(Uruhův pokoj)
Kai
Rei to číslo na Miu nakonec doopravdy získal. Nestačil z něj ale vůbec dostat žádné detaily ohledně toho, jak se při tom tvářila, protože sám pospíchal na brigádu s Uruhou a vypadalo to, že na večer má svoje vlastní plány. Poprvé po dlouhé době jim ani neřekl, jaké. Kai musel do své vlastní práce v pekárně, ale věci k Uruhovi už měl s sebou, stejně jako domluvu, že se vrátí druhý den na oběd. Občas to končilo taky tak, že vařila Uruhova máma a volalo se domů, že dorazí ještě trochu dýl, ale na to byl čas. Po šesté hodině už si to na kole míří před jeho dům, na zádech má batoh a v něm věci, které si z pekárny směl vzít, aby nepřijel úplně s prázdnou a taky nějaká CDčka, hry na konzoli a kdesi cosi, co by se jim s Uruhou mohlo v noci hodit. Zatím si moc nepřipouští, že důvod jejich setkání je telefonování holkám, spíš se těší na večer s kamarádem a vůbec mu nedochází, že ty holky jsou ve skutečnosti v jeho hlavě někde hodně daleko. Že se kolem nich motá tak trochu proto, že je to přece normální a dělají to všichni. Možná potřebuje vědět, že má na to, aby nějakou sbalil? Zatím si v tom směru vůbec nevěřil. Zaparkuje kole v předzahrádce za brankou Uruhova domku, je to řaďák, ale moc pěkný a vyběhne schůdky ke dveřím, kde zazvoní. Dojde mu otevřít Aya-chan. Uruhova starší sestra, ta milá, ne nijak závratně hezká, ale moc sympatická. Přesně ta holka od vedle, o jaké věčné básní. Chystá se volat Mie... trochu jiný typ... proč?
"Ahoj, Ayaka-chan." Řekne zvesela a protáhne se kolem ní do domu, očima hledajíc Uruhu. V předsíni u dveří do kuchyně se pozdraví s maminkou a mírně se jí ukloní a pak už vybíhá schody nahoru do patra, kde vrazí do jeho druhé sestry.
"Uh, gomen." Zahlaholí a chce se vrhnout na dveře od jeho pokoje.
Uruha
"Dávej přece pozor, radši ani nechci vědět, co tam budete dneska dělat, ale já mizím, takže si to užijte." Prohlásí Yoko uštěpačně, ale to už ven z koupelny vyběhne Uru v domácích kalhotách, s ručníkem v ruce a střelí po ní naštvaným pohledem.
"Ty jsi ještě tady?" Zeptá se jí otráveně a neubrání se protočit oči v sloup a koukne omluvně na Kaie, kterého už strká do dveří svého pokoje.
"Nesnesitelná. Doufám, že se brzo odstěhuje." Zamručí a hodí ručník plynulým pohybem na opěradlo židle.
"Máma bude muset za chvílí na dvě hodiny do práce, tak nám něco nachystala k večeři, jestli máš hlad." Kývne hlavou směrem k tácu a uvědomí si, že tu před ním stojí pořád jen v kalhotách.
"Ehm, kde jsem to…trochu nestíhám. Yoko i tam samozřejmě schválně vlezla." Postěžuje si a sáhne po obyčejném triku světle šedé barvy.
Kai
Yoko do něj ještě něco hustí, ale jemu to jedno, vůbec ji neposlouchá a spokojeně se šklebí. Mezitím už se objeví Uruha, ale z druhé strany, než ho čekal, skoro se ho lekne, když ho vsune do dveří svého pokoje a zabouchne za nimi. Pořád se ještě směje, když shodí batoh z ramen a hned z něj vyndá dobroty z pekárny.
"Já jsem taky něco dones." Provází to slovy, zvedne hlavu a přeostří na tác s jídlem.
"Mám hlad jako vlk." Přizná se, ale on má hlad v podstatě pořád. Postaví se, přejde k tácu a dvěma prsty hrábne doprostřed talíře, aby si sousto vložil mezi rty. Pak teprve se ohlédne po polonahém Uruhovi, který někde loví tričko. Pokrčí rameny.
