Reita x Kai - Naučím Tě, jak být hodný - Část 1.

(tábor)

Kai

Od té chvíle, co ho Reita políbil v lese, když šli spolu na dříví, neměl v hlavě nic jiného. Jeho letmá gesta na lodi, starost, když se ocitli na pláži na tomhle ostrově a on sám ztrácel nervy, to jak se mu snažil ulevit při vší práci, kterou dělal, i když spolu hodně trénovali a Kai neměl zrovna malé svaly na rukou... Tohle nezapříčinila atmosféra ostrova, na kterou to Reita svedl, tohle se dělo ještě před tím už při té párty na pláži, on to prostě ví. Co s tím bude dělat? Kai byl vždycky trošičku bisexuální, i když žádné zkušenosti se stejným pohlavím neměl, ale ta myšlenka pro něj nebyla nepřístupná. Ale Rei? Nikdy by ho to nenapadlo a navíc jsou spolu přece v jedné kapele! On je kapelník! Dokonce ani nemůže vyšilovat, že se Rei chová nevhodně, protože on se choval velice vhodně. Snažil se držet, chovat bezprostředně, jen mu to prostě bylo vidět na očích. A nebo si to nalhával? A co vlastně chtěl on sám? Vlastně mu byla nepříjemná představa toho, že by s tím Reita přestal, no jo, kdo nemá rád pocit, že se někomu líbí? Co mu naprosto unikalo byly pohledy Satsuki. Jako obyčejně byl naprosto mimo. Kluci už si navykli, že je hlavním provianťákem, prostě mu nosili z čeho má vařit a on vařil. No, aspoň si připadal využitý. Jediná žena v okolí mu v tom moc ráda pomáhala a docela spolu navázali řeč. I teď, když šli všichni po svých. On zůstal u ohniště a lámal si hlavu s tím, jak udělat dnešní oběd jiný, než včera... Satsuki mu donesla nějaké výhonky a vypadalo to skoro jako bambus. Ještě rýži... co on by dal za rýži? Rei nebyl daleko, byl totiž zavěšený za větev opodál a přitahoval svoje tělo nahoru ve snaze protáhnout si bicepsy. Jeden by kvůli němu ten oběd snad spálil. Nechá to dusit a vykročí směrem k němu. Zastaví se dole a zvedne hlavu.

"Jak můžeš dělat tohle v tom parnu!" Zasměje se a rozmáchne se pravou rukou, aby ho řádně plácl přes zadek. Málem si u toho zlomí zápěstí, Rei ho má jako skála. Zatřepe dlaní ve vzduchu a nevnímá Satsu, která se dívá jejich směrem a kouše si ret.

Reita

Ve dne, v noci myslel na to, co se událo v lese. Neovládl se, nechal se unést Kaiovou přítomností a to neměl dělat, protože teď na tom byl mnohem hůř. Už dřív po něm po očku pokukoval, jenže vždycky to dokázal tak nějak držet uvnitř. Nebyl prvním klukem, co se mu líbil a něco málo už má za sebou, jenže...o tom nikdo neví. Nechával si to pro sebe, už jen z principu. Měl to ve svém nitru trochu složitější a nehodlal přidělávat ještě někomu dalšímu starosti. Jenže teď...teď měl v hlavě prioritně Kaie a vůbec nevěděl, co s tím. Neřešil by to, kdyby Kai nebyl ve stejné kapele, vždyť se to přece vylučuje no ne? Kdyby se to přehouplo v něco víc a oni se třeba pohádali, jak by to pak dopadlo. Zůstává chvíli viset na větvi bez pohybu, než se mu ve tváři usadí kamenný výraz a začne si v duchu počítat každý přítah. S každou další myšlenkou se přitahuje o něco rázněji, až mu po tváři začnou pomalu stékat kapky potu. Ne, nehodlá se zničit, už za ty roky ví, kolik si mže dovolit, aby byl pak ještě použitelný, ale rozhodně si dneska dává, co proto. Zrovna je v hlavě u toho polibku v lese, když ucítí plácnutí přes zadek, nebolí to, ale cítit to rozhodně bylo. Pomalu povolí ruce a pustí se, aby dopadl s mírným pokrčením v kolenou na zem, než se narovná. Pomalu stočí tvář jeho směrem, ale rozhodně mu neušel pohled Satsuke od ohně. +A nedá si pokoj a nedá...+ Proběhne mu nabručeně hlavou a vlna jakési drobné žárlivosti, tam pořád je.

"Cítím se pak líp, je to o zvyku." Odpoví mu s tichým zasmáním.

