(byt)
Uruha
Po těch několika hodinách u Reie, je dokonale vyšťavený. Bylo to hrozné ho vidět, zvlášť ve chvíli Uruhovi došlo, jak to je a proč byl tak naštvaný. K tomu ta zpráva o nehodě a on mu prostě ani nemohl mít za zlé, že ho takovým způsobem odstrčil. Pěkně se praštil o botník v předsíni a nejspíš se mu bude pár dní pěkně mizerně hýbat. Zavřel za sebou dveře Reiova bytu, obvolal všechny, aby jim řekl, co a jak. Jako posledního si nechal Kaie, aby se s ním domluvil, že se sejdou u něj doma. Chtěl ho vidět, potřeboval ho vidět, aby mu dodal trochu energie, kterou momentálně postrádal. Všechno se jim to sypalo pod rukama a jeho vážný výraz ve tváři jasně napovídal, že toho má plnou hlavu a snaží se přijít na nějaké přijatelné řešení. Zavolal si taxi, protože to měl celkem daleko, zapálil si a počkal na jeho příjezd. Nechal se odvézt domů, ale ani když zapadl za dveře svého bytu, vůbec se mu neulevilo. Dopadlo to na něj celkem šíleně. Raději se tedy zvedl, zapnul si hudbu a pustil se do přípravy kávy, třeba mu to udělá dobře. Několik dlouhých minut se opírá dlaněmi o hranu linky a kouká před sebe do prázdna, kousajíc si u toho spodní ret. Dokonce i trochu zazdí pískání konvice. Prudce sebou trhne, když mu to dojde a zalije dva hrnky, přesně ve chvíli, kdy se ozve zvonek u dveří a za nimi stojí Kai. Jeho výraz ve tváři trochu povolí, když ho vtáhne k sobě dovnitř a prostě ho obejme s tichým syknutím, protože to byl hodně špatný pohyb na ty naražený žebra. Bože, jak on je rád, že je tady.Kai
Nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Ještě na poslední zkoušce se navzájem špičkovali, když praskla pravda o Rukim a Reitovi zatímco on tu svou s Uruhou tajil a teď? Teď byl jejich kamarád na dně, protože se doopravdy zamiloval a jeho lásce se stala ta příšerná nehoda. Stačí si jen na okamžik představit, že by se Uruhovi stalo něco podobného a stojí mu hrůzou všechny chloupky na těle, takže se dokáže vžít do Reitovy situace. Ve tváři mu sedí silně ustaraný výraz a to i přes fakt, že ještě ráno řešil především ten skandál v novinách s Reitovým vystrčeným zadkem. Jako kapelník samozřejmě dostal pěkně vynadáno a chystal se Reitu sprdnout sám, ale teď ho nic z toho nezajímalo. Záleželo jen na tom, aby byl Reita a samozřejmě taky Gackt v pořádku. Přes den měl hrozně moc zařizování kvůli kapele a jejím dalšímu plánu programu, protože tímhle se všechno měnilo a odpoledne už nestíhal zvedat telefony od Rukiho, později Uruhy a samozřejmě i Aoiho, který byl naprosto na nervy, že s tím vším nemohl nic dělat a nijak pomoct. Nakonec se přece jen vymotal z auta před Uruhovým bytem a spěšně došel ke dveřím, na které zazvonil. Uruha ho dovnitř vtáhne jako chobotnice rybku a div ho neumačká. Nečekal, že z toho bude až tak špatný, ale měl! Vždyť už ho přece zná, ví že věci přijímá mnohem hůř, než ostatní a obecně je vidí výrazně černěji, než například on sám. Pevně ho obejme nazpět. Jenže mu neujde to jeho syknutí, jen co ho zmáčkne kolem těla. On se Kai nezdá, ale má docela páru a asi to přehnal? Starostlivě od něj odskočí a s otázkou v očích se mu podívá do tváře.
"Zmáčkl jsem tě někde moc?" Vypadne z něj místo pozdravu a pokusí se usmát.
Uruha
Kašle na bolest, je mu to úplně jedno, hlavně ho nehodlá v nejbližších…no možná padesát let mu bude stačit, pouštět. Najednou se mu znatelně uleví a dokáže si v hlavě, alespoň trochu srovnat myšlenky, i když nejsou o nic světlejší. Je mu úplně jasné, že Kai měl mnohem šílenější den, než on sám a měl by mu být spíš oporou on, jenže se bude muset první dát pořádně dohromady, než toho bude vůbec schopný. Když se od něj odtáhne, koukne mu do očí těmi svými, kočičíma a zavrtí hlavou.
