(hotel)
Reita
Celou noc se spíš převaloval v posteli a snažil se nemyslet na to, co všechno se včera stalo. Vlastně se to úplně dokonale prostřídalo. První si nebyl jistý, když už si byl jistý a spokojený... ne, šťastný ....prostě se to posralo, jinak to ani nazvat nejde. Nakonec asi v pět ráno, se posadí na postel s jednou nohou pokrčenou v koleni, o které si opírá loket a vloží si obličej do dlaně. Rozhodně dneska nebude vypadat bůhví jak dobře. Dlouze vydechne, než se konečně donutí zvednout z postele a zamířit do koupelny. Je si jistý, že už by stejně neusnul a válet se mu nechce. Dokonce přemýšlí, že by si šel zaběhat a pak trochu procvičit prsty na kytaře. Ano, to je dobrý plán. Rozhlédne se po pokoji, bordel se sám neuklidil, což je dobře a přemýšlí, co si oblékne. Nakonec se ale přistihne, že kouká pět minut do zdi a jen stojí s rukama podél těla. Dlouze se nadechne, když se natáhne pro bílé volné kalhoty, na triko momentálně kašle, kluci stejně budou vstávat až za pár hodin, tak co. Najde svůj telefon, aby si mohl připojit bezdrátová sluchátka, vloží pecky do uší a vyjde do společné místnosti, kde postaví na kafe. Pak už jen hypnotizuje konvici s dlaněmi opřenými o desku, ale ani podupávat nohou do rytmu se mu nechce, je nějaký bez nálady a to mají mít dneska koncert, bude se muset dát do pořádku a to hodně rychle.
Ruki
Jak si večer slíbil, tak udělal a nařídil si budíka ještě před pátou. Měl v plánu se pořádně umýt a pak si ještě lehnout. Podařilo se mu nikoho nevzbudit a když Reita vycházel z pokoje, voda už netekla, už se sušil a ani on neslyšel jeho. Na sobě má jenom černý župánek, co si s sebou vozí, protože mu ty hotelové nejsou příjemné, přes ramena má ručník, aby mu vlasy nemáčely oblečení a zrovna potichu koupelnu opouští, když mu dojde, že cítí vůni kávy. To přece není možné, všichni vypadali večer na umření, musí přece spát. Tohle by nezvládl ani Aoi. Kradmo se rozhlédne kolem, nakročí víc do chodby a nakonec mu nezbude, než tou místností projít. No tak se prostě pozdraví a zase zmizí. Jenže ze všech členů kapely tam stojí zrovna Reita, zády k němu a dlaně opřené o linku. Asi neslyší, nebo přemýšlí. Mohl by tiše projít za jeho zády a vypařit se. Mohl by dojít k němu a dotknout se ho.... mohl by udělat asi tisíc věcí, ale nejvíc by se měl omluvit. Nadechne se, nervózně zacvičí prsty a vykročí k němu. Opatrně se dotkne jeho ramene a počká až se otočí a vezme ho na vědomí. Sám se bokem opře o linku a pokusí se nezaložit si ruce na prsou, aby nevypadal nepřístupně.
"Reita-kun..." Začne, opravdu moc se mu snaží dívat do očí, ale je to těžké. Nakonec se mu prostě ukloní a ještě v úkloně mu řekne.
"Omlouvám se za svoje neurvalé chování. Měl jsem domyslet, jaký dopad by mohla mít moje slova na kohokoliv a nebylo fér se k tobě takhle zachovat." Řekne mu, narovná se a odlepí se od linky, aby to víc neprotahoval a netrápil ho.
Reita
Sleduje, jak v konvici bublá voda. Nikdy si moc nevšímal, jak ti bublinky hezky jedou nahoru a dolů. Teď na ně má rozhodně čas i náladu. Vůbec netuší, jak se dneska bude soustředit, nejradši by se na to všechno vykašlal, ale nemůže. Slíbil Aoiovi, že to neudělá a kluci by mu to taky neodpustili. Zanadává si v duchu a jen pohne rty, protože rozhodně nehodlá nikoho vzbudit. Je rád, že tu nikdo není. Zrovna, když konvice cvakne, ucítí na svém rameni ruku. Trhne sebou prudce, dokonce i drcne do hrnku s nachystanou kávou na zalití a ten se převrhne s cinknutím a jeho obsah se vysype, částečně na linku a částečně na zem.
