Hide x Uruha - Půjčíš mi ty křídla? - Část 3.

(potok u orchideí)

Hide

Pro sebe se usmívá, když slyší svoje jméno z jeho úst a je těžké tak udržet rty do Ó, ale snaží se vážně moc. Uru je k sežrání a to doslova. Voní mu, chutná mu, možná je to ujeté, ale je to prostě tak. Mohl by ho trápit a nenechat ho dojít k vrcholu, ale kde je napsané, že to bude jenom jednou? To by se snad cítil jako mizerný milenec. Neucukne, když jeho slast dojde svého vrcholu a pak se jemně kousne do rtu, když si ho Uruha táhne nahoru na sebe. Chtěl se dole zdržet dýl, měl tam ještě nějakou nedořešenou práci, ale když to chce takhle, poradí si jinak. Přesune se tedy pomalu nad něj a znovu zvedne koutek, když padne ta roztoužená otázka.

"Podívejme se na něj.." Broukne.

"Jen jsem se rozehříval." Zavrní vzápětí a nejdřív přenese váhu na levou ruku, aby si zvedl podél boků jeho pravé stehno a pak totéž udělá na druhé straně.

"I'll fly one more time, Ripping away this web... Pink Spider, The sky is calling for you." Šeptá mu horoucně do jeho ouška, když se opatrně, ale cílevědomě pohne boky proti jeho. Ještě nemá žádné větší ambice, jen ho zvyká na ten pocit, že se na to chystá. Znovu si najde balanc na levém předloktí, protože pravá ruka bude mít teď na práci důležitější záležitosti. Má svého motýla, který mu slíbil jeden nezapomenutelný zážitek tam nahoře. Sklouzne dlaní dolů, mezi jeho nohy a začne si s ním znovu hrát. Tentokrát se ale nezdržuje jen u tvaru nabývajícího penisu, musí mnohem dál... a hloub. Jen opatrně, ale zavře oči, když ho začne dráždit uvnitř jeho těla, hledajíc jeden konkrétní bod a taky prostatu. Musí vědět, kde to všechno je, až bude uvnitř on celý. Pořád mu při tom nosem přejíždí po tváři a olíbává ji stejně jako jeho ouško a krk.

Uruha

Kousne se do rtu, když slyší jeho slova. Nechal se jím unést naprosto dokonale a je jen těžko říct, jak se bude tvářit, až tohle opojení vyprchá. Teď má v hlavě jen hvězdy a jeho úsměv i hlas, nic víc.

"To samo." Zmůže se jen na odpověď, nic lepšího v tuhle chvíli opravdu nevymyslí. Krátce těkne pohledem dolů, když mu začíná docházet, co svým prohlášením pravděpodobně způsobil. Prudce se nadechne a někde uvnitř ho zachvátí pocit paniky, není si v první chvíli jistý, že něco podobného vůbec chce zkoušet. Stačí jen první slova šeptem do ouška a už stáčí jen tvář mírně stranou, aby mu neuniklo ani jediné. Skrze pootevřené rty unikne další zasténaní, už cítí znovu se probouzející touhu ve svém klíně. Dlaň se zvedne ke štíhlému boku, jejž o něco silněji stiskne, a když najde konkrétní bod uvnitř jeho těla, propne se proti němu a způsobí si tak ještě větší slast. Ani nemá prostor se pozastavit nad faktem, že by se měl nejspíš bránit, že je to něco... Co si do nedávna nedokázal ani představit. Nechává si hýčkat kůži na svém krku, než pomalu stočí oči jeho směrem a vjede mu dlaní do vlasů, aby si ji přitáhnul k polibku. Je chtivý, plný pocitů, jež zaplavují jeho tělo, stejně tak provokativní, což v něm probudil právě on.

"Bože tohle je..." Vyrazí ze sebe přerývavě, když se na chvíli odtáhne od jeho rtů a zakloní hlavu s dalším přívalem slasti, vůbec netuší, kolik je těch příjemných pocitu schopný vydržet. Jedno ale ví jistě, jestli je to poprvé a naposledy bude mít problém.