"Ne…jen jsem se snažil zastavit Reie, aby nesedal do auta a chtěl jsem mu zavolat taxi...nedal si říct samozřejmě a no…trochu jsem trefil zády jeho botník…" Pokusí se mu to ve zkratce vysvětlit.
"Byl hrozně v háji Kaii…já bych byl taky na jeho místě..." Dodá naprosto upřímně a kývne hlavou směrem k lince, kde je přichystané kafe. Znovu pomalu stočí pohled jeho směrem a neubrání se tomu, aby vzal jeho tvář do dlaní a věnoval mu dlouhý polibek. Najednou má prostě chuť to o nich vykřičet do světa a užít si každý okamžik, co kdyby náhodou.
"Je to šílené, co se může stát za jediný den…" Vydechne dlouze, když se od něj konečně odtáhne a krátce si prohrábne rukou vlasy, nechávajíc ji položenou na zátylku.
"Jak jsi dopadl ty?" zeptá se ho s jasnou starostí v hlase a odejde k lince, aby kávy vzal a odnesl je na konferenční stolek, aby se mohli v klidu usadit na pohovku.
Kai
Vyvalí na něj oči a otevře pusu, když se dozví, kde Uruha přišel k úrazu. Reita byl jako diesel lokomotiva, když byl v ráží a teď si uměl představit, jak moc byl. Ale souhlasil s Uruhovým počínáním, když se ho pokoušel zachránit před podobným osudem, jaký potkal Gackta.
"Ukaž, neudělal sis nic?" Snaží se mu rovnou zvednout tričko a podívat se sám, ale nechá toho v okamžiku, kdy mu Uruha začne vyprávět, jak moc byl Reita v háji. Ano, to si dovede sám představit. Jemně se kousne do rtu, protože přesně nad tím samým uvažoval v autě a pak přikývne a přejde s ním k hrnku s kávou. Jeden z nich si přitáhne blíž, podvědomě ten, co z něj obvykle pije Uruha, protože on mu prostě automaticky bere jeho věci. Nechápe, jak to dělá. Jenže ho nestačí zvednout a napít se, protože Uru už bere jeho tvář do dlaní a dívá se na něj, jako by měl do hodiny umřít. Svým způsobem ho to potěší, protože je z toho jasně patrné, že předchozí obavy jsou ty tam. Už tu nezůstalo nic z jejich vzájemné nejistoty tu první noc. Záleží mu na něm! Jejich rty se spojí, on nechá víčka klesnout a polibek mu vrátí. Neměla by se mu z něj tolik točit hlava, ne teď v téhle situaci, ale užili si toho spolu fakt málo a nemají prostor v tom pokračovat. A on je pořád jenom chlap. V akurátním a naprosto nadrženém věku.
"Ano." Souhlasí s ním jenom, když ho provází k pohovce a nechá si od něj hrnek odnést. Posadí se s koleny od sebe a předloktími na nich.
"Bylo těžké agentovi vysvětlit, proč je rozhozená naše kapela, když boural Gackt Camui. Obzvlášť, když se snažíš tvrdit, že tu naplácání byla jen legrácka. Já vlastně vůbec nevím, co mám vykládat. Co ti dva chtějí, aby svět věděl." Promne si dlaní obličej a chvíli ho tak nechá.
Uruha
"To bude dobrý, nic hrozného to není, jen naražené..." Ujistí ho vážně. Usadí se vedle něj na pohovku, ale podvědomě se posune, co nejblíže. Zatím se jen dotýkají stehny, ale když vidí, jak je Kai vyřízený z dnešního dne, přehodí mu paži přes ramena a nestarostlivým výrazem si jej přitáhne blíž ke svému tělu. Teď přesně si měli užívat jeden druhého a řešit, co pustí do světa a co ne a ne přemýšlet, co bude dál s celým jejich životem, co se kapely a ostatní věcí týče. Kai to v tomhle ohledu odnesl nejvíc, protože zachraňoval celou situaci u agenta.
