(pláž)
Reita
Fascinovaně hledí na to, jak si prohrábne vlasy, ale dlouho si ten pohled užít nemůže. Kai se k němu přiblíží a políbí ho. Rozpoutává v něm naprosté peklo a to narůstá do gigantických rozměrů ve chvíli, kdy se pohne na jeho klíně. Zavrátí hlavu na krátkou chvíli dozadu, aby mohl hlasitě vzdychnout. Ještě, že jsou na pláži a ne u té vody nebo u stromů, určitě by je ostatní slyšeli, neodkázal by se tišit. Pak ale přijde něco, co ho zastihne naprosto nepřipraveného a otevře v jeho nitru dobře skrývanou komnatu. Kai ho pobízí, aby ho stiskl víc. V první chvíli jen trochu víc otevře oči překvapením, než se mu na tváři zformuje zvláštní úsměv. +Hm, že bych měl štěstí? Co všechno bych si mohl dovolit Kai?+ Proběhne mu několik podobných myšlenek hlavou a bez váhání vyslyší jeho prosbu a silně stiskne jeho zadek s pohybem proti svému tělu. Zopakuje to ještě jednou, než se přesune na jeho stehna, které stiskne stejně silně. Podvědomě vnímá jeho slova a znovu zavzdychá, když zahlédne rudý pozůstatek jeho prsty na Kaiově kůži.
"Do zítra to nevydržím." Odpoví mu naprosto upřímně a zvedne pohled k jeho tváři. Ten jeho je plný sebejistoty a dominance, kterou po většinu času skrývá ve svém nitru a jeho oči nesou nádechem neskutečného přívalu vzrušení, které mu svým náznakem způsobil. Najde jedno jeho zápěstí vzápětí i druhé a uvězní mu je za zády v pevném sevření své dlaně a přitiskne se blíže k jeho tělu.
"Večer si tě půjčím." Oznámí mu jistým hlasem, nechávajíc se trochu unést nastalou situací. Testuje Kaiovy hranice? Možná trochu.
"Na co myslíš? Chci to slyšet hned." Už by sice byl nejraději v jeho nitru, ale něco se v něm pohnulo trochu jiným směrem a on má chuť mu ukázat kousek ze sebe samého. Nakonec to pak může jen svést na to, že si hrál no ne? Jeho hlas se trochu změnil je o něco hrubší a trochu rozkazovačný, jako by přepnul na svou druhou stránku, na tu, kterou běžně do okolí nepouští. A stačilo jen co? Jeden silnější stisk? Asi ano. Kai se mu poddal, sice jen náznakem, ale to mu stačí, aby pocítil touhu chtít od něj víc. Natáhne se rty, k jeho šíji, kterou poškádlí zuby, než jeho kůži skousne, jak chtěl původně spěchat, tak má najednou chuť ho ještě víc vyprovokovat.
Kai
Reita poslechne v podstatě hned a Kai pod jeho pevným stiskem skoro bolestně zasténá. Bože, je neskutečně žádoucí, když mu tu říká, že to bez jeho přítomnosti nevydrží déle, než pár hodin. Jak jen popsat, jak moc ho vzrušuje vědomí, že s ním tohle provádí.
"Nemáš tady žádné hry, co? Hračky..." Provokuje ho trochu, ale jde to pochopit různě. On může být ta hračka nebo naráží na jiné, erotické hračky? Ať si domyslí, co se jeho hlavě líbí nejvíc, hlavně ať to není FIFA! Společně se zvednou do sedu, ale Rei už ho oběma rukama chytá za zápěstí, která mu stáhne dozadu za tělo a podrží v železném stisku. Je z toho trochu zaskočený, ale odezva v klíně je okamžitá, protože to palčivě zabolí i tam.