Hide

Uruha si ho sám přitáhne k polibku a navíc pohne boky v jednoznačném gestu, takže Hide dobře ví, že je v nejlepším možném rozpoložení pro tuto chvíli a pro to, co s ním chce provádět. Jakmile k tomu dostane i hlasový doprovod, ví, že už to lepší bude jen s jedinou věcí uvnitř Uruhy. Znovu se zapře za obě dvě předloktí, když opustí prsty jeho nitro a opře se o jeho vchod špičkou vlastního penisu. Chce ho fakt neskutečně moc a každý pohled do jeho tváře je vlastní sebevražda. Opatrně se rozhodne vstoupit a fakt moc se snaží nemyslet na to, že ten motýlek pod ním je vlastně panna, jinak bude hotový na místě, protože na rozdíl od něho je jeden orgasmus pozadu. On to udělá, on ho o to panenství připraví a zařídí to tak, aby byli všichni po něm úplně na nic, pokud kdy dojde na nějaké všechny po něm. Nedojde, protože je prostě zabije. Mělo by ho děsit, co se mu honí hlavou, protože on není zrovna na vážné vztahy, jenže tomu nejde poručit. Brzy se v něm ocitne celý, v sevření toho nedotčeného těla a pod zavřenými víčky opravdu rozdýchává celou tuhle situaci. Pořád se snaží nacpat si do hlavy, že má ještě hodně práce s přiváděním Uruhy k šílenství, protože ta jeho tajná místa... jsou přesně tady... a tady. Zrovna se o ně otírá v něžných a pozvolných přírazech a čeká, až svaly Uruhova nitra trochu povolí a zvyknou si, aby mohl tempo dohnat dál. Znovu se vrhne na jeho rty, teď už divoce, olíbává je a okusuje, hraje si s nimi a šťastně se při tom usmívá, když se v něm ztrácí úplně celý a naprosto neřeší, jak moc je slyšet. Rozhodně si nemíní kontrolovat hlasivky a chce slyšet ty jeho, jak nejvíc to jde.

Uruha

Kdyby nebyl dokonale pohlcený vším, co s ním Hide do teď prováděl, nejspíš by pocítil trochu nepříjemný pocit, když se rozhodne vstoupit do jeho nitra. Na nic z toho ale nemá prostor. Cítí zvláštní pocit, když jej postupně vyplňuje svou chloubou a najednou si uvědomí, že nic lepšího snad v životě nezažil. Spletl se, další neskutečný pocit přijde ve chvíli, kdy se otře o velmi citlivá místečka. Prudce otevře oči a pohlédne mu do tváře, a v tu chvíli se to stane, ten výraz ho dokonale odrovná. V kočičích očích mu zvláštně zasvítí, když ho uvědomění zastihne nepřipraveného. Pokaždé, když se na něj podívá, jej uvidí takto, ztrácí se v jeho očích, vrývá si do paměti, když rys jeho tváři záchvěv, který se v ní objeví.

"Hide-chan..." Zavrní téměř neslyšně, když se jeho tělo podvědomě uvolní a začne si do spolední kapky vychutnávat pohyby uvnitř. Hideho vzdychání mu proniká až do nejzazších koutků mysli a jeho dlaně doputují na pevný zadek, který k sobě tiskne v návaznosti na pohyb proti svému tělu. Tempo se zvyšuje, stejně jako jeho dech a rytmus srdce, které zanedlouho nejspíš vyskočí z hrudi. Už se nedokáže kontrolovat ani nejmenší a jeho hlas hrdě konkuruje tomu, který už se nese po okolí, alespoň, co se hlasitosti týče. Je umlčen až jeho polibky, do kterých částečně tlumí své vzdechy a snaží se mu vracet se vším i s hravostí. Všeho tohle je dokonalý koktejl a on si velmi rychle uvědomí, že se…+to ne..+ Proběhne mu hlavou jako poslední, než ho Hideho tempo po druhé dovede na slastný vrchol a s poslední zasténáním jeho jména se mu dokonale poddá. Pomalu otevře oči, když největší slast pomalu odeznívá a koukne do jeho tváře s trochu plachým, ale naprosto šťastným výrazem. Prsty se mu pomalu rozběhnou po kůži na jeho zdech v letmých motýlích dotecích.

"Jsi krásný." Vyjde z jeho rtů pořád ještě trochu zastřeným hlasem a vůbec mu nedochází, co to vlastně říká, hlavně KOMU to říká.

Hide

Je to něco, co nejde pojmenovat, snad jakási intuice, když otevře oči v okamžik, kdy to samé udělá i Uruha a dlouze se do nich dívá. Vidí v nich jakousi změnu, jakýsi konec vzdoru a něco velmi něžného a oddaného? +A jsi v prdeli.+ Projde mu hlavou, protože s ním udělal mnohem víc, než chtěl, alespoň se domnívá, že tu zprávu pochopil moc dobře. Místo paniky zvedne koutky v konejšivém a zcela okouzlujícím úsměvu, který s tím jeho obvyklým nemá moc společného a spěšně mu opraví polohu květiny ve vlasech.

