Gackt x Reita - Stálo ti to za to? - Část 2.

(Gacktova vila)

Gackt

"To je pravda." Připustí na téma nuda a znovu se tiše zasměje, když Reita využije své šance na poznámku ohledně společného tréninku.

"Ano, v tomhle mám hrozné mezery." Připustí. Je to jeho obrovská slabina. Touha, extáze... "Hmm... to ti neslíbím." Protáhne a vůbec mu nechce dovolit, aby se od něj odtáhl, chvíli se s ním pere, než je Reita schopný rozepnout i jeho kalhoty a oni se o sebe otřou nahými klíny. Uhne hlavou trochu do strany, aby mu dal prostor k olíbávání vlastního krku, ale začíná mu to být hrozně málo. Je to on, kdo přeruší jejich blízkost, stáhne ze sebe zbytek prádla, to samé udělá s tím jeho a za ruku si ho vede s sebou do vířivky. Však už mu taky začínala být pořádná zima. Voda se zdá být horká až moc, ale přivykají si rychle, když do ní spokojeně zaplují a on si ho rovnou přitáhne k sobě a na svůj klín, až se hladina rozvíří. Podívá se nahoru do jeho očí a zvedne koutky ve spokojeném úsměvu, když si ho za boky několikrát rázně přitáhne blíž a zase povolí v tom jasném a trochu obscénním gestu. Jeho nová panenka k rozmazlování. Je úplně jiný, je v něm mnohem víc mužnosti, víc ohně. Kei byl jako voda... nejdou spolu srovnat a to je dobře. Dotkne se ukazováčkem jeho rtů a obkrouží je bříškem. Říká se tomu závislost, ale podvědomě se mu začíná stírat mezi obyčejným sexem a jím jako osobností. Nikdy by si nepomyslel, že naváže vztah tohohle typu s někým jako je on a ono to funguje dokonale.

"Bylo..." Připustí, když klesne očima od jeho rtů dolů pod hladinu.

"Vyrostl jsi pro mě?" Zeptá se ho skoro jako hravé dítě, když zamíří pravou rukou do jeho klína a jemně ho obejme prsty. Stejný samet, pevnost... začne ho dráždit, protože jestli budou otálet, sveze se pod hladinu a utopí se. Nechce mu ubližovat, ale je hrozně nedočkavý.

Reita

První nespokojené zamručení, když ho nechce pustit k sobě do klína. Druhé nespokojené vzápětí, když se od něj odtáhne. Začíná mít problém, když má za ním jenom jít, ale ví, že ho čeká něco mnohem lepšího. Už začíná celkem chápat, jak na tom někdo může závislý, nikdy podobný problém neměl ale...teď už ho má. +Proč zrovna on kruci?+ Proběhne mu hlavou poslední negativní myšlenka. chtěl by ho mít jenom pro sebe? Je toho vůbec schopný? +Nad tím jsi měl přemýšlet trochu dřív kámo..+ Tiše sykne, když na kůži pocítí horkou vodu, ale chladný vzduch ho popohání, aby zaplul pod hladinu, co nejrychleji. Sotva si stačí přivyknout na vodu, už je obkročmo na jeho klíně a rozhodně se neubrání tichému zasténání, jenom z těch pohybů po jeho těle. Další dlouhý výdech, když se mu přizná, že mu smutno bylo. Kousne se do rtu a shlédne mu do očí na těch několik sekund.

"Vidíš tu snad...bože.." Chtěl si rýpnout, ale jeho prsty na chloubě mu příval slov dokonale zastaví. Tohle slastné mučení…bude se mu o tom zdát, až bude muset domů. Zakloní mírně hlavu dozadu, než se v návaznosti na pohyby jeho ruky pohne v bocích, čímž dráždí jeho klín. Levou rukou se opře o jeho rameno, které stiskne a druhou zamíří přes tvář do vlasů, které sevře v pěsti a mírně zatáhne dozadu, aby si pozvedl jeho tvář a vpije se do jeho rtů stylem, zítra nejspíš umřu. Není schopný už déle čekat, prostě ho chce a pomalejší tempo si hodlá nechat..na druhé kolo, možná spíš na to třetí, jestli toho bude vůbec schopný. Stáhne ruku z jeho ramene s krátkou zastávkou na jeho hrudi, společně s mírným pozvednutím si nasměruje jeho chloubu vstříc svému nitru. Ze začátku se pere s ne moc příjemnými pocity, ale je natolik rozjetý, že je bez váhání dokáže ignorovat, když dostane konečně to, co chtěl.