"Ale, co když nebudu moct?" Odmlouvá mu, i on testuje Reitovy hranice a pak se znovu hrdelně zasměje, když se ho Rei zeptá, co se mu honí hlavou. V očích mu září roztoužené jiskry, když se mu vrtí na klíně a chvíli váhá s odpovědí. Vzdychne si, když Rei potrápí kůži jeho krku a stočí rty pod jeho ouško.
"Plácni mě." Zašeptá to, co si před malou chvílí pomyslel a nemůže uvěřit tomu, že to řekl nahlas, ale potěšeně se nad tím faktem zatetelí. Musí být odvážný, když po něm něco chce a Reita by mu nikdy neublížil. Kai nemá ani tušení, že by s něčím takovým mohl mít Reita zkušenosti nebo, že by se mu to dokonce líbilo a kouše se do rtu, protože neví, jestli má pokračovat, nějak mu vysvětlovat, že to je v pořádku, že to prostě má jenom zkusit. Oddálí svoje rty od jeho krku a podívá se mu do očí, ty jeho jsou hravé a vyzívající k činům.
Reita
"Mám, akorát to není tak úplně hračka." Broukne v odpověď svým hlasem podbarveným úplně jiným podtónem, než u něj bývá zvykem. Neubrání se však mírnému pozvednutí koutků do kůže na jeho krku. Dlaň z Kaiových zápěstí nepouští, jen o něco víc stiskne, pořád ale dost obezřetně, aby mu neublížil. Na jeho otázku v první chvíli nereaguje, spíš si ji uchovává v paměti, protože to je něco, co se mu bude hodit. Nadechne se prudce ve chvíli, kdy mu řekne své přání. Kai absolutně netuší, jaký pocit to v něm odpálí a on si dovolí dlouze vzdechnout. To je přesně to, co potřebuje slyšet, i když by ho to ani ve snu nenapadlo. Jeho nitro se blaženě sevře a on musí stisknout víčka k sobě, aby ovládl svůj chtíč a nastavil v sobě určitou kontrolu, teď to nesmí pokazit. +Bože Kai, ty ani netušíš…+ Proběhne mu hlavou naposledy, než konečně ovládne výraz ve své tváři a mírně se od něj odtáhne. V očích mu zaplane, ale výraz zůstává až překvapivě klidný.
"Uděláš." Začne jako první rázným hlasem.
"Jinak přijde trest." Dokončí tvrdým hlasem po kratší odmlce, jakoby si pořád srovnával v hlavě, jestli mu ukáže, co má přesně na mysli. Nakonec se přece jen rozhodně mu ukázat, jaký by ten trest mohl být. Odtáhne jeho uvězněné dlaně kousek stranou a plácne o přes ten dokonalý zadek. Ne příliš silně, ale ví, že po jeho ráně zůstane na kůži rudý otisk. Hned na to konečky prstů začne konejšit kůži a krátce s nimi zapluje k jeho vchodu, který jen krátce obkrouží.
"Tak ještě jednou, naposledy. Večer tě čekám, rozumíš? Hezky mi odpovíš a pěkně celou větou." Určí mu jistá pravidla a v očích se mu blýskne, když provokativně přejede po jeho chloubě dlaní. Jen krátce, chce, aby byl poslušný, musí to z něj dostat nebo se zblázní. Bože, jak jemu tohle chybělo. Pořád to v sobě dusit a hledat vhodný protějšek, který by k tomu byl svolný Je to na hlavu, občas až příliš. A teď? Teď se mu ta možnost nejspíš sama nabízí, nesmí tu šanci propásnout. Musí ho dostat, kam potřebuje, dokáže ho dostat, kam potřebuje? Samozřejmě, že ano!