"Jdu se opláchnout, jdeš taky? " Kývne hlavou směrem k vodě o něco dál od ohně, hlavně z jejího dosahu, sůva jedna.

"Líbíš se jí..." Prohodí, snažíc se o klidný podtón, musí nenápadně zjistit, jak moc a jestli vůbec nad tím polibkem Kai přemýšlí nebo ne.

Kai

Rei seskočí a po jeho plácnutí se ani neotřepe. Jemu by ten zadek asi upadl.

"Jasně." Řekne jenom v odpověď na jeho zvyk, však on ví. Pak přikývne, ohlédne se po Satsu a zavolá na ni, aby ten oběd pohlídala, zatímco on bude pryč. Nevypadá zrovna nadšeně, že ho bude hlídat bez Kaie, ale slíbí mu to a on vykročí s Reitou po boku k říčce. Moc nechápe, proč jdou tak daleko a za ohyb, ani břeh tu není lepší, ale neodmlouvá a sleduje ho, jak se sklání nad vodou. Musí hodně rozkročit při strmém břehu. Rozpačitě se zasměje a zajede si dlaní do vlasů.

"Já? Neblbni, koukala na tebe, na tvoje svaly." Kroutí se na místě a v hlavě převrací, jestli to tak je nebo ne. Satsu se u něj držela nejvíc, ale domníval se, že je to proto, že je z nich nejspolečenštější a nejusměvavější a třeba Miyavi, Hyde a teď už vůbec kde kdo dávali trochu najevo, kde leží jejich momentální sympatie. Vlastně... kromě Gackta a Kaze, kteří byli ale taky věčně někde spolu sami už zbyli jen oni dva a jemu to najednou připadá hrozně směšné, protože oni už na lodi.. oni... oni se tu napárovali? No do prčic? Stočí oči na jeho zadek, když je takhle v předklonu a pokusí se představit je dva společně. Okamžitě ho zachvátí ještě větší vedro, než panuje a musí se otočit zády, aby to na něm nebylo poznat, jak zčervenal. +Kaii, koukej se uklidnit!+ Nakáže si v duchu a dívá se všude možně, naprosto na rozpacích, i když mu Reita nic nedělá. Jen se myje. Sexy se myje... No vážně. Znovu se uculí a následně rozesměje, zatímco je stále zády, paže založené a oči upřené někam do korun stromů.

Reita

Zatím jen mlčí, když na něj počká, aby se mohli společně vydat až k ohybu, kde budou mít trochu soukromí. Vlastně tam jde schválně, protože musí zjistit, co a jak. Nedá mu to spát a hlavně ta holka, má hlavně jednu velkou výhodu proti němu, není za kapely, takže tam nehrozí potencionální nebezpečí, navíc je to holka. V jeho hlavě je to jasné plus, těžko říct, jak nad tím přemýšlí Kai. Zavrtí v první chvíli hlavou, aby mu vyvrátil slova o tom, na koho to vlastně kouká.

"Kai, tobě to vždycky tak trvá." Protočí nad ním oči v sloup, ale raději se věnuje své vlastní očistě, protože by si jistě všiml jeho výrazu, který napovídá, jak svá slova přesně myslel. Opláchne si první hrudník, než si spláchne vlasy i obličej a narovná se přesně ve chvíli, kdy je k němu Kai zády.

"Čemu se směješ?" Popadne svoje triko, které si strčí do zadní kapsy kalhot a rozejde se jeho směrem, aby ho obešel a s mírně staženým obočím koukne do jeho tváře. Nestojí tak daleko, ale ani úplně blízko, nejspíš by měl hodně velký problém, kdyby udělat ještě malý krček blíž. Je z něj úplně mimo a to se mu nestalo už dlouho.

"Proč se červenáš Kai?" Broukne už o něco tišeji s mírně pozvednutými koutky a mapuje pohledem jeho tvář. Musí zachytit každý mimický záchvěv, který by mu mohl napovědět, jak na tom u něj vlastně je. +Rei počítej do deseti, minimálně…+ Proběhne mu hlavou, když se bezmyšlenkovitě přiblíží ještě o poloviční krok směrem k němu. +Ani do tisíce to stačit nebude.+

"Nedivím se jí." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit.

Kai

Z úvah o Reitově mytí ho vytrhne až Rei sám, když mu řekne, že mu něco trvá. Tuhle větu od nich všech slyší hodně často, ale... kousne se jemně do rtu.

"To protože jsem tak nevinný a čistý." Zanotuje si melodicky.