"Jak moc ti bylo smutno?" Zeptá se s nádechem provokace, když se na jeho klíně poprvé pohne a otázka se mu trochu ztratí v dalším zasténání.

Gackt

Existuje jen jediný způsob, jak utnout to jeho věčné odmlouvání - tenhle. Nechá si od něj zvrátit hlavu dozadu a hladově se políbit, zatímco má koutky pořád zvednuté ve vítězném úsměvu. Dívá se na něj opravdu moc rád. Reita na nic nečeká, vyslyší jeho jasnou výzvu při pohybech jeho vlastními boky a nadzvedne se, aby na něj dosedl. Chce mu něco říkat, ale zároveň u toho vzdychá a Gackta tohle dráždí k nepříčetnosti. Musí si vzdychnout společně s ním a drží dlaně položené na jeho vystupujících pánevních kostech. Krátce se zasměje, když na okamžik zakloní hlavu.

"Tak moc, že jsem se neudržel, když jsi přišel jen o chvíli později. Zapomněl jsi?" Připomene mu celou tuhle událost mezi nimi, čímž ho zase popíchne a ještě ho znovu plácne po tom jeho zadku, až to štípne a hladina ve vířivce trochu vyšplíchne. Znovu se zasměje a prudce, krátce oddechuje, když se tempo neúnosně zvyšuje.

"Tuhle romantiku jsme moc neukočírovali. Svíčky jsou nám dvěma k ničemu." Zkonstatuje přerývaně, sotva ze sebe vyrazí souvislé slovo, ale je to přesně tahle divočina, kterou chce mít. Nic míň. Vyjíždí dlaněmi nahoru proti jeho propínající se páteři a zase jimi jede dolů až na zadek, který tiskne tak dlouho, jak jim jen jejich výdrž dovolí a obličej při tom zaboří do jeho žeber, která olíbává a okusuje v zápalu vší vášně. Asi od něj bude trochu okousaný, poškrábaný a pomačkaný, ale nemá být tak neskutečně sexy. Však on to snese. Rozhodně míní počkat až do okamžiku, kdy mu vyvrcholí pod rukama. Jeho roztoužené tělo ale dráždí dál, ještě několik neúnosných okamžiků, než se udělá sám a nechá hlavu klesnout dozadu na okraj vířivky. Sjede u toho trochu níž pod hladinu a má pocit, že už nikdy nepopadne dech.

"Půjdeme dovnitř." Oddechuje. Na sushi k večeři už nemá ani pomyšlení. Možná pak... ale nebude to tahat zase zpátky. No tak mu to s tou večeří tak docela nevyšlo no...

"Je tam... hodně těch okruhů, víš..." Teď má prostě jiné věci na práci, než jídlo.

Reita

Možná mu chtěl něco odpovědět, na jeho připomínku událostí u auta. Jediné, na co se zmůže, je jen krátké zasmání a prohnutí v páteři, když se opět na jeho klíně pohne. Není schopný ničeho jen sténat v závislosti na pocitech, které mu způsobuje každý pohyb. Slastně sykne, když ucítí dlaně na svém zadku, která rozhodně zanechá stopy, o tom vůbec nepochybuje, na tom ale teď nezáleží, všechno tohle v něm jen podporuje spalující vášeň, kterou nedostal za hlavy za celý den, bude mít problém tohle všechno dostat z hlavy snad i za dalších deset let. Tiskne si Gakkův obličej ke své hrudi a s každým dalším dotekem či kousnutím sevře jeho prameny, ve kterých má zabořené dlaně. Hlavu zaklání dozadu s dalším hlubokými výdechy. Chce jen jediné, ukojit svou touhu, která ho hodlá brzo dokonale pohltit.

