(Klub)
Reita, Uruha, Hyde
Všechno je úplně na hovno, nikdy si nepřipadal tak příšerně jako teď. Je naštvaný, je zklamaný a stejně ví, že to jeho city k Rukimu to nezměnilo, ani to s nimi neotřáslo. Zastaví se uprostřed ulice, vzhlédne k nebi, kde se na jeho tvář začnou snášet drobné kapky začínajícího deště.
" A ty už běž taky do prdele.." Zavrčí naštvaně směrem k nebi, jakoby za všechno mohlo. Dlouze vydechne když si prsty prohrábne vlasy a vytáhne z kapsy cigaretu, kterou si zapálí. Vždycky to bylo svým způsobem uklidňující ale dneska, dneska se to k tomu ani trochu neblíží. Rozejde se dál míříc k parku, aniž by tušil, že tu nějaký vůbec je. Projde otevřenou branou na potemnělou cestičku ze štěrku, je tu příjemné ticho, potřebuje být chvíli v klidu, aby si promyslel, co bude dál, co vlastně chce dělat. Zastaví se až u jednoho ze vzrostlých stromů se silnou větví, táhnoucí se asi dva metry nad zemí a chvíli na ni jen tak kouká, jakoby mu měl dát odpověď. Mlčí stejně jako všechno kolem, kromě kapek dopadajících na listy stromů. Je si jistý, že tady ho nikdo hledat nebude, takže bez dalšího váhání se vyšvihne na onu větev a usadí se s jednou nohou pokrčenou v koleni, opírajíc se zády o široký kmen, druhá mu volně visí dolů. Potáhne si pořádně z cigarety sledujíc upřeně žhavý konec, jak se rozzáří, odrážejíc se mu ve smutných očích. Zavře je a dlouze vydechne obláček dýmu, všechno najednou přestalo mít smysl.
Hyde moc dobře slyšel Kaiovo volání jeho jména. Nepřeslechl by to ani kdyby chtěl, bohužel. Má sto chutí se vrátit, nechce jej tam nechávat samotného stát uprostřed parketu, ale má na výběr? Jistě, pocítil k němu náklonost ale copak by cítil stejnou, kdyby věděl kým je? Ne to určitě ne. Proklíná tu chvíli, kdy se rozhodl přijít k jejich stolu a být v jeho bezprostřední blízkosti, způsobil mu bolest a to ho nazýval Andělem. Ne, není jím ani náznakem, jenom monstrum bez duše, živící se krví jiných, tak to je a vždycky bude...dalších několik desítek let, dalších stovek let...pokud...pokud se nerozhodne to ukončit. K tomu rozhodnutí ještě nedospěl...zatím...Když si je jistý, že ho neuvidí, ohlédne se u dveří po jeho postavě, která je momentálně u baru s Rukim. Mírně se pousměje, jen letmo pozvedne koutek rtů, když si oblékne svůj dlouhý kabát ke kolenům, který měl odložený u podia.
" Hodně štěstí Tenshi-chan...díky za ten drobný nádech pocitu, že jsem zase člověkem.." Broukne do hluku v klubu, než se opravdu otočí a zmizí z klubu někam do městských ulic.
Uru kouká na Aoie pod sebou. Ani netuší, jak dokonale vypadá, když na něj může chvíli shlížet, když s vášní v očích tiskne jeho stehna a on se může zbláznit jen z toho pocitu.
" Začneš chodit bez kalhot..." Broukne mu s nádechem vzrušeného pobavení, když se nedočkavě dobývá do jeho poklopce, mezitím si neodpustí znovu vyhledat jeho rty, ten spodní na chvíli zkousne mezi zuby a přejede po něm jazykem. Má pocit, že jestli to neudělají teď, prostě se z něj stane atomovka a vybouchne. Nikdy v životě nikoho nechtěl tolik, jako právě jeho. Trvalo to sice dlouho, než se k tomu dopracovali, ale vždycky to tak bylo, jen čekali na správnou příležitost a ta přišla. Už už se chystal nadzvednout, aby mu ty kalhoty konečně sundal, než začne oběma zvonit telefon.
" Ne ne ne...to není možné.." Zamručí už skoro naštvaně, i když tuhle emoci nemá většinou ve slovníku, jenže v tuhle chvíli kdo by taky nebyl. Vymění si pohled s Aoiem, když slyší vzkaz na záznamníku.
" Přísahám bohu, že Reitu nakopu do zadku, hned jak ho uvidím..." Zamručí, když se skloní ještě pro poslední polibek a začne se zvedat z tak dokonalého klína. Ne oni si to prostě neužijou dneska! Naštěstí triko najde celkem rychle, stejně jako Aoi a vypadnou ze skladu. Snaží se trochu upravit vlasy a oblečení, ale je mu jasné, že si moc nepomůže.
" Hele koukej tam jsou.." Zahlédne Rukiho s Kaiem a zamíří k nim.
" Co se krucinál děje?" Zamručí s jasně otráveným podtónem, který ho přejde ve chvíli, kdy vidí ty dvě hromádky neštěstí. Bez váhání k nim přejde a oba dva je objeme kolem ramen.
"Tak co se stalo?" Zeptá se už konejšivým hlasem a s mírně staženým obočím koukne na Aoie, jakoby s tím mohl něco udělat.
