(park, Rukiho dům)
Reita, Uruha, Kaz
Rei si povzdechne jako by to byl nejhorší trest v životě. On a něco šetřit?? Hodně dobrej vtip, to se musí nechat. Hlavně po boku Uruhy, který po většinu času vytáhne úplně nejvíc. Stočí k němu výmluvný pohled.
"To řekni hlavně tady tomuhle, fabrika se může jít zahrabat." Natáhne se po Uruhovi a rozcuchá mu vlasy za nesouhlasného nadávání. Za prvé, Uru právě musel vrátit kytaru, což je samo o sobě dost problém a za druhé…jeho vlasy přece!
" Reii ty jsi vážně kus…" Nedořekne to a raději se nadechne, koukne na zástup holek, který je právě rozehnán do stran a sleduje podmračeně kluka, který se právě div nepověsil Aoimu na záda. +Vždyť mu mohl ublížit, blázen jeden.+ Pomyslí si se svou typickou skepsí a koukne za oba dva na hlouček holek. Jedna z nich na něj kouká nebo se mu to zdá? Nejspíš. Raději rychle stočí pohled zase zpátky k nim a opravdu moc se snaží, aby nezrudnul. Rei sebou trhne takovým způsobem, že málem přepadne dozadu z lavičky, nakonec se včas chytne špičkami bot v mezeře a udrží se jen díky fyzičce. On se fakt lekl, kdo by taky ne.
"Tomu říkám pořádný nájezd." Zasměje se nahlas, aniž by se staral o to, kdo ho slyší nebo ne. "Koukej Ruki, mohl jsi dopadnout mnohem hůř, příště se ti pověsím na záda místo ruky kolem ramen."Rýpne si do něj, jak kdyby to mohl vůbec ustát a věnuje mu o něco delší pohled, než ho zase zpátky rychle stočí ke Kazovi, který už jim předvádí celkem slušný koncert.
"Jak to tak vypadá, za chvíli jsme v obležení." Neubrání se další poznámce, když si potáhne a vyhlédne na -kačeny-, které se neustále přibližují a brzo je nejspíš obklíčí.
"Jseš v pohodě?" Zeptá se Aoie s patrnou starostí v hlase, protože tohle byla celkem slušná rána a on ji kupodivu ustál. Kaz mezitím vybrnká ještě pár akordů, když mu kytaru ten černovlasý vytrhne z ruky.
"Hej…tak já ti prodám struny a ty na mě takhle?" Zamručí hodně nespokojeně a prohlédne si ho znovu od hlavy až k patě s jitým zaujetím. Opravdu přemýšlí, jestli ho v obchodě viděl nebo ne. +Nepamatuju si, co jsem snídal a tohle bych měl?+ Se zamyšleným výrazem si ho obejde v menším půlkruhu a krátce mu pohled padne na holky které už jsou sakra blízko. Udělá na ně gesto rukama a připojí k tomu i hlasité kšc, jako kdyby odháněl otravné slepice, no vždyť!
" Ale jo…" Začne pomalu a šklebí se u toho, opravdu nad tím přemýšlí a to je úspěch. Pohledem se zastaví na jeho zadku a najednou mu to cvakne.
"Jo ten zadek už jsem viděl, když ses hrabal po káblech na připojení." Okomentuje to svým osobitým způsobem a u toho ještě pokývá hlavou, aby bylo jasné, že to myslí smrtelně vážně. Na skate si v tuhle chvíli ani nevzpomene. Divné.
Uru střelí pohledem po tom divném klukovi, který právě na plnou pusu a před lidmi komentuje zadek Aoie a těkne pohledem k Reiovi, který se tváří, jak kdyby to snad ani neslyšel. +Tohle je teda společnost!+ Probehně mu hlavou a raději se věnuje své cigaretě.
"Dáte si taky?" Zeptá se Kaz, když sáhne do kapsy kalhot, odkud vytáhne placatku s neznámým obsahem a sám si pořádně přihne. Dneska už nemá nic lepšího na práci a odtud ho zatím nikdo nežene tak co, navíc…Stočí pohled na Aoie. +Nic lepšího jsem sejmout nemohl, to se musí nechat.+
Ruki, Kai, Aoi
Uruha ještě stačil sklidit pobavené pohledy Kaie i Aoiho, když mu Rei rozcuchal vlasy, než je vyrušil ten živel na skateboardu.
"Hnn?" Udělá Ruki, který zaslechne své jméno a podívá se na Reitu a pak na Kaze s Aoim. Udělá takový neurčitý obličej a radši se na půl odvrátí bokem přesně v okamžiku, kdy uvidí červenajícího se Uruhu. Kdyby chtěl, to děvče by s ním určitě někam šlo.
"Je moc hezká." Broukne. Zatím s ním navazuje nejvíc kontaktu tak nějak sám od sebe. Působí na něj jeho klid, není potom tolik nervózní. Kai se rozesměje poznámce o obležení, jemu by to zase tolik nevadilo a nenápadně se rozhlédne po holkách. Některé jsou hezké. Aoi přikývne na znamení, že je a Kaz to o strunách hned použije proti němu. Hned se zamračí.