"Zahoď všechno, co vzdáleně připomíná…mmm." Začne mu odpovídat ale nedokáže vyslovit celou větu, aniž by ji dokončil celou. Znovu se prohne v zádech s dalším pohybem, jejichž tempo už je skoro neúnosné.

"romantiku.." Vydechne s posledním přírazem a vzápětí zasténá i jeho jméno, když jej vyhnán na slastný vrchol. Nakloní se nad jeho tělo, zapírajíc se dlaněmi o kraj vířivky a oddechuje, jakoby právě zdolal dva maratóny po sobě. Jestli to takhle půjde dál, už vážně nebude potřebovat žádný trénink a jeho fyzička rozhodně neutrpí.

"Půjdeme." Odsouhlasí mu jeho nápad, když pohlédne do jeho tváře, která mé teprve teď to pravé kouzlo. Jeho ego zase o kousek povyroste, když vidí, co s ním provedl.

"Hodláš je zdolat všechny? To, abych si vzal na zítra volno." Zamručí s nádechem pobavení v hlase. Trvá mu to ještě několik minut, než je schopný se odlepit do hrany vířivky a zvednout se z jeho těla. V očích mu i přes to znovu zahoří, když si prohlédne celé jeho tělo, pod vlnící se vodní hladinou. Těkne obočím nahoru a dolů s jasnou výzvou, než se vyhrabe z vířivky a vydá se vstříc jeho domu, vůbec nepochybuje, že za ním přijde.

Gackt

Když je schopný otevřít oči, Reita už s ním ve vířivce není. Otočí hlavu za jeho vzdalujícím se tělem a nestoudně si prohlíží jeho pozadí, ztrácející se ve tmě. Možná by se měl začít bát, aby svému mladšímu milenci dlouhodobě stačil, protože se zdá, že konečně narazil na někoho, kdo je mu schopný konkurovat a vymlátit z něj všechnu energii. Ne, to se nestane, on mu rozhodně stačit bude, i kdyby mu bylo padesát a Reitovi osmnáct. Nakonec se konečně postaví na nohy, po cestě ještě sáhne na tác, kde je sushi, něco málo si nacpe do pusy a následuje ho. V ložnici ho nenajde, dokonce ani v obýváku. Byl ve studiu a... no řekněme, že příště by si mohli udělat zajímavou zvukovou stopu. Někdo by měl Hydovi konkurovat s tím jeho vzdycháním. Když ráno otevře oči, je už slunce vysoko na obloze. Pravděpodobně zaspal, což se mu nestalo asi tisíc let a Reita možná taky, protože spokojeně oddechuje vedle něj. Po slepu nahmatá svůj telefon a podívá se na zamčený displej. Je na něm snad třicet nepřijatých hovorů, ale co ho opravdu vyděsí a probudí je fakt, že většina je od jeho agenta a bývalé ženy. Opatrně ze sebe odmotá jeho ruku, aby mohl dál spát, zatímco se na posteli posadí, shodí z ní nohy přes okraj a odemkne telefon. Projede stručně smsky, počet hovorů a od koho jsou a nakonec otevře přílohu. Zírá na scan novinových titulků z dnešního rána. Jasně poznává své auto, sebe a Reitovo dokonalé pozadí, zatímco on sám není vidět, protože mizí přes bok auta někde u sedačky. V první chvíli se málem rozesměje, než mu začnou docházet všechny následky. Papparazzi pořídili dobrou fotku. Rozmazanou, ale není pochyb, kdo na ní je. Možná nepoznali jeho doprovod, ale podle titulků.... poznali. Dlouze se nadechne. Projíždí maily a smsky, agent šílí a žena mu vyhrožuje, že je konec se střídavou péčí. Začíná se v něm vařit krev. Tohle rozhodně okecá... co ale asi neokecá je fakt, že kdyby chtěl s Reitou něco mít i dál, budou je spolu potkávat a pak se tenhle akt jen těžko svalí na škádlení. A je zase tam, kde byl, když se rozcházel s Hydem. Promne si dlaní obličej, vstane, oblékne na sebe župan a vyjde na terasu. Potichu za sebou zavře dveře a jakmile je na ní, popadne první vázu, kterou má po ruce a vztekle jí mrskne proti podlaze. Střepy jsou v tu ránu všude, on stojí bosý mezi nimi a žhaví telefon. Nejdřív zjede tu mrchu, co mu chce vyhrožovat a potom si to vyřídí s novináři.

