(Rukiho pokoj) |
Ruki
Ne, že by Rei Rukiho myšlenkám o rodičích nějak přidal. Pořád musel přemýšlet nad jeho slovy, že by ho měli nechat trochu žít, jenže s tím on nic neudělá. Rodiče si člověk sám nevybere. Mohl jemu a klukům leda tak závidět. Kromě toho to vypadalo, že by doopravdy mohl mít po dlouhé době nějaké pořádné kamarády a o tom musí přemýšlet taky, takže toho zase tolik nenaspí. Těžko říct, proč si kolem sebe Rei shromažďoval lidi, kterým se ostatní pořád za něco smáli. Slyšel o Kaiovi i Uruhovi, i když moc nechápal, proč jsou kluci jako oni vůbec nějakým terčem. Kai je asi trochu šprt a Uruha má tu svoji pusu, ale jinak? Kdo něco nemá? Jinak to byli hezcí kluci a to o sobě říct nemohl. Na Aoiho a Kaze už skoro ani nevzpomněl, byli pro něj jen zábleskem dne, příliš vzdálení. Doma na něj čekaly ještě nějaké domácí práce, na jeho hodinu v parku si nikdo ani nevzpomněl a pak musel strávit povinný večer se všemi, ale nic horšího se nestalo. Druhý den ve škole byl jako každý jiný, jen tentokrát nešel ani na golf. Došel se tam osobně vymluvit, že ho bolí záda. Nebyla to pravda, i když se zrovna na zdraví vymlouval hodně nerad. Neměl moc na nic náladu. Kluky ve škole ani v areálu nepotkal a to ani při společné službě na chodbě, ale odpoledne už vážně musel do práce a protože byl pátek, rodiče měli svůj program a starší bratr si dělal něco u sebe v pokoji. A on měl KLID! Dělal, že se učí, aby mu ještě něco nenašli, ale pod sešitem měl otevřený komiks a s nohama na desce stolu líně převracel stránky. Co chvíli se podívá ven z okna a uvažuje, jestli šli kluci na tu párty a jaké to tam asi je. Ještě celá sobota a v neděli by mohl jít s Reitou na ten festival. Pokud si stihne vymyslet důvod. Nechce totiž, aby šla rodina s ním. A pokud na něj Reita nezapomene. Nevyměnili si nakonec ani čísla. Vůbec by se nedivil, kdyby se to stalo. Proč by si na něj vůbec měl vzpomenout? +Možná proto, že jsem muzikant? A on taky?+ Napadne ho a už je oba hrdě označuje tím titulem, i když umí docela kulové. Vlastně vůbec neví, co se píše v tom komiksu, protože si zrovna láme hlavu s tím, jak se asi kluci jmenují doopravdy. Ten Kai má taky bicí... Uruhu zajímala kytara Aoiho... hmmm.Reita
Doma si poslechl pár komentářů, že jde pozdě. Sestra už byla v pokoji a nejspíš se učila ale nakonec mu máma s úsměvem večeři ohřála, aby se mohl najíst. Řekl jí v podstatě popravdě, že se zakecal s kamarádem a vysloužil si tak maximálně víkendové luxování, takže žádná hrůza; s jeho stylem to bude mít za deset minut. To stihne ještě ráno, než pojedou k babičce. Večer už učení moc nedal a raději zasedl na chvíli ke hrám, samozřejmě nenápadně, aby to máma neslyšela, protože by ho k tomu učení určitě vyhnala. Celou tu dobu si ale spíš přemítal všechno, co mu o sobě prozradil Ruki. Vlastně myslel spíš na něj, než hru, takže když se po páté vyboural v tom samém místě, prostě to vypnul a šel spát. Ono už taky bylo hodně pozdě. Ráno se samozřejmě nemohl vykopat z postele a nakonec ho vytáhne za límec trika až máma s brbláním, že s takovou nestihne ani snídani. Před školou se potkal s Kaiem a s Uruhou, kteří měli naplánované spaní u jednoho z nich a ptali se ho, jestli chce jít taky. Vymluvil se na párty, kam ho pozval Aoi a omluvil se jim, že sprostě nejde. Nakonec se domluvili, že se uvidí až v pondělí, prý kdyby si náhodou domluvili rande. Na číslo pro Kaie samozřejmě nezapomněl a poprosil jednu svou známou, aby mu číslo na Miu pro