Reita x Kai - Máš rád děti, Kaii?

(tábor)

Reita

Zase bylo jedno z těch slunečných a neskutečně horkých rán, ale už to nikomu skoro nepřišlo. Reiovi se zdá, že už na ostrově až moc dlouho, aby pořádně vnímal rostoucí teplotu k poledni. Jendou za čas se šel zchladit a u potoka si odchytil Hide s jasnou vizí na stavbu plavidla. Zdálo se mu to jako dobrý nápad a vyslechl si ho až do konce a kýval na znamení, že s ním plně souhlasí. Po očku koukal, kde se mu toulá Kai a zahlédl ho u ohně a u něj samozřejmě tu holku. Smála se na něj, viděl každé pitomé flirtovací gesto a ty DOTEKY!! Začínal na ni mít pořádnou alergii, jen co se vždycky mihla kolem Kaie. Nepochyboval o něm ale jí nevěřil ani nos mezi očima!! +Potvora to je+ Proběhne mu hlavou a znovu kývne Hidemu na jeho slova, aniž by tušil, o čem to vlastně mluví. Nakonec mu zopakuje, že je potřeba natahat nějaké to dřevo stranou a tam začnou stavět. Chtě nechtě musí odlepit pohled od té dvojce a jít za ním, aby mu pomohl. Dokud je má na dohled, otáčí se pořád jejich směrem a s každým dalším krokem se jeho obočí stahuje víc a víc k sobě. Mákne si a pořádně, aby byl, co nejdřív zpátky. Kdo ví, co se může stát za pět minut, natož tak za hodinu. Jak to vypadá, minimálně tu bude pryč, když si v hlavě přebere Hideho stavební plány, které mu nastínil. Pravděpodobně natahají půlku lesa, než bude spokojený, ale pokud nakonec odplují jenom dobře, jen snad pojedou bez ní! Za asi dvě hodiny, už si to kráčí zpátky k táboru. Je úplně splavený, protože to dopadlo přesně dle jeho očekávání. Triko má přehozené přes rameno, je naprosto nepoužitelné a ve tváři trochu unavený výraz, dal mu pěkně zabrat, jen co je pravda. Zastaví se na hranici mezi stromy a prostranstvím tábora, rozhlížejíc se, kde je Kai, aby mu oznámil, že už je zase tady.

Kai

Zrovna se vracel od potoka s půjčenou břitvou a po pokusu se umýt, oholit a všechny ty nutné věci, které nehodlal zapomenout ani tady, když narazil do Satsuki, která s ním chtěla prohodit pár slov. Už měl takové tušení, že Rei ji nemá moc rád, ale upřímně nechápal proč. Podle něho byla milá a zábavná a hodně všem pomáhala, i když tu nebyla jediná holka. Bylo poznat, že to je námořnice a něco jí jen tak nerozhází. Kromě toho v té bouři nejspíš přišla o otce, kapitána lodi, a to tady nikomu z kluků pořádně nedocházelo. On už s ní o tom párkrát mluvil, když spolu byli někde sami a i když nebrečela, jasně na ní viděl, jak moc stojí o nějaká slova útěchy a obyčejné obejmutí. Dneska ráno ale měla dobrou náladu, smáli se spolu a přemítali, kam se všichni ztratili, protože v noci v domku skoro nikdo nespal. Jenom on a Rei, ona a Hiro a Hyde. Všichni ostatní byli v trapu. Ráno se rozloučil s Reitou, který šel pomáhat Hidemu s těžkými věcmi a na odpoledne byli domluvení, že začnou se stavbou, trochu stranou od očí těch, kdo nikam jet nechtěli. Měl v plánu splétat lana a Satsuki prý věděla jak. Teď spolu sedí poblíž ohně, když mu ukazuje, jaký je princip.

"Nepůjdeš se mnou do lesa natahat nějaké lijány a něco, z čeho bychom je mohli vyrobit?" Ptá se ho zrovna a on přikývne. Proč ne? Přece to nebude dělat sama!

Reita

Zahlédne je v podstatě hned, ani se moc rozhlížet nemusí. Mírně stáhne obočí k sobě, když vidí, že tam něco provádějí a zase je mu tak blízko. Znovu se v něm probudí žárlivost, kterou do ztroskotání v podstatě neznal, rozhodně ne v takové míře. Je to zvláštní a on se může jen dohadovat, jestli za to můžou city, které chová ke Kaiovi nebo atmosférou kolem, jak se zdá všechno je mnohem intenzivnější. Mlaskne si pro sebe, když se konečně rozejde směrem k nim s rukama založenýma na hrudi a zvláštním neproniknutelným výrazem.