"Vždyť si to nepamatuješ! Kromě toho nejsou tvoje, jsou snad toho obchodu, ne?" Brání se hned a zatím moc nechápe, proč ho Kaz tam obchází, ale dozví se to vzápětí. Chce ho dostat do rozpaků, no jasně! To si ale vybral špatný objekt, on se hned tak nenechá. Holky po tom kššc sice odskočí, ale hned se sborově rozesmějí a zase se přibližují a pokukují. Šeptají si tu o kytaře, tu o Reiových svalech nebo Kazově kérkách na nohou, pořád je něco k vidění. Kai pořád způsobně sedí na lavičce a s díky odmítne, uvažuje, kolik je asi hodin a jestli by neměl sešit vytáhnout tady. Ani Ruki si placatku nevezme, ale místo toho se zeptá.
"Ty děláš v krámě? Nemohl bys mi napsat nějaký lístek, že jsem si tam musel odpracovat třeba rozbitou vitrínu?" Napadne ho z ničeho nic. Ukáže to učitelce a doma se vůbec nikdo nic nedozví. Tohle bude stačit, protože na tomto kroužku je to poprvé. Ani Aoi si nedá.
"Ne díky, musím na brigádu." Prohodí a už bere Kaze trochu na milost. Jedna s holek se osmělí a přinese klukům skate.
"Něco vám támhle odjelo." Špitne a zvedne oči k Uruhovi. Je to ta, co se na něj před chvílí dívala. Kai ji trochu zkoumavě pozoruje a pak přeskočí očima mezi ní a kamarádem. Sluší mu to, jak se červená. +Cože???+ Lekne se Kai sám sebe a radši začne něco hledat v tašce. Aoi mezitím podezřívavě přivírá oči na Rukiho. Na co chce po Kazovi tu omluvenku? Očividně se neznají. Ale Ruki už tahá z tašky blok a tužku, aby je Kazovi podal.
Reita, Uruha, Kaz
Uru hodí překvapeným pohledem po Rukim, když mu řekne, že je moc hezká. Jemu se taky líbí ale po jeho komentáři snad ještě víc zrudne a nepatrně se pousměje. V tomhle se prostě hrozně drží zpáky, i když mu Rei pořád říká, že nemá proč. +Jemu se to vykládá.+
" Právě, proto že je." Vypadne zněj nakonec a je jasné, že s Rukim o tom tak nějak mluvit hodlá je to divné ale nejspíš proto, že ho moc nezná. Jen se modlí, aby ho neviděl Rei, protože by si z něj zase utahoval a raději se otočí napůl bokem, aby mohl típnout cigaretu.
Zato Kaz s ničím vrásky očividně nedělá. Z jeho rtů jen vyjde jakési zamumlání a mávne rukou, že se ho to v podstatě netýká. Prodává je on ne obchod, navíc polovinu vybavení jim první zkontroluje, než je vůbec začne prodávat, to je přece jasné. On je druhý z téhle skupiny, kdo si holek vůbec nevšímá, za to stočí pohled na Rukiho, který po něm chce omluvenku. Změří si ho pohledem, cvakne si, připálí s cigáro, nechávajíc si ho mezi rty a zamává jeho směrem rukou v gestu, aby mu nějaký lístek podal, že mu tak klidně zfalšuje kompletní úmrtní list.
"Jasně, záškoláctví je jeden ze sportů, který mám rád." Ušklíbne se na něj vesele a napíše mu tam všechno, co je potřeba, aby to měl omluvené. Aoi ho nečekaně taky odmítne a panákem, vlastně všichni kromě toho blonďáka, tak mu placatku podá a vrátí pozornost na svůj vlastní objekt zájmu.
"Téééda, vy jste suchaři." Povzdechne si a oči se mu rozsvítí až ve chvíli, kdy mu jakási holka donese skate. Vytrhne jí ho rychle z ruky, jako by byla prašivá a přitiskne si ho na hruď, skoro se k němu začne tulit, jak je rád, že ho má zase zpátky v rukách. Rei sleduje pohledem Rukiho, který už má očividně svou vlastní omluvenku a úsměv se mu rozšíří. Pořádně si cvakne z Kazovy placatky. Jasně on za školu nechodil ale jenom kvůli tomu, že by ho vyrazili z fotbalu a to si prostě nemůže dovolit. Rukiho styl se mu líbí, vlastně se mu líbí celý. Kluci si myslí, že nerandí jen proto, že si může vybírat a je náročný, on už nějakou tu chvíli tuší, kam se jeho pozornost točí. Vyvracet jim to ale nebude, radši. Ještě chvíli ho zaujatě pozoruje, než si dlouze vydechne a raději se zase věnuje dění kolem. Všichni sledují Aoie a Kaze, takže měl chvíli pro sebe. Teprve v tu chvíli si všimne, jak nálezkyně skatu kouká na Uruhu a protočí nad ním oči v sloup.
