(hotel)
Reita
Vyplázne na něj jazyk, když se do jeho ruky trefí, jen částečně. I po ránu má celkem dobré reflexy a teď je na ně patřičně pyšný. Jakmile zmíní horory, neubrání se úšklebku.
" No jasně a pak se ode mě neodlepíš, jak se budeš bát..." Opáčí mu bez přemýšlení, než posledním lokem dopije i on své kafe. Odloží hrnek na stolek před sebou po jeho vzoru, no on to rozhodně umývat nebude. Vždycky se najde někdo, kdo to milerád udělá, v tomhle je příšerný a ví to o sobě. Sleduje, jak se začíná sbírat z pohovky a v hlavě má další myšlenku. Když už, tak už, maximálně dostane facku nebo něco podobného a to....jo, to ustojí.
" Ano, to máš pravdu, to se uvidíme..." Mrkne na něj, když si nechá s klidem rozcuchat vlasy, protože s nimi ještě nic nedělal od té doby, co vstal, takže jim to vůbec neuškodí. Zvedne se na nohy, s mlasknutím shlédne na jeho bosé nohy a zavrtí nesouhlasně hlavou.
" Nepoučitelný jako vždycky!" Nečeká na nic, neříká nic, jen ho znovu popadne do náruče s napnutím svalů a koukne mu zblízka do tváře.
" Bych dostal pěkně do zubů, kdyby kluci zjistili, že se o Tebe málo starám.." Obhájí své gesto bez obtíží, než se rozejde směrem k jeho ložnici. Opravdu ho tam hodlá odnést a je mu celkem jedno, jak to bude vypadat nebo jak moc se bude bránit, je připravený celkem na všechno.
" Pochybuju, že tam máš nepořádek... "dodá ještě s úsměvem a loktem zmáčkne kliku, než se do dveří ramenem opře. Skousne si spodní ret, když mu pohled padne na jeho rozestlanou postel. Rozejde se bez váhání jejím směrem a velmi pomalu a obezřetně ho do ní položí, ještě chvíli se nad ním sklánějíc, aby ho mohl pořádně přikrýt.
" tak teď je to ideální..a bude ještě lepší, až Ti dojde, že samotnému je Ti v ní smutno.." Prohodí naprosto klidně, jakoby nemyslel nic konkrétního a líbne jej do vlasů, aniž by nad tím příliš přemýšlel.
"Hezky se vyspi Ruki-chan a sladké sny.." Popřeje mu, když se narovná a otočí se k odchodu.
Ruki
Snaží se nedělat pro sebe obličeje, když mu Reita říká něco o tom, že by se zrovna on měl bát hororů, ale už v té vteřině, kdy stojí naproti němu, je mu jasné, že to s tím nošením myslel vážně. Jen pootevře rty a v další chvíli už se ho zas drží kolem krku. Odpor je marný, to je mu jasné... Tiše se zasměje jeho vlastní obhajobě svých činů. V dalším okamžiku už se otevírají dveře do jeho zapůjčené ložnice, kde samozřejmě panuje pořádek, až na ty věci, které ze sebe shodil včera večer, na jednu neuspořádanou hromadu. Možná jsou ještě mokré... trochu provinile dělá, že je nevidí. Reita ho pomalu položí do postele a on se ho zvolna pustí. Už má vlasy rozprostřené na polštáři, když ho sleduje, jak ho přikrývá a při jeho poslední větě ho píchne u srdce. On to nevzdal... pořád doufá... to proto ta změna jeho chování? Nádech do plic ho nebývale bolí. Přivře oči pod tím něžným gestem polibku a pak už sleduje jeho záda.
"Reita-kun!" Zavolá za ním tiše a honem se kousne do rtu.
"Mohl bys zatáhnout ty závěsy?" Požádá ho ještě nevinně zpoza přikrývky, kterou si drží konečky prstů až u nosu. Počká, až to udělá, skoro ho zase nechá odejít a pak se znovu nadechne.
"A co ten horor?" +Ty jsi ale pitomec Ruki!+ Obviní sám sebe.
Reita
Jeho smích mu pořád zní v hlavě, je to lepší, než kterákoliv písnička, jakou kdy slyšel.Je přesvědčený o tom, že ho nechá odejít, zavřel by za sebou dveře a před očima by nejspíš ještě dlouho měl jeho vlasy rozprostřené na polštáři, tím si je jistý. Jenže on zaslechne jeho hlas, jak na něj zavolá; chvíli si dokonce myslí, že se mu to jen zdá. Zastaví se a s naprosto upřímným úsměvem se ohlédne, když ho vidí v posteli trochu se mu zatají dech, je vážně krásný.