"V pohodě." Zahučí cosi. Sám má na sobě kraťasy, protože je venku pořád hodně teplo a volnější černé triko, taky úplně obyčejné. Pořád ještě ozobává talíř a sem tam po něm hodí očkem, ale už je oblečený.
"Tak... se na to nejdřív najíme nebo to uděláme hned, ať máme popravu za sebou a pak... hm... když jsou všichni pryč..." Klidně by si s ním dal něco ostřejšího, ale to by museli někam pro zdroj a ani jeden nebyli dost staří. Koupila by to Aya? Nebo... přinesla by jim něco? +Kašlu na to.+ Pomyslí si, když vezme misku s nudlemi do ruky, popadne hůlky a ve stoje se začne ládovat připravenou večeří. +Hladovej bych byl stejně na nic.+ Uvažuje o telefonátu Mie. Pokud je vůbec v pátek večer doma a zvedne mu to. Převrací to ještě chvíli v hlavě, když si všimne nového CDčka na Uruhově psacím stole a s hůlkami u pusy a nudlemi visícími z nich se snaží protáhnout kolem něj a postele, až ztratí rovnováhu a málem si na ni kecne. Volnou rukou ho popadne za triko a tak tak se ho přidrží a už se zase směje jak šílenec, div se nezakucká.
"Promiň..." Mumlá, protože ho málem stáhl na sebe a samozřejmě má pečlivě naplánováno, jak večer obsadí postel první. On je tu na návštěvě a je host, no co, že tady skoro vyrostl.
Uruha
"Aaa čerstvé dobroty, tak to si nechám líbit. Já taky, ještě jsem nestihl ani nic sníst, byli jsme zase dneska trochu přesčas." Zatváří se naprosto nevině, on se pro změnu mrkne na dobroty, které přinesl Kai a zakousne se do prvního, co mu přijde pod ruku. Ono je to jedno, až zažene ten největší hlad, teprve pak si začne vybírat pečlivěji. S plnou pusou už kouká na Kaie, který se ptá a jen pokrčí rameny a málem smíchy vyprskne všechno, co v ústech má, dle jeho názoru, už odpověď není potřeba.
"Pořád mám z toho volání stejně blbej pocit a upřímně se chvilkami modlím, aby mi to nevzala."Prozradí mu, když požvýká první sousto a začne se ládovat znovu. Tohle bude chvíli trvat, než bude jeho žaludek aspoň trochu spokojený. Přeostří na něj, když padne poloviční návrh a v očích mu nadšeně zasvítí, protože on si pro případ nouze něco nechal od Ayi koupit a když nebude nikdo doma… Než ale stihne cokoliv Kai ho popadne za triko a málem ho stáhne sebou na postel. Zapře se koleny o hranu mezi jeho nohama s jednou rukou na jeho rameni a druhou zapřenou o zeď za ním. Jen tak tak to ustál a nedopadl na něj. Pomalu shlédne dolů a chtěl by mu vynadat, co zas blbne, že mu málem ublížil nebo tak něco. Místo toho mu shlíží do tváře a na několik sekund se na té jeho mihne překvapený výraz. Najednou ho totiž polilo horko, když si uvědomil, jak mohli skončit a v hlavě se ten obraz živě promítne. Párkrát zamrká a rozesměje se také, i když uvnitř sebe dost zmatkuje, protože to bylo…no minimálně divné.
"Ehm v pohodě, málem jsem sice dostal infarkt ale dobrý." Pokusí se znít úplně neutrálně, ale úplně svůj hlas neovládne a objeví se v něm náznak rozpaků, k jeho štěstí tváře nezrudnou. Počká si až ho pustí a vydá se ke skříni, teď už toho panáka opravdu potřebuje.+Co se to se mnou děje?+ Probíhá mu v hlavě a sáhne na dno skříně, kde má směsku všeho, od časopisů, přes nějaké písničky, se kterými trénuje na kytaru až po…a hele dvě jinak barevné ponožky, čisté naštěstí. Ze dna vyhrabe lahev rumu a ukáže ji Kaiovi.
"Bude párty?" Zeptá se s blýsknutím v očích a prudce sebou trhne, když se ozve hlas mámy zpoza dveří, že už tedy jde. Málem tu flašku rychle hodil zase zpátky anebo skrze okno.