"Napiš mu číslo, on ti určitě zavolá." Vyřeší to po svém a blýskne se širokým úsměvem, vysloužíc si Kazovo uchechtnutí a Uruhův nevěřícný pohled.
" A co po brigádě?" Hodí po Aoiovi Kaz přímou otázkou a opře skate o hranu o zem u své boty a druhé konec těsně nad kolenem.
"Co takhle nějaká párty?" Pokračuje dál a s hlasitým kušuj, odežene jednu ze slepic, která mumlá něco o tom, že ona by na párty šla. +To víš, že jo a co já pak s Tebou.+
Ruki, Kai, Aoi
Ruki se ještě pousměje na Uruhu, než nadšeně přiskočí ke Kazovi a sleduje ho, jak píše omluvenku. "Díky."Zahučí a lístek pečlivě schová, protože právě vyřešil jeden jeho velký problém. Potřeboval lhát o tom, kde je, aby tu mohl s klukama být. V jeho narvaném rozvrhu to jinak nešlo. Navíc tu byl očividně nejmladší, teprve druhý ročník na samém začátku a nesměl toho zdaleka tolik co kluci, natož Aoi nebo dokonce Kaz. Ještě, že se nikdo neptá na věk. Určitě by ho s sebou ani nechtěli. Ani netuší, že Kaz je od něj o celých pět let! Nepředstavitelné. Pak stočí oči na Reie, který si jako jediný dovolil na placatku s neznámým obsahem a uvědomí si, že se na něj díval. Nedovede si domyslet proč, ale stejně se trochu začervená a uhne pohledem. Kai kmitne jemně obočím a radši skloní oči na kolena. Uru-chan už bude mít své číslo a on ho má slíbené na zítra. Zdá se, že Rei jim to zařídí úplně všem, ale nechápe proč má z toho Uruhova takový divný pocit. Asi proto, že je na něm vidět, jak moc se mu ta holka líbí a ona je vážně krásná. Má obrovské oči. Bude se jim Uruha míň věnovat, když si najde holku? Sleduje, jak děvče honem shání propisku a lísteček od kamarádek a za jejich hihňání ho stydlivě podá Uruhovi. Ukloní se a zmizí mezi ostatními. Kai se jemně kousne do spodního rtu a vyskočí na nohy.
"Už budu muset. U nás je za chvíli večeře." Řekne jim a chystá se s nimi rozloučit. Aoi nad Kazem protočí očima, když té holce málem urve ruce, jak jí ten skate bere, ale pak se znovu pousměje. "Dneska to nejde, musím pak ještě dopsat seminárku na zítra, ale zítra po práci by to šlo. Pátky mám volné, když přijdu tak, abych druhý den umyl auto a tak podobně, znáš to." Mávne dlaní, ale něco mu našeptává, že Kaz to nezná. Bydlí už sám? Může si dělat, co chce? No, on nemůže, dokud žije doma. Obrátí oči na Kaie, který chce jít domů a rozloučí se s ním. Sám zkontroluje hodinky s širokým páskem nad sérií kožených náramků na levém zápěstí. Ještě má čas, než půjde pracovat. Ruki by měl jít taky, ale moc se mu nechce.
"Tak ahoj." Pronese Kai, protože to nevypadá, že by se k němu někdo připojil, vstane z lavičky a obrátí se k odchodu.
Reita, Uruha, Kaz
Rei jen koutkem oka zahlédl, jak Ruki zčervenal. Byla to jen sekunda, kdy si dovolil na něj znovu kuknout. Tváří se pořád stejně sebejistě jako vždycky, ale v očích má jasně patrnou nejistotu, když přemýšlí, jestli by to třeba náhodou nemohl být jeho pohledem. Trhne sebou, když na něj promluví jedna z holek, které už jsou snad všude a zve ho na kafe. +Proč proboha nepočkají, až je pozve kluk?+ Pomyslí si a málem by nad tím zavrtěl hlavou, ale udrží se.
"Ehm, ne díky, je to od Tebe milé, ale nejde to..nezlob se prosím." Řekne jí zdvořilým a milým hlasem k tomu se ještě usměje, že je mu to opravdu líto, důvod však nepřidá. Nikdy jim neříká proč.
Uru je mezitím, jak rajče. Nejen, že to Rei vyřídil za něj, za což je svým způsobem rád, ale z druhé strany si připadá jako idiot, že to neudělala sám. Se skoro až nesmělým úsměvem si číslo vezme a kývne dívce hlavou. Má opravdu, co dělat, aby nezačal skákat tři metry do vzduchu. Dneska má prostě dobrý den a už mu to nic nerozhází. Teda, kromě toho, kolik je hodin. Kai už se začíná zvedat a očividně musí jít domů, on by měl taky; čeká ho ještě nějaká práce a měl by se ještě chvíli učit.