Kai
Myslel tím jeho, ano nebo ne? A to, že není hračkou myslel tak, že je něčím víc nebo fakt, že je z masa a krve? Honí se mu hlavou docela dost otázek, na které by býval znal rád odpověď, ale... "Trest?" Zopakuje po něm. Samozřejmě, že slyšel, jak se podobné věci dělají, ale to je asi tak všechno. Nečetl ani Padesát odstínů šedi! Cítí, jak jdou jeho zápěstí výš, proti lopatkám a pak ho Reita lískne přes polovičku, až to štípne. Trhne sebou a vyrazí bolestné Au, když se zamračí a podívá se na něj, ale to konejšení vzápětí je tak neskutečně příjemné a v okamžiku, kdy vzadu u svého vchodu ucítí žádoucí pozornost, celý se napne a zavzdychá.
"Ano, rozumím. Večer se sejdeme." Odpoví mu poslušně, tak jak Reita chtěl, ale v očích mu pořád tančí veselé jiskry. +Já ti to stejně vrátím v práci, kde jsem šéf já.+ Pomyslí si a koutky mu nezbedně cuknou. Ten úsměv opadne v okamžiku, kdy se ho Rei dotkne mezi nohama a jemu se automaticky zvrátí hlava do záklonu. Pomalu se znovu narovná a uvědomí si, že má na srdci ještě něco důležitého. "Když jsme k sobě tak otevření..." Začne opatrně a trošku se začervená, zatímco těká pohledem mezi jeho očima a jeho pupíkem.
"Já tohle nikdy nezkoušel." Ve tvářích se mu vytvoří rozpačité dolíčky.
"Ani jsem.... nebyl s klukem." Pokrčí rameny a jednoznačně si vydechne ve smyslu A je to venku, fajn, je mi mnohem líp. Rei by měl vědět, že má v rukou poloviční pannu, i když jemu se to líbí už teď. Zároveň nemá žádnou představu o tom, kam by tyhle hry mohly zajít a přece jen na nějaký hardcore asi není stavěný. Nejspíš... Tak rád by se ho dotkl a tak zacuká rukama v jeho sevření, ale Reita ho nepustí a on nespokojeně zakňučí, když našpulí rty.
"Před chvílí jsi mě tam sahat nechal." Dožaduje se svobody pohybu.
Reita
Zatváří se na moment potěšeně, když mu odpoví přesně, jak chtěl a uvnitř se rozlije ten příjemný pocit nadvlády nad celou situací. Ano, tohle je přesně ono, tohle přesně potřebuje k tomu, aby byl spokojený. Ne, že by ehm normální sex nebyl výborný, ale přece jen ke svému štěstí potřebuje něco jiného a teď se mu to po opatrných doušcích dostává.
"Výborně, tak se mi to líbí." Pochválí ho ještě, když znovu předjde po jeho chloubě, ale jen zopakuje jediný pohyb nahoru a dolů. Pak přijde prohlášení, které ho dostane do kolen. Bude ho mít jako první…jako první a poslední! Nechce mu dovolit, aby tohle provedl ještě s někým jiným. Majetnicky ho chce jen pro sebe.
"Nehodlám ti ublížit, ne tak, aby se ti to nelíbilo, věř mi." Začne jako první, když povolí trochu ve svém výrazu ve tváři, který se za několik okamžiků zase vrátí zpátky.
"Nedovolil jsem ti mluvit, naučím tě, jak být hodný…" Sekne ostrým hlasem a do očí se mu vrátí jistý náznak tvrdosti. Znovu se nepatrně rozmáchne a trefí dlaní to samé místo, jako před chvíli. Tentokrát se ale mírně natáhne po vlnce, která zmáčela jejich nohy a nabere do dlaně trochu studené vody, aby jí polil rudé místo na jeho kůži.
"Když budeš hodný, začnu přemýšlet nad tím, že tě pustím." Přesune své prsty k jeho rtům a nenásilně se jimi protlačí dovnitř, aby je uvnitř pěkně navlhčil a znovu zamíří mezi jeho půlky, kde znovu zakrouží a tentokrát do něj velmi opatrně vnikne prstem.
