když ho pošle za matkou Gakka a ještě jej krátce pohladí po tváři, skoro až něžným výrazem a jasným vděkem v očích. Neopustí si přitisknout jeho dlaň ke svému hrudníku v místě pomalu bijícího srdce, aniž by cokoliv řekl, ale věří v to, že mu rozumí. Krátce se podívá na Reie a domyslí si všechno ostatní. Jak se zdá, je v tom hodně a on jeho pocity chápe, kdysi na tom byl dost podobně. Jedno Gakku rozhodně uměl, dostávat se lidem pod kůži a nejen lidem.

Rei zvedne pohled k Rukiho tváři, když uslyší tiché vrznutí židle, jak se posadí. Není si úplně jistý, jestli to vůbec chce slyšet. Možná by bylo lepší zůstat v nevědomosti a doufat. Vnímá každé jeho slovo a zabodávají se do jeho srdce tak bolestivě, že znovu složí hlavu do dlaní a teď už se objeví i pár slz. Je v háji, ale úplně. Vyslechne si celou pravdou a dlouho jen mlčí, vrtíc hlavou, je jasné, že se rozhodně nikam nechystá.

"Ruki já za to můžu chápeš….kdybych neřekl, co jsem řekl..mohlo to být všechno jinak…" Vyjde z něj sotva slyšitelně a hlas se mu na konci zlomí. Jenže pak přijde věta o tom, že jim řekne o jejich odjezdu a znovu zavrtí hlavou.

"Nejedu nikam rozumíš…prostě tu zůstanu!!!" Vyjede už i na něj a prudce vstane. Prohrábne si vlasy, když se rozejde na druhou stranu čekárny. Je rozhodnutý tu zůstat, i kdyby se měl připoutat k topení nebo k čemukoliv jinému. Je mu jedno, kdo na něj v tuhle chvíli kouká, je mu jedno úplně všechno. Jediné na čem mu záleží, je to, aby Gakka probrali, co nejdřív a byl v pořádku. Má pocit, že se mu svět rozpadá pod rukama, stejně jako celá jeho duše. Jak moc se v něm za dva tři dny změnilo? Neuvědomil si to, až teď….a možná je už pozdě. Zajde za roh, kde se opře zády o stěnu, je to chodbička ke dveřím pro personál a tam se podél sveze k zemi a opravdu se rozbrečí. Nevzlyká, nevydá ani hlásku jen mu po tvářích stékají slzy.

Ruki

Vidí, jak se mu Reita sype před očima a ten pohled je k nesnesení. Nikdy ho takhle neviděl a stalo se to prakticky přes noc. Nedokáže ho takhle vidět, prostě to nejde. Pozoruje slzy, které mu tečou po tvářích, u člověka, u kterého by si nemyslel, že je kdy uvidí a pro něj samotného je to nápor na nervy. A to ani nemluví o Hydových očích, které se na něj upíraly jako na maják v bouři. Díval se na něj, jako kdyby spolu chodili pět let a svatba byla výsledkem jejich dlouholeté lásky. Tak něžný pohled, co pro něj měl, než odešel za Reitou... proboha.

"Rei-chan, ať jsi řekl cokoliv, tohle se stává. Mohlo se to stát, když jste byli v autě oba nebo kdykoliv jindy. Není to tvoje vina." Snaží se ho uchlácholit, ale jen čert ví, co se mezi nimi odehrálo. Evidentně to ale bylo velmi silné. Vůbec to nečeká, když po něm Reita vyjede a prudce se postaví. On jenom zakloní hlavu a s otevřenou pusou na ně něj hledí, jako by ho viděl poprvé v životě a několik lidí se po nich otočí. Sestřičky vypadají, jako by na něj chtěli skočit, napíchat mu sedativa a konečně se ho zbavit. On sám si teď není úplně jistý Reitovou psychickou stabilitou. Reita někam vykročí chodbou a on samozřejmě vyskočí na nohy, aby šel pomalu za ním. Nesnaží se ho chytit nebo zastavit, to nemá cenu, ještě by se tu snad poprali. Dá mu chvilku času, než se rozhlédne okolo, jestli se někdo nedívá, obejde roh a najde ho tam nešťastného sedět. Přiklekne si proti němu, jemně mu dá kolena od sebe a natáhne se po něm, aby si ho přitáhl do obětí. Pevně ho k sobě přimáčkne a nechá ho, aby se mu vybrečel do košile, i když ví, že by Reita nechtěl, aby tohle někdo viděl a věděl. Jenže zůstat sám, je to nejhorší, co se může člověku stát. Ruki byl dlouho sám, jen on ví, jaké to je, když mu umře někdo, koho miluje. Jako Reila... On ví až moc dobře, jak se Reita cítí a čeho se bojí.