Ruki, Aoi, Kai
V první chvíli chtěl Uruhu chytnout za ruku, když spolu vyšli ze skladu, ale naštěstí se ovládl včas a pak už je spatří. A ten pohled na ně mu na čele vykreslí podmračenou vrásku. Někdo jim ublížil? Oběma? Přizabije toho, kdo to udělal. Nechá Uruhu, aby oba dva obejmul a vidí, jak se ho jejich benjamínci pevně chytli jako kdyby právě dorazil táta, co všechno srovná. Ne, ti nejsou v pohodě ani jeden. Že se něco stalo citlivějšímu Kaiovi by si ještě dovedl představit, ale že takhle vypadá Ruki? A Reita je kde? Je vůbec v pořádku?
"Kdy jste si všimli, že odešel? Víte alespoň jestli šel ven?" Vyptává se Aoi, ale to už se Ruki pouští Uruhy a vrtí hlavou.
"Byl se mnou. Je to moje vina. Řekl jsem něco, co ho rozčílilo a on odešel. Opravdu nevím, kde teď je, ale...." Zvedne dlaň, aby zabránil Aoimu nějaké pochybovačné řeči o tom, že se uvidí na hotelu, až Reita vychladne.
"Chci, abyste to brali vážně. Tentokrát...." Utichne. Mohl by říct, že mu ublížil tak moc, že by třeba přijít vůbec nemusel, nebo si nevšimne projíždějícího auta.... bože, jak to mohl dopustit? Je idiot a jestli se mu něco stane, je to jenom jeho vina. To už na sobě cítí Kaiův zaskočený pohled, protože mu nevysvětlil, co se stalo. Teď z něj pomalu leze, že to způsobil on sám. Kluci na něj zírají všichni tři a on si připadá jako při soudním přelíčení. Vinen ve všech bodech obžaloby, podělal kamarádovi nervy a jim zítřejší koncert, kapela tím utrpí a to jen proto, že s ním celý den flirtoval a pak ho zranil. Jak kdyby nemohl být odmítavý od začátku. Jenže on prostě nepochopil, jak moc vážně to Reita bere. Ne, on nepochopil, jak moc vážně to vzal on sám, proto se ho pokusil odehnat. Dá si ruce v bok a protočí nad sebou očima.
Kai sám se rozhodne upozadit svoje vlastní emoce minimálně do chvíle, kdy se jejich kamarád najde. To bylo mnohem důležitější.
"Dobře tak... musíme jít prostě ven a zkusit ho najít. Třeba není daleko, třeba jenom někde kouří." Zkontroluje si hodinky, kolik je. Asi jedna v noci. Všichni kluci se vydají ven, kde už solidně prší. Každý z nich Reitovi volal, každý z nich napsal nějakou zprávu, ale samozřejmě bez odpovědi. Rozhodli se Kaie poslat do hotelu a zjistit, jestli už není tam. Jestli není, ať si odpočine jako první, potřebuje to. Oni tři ho budou hledat dál a Ruki ví, že on nejvíc ze všech.
"Já půjdu sám. Do města, kde se mi nic nestane. Uru-kun půjde s tebou Ruki, ať jste dva. Prohlédněte okolí a ten velký park." Rozdělí Aoi pozice, jak mu přijde nejlogičtější a dál pokračují v tomhle uspořádání. Aoi sám do města, rozhlíží se po každém chodci a do každé uličky… nic. Ruki s Uruhou zamíří podél klubu, Ruki má telefon v ruce a snaží se ho najít přes GPS. Kai si nasadí kapuci na hlavu a prostě s rukama v kapsách zamíří, co nejrychleji směrem k hotelu. Mohl by jet taxíkem, ale trvalo by, než by přijel a navíc si prostě potřebuje pročistit hlavu. Nejen od zmizelého Reity. Hydovi oči má pořád přímo před sebou, jeho rty na kůži na krku, jeho hlasu plné uši.
Reita, Uruha, Hyde
Sedí tam hodně dlouho, vlastně ani neví, kolik času uběhlo, ale připadá mu to skoro jako věčnost. Věčnost, co si snaží v hlavě poskládat, proč to nedokáže, jen tak hodit za hlavu. Pořád je přesvědčený o tom, že z Rukiho pohledu to nebyl jen flirt. Ale co když ano? Co když si z něj udělal jen dobrý den? Po podobných myšlenkách si promne tvář a posléze spánky, je toho prostě moc. Telefon mu brní v kapse a evidentně nehodlá přestat. Bude jim muset odpovědět, není takový zmetek, aby je nechal nahánět ho po celém městě a je si jistý, že Aoi to nenechá jen tak. Dlouze se nadechne, zapálí si druhé cigáro, než vytočí právě jeho.
"Ahoj Aoi-kun...promiň, že jsem se tak vypařil, ale potřeboval jsem trochu do klidu. Jsem v pohodě, našel jsem jeden super bar, tak si tu dám pivko a nějakého panáka...sejdeme se na hotelu, dorazím za chvíli." Nepustí ho vůbec ke slovu a telefon zase rychle típne, potřebuje se vyhnout zbytečným otázkám na jeho hlavu, nebyl by na ně schopný odpovědět. Ještě chvíli sedí na větvi, než se rozhodne vyrazit zpátky do hotelu a zamíří si to rovnou k bráně parku.
