Gackt x Kaz - Opovaž se, si teď hrát s ptá... s tím papouškem. - Část 1.

(džungle)

Gackt

Uplynulo pár dní, na ostrově už byli zabydlení a i když ho prozkoumali jenom kousek, měli na něm všechno, co zatím potřebovali. Pořád bylo asi brzo na to, aby je někdo vyzvedl, ale v posledních dnech začínala narůstat určitá tenze. Přes den, kdy měli práce dost ne, ale v noci, kdy si každý začal stýskat po domově, přemýšlel o tom, co s nimi bude nebo myslel na práci a na rodinu. Kromě toho si povšiml, že Hide má podobné ambice jako on sám a i když se oba snažili nevyvolávat konflikt, představa toho, co by se přes den mělo dělat, byla u každého jiná. A kluci byli půl na půl. Dneska dopoledne se poprvé doopravdy chytli, protože Hide byl přesvědčený, že by se měli pokusit postavit něco jako loď a odveslovat si pro záchranu sami. Podle Gackta to byl nesmyslně riskantní plán a Hide by odvezl několik lidí, které by ohrozil na životě a oslabil o ně komunitu. No ano, byli teď malá komunita. Podle Hideho ohrožoval na životě on je tím, že je chtěl nechat umřít na pustém ostrově, kam žádná pomoc nepřijde. Bohužel se to semlelo před ostatními a bylo to dost agresivní, i když krátké. Nepochyboval, že by si byli schopní i pár vrazit, takže vztekle vyklidil pole a odešel se uklidňovat na útesy nad vrakem lodi. Zarputile sedí na skále, kouká se do dálky a uvažuje co dál. Ví, že Kaz šel opatrně za ním, slyšel ho, ale mlčel, jen tam byl. Někde za jeho zády. Trávili teď spolu hodně času, asi nejvíc, zejména kvůli rybaření a schopnosti společně mlčet dlouhé hodiny, aniž by jim to vadilo. Dřív by nevěřil, že Kaz dokáže mlčet déle, jak deset minut v kuse. Nakonec se zvedne a vykročí mu naproti. Musí se pousmát, když vidí ten jeho opatrný, roztomilý kukuč. Útesy přecházejí v trávník a kus dál začíná prales.

"Už jsem se uklidnil." Řekne mu hluboce, i když je to pravda asi tak z půlky. Tuhle růžovovlasou potvoru mu byl čert dlužný. Dlaně má zaražené do kapes kalhot a v hlavě si přemítá ten výstup. Vyjeli po sobě fakt ostře.

Kaz

Líbilo se mu na ostrově, a kdyby se ho někdo zeptal, nejspíš by mu odpověděl, že čím dál víc. Poslední dobou trávil hodně času s Gakkem a jeho společnost mu byla hodně příjemná. Nevyváděl ho z míry jako ostatní a bavilo ho to, zkoušet jeho hranici, přes kterou se zatím nedostal. Byly i dny, kdy vedle sebe jen mlčeli a on mu byl za to vděčný. Ze začátku mlčel a pozoroval želvy, ale mnohem raději trávil čas v jeho společnosti. Jenže tu byl ještě někdo, s kým poslední dobou prohodil víc, než pár slov. Aoi. Jednou, když seděli u potoka a házeli kamínky do něj, se prořekl, jak moc se mu tu líbí a Aoi jeho názor sdílel. Postupně toto téma rozvíjeli, čím dál víc a nechávali si ho zarytě pro sebe. Věděli oba dva moc dobře, že by se s pochopením nesetkalo. Dnes ovšem v táboře panovala zvláštně napjatá atmosféra a mohl za ni Gakku s Hidem. Pohádali se a tábor se tím rozdělil. On sám stál při něm a podporoval jeho argumenty těmi svými, i když řečenými jeho osobitým stylem. Jenže v jeho hlavě se odehrávalo něco jiného. Nešlo o to, že by tu měli zůstat a počkat na pomoc, on tu toužil ve svém nitru zůstat mnohem déle. Byl to jeho svět, dokázal hbitě vylézt na strom, dokázal si obstarat jídlo a za své pozorování už věděl, který místům je lepší se vyhýbat a která jsou bezpečná. Sledoval zvířata, jež se sobě navzájem vyhýbala a odhadoval, která havěť by mohla ublížit i jemu. Připadal si tu doma. Po hádce sledoval tiše Gakka až ke skálám a seděl opodál, zatím co on klidnil svůj vztek. Vyřezával z kusu dřeva, vypadalo to skoro jako papoušek, tedy v hodně předčasném stádiu. Zvedne k němu pohled, když se nad ním ozve jeho hluboký hlas. Oblíbil si jeho barvu, ale nahlas mu to samozřejmě nepřizná.