Reita, Hyde

Sedí na zemi opírajíc se o zeď a nejradši by tuhle pos…ehm realitu pohřbil někde hodně hluboko. Všechno se v něm hroutí a je to neskutečně silný pocit, kdyby nad tím měl opravdu přemýšlet, už dlouho nebylo nic silnějšího. Tiskne víčka pevně k sobě, v hlavě mu běží obrazy jejich společných chvil, někdo by mohl říct, že jich bylo jen pár, ale pro něj byly natolik silném, že momentálně otřásají jeho kousíčkem příčetné mysli. Každý detail od sázky v klubu, až po včerejší noc, kdy po něm chtěl, aby vyhodil všechny svíčky. Okamžiky na okruhu, kdy mu svěřil své vlastní auto i výraz spokojenosti jich obou. Do očí se mu tlačí další a další slzy, už to nedokáže zastavit ani ovládnout, prostě tu nejspíš bude sedět do té doby, než se dozví nové informace o jeho stavu. Má neskutečný strach, že by to nemusel přežít, vůbec si nedokáže představit, že by s tím pocitem měl dál žít on sám. Svírá se mu bolestně hrdlo, jen na to pomyslí. Skoro se lekne, když ucítí Rukiho dlaně na svém těle a doširoka otevře oči, cítíc jeho objetí. Pár sekund je jako kus prkna, jakoby nevěděl, co se v takovou chvíli dělá. Pak ale jeho svaly povolí a regulérně se roztřesou pod náporem vnitřního rozpoložení a návalem emocí, pevně sevře látku jeho košile a zaboří tvář do jeho ramene. Jestli ho má někdo v tomhle stavu vidět, je vlastně upřímně rád, že je to Ruki.

"Jsem hroznej idiot Ruki…jenom kvůli pitomýmu titulku…" Vyjde z jeho rtů tiše, jakoby to ze sebe potřeboval přece jen dostat. Mírně se od něj odtáhne a koukne mu do očí, ty jeho ztratili veškerou jiskru a plamen dokonale vyhasl.

"Nemůžu jít pryč…nemůžu ho tu nechat…" Zamumlá nešťastně, jakoby kdyby tu mohl tím, že bude sedět na zemi něco změnit.

Hyde mezitím sedí na židli vedle postarší ženy s paží kolem jejich ramen, které se chvějí zadržovanými vzlyky. On sám kouká před sebe, jen sem tam prohodí několik konejšivých slov. Snaží se být oporou ale sám má problémy zachovat si čistou hlavu. Vidí zvedajícího se Reie, jak sekne hlasem po Rukim a mírně stáhne obočí k sobě, ale nezasáhne, protože je to jen výbuch emocí a to se dalo čekat. Sleduje je oba dva dokud nezmizí za rohem a stočí pohled směrem k ženě vedle sebe.

"Mohl bych být tak smělý a poprosit vás o laskavost…" Řekne tichým hlasem s téměř neznatelným smutným pousmáním. "Je to hodně velká prosba a já vím, že u něj nikoho nechcete…ale..." Snaží se mluvit pomalu a obezřetně, aby ji třeba něčím nerozzlobil.

"Ten kluk…Rei…dovolte mu za ním jít..jen na chvíli...je to jeho…velmi dobrý přítel a nese to těžce…je to velká prosba, uvědomuju si to..."

Ruki

Reita ho po nekonečně dlouhé chvíli konečně obejme, cítí jak mu slzami máčí rameno a tiskne ho k sobě tak pevně, jak jen to jde. Někdo kolem nich projde, ale naštěstí je nechá být. Pochybuje o tom, že to Reita vnímal.