"Ahoj, tak už jsem tady." Broukne prioritně směrem ke Kaoivi a výraz povolí když na něj shlédne a políbí jej do vlasů. Málem mu přitom sklouzne triko z ramem, s oblékáním se rozhodně neobtěžoval, alespoň nějakou zbraň potřebuje. Neopustí si podmračený pohledem směrem k Satsuke tak, aby ho Kai neviděl, dávajíc jí jasně najevo, že by se měla v nejlepší případě vypakovat.

"Co vytváříte?" Zeptá se s hraným zaujetím. Samozřejmě ho zajímá, co tvoří Kai ale má takové tušení, že tohle z jeho hlavy nebude. V hlavě se snaží vymyslet, jak by ho dostal z její blízkosti, když ho něco málo napadne.

"Přemýšlel jsem, že bychom mohli udělat nějaké zásoby postupně na cestu…pomůžeš mi?" Pokusí se urvat jeho plnou pozornost a dostat ho, co nejdál, kam chapadla té chobotnice nesahají.

Kai

Přesně v tu chvíli, kdy jí to slíbí se nad nimi objeví Rei. Zvedne k němu tvář se širokým úsměvem a... no, ehm, hehe... je bez trička a zpocený. Prostě si ho nepokrytě celého prohlédne, než se slabě začervená a pozvedne kousek spleteného lana.

"Zrovna se učím, jak se tohle dělá, protože na tu naši loď toho bude potřeba hodně. Opravdu hodně." Prozradí mu a jasně tím naznačí, že Satsuki o odplutí ví a nejspíš to znamená, že chce jet taky. Navíc kluci musí něčím ty klády svazovat k sobě.

"Právě jsme se bavili o tom, že bychom šli do lesa sbírat tohle." Pomalu se postaví a naprosto nepochopil Reitův záměr dostat ho někam, kde budou sami. Za to Satsuki to je naprosto jasné a v duchu si zanadává, že měli odejít o pět minut dřív. Byla by s ním byla sama a někde v tahu. Teď se od nich tenhleten nehne. Kdyby po ní nevrhal ty pohledy, snad by i odešla a nechala je, ale taky se postaví a nevypadá to, že by měla na spěch.

"Ale ať budeme dělat cokoliv, pomůžu vám." Řekne Satsuki s nesmírně milým úsměvem a Kai přeskočí mezi nimi a nasadí ten svůj. Víc rukou víc zvládne, přece... I když jak se tak na Reitu dívá, uměl by si představit hodně jiných věcí, které by spolu mohli dělat. Už je pryč jeho předchozí deprese a klidně by zase dováděl v duchu toho, co spolu naposledy zkusili. Jenže teď je čas, kdy všichni pracují a slíbili Hidemu, že se do toho opřou.

Reita

"Hmm to taky není špatný nápad." Zareaguje nakonec, aby Kaie ujistil, že on si rozhodně váží každého nápadu, i kdy v duchu ji proklíná asi do patnáctého kolene. Postoupí na padesáté, když jim oznámí, že klidně pomůže. +Samozřejmě, že jo…hlavně, když se kolem něj budeš motat, tak na to zapomeň!+ Proběhne mu hlavou rozhodně a ve tváři se m mihne jen téměř neznatelný stín, i když má co dělat, aby si odpustil odfrknutí. Tak tohle mu moc nevyšlo, takhle na koleni se snaží vymyslet, jak by jí v tom mohl zabránit.

"Bylo by to fajn, ale někdo by měl udělat něco k jídlu…Za chvíli dorazí ostatní a mají dost odpracováno." Prohlásí s naprosto milým úsměvem, s podtextem, kam že to holky vlastně patří, který je jen na rtech a rozhodně ne v očích. Teprve pak popadne Kaie kolem ramen, bere tuhle záležitost za vyřešenou a má za to, že se vydají pomalu k džungli. Nemá úplně v plánu něco sbírat, vidí jeho dobrou náladu a chce si ji sobecky nechat pro sebe, aspoň, co to půjde. Pořád mu to někdo kazí ale je rozhodnutý to teď nikomu nedopřát.

"Chci si Tě pořádně užít." Broukne Kaiovi do ouška se zvláštním podtónem, který má jen v jeho přítomnosti, aniž by se staral, jestli je slyší nebo ne. Jestli ano, tím líp. Musí jí jasně dát najevo, že na tomhle poli má prostě smůlu. Kdyby byla chlap, asi jí jednu vrazí a smaže jí ten úsměv z tváře ale je to holka a to by on nikdy neudělal!