"Na rozdíl od vás!" V tu chvíli už je Rei u něj a obejde ho. Nemá tričko, protože visí z kapsy na jeho zadku a on tak vypadá ještě líp. A nemá tady žádné pásky! V jednom rozhovoru kdysi uvedl, že ho trápí nedostatek Reitova nosu, ale teď to dostává nový rozměr. Znovu ho to nutí smát se a tak se jen o to víc kouše a stáčí za ním oči, aniž by rozpletl paže.

"Ničemu." Řekne rychle a snaží se ovládat. Uvažuje, jestli mu říct pravdu o tom, co si představoval, ale nemá k tomu zrovna moc prostoru, protože padne další otázka a míří na jeho tváře.

"Já se červenám?" Zopakuje po něm, ale je mu jasné, že je úplně flekatý. Teď už rozhodně.

"Proč se usmíváš ty?" Udeří na něj vlastní otázkou a připadá si jako srnka, co v dálce zahlédla lidi a není si jistá, jestli utíkat hned nebo až za chvíli. Takové to jemné cukání, aby udělal krok dál, ale zároveň se mu nechce, protože je zvědavý. Reita se přiblíží ještě o kousek, vlastně už je úplně u něj a pronese něco, co v Kaiových očích vyvolá jasné jiskření. Skoro už se vidí v záklonu, jeho rty na svých... v záklonu, on? Nesmysl, měl přece holku, zaklání on ostatní. Jenže místo, aby mu vyčinil za pitomé řeči, jen se změní způsob jeho úsměvu na potěšený. To je tady jako podle něj nejkrásnější nebo co? Rozesměje se a zakloní hlavu mírně dozadu, když ruce rozplete a spojí před sebou v jaksi stydlivém gestu, jenže v další vteřině ho k sobě přitáhne za poutko od kalhot.

"Já jsem si vždycky myslel, že když půjdeš po klukovi, bude to Ruki..."

Reita

"Usmívám se, protože se červenáš." Opáčí mu bez přemýšlení na jeho otázku a s jistým zalíbením si prohlíží jeho nachovou tvář. Rozhodně si všimne potěšeného úsměvu, který mu svým prohlášením způsobil. Bože, kouká na něj, jak kdyby to bylo to nejkrásnější stvoření na světě a ani si to pořádně neuvědomuje. Zrovna se nadechne, aby mu ještě něco pověděl, jenže to už si ho Kai k sobě přitáhne za poutko a on se zmůže jen na skoro zmučené vydechnutí. Pravou paži protáhne kolem jeho pasu a přitiskne ho na své tělo, hledíc mu zblízka do očí. Dokonale se v nich ztrácí a nikde jinde by si teď nepřál být raději. Vzpomene si ještě na Satsuke a jestli na Kaie ještě jednu podobně koukne, nejspíš ji vyrobí vor a nechá ji odplout hodně daleko. Chce ho pro sebe? Ano, chce a hodně.

"Takový úsměv jako máš ty, nemá nikdo." Prohodí tichým hlasem, když volnou dlani přejede pomalu přes jeho tvář a nechá ji zmizet ve vlasech. Začne se naklánět k jeho rtům, zastaví se sotva několik milimetrů od nich, pro mne je o sebe jakoby si pořád nebyl jistý. A stačí mu jeden krátký pohled do očí a zruší poslední kousek mezi nimi, než je konečně znovu ochutná. Chtěl si uzmout jen letmý polibek, ale jejich chuť ho dokonale připraví o rozum a on nemá vůbec chuť přestávat, leda by ho Kai od strčil.+Jestli to udělá, odcházím a už mě nikdo neuvidí..+ Proběhne mu hlavou s nádechem pobavení a poposune ruku na zádech a kousek níž. Pomalu se za velkého sebezapření odtáhne, ale ne příliš. Pořád mu chce být blízko a snaží se odhadnout, co se mu teď odehrává v hlavě. Potřebuje to sakra vědět, přece ho nebude nutit násilím, jenže on si ho vlastně přitáhl první, takže..by mohl být v klidu. Jak on nesnáší tyhle první krůčky, kdy neví na čem je. Z druhé strany, bez nich, by to nebyl ten pravý...adrenalin a ten ho nutí jednat.