"Oh..." Vydechne jenom, když jeho přítel začne mluvit. Asi povídá o tom, co je ten den rozdělilo. Pohádali se kvůli těm novinám? Reita odešel, Gackt někam jel, proto se Reita obviňuje? Dává to smysl. Musel Gacktovi přiznat jisté svérázné jednání, protože tu fotku samozřejmě taky viděl a osobně by ho asi roztrhl na dvě půlky, kdyby mu něco podobného udělal. Jaké zlé náhody se dějí v jejich životech... Podívá se do jeho očí, když se od sebe trochu odtáhnou a to co v nich vidí, ho upřímně vyděsí. Je úplně zničený.

"Ty ho moc miluješ, viď?" Řekne tiše a měkce.

"Rei-chan, takového nafoukance? Jsi to vůbec ty?" Pokusí se trochu odlehčit situaci a pousměje se na něj, ale pak ho k sobě znovu přimáčkne. Tohohle nafoukance kdysi nejspíš miloval i Hyde, asi nebude zase tak špatný...

"To abych s ním začal vycházet, co? Když spolu teď budete..." Odtuší, jako by to byla jasná věc a žádná nemocnice se nekonala. V ten okamžik se nad nimi objeví dva stíny. Je to Hyde a po jeho boku Gacktova matka. Ruki k nim zvedne hlavu, zatváří se zaskočeně a hned uctivě vstane, snažíc se vytáhnout na nohy i Reitu. Ukloní se staré paní málem až k zemi a poslechne si, co jim chtěla říct. "Váš přítel říká," začne stará paní.

"že pro vás můj syn hodně znamená. Smíte se za ním jít na chvíli podívat." Pronese jenom zlomeným hlasem, když se sama poukloní, Ruki vysekne další úklonu a pak se vzdálí, zavěšená do Hydova předloktí. Ruki si se svým mužem ještě vymění zaskočený a dojatý pohled, když sleduje jejich záda. Je to jako takový malý zázrak, co teď Hyde zařídil.

"Tak běž, máš jenom pár minut." Hlesne Ruki u Reitova ucha a poplácá ho po paži, než se vydá ve stopách těch dvou. Gackt leží uložený v posteli a vypadá jako ze škatulky. Na nose má kyslíkové brýle, na hrudníku svody k přístrojům a do žíly mu jdou nějaké léky, ale jinak nevypadá zase tak zle. Postel je v samostatné buňce, která je sice průhledná, ale lékaři mají plno jiné práce a na další pacienty vidět není. Reitu kvůli návštěvě oblékli do pláště, přezuli a dali mu ústenku, řekli mu, že se nesmí zdržet dlouho a nechali je samotné. V nohou postele se pohubuje zavěšená dokumentace, kterou by si číst neměl, ale jsou tam aktuální informace o operaci a jeho stavu.

Reita, Hyde

Tuhle otázku úplně nečekal. Teď už ví, jak na tom s city ohledně Gakka je. Jenže říct to nahlas a vážně se k tomu přiznat?

"Hai..asi jsem se úplně zbláznil…" Broukne nešťastným hlasem a svým prohlášením si je úplně jistý. Někdy by opravdu potřeboval nakopat do zadku a teď se to stalo, ale trochU jinak, vlastně mnohem hůř, než kdyby to někdo udělal opravdu. Mírně Stáhne obočí k sobě, když si ho začne velmi jemně dobírat a koutky se mu nepatrně pozvednou v úsměv. Sice smutný, ale je tam.

"Právě, že jsem…" Vydechne jen tiše, když se opět ocitne v jeho objetí a je mu za něj vděčný. Ani neví, jak by mu vysvětlit, proč to tak je. Možná je to tím, že se může vztekat, jak chce a jeho to nerozházelo. Možná tou energií mezi nimi, všechno to prostě do sebe zapadlo.

"nooo.." Stihne jenom zamumlat v jeho objetí, když se nad nimi rozezní cizí hlas. Odtáhne se od Rukiho a vyhoupne se na nohy, aby neseděl na zemi. Když mu pohled jako první padne na Hyda a pak i na drobnou ženu. Kouká na ni skoro až nevěřícně, když mu povolí, aby za ním šel. Vzpamatuje se skoro až ve chvíli, kdy se k němu otáčí zády.

"Děkuji…strašně moc…" Chvíli to vypadalo, že skoro zapomněl mluvit, kývne hlavou Rukimu na souhlas, než zamíří ke dveřím vedoucím k chodbě na ARO.