Reita

Lepší pokračování večera by si rozhodně nevymyslel. Ne, že by někdy přemýšlel, že bude některé věci dělat ve ,,studiu" ale z druhé strany mít při sexu kolem sebe v podstatě hudbu a kytary. O tomhle by se mu mohlo vážně zdát. Odpadne v podstatě hned, co se svalí do postele ani dobrou noc mu nepopřeje, je dokonale vyšťavený a nemá energii ani pomalu na to, aby se nadechl. Za celou noc se skoro nepohne. Ani nepostřehne, že dávno není tma a ani to, že se Gakku vedle něj na posteli vymotal z jeho objetí a vstal. Jen něco zamručí ze spaní a otočí se na druhou stranu. Trvá to ještě dlouho, než se jeho vička začnou pohybovat, jak se snaží otevřít oči. Připadá si, jak kdyby včera zdolal Everest, přesto je však spokojený. Tedy přesně do chvíle, kdy sáhne po svém novém telefonu, aby zjistil kolik hodin vlastně je. I on má na svém telefonu dost zmeškaných hovorů a nějaké smsky od kluků a v první chvíli mu vůbec nedochází, co se děje. Začne pomalu otvírat první, kdy na něj vyskočí ten titulek. Párkrát na něj překvapeně zamrká s mírně pootevřenými rty a vyšvihne se do sedu, když na něj musí zostřit znovu a přemýšlí, jestli to není jen hodně šílený sen. Stiskne silně čelisti k sobě, hmátne po nočním stolku vedle postele a prudce s ním trhne do prostoru, když se v něm zvedne neskutečná vlna vzteku, která očividně hodlá sežehnout kompletně celé Japonsko. Prudce vstane, aby si natáhl kalhoty a rozhlédne se, kde Gackt je. Zahlédne ho na terase a rázným krokem se rozejde jeho směrem. Trhne prudce dveřmi, že to málem nepřežijí a upře na něj plamenný pohled. S rukama založenýma na hrudi si počká až položí telefon, skoro u toho skřípe zuby.

"Stálo ti to za to?!" Uhodí na něj jako první a je mu jedno, jak moc si tím zavařil Gackt sám, stačí, jak teď bude vypadat on. Není tam sice vidět, ale ty titulky ho budou pronásledovat pěkně dlouho, tím si je jistý. Nejvíc ho asi štve fakt, že to pravděpodobně bude chtít Gakku ukončit, protože by je teď rozhodně nikdo neměl vidět společně. Je mu úplně jedno, jak je Gackt naštvaný, on je rozhodně víc, je o tom přesvědčený.

"A vůbec celé tohle byla blbost." Zavrčí vztekle, rozhodí rukama a otočí se na patě, aby zaplul zpátky do domu, kde popadne svoje triko, přetáhne si ho přes hlavu a začne lovit z telefonu simku, kterou si hodlá vzít a přístroj nechat tady. Prostě půjde domů a tam zůstane zalezlý nejspíš až do konce života. Tohle prostě nerozdýchá.