"Počkej Kaii, jdu s Tebou, aspoň kousek." Popadne tašku a mávne na všechny.
"Tak ahoj zítra." Rozloučí se s ostatními a oba dva si vyslouží překvapený obličej Kaze. Takhle brzo a domů? Nuda. Jeho pozornost si opět ukradne Aoi, je tu snad jediný, na kterém ji dokáže udržet déle jak pět sekund.
"Seminárku?" Prohodí jako první, jak kdyby ani nevěděl, o co jde. Spíš si tím určuje v hlavě jeho věk. Takže ještě školou povinný, možná i mladší..hmmm.
"No...zítra, zítra, zítra…jo to by měla být party v jednom klubu u centra." Přejede si v hlavě svůj vlastní diář, kde má vepsané všechny akce na měsíc dopředu.
"Mýt auto? To máš jako další brigádu nebo co? Šetříš na Lambo?" Zavrtí nad ním hlavou a protočí očima.
"Počkej..!" Zarazí se Kaz a v očích mu zasvítí, jak kdyby ulovil tu největší rybu na světě.
"Mýt auto jsi říkal? A můžu se koukat?" Doráží na něj klidně dál a další vlnu hihňání okázale ignoruje.
Rei se taky rozloučí s kluky a poposune se na lavečce stranou blíž k Rukimu. Aoi s Kazem mu pozornost nevěnují, holky už si to taky nejspíš řekly, takže má celkem klid.
"Ty nespěcháš? Celkem bych něco snědl, co ty na to?" Zeptá se ho, když se na něj poprvé za celou tu dobu, co jsou v parku pořádně podívá a nabídne mu ještě cigaretu, kdyby si chtěl udělat větší zásoby. Jemu už to bude na dnešek stačit a zítra sežene druhé, o tom nepochybuje.
Ruki, Kai, Aoi
Kai se ještě zastaví a ohlédne a pak počká, až ho Uruha doběhne. Vykročí po jeho boku směrem k domovu. Ani jeden nebydlí tak daleko, aby nemohli jít pěšky, to stihnou. Nese si aktovku před sebou a chvíli mezi nimi panuje zvláštní ticho. Uruha si často stěžuje, že si spolu nemají co říct, ale on v jeho přítomnosti vždycky tak nějak přijde o slova.
"Zavoláš jí?" Zeptá se úplně pitomě.
"Zítra?" Pokračuje po chvíli a nechápe sám sebe. Pořád nějaké holky nahání, stojí o jejich pozornost a při tom moc neví, co si s nimi počít, říkat a dělat. Baví ho to do chvíle, kdy to nezačne být moc vážné. Neví, jestli má jen strach ze závazků nebo sám ze sebe a ze svého poprvé s nimi... neví. Nevyzná se sám v sobě. Uruha vypadá, že ví moc dobře, jak na to, i když je stydlivý. Nebo Rei! Měl by se zeptat jeho? A co když mu Rei to číslo sežene? Zavolá jí on? Kam s ní půjde? Chce? Nevědomky si okusuje spodní ret.
"Jo, seminárku." Potvrdí znovu Aoi, když už zbývají jen oni čtyři.
"Oukej, můžeme jít tam. Vy půjdete taky?" Zeptá se kluků, ale Ruki okamžitě zavrtí hlavou. On a někam večer? Tak pozdě? A ještě do klubu? Rád by rád by, ale nemá ani kamaráda, kterého by rodiče znali, a o kterém by mohl lhát, že u něj spí. Pak se Aoi rozesměje.
"Ne, ale domácí práce, víš? Dokud žiju pod jejich střechou." Zvedne prst a rozesměje se znovu. Jenže pak trochu zvážní, když je to už druhá Kazova narážka na jeho zadek nebo na to, jak bude umývat otcovo auto.
"Co je, nejsi na holky?" Uhodí na něj na přímo, Ruki sebou trhne a chvíli na ně zírá. Aoi najednou vypadá hodně vážně. Většina kluků jeho věku takové narážky nesnese, když to nemají stejně. Málokdo to přizná. Pak na něj ale promluví Rei a on k němu obrátí obličej.
"Promiň, já už taky budu muset. A nepustí mě. Nemá ani cenu to zkoušet." Prozradí mu a je to opravdu upřímné. Kdyby nemusel, domů by vůbec nechodil, ale to se ještě hodně měsíců nestane. Sáhne po nabízené cigaretě a schová ji do kapsy k té předešlé. Už má díky němu zase tři. Mile se na něj usměje místo poděkování.
"Tak... já... ahoj." Řekne najednou silně nervózně, když mávne na kluky, oni mávnou na něj, ale vnímají spíš sebe a tu jejich náhlou třenici a pak kývne i Reitovi. On to daleko má, takže by měl pospíšit. Na autobus se mu nechce. Šetří tímhle stylem nějaké peníze na cigára a podobně. Řekne, že koupil lístky a kulové.