Hyde se mírně usměje, když vede Gakkovu matku směrem k nim. Prý umí přemluvit lidi, říká se to o něm, ale často toho nevyužívá. Teď přišel čas, aby zařídil jen drobnou laskavost a je rád, že se mu to povedlo. Mírně se usměje na Reie, když vidí jeho zaskočený pohled a ještě se ohlédne i na Rukiho a věnuje mu krátké mrknutí, i když jeho oči zůstávají pořád smutné.

Reie mezitím navléknout do jejich hábitu, nasadí mu roušku. Jen okrajově vnímá naštvané pohled sestřiček, které ho tu celou tu dobu klidnily a vysvětlovaly mu, že za ním nemůže a teď je tady. Upřímně nesnáší nemocnice a všechno kolem a jen vstoupí do místnosti, padne na něj snad ještě větší deprese. Jen do chvíle, kdy uvidí Gakka ležet na posteli. Dlaně se mu rozechvějí a zdráhavě vykročí k němu. Neztratil nic ze svého kouzla, i když je pod dohledem všech těch protivně pípajících přístrojů. Zastaví se vedle jeho postele a je u úplně jedno, kdo se na ně dívá nebo ne.

"Ahoj…pejsek je tady…" Pokusí se zavtipkovat, ale do očí se mu už zase tlačí slzy. Chvíli má pocit, že se prostě odporučí k zemi, ale je neskutečně šťastný, že ho za ním vůbec pustili.

"Je mi to tak hrozně líto…nebyla to kravina slyšíš…nevrátil bych ani jedinou minutu…" Mluví tiše a z jeho hlasu čiší naprostá upřímnost. Nejspíš ho neslyší, ale až se probere, řekne mu klidně znovu a ne jednou.

"No tak..včera jsi mi tvrdil, že není nic co by jsi nezvládl…tak mi to dokaž…musíš…kdo bude plnit stránky novin..mm…" Hlas se mu zlomí, když se skloní a políbí ho na čelo. Ani se nestačí narovnat, když k němu přijde sestra a začne ho od něj tahat pryč. Už nemá sílu se ani bránit…prostě se nechá odvést ven a kde se v čekárně sveze na židli a se zavřenýma očima dlouze oddechuje. Ani se odtud nehne, dokud se neprobere!

Ruki

Ruki mezitím celou dobu čeká s Hydem na chodbě. Už se zařídilo a vyřešilo, co se dalo a je načase, aby šli všichni domů. Hyde slíbil odvézt starou paní a trochu se o ni postarat a on sám by se měl postarat o Reitu. Samozřejmě po očku stále sleduje dveře z ARA, než z nich Reita vyjde, ale místo, aby šel za nimi, sveze se na nejbližší židli a vypadá pořád stejně hrozně. To vypadá Gackt tak příšerně? Rozloučí se tedy se svým manželem, jen decentně, protože jsou na veřejnosti, a zamíří za Reitou.

"Rei-chan, je čas jet domů. Tady nikomu nepomůžeš, ani jemu ani sobě." Začne, když se nad ním zastaví s rukama v kapsách saka. Chvíli mlčky pozoruje jeho vyčerpanou tvář.

"Pojď se na to pořádně vyspat. Ráno mu přineseš nějaké věci, co mu tě připomenou, hm?" Zkouší navrhnout cestu, jakou ho přinutit jet domů.

"Sestra říkala, že ho budou v umělém spánku držet celou noc, určitě o jeho probuzení nepřijdeš."Sdělí mu další informaci a je to pravda, nelže mu. Byl po nesnadné operaci, nebylo v jejich zájmu, aby se jim budil bolestí a nenabíral síly.

"Víš, že se říká, že lidi ve vážném stavu nejvíc postaví na nohy jejich oblíbené věci. Tak se v nějakém tričku v noci vyválej a přines mu ho." Dodá přesvědčeně, když k němu natáhne pravou ruku, aby ho vytáhl na nohy. Nejel sem vlastním autem, takže si budou muset vzít taxíka. Doma si s ním prostě vleze do postele, obejme ho a přinutí spát, i kdyby ho měl vzít lampičkou po hlavě. Od toho přátelé jsou.

(konec)