něj obstarala. Nechtěl s tím mít tímhle způsobem nic společného, aby si nemyslela něco, co nemá. Nerad by to kamarádovi třeba zkazil, všechno je možné. Na brigádě se jako vždycky popichovali s Uruhou a vysloužili si půl hodiny přesčas. Nic hrozného, většinou to bývá mnohem déle. Rozloučí se s ním před bistrem a zamíří opačným směrem. Cestou se zastaví v obchodě, kde nakoupí plný batoh různých blbostí jako brambůrky a podobné nesmysly a k tomu se ještě staví pro sushi. Zahlédl totiž Rukiho jen na moment v jídelně a nešel po mase ale po rybě, tak zas se tak moc neplete a kdyby, tak to sní sám, jestli ho vůbec nahoru pustí. Sedne na první autobus a nechá se odvézt, až na zastávku v blízkosti jeho domu a nenápadně ho obejde, tak aby ho nikdo neměl šanci vidět. Už se pomalu stmívá, takže to není takový problém. Dá si batoh na záda a vzhlédne k jeho oknu mapujíc si cestu nahoru. S jeho fyzičkou to půjde snadno…snad. Chytne se okapu a začne potichu šplhat nahoru. Špičkou boty, se zaklene o výstupek na domě a přitáhne se k parapetu jeho okna, na které několikrát zaťuká. Modlí se, aby si pohnul a pustil ho dovnitř, protože takhle se rozhodně dlouho neudrží.Ruki
Když se ozve zaklepání na okno, nejdřív si myslel, že špatně slyšel. Při druhém už zalétl očima ke dveřím do pokoje, ale to přece znělo úplně jinak? A pak mu dojde, že to jde zvenčí. Od okna??? Naprosto zmateně odloží sešit i s komiksem na stůl, shodí nohy ze stolu a docela neohroženě dojde k oknu, které otevře, div nepráskne okenicemi o stěny domu. Podmračeně a odvážně se z něj vykloní a málem vykřikne úlekem, když uvidí za prsty visícího Reitu. Na jeho okně??? Vypadá to skoro komicky, ale on má pocit, že mu za to leknutí snad jednu střelí.
"Co tady blbneš ty pako? Všichni jsou doma!" Sykne na něj rozčileně a nervózně se ohlédne ke dveřím. Co když někdo něco slyšel? Nakonec mu z okna uhne, ale jenom proto, aby po špičkách přecupital ke dveřím a opatrně je zamkl. Aby sem nikdo nevrazil moc brzo. Často se to nestávalo, ale kdyžtak se vymluví, že mu nebylo dobře a zvracel a máma mu vynadá, že když mu není dobře, nesmí se zamykat, a že už mu to říkala... Když se znovu vrátí pozorností k Reiovi, už je vevnitř a rozhlíží se. On má na sobě jen černé tepláky na doma a tričko s potiskem a velkým nápisem Luna Sea. Vlasy má pěkně do rozcuchu alá domácí pohoda a snaží se za zády schovat ruce s černým lakem... no a co, jen to zkoušel. Měl v plánu to v noci zase sundat, aby to neviděl táta, ten by něco takového asi nepřežil. Obejde Reitu a okno potichoučku zavře a pro jistotu zatáhne rolety i závěsy. +Snad ho neviděli sousedi!+ Pokoj je docela malý, ale má dveře do koupelny a je tu jedna postel pro asi jeden a půl člověka s černým povlečením. Je tu dost precizně uklizeno a na stěnách visí plakáty rockových kapel. Ruki tu má taky počítač a hodně CDček, nicméně žádnou televizi nebo herní konzoli. Je to jako by se někdo nemohl rozhodnout, jestli ho nechat být sám sebou nebo mu zakázat úplně všechno.
Reita
"Já vím, že jsou..." Zamumlá jako první, když se konečně okno otevře a objeví se Ruki. Bylo to tak tak, ještě chvíli a nejspíš by ho našli ráno rozpláclého pod oknem, jak přejetou žábu. Řádně se nadechne, zatne svaly a vytáhne se nahoru. Po takovém výkonu už opravdu nemusí jít ráno běhat, svoje si oddřel dneska večer. Sklouzne na nohy v jeho pokoji a rozhlédne se zvědavě kolem. Vlastně ho dost zajímalo, jaký pokoj bude mít ale tohle…tohle popravdě nečekal.