" Do háje.." Broukne si pro sebe, když vytáhne sluchátka z uší a podívá se, kdo že se tu v tuhle hodinu promenáduje. No jistě k jeho štěstí je to Ruki a ještě se mu tu omlouvá.
"Nemáš se za co omlouvat, řekl jsi mi jak to je...to, že jsem to neunesl, tak jak bych chtěl, je moje chyba.." Odpoví mu prostě, tváří se naprosto normálně, jen jeho oči prozrazují, že bolest je pořád přítomna a ještě nejspíš dlouho bude.
" Normálně jsi mě odmítnul, tak za co se omlouváš?" dodá ještě, ale do očí už mu nekoukne, jen zajde pro smetáček a lopatku, vrátí se k lince a dřepne si, aby po sobě mohl uklidit.
Ruki
Po narovnání zad stočí oči k jeho hrnku, co se převrhl. Poslouchá jeho slova a jak se Reita vzdálí pro smetáček, sám jeho hrnek postaví a kdo ví proč mu do něj připraví novou kávu. Samozřejmě, že ví, jakou pije. Sáhne taky po konvici a kafe zalije.
"Tohle už prosím tě nevylévej." Odignoruje jeho konstatování a natáhne se nahoru do linky pro hrnek i pro sebe. Proč je k čertu všechno tak vysoko. Podaří se mu jeden ukořistit a udělá si kafe i pro sebe. Chtěl sice ještě spát, ale... to nejspíš stihne taky. Je pět... zatímco čeká, až se uvaří další várka vody, obejme si tělo rukama. V tom župánku je docela zima a nohy má taky na boso. Po očku ho sleduje, jak to všechno zametá a douklidí. Pak zalije i vlastní hrnek a nakonec si zajede dlaní do vlasů a těžce si povzdechne. Necítí se dobře. Dneska to bude neskutečně vydřený koncert. +Všechno jsi mi to uvěřil... nepoznáš, co mám uvnitř. A je to dobře...+ Pomyslí si a pomalu se otočí čelem k němu.
"Nevstáváš s kocovinou nějak moc brzo a nějak moc v pohodě?" Přivře na něj z ničeho nic oči.
Reita
Vzhlédne směrem k němu, když mu chystá nové kafe. I kdyby nechtěl, prostě se musí pousmát. Nejspíš si toho nevšimne, ale on nedokáže nesledovat těch pár pohybů, které za tu dobu udělá. Pak raději znovu stočí pohled k zemi a začne celkem obstojně zametat, no jo párkrát už něco podobného dělal. Konečně má všechno na lopatce, když to odnese do koše a z dálky si jej prohlédne, vypadá pořád stejně dokonale a ten župánek...najednou se v něm probudí všechna jeho vrozená paličatost, prostě mu v hlavě cvakne a on si odmítne připustit, že to bylo jenom tak. Prostě si vezme do hlavy, že se nehodlá vzdát tak snadno. Chvíli jen tak stojí, okusuje si tvář zevnitř a je na něm vidět, že chvíli přemýšlí.
"Ne to nebudu, mám obavy, že se ta konvice v blízké době rozbije.." Těkne pohled směrem k ní, už má chuděrka něco za sebou a on jí tady týrá už v tuhle hodinu. Sjede pohledem na jeho bosé nohy, mírně stáhne obočí k sobě a přejde směrem k němu, vypadá to, že míří pro své kafe.
" No...já vlastně už včera nepil...ale přišlo mi to jako nejlepší řešení, abych se s nikým nemusel bavit..." Přizná se mu naprosto upřímně, než se zvláštním úsměvem přistoupí k němu, vezme ho do náruče a odnese na pohovku.
" Máš bosé nohy, večer potřebuješ zpívat.." Vysvětlí mu bez okolků s neutrálním výrazem, než se vrátí pro kafe a položí ho vedle něj na stolek. Ne nebude uražený, nebude smutný, ale taky se nevzdá tak snadno, kdyby ho nechtěl mohl ho odpálkovat hned na začátku. Udělal to až později a on hodlá zjistit proč!