" Muselo to být strašné…je mi líto, že to celé padlo na Tvou hlavu Kai-chan" Broukne tichým hlasem a stáhne obočí mírně k sobě, než ho s přivřenými víčky políbí do vlasů. Jestli se minimálně jeden z nich pěti nezblázní, bude to rozhodně úspěch. Z druhé strany se nedokáže přinutit nebýt v jeho bezprostřední blízkosti a užít si každou vteřinu, kdy tady můžou alespoň sedět vedle sebe. Myslí i na jiné věci, jenže teď? V téhle situaci? By rozhodně neměl. Zrovna se chystá pomalu napít ze svého hrnku a možná i zvednout, aby jim připravil něco k zakousnutí, k tomu nejspíš i nějakého toho panáka, dneska si to rozhodně zaslouží, když se mu na kuchyňské lince zazvoní telefon. Trochu vyděšeně těkne pohledem ke Kaiovi a raději se rychle zvedne, kdyby to náhodou bylo noc důležitého. Jenže sotva koukne na displej, zatváří se hodně nechápavě. Je to několik měsíců, kdy mu tahle osoba volala naposledy. Je to Nana, se kterou se rozešli v podstatě v dobrém, prostě na sebe měli málo času a city vyprchaly. Ohlédne se za sebe na Kaie a jen pokrčí rameny, když mu oznámí, kdo volá. Přijme hovor, chvíli se tváři naprosto klidně, než zbledne a tváří se jako by viděl ducha. Nemrká, nedýchá..jeho krevní oběh se zastavil. Prostě mu vypadne telefon z ruky, udělá několik kroků zpátky ke zdi, o kterou se opře a sveze se podél ní k zemi. Beze slova, bez vysvětlení…není schopný se nadechnout, natož něco říct.
Kai
Ucítí na ramenou Uruhovu ruku a konečně odlepí dlaň z obličeje.
"No, s tím jako kapelník musím počítat, ne?" Pokusí se o jeden ze svých kouzelných úsměvů. Koneckonců jeden článek v bulváru rozchodí, ale spíš, aby Reita rozchodil Gacktovu nehodu. Zatím by určitě neházel flintu do žita a neviděl to tak černě. Vždyť ještě nikdo ani neví, co Gacktovi je. Nechá Uruhu, aby se zvedl a došel vyřídit svůj hovor, protože v tuto chvíli to mohlo být opravdu cokoliv a ani jeden nehodlají riskovat, že prošvihnou něco důležitého. Když se po něm Uru ohlédne a zcela bezprostředně mu oznámí kdo to je, aniž by si to nechával pro sebe, jen pokrčí rameny na znamení, že netuší, co by mohla potřebovat a sáhne po svém hrnku. Konečně se pořádně napije. Bože tohle po tom šíleném dni potřeboval. Vydechne, opře se zády do pohovky a pohodlně se na gauči vyvalí. Asi tak do chvíle, než Uruhovi vypadne telefon z ruky, on na něj přeostří a všimne si, že vypadá, jako by ho někdo podřízl a nechal vykrvácet, jak je bledý. Málem se polije, když se snaží hrnek honem odložit a vystřelí na nohy, aby byl v mžiku u něj. Klekne si vedle něj na podlahu a chytne ho za ruce.
"Co je? Co se stalo?" Vyhrkne a už snad i trochu hystericky. Tohle začíná být trochu moc.
"Uru-chan, tak řekni něco, proč se tváříš takhle?" V obličeji mu sedí skutečná starost. Co by mu mohla zrovna ona říct takového, aby ho takhle odrovnala? Snaží se mu dlaněmi zvednout obličej proti sobě, aby se na sebe mohli podívat. Srdce mu bije jako splašené.
Uruha
Tohle přece není možné…Nedokáže si v hlavě nic poskládat dohromady, protože to, co právě slyšel je jak z hodně špatného snu.To si snad na ně všechny někdo zasedl nebo co? Sedí na zemi, ruce podél těla, nohy natažené před sebou a kouká upřeně před se, aniž by jedinkrát mrkl. Není schopní vnímat nic, ani to, že už je Kai u něj a mluví na něj. Teprve po dlouhé chvíli jednou mrkne a otočí hlavu jeho směrem, když mu vezme tvář do dlaní, se rty pořád mírně pootevřenými. Je v šoku! +To přece není možné, vždyť jsme spolu spali naposledy…+ Proběhne mu hlavou, než mu to docvakne. Je to asi dva měsíce, kde se potkali večer po jednom z koncertů na turné. Trochu popili a dopadlo to, jak to dopadlo a teď….Bože, jak mohl být takový idiot! Kouká Kaiovi do tváře a pořád nic neříká, jen se pokouší nadechnout, nějak mu to nejde; něco neskutečné těžkého se mu usadilo na hrudníku a nedovoluje mu to vůbec nic. Ještě několikrát zamrká, ale zatím se barva do jeho tváře nevrací, spíš naopak, je jí v ní snad ještě o něco míň. Začínají mu docházet pomalu ale jistě důsledky, ona mu je řekla taky.