"Dobrý, máš dobrý vkus." Broukne tiše a uznale pokývá hlavou, zaostříc pohled na plakáty a CDčka, když stočí pohled k Rukimu a prohlédne si od hlavě až k patě.
"A tohle taky." Dodá ještě a ne a ne poručit koutkům, aby spadly dolů. Stáhne batoh z ramen a trochu se ošije, aby se obyčejné bílé triko s vyobrazeným zvednutým prostředníkem srovnalo, jak má být. Zatím panuje ticho a začíná být trochu nervózní, že to možná tak dobrý nápad nebyl ale co, už je tady, tak to hned tak nezabalí.
"Když nejde Ruki na párty, musí jít párty k Rukimu." Oznámí mu to tónem, jak kdyby to byla ta nejsamozřejmější věc na světe.
"Navíc jsem ani nedostal číslo, kvůli té neděli." Obviní ho vzápětí, jakoby za to mohl on. Položí batoh na zem, začne z něj tahat asi milion věcí k jídlu a jako první sushi.
"Tak co? Mám se sbalit a jít?" Blýskne se mu v očích, když k němu vzhlédne a usadí se na zem s nohama pokrčenýma v kolenou.
"Nebo si dáme večerní piknik?" Pokračuje dál a krátce těkne ke dveřím, začíná přemýšlet o tom, jak rychle bude schopný zmizet, kdyby někdo přece jen přišel. Možná by se mohl schovat pod postel nebo do skříně. Mimoděk se nad tou myšlenkou usměje. Nemá v plánu mu dělat problémy ale taky ho nechce nechat sedět v pátek večer samotného doma, i když možná na to má Ruki jiný názor, to se právě teď snaží zjistit.
Ruki
On to ví, no bezva, tak co tady dělá??? Jakmile je Rei uvnitř, dojde mu, že mu ani nepodal ruku a nepomohl mu nahoru. Musí mít pěknou sílu, když se tam udržel. Zatváří se trochu provinile, ale ještě o něco víc, když se snaží nenápadně dostat k vonným tyčinkám, které způsobují, že pokoj voní po kadidle jako ve svatyni. No a co po druhé... Stydí se. Nikdy nikomu svůj pokoj neukazoval, je z něj hrozně nejistý. A ze všeho, co si bude myslet. Trhne sebou, když Rei řekne to svoje A tohle taky. Co tím myslel? Shlédne na své tričko, potáhne ho za spodní lem, aby viděl na potisk a zmateně se na něj podívá.
"Máš je rád?" Vypadne z něj konečně nějaká věta kromě Ty pako. Jenže pak Rei pronese to o párty, co si přišla pro Rukiho a jemu najednou úplně změknou oči. Ta všudypřítomná vráska, kterou má pořád na čele, je najednou pryč, on celý pookřeje a opravdu upřímně se pousměje. On si na něj opravdu vzpomněl až tak moc?
"Měl jsi jít tam." Zašeptá, ale když vidí, co všechno vytahuje z batohu, přejde k němu, klekne si na paty a opře dlaně o kolena a zvědavě si to prohlíží. Usmívá se ještě o něco víc a pak k němu zvedne oči. Je to opravdu poprvé v životě, co pro něj někdo něco takového udělal.
"Piknik zní skvěle." Potvrdí mu. Nemá tady žádné talíře ani skleničky, musel by pro ně dolů, asi zvládnou pít z lahve a jíst rukama. No a co po třetí. Dokonce už ani neschovává ty nehty, zapomněl na to totiž. Sice už večeřel... ale noc je dlouhá, no ne?
"Počkej..." Zase vstane a přejde k počítači, aby na něm tlumeně pustil hudbu. Aby nebyly slyšet jejich hlasy, až si budou povídat. Pak se zase vrátí k němu do předešlé pozice.
Reita
Koukne na něj, když zmíní potisk trika a skupinu na něm.
"Jo to taky..." Odpoví mu neurčitě a zase koukne do batohu s mírným úsměvem, třeba mu nakonec dojde, co to chválil. Vlastně ani sám neví, o co se tu snaží. Představa, že by mu řekl -hele ty, líbíš se mi víc, než bys měl- Jo, to je taky pěkný pitomost. Jenže si prostě nemůže pomoct. Sice uvnitř sebe má celkem jasno už delší dobu, jenže vlastně s klukem ani nikde nebyl, nikdo to o něm neví, jak by taky mohl, když se tváří, že je na holky. Nebo teda, nikomu to nevyvrací. Znovu vzhlédne až ve chvíli, kdy už je Ruki naproti němu a posílá ho na párty. Pozvedne pravé obočí a nakloní hlavu na stranu.