"Teď mi řekni, jak se ti to líbí?" Dožaduje se odpovědi, chce to slyšet z jeho rtů, nutně potřebuje, aby to vyslovil nahlas.
"Hezky mi popiš, co to s tebou dělá, pěně nahlas, ať tě slyším." Nakáže mu, když se posouvá v jeho nitru dál a dál, hledajíc ty správná nervová zakončení a ostražitě pozoruje výraz v jeho tváři. Je zvyklý vnímat jemné mimické záchvěvy, ví co v jeho tváři má hledat.
Kai
Vnímá dobře Reitův přechod emocí. Tu chvilku, kdy povolil, aby mu ukázal, že tohle je jejich hra pro potěšení a ne jeho běžné, necitlivé já. Hned na to si ale svůj výraz zase nasadí a zakáže mu mluvit. Kaie zamrazí, ale zároveň z toho má příjemné pocity v podbřišku. Nikdo se to nesmí dozvědět a nikdo je při tom nesmí nikdy vidět! Mohl by mu říct, že on je z nich všech snad nejhodnější a navíc babičky a maminky chlapeček, ale on moc dobře ví, jak to Reita myslí a vlastně to naučit potřebuje. A tak jenom přikývne.
"Věřím." Dovolí si to jedno malé slůvko, ale hned na to ji nakoupí se stejnou intenzitou jako před tím a jeho tělo se napne a sevře. Chladivá voda je moc příjemná a on se zase uvolní. Pootevře rty, když mu do nich Reita vsune prsty a obejme je v těsném sevření jako by mohl objímat i něco jiného, zatímco se mu u toho upřeně dívá do očí. A pak pochopí, k čemu to potřeboval a dlouze, hrdelně zavzdychá, protože tohle není ani trochu nepříjemné. Je na něj prostě naladěný a celé jeho tělo poslouchá jeho pobídkám. Začíná chápat, proč si tam někteří lidé strkají kde co, aby ten pocit vyvolali. Rei ho vyzve, aby mu popsal, co se s ním děje a on se z toho celý začervená, ale...povídají si o tom přece celou dobu. Padalo slovo důvěra.
"Ono to ani popsat nejde." Vydechuje přerývaně a v celém obličeji se mu značí roztoužení a zaskočenost, protože nevěřil, že by to mohlo být tak dobré.
"Neuměl jsem si to představit, ale... Rei-chan, je to skvělý, hlavně nepřestávej...." Vzdychá v závislosti na tom, co s ním Reita provádí. Celé nitro ho brní a chce víc, určitě chce víc.
Reita
"Tak je to správně." Pochválí ho pořád stejně přísným hlasem, do kterého se vloudí jen malý náznak spokojenosti nad jeho chováním. Mohl by ho toho tolik naučit, mohl by být jeho milovanou hračkou a to rozhodně nemyslí vůbec nějak špatně. Potřebuje někoho, kdo by se dal tvarovat a jak se zdá Kai je na to vhodným kandidátem. Mohl by si ho hýčkat, starat se o něj…ano, to přesně chce a on na oplátku mu dodá pocit, který tolik potřebuje. S jeho odpovědí, ale co spokojený není, tedy skoro. Dokáže si představit, co to v něm vyvolává, ale přizná si, že chtěl slyšet něco jiného. Pomalu opustí prsty jeho nitro, aby mu přidal ještě poslední ránu, tentokrát si ale vymění ruce a obarví i druhou půlku.
"Vyhýbavé, popiš to!" Šlehne znovu hlasem a vloží prsty na krátkou chvíli opět mezi jeho rty, aby se vrátil do jeho nitra, postupně přidávajíc jejich počet, aby ho připravil dokonale na svůj následný vpád. Má trochu omezené možnosti, kdyby byl doma, tohle by si užil mnohem víc. Z druhé strany, pro začátek to stačí, on sám ví, že tohle byl poslední rozkaz a pak už jim oběma dopřeje ten úlevný pocit. Už teď se těší na večer, protože to vypadá, že si pobyt na ostrově dost zpříjemní. Vůbec by ho nenapadlo, že hodný Kai si by si něco podobného dokázal užit. Bude mít hodně velké problémy se sebekontrolou. Počká si na jeho odpověď, nepochybuje o tom, že tentokrát bude spokojený.