Kai
"Tak jim prostě zavoláme, až se na to budeme cítit. Za chvíli." Řekne mu s plnou pusou, protože už do sebe láduje další sousta a volnou rukou převrací nové CD. Když ale zmerčí Uruhu u skříně, misku odloží, v tu ránu je u něj, zapře se mu dlaněmi o ramena a levou ruku natáhne přes něj a dolů, aby se v tom taky přehrábl.
"Hehééé, co tady všechno máš? Určitě nějaký časopisy, že jo?" Míří na velmi konkrétní časopisy a v podstatě na něj nalehl horní polovinou těla, jak se přes něj snaží vidět na jeho tajné poklady. Kai byl vždycky jako velké voda a moc nerozmýšlel nad tím, co právě dělá. Nemá ani ponětí o tom, co se Uruhovi před chvíli honilo v hlavě, za to ví, že jemu se nikam volat nechce, že se těšil sem a že takhle se cítí spokojený. A pak spatří tu lahev, co mu Uruha ukazuje a hned po ní sáhne a narovná se. "Ty tady máš rum???" Zubí se na něj a čte si etiketu.
"Škoda, že se tvoje mamka vrátí tak brzo, co? Musíme dávat bacha." V očích mu jiskří, ale samozřejmě, že bude párty! Ozve se hlas paní domu, Uru mu lahev prozřetelně vytrhne a hodí ji do skříně, div ji nerozbije a oba vykoktají Na shledanou a u toho se začnou zase hlasitě smát. Prostě puberťáci. Kai si zrovna zajíždí dlaněmi do vlasů a hledá očima misku, jako že jenom jí, ale dveře se neotevřou. Nakonec se vrátí k batohu a vydoluje z něj telefon a číslo.
"Jdu to udělat hned." Oznámí z ničeho nic plný odvahy a číslo vyťuká. Pak na něj zůstane zírat a prstu se moc nechce ťuknout do tlačítka Volat. Zalétne k němu očima a dlouze se nadechne. A pak ho zmáčkne. Jasně se třesoucí rukou zvedne teledon k uchu a málem omdlí na místě, když se na druhé straně ozve hlas Miina otce. Je to pevná linka, ne její soukromý telefon!!! Proč dala Reiovi tohle číslo? Dvě vteřiny bojuje s touhou prostě zavěsit a pak se omluví, že to byl omyl a položí to.
"Tohle nedám." Zamumlá a je celý bledý.
Uruha
Zarazil se v půli pohybu, když se Kai nakláněl přes jeho záda a zase to všudypřítomné horko. +Měl bych tu asi vyvětrat!+ Napadne ho úplně pitomě, ale samozřejmě, že to nemá nic společného s tím, jaká teplota panuje v pokoji. Tváře už mu opravdu zrudnou, když si představí úplně šílené věci; například, že se mu líbí, že je tak blízko a k jeho štěstí to může Kai přisoudit tomu, jak se ozvala máma. Po tom se však rozesměje společně s ním.
"V té skříni…" Vydoluje ze sebe jako první, ale znovu ho přepadne záchvat smíchu.
"....už nic jiného není!" Pokusí se ho přesvědčit ale samozřejmě, že by se tam jeden, dva konkrétní časopisy našli, tomu přiznávat nehodlá. Zrovna se chystá otevřít lahev, když se Kai rozhodne, překvapeně k němu zalétne pohledem a prsty mu zmrznou na víčku.
"Hodně štěstí." Popřeje mu upřímně, jen pohybem rtů, aniž by vydal jakoukoliv hlásku a napatě sleduje, co se bude dít dál. Hovor je dost krátký a on se rozesměje znovu.
"Ty jsi ještě větší hrdina, než já." Strefí se do něj a smíchy se poskládá na zem do sedu. Tohle bylo prostě dobrý.
"Po tomhle mě přešla odvaha úplně." Vypadne z něj, když se mu podaří popadnout dech; lahev otevře, aby si řádně přihnul, hned na to se rozkašle znova, protože se mu chtělo zase smát. Nakonec se vysouká zase na nohy, když vidí jak je Kai bledý, přejde k němu a vtiskne mu lahev do dlaně s rukou na jeho rameni.