Reita, Uruha, Kaz
Uru kráčí vedle Kaie a ještě chvíli se tváří celkem spokojeně, až do chvíle, kdy se ho Kai zeptá. Najednou je zase trochu nervózní a …ano, nejspíš se stydí už teď.
"Asi bych měl co?" Zeptá se a hned jak mu dojde, jak jeho otázky musela znít, upřímně se rozesměje a prohrábne si vlasy.
"Myslím, že to dopadne tak, že vytočím číslo a rychle to položím." Dodá ještě, vtipkujíc na svou vlastní hlavu a podívá se na Kaie.
"Já mám asi normálně strach." Dodá ještě, přece jen s Kaiem si o tom promluvit může, snad se mu nebude smát. Nemusel by. Cítí se v jeho přítomnost celkem uvolněně, ostatně jako vždycky, i když občas jen mlčí, jenže pro něj je to někdy opravdu příjemnější.
"Ty Kaii…" Začne pomalu, když nad tím vším opravdu přemýšlí.
"Co kdybych počkal, až budeš mít číslo i ty a zavoláme jim společně nebo..." Odmlčí se a rozpačitě si pohrává se rty.
"Je to asi blbost co?" Plácne se do čela, protože už nejspíš vymýšlí kraviny a je rád, že je tu jen on a nikdo jiný.
Rei koukne na Rukiho, když se jich Aoi zeptá, jestli půjdou taky. Ještě dřív, než zavrtí hlavou dojde mu, že to udělá začíná vnímat, jak to asi Ruki bude mít doma, stačili jen drobné náznaky.
"Možná, ještě uvidím, co se objeví do zítra." Pokrčí rameny a poslechne si jméno klubu, aby tam mohl zavítat, kdyby náhodou měl volný večer. Prudce se ohlédne, když se Aoi zeptá na přímo a obočí mu stoupne výš. U téhle debaty by úplně být nemusel. Všiml si totiž, že Kaz absolutně ignoruje holky, v podstatě tak jako on ale mnohem víc drasticky. Už jenom náznak podobné debaty by u někoho mohl vzbudit podezření a to on zrovna nepotřebuje. Raději se zase zpátky otočí k Rukimu a tak nějak doufá, že společně zmizí. Jenže jeho momentální plán zkazí jeho loučení a odchod domů. Několik dalších sekund zůstane sedět a horečně přemýšlí, jestli tu zůstat nebo se vypařit taky. Mohl by jít opačným směrem ale...
"Počkej na mě jdu taky!" Seskočí z lavičky a mávne rukou ke zbývajícím přeživším.
"Zítra se stavím pro další, tak na mě nezapomeň" Houkne ještě na Aoie se smíchem a doběhne Rukiho.
"Škoda, že se na tu party nedostaneš." Broukne s pohledem upřeným před sebe, když s ním srovná krok. Ani nepočká na Kazovu odpověď, ta je pro něj celkem jasná. Nevypadal jako někdo, kdo by neřekl věci tak, jak jsou.
"Na holky…no jak se to vezme." Začne s naprostým klidem Kaz a jen zvedne ruku na rozloučenou a už zas kouká do tváře Aoie. Některé holky se mu líbí o tom žádná, ale především obdivuje úplně jiné přednosti a ty Aoi má a vlastně všechny.
"Copak? Vadí ti, že na Tebe koukám a mám narážky? Umím to i líp ale dneska po práci jsem nějaký grogy." Řekne mu, aniž by čekal na odpověď, objede ho a mírně se skloní, aby prsty drnkl do strun a zase se narovná.
"Takže teď mě pošleš do háje nebo se mám pro Tebe zítra někam zastavit?" Pokračuje si dál přímočaře na své vlně a mírně pozvedne bradu s jasnou výzvou podbarvenou šíleností v očích.
Ruki, Kai, Aoi
Kai se zasměje stejně nervózně jako Uruha, jenom tentokrát poznámce o tom, že to hned položí. "Jenže ty máš u té svojí alespoň jistotu, že s tebou jít chce. Vždyť si pro tebe sama přišla. Ale já? Já vůbec nevím, co si myslí, vždyť jsi to dneska viděl." Řekne mu a nějakou chvíli jdou vedle sebe zase mlčky. Až do okamžiku, kdy se ozve Ty, Kaii.
"Hn?" Hned k němu stočí oči a poslechne si jeho návrh. A pak se hlasitě rozesměje spolu s ním.
"Víš co? Uděláme to takhle. Zítra po práci se u tebe stavím a zavoláme jim. Možná... bychom u sebe mohli přenocovat?" Navrhne mu. Už jeden u druhého dlouho nespali, ale jejich rodiče se dobře znali a nebyl v tom žádný problém. Naposled spali všichni tři u Reie, ale to už je skoro tři týdny. A všichni teď měli dobré výsledky. Nakonec dojdou až ke Kaiově domu, který je jako první a zpoza plotu už na ně mává jeho babička a zdraví je. Oba na ni křiknou v odpověď a pak se Kai s Uruhou rozloučí.