"To přece může udělat, kdokoliv jiný." Ozve se za nimi hlas Satsuke a je jasné, že se nehodlá vzdát bez boje. Rei se zastaví uprostřed pohybu a otočí se směrem k ní, aby bylo jasně vidět, jak v něm roste vztek, že jim nemůže dát prostě pokoj.

"Vidíš tu snad někoho jiného, kdo to za Tebe dodělá?" Opáčí jí, snažíc se o klidný podtón, ale on nikdy dobrý herec nebude ze jeho hlasu jde slyšet, jak moc proti srsti mu tahle osoba je.

Kai

Rei jim ten nápad odsouhlasí a on se znovu šťastně a spokojeně usměje. Rozhodně ho nepodezřívá ze žárlivosti nebo podobných myšlenek, natož z konfliktu mezi ním a Satsuki. To by si nejdřív musel všimnout, že po něm ona kouká, ale jako obvykle je pořád stejně mimo. Rei pak ale Satsuki naznačí, že by se dnes měla postarat spíš o oběd a jí se to rozhodně nelíbí. Pravdou je, že spolu původně měli dělat něco jiného, než Rei přišel a teď se ji tu chystali nechat. Jemně se kousne do rtu a nepřipadá mu to správné. Ještě by mohli nechat vařit Reitu, ale jednak by asi jedli spálenou vodu a druhak on nechce odejít z jeho blízkosti.

"Hmm..." Udělá nakonec, ale víc toho nestihne, protože teď už si toho jiskření mezi nimi všimne i on, jak se na sebe zamračí a jejich hlasy se ochladí. Přeskočí pohledem z jednoho na druhého a pootevře pusu.

"No... tak to udělám já." Uzavře to nakonec. +Jako vždycky.+ Pomyslí si ještě a zvedne prst, aby zabránil Reitovu frflání.

"Neříkej, že ti to nebude chutnat, vždycky to sníš a ostatním to přijde dobré!" Varuje ho na oko naštvaně a pak vykročí k ohni, čímž jim oběma udělá čáru přes rozpočet.

"Ty jsi ale pitomec, co?" Dá si Satsuki ruce v bok, když se na Reitu podívá a Kai je trochu z doslechu. "Nejen, že nejsi schopný ho pohodlně odvést pryč, ale ještě si myslíš, že zrovna jeho otočíš proti mě? Neznám ho ani zdaleka tak dobře jako ty, ale vím, že on je úplně jiný člověk, který má dobré srdce a ty si ho nezasloužíš." Zasyčí na něj a chce se otočit, aby šla Kaiovi pomoct pro změnu s tímhle. Kai už přikládá pod oheň a shání se po hrnci, který našli ve vraku a dělali v něm prakticky všechno. Moc šikovná věc, takový hrnec. Pak ji ale ještě něco napadne.

"Jdi a odnes si tu svou sobeckou náladu někam jinam a nech ho, ať je s někým v normálním vztahu." Ukáže na sebe a své jasně ženské křivky. Ona může dát Kaiovi něco, co Rei nikdy moct nebude. Rodinu!

Reita

Střelí pohledem po Kaiovi, když se rozhodne, že to udělá on. Tak tohle úplně v plánu nebylo, ale on taky nikdy nebyl pořádný stratég a teď se to projevilo. Zrovna se hodlá nadechnout, aby ho ujistil, že jeho potřebuje teď hned úplně někde jinde. Jenže nestačí ani pípnout, protože ho zastaví a ani mu nedá prostor k tomu něco říct. Teď už vypadá opravdu naštvaně a dokonce si znovu založí ruce na hrudi. Bez dalšího váhání se rozhodně udělat krok za ním, naprosto ignorujíc ruce v bok Satsuke, však ona si tu může stát, jak chce, kdyby se k jeho uším neodnesla její slova. V očích mu vztekle zaplane, ona je ta poslední, kdo mu bude říkat, že je pitomec a ještě k tomu mu tady začne vykládat, jaký je Kai člověk. +Ona se snad plně zbláznila?+ Zatím nic neříká jen ji podmračeně sleduje a každé její slovo jen přikládá do jeho osobního plamene, který za chvíli bouchne a sežehne všechno v okruhu…ne, celý ostrov. Ona prostě tu pusu nezavře a Rei už m vážně pocit, že ji zadupe do země, už včera bylo pozdě. Natáhne se po jejím zápěstí, kdy zamíří pryč a přitáhne si ji k sobě, aby jí mohl kouknout zblízka do očí.

"Tak poslouchej, holčičko…víš o mě kulový, stejně jako o něm…víš naprostý houby o tom, co mezi námi je nebo není." Začne pomalu a jeho hlas se začíná nebezpečně zvedat.