"Na, dej si na kuráž, pak nám to třeba půjde." Kývne hlavou na potvrzení vlastních slov a přejde k přehrávači, aby pustil hudbu, co ta zrovna má.
"Přinejhorším řekneme v pondělí Reiovi, že jsme se nedovolali." Pokrčí rameny s krátkým zasmáním a zase hrábne po nějakém kousku a dá si ho do pusy.Do toho volání se mu vůbec nechce, buď nebude volat střízlivý anebo se k tomu vůbec nedokope.
"Nezahrajeme si radši něco?" Vymýšlí vše možné způsoby, jak na ty telefonáty úplně zapomenout. Však co, zítra je kdyžtak taky den, radši si užije pátek s Kaiem, než se stresovat.
"A neškleb se pořád." Dodá ještě, když vidí, jak se Kai tváří a s nevinným výrazem po něm mrskne menší polštářek z postele. Samozřejmě se trefí do hlavy a vytvoří mu tak ve vlasech hezké vrabčí hnízdo.
" Dobrý,ještě pořádné oblečení a můžeš na koncert."
Kai
Ještě pořád silně konsternovaně hledí na Uruhu, který se může strhat smíchy, než telefon odhodí k němu na postel a rozesměje se společně s ním.
"Co bys dělal ty, kdybys měl na uchu jejího tátu?" Brání se a převezme si od něho lahev. Hned se z plna hrdla napije, ale to neměl dělat, protože se prudce předkloní, rum mu jde i nosem, jak to pálí a snaží se nepoprskat všechno v okruhu dvou metrů. Oči mu slzí, napůl se směje a na půl brečí a už se zase oba řehtají jak koně. Za chvíli na ně vlítnou ségry nebo přijde domů Uruhův táta a bude to pravé tóčo.
"Hlavně bych fakt rád věděl, proč mu Mia dala číslo na pevnou linku. Byl to naschvál?" Je vidět, že se v holkách vůbec nevyzná a že naprosto netuší, co mělo tohle znamenat. Byl to nějaký pitomý test, jak si poradí s rodiči? Nechtěla s ním mluvit? Bála se s ním mluvit? Tak jak to bylo??? Nejradši by s ní zatřásl, jen co ji uvidí. Uruha má pravdu, kašlou na to.
"Máme lepší věci na práci, než holky!" Pronese odhodlaně a přesvědčeně, zatímco Uruha pouští hudbu. Hned na to přikývne a ještě pořád rozmrkává první doušky, ale už si lahev zase naklání ke rtům. Ještě trošku...
"Jasně, dáme si FIFU?" Jak kdyby toho fotbalu neměli ve škole dost.
"Nebo Takken?" Do hlavy ho praští polštářek a on zase vyprskne.
"Jo, ale zapomínáš, že já budu za bicíma, můžu si klidně vypadat blbě, protože nebudu vidět, ale co budeš dělat ty, kytaristo?" Odloží lahev a už míří k němu s úmyslem dát mu co proto. Rozesmátě po něm skočí a cuchá mu ty jeho ještě vlhké vlasy.
Uruha
Dokonce to i chvíli vypadalo, že by nad výběrem her mohl opravdu přemýšlet. Jasně, že by šel do FIFY, to je taky pěkně blbá otázka. Fotbalu přece není nikdy dost. Už se pomalu otočil a začal pouštět konzoly, aby si opravdu mohli zahrát, nejspíš by se i napil, kdy mu to Kaii nevrátil i s úroky.
"Hej, já přece vždycky vypadám dobře i po ránu, na to jsi zapomněl!!" Brání sám sebe a svůj vzhled. Kdyby tu byl kdokoliv jiný, nikdy by to neřekl, ale je to jen Kai a před ním, klidně může cokoliv. Snažil se mluvit naprosto vážně, dokud taky nevyprskne smíchy a začne se otáčet jeho směrem. Vůbec si nevšiml, že po jeho trefě Kai zamíří k němu a hodlá se mu očividně pomstít.Plynulým pohybem sevře prsty jeho triko a se širokým úsměvem mu podkopne nohy, aby dopadl na postel.
"Jsem vítěz!!" Postaví sám sebe na stupínek prvního místa a vztáhne ruce nad hlavu se vítězoslavném gestu.