"Jestli mě tu nechceš, tak to řekni rovnou ale já přišel sem takže..." Uzavře tohle téma úplně jednoduše, když se místností rozezní tóny první skladby.
"To je dobrej nápad." Pochválí ho okamžitě a znovu se neubrání tomu, aby si ho prohlédl. Tváří se jinak, než včera a ty oči…+Reii nádech, výdech a hlavně klid!+ Přikáže si v duchu, když sáhne ještě hlouběji do batohu a vytáhne zatím jen dvě piva.
"Seženu vždycky všechno, teda jenom pivo, to se nejlíp shání; ostřejší věci už jsou trochu problém." Přizná upřímně se skoro až nevinným výrazem a podá mu jedno, je vážně zvědavý, jestli si ho vezme.
"Přemýšlel jsi už o té neděli, co vašim řekneš?" Zeptá se ho zvědavě, spíš se z něj snaží nenápadně vytáhnout, zda vůbec přemýšlí o tom, jestli by s ním šel.
"Můžeme zkusit něco vymyslet společně." Nabídne mu s rošťáckým zábleskem v očích a prstýnkem zkušeně a hlavně dost tiše otevře pivko.
"Jen nevím, co by u vašich molo projít, já nikdy moc výmluvy nepotřeboval." Dodá ještě upřímně a přehodí si jedno předloktí o koleno, lehce si poklepávajíc nohou do rytmu.
Ruki
Podívá se na ty piva, co Rei přinesl. Samozřejmě, že je už někdy pil, i když doma si to v ledničce běžně vzít nesmí. Co by se ale mohlo stát po jednom pivu? Určitě se z něho neopijí. A tak se po něm natáhne, sevře kolem něj prsty a přitáhne si ho k sobě, aby ho taky otevřel. Takovou techniku jako Rei na to sice nemá, ale to nevadí.
"Tak vždycky všechno nebo jenom pivo?" Zeptá se ho s rošťáckou jiskrou v oku. Ne snad, že by ho k něčemu hecoval. To by nesměli sedět tajně u něho v pokoji, zabarikádovaní jako při leteckém útoku. Přiťukne si s ním plechem o plech a zamyslí se, zatímco si přikládá pivo k plným rtům.
"Přemýšlel jsem, že bychom to svedli na doučování, ale... mamka tě nezná. Co kdybych... co kdyby..." Je vidět, že si není jistý, jestli něco takového smí navrhnout.
"Když máš rodiče v pohodě, co kdybych jí řekl, aby zavolala tvé mámě, že to je pravda? Pak můžu říct, že mi dvě hodiny nestačí. Bonus bude, když přitáhne lepší známku, než C." Oznámí mu to jediné, co dokázal ve své hlavě vykonstruovat. Zůstane na něm tak trochu viset očima, aby dokázal rozpoznat, co si o tom Reita myslí. Nebylo to moc drzé? A pokud to nepřipadá v úvahu, na co se spolu vymluví? Radši skloní oči k jídlu, které přinesl a natáhne se po sáčku s brambůrky. Nějak mu přijde hloupé vrhnout se na to sushi. Rozdělá ho a rovnou do sáčku strčí malou ruku, aby si nějaké nacpal do pusy.
Reita
"Hej to bylo rýpnutí!!" Obviní ho se zvláštním zablýsknutím v očích a skloní hlavu, aby se nezasmál nahlas. Ramena se mu jemně třesou ale nevypustí ani hlásku, která by na ně mohla přitáhnout pozornost. Bez váhání si s ním přiťukne a koukne se mu dlouze do očí, když on sám pozvedne plech k ústům, ale napije se až po chvíli. Nějak nemohl odtrhnout oči od toho, jak se napil Ruki. Téměř neznatelně zatřepe hlavou, aby si vyhnal všechny myšlenky, které by v ní být neměli a vyslechne si návrh jeho výmluvy. Několik sekund ji převaluj v hlavě, než rázně kývne.
"Jo to by šlo, to nebude problém. Mámě to vysvětlím, ona to určitě pochopí." Ujistí ho naprosto vážně a vůbec nepochybuje o tom, že by klapnout nemělo. Shlédne, jak otvírá brambůrky a sám se natáhne pro sushi.