"Dokud o to bude Kai stát, tak s ním budu a nikdo.." Odmlčí se chvíli a drtíc zuby o sebe až to skoro skřípe.

"Nikdo ani ty mi v tom nezbrání rozumíš…myslíš, že nevidím o co se snažíš…je mi to jasné, úplně od začátku." Pustí její ruku, než by jí opravdu ublížil, protože moc dobře vnímá, že jeho stisk zesiluje.

"Přišla jsi pozdě…byl bych pitomec, kdybych se vzdal někoho koho..." Zarazí se v půli věty a nedořekne to. Teď mu to došlo v plné míře, musel se naštvat, aby si uvědomil, jak moc mu na Kaiovi záleží a proč je tolik vzteklý. Satsuke na něj jen chvíli vyjeveně kouká, než se jí vzdor do očí vrátí.

"Nejsi schopný to ani říct, tak na co si tu hraješ? Myslíš, že se tě bojím?" Vrátí mu to i s úroky a krátce si promne zápěstí, neublížil jí, ale moc příjemné to nebylo.

Kai

Kai se ještě chvíli motá okolo ohně a donáší si na jedno místo všechno, co bude za chvíli potřebovat včetně velkého nože. Pak už mu zbývá jenom voda do hrnce, takže ho popadne s úmyslem zajít si k potoku a v tu chvíli mu padnou oči na ty dva opodál. Ještě pořád spolu něco řeší. Nevšiml si toho, jak Reita držel Satsuki za zápěstí, ale je na nich vidět, že se asi přou. Protočí očima a jde pro tu vodu sám. Na to, jak kolem něj bylo ještě před chvílí živo, si ho teď nevšímá ani jeden z nich. Má pocit, že kdyby tu skákal, křičel a mával rukama, stejně by si jeli svoje.

"Nech se vyprovokovat, to jde opravdu snadno a pak mi můžeš třeba ublížit hrdino. Jen ať vidí, kdo ve skutečnosti jsi." Vede si Satsuki svou a pak ho mine, aby odešla. Samozřejmě do něj úmyslně praští ramenem a míří rovnou k ohništi. Chopí se nože a jak se po ní chtělo, začne krájet výhonky do polévky a otevírat mušle. Už si tu zvykli, že nic není slané nebo kořeněné. Gestem naznačí na dálku Reitovi, co mu s tím nožem provede, když na ní sáhne a pak už se vrací Kai. Svaly na pažích se mu napínají, jak nese hrnec plný vody a umístí ho na nad plameny. Ohlédne se po Reitovi, co dělá on a narovná se. Vypadá nějak vytočeně. Zkoumavě se podívá i na Satsuki, ale ta dělá, že jeho pohled nevidí a krájí dál.

"Máš rád děti, Kaii?" Začne Satsuki z ničeho nic a vytasí rovnou nejtěžší kalibr. Kai se po ní zmateně podívá a rozpačitě se usměje.

"Jasně, že jo." Má, je rodinný typ, všichni to vědí. Otře si dlaně o zadek a znovu se podívá Reiovým směrem. Pokusí se a něj usmát a očima se ho ptá, co se děje.

Reita

Zamračí se na ni, když ho pobízí, aby jí zkusil ublížit. Jenže to je přesně to, co ho ještě drží v mezích. Ať je vznětlivý jakkoliv, ránu by jí nikdy nedal. Možná ji chytil za ruku, ale taky pustil, hned jak mu došlo, že by jí to mohlo bolet. Narovná se do plné výšky a shlédne na ní s ironickým úsměvem ve tváři. Z očí mu plamen nezmizel, ale ve tváři se mu objeví celkem klidný výraz.

"Kai moc dobře ví, kdo jsem…proto je se mnou a ne s Tebou." Opáčí ji a sleduje, jak odchází a míří za Kaiem. Má dvě možnosti, buď se nechá ještě víc vyprovokovat anebo to udrží v sobě a získá si ho natolik, aby o tom ani neuvažoval. Kouká na oba dva u ohně, na Satsuki jen vytasí prostředníček, po jejím gestu s nožem, a když mu pohled padne na Kaie jeho výraz dokonale zněžní, vybaví si všechny okamžiky s ním od té doby, co jsou na ostrově i ty na pláži a vlastně všechny, od té doby, co se znají. Vystačilo by to na dlouhý film a on by se na něj s radostí koukl. Oplatí mu bez váhání úsměv, jakmile si všimne jeho pohledu ale zatím stojí na místě. Dlouze se nadechne, prohrábne dlaní vrabčí hnízdo na hlavě a vydá se směrem k nim pomalým krokem. Zastaví se v blízkost Kaie s nepatrným úsměvem a přitáhne si jej k sobě za zápěstí do náruče, ve které ho na chvíli uzamkne a skloní se k jeho uchu. Vidí moc dobře její pomračený pohled, kterým častuje jejich objetí a je mu jasné, že teď by byla nejradši na jeho místě.