" Samozřejmě, nebylo by zrovna fajn, kdyby Tě za chvíli vzbudilo slunce..." Prohodí a vydá se rovnou k nim, aby zvedl ruce a dvěma trhnutími vytvoří v pokoji šero. Teď už si opravdu myslel, že půjde, jenže by se opět splet. Znovu k němu dolehne jeho hlas a musí se usmát, tentokrát o něco více.
"Je Ti jasné, že už pak neodejdu..." Neubrání se poznámce a je jen těžko říct, co všechno se za ní schovává. Neváhá ale ani vteřinu, když se rozejde k posteli a usadí se kousek od jeho ramen, aby se mohl opřít o čelo postele s jednou nohou nahoře a pokrčenou v koleni.
"Byl jednou jeden starý hotel a v něm byl pokoj, kde žil jeden velmi pořádkumilný hudebník...a kdokoliv mu v něm udělal nepořádek, tomu usekával různé části těla...no počkej to mi někoho připomíná... " Začne s nádechem pobavení a bez váhání si prsty dlaně, která je mu blíž pohrává s prameny vlasů, aniž by z něj spustil pohled.
"mmm...pořád mi to v Tvé přítomnosti nemyslí..."
Ruki
Polkne, když mu Reita řekne, že pak už neodejde. Už se totiž zase plete v tom, co včera celý den. V touze mít ho tady a dělat tyhle nevinné, ale intimní věci i přes fakt, že se pokusil udělat tomu přítrž. Radši na to nic neřekne, prostě ho nechá, aby se posadil k němu a on opravdu začne cosi vyprávět. Přetočí se na bok a pousměje se. Jenže už při té první větě vyprskne smíchy a začne se culit do polštáře, když do něj otáčí tvář, jen malý kousek od Reitova boku. Pak přijde ta část s usekáváním rukou, což je mu docela podobné a znovu se začne smát.
"Jak mám při tomhle usnout?" Obviní ho, ale to už si Reita hraje s jeho vlasy, což je dost příjemné a uklidňující na to, aby se po chvíli smát přestal a trochu se mu začaly klížit oči.
"Jak je to dál." Pobídne ho k pokračování, ignorujíc jeho větu o myšlení. Až když se znovu rozmluví, opatrně najde konečky prstů jeho bok a sotva znatelně si zasune prsty za okraj jeho kalhot. Není tu žádná látka jeho trička, kterou by mohl svírat. Přiměje se nechat víčka klesnout, je to takový Damoklův meč. Hrozně chce takhle usnout a zároveň ví, že takhle neusne, ale baví ho to.
Reita
Koukne na něj, když vyprskne smíchy a rozesměje se také, ale jen krátce a ne moc nahlas. Plácne ho téměř neznatelně po boku a chtěl se původně tvářit uraženě, ale to prostě nejde hlavně, když ho vidí, jak se culí do polštáře.
" A jak mám s takovým posluchačem vyprávět...?" Vrátí mu to i s úroky, ale stále se usmívá i jeho oči se smějí. Kdyby mohl, tak tenhle okamžik zastaví a nemusí se už dít v jeho životě nic jiného. Nepřestává si hrát s jeho vlasy, sem tam mu zajede bříšky prstů i na tvář. Vidí, jak se mu pomalu klíží oči, i když jej pobízí, aby pokračoval.
" Jenže tenhle muzikant nepočítal s tím, že se mu do cesty postaví příšerka, která lepíš všechny tyhle části dohromady...a jde jí to moc dobře..." Pokračuje dál, aniž by z něj pustil pohled, je uhranutý tím, jak klidně vypadá. On sám na sobě taky cítí únavu, možná to na něj dolehlo díky tomu, jak je momentálně spokojený. Může být s ním, neposílá ho pryč, bere to jako krok kupředu a ne zpátky.
" A on se vzteká a vzteká, že se mu dílo nedaří...všude spousta krve ale příšerka ví, že když to nevzdá...." Odmlčí se krátce, když už si opírá hlavu o zeď oči má zavřené a nechává se unášet klidem panujícím kolem. Prostě nakonec usne jako první, v polosedu s rukou zapletenou něžně v jeho vlasech a druhou položenou přes prsty svírající okraj jeho kalhot. Nejspíš byl unavenější, než si uvědomoval, ale i tak se s tichým oddechováním pořád usmívá.