Hyde...tak na něj volal, trochu lituje, že mu neřekl své jméno, slyšel by ho mnohem raději. Jak dlouho už mu jím nikdo neřekl, už skoro zapomněl, jak zní. Míří, zahalen v kabátu neurčitým směrem, hledá svou dnešní oběť, vždycky si vybíral nějaké zmetky, aby trochu očistil své vlastní svědomí, moc to ovšem nepomáhá, pořád je to lidský život. Zastaví se na rohu jedné z ulic, hledíc na druhý konec přes zmoklé prameny blonďatých vlasů. Pořád přemýšlí nad tím, že se zítra zajde na koncert podívat, možná mu pošle kytky, jako poděkování za dnešní večer, jako omluvu za své chování. Protáhne si krátce krk, když mu pohled padne na postavu s kapucí na hlavě kráčející po druhé straně ulice. Až sem cítí jeho vůni, nepochybuje o tom, že je to on. Není blázen, aby na něj zavolal, jeho žízeň narůstá s každou minutou, ohrozil by jej, tentokrát už určitě. Taky ale moc dobře ví, že tyto ulice nejsou ty nejbezpečnější, zvláště v noci. Promne si zamyšleně rty o sebe a nakonec se přece jenom rozhodne jej sledovat, jen to, nic víc, aby měl jistotu, že dorazí v pořádku. Do očí mu padne další postava, kráčející za Kaiem, bylo by to normální, kdyby si nenatahoval kuklu na hlavu. Stáhne obočí zlostně k sobě a neslyšně se plíží stíny směrem k nim. Sleduje jak neznámý položí ruku na Kaiovo rameno a trhnutím ho otočí sobě, chce po něm peníze a všechno, co u sebe má.
"Vybral sis špatný den..." Broukne chladným hlasem, když vystoupí ze stínu a prudce ho odstrčí do temné boční uličky.
" Zmiz Kaii, támhle jede taxi, zastav ho a běž" Rozkáže mu nekompromisně, krátce na něj koukne a blýskne se mu nebezpečně v očích, než vykročí do uličky za tím zmetkem s rukou vloženou v kapse. Ví, co udělá, cítí jeho krev, když se praštil hlavou o zem při pádu, dokonalá vůně, vábivá....Přiklekne k němu s hlavou mírně na stranu a prohlíží si jej, když sáhne dozadu do vlasů slepených krví a podívá se na své prsty.
"Budeš mi užitečný"
Uru se mezitím snaží uklidnit Rukiho. Vůbec mu to ale nejde a jeho výraz ve tváři ho děsí. Aoi jako vždycky zachovává chladnou hlavu a myslí naprosto racionálně, kdyby mohl skočí po něm zase. Tohle chování se mu na něm hrozně líbí. Musí se rozdělit, Kai už zmizel před chvílí. Koukne na Aoie s mírnou obavou v očích a počká až se Ruki rozejde určeným směrem, než k němu nenápadně přistoupí a líbne jej na tvář.
"Dávej na sebe pozor, chci Tě v celku.." Broukne tiše, než se rozběhne za Rukim.
"Nechceš mi říct, co se stalo?" Zamumlá tichým hlasem s mírně pozvednutým obočím. Jistě, Reita je vznětlivý, ale že to takovým způsobem dostalo i jeho, to se mu prostě nezdá. Asi to nebyla nějaká malicherná hádka.
Ruki, Aoi, Kai
Když Aoimu zazvoní telefon a on po něm sáhne, čekal by, že to bude spíš někdo z kluků, ale na displeji je Reitovo jméno a fotka. Usměje se a zvedne ho. +Hodný kluk.+ Pomyslí si. Stačí ho jenom pozdravit a nic víc a už se nadechuje, aby mu řekl, ať je opatrný až půjde zpět, ať mu třeba zavolá, až vyrazí, ale nestihne to. Tak mu to alespoň napíše v smsce, chce mít prostě přehled o tom, v kolik hodin bude sám na ulici. Pak zavolá Uruhovi, aby jeli s Rukim na hotel a sám si stopne taxi. Už stačil pěkně promoknout. Ruki se s Uruhou nestačí dostat zase tak daleko, sotva vkročili do parku a ani jeden z nich netuší, jak blízko Reitovi právě jsou. Jenže v tom zazvoní Uruhův telefon a oni se dozvědí, že Reita je živý a zdravý, někde v baru a brzy přijde. Rukimu se v tu chvíli neskutečně uleví. Musí se zastavit a opřít dlaně o kolena v předklonu, aby se vydýchal a uklidnil. Po tom včerejším skoro kolapsu už je mu zase na nic. Nakonec se narovná a po Uruhově boku se vydá na ulici pro taxi. Teprve uvnitř auta se přiměje reagovat na jeho otázku. Měl by se mu svěřit a říct mu pravdu? Musí se rozhodovat rychle. Ale kluci spolu taky něco měli, pochopil by ho.
"Řekněme, že dneska, když jste byli dopoledne pryč, něco mezi námi...hmm... proběhlo." Řekne tiše s očima upřenýma na déšť venku, který bubnuje do kapoty auta. Trochu se stydí na Uruhu podívat a zjistit, jak se tváří.
"Nejspíš jsem se toho lekl. Byl jsem na něj tvrdý, když jsem mu dal najevo, že se to stát nemělo. Moc tvrdý. Je to všechno moje vina. Omluvím se vám všem, až budeme zpět." Řekne mu a stočí oči na dlaně ve svém klíně. Je nervózní, mne prsty o sebe a mračí se, ale je to tak.
"Měl jsem víc přemýšlet." Zakončí to celé a nejradši by o tom dál nemluvil, ale musí přijmout zodpovědnost za tuto situaci. Ohrozil celé jejich vystupování zítra. I Kai dostane telefonát ohledně Reity a tím spíš urychleně míří ulicí na hotel. Rukama si objímá tělo a čím víc mokne, tím větší je mu zima. Měl skočit do taxíku. Je tak moc zabraný do sebe, že vůbec neslyší kroky za sebou, ale déšť to dělá ještě složitější. Když ho z ničeho nic chytne za rameno, pořádně se lekne a prudce otočí a pak už třeští oči do zakuklené tváře a je mu jasné, že je zle. Rozhodně se nechce vzdát bez boje, zahodit mobil a peníze? Zvedne dlaně v sebeobranném gestu, aby toho útočníka trochu uklidnil, snaží se ustoupit dozadu a začne to natahovat sundáváním šperků. Má jich hodně.