"Tak zítra. Zavolej mi, jestli můžu, vezmu si věci do školy." S dalším širokým úsměvem je pryč. Ruki počká, až ho Rei dojde a po jeho boku vykročí směrem, kde bydlí.
"Je to daleko..." Odtuší mu, jako by ho snad Reita vyprovázel domů, ale spíš ho zajímá, kde se od něho oddělí. Tedy zajímá... jako by to nebylo jedno, kde tihle cizí kluci bydlí? Po Reitově poznámce jen na chvíli skloní hlavu a převaluje slova na jazyku. Křiví u toho rty.
"Ne to by neprošlo. Mohl bych lhát, že jsem někde jinde, ale... není teď momentálně nikdo, koho by rodiče tak znali." Řekne mu po pravdě. +Protože jsem všechny naschvál odehnal, abych měl klid.+ Doplní si v duchu. Nehodlá si stěžovat nebo se litovat.
"Myslím, že budu trávit večer děláním, že něco dělám." Řekne znovu po pravdě a pousměje se. Dívá se všude okolo jenom ne na něj. Není na tom teď se známkami bídně, do práce taky chodí, ale...mami, jdu do klubu? To by byl kravál. Jak on by šel... Aoi si mezitím poslechne všechno, co se mu Kaz rozhode prozradit a nechá ho to ledově chladným. Kdo ví, kde u tohohle kluka končí legrace a začíná pravda?
"Narážky mi nevadí, ale mojí holce by mohly." Řekne mu na rovinu. Mohl by si taky přisadit, že půjde, ale leda s ní, jenže proč by si nemohl jednou za čas dopřát pánskou jízdu?
"Oukej půjdu s tebou. Nějak jí to vysvětlím." Potvrdí mu nakonec. Však se Kimiko může věnovat celou sobotu a neděli po večerech.
"Potkáme se u obchodního centra. V osm?" Navrhne. Zatm ho nezná dost na to, aby mu vykládal kde dělá a Kaz mu tam tropil ostudu nebo nedej bože chodil až k němu domů. Podle toho, jaký je teď šílenec... Znovu se na něj usměje a podá mu ruku na rozloučenou.
"Tak zítra." Napadne ho, že se asi nepředstavili, ale po představování s klukama si najednou vůbec není jistý. Buď jak buď, jeho jméno už neví.
Reita, Uruha, Kaz
Uru se samozřejmě rozesměje s Kaiem, protože to vážně znělo hodně divně. Jenže prostě do toho nechce jít sám, pořád si tím není vůbec jistý. Hlavně co bude říkat a co pak bude dělat, až ji někam pozve, v tomhle je opravdu ztracený případ. Pak přijde Kai s návrhem a jemu se rozsvítí oči.
"To je super, hned to doma domluvím, zítra by neměla být Yoko doma, takže bude klid. Koupím něco dobrého a kouknem na nějaký film." Protočí očima v sloup, moc dobře ví, že by si jeho sestra nenechala ujít ani jedinou možnosti se do nich pěkně strefit.
"Já myslím, že máma nebude proti…bude pátek." Dodá ještě a zatím mu úsměv z tváře nemizí.
"Tak ahoj zítra." Křikne na něj ještě, mávne jeho babičce a vydá se taky domů, aby nebyla hrůza, že jde pozdě. Mám by ho přetrhla, kdyby se zpozdil o minutu, pustí ho skoro všude ale prostě musí chodit včas.
"Daleko? Proč nejdeš autobusem...?" Zeptá se Rei Rukiho, když kráčí po jeho boku a sám úplně neví, jakou nenápadnou výmluvu použít, aby ho mohl doprovodit až domů. V hlavě se mu totiž spřádá plán na zítřejší večer. Není si vůbec jistý, proč ho zaujal právě Ruki ale hodlá to, co nejdřív zjistit, buď se do toho zaplete ještě víc nebo zjistí, že je to blbost. Vždycky jsou dvě možnosti.
"To nevadí, zas tak domů nespěchám a vyhnu se nádobí aspoň." Zahraje to nakonec na domácí práce ale i jemu to přijde pitomé.+Taky jsi mohl vymyslet něco lepšího!+ Skoro by se plácnul do čela.
"Ty to máš doma hodně přísný co?" Zeptá se s jitým zaujetím, když se na něj dlouze zadívá. On to má doma celkem v pohodě, dokud jsou známky v normálu, a když je nějaký průšvih přijde děda, který se za něj přimluví, i když on by si své průšvihy klidně odpykal, často ale ani nedostane příležitost.
"Ty Ruki.." Začne pomalu a chvíli si okusuje odvrácenou tvář zevnitř, jakoby si nebyl jistý, jestli to chce říct.
"A v neděli by ses odpoledne ven nedostal?" Zeptá se ho, když se na něj znovu podívá a už si strká další cigáro do koutku, je z něj nervózní a to se mu děje málokdy.