"Úplně jsem nevěděl, co mám vzít…ale..." Odmlčí se na chvíli, jak kdyby přemýšlel, jestli mu to má prozradit nebo ne.
"Všiml jsem si, že na obědě jdeš po rybě, tak..." Dodá nakonec a vjede si rukou do vlasů, protože trochu znejistěl. V jeho přítomnosti se mu to stává podivně často. Mělo by ho to možná začít děsit.
"Proč se držíš stranou?" Vypadne z něj nakonec otázka, která ho pálí v hlavě u od první chvíle, kdy ho uviděl a teď mu to prostě nedalo.
"Teda, nechci být zvědavý ale zajímá mě to. Nevypadáš jako někdo, koho by se ostatní stranili, spíš mi přišlo, že se ostatním vyhýbáš…Je to škoda, řekl bych." Zamotá se do toho úplně dokonale a raději se znovu řádně napije a vloží si kousek sushi do pusy, aby už radši nic dalšího neprozradil.
"Kluci si taky myslí, že jsi v pohodě. " Stočí rozhovor na ně, aby se v tom úplně nevykoupal. Mluví ale pravdu, protože si nevšiml ani jediného náznaku, že by jim Rukiho přítomnost vadila, takže ani nelže, jen se jich prostě zatím nezeptal.
Ruki
Zatváří se hodně překvapeně, když Reita s jeho návrhem souhlasí a nejradši by mu řekl něco o tom, že musí mít skvělou mámu, ale pořád se před ním tak nějak drží zpátky v projevech své bezprostřednosti.
"To je super. Protože nic jinýho bych asi nevymyslel." Řekne nakonec a taky se tiše zasměje.
"Tys mě viděl na obědě?" Střelí pak k němu rychle očima a chvíli si jima podrží jeho pohled.
"Já jsem vás neviděl." Práskne na sebe, že se po nich taky celý den rozhlížel.
"Proč..." Chtěl říct, proč jste se za mnou nestavili, ale možná se kluci nechtějí veřejně bavit s mladším a navrch divným klukem před celou jídelnou? Vzápětí na to trochu zčervená. Musel být blízko, když viděl, co má na talíři a on o něm vůbec nevěděl. Přikývne na jeho domněnku.
"Jím jenom ryby, to je pravda. Maso nemusím." Řekne mu na vysvětlenou. Nikdy by nečekal, že si někdo všimne takového detailu a bude na něj brát zřetel. A pak ho Rei znovu vykolejí, když se ho na férovku zeptá na jeho samotářství. Poslechne si všechno, co mu říká, až do konce, včetně toho, co si prý myslí kluci. Ne, že by jim dal zase tolik příležitostí myslet si něco jiného. Celou tu dobu u toho zkoumavým pohledem hodnotí jeho tvář a výrazy v ní.
"Nemám rád, když se mi někdo šťourá do soukromí." Řekne mu smrtelně vážně a ještě mu to chvíli vydrží, než se rozesměje a tlumí svůj smích v dlani před ústy. Pak pokrčí rameny.
"Mám dost svých starostí. Nerozumím si s přitroublými fotbalisty." Řekne a v očích mu znovu zajiskří. Ani tohle moc nevylepšil. Pokusí se dívat všude jinde, jen ne na něj, ale koutky už mu zase cukají a tak se radši natáhne pro sushi a zacpe si jím pusu.
"To bude bezpfečnějšfí." Říká mu s plnými ústy, na která ukazuje ukazováčkem.
Reita
"Ani nemusíš, já to zařídím." Nahodí svůj naprosto sebejistý výraz, aby o tom vůbec nepochyboval a v hlavě už si promítá, co že to vlastně mámě řekne. Nejspíš půjde s pravdou ven, zatím mu nikdy neřekla ne, pokud to bylo v jejích silách. Taková máma všech a on je za to rád.
"No, já jsem jenom probíhal, museli jsme na brigádu." Vysvětlí mu to nakonec rychle, aby si náhodou nemyslel, že se na něj vykašlali. V pátek sice mají krátce školu, ale pak musí pospíchat, aby na brigádu přišli včas, jinak by mohli mít problém a zas tolik je nevyhledává, ne v tomhle ohledu.