"Kai...ona..je…" Začne pomalu a sotva slyšitelně, protože pořád tomu ještě sám uvěřit nemůže. Znovu zalapá po dechu, vždyť to není ani schopný říct, natož aby věděl, co bude do ***** dělat!
"Nana je těhotná…" Vydechne nakonec v očích pořád stejně vyděšený výraz. Zvedne dlaně k jeho pažím, aby mu sevřel zápěstí, možná o trochu silněji, než měl původně v plánu a nespouští z něj pohled, jakoby mu mohl říct, co má dělat.
"Chce si to nechat…" Dokončí nakonec, kdyže zase schopný poskládat slova k sobě.
Kai
Uruha na něj nereaguje a to ho děsí. Trvá to ještě dlouho, než se na něj konečně podívá a začne z něj něco lézt. Kai má obočí vytažené nahoru a div mu neodezírá ze rtů, jak se to snaží vyslovit za něj, hlavně, aby to už věděl.
"Cože?" Vypadne z něj vzápětí? Těhotná? Kdy? Vždyť spolu nechodili jak dlouho.
"No a proč to volá tobě? Co je nám po tom." Tak nějak automaticky už z toho udělal NÁM. Ale u slov Chce si to nechat mu dojde, že otec dítěte sedí před ním na podlaze.
"To nemůžeš vědět." Zavrtí hlavou.
"Mohl to být kdokoliv a ona to jen tvrdí. Nikdy se tě nechtěla vzdát. Vždycky s ní byly jenom problémy." Odmítavě zavrtí hlavou a začne se mračit. Je na ní pěkně naštvaný. Vlastně už dlouho takhle na nikoho naštvaný nebyl. Vstane a přejde několikrát po kuchyni sem a tam, jak mu jede hlava na plné otáčky. Dítě v kruzích jako jsou ty její... při tradičně smýšlejících rodičích, to je teda pěkný průšvih. Mohli by chtít cokoliv. Klidně taky svatbu a jeho peníze. +Svatbu, Kaii... jeho svatbu. Skupina... ty sám...+ Teď je to on, kdo nekontrolovatelně zbledne, když se zastaví uprostřed kuchyně, zírá před sebe a nedýchá. Začíná mu docházet to samé, co Uruhovi. Pokud se to potvrdí a dítě je jeho... +Končíte... končíte spolu. Nana to nenechá jen tak.+
"Tos ho nemohl strčit někam jinam? Proč ona?!" Křikne a rozhodí při tom rukama. Bože, kdyby spal s ním, tohle by se nikdy nestalo!
Uruha
Sklopí hlavu přesně ve chvíli, kdy řekne, že to nemůže vědět. V podstatě má pravdu, ale taky ví, co se před nedávnem stalo. Pokrčí nohu v koleni, zapře si o něj loket s loží hlavu do dlaně. Tohle je peklo a ještě bude, protože mu začíná pomalu docházet, co to pro něj bude znamenat a je si stoprocentně jistý, že nejenom její rodina a ona ho bude tlačit do svatby, ale pravděpodobně i jejich manažera jeho rodina. Chce se zrovna nadechnout a prásknout na sebe tu noc, když se Kai otočí zády k němu a odejde do středu kuchyně. Bolestně se kousne do rtu a nemůže se přinutit nekoukat na jeho záda. Ne, rozhodně o něj nechce přijít, vždyť….sám si není úplně jistý, co k němu cítí, ale možná by si byl i ochotný přiznat, že ho přece jen miluje. Jenže….+Teď už s Tebou ni nebude chtít mít…je to v pytli a můžeš si za to sám…+ Proběhne mu hlavou, když se pomalu zvedne na nohy a dojde až k jeho zádům.
"Strašně jsem to …" Odmlčí se, protože to, co se chystá říct, by rozhodně nic slušného nebylo. Chvíli váhá, než ho nakonec obejme pažemi kolem celého těla a stiskne pevně víčka k sobě.
"Nechci se Tě vzdát..slyšíš…já nevím, co mám dělat…" Zašeptá tiše v blízkosti jeho ucha, může jen doufat, že ho Kai neodstrčí, protože pak by se mohl rozběhnout a nejspíš skočit z okna. +Jenže to nic nemění Uru…chtít toho můžeš hodně, ale…+ Nejradši by ti myšlenky úplně vypnul, jenže to prostě nejde.