"Jde ti to si přirozený talent." Pochválí ho, když ho políbí, konečně pustí jeho zápěstí, posune své dlaně na zadek a naznačí mu, aby se nadzvedl a on mohl své přirození nasměrovat vstříc jeho nitru. Velmi pomalu, opatrně…sám diktuje rychlost svého průniku, aby si Kai náhodou neublížil. Stará se o něj, přesně tak, jak by měl a bude, dokud s tím Kai nepošle do háje. Patří to k tomu a on má i tuhle část hodně rád.
Kai
Vůbec nepochopí, za co to má a znovu nadskočí. Do široka otevřenýma očima se podívá do těch jeho s jasnou otázkou a taky dostane odpověď Vyhýbavé??? Proč? Začervená se, když horečně uvažuje, čím ho uspokojit. Ó bože, jak on neví, nenachází slova, vhodná přirovnání.
"Asi mě budeš muset potrestat víc, protože já po tomhle nejsem schopný myslet..." Pípne nakonec. Už znovu poslušně olizuje jeho prsty jen proto, aby se vzápětí znovu ocitly uvnitř něj a je jich víc. Silně se celý zachvěje a má problém udržet víčka otevřená, ještě, že sedí. Ani neví, za co má tu pochvalu, ale připadá si jako štěně na dešti, které vzal někdo na milost. Už teď uvnitř sebe cítí tu narůstající závislost. Vždycky byl takový... mazlivý a teď zjišťuje, že čím na něj bude Rei přísnější a čím víc ho po tom pomazlí, tím větší droga to bude, protože ten pocit konejšení bude mnohem intenzivnější. Ten chce především. Skoro to zabolí v ramenou, když ho Reita konečně pustí a on pohne rukama, ale opatrně je položí zpět na jeho hrudník a vyjedeme jimi na ramena, zatímco mu oplácí polibek a rozptyluje v něm nepříjemné ztuhnutí svalů. Už naprosto zapomněl na své okolí i na to, kde jsou, Rei je kouzelník. Nadzvedne se a srdce se mu prudce rozeběhne. Je to tady, jdou na to a on je z toho celý nervózní, ale zároveň už se nemůže dočkat. Reita je hodně opatrný, když do něho vstupuje a drží jeho boky, aby nedosedly moc rychle. Celý se chvěje pod jeho rukama a snaží se přivyknout si na ten nezvyklý pocit, má pocit, že je toho moc, že se to tam prostě nevejde, ale opak je pravdou. A čím jsou dál a čím víc se uvolňuje, tím je to slastnější.
"Jsem rád, že tohle dělám s tebou." Hlesne.
Reita
"Tvůj trest bude, že se mě nesmíš do večera ani dotknout. Budeš trpět, když se tě budu dotýkat já." Zrodí se mu v hlavě plán. Bude muset být nenápadný, ale nemá obavy, že se mu nepodaří, využít každé chvilky, kdy se nikdo dívat nebude. Udělá mu z celého dne hotově chtivé peklo a bude si to náramně užívat. Teď už ho ale potřebuje, vydržel už příliš dlouho a touha po jeho těle je neskutečná. Je spokojený, ukázal mu, co by mohli mezi sebou mít a Kai se nelekl. Při tom uvědomění a s Kaiovým nitrem svírajícím jeho chloubu spokojeně vydechne a krátce zakloní hlavu s tichým zasténáním, když se poprvé pohne. Je tak hrozně úzký a on bude mít problém myslet celý den na něco jiného. Bude mít problém udržet svou tvář, až po něm zase bude chtít poslušnost. Začíná se v něm probouzet jistá závislost. Nechá ho chvíli klidně spočívat na svém klíně, když ho dál konejší svými doteky a olíbává každý milimetr kůže, na který dosáhne. Je s ním spokojený, na poprvé to bylo dokonalé a teď přišel čas se o něj postarat. Pomalu pohled boky proti sobě, když si je jistý, že mu to rozhodně nebude nepříjemné a znovu zmučeně vydechne.