Ruki
Teď je to on, kdo se málem polije. Leknutím vyjekne a hned si přitiskne dlaní ústa, protože nechce nikoho vzbudit. Druhou rukou se ho drží kolem krku jako klíště a ani nestačí nadávat. Navíc... Reita má pravdu. On, co si tak úzkostně chrání hlas a všude chodí zarouškovaný, tady stojí už půl hodiny na studené podlaze.
"Jenže já jsem neměl v plánu, nejít ze sprchy rovnou do postele víš?" Sykne na něj a vzápětí zrudne. No tak tohle byl skoro dvousmysl.... rozhodně narážka na postel... nebo už ze všeho blbne... Reita ho odloží na pohovku a on hned sáhne po dece, která tu zůstala z večera od Aoiho, aby si jí přikryl nohy. Sleduje ho pohledem, jak si jde pro vlastní hrnek a sám sáhne po svém, který si opatrně opře o břicho. Zády je opřený o boční opěrku, nohy má pokrčené a chvíli tiše hledí do černé tekutiny.
"My jsme tě hledali. Všichni...." Řekne mu, ale není to výčitka. Prostě jenom chce, aby věděl, že se na něj nevykašlali a nebylo jim jedno, co s ním je. On to vlastně nejspíš ví, vzhledem k tomu, že jenom od něj má asi tak dvacet pět nepřijatých hovorů. No dobře, byl trochu hysterický... taky opilý... sám se ráno lekl, kolikrát mu volal. Pamatuje si něco kolem dvou, ale tolik?
Reita
Má, co dělat, aby se nerozesmál nad jeho reakcí. Kupodivu se mu nálada zlepšila o sto procent, když se rozhodl tímto způsobem. Možná už mu úplně přeskočilo a všechno je to zbytečné, ale pořád si někde uvnitř je jistý, že to ještě má smysl. Sice mu včera tvrdil, že když mu řekne, co mu řekl, nechá ho na pokoji, ale neudělá to. Podívá se na něj, když padne slovo postel a neubrání se pozvednout koutek vzhůru.
"To jsi měl říct rovnou, těch pár kroků by mě už nezabilo...určitě tam máš teplo..." Zareaguje, když se vrací s hrnkem k pohovce a rozhodně nemá v plánu, jít si pro triko. Bez okolků se usadí k bokem k jeho nohám, opírajíc se o opěradlo, pokrčí si nohy, aby je neměl na zemi a popadne deku, aby si je mohl přikrýt, než si hrnek položí na pokrčená kolena. Nohami se dotýkají, ale tváří se, že o tom vůbec neví.
" Já vím, napadlo mě to, i když pozdě...hned, jak mi to docvaklo volal jsem Aoiovi...budu si hodně vyčítat, jestli někdo z vás kvůli mě onemocní.." Prohodí naprosto vážně a krátce usrkne ze svého hrnku.
"ale hovorů od Tebe bylo nejvíc.." Neopustí si rýpnutí s naprosto nevinným výrazem.
Ruki
Zrudne ještě o kousek víc, protože Reita tu poznámku samozřejmě nenechá bez odezvy, ale sám na to radši už nic neříká, nebo si zase naběhne. Sám se jemně usměje, když se spolu podělí o deku. Bál se tohohle rána, nebude si lhát. Bál se, aby na sebe vůbec promluvili, protože zkouška by pak byla příšerná a věřil, že fanoušci by to taky poznali, že něco není tak jako vždycky. Poslouchá jeho hlas, sám jenom hledí do hrnku před sebou a pak se ušklíbne při další trefné narážce. Trochu se na svém místě zavrtí a uvažuje, co s tím vším.
"Jsem rád, že jsi v pořádku." Broukne nakonec a široce si zívne s dlaní na ústech. Dopije to kafe a půjde ještě zavřít oči. Aspoň na dvě hodiny.
"Všechno jsem to řekl hlavně proto, že si tě vážím." Řekne tiše po další chvíli a napije se. Horká tekutina je příjemná. +Vážně těm kecům sám věříš? Proč si nepřiznáš, že tě vztah s ním děsí k smrti? To je to, ne že se ti nelíbí...+ Už ani neví, co vztah znamená, po osmi letech... čím je to dýl, tím víc se brání. A představa, že tím ovlivní skupinu, no z toho je rovnou na omdlení.
Reita
Tváří se, že si jeho zrudnutí vůbec nevšiml, jenže opak je pravdou, vidí to, až moc dobře a moc se mu to líbí. Musí to mezi nimi vrátit do normálních kolejí, aby mu mohl dokázat, že za to stojí, že to všechno má smysl; je o tom přesvědčený.
