Ruki x Hyde, Gackt x Rei - Tak mi to dokaž! - Část 1.

(byt)

Reita

Vztek Reie neopustil ani doma. Co mu přišlo pod ruku, to rozbil o nebližší zeď nebo o zem. Jenže…nebyl naštvaný na to, co se stalo a na titulek v novinách, ani na Gakka, kterého nechal doma. Byl naštvaný sám na sebe, že se k tomu nedokázal postavit čelem, a že se opět nechal ovládnout vztekem. Musí si chtě nechtě přiznat, že mu na něm za tak krátkou dobu začalo skutečné záležet. Nejspíš už je po všem, měl by se možná uklidnit a smířit se s tím, jenže to prostě nejde. Za hodinu stihl zdemolovat polovinu svého bytu, když se ozval zvonek a za dveřmi stál Uru. Pustil ho dost neochotně dovnitř a snažil se okázale ignorovat jeho kecy o tom, že to bude okey. Protože on ví naprostý houby o tom, co bude a nebude v pořádku!!! Dokonce se po něm ožene několika ne moc slušnými výrazy, než sebou plácne na pohovku a promne si tvář, kterou mu nakonec ukryje do dlaní. Uru se ho snaží uklidnit, ale pořád má za to, že Rei je naštvaný z titulku a to vlastně není pravda. Nakonec odejde do ložnice, aby z šuplíku vytáhl jeden ze svých starých telefonů a vloží do něj simku. Pár zpráv od kluků celkem zdařile ignoruje, co mu ale neujde je nová zpráva v novinkách, které kdysi měl na ploše. Najednou, jakoby mu došel vzduch, nemůže se prostě nadechnout, kdy vidí jedno z Gakkových aut rozšrotované po bouračce a zpráva jasně hlásí, co se stalo i do jaké nemocnice ho odvezli. Odhodí telefon stranou, sáhne po první bundě, kterou má po ruce a zamíří skrze byt ke dveřím. Do cesty se mu ale postaví Uru, který tu zprávu četl taky a v tuhle chvíli mu očividně došlo a o celou tu dobu šlo. Když Reie napadne, že se ho snaží zastavit, aby nesedl do auta a nestalo se ještě něco jemu, hodí po něm skoro vražedným pohledem a prstě do něj vrazí; nebere ohledy na to, jestli mu třeba neublížil.

Sedne do svého auta a zamíří rovnou do nemocnice, nejspíš mu dojde několik pokut z kamer, ale kupodivu se tam dostane v celku. Nějak mu ale nedošlo, že ho k němu nikdo nepustí a to teprve začne to pravé peklo. Řve na všechny kolem, že ho k němu prostě pustit musí a v tuhle chvíli je mu úplně jedno, jestli se něco z toho dostane do novin nebo jestli ho zavřou. Musí ho vidět hned!!

Gackt

Obvykle nebyl sebevrah, řídil výborně a bezpečně, i když rychle. Dnes si na to dokonce vzal bílé řidičské rukavičky z telecí kůže, ale vztek a taky lítost, možná bolest z jeho ztráty s ním zamávaly tak jako ještě nikdy nikdo. Dokonce ani Hyde ne, protože s tím oba počítali, měli to prostě od začátku postavené jinak a s vědomím, jak to skončí. Ale tohle? Žene auto pryč z ulic Tokya, do kopců venkova, kde je množství táhlých zatáček, do kterých není vidět. Plyn má na podlaze, kam to jde, zatáčky bere přes ruční brzdu, motor řve a několikrát má co dělat, aby neohrozil protijedoucí vozidla, ale nahlíží si zatáčky dopředu, když to jde a navíc na téhle silnici nikdo nikdy nebývá, jen málo. Není to ale tohle místo, co se mu vymstí, je to dlouhá rovná silnice za kopcem a zcela pitomé nedávání pozor na cestu. Zrovna sahá po sluchátkách od telefonu a zároveň se snaží tlumit hlasitě řvoucí rockovou hudbu, když si prostě nevšimne, že je příliš blízko krajnice, kolo sjede do příkopu a v té vysoké rychlosti doslova vyhodí předek auta nahoru, prudce dolů a celé vozidlo se několikrát otočí na střechu a zase zpět. Visí v závodních pásech, i když nemá helmu, sedačka drží, airbagy pracují, ale auto bylo v plné rychlosti a nakonec skončí na střeše pěkně daleko od silnice. Jeho jediné štěstí je pravděpodobně fakt, že tam nebyl žádný strom. I tak byl jeho stav kritický, když ho převáželi do nemocnice a do večera jsou plné zprávy jeho boje o život a dohadů, kdo a co za to může. Před nemocnicí jsou davy lidí, ať už jde o fanoušky, jeho exmanželku, agenta a manažery nebo přátelé. On nic z toho neví. Má za sebou operaci páteře a zástavu vnitřního krvácení, momentálně leží na ARU pod nepřetržitým dohledem a na monitorech a bez šance, aby k němu pustili kohokoliv, kdo není oficiální příbuzný podle papírů. Reitův zoufalý boj o vstup k sobě nemůže dovolit, leda by se probral a podepsal příslušná lejstra nebo mu to dovolil někdo z příbuzných.