"Ano..." Broukne v odpověď na znamení, že ho slyší a vnímá i teď v téhle chvíli, určitě nechce být necitlivý milenec, kterému záleží jen na tom, aby si odbyl svoje...i to Uruhovo uvolnění vnímá. Nemůže uvěřit tomu, že ho udělal znova a znova dřív, než sebe, ale už k vlastnímu vrcholu nepotřebuje vlastně vůbec nic. Stačí mu stahy Uruhova nitra kolem sebe a nechá se vystřelit někam mimo Mléčnou dráhu, když mu hlas uvízne v krku, jak se nad ním prohne dozadu. Nemá ponětí, jak dlouho mu trvá, než se probere ze slastné extáze, vlastně z ní vůbec nechce být vytržený, ale planeta Země si zavolá o jeho přítomnost a k jeho uším dolehne Uruhův hlas. Ten kompliment... Konečně oči znovu otevře, podívá se do těch jeho a zatváří se překvapeně, ale taky trochu samolibě. Jsou tu

adepti na naprosto okouzlující tváře, jedna je hned po ním, ale... když ho tak vidí? Proč ne? Zvedne koutky v úsměvu, který jasně říká, jak mu stouplo ego.

"Pochval mě ještě za něco..." Prosí ho a nechá svou kůži konejšit jeho prsty. To, že je samozřejmě hledali, a že to nakonec byly Rukiho oči, o které Ruki málem přišel, to nevědí ani jeden. On sám se totiž zasekl na místě a okamžitě otočil, aby neviděl už nic dalšího!!!! Dlaně si přitiskl na uši a odporoučel se zpět s tím, že kluci pozorují orchideje... naštěstí nikdo neměl čas chodit zjišťovat, jak krásné jsou, ehm... Ne, tohle vidět nepotřeboval a nemá ani ponětí, jak se teď na Uruhu podívá, aniž by na něm nebylo nic poznat. Zajímavý vkus, haha! Hide mezitím jemně pohladí Uruhovu tvář a políbí ho na čelo, než se rozhodne vystoupit z jeho nitra.

"Byl to nádherný let." Řekne mu.

Uruha

Nedokáže odtrhnout oči od jeho tváře. Vidí v něm měnící se výrazy, hlavně potom, co se nechal unést jeho přítomností a složil mu kompliment. Líbí se mu, co dokázal provést jen svými slovy. Někde v pozadí v koutku mysli se krčí rozum, který mu napovídá, že tohle nebyla ta nejlepší volba. Bude se neskutečně proklínat, až zjistí, že to bylo jen úlet, kvůli tomu, kde jsou a v jaké situaci. Mírně pozvedne koutek rtů, když mu řekne, aby ho ještě pochválil a chvíli si dává na čas se svou odpovědí. S doteky ale nepřestává, užívá si každý milimetr, na který jen dosáhne. Mrzí ho, že se pravděpodobně za chvíli budou muset zvednout a vrátit, on by tak mohl zůstat strašně dlouho. Zrovna se chystal nadechnout, když mu konečně na mysl vběhl další kompliment, jenž mu chtěl sdělit. Zapomene ho přesně ve chvíli, kdy ucítí dotek na své tváři, vyjde jeho dlani vstříc a nechá víčka klesnout, když ucítí měkké rty na svém čele. Najednou je přesvědčený, že nikdo nikdy lepší chvíli nezažil.

"Byl neskutečné krásný…." +Poletíme ještě?+ Dokončí ve své hlavě a stáhne obočí mírně k sobě, když si uvědomí, co od něj vlastně čeká. Neměl by se nechat tolik unášet, pak by mohl být zklamaný, byl by zklamaný. Vyřeší to nakonec jen dalším úsměvem a dlouze vydechne, když opustí jeho nitro. Ani v tom nejhorším snu by ho nenapadlo, že je viděl Ruki, kdyby to věděl, nejspíš se propadne někam na druhý konec planety a už ho nikdy nikdo nenajde a vůbec bude mít problém tvářit se nějak přijatelně a neculit se, když se vrátí k ostatním. Zadělal si na pěkný problém v podobě myšlenek na jednoho Pavoučka.

"Je škoda, že už skončil…" Vyjde z jeho rtů nakonec s okouzlujícím úsměvem a krátce pohlédne na nebe prosvítající mezi korunami stromů.

"Asi začnu brát větu jít na dřevo na milost." Neubrání se pobavené poznámce s tichým zasmáním. Stejně je to šílené, udělal to a zrovna s ním. Tohle by mu snad nikdo neuvěřil. Stočí oči znovu k Hidemu a jeho tvář dostane zvláštní zamyšlený nádech.

"Měli bychom se vrátit, než nás vážně začnou hledat." Řekne už opravdu vážně, ale z jeho blízkosti se mu vůbec nechce. I přes to, se začne pomalu zvedat ze země, ale je podivně vláčný, skoro si připadá, jak kdyby měl slušnou hladinku.