"Tak to jsem se trefil, to je dobře." Zkonstatuje s pokrčením rameny a chystá se znovu napít, když z Rukiho začne lézt jeden -kompliment- na jeho adresu za druhým a jemu stoupá obočí s každým dalším slovem a naklání hlavu na stranu.
"Uhm, tak já se sem táhnou přes celé město a ty na mě takhle." Snaží se tvářit vážně a opravdu uraženě, ale jeho cukající koutky jsou hodně nakažlivé, a když si ještě zacpe pusu kouskem jídla tiše se rozesměje.
"Tak tohle jsi přehnal kamaráde." Oznámí mu s ukazováčkem namířeným jeho směrem. Odloží pivo, vezme sáček brambůrek a prostě mu je vysype na hlavu. Zůstane na čtyřech opírajíc se dlaní kousek od něj a sáhne mu do vlasů pro jeden z nich, který se mu tam zachytil, než si ho dá do pusy.
"Tak, tenhle piknik se mi začíná líbit čím dál víc." Prohodí naprosto upřímně, aniž by si uvědomil, jak to vlastně zní a nedokáže ani na vteřinu odtrhnout pohled z jeho očí. Je k nim skoro jak přikovaný a začíná mu pomalu docházet, jak blízko je. Srdce se rozběhne sprintovým tempem a ne ne se uklidnit. Začíná mu docházet, jak moc o jeho blízkost stojí, mělo by ho to nejspíš začít děsit. Je to ale přesně naopak, cítí se moc dobře, až příliš dobře.
Ruki
Zdá se, že Reita se celkem ochotně pasuje do role toho, co se o všechno postará a on je za to upřímně rád. Může si v klidu jen tak koexistovat a pro jednou se o nic nestarat. Pak se mu dostane i vysvětlení ohledně oběda a on přikývne, že chápe. Když si ho ale začne dobírat a Rei na něj namíří prstem, je mu jasné, že je zle. Nejradši by vypískl a utíkal, ale nemůže tady ani křičet ani dupat a tak sedí na místě, v očích mu poskakují rarášci a čeká, co bude. To s těmi brambůrky nebylo ani trochu hezké. Jsou po celém koberci i v jeho vlasech a rozhodně tu nikdo nesmí najít ten nepořádek. On nesnáší nepořádek!!! A má bordel na hlavě!!!
"Ty někomu rád ničíš účes, co?" Zahučí, když si vzpomene, jak cuchal Uruhu. Reita se k němu nakloní, když se přesune na všechny čtyři nad jídlo mezi nimi a v něm se zatají dech. Hledí mu zblízka do očí, nechá ho, aby si z něho jeden brambůrek vzal a ještě to okomentuje, jako by byl Ruki porcelánový servis. Oplácí mu pohled do očí, rty má jemně pootevřené a vůbec nechápe, co se to tady děje. Mohl by mu třeba vylít to pivo na hlavu, ale udělal by si tu ještě větší chlív. Nebo by mu třeba mohl říct Hey o co ti jde? Ale o co že mu vlastně jde? Vždyť to neví.
"Nic dalšího už na mě neházej, podívej se, jak vypadám." Hlesne na místo všeho. I jemu se kroutí žaludek a srdce mu buší do hrudní kosti s razancí dělníka kutajícího černé uhlí.
Reita
"Jo celkem jo, mohl bych si na to zařídit kurzy." Odpoví mu bez váhání, aniž by se oddálil. Nějak se k tomu nemůže donutit, a čím déle na Rukiho kouká, tím míň se k tomu má. Je to šílený, mohl si vybrat kohokoliv a je to zrovna on, jenže si prostě nemůže poručit. Vůbec netuší, jak by se na to Ruki tvářil kdyby...+Kdyby co Rei, vážně to chceš zkusit?+ Zeptá se sám sebe v duchu a opravdu dlouhou chvíli mlčí. Mohl by to zkusit, nikdo kromě nich tu není. Kdyby ho Ruki poslal do háje, nikdo se to nikdy nedozví, ale opravdu to chce riskovat? Trochu se ztrácí ve vlastní hlavě, když padne ta věta.