"Je toho tolik, co spolu můžeme dělat, ukážu ti věci, o kterých se ti ani nesnilo." Brouká tichým hlasem vábíc ho, co nejvíce na svou ehm zálibu, než stiskne jeho boky a znovu s nimi pohne, tentokrát ale nepřestává a zvyšuje jejich tempo. Postupně přesune jednu dlaň na Kaiovu chloubu a začne ji ve stejném rytmu zpracovávat.
"Ano i já jsem rád, už to nikomu jinému nedovolím" Neodpustí si dodat přísně, ale s jasným vzrušením v hlase. Trvá to jen chvíli, o to je to pro něj ovšem intenzivnější, než si dopřeje poslední pohyb a vyvrcholí do jeho nitra. Na čele se mu objevil pot, ale tím horkem to tak úplně není. V očích má naprostou spokojenost a jasně vepsané zalíbení v tom, co tady dělali. Rozhodně nemá chuť se vracet.
"Teď si hezky odpočineš. Půjdeš se najíst a napít a budeš čekat, až si tě večer zavolám." Broukne o něco měkčeji, než dosud a odhrne mu vlasy z tváře, aby jej mohl naposledy políbit.
Kai
Teď mu to nepřipadá jako nijak hrozný trest, večeře není tak daleko a oba si užívají zajímavý oběd, to přece vydrží!!! Jenže to ještě nemá ani ponětí, co přesně má Rei v plánu a že ho nenechá jen tak chodit kolem. Pravděpodobně teď oba budou myslet nějaký čas jenom na sex a na nic jiného. To teda budou mít ostatní radost... Přivyká si na to, že ho má uvnitř sebe, spokojeně ho objímá kolem krku a nechává ho, aby laskal jeho kůži rty i konečky svých vlasů. Je to tak neskutečně příjemné... Pak se v něm Reita pohne a vyburcuje celé jeho tělo k nečekaným přívalům slastných vln. Překvapeně se na něj podívá doširoka otevřenýma očima a z počátku ho nechává, aby jeho tělem sám pohyboval proti sobě, než si začne sám nacházet rytmus tak, aby neublížil ani jednomu z nich. Poslouchá jeho vzdychající, nádherný hlas, který by mu sám o sobě stačil na to, aby byl hotový a za očima se mu míhají představy jich dvou, jak o tom Reita mluví.
"Tak to... uděláme..." Vzdychá na jeho klíně, odvaha sama, ale nemá důvod mu nevěřit, dnes se nestalo nic, proč by neměl, byla to jen troška škádlení. Rei přidá ještě svou dlaň a jemu se začne stírat realita. Zavře pevně oči, pořád se ho drží kolem krku, ale už stačí jen prudce vydechovat a po zádech mu v tom horku tečou potůčky potu. Moc mu nedochází, co ta jeho věta znamená, že to je něco jako Odteď spolu chodíme, ale... však na to bude ještě času! Jen, co jeho neurony začnou chtít
něco jiného, než orgasmus v Reitově režii. Netuší, jestli to trvalo věčnost nebo jen pár minut, ale ucítí uvnitř sebe cukání jeho mužství a horkost jeho semene a po několika dalších pohybech ho následuje. Píská mu z toho v uších, oči má naprosto zaslepené, nevidí, nevnímá, jen si opírá čelo o to jeho a prudce vydechuje. Do uší se mu probojuje Reitův hlas a jeho ordinování toho, co má jít Kai udělat mu vyvolí na tváři úsměv. Bude čekat... kdo by to nechtěl znova? Co nejdřív? Přikývne na souhlas a pokusí se od něj trochu odlepit, ale je celý úplně malátný a svaly má unavené. Pořád ho má uvnitř sebe a neumí si představit, že se má postavit a nechat ho jít.