"Vážně? To je škoda. Vypadal bys sexy, kdybys něco rozbil." Prohodí s krátkým pokrčením rameny a na tváři se mu objeví široký úsměv, už není opatrný, když za ním dobrovolně přišel.

"Kašli na něj, oni nakonec přijdou na to, že je to blbost." Mávne rukou nad tím, co se dělo v táboře.

"Navíc ani jeden z nich nepostaví něco, co by vůbec plavalo." Dokončí naprosto nenuceně a upřímně se rozesměje.

Gackt

Sklouzne očima na to, co se rýsuje v jeho rukou a pousměje. Však on si všiml, jak po nich Kaz pořád pokukuje a v souvislosti s tím má pro něj malé překvapení. Ten nůž si půjčovali a vyřezávali něco co chvíli, ale Gackt spíš, než figurky, malé píšťalky a podobně. Jednu už má kompletní, s krásným zvukem, jen mu ji neukázal.

"Docela rád bych tady něco rozbil, ale o kokos bych rozbil tak možná sám sebe a nic jiného tu není. Natož drahého a křehkého." Řekne mu. Nerozbitné věci ho neuspokojují. Pokrčí rameny.

"Hide má mapu souostroví. Našel ji ten den, kdy byl ve vraku lodi. Domnívá se, že ví, co je tohle za ostrov a že odsud není tak daleko jeden, kam jezdí lodě na noční pauzu, když vozí zboží. Jenže se může plést a navíc... tady tohle počasí? Kdo ví, jak bude zítra?" Rozhodí rukama. Ne nemuseli by je tu najít, ale lepší ještě čekat, než se rovnou zabít, tak to viděl on.

"Ještě mají ten nafukovací člun." Připomene mu. Tam se všichni nevejdou ani za nic, ale oni nechtějí jet všichni... musí ostatní nějak přesvědčit, aby to nedělali.

"Pojď se na něco podívat, koupil jsem ti dárek." Řekne mu a použije frázi, jakou by použil doma, když mu kývne hlavou a vykročí k lesu. Pod stromy vytáhne z kapsy kalhot tu malou píšťalku a začne na ni hrát. Je to takový trylkující zvuk. Měla by být tady. Dnes s sebou sice neměl žádné ovoce, ale už byla docela ochočená. On vlastně nevěděl, jestli je to holka nebo ne, ale tady byl holek nedostatek. Chvíli to trvá, než dosáhne svého. Už skoro propadne špatné náladě z toho, že dnešní den bude celý na nic, ale pak se najednou objeví. Zelený amazoňan, papoušek střední velikosti s červenou kresbou na hrdle a elegantně mu přistane rovnou na hlavě. Udělá obličej, když se na Kaze pootočí s ocasními pery v obličeji.

"Měla sedat na rameno." Upřesní.

Kaz

" Já vím." Pokrčí krátce rameny, když mu sdělí veškeré informace a zmíní počasí.

"Zítra nebo pozítří přijde bouřka." Dodá ještě a pohledem už studuje svého dřevěného papouška.

"Želvy se pomalu stahují z pláže do džungle, cítí to." Zvedne dřevo do výšky očí a protočí ho mezi prsty, jakoby se snažil přijít na to, co jeho výtvoru chybí a tváří se naprosto soustředěně. Těkne pohledem do jeho tváře a v očích mu skoro až ďábelsky zasvítí.

"Můžeš jim ten člun propíchnout a jestli tě neuspokojí ani to, zkusím to já." Dobírá si ho a je jen těžko říct, jestli to třeba náhodou nemyslí vážně. Má mnohem lepší náladu, když se Hyde objevil a je to na něm znát. Znovu pozvedne nůž, aby se zařízl do dřeva, jen do chvíle, kdy k němu dolehnout slova o dárku. +Koupil mi dárek?+ Zarazí se málem místo do dřeva řízne do svého prstu, naštěstí se ale zastaví včas a hbitě vyskočí na nohy. Následuje ho se zvědavým výrazem a jasným nadšením v očích. Nejradši by se mu pověsil na záda, ale neudělá to, taky by si to mohl rozmyslet. Pozoruje ho mlčky, celou tu dobu a skoro si v první chvíli myslí, že ten dárek je hraní na píšťalu, ale to mu přece mohl zahrát i tam a nemuseli se táhnout až sem. Než se objeví. Pootevře rty, když vidí, jak se k nim snáší nádherný papoušek. Málem vyprskne smíchy, když mu sedne na hlavu, místo na rameno, ale stačí se zarazit s rukou na ústech, abych ho náhodou nevyplašil. V očích má nadšené souhvězdí a těká pohledem z Gakka na papouška a zase zpátky. Zaloví v kapse volných kalhot, odkud vytáhne několik bobulí, které měl na svačinu a natáhne velmi opatrně ruku i s ovocem směrem k opeřenci.