Hide

Znovu se vřele usměje a nakloní hlavu k rameni, když mu Uruha řekne, že se mu to taky moc líbilo. To by za kompliment považovat mohl, když uváží, jak se mu do toho na začátku nechtělo. Přesune se vedle něho, ale okamžitě zalituje,protože si sedne nahým zadkem rovnou do podrostu a hned schytá štípanec od mravence.

"Au!" Podmračeně se vyštrachá na nohy a mne si bolavé místo, když si uvědomí, že asi oba budou pokousaní všemožně, aniž by si toho v zápalu vášně vůbec všimli. Všude, kde nebylo tričko, je otlačený od větviček a listí a povzdechne si.

"Postel to teda není..." Sehne se pro oblečení, navlékne si triko přes hlavu a pak teprve loví kalhoty, když na něj znovu stočí černé oči a nevypadá ani trochu unaveně.

"Neletíme naposled, ne?" Nakrčí nos, když se ušklíbne, pro něj je to hotová věc, naprostá samozřejmost a kdyby Uruha nechtěl... taková možnost neexistuje.

"Já myslím, že už nás hledali." Pronese, aniž by to měl potvrzené, jen je realista. U toho si klekne mezi jeho kolena a začne si ho oblékat, od spodního prádla po kalhoty, protože Uru na svém tričku sedí. Těžko říct, proč ho popadla tahle starostlivost, ale vypadá u toho celkem vážně, když mu hrne nohavice přes kotníky a nahoru. Uru se postaví a on se sehne ještě pro tričko, aby tu svou éterickou vílu dooblékl, protože ona vypadá, že je ještě pořád někde v oblacích. A jemu se to líbí. Pak ho vezme za ruku a zcela sebevědomě se s ním vydá zpět lesem k táboru. Po cestě se ještě sehne, nacpe si stéblo trávy mezi rty a orve pár orchidejí na starém kmenu. Jednou nahradí tu původní z Uruhových vlasů, další mu vrazí do volné ruky a jde dál. Rozhodně ho nepustí ani v táboře, kde míjí zaskočený pohled Kaie, který se za nimi otočí z doslova otevřenou pusou a upustí svou provizorní naběračku z mušle, kterou měl právě v rukou. Jakmile je zmerčí Ruki, zakucká se kokosovým mlékem, až mu teče po bradě a radši se honem otočí, aby na něm nebylo nic poznat.

Uruha

Krátce se zasměje, když vyskočí na nohy a jak se zdá havěť je prostě všude. On sám bude jistě dobře poštípaným, ale zatím se nic tak znatelně neprojevuje. Trochu konsternovaně se usadí a stočí pohled jeho směrem. Drobné napětí ve tváři, které se objevilo v zavilosti na myšlenkách, jak to teď bude, povolí, když se zeptá, jestli neletěli naposledy.

"Doufám, že ne." Vypadne z něj, čímž prozradí svou narůstající náklonnost k němu. Ta dosáhne skoro nebeských výšin, když ho začne oblékat. Za začátku měl tendenci se bránit, ale ta ho opustila hned, když viděl výraz v jeho tváři. Nikdy by ho nenapadlo, že se mu bude líbit, když se o něj někdo bude takto starat. Ta starostlivost, která se v ní objevila, ho dostává do kolen. Nečekal by, že zrovna tohle u Hideho uvidí. Jakmile mu přetáhne triko přes hlavu, ještě si dovolí jej krátce pohladit po tváři jako výraz díků za jeho chování a vydá se ruku v ruce s ním k táboru s novou orchidejí za uchem a jednou opravdu krásnou v ruce. Tak nějak byl přesvědčený o tom, že ho pustí hned, jak se dostanou za linii stromů, ale on to neudělá. Zarazí se v půli kroku, stejně ho nepouští a tak s krátkým pokrčením rameny vykročí společně s ním vstříc překvapeným pohledům. Snaží se, opravdu se přemáhá, aby mu nezrudly tváře, když vidí pohled Kaie a nach se přece jen částečně dostaví. Připadá si trochu jako ohrožený druh v zoo. Na něj až nezvykle plaše klopí oči k zemi.

"Koukají na nás." Zamumlá jasný fakt, kterého by si nevšiml jen slepý a těkne pohledem k Reiovi, který si právě upustí větev, kterou táhl k ohni na nohu a málem se o ni ještě přerazí.

"Hodně koukají." Řekne si spíš pro sebe.

"Musím se opláchnout." Dodá ještě skoro už vyděšeně, když pomalu, neochotně pustí jeho ruku a zamíří k vodě, tohle musí pořádně rozdýchat a když tak pozoruje Rukiho, tak není sám. Střetne se s ním krátce pohledem a zamračí se, když pohodí hlavou směrem k Miyavimu s jasnou poznámkou, podívej se na sebe. Neunikly mu jejich vzájemné pohledy. Kdyby jen tušil…

(Konec)