Gackt

Má za sebou několik plamenných telefonátů, především ten s exmanželkou, která vyšiluje, jako kdyby chodil veřejně do BDSM salónu a chlubil se s tím na každém kroku. Nalhal jí něco o tom, že to byly srandičky s trochu alkoholu v krvi a ona dala pokoj, ale dostal neskutečnou přednášku o tom, jak by se měl otec chovat a že tohle jednou jeho dětem přijde do ruky. Málem ji zabil, alespoň ve své hlavě určitě. Hned na to vedl podobnou diskuzi s agentem, který však stál na jeho straně, samozřejmě a stejně jako on vymýšlel nějakou podobnou lež, kterou přednese tisku, protože by možná bylo lepší, kdyby se k tomu Gackt osobně nevyjadřoval do doby, než vychladne, nasadí svůj charismatický úsměv a obrátí všechno v legraci. Ani nemluvě o tom, že se mu snažil dovolat agent The Gazette a asi se ho chtěl podrobně vyptat na to, co to prováděl s jejich basákem. Jestli najde jen jedinou smsku od Hyda nebo někoho kolem něj, osobně je rozpáře. Už vidí ten jeho široký úsměv. Pche! Ten ať si vysvětluje tisku svoje manželství. Jenže než stačí začít řešit další hovor, je už Reita na terase a pustí se do něj taky. Nevěřícně svěsí ruku s telefonem podél svého těla a momentálně je ve fázi, kdy není schopný vystát ani slovo.

"Celé....cože?" Zamrká, když natočí tvář k rameni jako by špatně slyšel, ale ten malý rošťák už mu utíká dovnitř do domu. On bude ke všem okolo krotit ještě jeho? To snad ne. Udělá několik rychlých kroků za ním, popadne ho za loket a otočí čelem k sobě. Vykroutí mu z ruky celý ten proklatý telefon a třískne s ním o podlahu. Tak a je v pytli další kus.

"Nezačínej s tím ještě ty!" Utrhne se na něj a v očích mu blýská jako při zuřícím tornádu.

"Nezkoušej mi říct, že tohle byla blbost!" Vrčí na něj, aniž by si sám rozmyslel, co chce dělat. Správně by ho měl nechat odejít a vyřešit si tím hned z rána všechny problémy. Zbavil by se ho čistě a bez emocí, už by ho nikdy nemusel vidět a život by šel jako dřív. On vůbec neví, jestli je schopný jít tam ven a říct ha, ha, ha mám přítele, ano je to ON! Ale tahle Reitova vzpurná reakce ho prostě nutí o něj zabojovat. On si prostě myslí, že od něj jen tak odejde a nechá ho tady? To se přepočítal!!! Uvědomí si, že ten jeho loket svírá dost silně, radši ho pustí a zvedne prst výhružně před jeho obličej, aby mu zarazil všechno odmlouvání.

"Sedni si tady ani se nehni!" Vyjede po něm. Tak a teď snad konečně vyřídí další hovor?

Reita

Zrovna už se mu tu proklatou simku podařilo z telefonu vydolovat. U toho si samozřejmě mumlá slovíčka, která snad nikdy neměl ve slovníku a přemýšlí, co s tím vším bude dělat. Měl by se prostě sbalit a zmizet co nejdál od něj, hlavně co nejrychleji, protože si tím sám není jistý. Ano, je vzteklý, naprosto nepříčetný, protože teď si o něm bude myslet celá země, bůh ví co. A jeho vina to samozřejmě není!! No…možná trochu, kdyby se na to ten večer v klubu vykašlal…+Tak co Rei? Netvař se, že je ti to jedno..+ Promluví mu do duše jeho vlastní podvědomí a on má sto chutí s tím telefon fláknout o zem nebo nafackovat sám sobě. Další myšlenky jsou přerušeny citelným popadnutím za loket a už stojí tváří tvář Gakkovi, který je snad ještě vzteklejší, než ten první večer a vypadá….+Jsi naštvaný vzpomínáš!!+ Telefon se odporoučí k zemi, stejně jako jeho první miláček a on ho znovu doprovodí pohledem, než stočí oči k těm jeho. Není v nich strach ani nic podobného, pořád se mu tam vztekle blýská, to že v hlavě myslí na úplně jiné věci, to je druhá stránka. Vzpomene si totiž, jak ho poprvé přirazil ke zdi a má…problém.