Kai

Nalil olej do ohýnku, protože udělá rychlý krůček směrem k němu, jak si ho Reita přitáhne k sobě a už s ním stojí v těsném objetí. Reita mu vzápětí odpoví a on se znovu potěšeně uculí. On ví, že jeho úsměv je jeho silná zbraň, ale slyšet to takhle, je skvělé. Srdce se mu prudce rozbuší, když se k němu Reitovy rty začnou blížit, ale neucukne před nimi. Nakonec se spolu potkají jako posledně na dříví, on se mírně opře do jeho dlaně na zádech a oplatí mu jemný a trochu průzkumnický polibek. Je to v pořádku, líbí se mu to, nemá důvod od něj uskakovat. Jenže to by se za nimi nesmělo ozvat odkašlání a slovo promiňte... Satsuki buď nebavilo čekat, nebo neví, co dál s obědem a nebo jim to hodlala překazit. Kai od Reity uskočí jako by byl přistižený při vykrádání cukrárny a mumlá něco jako to nic. Čelí velmi zkoumavému pohledu Satsuki, která má napsanou v očích otázku Jsi gay nebo na oboje? Střelí pohledem po Reitovy vedle sebe a znovu na ni, protože ona neodchází.

"To jídlo už je hotové. Chtěla jsem vás jen pozvat k obědu." Řekne jim Satsuki měkce, ale v očích má jakýsi vzdor, který je mířen proti Reitovi. Něco, co napovídá, že pokud dostane příležitost, něco si zkusí. Pak pohodí elegantně vlasy a zamíří pryč. Teď jsou před ní tedy prozrazeni. Kai si zajede dlaní mezi lopatky pod trikem, když se rozpačitě poškrábe a pokrčí rameny.

Reita

Už už se chystal znovu si přitisknout Kaiovo tělo na to své s další vlnou polibků, když se ozve to prokleté odkašlání a ještě promiňte. + No to se máš za co omlouvat!+ Proběhne mu hlavou vztekle a stejný plamen mu v očích zůstane, když udělá krok stranou a koukne do dívčiny tváře. Stáhne obočí k sobě, když ji prozkoumá a on to vidí! Ten vzdor, to odhodlání, že ho nenechá jen tak být. Narovná se mírně v zádech a založí si ruce na hrudi, aniž by prozatím cokoliv řekl a oplácí té potvoře, co mu hodlá sahat na Kaie pohled s intenzitou hořícího lesa v jasném náznaku, že bez boje to rozhodně vzdát nehodlá. Byl by padlý na hlavu. V tuhle chvíli už je zapomenuto váhání kvůli kapele a tomu, co by na to řekli kluci. Jestli zaváhá, už možná nedostane příležitost.

"Jasně, hned přijdeme, až to tady dokončíme." Neodpustí si za ní ještě zavolat s trochu pomstychtivým výrazem ve tváři a koukne na Kaie. Jeho oči okamžitě změknou a provleče paži znovu za jeho zády, aby si ho mohl v elegantním oblouku přitáhnout k sobě.

"Pár minut ještě máme, než se všichni seběhnou. Co teď s nimi?" Broukne s nádechem jasné provokace a blýsknutím v očích. Tohle by mu šlo a může se jen modlit, že tomu Kai neodolá a necukne, když je nachytala zrovna ona. Však on říkal, že se jí Kai líbí a je to tady, teď už to ví stoprocentně. Bude si muset dávat sakra pozor.

Kai

Ještě se jí stačil mírně uklonit a poděkovat, než odešla, na rozdíl od Reity, který za ní volá něco docela šokujícího. Ti dva si asi úplně nepadly do noty, ale momentálně si trochu stojí na vedení. Vždyť ona ho přeci nebalí.

"Ale no tak, buď slušný, je to holka." Napomene ho trochu, ale to už si pro něj Reita hrábne zpátky a už jsou zase jak byli, než je Satsuki vyrušila. Zasměje se a zavrtí trochu hlavou.

"Ještě můžeme o ten oběd přijít, jestli to vydržíš do večera? Ale ty, takový hladovec?" Rýpne si do něj a vzápětí mu dojde, co že mu to tady nabízí. Zrudne naprosto jako ti krabi na pláži a trochu se přikrčí, ale pak se znovu rozesměje.

"Promiň, když jsem na rozpacích, tak se prostě směju." Trochu obhájí svoje pubertální chování. Jenže on si nemůže pomoct. Koneckonců Reita ho zná dobře. Aby ho za chvíli neznal až moc dobře. Prostě se tomu musí znovu rozesmát.

"Já si jdu dát studenou sprchu." Ukáže na sebe a pokusí se mu vykroutit, jako že jde do potoka. Neodejde nikam, protože Rei ho stále pevně drží a zdá se, že mu to nedělá žádný problém.

"Rei-chan..." Vydechne, když opře dlaně o jeho namakaný hrudník a podívá se na ně, na to, o co se opírají, a zavrtí se na místě.