Ruki
Jenom k němu zvedne oči, aniž by se jinak pohl a zatváří se velmi nevinně. V prvním okamžiku nepochopí, kdo má být ta příšerka, co něco slepuje, obzvlášť, když jde o něčí končetiny. Dojde mu to až při dalším vyprávění. Je to on, kdo nadělal kolem sebe spoustu krve a Reita, který to stále odmítá vzdát. Nakonec Reita usnul dřív, než on sám, ale netrvalo mu o moc déle, usnout také. Za celé dvě hodiny se ani nepohnul, ani nevymotal prsty z jeho poutek od kalhot. Trhne sebou, když budík zazvoní, připadá mu, že spal asi dvě minuty a ne dvě hodiny, ale nedá se nic dělat. Musí vstát a začít fungovat. Je osm hodin a oni toho mají do večera hrozně moc na práci. A to neprovedly zkoušku světel!!! Jakmile mu to dojde, vytřeští oči před sebe a vymrští tělo do sedu. Jemně zatřese se spícím Reitou, který zdařile ignoruje budík a přeleze ho obkročmo na pevnou zem. V tom bordelu na podlaze hledá některé doplňky, které chce s sebou, vzápětí otevře kufr a loví v něm něco, do čeho se oblékne a když se ohlédne a on stále spí, přiskočí k němu a pohladí ho po tváři.
"Spát jsi měl v noci, ne lítat po ulicích." Obviní ho měkce, ale mračí se na něj.
Reita
Usnul ani neví jak, vlastně upadl do kómatu a to doslova. Hlavou mu probíhalo několik snů, jenže byly tolik zamotané, že z toho vůbec není moudrý. Ani budík ho z nich nedokázal probrat, ani Ruki přelézající přes něj a ani šramot kolem. Ono taky když už usne, tak většinou natvrdo. Nakonec se přece jenom začne probírat, když ucítí pohlazení po tváři a do hlavy se mu dostane jeho hlas. Trochu nespokojeně mlaskne, když si uvědomí, že bude muset přece jen otevřít oči. Nakonec se mu povede otevřít jedno a po chvilce i druhé, když nad sebou uvidí mračícího se Rukiho.
"Dobré ránko.." Popřeje mu místo toho, aby prozatím reagoval na jeho výraz ve tváři či výčitku událostí z minulého večera.
" To už je tolik hodin, že šílíš...?" Zeptá se ho klidným hlasem, když se začne pomalu narovnávat, ale jde to ztěžka, má úplně polámaná záda.
"No tohle jen tak nerozhýbu.." Broukne si trochu nešťastně, když mu dojde, jak by to mohlo vyznít a koukne na něj s naprosto nevinným výrazem.
" Ehm nic jsem neřekl." Dodá ještě s rozhozením rukou v obranném gestu.
Ruki
Oči se mu začnou nevěřícně rozšiřovat, když slyší ten komentář o šílení, ale Reita naštěstí ihned pochopí, že nemá dál mluvit a rozčilovat ho ještě víc. Ne snad, že by ho rozčiloval on, spíš ten pocit nedostatku času. Další nevěřícné ohlédnutí si vyslouží, když poznamenává něco o rozhýbávání věcí, prostě to nejde nesklouznout očima po pokrývce v místě jeho klína, ale pak jenom zavrtí hlavou. "Honem, ještě jsi nebyl v koupelně a chci tam jít hned po tobě." Vyhazuje ho z postele a sám sbírá všechno, co tam s sebou potřebuje od kosmetické taštičky po denní oblečení. Pak s ním v závěsu vykročí ke dveřím a otevře je. K jeho údivu jsou vzhůru úplně všichni, Aoi dokonce přichystaný a ostatní dva kluci sedí na gauči a snídají. Alespoň Kai je ještě v pyžamu. V prvním momentě mu ani nedojde, jak to teď musí vypadat, to zjištění se dostaví vzápětí. Zajede si dlaní nervózně do vlasů, střelí pohledem po Reitovi vedle sebe a beze slova si odloží všechny věci k nim na gauč.
"Dobré ráno." Zahučí dostatečným tónem, říkajícím Nemluvte!!! Pak si zamíří udělat ještě jedno kafe a společně s ním se vypaří na balkón kouřit. Úplně všichni si teď myslí, že se v tom pokoji něco stalo, to je jasné, viděl to na těch jejich výrazech. Tady jedna cigareta nestačí!
Reita
Radši už mlčí, když vidí, jak se na něj kouká. Takhle po probuzení mu to úplně nemyslí, ale je mu jasné, že na tohle téma radši nic říkat nemá. Neujde mu ani pohled, kterým sklouzne k jeho klínu a hodí po něm širokým úsměvem, když se začne zvedat z postele, jde to opravdu hodně ztěžka, dokonce se ozve několik zakřupání.
" Mmm nejvyšší čas se rozpadnout.." Broukne si pro sebe, když si pořádně protáhne celé tělo. Zamíří ke dveřím, málem do něj narazí, když se zastaví a nedojde mu, na co kouká, až si konečně protře oči a rozhlédne se po místnosti. Nečekaně jsou tam všichni.