"Jasně...hlavně v klidu." Snaží se, aby se mu netřásl hlas a doufá, že po ulici někdo půjde nebo projede, když v ruce třímá první řetízek. Pak uslyší něčí hlas, v první chvíli ho nepozná, vůbec ho neviděl přicházet. Že to je Hyde mu dojde až v okamžiku, kdy ho osloví jménem a nařizuje mu, aby zmizel. Má nastoupit do taxíku a jeho tady nechat? Co si myslí, že je za druh člověka? Takový, co si bude mnout ruce v autě, že z toho vyvázl, zatímco jeho život může být ohrožen? To ani náhodou. Skutečně ukročí do silnice a máváním dlaní zastaví taxík, ale ne proto, aby nastoupil, ale proto, aby mu řekl ať okamžitě zavolá policii a počká. Pak se rozeběhne k postranní uličce, kde uvidí Hyda klečet nad tím zlodějem. Jak dostal tak malý a hubený kluk na asfalt někoho o hlavu většího a konstitucí jasně silnějšího, to neví.
"Hyde, nech ho ležet, policie tu bude hned, prosím, nastup taky." Zavolá na něj z ústí uličky. Jestli mu ublížil, mohl by mít ještě oplétačky sám.
Reita, Uruha, Hyde
Uru se zatím nic od Rukiho nedozví. Prostě si vyslechne, kdo že mu to volá a proč. Uleví se mu, hodně se mu uleví, když se Reita ozval. Měl o něj upřímně strach, měl strach o Aoie, má strach i o Kaie, který šel sám. Snaží se tváři jako typický Uruha, nad věcí, jenže mu to dneska jde obzvláště těžko. Nasedne společně s Rukim do taxíku a krátce si promne paže, jsou oba dva celkem slušně promoklí a on se upřímně těší, až si hodí sprchu a zaleze do postele. V tu chvíli se Ruki rozhodne uvést to na pravou míru.
" Něco stalo? uhm.." Začne první nechápavě, když mu to nakonec přece jen cvakne k sobě. Kdyby to bylo cokoliv jiného, mluvil by o tom víc otevřeněji, to je mu jasné.
" A opravdu se to nemělo stát?" Zeptá se ho narovinu, za prvné ještě pořád v sobě cítí alkohol a za druhé, on je prostě takový. Ne, že by chtěl vyzvídat, ale vidí, jak se tváří, i když na něj nekouká přímo. Nechce na něj příliš tlačit, ale z druhé strany...chce do toho prostě vidět.
Hyde mezitím klečí na mokré zemi, ale rozhodně mu na tom nezáleží. Sleduje lepkavou tekutinu plížící se po zemi ale taky za sebou zaslechne kroky Kaie. Měl tušit, že to jen tak nenechá být. Dlouze si povzdechne. Pomalu se zvedne, nespuštějíc pohled z bezvládného těla na zemi, které jen čeká na něj. Poslední zbytky ovládání, poslední zbytky krve na prstech, které si krátce vloží mezi rty a jen ochutná, zády k němu aby nic z toho neviděl. Setře si rty palcem, jen tak pro jistotu a otočí se jeho směrem.
" Ano pojedeme.." Ujistí ho vážně, je si jistý, že jemu by neublížil, snad. Pokyne mu rukou, aby zamířil k taxíku. Usadí se k druhému okýnku a jeho myšlenky jsou momentálně u těla v uličce, snad je omráčený na dost dlouho, aby na něj počkal. Nakonec přeci jen stočí pohled směrem k němu, ale ani se ze svého místa nepohne.
"Proč chodíš sám po ulicích Kai-chan?" Zeptá se ho se zvědavostí a trochu nepříjemně, měl o něj prostě strach, samotného ho to zaskočilo. Jeho výraz je ale pořád zvláštně neutrální, klidný.
Reita konečně sedí v taxíku, trvalo mu to dlouho, než nějaký chytil. Začala mu být i trochu zima, jak moc byl promoklý, může se jenom modlit, aby ho do rána něco neodrovnalo. Cesta netrvá tak dlouho, jak by si přál. Tuší, že kluci už budou v pokoji a vůbec se mu mezi ně nechce. Začíná vážně uvažovat, že by mohl zahrát opilost, pak by třeba po něm nic nechtěli.
" Ano, to je dobrý nápad" Prohodí si pro sebe se smutným pousmáním a už při vysedání se začne parádně motat. Není sice nejlepší herec, ale tohle není takový problém. Vyjde až do patra, kde bydlí a div nepropadne dveřmi, no co, musí být co nejvěrohodnější.
"ehm..kluciiii, jsem doma..." Houkne s mírným zašišláním, jestli tohle dá, vyrobí si vlastního Oscara.