"Nevrť se, kradeš mi deku a já pak zmrznu..." Obviní ho, když jedna jeho dlaň pod ní zmizí a štípne ho do stehna, jako odplatu za to, že si ji musel porovnat. Ono taky jako záminka, aby se ho mohl beztrestně dotknout, to není úplně špatné.
" Ano jistě, to ti tak věřím...jsi rád jenom proto, že by ti neměl na pódiu, kdo krýt záda.." Trefí se do něj ještě jednou a znovu se naprosto nenuceně napije.
" půjdeš pak spát nebo skočíme někam na snídani..dokonce je tu kousek starbucks...nebo aspoň telefon mi to tvrdil.." Nadhodí zaujatě, on jejich kafe naprosto zbožňuje a po té příšerné noci si rozhodně zaslouží něco lepšího, než tohle obyčejné kafe.
" Když si vzpomenu na ti vůni jejich kafe..." Zakloní hlavu přes opěrku a dlouze vydechne, doufajíc, že ho tím navnadí, on už na něj dostává příšernou chuť.
" ale jestli se bojíš jít se mnou, tak to pochopím..."
Ruki
Reita ho štípne a on má co dělat, aby udržel hladinu kávy v hrnku.
"Nech toho!" Plácne ho dlaní přes stehno, až ho zabrní prsty a zamračí se na něj. Je to ale hra, taková jako vždycky. Pak protočí očima. Reita mu navrhne, že by se spolu mohli vypařit na snídani, což mu připadá jako skvělý nápad, aby všechno urovnali a dali najevo i ostatním, že jsou v pořádku, ale on se opravdu cítí naprosto vyřízený.
"Šel bych rád, opravdu ano. Jen jsem měl skutečně v plánu ještě trochu něco dospat." Broukne po pravdě. Má pocit, že už zachází za svoje hranice a samozřejmě by to teď hecnul, jenže ho to dožene po koncertu, tím si je jistý.
"Musím. Jedu na rezervu." Řekne mu měkce, protože opravdu nechce, aby to znělo jako, že se vymlouvá, aby s ním nebyl. Káva už se dá pít, takže se pořádně napije, čímž vyprázdní polovinu hrnku. Na rty se mu tlačí hodně poznámek, ale všechny jsou o nošení do postele a podobných blbostech, ne to by teď vážně bylo kruté. I když neví, pro kterého z nich víc.
Reita
" A čeho?" Zeptá se naprosto nechápavě, jen kdyby se mu neblýskalo v očích a svoje štípnutí zopakuje.
"Myslíš tohle? "Zeptá se s mírně pozvednutým obočím, tiše se uchechtne, aby náhodou někoho nevzbudil. S každou další vteřinou, je čím dál raději, že se na svůj noční pocit momentálně vykašlal. Takhle by nemohl fungovat, teď je to mnohem lepší, navíc kluci budou taky v pohodě, když je uvidí, že se normálně baví a to je přece taky hodně důležité. Nicméně to přece neznamená, že to nemůže zkoušet, tak! Ruki ho sice odmítne, ale on sám se necítí úplně odpočinutý, chápe ho. Navíc málem pominulém koncertu omdlel, teď mu docvakne, že to nebyl dobrý nápad.
"Jo jasně, to chápu...měl by ses pořádně vyspat..." Kývne hlavou s upřímným úsměvem a je jasné, že to jako nějaké odpálkování nebere. On sám rozhodně spát už nepůjde, připadá si dokonale probuzený a byl by spíš rozlámaný, jenže on toho za sebou nemá tolik jako Ruki.
" Takže dopít kafe, pak Ti udělám express do postele a když budeš hodný...hmm...možná Ti povím i pohádku.." Koukne mu upřeně do očí a je jen těžko poznat, jestli to myslí vážně nebo si jen dělá legraci, aby ho přivedl do rozpaků. No co, po tom včerejšku si to tak trochu zaslouží, teď je na řadě on a hrozně ho to baví.