"Totiž v centru je takový malý festival hudby, céděčka nástroje a tak…kluci tam jdou v sobotu ale já budu u babičky." Začne mu to rychle vysvětlovat, aby si nemyslel…+a co by si měl vlastně myslet?+
"Vypadal jsi, že tě hudba zajímá." Narazí na jeho výraz, když Kai zmínil bicí. Jasně, všiml si.
Kaz ještě chvíli vyčkává, co mu k tomu Aoi řekne, když si znovu cvakne z placatky. Je to dobrý…trochu ostřejší ale to mu nikdy zrovna nevadilo. Nespokojeně mlaskne, když se dozví, že Aoi nějakou tu kačenu má. + A to vadí?+ Proběhne mu hlavu pobaveně.
"Tak jí to neříkej" Vyřeší to bez váhání s pokrčením rameny a rozesměje se upřímně. Pak ale přijde Aoiho souhlas a v očích mu zasvítí.
"Tak okey, zítra v osm počkám tě tam; holku nech doma." Připomene mu ještě s varovně vztyčeným ukazováčkem, protože se přece nebude tahat ještě z nějakou holkou, to je jasné. Přišlápne hranu skatu, aby ho položil na zem a podá mu ruku.
"Tak zítra." Kývne hlavou, objede ho kolem celkem bravurním obloukem a štípne ho do zadku. Za ním už jde jenom slyšet hlasitý smích a z velké dálky řev.
" Uhni almaro nevidíš, že potřebuju projet."
Ruki
"Jsou věci, o kterých nemůžu říct, že je kupuju. Jako cigára." Prozradí mu a trochu plaše se na něj usměje. Jeho kapesné není žádný zázrak, takže si musí poradit, jak se dá, když chce žít nezdravě. Pak na něj za chůze stočí oči a chvíli sleduje jeho profil, když z Reie vypadne, že s ním chce jít až k nim před dům. On mu na to výmluvu dočista skočil. Sám by nechtěl mýt nádobí, kdyby věděl, že by mu to takhle prošlo a nádobí by si tam na něj nepočkalo. A pak přijde otázka docela na tělo. Ruki jemně pootevře rty a chvíli mlčí, když za chůze zírá na špičky svých bot. Nic moc neprozradil, ale i tak je mu jasné, že kluci jako Reita žijí trochu jinak. On hold to štěstí nemá a k tomu se rodičům nevyvedl tak, jak by si představovali.
"Řekněme, že naši mají jinou představu o tom, jak vypadá slušně vychovaný mladý muž. A o mě se nedá říct, že bych ji rád naplňoval." Vlastně si za to hodně může sám, i když má někdy pocit, že oni by nebyli spokojení ani kdyby byl přesně takový, jakého ho chtějí mít. Pořád by to bylo málo. Nastraží uši, když ho Reita osloví a sám se zatváří překvapeně, když ho pozve v neděli ven. Chce s ním jít na hudební festival? On s ním?
"Proč tam nejdeš s nějakou holkou." Vypadne z něj a trochu se pubertálně uchechtne, ale hned toho radši nechá. Jednou se k němu někdo chová mile a on tohle. Reita ho překvapí podruhé, když pronese svůj dojem z něho a hudby.
"No totiž já... mám v garáži bicí. Dost slušné, jen na ně mám co chvíli zákaz." Přizná se. Možná má přísné rodiče, ale mají docela dost peněz, takže má svůj pokoj se svou koupelnou, stejně jako jeho sourozenci a dokonce tenhle hudební nástroj. S věčným embargem.
"Šel bych tam rád. Když mi to projde." Řekne mu nakonec a cesta ubíhá, až se nakonec dostanou až do jeho čtvrti. Najednou se zastaví, začne z aktovky lovit pomačkanou uniformu a rychle se rozhlédne, když ji vymění za triko. Je to takový mžik, že ho Reita ani nemůže postřehnout. Uniforma je samozřejmě pěkně zmačkaná. Zastrká si košili, upraví vestu a pokusí se to nějak zachránit, ale moc to nejde. Nakonec se zastaví před docela drahým domem a po cestičce k brance už k nim kráčí pěkná, ale přísně se tvářící žena.
"Kde se couráš?" Ozve se a pohled jí padne rovnou na Reitu.
"To je... můj spolužák... z Angličtiny." Zamumlá Ruki a už by řekl Rei, ale to není pravé jméno a máma by se tvářila divně. Tak radši neřekne žádné. Paní Takanori si Reitu prohlédne, kývne mu na pozdrav a už pakuje syna domů. Skoro u dveří mu ještě střihne jednu výchovnou, že snad hodina dávno skončila, ale je to jen taková ta jakoby facka, co pročísne vlasy.