Ruki, Aoi, Kai
Uruha mu na jeho omlouvání vůbec nic neřekne, což ho trochu vyvede z míry, ale nepotěší. Zlobí se na něj, to je jisté, jen mu to nedává sežrat. Místo toho mu položí další otázku. Povzdechne si a znovu vyhlédne ven z okýnka. Příliš nerozumí tomu, jestli se ho Uruha ptá, protože už na Reitovi něco poznal dřív nebo mu o tom dokonce Reita sám řekl nebo zda se ho ptá na jeho vlastní pocity. Nakonec se rozhodne mluvit trochu víc, jsou přece jedna rodina. "Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě dělá legraci, aby se mi později mohl smát, že jsem mu na to skočil, ale pak mi došlo, že nedělá. Nechal jsem se tím trochu unést..." Rozpačitě si odkašle a natočí se víc bokem od něho aby mu nebylo vidět do tváře, když přiznává, že pro Reitu má jistou větší slabost.
"Ale nemyslím si, že se mnou ho čeká štěstí, Uruha-san... musíte mě pochopit." Řekne velmi tiše a stále si mne prsty. Taxík zastaví před hotelem, zaplatí ho sám a společně s Uruhou se dostanou do apartmánu. Aoi už je tu, dokonce stihl sprchu. Teď vychází v suchých teplácích a tričku ze dveří a vytírá si ručníkem vlasy.
"Jsem rád, že jste tady kluci. Už jenom dva a budu moct jít v klidu spát." Řekne jim, když je oba obejme na uvítanou. Sleduje Rukiho mizejícího v jeho pokoji, protože ten by už další vysvětlování neunesl. Stačil jeden, nemusí jednomu po druhém. Pak otočí oči na mokrého Uruhu.
"Skoč pod horkou vodu, než nastydneš. Jemu chvíli potrvá, než koupelnu zabere." Dotkne se Uruhovi paže a chvíli uvažuje, zda nejít zkontrolovat Rukiho, ale rozhodne se dát mu už pro dnešek pokoj. Je mu skoro třicet, ne dvanáct. Nakonec si s Uruhou vymění tichý pohled, který jasně říká, že dnešní chuť na cokoliv nejspíš nemá už ani jeden. Zejména kvůli únavě a stresu. Nemíní jít si lehnout, proste se posadí do společné místnosti na gauč, předloktí opřená o kolena a prsty spojené a čeká. Reitu uslyší vzápětí, hned vstane a vyjde mu naproti. Vypadá, že ráno vstane s pěknou kocovinou.
"No páni." vydechne jenom a v tu samou chvíli se rozletí dveře u Rukiho pokoje. Ohlédne se po něm a vidí, jak rentgenuje Reitu ustaranýma očima. Když si zhodnotí, že vypadá dostatečně zdravě, chytne trochu barvy, pokývá hlavou a nejistě přešlápne.
"Já se o něj postarám." Řekne Aoi Rukimu a odvede Reitu do jeho pokoje.
"Svlékni ty mokré věci. Pomůžu ti obléct čisté." Snaží se ho dát do kupy a do postele. Opilého ho sprchovat fakt nebude. V hlavě mu šrotuje, kde je Kai, když tady měl být první. Asi se z nich zblázní.
Kai sedí na opačné straně sedačky, než Hyde, ale potichu vydrží jenom chvíli. Obrátí k němu obličej a prohlíží si jeho zmoklou tvář. Padne otázka a on vůbec nepochopí jeho rozzlobený tón.
"Hledali jsme kamaráda." Odpoví mu jednoduše.
"Měl jsem začít hotelem, ale..." +Měl jsem tě tak plnou hlavu, že jsem se rozhodl jít pěšky?+ Ne to mu nemůže říct.
"Proč ty?" Zaútočí stejnou otázkou, když se na něj zamračí. Nejradši by se ho zeptal, proč byl celý večer tak úžasný a pak prostě odešel. A co na té ulici dělal, jemu v patách. Pěkná náhoda…
"Neměl jsi být už dávno v posteli, co?" Obrátí od něj umanutě obličej, ale i to mu vydrží jen chvíli.
"Třeba jsme se měli zase potkat..." Chytne se první pitomosti, když se zároveň s těmi slovy prudce nadechne a přisune na sedačce až k němu. Oči upírá na jeho profil. Jestli mezi nimi cokoliv bylo, vrátí se to teď. Nebo ne a je po jiskře, ale musí to zkusit, jak na Hyda jeho blízkost zapůsobí.
Reita, Uruha, Hyde
Sleduje jak si Ruki mne v taxíku prsty. Pořád mu na to něco úplně nesedí. Nečeká štěstí? Proč si to myslí, tomu úplně nerozumí. On nikdy nedokázal na věci pohlížet příliš do budoucnosti.
" Ty Ruki, je ti jasné, že jestli si to vzal do hlavy, jen tak s ním nikdo nehne.." Zamumlá tichým hlasem a krátce vyhlédne z okýnka. Všichni znají Reitu a jeho tvrdou hlavu, co když to bude znamenat...ne nad tím přemýšlet teď nechce..
"Ono se to srovná.." Broukne ještě se svým optimismem, ale to už taxík zastaví u hotelu, je rád, že už jsou konečně na místě. V pokoji už je čeká Aoi a jemu se znatelně uleví. Musí mírně pozvednout koutky, když sleduje jeho mokré vlasy, jak mu spadají do tváře, kdyby nebyl tak utahaný...mmm, tenhle večer se úplně nepovedl. Sklouzne pohledem ke dveřím, za kterými zmizí Ruki a dlouze si povzdechne.
" Mám trochu strach, co bude.." Prohodí naprosto vážně, než kývne hlavou na téma sprcha a krátce ho líbne na rty.
"Jo půjdu...už se na to těším.." Dodá, než se odporoučí do koupelny a je tam déle, než obvykle.