"Ten je naprosto boží." Zamumlá tiše s téměř dětskou radostí a nepřestává se usmívat. Papoušek se nakonec přece jen přesune na jeho ruku a on si ho může zblízka prohlédnout. Skoro se neodvažuje ani nadechnout, jak moc jej jím unešený.

"Pane jo, já mám papouška" Prohodí nevěřícně, když s ním kousek poodejde a nechá ho v klidu baštit ovoce na nedaleko větvi. Teprve pak se otočí ke Gakkovi a rozejde se jeho směrem. Bez váhání protáhne paže kolem jeho boků, chytne ho za zadek, přitiskne si ho k sobě a prostě mu dá obrovskou pusu.

"Díky."

Gackt

Je docela rád, když se papoušek rozhodne důvěřovat i jinému člověku, než je on, koneckonců nikdy asi jiné lidi neviděl, takže proč by tenhle měl být jiný, než ten první? Přesedne si na Kazovo předloktí a zobe od něj bobule a Gackt je upřímně rád, že mu do těch vlasů nenadělal, protože jinak by měli asi kuře k večeři i za Kazova hlasitého pištění.

"To je. Myslím, že půjde ochočit ještě mnohem víc. Abys ji mohl nosit s sebou" Souhlasí s Kazem na téma kouzelný papoušek a usmívá se. Počká, až ho Kaz přesadí na větev a chce mu podat píšťalku, na kterou pták slyší, ale už to nestihne. Když k němu Kaz vykročí, obětí čeká, ale ne takovéhle. Čekal, že mu omotá paže kolem krku, ale on ho místo toho popadne za zadek, až mu tím vyrazí dech a přitiskne svoje rty na jeho. Dokonale ho tím vykolejí, takže tam chvíli stojí s rukama rozpřaženýma, ale pak mu dojde jeden maličký fakt... fakt, že už si hodně dlouho užívá jen on a jeho pravá ruka. Přiznejme si to otevřeně, jinak by byl už po smrti. A kluci jemu zas takový problém nedělali, i když by si doma vybral úplně jiný typ, než je on. A proč? Protože byl povrchní egoista. Vždyť Kaz je hezký, když ho vybalí z těch pitomostí, co obvykle nosí doma... Tady mu sice žiletku trochu vnucoval, ale co už. +To bys ho naučil. Stačí trochu vydírání...+ Pomyslí si a jeho rty se pohnou v odpovědi. Možná by měl konečně začít uvažovat o tom, s kým si rozumí a ne, kdo jak se mu hodí k autu a botám. Opatrně položí svoje ruce na jeho boky a ještě chvíli v tom polibku pokračuje, než svoje rty oddálí.

"Uletí ti."

Kaz

Ne, že by si neuvědomil, co dělá, ale přece jen mu to úplně nedošlo. Vždycky jednal spíš impulsivně, ostatně proč taky ne, když mu to po většinu času vycházelo. Co ale nečekal je fakt, že mu Gackt začne polibek oplácet. Nemá nic proti tomu vůbec ne, má u sebe momentálně kus chlapa k sežrání a nakonec ten zadek taky stojí za to. Škoda toho papouška, teď na něj nemá úplně myšlenky, užije si ho později. Spokojeně si zamručí, když se prsty na Gakkově zadku zatnou. Nějak při celodenním zkoumání ostrova ani neuvědomil, co mu celek začíná chybět, ale jeho klín si to momentálně uvědomuje až moc dobře. Bože, vždyť už je tu takovou dobu a…nic, jak se mu to mohlo stát? + To ten čerstvý vzduch, určitě! + Pak ještě dotek rukou na bocích, až moc lehký dotek na jeho vkus, ale je tam a to se počítá! Sám by nejspíš pokračovat ještě hodně dlouho, protože najednou toho polibku nemá vůbec dost a začíná se v něm probouzet zavřené cosi, co vystrkuje drápky, jenže Gakku se od něj odtáhne a on mu koukne skoro vyčítavě do očí. Odtáhl se přesně ve chvíli, kdy se začal rozjíždět a to…se nedělá přece.