"Tak Takkena už máme za sebou." Z televize už vyhrává úvodní znělka hry ale na tu už nejspíš taky trochu zapomněl. Momentálně se kochá poraženým Kaiem na své vlastní posteli. Na dveře se v tu chvíli ozve zabušení a hlas Ayay, jestli by se nemohli trochu ztlumit, že se potřebuje učit.
"Stejně už to máš našprtaný." Křikne na ni zpátky Uruha a dokud někdo z rodičů domů chce si to pořádně užít. Za jak dlouho se mu to zase poštěstí, máma bývá doma skoro pořád a je v práci, když je on ve škole a táta, ten zase chodí hodně pozdě večer a odchází před polednem.
"V té posteli ale dneska spím já, je ti to jasný?" Upozorní ho ještě s prstem namířeným na svou hruď, moc dobře ho zná a nepochybuje o tom, že se mu do ní á v plánu nakvartýrovat, nebylo by to poprvé a teď se tam taky válí a je…+Ne roztomilý určitě ne!+ Zarazí se uvnitř své hlavy a mírně nad podobnými myšlenkami stáhne obočí k sobě. +Měl bych přestat pít?+ Přidá si ještě poznámku, jakoby za sebou měl ty lahve dvě a ne dva loky.
Kai
Tak tohle opravdu nečekal. Vůbec nechápe, jak to Uruha udělal, ale skolil ho tak čistě a elegantně, že neměl vůbec šanci zareagovat a cokoliv proti tomu udělat. Matrace se pod ním zhoupne a už se válí v jeho peřinách. Prý Takkena mají za sebou?? To se ještě ukáže! Chtěl se hned hrabat zpátky a něco mu provést, prostě se s ním začít prát, ale okřikne je Aya, on trhne hlavou prudce do strany po jejím hlase a hlasitě se směje dál, když ji Uruha odpálkuje. Ona kupodivu odejde, na místo, aby na ně vlítla a pořádně jim vynadala a tak jí ani Kai víc nevěnuje pozornost. Jenže Uruha si s tou postelí pěkně naběhne. Kai se mu chvíli dívá do očí, pak se mu úsměv začne rozlévat po tváři a on se na posteli začne zadkem posouvat dozadu. Kousek, ještě víc a ještě malý kousek a už sahá po lemu jeho peřiny, aby pod ní zaplul hladce jako mýdlo. V tu chvíli je uložený ke spaní, tiskne okraj peřiny k nosu a culí se na něj, nevinnost sama.
"Ne! Myslím, že už mě odsud nedostaneš. Mohl bych po tobě ještě házet oblečení a ty mi můžeš donést jídlo." Diktuje mu.
"A ovladač." Myslí ten od konzole, ale chruje se mu v posteli jako by si hledal lepší polohu a rovná si pod hlavou jeho polštářky a kupodivu najde i plyšáka.
"Jé hele, toho jsem neviděl celé věky. Ty ho vždycky schováváš, když k tobě přijdeme?" Dobírá si ho. Uru nechce, aby s Reiem viděli, že je ve svém věku pořád na hračky?
"Aww Uru-chaaan, to je kawaiiii..." Dělá na něj ze svého místa a plyšáka si podrží před očima, aby ho vzápětí políbil. Udělá to hlasité mlask a hned po něm kouká, co on na to.
Uruha
Výraz mu začne s každým Kaovým slovem pomalu opadávat. Začíná mu docházet, jak moc těžké ho z tama bude dostat. Naběhl si sám a prostě se plácne do čela, protože tohle ho vůbec nenapadlo. Ale mělo!! Jak se Kai dostane pod peřinu, už ho odtud nedostane ani párem volů.
"Tak to je konec." Broukne si pro sebe s protočením očí v sloup a už začíná horečně přemýšlet, jak to zpod peřiny vypakovat.
"To není fér, já přece nebudu spát na zemi." Zamručí skoro až nešťastně, když vytáhne jeho plyšáka!!! +To neee!!+ Proběhne mu hlavou vyděšeně, tole přece neměl nikdo vidět. Jeho tajná srdcovka a on ji našel a ještě mu ho oslintává. Tváře mu mírně zrudnout, když si uvědomí, že ho našel u něj v posteli, takže to pravděpodobně nějak nezakecá ale musí mu ho dostat z rukou a to hned.