V místnosti je jenom Aoi, na toho by to snad Reita zvládl zahrát. Zrovna se s vrávoráním a zvednutým ukazováčkem chystal odpovědět, když se rozrazí dveře a vyjde Ruki.+Ne ne, jenom tohle ne..+
"to je...huh..dobrý...já sám.." Pokusí se zahuhlat a s tím nejlepším hereckým uměním zamířit do svého pokoje. Jenže má smůlu, protože ho tam hodlá Aoi odvést. Když je ke všem zády protočí očima v sloup, tohle mu opravdu chybělo. Hned jak se za nimi dveře zavřou, narovná se a zamíří ke své posteli už jistým krokem, aby si sundal pásku a různé doplňky.
"můžeš klidně jít..jsem v pohodě.." Houkne šeptem, aby jej náhodou odvedle neslyšeli ale nepodívá se na něj, na to nemá prostě sílu.
"Nechci na nic odpovídat..ne dneska.." Dodá a přetáhne si triko přes hlavu s jasným úmyslem, vydat se do sprchy.
Hydův výraz se trochu uvolní, když mu prozradí, že hledali kamaráda, nejspíš toho, co zahodil židli v baru, nepochybuje o tom.
"Příště si raději vezmi toho taxíka..." Broukne o něco smířlivěji s nepatrným pousmáním. Jenže to už padne otázka na jeho hlavu. Krátce vyhlédne z okénka, když si zkousne spodní ret a přemýšlí, co by mu tak měl říct.
"Mám rád noční město...je uklidňující..." Prohodí nakonec, jakoby to mělo vysvětlovat všechno, částečně je to tak. Nechtěl už nic říkat, jenže na něj opět v plné síle zaútočí jeho vůně, které se zhluboka nadechne a pocítí teplo jeho těla. Ohlédne se pomalu, má tvář jen kousek od té jeho a musí polknout, jestli byl někdy ve velkém pokušení, tak je to právě teď. Pomalu, aniž by si to pořádně uvědomil, zvedne dlaň k jeho tváři a setře z ní palcem kapku vody, která ztekla po pramenu. Na té jeho se na moment objeví výraz, jakoby ho něco bolelo.
"Měl by ses ode mě držet dál..opravdu.." Broukne hlubokým hlasem trochu nešťastně, je pro něj příšerně těžké se ovládat.
Ruki, Aoi, Kai
Ruki není ve svém pokoji schopný ani sundat oblečení. Nutí se k tomu silou vůle, aby nebyl v mokrém, rozčileně odhazuje oblečení i doplňky do kouta a pak se prostě uloží do postele, obejme si tělo rukama a dá se do něj zimnice. Tohle není vůbec dobré. Sprcha v koupelně je pořád slyšet, mohl by jít po Uruhovi, ale mohl by potkat Reitu, rozhodne se dát si velmi brzy budíka a odbýt to ráno. Do neklidného snění upadne až hodně pozdě po útoku všech možných myšlenek na jeho hlavu a po slovech Uruhy, která mu upřímně nahnala další strach. Paličatý Reita... jenže se u toho jemně usměje, když si ho vybaví...
Aoi zůstane naprosto nechápavě zírat na Reitu, který je najednou úplně fit. Zdá se, že je ochotný zatím mluvit jenom s ním, protože jemu jedinému zavolal zpět a teď dokonce přestal hrát svoje divadlo. Chvíli na něj beze slova hledí, poslouchá jeho vysvětlení, a pak bez ptaní přikývne.
"Je tam Uru-kun, chvíli počkej." Řekne mu měkce.
"Reita-kun... ať se stalo cokoliv, my se přes to dokážeme přenést. Hlavně nevymýšlej žádný kraviny, hm?" Řekne mu ustaraně. Tohle vypadá všelijak a nerad by řešil impulsivní odchody ze skupiny. Nakonec k němu přistoupí, prostě ho poplácá po rameni a nechá ho v pokoji samotného. Sám si konečně lehne, alespoň na gauč, musí počkat na Kaie. Jakmile Uruha vyjde z koupelny, stočí za ním oči.
"Dobrou noc Uru-chan... byl to pěkný večer." Řekne mu tiše a mrkne na něj, než vrátí oči k
telefonu v dlani a zabíjí čas nějakou hrou.
Mezitím v taxíku Kai naslouchá tichým Hydovým slovům a když se ho Hyde dotkne na tváři, jemně se usměje a skloní oči. Nepřešlo to... a to je moc dobře.
"Měl, měl... buď už s tím chvíli ticho...." Řekne mu z ničeho nic a pak se ještě poposune a přitiskne svoje rty na ty jeho. Pravou dlaň teď sám položí na jeho jemně řezanou tvář a jestli taxikář něco sleduje v zrcátku, ať si. Chce mu prostě jen dokázat, že by byla chyba nechat ho vystoupit a už nikdy ho nevidět, jestli ho nezlomí a nepřesvědčí teď, další příležitost už nikdy nedostane a na to mu přivodil příliš nečekané a příliš krásné pocity. Musí zabojovat o všechno, o co může, tohle nevzdá jen tak.
Reita, Uruha, Hyde
Reita se zarazí, když mu Aoi oznámí, že ve sprše je právě Uruha. Chtěl tam zmizet, aby nemusel nic poslouchat, nechce teď upřímně vidět nikoho z nich ale Aoi je pořád ta nejlepší varianta. Dlouze se nadechne, když se usadí na postel, opírajíc si předloktí o kolena a kouká z okna do tmy. Kývne krátce hlavou, než se na něj podívá a pokusí se o úsměv, povede se mu to ale jen částečně.