"Však máš píšťalu…" Broukne bez přemýšlení s jasným blýsknutím v očích a široce se usměje. Takhle zblízka vypadá fakt dobře, to si musí přiznat. Ani ve snu ho nenapadne, že by ho snad měl pustit, však on ho drží taky.

"Na co všechno, bys zvládl zapískat?" Vypadne z něj s naprosto nevinným výrazem, než se znovu přitiskne na jeho rty. Tentokrát ale s mnohem větším zápalem, jak kdyby to sto let nedělal, když ono je to fakt dlouho. Dlaněmi vyjede o kousek výš, aby vzápětí mohl zaplout pod látku kalhot zase zpátky.

"Tohle je taky pěknej dárek." Zamumlá, když se odtáhne, aby se mohl nadechnout a už jsou v tom zase.

Gackt

Několikrát zamrká se svým okouzlujícím, zaskočeným úsměvem, když Kaz oznámí to s pískáním, ale než stačí vyprsknout smíchy, už ho má zase na rtech a málem se zadusí.

"Promiň..." Honem si otírá bradu, protože tohle nešlo ovládnout.

"Nech si takový poznámky na lepší chvíle, jo?" Chtěl mu ještě říct, že on rozhodně na nic pískat nebude, protože tohle dělají kluci jemu, ale už má zase pusu ucpanou jeho jazykem a nebrání se. Kaz jde dál, celkem odvážně vsune dlaně pod látku jeho kalhot a on je ucítí na holé kůži svého pozadí, než se oddálí, aby mu něco řekl. Papoušek už uletěl a on ani neví, co mu má na tohle říct, jenže jak se zdá, klíny jich obou jim jasně sdělují vlastní stanoviska. Kruci je to opuštěný ostrov, tisíc let to nedělal a s ním si rozumí, tak o co tady jde. A sem nahoru nikdo z kluků nechodí. Nechtějí vidět vrak, když nemusí. Jemu je to jedno, Kazovi taky. Jsou oba z jiného těsta. A tak mu ten polibek stále vrací a snaží se přeprat jeho dominanci svou vlastní. Netuší, jestli to Kaz někdy někomu dovolil, ale v jeho případě přes to nejede vlak!!! Celkem nekompromisně vezme okraje jeho trička a prostě mu ho přetáhne přes hlavu a odhodí. Odhalí tak postavu, která může té jeho směle konkurovat, no ještě že je pořád o dost vyšší. Jemné prsty se přesunou na zapínání jeho kalhot a ničí jeho oblečenost s cílevědomou razancí. Nemá čas, už to mělo být za každý den tak třikrát, má skluz.

Kaz

Zamumlá co si do jeho rtů, nějak se nemůže odtrhnout, nejde to…a ani nechce vlastně. Ani pomalu nestihne postřehnout, že přišel o triko a už tahá to Gakkovo nahoru, aby nebyl v ničem pozadu.

"Proč nechodíš bez trika?" Samozřejmě, že vnímá ten souboj o ehm místo nahoře, ale on se ho rozhodně nemá v pánu jen tak vzdát. S kalhotami je o něco rychlejší a jedním plynulým pohybem mu je stáhne, kam dosáhne, protože klekat si před něj momentálně nehodlá. Má dost práce nahoře, dolů se dostane…ha už tam je jeho dlaň a hledá tu jedinou věc v tuhle chvíli, kterou by hledat mohla.

"Mm, hezký…velký." Skoro až zavrní s jistou spokojeností v hlase, když se po popotáhnutí jeho spodního rtu na chvíli oddálí.

" A tam se mi taky líbí." Neodpustí si jasnou provokaci, on se rozhodně nebojí cokoliv říct, co má momentálně v hlavě. Dlaň, která se vrátila na jeho zadek, totiž provokativně posune mezi jeho půlky a je hodně zvědavý, jak se na to bude tvářit. Tohle bude teprve boj, nemá ale v plánu vzdát ho předem. +Bude legrace.+ Proběhne mu ještě hlavou, než se nad svou vlastní myšlenkou uchechtne a natáhne se k jeho rtům, po nichž přejede jazykem. Podvědomě zaslechne řev papouška, někde nahoře a stáhne obočí k sobě.