Reita

Trvá to hodně dlouho, než konečně vzdá svůj souboj se sestrami a s personálem, který ho za ním odmítá pustit. Vztek se několikrát promění v zoufalství a nefalšovaný strach z toho, jak na tom je a vrátí se zase zpátky do vzteklého módu. Dokonce už si s ním byla promluvit i ochranka, že pokud tam chce zůstat, musí se uklidnit. Přechází po chodbě jako lev v kleci. Nejradši by jim tady z toho udělal kůlničku na dříví. Pokusy oslovit slušně sestry, které se trousí tam a zpátky a i doktory končí neúspěšně, protože mu samozřejmě nic říct nemůžou. Na chvíli se zasekne u automatu na kávu, který mu samozřejmě sežere peníze a ani kafe mu nedá. Vztek je okamžitě zpátky a vší silou do něj praští, ještě že plexisklo je odolné. Vyslouží si několik dalších upozornění a hned, jak jsou k němu zády, je ohodnotí zdviženým prostředníčkem. Nehodlá se odtud hnout, dokud ho za ním nepustí, takže si udělá svůj vlastní tábor na židlích, kde se usadí s koleny od sebe a předloktími se o ně opře. Podupává nervózně nohou a nejspíš se každou chvíli úplně zblázní, sežene si zbraň a prostě tam vtrhne. Měl by se jít opravdu léčit, když přemýšlí nad podobnými věcmi. Napadají ho i daleko šílenější myšlenky a tak raději zase vstane a začne s rukama založenýma na hrudi přecházet sem a tam. Všichni ho obchází obloukem, protože je jasně vidět, že pro ránu v tuhle chvíli nejde daleko. +Bože Gakku ty si hrozný idiot, jestli to přežiješ, tak tě dorazím…+ Proběhne mu hlavovu, aby uklidnil sám sebe ale vůbec to nefunguje. Nakonec se znovu usadí a složí hlavu do dlaní.

"Musíš být v pořádku...prosím…"

Ruki

Jakmile si Hyde přečetl noviny a dozvěděl se, co se Gacktovi stalo, nebylo s ním možné promluvit ani kloudné slovo. Věděl, že byli velcí přátelé, ale tam někde jeho znalosti končili. Vždyť o svém manželovi nevěděl krucinál vůbec nic! Od té chvíle mu v kuse zvonil telefon, jemu zase volali kluci a nikdo z nich nemohl sehnat Reitu. Ještě, že se ve studiu dozvěděli, že s ním něco má, protože si tak dokázali domyslet, kde je a co se s ním děje. Pokud k němu měl city, jakože evidentně ano. Dohodli se, že se tam nenahrnou všichni, ale Ruki půjde s Hydem, protože ten se chystal na cestu okamžitě. Ani k tomu nepotřeboval telefonát Gacktovi matky, která ho jako jeho nejbližšího přítele požádala, aby přijel. Jemu nezbývalo, než mlčet a doprovázet ho jako hodná manželka a po cestě sbírat informace o všem, co se tu pro pána děje. Pěkné líbánky, to to začíná... vůbec se s Hydem nepokouší navazovat jakoukoliv konverzaci, jen ho ostražitě po očku pozoruje a když vejdou do nemocnice, je kolem nich hradba z ochranky, aby na ně nemohli novináři ani fanoušci. Společně zamíří rovnou ke staré a velmi malé paní, která ale Rukiho nezná, za to se málem zhroutí do Hydovy náruče a on ten okamžik využije, aby se rozhlédl kolem a našel Reitu. Nikdo na něj nemá čas, takže se vypaří snadno a brzy se objeví na židličce vedle něj, dotkne se ho na předloktí, aby na sebe upozornil a vzápětí ho obejme.