Reita
"To je dobře, měli by Tě nechat pořádně žít." Vypadne z něj nakonec upřímně s krátkým pokrčením rameny. Žije se přece jen jednou a ne, aby to člověk strávil naháněním představ ostatních. Tak nad tím aspoň přemýšlí on sám. Trhne sebou, když se ho zeptá, proč tam nejde s nějakou holkou a ještě se uchechtne. Jemu to tak vtipné nepřijde, protože vlastně uhodil hřebíček na hlavičku, aniž by o tom věděl. Udělá krok stranou a zaměstná ruce tím, že típne cigáro o koš a pak ho vyhodí.
"Přijdeš mi jako lepší volba." Začne pomalu, ale zarazí se, jak to muselo vyznít.
"Totiž málokterá tomu rozumí a já bych si to rád užil." Zahraje to nakonec do autu se svým typicky širokým úsměvem, prohrábne si vlasy, maskujíc tak nejistotu; zahánějíc veškeré podezření, které by po jeho první odpovědi mohl mít. Přece ho nemůže veřejně pozvat na rande, to dá rozum!
"Bicí, ty máš bicí?" Zamrká překvapeně a zatváří se obdivně, i když po zákazu mu obdivný výraz zase zmizí.
"Já mám doma kytaru a hraju trochu na piano…ale chtěl bych basu…když si našetřím půlku dostanu ji k příštím narozkám." Rozpovídá se i on, když se Ruki zastaví a začne se převlékat. +Měl by se koukat jinam Reii!+ Napomene se v duchu a raději se rozhlédne po ulici. Vypadá to tu úplně jinak, než u nich. Vlastně v téhle části snad ještě nebyl. Bude to mít skoro přes celé město ale vůbec mu to nevadí. Doma asi taky budou menší protesty, přijde pozdě. Doprovodí ho až před dům a prohlédne si ho se stejným zaujetím.
"A okna máš kde? Až nahoře jako princezna ve věži, kterou hlídá sedmihlavá saň?" Zeptá ho pobaveně ale nebyl to tak úplně vtip, spíš si sonduje, kde Ruki spí v hlavě už se mu totiž rodí menší plán a hodlá ho uskutečnit, když si totiž vezme něco do hlavy…Ruki mu nakonec odpoví a ukáže na okno. Je to v patře samozřejmě, jak jinak. Těkne pohledem ke dveřím, kde se objeví jeho máma a slušně ji pozdraví.
"Tak ahoj." Houkne ještě za ním, sledujíc tu scénu s podmračeným výrazem ve tváři.
"Takhle se k němu chovat." Zabrble si pro sebe a vydá se na cestu domů. Tedy spíš na autobus a domů, jinak by dorazil až pozdě večer a to by byl opravdový problém!
Kai a Uruha jsou prostě kouzelní, jak jsou nervózní z těch svých objevů :D :33 Doufám, že to jejich přespávání klapne a hrozně moc se na to těším :D :33
Reita s Rukim jsou taky spolu hrozně krásní, líbí se mi, jak Reita před Rukim najednou ubral na drsnosti, oproti první části :33 A jsem ráda, že se Ruki trošku rozpovídal :33 Nemá to lehké, ale snad ho Rei na chvíli vysvobodí a festival jim vyjde :33
Kaz na to jde vážně přímo :D Docela Aoie obdivuju, že mu takto čelí, místo toho, aby ho taky přímočaře poslal do háje :D Hmm, asi se mu tohle jednání líbí... hm, těším se, až se dozvím i něco víc o Aoiovi :)
Reita s Rukim jsou taky spolu hrozně krásní, líbí se mi, jak Reita před Rukim najednou ubral na drsnosti, oproti první části :33 A jsem ráda, že se Ruki trošku rozpovídal :33 Nemá to lehké, ale snad ho Rei na chvíli vysvobodí a festival jim vyjde :33
Kaz na to jde vážně přímo :D Docela Aoie obdivuju, že mu takto čelí, místo toho, aby ho taky přímočaře poslal do háje :D Hmm, asi se mu tohle jednání líbí... hm, těším se, až se dozvím i něco víc o Aoiovi :)
[1]: Asi nebudu mluvit jenom a sebe, když řeknu, že mě tyhle první krůčky hrozně baví. Je to prostě úplně jiné oproti ostatním storyčkám, kde už jsou dospělí a tak nějak ví, co a jak. A tady to prostě neví nikdo, teda nejspíš kromě těch starších(Aoie s Kazem). Z druhé strany musí opravdu člověk koukat, co píše, aby to nebylo „moc“ na jejich věk. Je to parádní změna a taky nás to občas nenásilně nutí vzpomínat na svoje mládí. XD A že jsou takové debaty k popukání ale zveřejnit je opravdu nemůžu, radši!! :D:D Troch jsem se obávala, jak si k sobě budou Ruki a Rei hledat cestu, aby se neprozradilo víc. Ono to nakonec šlo úplně samo. No a Uru a Kai a jejich trable s holkami, zase se mi chce smát. Kluci jsou prostě truhlíci.
Žádné komentáře:
Okomentovat