"Kušuj ptáku, až potom." Houkne, aniž by ke korunám vzhlédl a vůbec neřeší otázky typu: Přijde někdo? Uvidí někdo jeho nahatý zadek? Však ať se podívají, on se za něj rozhodně nestydí a pochybuje o tom, že Gakku by na tom byl jinak.

Gackt

Využije okamžiku, kdy je mu triko svlékáno, aby mu odpověděl.

"Protože bych se spálil, nehodlám dopadnout jako Ruki. Mám rád svou bílou pleť." Vůbec si nevšiml, kdy se to stalo, ale najednou tam stojí s kalhotami do půl stehen. No nevadí, však mu jenom překáželi v tom, co chce udělat. Kaz nemešká, dotkne se ho rovnou mezi nohama a on si hrdelně vzdychne. Znovu vytáhne obočí a tlumeně se rozesměje, když mu tak bez obalu pochválí jeho výbavu a nenuceně pokrčí rameny.

"Já vím." Řekne se samolibým úšklebkem. +A taky řádně opečovaný, žádná africká buš!+ Jenže pak se celé jeho tělo napne, když se ho tam Kaz dotkne. Nevadí mu, že mu tam sahá, o to nejde, ale on moc dobře ví, co tím Kaz sleduje. To tedy ne! Mírně se od něj odtáhne a v očích se mu varovně zablýská, ale zatím mu neříká nic. Trhne sebou při tom jeho komentáři na ptáka, samozřejmě, že si jako první domyslel toho svého, obzvlášť, když má Kaz svou dlaň na jeho zadku, ale pak mu dojde, co přesně tím myslel a protočí nad tím oči.

"Opovaž si teď hrát s ptá... s tím papouškem." Opraví se honem. I on mu stáhne ty proklaté kalhoty a pokusí se ho tlakem na ramena přimět k tomu, aby si aspoň klekl a pak ho celou svou vahou prostě povalí na záda a vydobude si pozici nahoře. Krucinál. Samozřejmě, že ne obkročmo, prostě se snaží koleny dostat ty jeho od sebe.

"Přestaň zlobit nebo uvidíš." Vrčí na něj mezi polibky.

Kaz

Protočí, nad tím jeho já vím oči. Samozřejmě, že si všiml za tu dobu, jaký je typ povahy, ale jemu to nevadí. On si s ním poradí vždycky, na podobné komentáře, je imunní. S úsměvem mu pohled opětuje, když se odtáhne, ale v očích mu jasně blýská vzdor a zpráva, že se rozhodně nehodlá jen tak nechat. Jestli ho chce dostat, bude ho to něco stát, stejně dostane on jeho je o tom přesvědčený. S provokativním mrknutím mu mezi ty půlky sáhne znova, aby mu dal jasně najevo, že se ho vůbec nebojí.

"S ptákem jo, na papouška kašlu…" Řekne trochu nevybíravě. Ne, že by si dárku nevážil, on se mu opravdu líbí a nehne se od něj ani na krok, ale až po tom, co to tady dodělají, tohle má přece jen přednost! Brání se mu, kdy se ho snaží dostat do kleku, snaží se ho přeprat, hlavně svým pohybem ruky na jeho přirození. Jenže jeho váha je na něj přece jen o moc a nakonec se se smíchem svalí do podrostu. Bože jestli mu nějaký mravence vleze…no…nic. Hbitě přesune dlaně na jeho stehna a s hravě pobaveným výrazem se snaží ty dostat ho na svůj klín, prostě bude jeho a hotovo! Je mu jedno, na co byl doma zvyklý, ale tohle je jeho ostrov on je tu doma, takže...

"Ty zlobíš ne já. Chci ti dát dárek...pěkně…dovnitř…" Zamručí mezi jednotlivými polibky.

"A nevrč na mě, já za to nemůžu, že to takhle neumíš." Rýpne si do něj, ale ze své snahy zatím vůbec neupustí. To, že on sám se zatím brání, aby to bylo obráceně, na to ohledy nebere. Tsech, za papouška, aby roztáhl nohy, no to zatím nemá v plánu.

"Co mi provedeš? Dostanu na zadek?" Zasměje se upřímně, tohle chování v něm jen podporuje vzrušení, které se objevilo jako mávnutím kouzelného proutku. Bože, on ho vážně chce! V tu chvíli mu silně stiskne stehna a dlouze vydechne.

(Konec první části)