"Naprosto k sežrání." Opáčí mu s jemným úsměvem a sáhne si pro ještě jeden, aby mu dokázal, že to myslí vážně a nedělá si legraci. Několikrát se kousne do rtu a začíná mít problém se soustředit na cokoliv jiného. Sáček už se válí někde vedle Rukiho a on pomalu zvedne volnou dlaň a položí mu ji na tvář, palcem přejede po jeho spodním rtu. Připadá mu to jako celá věčnosti, když hledí na ten jemný dotek a musí se dlouze nadechnout, aby vůbec dostal nějaký vzduch do plic. Jak na člověka může působit pár sekund, jeden dotek na měkkých rtech. Spěšně stáhne ruku, jak kdyby se lekl a vloží si palec mezi své rty.
"Promiň, měl jsi tam kousek." Pokusí se to zamluvit, jenže to by se musel posadit zpátky a ne zůstat na svém místě. Dlouze se nadechne a ..
"Promiň, musím to aspoň zkusit." Broukne sotva slyšitelně, než překoná tu drobnou vzdálenost mezi nimi a políbí ho. Jen krátce a velmi lehce jakoby se bál, že se mu pod tím dotekem rozplyne a zase se rychle odtáhne. Dosedne na paty, v tuhle chvíli vypadá opravdu nejistě, je přesvědčený o tom, že ho nejspíš vyhodí.
"Já totiž…no…asi bych už měl…" Mávne rukou směrem k oknu a začne se pomalu hrabat na nohy. Je mu jasné, že tohle přehnal.+Proč jsem se nemohl udržet sakra!+ Vynadá si v duchu, je přesvědčený, že to teď všechno zkazil.
Ruki
Několikrát zamrká jako panenka, když Rei pronese to o tom, jak vypadá a vezme si u toho brambůrek, čímž svá slova potvrdí. Začíná z něho být trochu zmatený. Kdyby nebyli dva kluci, začínal by si myslet, že ho tady snad trochu balí. Kdyby se znali dlouho, myslel by si, že si ho jen opravdu dobře dobírá, ale oni se znají chvíli... A pak sebou jemně trhne, když se ho Rei dotkne na rtech. Neuhne mu, jen na něj pořád stejně konsternovaně zírá, ani nemrká a nechá se pohladit na rtech, až ho zabrní. Celý žaludek se mu obrátí vzhůru nohama jakousi trémou a všechno to jsou emoce, které vůbec nezná. Nikdy si na nikoho nemyslel, byl v tomhle ještě trochu dítě, neměl snahy nahánět holky... kluky??? Úplně nenápadný hlásek vzadu v hlavě mu říká, že kdyby bylo všechno tak, jak by mělo být, asi by ho měl od sebe prudce odstrčit a cítit se vážně nepohodlně, že je takhle blízko. Tak proč to neudělal? Klesne očima na palec, který mizí v Reitových ústech a do tváří se mu hrne červeň. Už se nadechuje, že na to nějak konečně zareaguje, ale nestihne to, protože v příštím okamžiku už má na svých rtech ty jeho. Jeho srdce se zastaví, zornice se rozletí jako při požití silné drogy a on se zachvěje. Je to jen vteřina, ale přesto s ním zacloumala jako bouře se stéblem trávy. Vůbec nechápe, co to bylo a Rei nevypadá, že by na tom byl o něco líp. Provází ho očima, když si stoupá a má se k odchodu. V tuto chvíli mu nebrání, nesnaží se ho zastavit. Pravděpodobně se bude celou noc snažit zamést tu hromádku po brambůrcích a u toho se mu bude vařit hlava, co tohle bylo za situaci. Možná to do rána stihne... Taky se pomalu zvedne a opatrně ze sebe sklepe nejhorší drobečky. Není schopný vmyslet normální větu, jenom ví, že je v pokoji nebývalé horko. Je z něho úplně v háji. Takhle zaražený snad v životě nebyl.Reita
Nějak neví, co se sebou. Ruki nic neřekne, ani ho od sebe neodehnal a ani se v podstatě nějak nepohnul. Je z toho zmatený. V tu chvíli si byl prostě naprosto jistý, že to musí udělat ale teď. Nejspíš by to udělal znovu, kdyby k tomu měl příležitost a to zjištění ho vyvádí z míry ještě víc. Navíc tu existuje nějaká mikroskopická naděje, že by to třeba mohl chtít Ruki taky. Kdyby byl přece zásadně proti, odstrčil by ho do sebe nebo ne? Nechá v sobě plápolat ten malý plamínek naděje a vůbec si nevzpomene, že tu nechal bágl. Peněženku má v kapse klíče taky i telefonem a zbytek, ten se mu do hlavy nedostane. Těkne pohledem po místnosti a zahlédne kousek papíru a tužku. Udělá ty dva kroky a napíše mu na něj svoje číslo, zatím beze slova. Pomalu zamíří k oknu, kde položí dlaně na jeho rám a opře se botou o parapet. Až tehdy se na něj ohlédne s jasnou rozpačitostí v očích, která tam normálně nebývá.