"ehm" Vypadne z něj jenom, když shlédne na své polooblečené tělo a nenapadne ho nic lepšího, než si potáhnou kalhoty o kousek výš. Ruki se s přáním dobrého rána vytratí ke konvici. Koukne ještě jednou na kluky, vůbec netuší, jak se má tvářit. Nakonec jen zvedne ruce v rezignovaném gestu, pochybuje, že kdyby řekl cokoliv, bude to něco platné a raději se rozejde ke koupelně. U dveří se ještě ohlédne.
"Mě taky prosím.." Prohodí směrem k Rukimu, než zmizí za dveřmi a ozve se zvuk tekoucí vody. Už při prvním dopadu kapek se začne pořádně probírat a musí se krátce uchechtnout, když si vzpomene na výrazy všech. Nakonec vyjde po několika minutách ven s ručníkem kolem boků a druhým si suší vlasy. Zamíří rovnou k vozíku se snídaní a vrazí si do pusy rohlík, který hodlá požvýkat později, nejspíš v pokoji. Neujdou mu ale všechny páry očí na něm s jasnou otázkou.
"Co je? Bože, jste jak malí kluci.." Protočí očima v sloup, než se vypaří do svého pokoje, aby se mohl obléknout a něco udělat s vlasy.
(Konec)
Aaaaaww :33 Tak tenhle díl byl tak cute :33 Tohle mi dělá radost :33 Velkou radost :33 Reita s Rukim byli naprosto k sežrání :D A málem bych se uňuňala u Rukiho, jak se ve spaní drží Reity za poutka kalhot :33 A Reitovo hraní si s jeho vlasy... :3
No a závěr byla super tečka :D Hmm... kéž by se stalo i to, co si ostatní myslí (obzvlášť, jak si Reita potáhl kalhoty a Rukiho druhá sprcha :'D), ale budu doufat, že na to ještě dojde :33 Každopádně jsem fakt ráda, že to Rei nevzdává a že se Ruki dál mermomocí nebrání :)
No a závěr byla super tečka :D Hmm... kéž by se stalo i to, co si ostatní myslí (obzvlášť, jak si Reita potáhl kalhoty a Rukiho druhá sprcha :'D), ale budu doufat, že na to ještě dojde :33 Každopádně jsem fakt ráda, že to Rei nevzdává a že se Ruki dál mermomocí nebrání :)
Když nad tímto dílem zpětně přemýšlím, tak se vlastně dost divím, že se nám to nezvrhlo..:O Ovšem dokážu si velmi dobře představit výraz ostatních, když vylezli z pokoje. Já bych se tak tvářila taky XD no...team R x R si rozhodně ještě podobných (horších) situací ještě užijí. XD
Jin | 8. července 2019 v 8:32 |
Joooooj to je také krásneeeeee ♥ akí sú zaláskovaní, mne sa z nich normálne srdce rozbúchalo ako Reita niesol Rukiho do spálne a všetky tie dvojzmyselné zvodné slová a ako si predstavoval Rukiho vlasy na vankúši a ten božtek ♥ a Ruki, ako nechce, aby odišiel, jeho rozum mu hovorí, aby sa tomu bránil, ale jeho srdce velí inak... čítala som ďalej a musím povedať, že som z tejto časti unesená, taká intímna nežná chvíľka medzi nimi až sa mi krv meni na javoroví sirup a tak sladko ostáva v hrudi, to mi potom v hlave znie samé, jeeej a joooj a už salen škerím, keď si predstavím, akí sú zlatí, keď Ruki zastrčil prst Reitovi za nohavice a ako tam zaspali... inak ten príbeh o príšerke pozliepanej z odtrhnutých končatín, to sa nesmejte raz som videla také video tuším niečo k votrelcovi a to bolo dooosť desivé :D i keď tu to malo aj druhý význam a hlavne to bolo skvelé, ako potom spolu vyšli von a na mieste ostatných chlapcov? noooo ja by som si hneď kadejaké horúce chvílky medzi nimi predstavovala :devil smile:
[3]: Já jsem ráda, že se na sebe nakonec nevrhli hned, protože tohle tak pěkně graduje po tom nedorozumění, které mezi nimi bylo. Oba dva si toho na tomto místě hodně uvědomili a dost je to posunulo dál. Rei a jeho kalhoty - to je proste nezapomenutelné gesto a chudák Ruki z toho vykouřil krabičku cigaret hned po ránu, ale docela bych chtěla vidět do hlavy klukům a slyšet jejich tajné drbání, když tohle viděli XD Úplně vidím RxR jak se tváří jako mistři světa a že nic a za rohem nahazují připitomělé, zasněné úsměvy XD
Žádné komentáře:
Okomentovat