"Já vím, že tě to nenapadlo tady." Řekne mu s dalším uculením.

"Tak kdy...?"

Reita

Mírně pozvedne obočí, když mu Kai oznámí, aby byl slušný a proč…no protože je to holka. + Škoda, kdyby to byl kluk, vyřeším to mnohem rychleji..+ Proběhne mu hlavou vzdorovitě, ale na Kaie se mírně pousměje.

"Právě proto…Navíc, já slušný celkem byl." Opáčí mu nakonec s pokrčením rameny, jako by bavili o tom, co že to bude vlastně k obědu. Satsuke je zapomenuta přesně ve chvíli, kdy se mu pokusí vymanit ze sevření a utéct mu k vodě. Nepustí ho, je mírně zatne svaly na paži, aby se mu přece jen nevysmekl.

"Já vím, klidně se směj, když tady jsou mnohem lepší věci, než jídlo." Broukne měkce tichým hlasem a nakloní zaujat hlavu na stranu. Ten jeho smích se mu dostává do hlavy a zní tam přímo dokonale. Začíná si plně uvědomovat, jak moc se mu líbí každý detail. Pomalu protáhne i druhou paži kolem jeho boků a s trochu provokativním zablýsknutím sjede konečně prstů až na jeho zadek, stojí ho to hodně přemáhání, aby ho za něj nechytil pořádně. Snaží se u toho tvářit naprosto nevině, jakože to samo, ale není dobrý herec, tak toho radši velmi rychle nechá, navíc slyšet tak hezky vyslovené své jméno, musí se zase spokojeně pousmát.

"Kdy? No…" Začne pomalu a přemýšlí, kdy se mu to vlastně přihodilo. Pokukuje po něm už chvíli, to je pravda, ale musí se zamyslet, kdy opravdu přišel ten první pocit, že by si k němu chtěl dovolit něco víc.

"Nejspíš na té pláži. Tam jsem si to uvědomil nejvíc, ale koukám po tobě už nějaký ten pátek Kai-chan, jen ty sis toho nevšiml." Přizná se nakonec, ono teď už není, co skrývat. Dlaně mezitím trochu poposune vzhůru a nenápadně je prosmýkne pod jeho triko na holou kůži.

"Až tady mi úplně došlo, že není čas ztrácet čas. Říkal jsem ti přece..." Odmlčí se krátce, když se pomalu blíží svými rty k těm jeho.

"Že tě nepustím." Připomene mu slova, která mu řekl lodi.

"Budeš se bránit?"

Kai

Mnohem lepší věci na práci... zní mu v uších Reitův hlas a trochu prudčeji se nadechne, když ucítí jeho dlaně na svém zadku. Znovu se podívá do jeho očí, ale ten výraz se změní na trochu šokovaný, když mu Reita prozradí, že se mu nejspíš líbí už nějaký ten pátek. Tak toho si opravdu nevšiml. Jak by mohl? V rámci kapely měli všichni něco takového zaškatulkováno do krabičky tabu a kromě toho naprosto všichni z nich měli v minulosti přítelkyni a o Aoim s Uruhou dokonce věděl, že mají ve stolku hanbaté časopisy. S dámským obsahem! Zachvěje se v reakci na Reitův dotek pod tričkem, ale ono je to tak velmi příjemné. A tady...na místě, kde nemají své rodiny, jsou přátelé, tak dobře se znají... tohle jde připustit velmi snadno. On a Uruha se začali cítit osamělí jako první a věděl, že se to bude jenom zhoršovat a Reita se o něho staral od samého začátku. A co pak? Jenže Rei promluví a sám připomene, že v životě opravdu není čas na nějaké prodlevy. Co jim tady zbývá jiného, než oni sami navzájem? Jenže zpět v civilizaci je on kapelníkem a Reita typem osobnosti, o které by pochyboval, kdyby se se svým kapelníkem chtěla vodit veřejně za ruku. No a co, přece se neberou, ne? Jenže další Reitova věta zachází ještě o kousek dál. Nepustí ho. To jako nikdy? Bože, kdyby tolik netápal a víc se orientoval v tom, co se druhým honí hlavou.

"Nebudu." Slyší říkat sám sebe. Vlastně je docela odvážný, ale nehodlá z toho dělat melodramatické divadlo jako někteří jiní, protože mají plnou hlavu svých co by kdyby a různých ale. Zvedne bradu kousek výš a dopředu a je to on, kdo teď políbí Reitu. Jemně sevře konečky prstů proti jeho hrudníku, na kterém má pořád položené paže.

(Konec první části)