" Neboj...tohle zmizení byla ta největší kravina, kterou jsem udělal nebo udělám.." Odpoví mu, něco jako omluvu a nechá jej, aby ho poplácal po zádech, ze svého místa se však ani nepohne. Je utahaný, ale mnohem víc zraněný uvnitř.
Uruha se mezitím vysprchuje a vyjde do společné místnosti, kde je Aoi a evidentně čeká na Kaie.
" Co my bysme bez Tebe dělali.." Oplatí mu mrknutí a zamává konečky prstů.
" Dobrou noc Aoi-chan sladké sny.." Popřeje mu, než zapluje do svého pokoje a zaleze rovnou do postele. Trvá to jen několik okamžiků, než usne jako když ho do vody hodí.
Hyde se na Kaie už skoro zoufale. Nemůže odolat jeho kouzlu a zároveň ho hryže svědomí z toho, co udělal, co dělá teď.
"já..-" Začne pomalu, než ucítí jeho rty na těch svých. Tiše zavrní a polibek mu začne oplácet s jistou smyslností, když jeho dlaň zmizí z krku mezi mokré prameny. Tomuhle už odolávat nedokáže, je to příliš přímý útok na náklonost k němu, kterou si vytvořil za jediný večer. Natočí se celým tělem jeho směrem a polibky se stanou více vášnivějšími, než vůbec měl v plánu. Všechny ty pocity se spojí dohromady, je si téměř jistý, že se dokáže ovládnout, aby mu neublížil a oplácí mu polibky až do chvíle, když taxík zastaví před hotelem. Mírně se odtáhne, když palcem přejede po jeho spodním rtů a koukne mu do očí.
"Jsme tady.." Šeptne do ticha a natáhne hbitě ruku s penězi směrem k taxikáři. Vystoupí z auta, počká až udělá to samé a ještě jej krátce líbne na rty, už to jednou udělal, tu chuť nikdy nezapomene, jenže musí jít.
"Dobrou noc Kai-chan a už se netoulej.." Prohodí s pozvednutím pravého koutku, než se otočí a zamíří ulicí pryč. Taxíkem rozhodně jet nehodlá, po pár krocích se zastaví ale neohlédne se.
" Mimochodem...jmenuji se Kei." Broukne dost slyšitelně, než se opravdu rozjede, zmizíc za prvním rohem, kde zvýší rychlost a ztratí se ve stínech. Neřekl mu, jestli se zítra uvidí, ale je mu jasné, že neodolá pokušení vidět ho na pódiu.
Ruki, Aoi, Kai
Všechno uvnitř něj se nadšeně směje, když mu Hydovy rty začnou odpovídat. Vnímá pootočení jeho těla směrem k sobě, jako by k němu taky samo mluvilo a svou dlaní sjede z jeho tváře na hrudník, kde ji nechá jen volně položenou. Ucítí Hydovu dlaň ve svých vlasech, narůstající vášeň mezi nimi, je pro něj tak hrozně zvláštní a zvláštně vonící... Taxík zastaví, ale není mu to zase tak moc líto. Prostě věří tomu, že by mohlo začít něco hezkého a že když brzy usne, zase ho brzy uvidí. Oddálí se od něj, nechá ho zaplatit a pak na své straně vystoupí. Obejde zezadu auto, vymění si s ním ještě jeden polibek a je to trochu zvláštní, když shlíží on na něj.
"Dobrou noc. Nikoho po cestě nemlať, hm?" Broukne, široce se usměje a vykročí ke dveřím hotelu. I on se po něm ohlédne, vteřinu před tím, než na něj Hyde zavolá.
"Kei? Vážně?!" Zavolá zpět, protože mu přijde legrační, že se jejich jména míjí jen jednou hláskou. No on se taky přece nejmenuje Kai, ale Yutaka, jenže to jméno už opravdu nepoužívá a vlastně se mu ani nelíbí. Ještě zvedne pravou ruku, aby mu zamával a pak už s veselým pískáním a hlavou v oblacích míří výtahem k jejich apartmá. Uvnitř najde jen Aoiho, všichni ostatní už spí.
"Ahoj, ..." Nestihne nic jiného, protože po něm Aoi hodí nejdřív vyčítavým pohledem, kde je tak dlouho a hned po tom ho obejme. Spěšně mu vysvětlí, co se mu po cestě přihodilo, pošle ho spát a sám obsadí koupelnu. Je opravdu rád, že jsou všichni tady, hlavně Reita. Dokonce z nich i nejsnáze usne, prostě je příliš šťastný, než aby si to nechal jakkoliv pokazit.
(konec)
Konečně jsem se opět dostala ke čtení :3 Už jsem k vám nahlížela a říkala si, jaký máte pěkný nový kabátek blogu :33 Ale začíst jsem se mohla až dnes :)
Teda... Reity je mi vážně líto :( On a Ruki mi úplně drásají nervy... :D Ááá, já bych je tak moc chtěla vidět spolu :33 No, jsem zvědavá, jak tohle budou dál řešit...
Aoi a Uruha mi dělají větší radost a doufám, že brzy si vynahradí to, co v klubu nestihli :D :33 No a Kai a Hyde a upíří záležitost... Nedivím se Hydovi, Kai je k sežrání i pro normální lidi :D Už mu řekl jméno, teď jsem zvědavá, kdy mu prozradí víc o sobě :)
Teda... Reity je mi vážně líto :( On a Ruki mi úplně drásají nervy... :D Ááá, já bych je tak moc chtěla vidět spolu :33 No, jsem zvědavá, jak tohle budou dál řešit...