Ruki
Prudce se nadechne, když ho Reita znovu štípne a pokusí se natáhnout a plácnout ho po dlani. Částečně se mu to povede. Pořád má snahu po něm pokukovat a zjišťovat, jestli je všechno tak nějak v pořádku, ale vypadá to, že ano. Dopije tedy svůj hrnek a odloží ho stranou na stolek. Teď je moc líný na to, aby ho šel umýt, i když jinak nepořádek nesnáší a okamžitě by si ho šel umýt.
"Expres do postele..." Zopakuje po něm svým hlubokým hlasem a pak zvedne obočí, když se doslechne to o pohádce.
"Všichni v téhle skupině jsou spíš na horory." Argumentuje, když si obejme kolena rukama a znovu si zívne s tváří zabořenou do nich. To kafe je spíš jako kakao, začíná ho uspávat.
"Dobře, přestávám se bránit. Jdu spát." Usměje se, když tvář z kolen zvedne a stáhne z nich deku, aby mohl vyklouznout chodidly na podlahu.
"Ten hrnek si pak uklidím." Řekne, aby bylo jasno, že to nemá dělat za něj a začne vstávat.
"Za chvíli se uvidíme, Reita-chan." Řekne mu a natáhne dlaň k jeho vlasům, aby mu je pocuchal. Příliš nepřemýšlí nad tím, jestli to teď není nevhodné.
(Konec první části)
Reita mi dělá radost :33 Má ode mě velké plus, tak to má být, nenechat se hned odradit :) A protože je Reita takový neodolatelný, doufám, že mu Ruki časem prostě neodolá, i přes všechna svoje vnitřní přesvědčení...
Aww, to ráno bylo vážně roztomilé :33
Aww, to ráno bylo vážně roztomilé :33
Tak Rei...*Zasní se asi na půl hodiny*...ehm...jo odpověď na komentář...XD Nad tímhle jsem se já osobně po přečtení culila od ucha k uchu. Po té peripetii si takovou romantiku v osobité podání rozhodně zasloužili. Nicméně...dočkají se ještě zajímavých situací...O:)
Jin | 1. července 2019 v 17:55 |
Súhlasím s Bara-chan, keď som si prečítala túto časť, celý čas mi chodilo hlavou +Dobre, Reita! Dobre, nedaj sa!+ Musím sa priznať, že vďaka omylu som si už sama sebe vyspoilerovala tú veľmi peknú pasáž medzi nimi ♥, ale viem si predstaviť, aké to muselo byť, prečítať si toto a potom čakať na pokračovanie :3 napínavé ako guma v trenkách! Inak toto musí byť vždy nejaká hra osudu, že človek vždy stretne toho, komu sa chce vyhnúť, alebo v tomto prípade skôr dobrá hra osudu, lebo si viem predstaviť, aké by to bolo za iných okolností zložité a tá atmosféra dusná, keby sa Reita a Ruki takto neuvoľnili a tiež sa mi páčili tie myšlienkové pochody Rukiho, ktorý si hovoril v duchu pravdu, že sa vlastne len veľmi bojí a Reita bol úžasný s tým odhodlaním nevzdať sa :3 A tiež som si všimla, že zachovávate také jemné odtienky kultúry, čo je skvelé! Teda, nie som žiadny odborník, ale z toho mála, čo mám nakukané viem, že ľudia v týchto východných kultúrach sú veľmi zdvorilí, že sa zvyknú veľmi ospravedlňovať a veľmi myslia na druhých, sú úctiví a proste to berú inak. Tam, kde by Slovák povedal: "Uhni, nezavadzaj!" by zase oni veľmi úctivo požiadali alebo by radšej počkali. Teda, píšem to len tak, lebo mi to tak spontánne napadlo v mieste, kde sa Ruki ospravedlňoval Reitovi, že je to skvelé.
[3]: Ano tyto hry osudu známe asi všichni XD Měl na ni smůlu/štěstí i Rei :) A dobře to dopadlo, osud to tak prostě chce XD Jéé děkuju, jeden by ani neřekl, že si jde takových detailů všímat, ale snažíme se brát trochu ohledy na to, v jakém prostředí žijí a vyrostli, i když jsme to ani jedna neměly možnost někde vidět, kromě čtení knížek a sledování filmů. V tom máš teda pravdu XD Je hodně situací, ve kterých by se našinec zachoval dočista jinak, slušně to můžeme nazvat ostré lokty a prořízlá pusa, ale jestli je to dobře, to nevím XD
Žádné komentáře:
Okomentovat