"Udělal jsem hroznou kravinu do hajzlu.." Dodá ještě o něco tišeji a tiskne ho k sobě, jak kdyby mu chtěl utéct, ono je to taky dost pravděpodobné.
Kai
Obrátí se k němu čelem a z očí mu létají blesky. Ne na něho, ale na ni. Kdo ví proč to dává za vinu jen jí, jak kdyby tam v tu noc nebyli oba dva, ale tak sakra! To ho opila? Určitě ho opila... to nebylo nic těžkého. Jenže Uruha ho vezme kolem ramen a přitiskne k sobě a on jako na povel povolí a vychladne. U ucha slyší jeho hlas, říkající věci, které jasně dávají najevo, že ta nejistá noc mezi nimi byla pro oba dva a jejich vztah velice zásadní. V situaci jako je tahle, kdy by si s ním mohl ušetřit velkou starost mu šeptá, že se ho nechce vzdát. Kai zvedne pomalu ruce a obejme ho kolem pasu, když zaboří nos do jeho ramene. Nadechne se jeho vůně a snaží se nepropadat tomuhle zlému snu.
"A když to bude tvoje a oni budou trvat... no však víš?" Hlesne... i s tím se dá bojovat, nemůžou ho přitáhnout k oltáři násilím, ale má strach z Uruhy, jeho smyslu pro povinnost a podobných věcí. Už ho přece zná. Bude na to muset jít přes kapelu, spíš než přes sebe. Sevře ho pevněji, když mu bezradný Uruha říká, jak velkou hloupost udělal. No, takových už před ním bylo... a ještě bude. Někdo plánoval a nic a někdo si jednou užil a tradááá tady nás máš. Hladí ho konejšivě po zádech a nevzdaluje se od něj. Najednou má pocit, že jejich vztah trval přesně tři minuty. Neužili si ještě vůbec nic. I když se znali tak dlouho.
"Zítra zavoláš na kliniku. Kvůli testům. A pak uvidíme, co budeme dělat dál." Vydechne. Jenže v žaludku mu sedí neochvějný pocit, že to jeho doopravdy je. Tohle by Nana neriskovala, kdyby to nevěděla.
Uruha
Po té jeho otázce, ještě dlouho mlčí. V hlavě se snaží uspořádat myšlenky, ale usadí se tam hlavně. Když po něm budou chtít, aby si ji vzal. Je to logické a oni to chtít budou. +Pokud se to potvrdí…no tak Uru, ty už to ale víš…+ Zatváří se bolestně a neví, co se sebou. Z jedné strany mu něco uvnitř něj napovídá, že by prostě svatba být měla, že je to správné. Druhá polovina, to prostě nechce. Chce být s Kaiem, užívat si další a další drobnosti, takové ty pitomosti jako nákup do lednice a podobné. Mírně se od něj odtáhne a podívá se mu do tváře, kterou velmi jemně vezme do dlaní.
"Já vůbec netuším, co budu dělat…mám hrozný strach, že mě k tomu bude tlačit i náš agent Kaii…její rodina, moje rodina…" Další zoufalý výraz, když mu to opravdu začne docházet. Oni to udělají všichni a on? Dokáže se jim postavit všem, aby šel za tím, kam ho srdce táhne, místo splnění povinností. Je toho vůbec schopný. Pomalu stáhne dlaně z jeho tváře, do které se už není schopný koukat, zkazil to kompletně celé a to ještě ani pořádně nezačali.
"Měl bys mě poslat do háje, nic jiného si nezasloužím.." Zamumlá, než se otočí a zamíří k pohovce, na kterou se ztěžka usadí a složí si hlavu do dlaní.
" Zavolám…jen…nejspíš tuším, co mi řeknou..." Oznámí mu skoro jistou skutečnost. Když v tom se rozezní Kaiův telefon a jemu také. Očividně už jeho rodiče i agent ví, co se děje.