Aoi a Uruha mi dělají větší radost a doufám, že brzy si vynahradí to, co v klubu nestihli :D :33 No a Kai a Hyde a upíří záležitost... Nedivím se Hydovi, Kai je k sežrání i pro normální lidi :D Už mu řekl jméno, teď jsem zvědavá, kdy mu prozradí víc o sobě :)
Ano, ano...Tenshi už se na to nemohla koukat a vrhla se po hlavě do upgradu a musím říct, že jsem z toho unesená :) Pár RxR o je prostě kapitola sama o sobě, ale z druhé strany přece jim to nemůžeme usnadnit, to by pak nebylo ono!!
Před chvíli jsme s Tenshi řešili komplikace pro A x U, tak jsem zvědavá, co z toho nakonec bude, ale to je ještě hodně vzdálená budoucnost.
Co se týče H x K...trochu se nám to v průběhu hry zvrhává v něco neskutečného, ale rozhodně to taky nebudou mít zadarmo. :)
Před chvíli jsme s Tenshi řešili komplikace pro A x U, tak jsem zvědavá, co z toho nakonec bude, ale to je ještě hodně vzdálená budoucnost.
Co se týče H x K...trochu se nám to v průběhu hry zvrhává v něco neskutečného, ale rozhodně to taky nebudou mít zadarmo. :)
Jin | 28. června 2019 v 9:39 |
Taaak tu sa toho toľko stalo! :O Súhlasím s Bara-chan, chudáčik Reita, aj to, ako sa vykradol von, lebo chcel byť chvíľu sám, chápala som jeho pocity a ako sa to potom snažil zahrať, že je opitý, aby nemusel nič vysvetľovať (inak ten moment, keď pretočil oči bol podarený veľmi) a ľúto mi je aj Rukiho, lebo ten si to veľmi vyčíta a pritom je z toho všetkého zmätený, ale vidieť tam úžasne, ako mu na Reitovi záleží a neviem si predstaviť, čo by robil, keby sa mu niečo stalo, sú spolu veľmi krásni a ja im držím palce joj!
Aoi je tu krásne ochranársky s Uruhom, akoby ozaj ich rodičia, veľmi sa mi páči, ako sa o seba navzájom starajú a ako sa hneď všetci bez zavíhania vyberú von a hľadať Reitu a ako Aoi potom ostane hore, až kým sa nevráti aj Kai a potom aj ten rozhovor v aute s Uruhom sa mi veľmi páčil, že vlastne Rukiho prekukol alebo aspoň mu tak vložil chrobáka do hlavy, lebo niekedy ľudia nevidia to, čo majú priamo pod nosom a pre iných je to ošividné (L)
aaaa Kai a Kei! tak toto bolo úžasné! Mne sa tak veľmi páči ten ich náboj, myslím, že aj vy to cítite, že medzi nimi je niečo viac, než len úmysel spisovateľov, že oni dvaja po sebe fakt túžia a som vážne zvedavá teda aj na to, ako budú s inými pertnermi, ale niečo mi našepkáva, že po sebe budú stále pokukovať, aaaa ten bozk! *odpanem* nááádherné!
Aoi je tu krásne ochranársky s Uruhom, akoby ozaj ich rodičia, veľmi sa mi páči, ako sa o seba navzájom starajú a ako sa hneď všetci bez zavíhania vyberú von a hľadať Reitu a ako Aoi potom ostane hore, až kým sa nevráti aj Kai a potom aj ten rozhovor v aute s Uruhom sa mi veľmi páčil, že vlastne Rukiho prekukol alebo aspoň mu tak vložil chrobáka do hlavy, lebo niekedy ľudia nevidia to, čo majú priamo pod nosom a pre iných je to ošividné (L)
aaaa Kai a Kei! tak toto bolo úžasné! Mne sa tak veľmi páči ten ich náboj, myslím, že aj vy to cítite, že medzi nimi je niečo viac, než len úmysel spisovateľov, že oni dvaja po sebe fakt túžia a som vážne zvedavá teda aj na to, ako budú s inými pertnermi, ale niečo mi našepkáva, že po sebe budú stále pokukovať, aaaa ten bozk! *odpanem* nááádherné!
Taaaak a môžem sa venovať práci, aj keď teraz chcem vedieť viac! :D
[4]: Tak jako ne, že bych tě chtěla tahat od práce, ale chci XD Co tak ranní rituáleček? XD
Ano, ti dva k sobě patří, jen Ruki musí přijít na to, že tím nikomu a ničemu neublíží a být v Reiově kůži, tak snad udělám to samé a zalezu Xx Uru to docela trefil, myslím, že Ruki taky koukal XD S Aoim jsou takoví bráškové jich tří, někdo to krotit musí. Kai a Kei - v každé povídce je jeden pár, který je na tom takhle jako by víc, než ostatní a tady jsou to oni, to vnímáme stejně. Je to osudové setkání i si pěkně padly jejich povahy. Skutečně romantická láska. Už se ti blíží jejich sólovečka XD
Ano, ti dva k sobě patří, jen Ruki musí přijít na to, že tím nikomu a ničemu neublíží a být v Reiově kůži, tak snad udělám to samé a zalezu Xx Uru to docela trefil, myslím, že Ruki taky koukal XD S Aoim jsou takoví bráškové jich tří, někdo to krotit musí. Kai a Kei - v každé povídce je jeden pár, který je na tom takhle jako by víc, než ostatní a tady jsou to oni, to vnímáme stejně. Je to osudové setkání i si pěkně padly jejich povahy. Skutečně romantická láska. Už se ti blíží jejich sólovečka XD
Žádné komentáře:
Okomentovat