"Ne, neschovávám ale přece ho nevyhodím! Vždyť to byl dárek, nejspíš mi spadl z poličky." Snaží se hodně neobratně bránit a vůbec mu to nejde. Nakonec to vyřeší po svém. Prostě skočí na postel a začne se sním o plyšáka přetahovat a snaží se ho minimálně ulechtat, aby ho pustil a v tom lepším případě opustil JEHO postel.
"No tak Kaii, dej ho sem." Přemlouvá ho u toho už trochu zadýchaně, snaží se tak nějak udržet nad ním ale postel je malá a každou chvíli mu z ní sklouzne koleno, jak se snaží zapřít. Plyšák najednou povolí, když to nečeká a on se sesune nad Kaiovo tělo zapírajíc se předloktími vedle jeho hlavy. Kouká mu zblízka do očí a prudce oddechuje po tom šíleném zápase s mírně pootevřenými rty. Úsměv mu z tváře opadl jak mávnutím kouzelného proutku a tep se mu zvedne o sto procent. Je tak hrozně blízko, nikdy si nevšiml, jak mu oči kouzelně svít, když se směje…
"Ehm." Vypadne z něj úplně pitomě a není schopný se zvednout. Ne, že by neměl síly ale ...nechce!
Kai
"To bych si pamatoval, kdybys ho tam měl na výstavce." Pořád se směje, ale to už je Uruha v posteli taky a tahají se o tu hračku jako malé děti. Teď to není o tom, kdo ji bude mít a proč, je to o principu!
"Nedám, nedám!" Křičí a brání se, ale už ho hrozně bolí břicho od smíchu. Aya zabouchá pěstí do zdi, ale on to nevnímá. Přetahuje se s ním do okamžiku, kdy plyšák proklouzne Uruhovi mezi prsty, Kaiova ruka sebou trhne dozadu a Uru skončí nad ním. Trvá to ještě několik vteřin, než se přestane tak moc smát a uvědomí si, že za normálních okolností už by od sebe byli asi tak na dva metry daleko. Jenže... i on je udýchaný, jeho oči se usmívají a do tváří se mu začne hrnout červeň. Kdo ví proč se mu před očima promítne Uruhova tvář ze včerejška, kdy tak pokukoval po té holce, červenal se a plaše se usmíval a... jak z něj nemohl spustit oči a dumal nad tím, proč se mu tak líbí, když ho takhle vidí a najednou... cvak. Nedalo se říct, že by nebyl na holky, byl a hodně. Oba byli. Jenže asi nejen to. Teď mu začíná docházet, že když budou mít někteří kluci dostatečně silné kouzlo, mohli by se mu do hlavy tlačit taky. Ale Uru? Jeho kamarád z dětství? Není to spíš kvůli tomu? Není... je prostě krásný. Z ničeho nic ho napadne věc naprosto nejšílenější. Ověří si to a hned. Má prostě takové záchvaty neplánované odvahy, jako když před chvílí volal Mie. Mírně se nadzvedne, když odlepí horní polovinu těla od postele a zatne při tom svaly na břiše a přitiskne svoje rty na ty jeho. Buď se nic nestane a to nějak uhraje nebo.... jenže jím projedou nečekané pocity, po páteři mu sjede zamrazení, všechny chloupky v těle se mu postaví a žaludek převrátí vzhůru nohama. Překvapeně zamrká, ale jen vsune levý loket pod sebe, aby na něm udržel váhu a odmítá se jeho rtů vzdát.
Já z těch kluků nemůžu, oni jsou vážně pubertální paka :'DD Ale jsou skvělí, nasmála jsem se od začátku do konce :D Líbí se mi ty jejich potrhlé scény, jak jsou protkané tím "vážnějším" přemýšlením :33
Aww, ten konec byl sladký, Kai a jeho návaly odvahy jsou super, a jsem moc zvědavá na pokračování :33
Aww, ten konec byl sladký, Kai a jeho návaly odvahy jsou super, a jsem moc zvědavá na pokračování :33
Žádné komentáře:
Okomentovat