Kai
Nechá si od něj vzít tvář do dlaní a několik dlouhých okamžiků na něj hledí, přímo do očí. Dokáže si myšlenky, které běží Uruhovi hlavou, přečíst jako na papíře. A nejhorší na tom je, že když si postaví sebe a to dítě na pomyslnou čáru... jak by mohl po někom chtít, aby odložil vlastní dítě stranou a byl s ním? Bez ohledu na to, že by se dokázali starat oba, Uruha by s ní přece nemusel bydlet na to, aby byl dobrý táta, nebo ne? Ano? Neví... Sklopí před ním oči. Slyšel už hodně povídaček o tom, že lepené vztahy kvůli dětem nikomu nic dobrého nepřinesly a taky četl hodně psychologických posudků, kde se dozvěděl, jak rozvody ničí dětem život a že rodiče mají zatnout zuby a být spolu. Uh... Uruha ho pustí, mine a odejde se posadit, ale v ten samý moment se jim zblázní telefony. Nana tedy opravdu nezahálela. Ani ho nenechala, aby to rozdýchal a řekl lidem kolem sebe sám. Kaiovi se nestávalo často, že by o někom řekl, že ho nesnáší, ale u ní se to dělo velice rychle. Dojde k telefonu a vidí na něm číslo jejich agenta. Zvedne to, střelí krátkým pohledem po Uruhovi a pak se s telefonem odejde zavřít do ložnice. Posadí se ztěžka na postel a snaží se s chladnou hlavou ukočírovat rozhovor, ve kterém se dostane od tohohle problému zase zpět k Reitovi a k faktu, že život skupiny je poprvé po těch letech opravdu v ohrožení. Absolutně si neumí představit, že by o The Gazette přišel. A už vůbec si nedovede poradit s faktem, že tohle nemá nijak v rukou. Nemůže dělat vůbec nic. Pokud se Reita zhroutí a nebude k použití a z Uruhy se stane táta... bylo hodně muzikantů, co byli i otci, samozřejmě, ale on to nezvládne nervově, tím si je jistý. Nebude v pohodě. Když rozhovor ukončí, nevyřeší nic. Nemůže v tuto chvíli vyřešit nic. To kluci musí říct, jaké je jejich stanovisko a jemu nezbude, než se zařídit. Jemu, Aoimu a Rukimu se může stát, že přes noc budou bez lead kytaristy a basáka. A dojde na slib, že sami dál nepůjdou... ztěžka se položí zády na postel, zavře oči a z koutků očí mu stečou slzy.Uruha
Střelí pohledem po Kaiovi, který zkoumá svůj telefon a nakonec s ním odejde do ložnice. Tohle nedopadne dobře a on to ví už teď. Několik okamžiků jen hledí na displej, než se dlouze nadechne a hovor přijme. Samozřejmě, že je to jeho máma a jako první si vyslechne neskutečně dlouhé kázání o tom, co by měl a neměl slušně vychovaný člověk dělat. Nezmůže se v první chvíli ani na slovo, když mu však řekne, že začne plánovat svatbu, aniž by počkala, jestli je to dítě vůbec jeho, ve tváři se mu objeví vztek.
" Já ale nechci…" začne pomalu, nenechá ho ani domluvit. Ona jí prostě věří bez výhrad. Ještě chvíli poslouchá slova z druhé strany a sám není schopný nic dodat, protože má svým způsobem pravdu a on to ví…částečně…Postarat by se měl, v tom se neplete, ale přece si ji nemusí brát nebo ano? Měl by…nejspíš.
"Hai…udělám, co musím.." Ukončí hovor s těžkým srdcem a ve chvíli, kdy jej típne a položí telefon na stůl se v něm snad poprvé v životě zvedne vlna neskutečného vzteku a prudce odsune stolek stranou. Vstane a bez váhání zamíří ke kuchyni, odkud vytáhne flašku a pořádně se napije. +Tohle je konec všeho..+ Ozve se mu v hlavě jasný rozsudek a pohled mu padne na dveře ložnice, vzpomene si na onu noc a je mu do breku. Byl šťastný opravdu, dokud se to všechno nepokazilo, dokud to on nepokazil. Odlepí se od linky i s lahví a opatrně nakoukne do ložnice.
" Kai-chan..?" Broukne opatrně, když ho spatří jak leží na posteli. Vejde pomalu, usadí se na kraj postele a setře mu palce slzy.
"Zamiloval jsem se do Tebe…stačila mi jen jedna noc…ale…" Odvrátí od ně pohled, hrozně ho bolí, co mu teď chce říct, ale dle jeho prostě nemá na výběr.
"Musím se k tomu postavit čelem…to dítě za to nemůže…" Dokončí, když koukne na své ruce, které se mu chvějí a znovu si řádně přihne. Tohle za střízliva nedá ani náhodou.
Žádné komentáře:
Okomentovat