"A co si sakra myslíš, že ti k tomu řeknu?" Zavrčí vztekle, když trhne loktem ale jeho sevření je dostatečně pevné na to, aby se z něj vymanil.

"Celou tu dobu se držím bokem od titulků a stačí jeden tvůj výpadek a bud to mít na triku na pořád." Zamručí pořád stejným hlasem, když ho konečně pustí a je mu se vlastně vůbec neuleví. Sám si úplně není jistý, co to tu nacvičuje, když si přeje slyšet úplně něco jiného. Jenže Gakku v něm vztek jenom rozdmýchá, když mu nařídí, aby si sedl.

"Já nejsem tvůj pes!" Štěkne po něm, jeho plamen už je pořádná vatra.

"Byla to blbost, rozumíš! Jedna velká kravina." Ne, rozhodně o tom přesvědčený není, ale má pocit, že je to ta nejlepší cesta, jak ho dostat z hlavy a dostat se z jeho dosahu. Hned po svých uhodí svými dlaněmi do jeho hrudi, aby ho od sebe odstrčil a otočí se na patě, aby si posbíral svých pár věcí, několik svých doplňků které se teď válí po zemi, jak odhodil noční stolek a otočí se čelem k němu.

"Jdu domů!" Sekne naposledy s trhnutím paží směrem k dveřím, kterým dává jasně najevo, že ho má okamžitě pustit.

Gackt

Už zvedá dlaň, aby ho trochu uklidnil a snad řekl i něco na způsob, že si je vědom toho, že tohle způsobil on sám jim oběma, ale Reita prostě ticho nebude. Zasáhne ho víc, než by chtěl, když se proti němu Reita ohradí, že není jeho pes. On se k němu přece nechová jako... Prudce se nadechne a ve tváři se mu mihnou emoce, které jsou jí normálně zcela cizí. Cosi jako bolest z toho, že ho Reita vnímá zrovna takhle. A možná maličkaté pochyby někde vzadu v hlavě, že má pravdu. Jenže tím to neskončí. Znovu mu zopakuje, že to blbost byla a je to jako kdyby mu rovnou nafackoval. Ustoupí krok dozadu, když ho nechá, aby do něj strčil a najednou prostě nemá slova. Má hlavu hrdě vztyčenou a v očích ledové plameny, když ho pozoruje a poslouchá to jeho Jdu domů. Strašně moc kouše celou tuhle situaci a to, že mu tu dává košem. ON JEMU! Odemkne displej, najede na ovládání domu a odemkne bránu na příštích třicet minut. Je to dost na to, aby Reita v klidu opustil pozemek, než se zase zamkne. Pak si dá ruce v bok a uhne očima někam do strany. Nechce, aby odešel... tohle všechno by vyřešil po svém a v klidu by si rozmysleli, co dál, až z tohohle baráku vylezou, ale on chce pryč a není to poprvé. A Gackt ví, že to je ideální cesta... taky cesta z tohohle vztahu. Skloní hlavu a špulí při tom rty, dokud neuslyší bouchnutí dveří ložnice a jeho vzdalující se kroky. Zůstane v tiché ložnici docela sám a odhodí mobil do rozestlané postele. No snad se zase tolik nestalo, né? Jenže on má teď v hlavě jenom jedinou větu. Byla to blbost... z jeho úst. Z Reitových úst. Na zemi je jeho rozbitý telefon, na terase rozbitá váza, přede dveřmi pravděpodobně stále rozbitá kytara, v povlečení jeho vůně a dům plný vzpomínek... Sprostě zanadává, hodí na sebe tmavé oblečení a brýle a zamíří rovnou do garáží. Hodlá sednout do auta a někde to otočit na střechu a pokud se mu to nepovede, rozmlátí polovinu posilovny, až si bude vylévat vztek na boxovacím pytli. Něco z toho určitě pomůže.

(konec)