"Rei-chan..." Broukne svým hlubokým hlasem do jeho ucha, než se zase mírně odtáhne. Je mu úplně jasné, že Reitovi nechce nikdo nic říct.

"Zařídím to. Ona mu to řekne a já to pak přijdu říct tobě." Ujistí ho a už zase vstává, aby pro svého kamaráda obstaral potřebné informace. Přitočí se k Hydovi, když je na to vhodná chvilka a tiše se ho vyptá, co se dozvěděl. Bradou jemně kývne směrem k Reitovi, který vypadá neskutečně zoufale. Teď mohou být oba rádi, že ti dva spolu v minulosti něco měli.

Reita, Hyde

Dnešní noviny byly docela rána. Nikdy si nedokázal představit, jak by se mohla dotknout podobná zpráva. Věděl, že Gakku jezdil rychle, ale po většinu času to měl pevně v rukou. Ani ve snu by ho nenapadlo, že se vybourá. Bez váhání začal chodit po bytě, tak trochu ignorujíc Rukiho přítomnost, protože měl prostě v hlavě jiné myšlenky. Odpovídal mu stroze a v nitru se mu usadit strach. Co bylo, bylo, to přece nic nemění na faktu, že společně trávili čas dlouhá léta. Ve tváři se mu rozhostí trochu nepřístupný výraz, když pobere posledních pár věcí a s rukou vloženou do Rukiho dlaně vyjdou k autu. K jeho štěstí je dneska pod mrakem, takže se neobtěžuje s kloboukem, jen sluneční brýle si neopustí. Celou cestu mlčí, opírajíc se bokem o dveře, loktem o rám okna, podepírajíc si bradu. Svírá Rukiho dlaň možná o něco víc silněji, než kdy jindy a starosti o Gakka ho pohlcují s každým dalším kilometrem o něco více. Fakt, že se chystá do nemocnice, kde je spousta krve ho v podstatě vůbec nerozhodí. Bude to pro něj těžké, to ví, ale to neznamená, že by se tam nedostavil, zvláště po telefonátu Gakkovy mámy. Konečně se probojují dovnitř, málem už byl opravdu naštvaný, na ty otravné břídili všude kolem. Spěšným krokem, po otázce na jednu ze sester, kde se nachází ARO, zamíří daným směrem a pohledem hledá známou tvář. Nemusí ji hledat dlouho, vyjde mu vstříc a on ji bez váhání obejme a chvíli vyčkává, než se odhodlá zeptat se na Gakkův stav. Reie si v podstatě ani nevšiml, neměl příliš času se rozhlížet.

Rei sebou prudce trhne, když se na jeho předloktí objeví Rukiho dlaň. Málem se po něm ohnal, aby ho nechal na pokoji, opravdu si myslel, že ho nějaká ze sester nebo ochranka hodlá vyhodit. Vzhlédne do jeho tváře se nešťastně staženým obočím a jeho zoufalství už je očividné. Nedokáže si poručit, aby se tvářil jinak. Je hrozně v háji z vědomí, že za to v podstatě může on. Kdyby nebyl tak paličatý a zůstal tam, nemusel se přece nic stát. Tahle vina ho nejspíš nakonec sežere. Kouká na něj, jakoby úplně nevěděl, co mu tady říká, je dokonale mimo. Pak ale přece jen přikývne a v půli pohybu ho zastaví svou vlastní dlaní na zápěstí.

"Díky Ruki…" Zamumlá sotva slyšitelně a jen co se vzdálí, složí už zase hlavu do dlaní. Do očí se mu tlačí slzy a on se jim brání, i když je to skoro nemožný souboj. Hydovi se podaří přemluvit Gakkovu mámu, alespoň na kafe a usadí ji opodál, aby měl chvilku na Rukiho, kterému se smutným výrazem v očích sdělí jeho zdravotní stav. Snaží se tváři klidně, ostatně jako vždycky, ale jeho nejspíš svým výrazem neoklame.

(konec první části)