"Ehm, kdyby sis tu neděli náhodou rozmyslel ale…" Odmlčí se na chvíli, když od něj odtrhne oči.
"Budu doufat, že ne..tak ahoj." Dokončí sotva slyšitelně a chytí se parapetu, aby se mohl pomalu spustit a našlápnout na výstupek na fasádě. Dolů to bude trochu horší, než nahoru. Nakonec se mu podaří dostat až k okapu a po něm pomalu slézt dolů. Ohlédne se k Rukiho oknu, až v místě, odkud ho pravděpodobně neuvidí a dlouze si povzdechne.+Proč je to tak složité.+ Proběhne mu hlavou, než si vloží cigareu mezi rty a zamíří domů. Jde pešky, kašle na autobus, stejně má ještě spoustu času, než mu vyprší večerka. Začíná si čím dál víc nadávat, že to celé zkazil. Domů dojde si o deset minut později, než měl a mámu jen pozdraví a rychle se vytratí do pokoje.O tom doučování jí řekne až ráno, teď je rád, že zaleze do postele a nejspíš bude celou noc koukat do stropu.
Juuu, tak to bylo krásné :33 Teď v hlavě budu mít hlavně ten konec, ale super byl i ten začátek, jak o sobě ti dva přemýšlejí a jak Reita k Rukimu lezl :D :33 Doslova jak princ za princeznou do věže :D :33 Aww a jeho návštěva byla vážně pohádková :33
Musela jsem se smát při jejich dobírání a hlavně, jak Reita vysypal Rukimu brambůrky na hlavu :'DD No měla bych ho chuť zabít, být na Rukiho místě :D Ale představa Rukiho, rozcuchaného s brambůrkama ve vlasech... hm, vážně by byl k sežrání :D
No a závěr... awww :33 Bylo to moc krásné, krásně napsané a fakt mi to běželo před očima :33 A byla jsem pak jak na trní, jestli Ruki Reitu zastaví, ale nakonec jsem ráda, že to neudělal... ne že bych to nechtěla, ale bylo by to uspěchané a docela se těším, jak nad tím Ruki bude přemýšlet, a jistě z toho sám bude rozpačitý a celý červený a roztomilý :33 A rozpačitý drsňák Reita je taky k sežrání :33 Moc jsem zvědavá a těším se, jak to bude pokračovat :33
Musela jsem se smát při jejich dobírání a hlavně, jak Reita vysypal Rukimu brambůrky na hlavu :'DD No měla bych ho chuť zabít, být na Rukiho místě :D Ale představa Rukiho, rozcuchaného s brambůrkama ve vlasech... hm, vážně by byl k sežrání :D
No a závěr... awww :33 Bylo to moc krásné, krásně napsané a fakt mi to běželo před očima :33 A byla jsem pak jak na trní, jestli Ruki Reitu zastaví, ale nakonec jsem ráda, že to neudělal... ne že bych to nechtěla, ale bylo by to uspěchané a docela se těším, jak nad tím Ruki bude přemýšlet, a jistě z toho sám bude rozpačitý a celý červený a roztomilý :33 A rozpačitý drsňák Reita je taky k sežrání :33 Moc jsem zvědavá a těším se, jak to bude pokračovat :33
[1]: Tak tenhle nápad vznikl hodně spontánně při dopisování předchozí části. Vlastně bych si ani nedokázala představit, že by se Rei na Rukiho vykašlal. XD K našemu štěstí je Rei fotbalista, takže není mimo, že se dokáže dostat až do patra. XD A ty brambůrky a Reiovo obírání…no, nejspíš mu ještě něco na hlavu vysype, už jen kvůli té představě. ( Promiň Ruki ale nemůžu si pomoct!! XD) Já být teda Reiem v té situaci, tak z toho okna asi vyskočím, jak bych se prvním okamžiku styděla, a když k tomu ještě Ruki mlčel jak hrob. No naštěstí je na tom Rei trochu líp, jinak bychom asi brzo dopsaly. XD
Žádné komentáře:
Okomentovat