Reita
Prohlédne si jeho tvář a vidí, jak je neskutečně uvolněný. Koutky se mu zvlní v úsměvu, nic lepšího by si ani představit nedokázal. Nechá ho ještě chvíli odpočívat, než mu pomalu pomůže se mírně nadzvednout a vsouká zpoza něj své nohy. Pomůže mu vstát a popojde k jeho kalhotám, aby ho mohl do nich obléknout. Pak natáhne i ty své a zamíří s ním zpátky, ale ne k táboru, ale k místu, kde vešli do lesa. Prozkoumá pohledem okolí, jejich trika jsou pryč, ale nikoho kolem nevidí. Stáhne obočí krátce k sobě. + mm zajímalo by mě kdo je našel+ Proběhne mu hlavou, než dovede Kaie až k vodě usadí ho na břeh a namočí své ruce do chladné vody. Jen lehce omyje jeho tělo, které neskutečně hřeje, dotýká se ho všude na odhalené pokožce a krátce mu vodou i omyje tvář a prohrábne vlasy. Pokud se ho pokusí dotknout, zabrání mu v tom s přísným výrazem a zavrcením hlavou. Na obličeji se mu usadí starostlivý výraz a je zaujatý každým svým pohybem. Když dokončí jeho očistu, dá mu ještě z dlaní napít a věnuje několik polibků kůži v blízkosti bradavek s provokativním zablýsknutím v očích. Vytáhne jej za dlaně do stoje, otočí ho zády k sobě a uvězní krátce mezi svými pažemi, jednou z dlaní zabloudíc do jeho klína, který velmi jemně pohladí.
"A teď utíkej a buď hodný kluk a pamatuj na svůj trest Kai-chan." Broukne mu do ucha, když se o něj otře svými rty a poposune ho před sebe a krátkým plácnutím přes zadek, ne tak silným jako na pláži, ale nepochybuje, že to ucítí. Sleduje ho do doby, než mu zmizí z dohledu a sám se krátce opláchne v říčce. Neodpustí si na chvíli zavřít oči a vybavit si obraz Kaiovy spokojené tváře. Bože, z toho pohledu by mohl mít v okamžiku problém. Nakonec se přece jen zvedne a zamíří s rukama v kapsách do tábora, kde už jsou všichni po obědě, ale nechali jim dvě porce. Pohledem prozkoumá všechny, když si všimne Kazova pobaveného pohledu, když kývne hlavou k trikům pohozeným u něj.
"Tak co Rei, našli jste to jezírko, kam tě poslal Kaz, Kai je nějak mimo" zeptá se ho Uru a on na sobě nedá znát ani kousek nejistoty, že neví o čem je řeč.
"Ne, Kaz prostě neumí navigovat, ale kousek je super strom na posilování, že Kai." Pokrčí rameny, jakoby se nechumelilo a s úsměvem stočí pohled na něj, když vidí, jak si nadává jídlo. Přidřepne si vedle něj, když už nemají žádnou pozornost a každý si šel po svém. Natáhne se přes něj pro misku, ještě jednou zkontroluje okolí a krátce prsty zavadí a vnitřní část jeho stehna. Prst namočí do svého jídla a vloží si ho mezi rty s požitkářským výrazem.
"Mm takhle by to taky šlo, nemám pravdu?" Zavrní sotva slyšitelně, než vstane a jde se usadit opodál, aby se najedl s naprosto neutrálním výrazem.
Žádné komentáře:
Okomentovat