"Vrátím se pro Tebe později, pomoz jí ať toho nemá moc…Miluju tě a nezlob." Šeptne mu naprosto upřímně, když se otře krátce rty o jeho tvář a teprve pak ho ze své náruče pustí. Sebevědomě mrkne na Satsuki, jakoby se jeho pocity vůči ní otočili úplně naopak, i když je to jen přetvářka. Je to jako sázka do loterie, buď anebo, pokud jí podlehne, už s tím neudělá. Vyznal se mu a teď je na Kaiovi, jak s tím naloží.

"Vypadáš jako rodinný typ." Pokračuje si na stejné notě, i kdy tam Rei ještě stojí. Takový souboj, kdo z koho.

"Už by sis je přál viď." Usměje se na něj, popichujíc Kaoivo nitro, aby si uvědomil, že už nejspíš byl čas, nad něčím takovým přemýšlet.+ Však on za mnou přijde, až si to pořádně uvědomí a budeš se divit!+

Kai

Rei se k nim nakonec vydá a popadne ho za ruce, aby ho přitáhl k sobě. Nebrání se, i když má na sobě oči Satsuki a nutí ho to se výrazně červenat. Hodně rozpačitě se usměje, když ho Reita obejme, ale včera se on sám rozhodl chovat bezprostředně a jít přede všemi s pravdou ven, tak co. Obejme ho kolem pasu a přitiskne se na jeho zpocené tělo. Připadá mu to hrozně sexy. Rei chce nakonec odejít? Ale proč? Něco si se Satsuki museli říct nebo udělat. Bože... už i oni? Ale moment!!! Co to říkal?

"Rei-chan..." Vypadne z něj, když se mu podívá zblízka do očí a pootevře pusu. Jeho věčný trýznitel mu tady na ostrově říká taková slova... a pak mu to začne všechno zapadat na své místo. Je možné, že proto si ho Reita celé ty roky tolik dobíral? Platilo u nich přísloví Co se škádlívá, rádo se mívá? Teď už znal jeho skrytou stránku a najednou mu připadá, že to celé dává smysl a logiku, že to byl jen velmi umírněný projev toho, co spolu zkouší dělat teď. A navíc mu řekl... on ho miluje. Má pocit, že už nemůže být červenější. Ani mu nestačí nic říct a Rei ho pustí, otočí se a odejde. Srdce se mu rozbuší a najednou se zachová úplně stejně pitomě, jako on na začátku.

"Promiň Satsu-chan, musím tě požádat, abys to tady dneska zvládla sama. Všechno jsem ti přinesl, nebudeš s tím mít tolik práce." Řekne jí a rozeběhne se v Reitových stopách, aniž by jí odpověděl nebo počkal na to, jestli s tím bude souhlasit. Doběhne ho až o pěkný kus dál. Míchá se mu v hlavě to její konstatování, že by si přál rodinu. Co myslela tím už? Je už starý? No ano, on i Rei často mluvili o tom, že chtějí mít rodinu ještě před třicítkou, ale to bylo před tím.

"Rei-chan!" Zavolá na něj a dotkne se dlaní jeho lopatky. Zářivě se usměje, předběhne ho, postaví se mu do cesty a teď je to on, kdo ho chytá za obě ruce.

"Ty mě miluješ?" Chce to slyšet ještě jednou.

Reita

Moc dobře postřehl její slova o rodině a donutily ho sevřít víčka pevně k sobě. Jistě v tomhle s ní není schopný vyhrát, ale mají přece i jiného možnosti. Na takové myšlenky je možná brzo…je? Není. On by byl rozhodně pro. Vždyť se zají tak dlouho, jen posunuli svůj vztah o příčku výš a on by nemohl být spokojenější. Donutí se ke klidu, i když mu to jde hodně těžko a nejradši by jí řekl, ať se stará o své, ale neudělá to. Musí se krotit, kvůli Kaiovi…kvůli němu je snad schopný všeho. Kráčí klidně dál a pohledem upřeným před sebe, než se v jeho zorném poli objeví Kai. Na jeho tváři se objeví široký a naprosto upřímný úsměv, když ho vidí a bere jej za ruce. Ještě se neubrání krátkému ohlédnutí za sebe a vidí, jak Satsuki vztekle práskne vším, co měla v ruce. Neskutečně se mu uleví, protože ji tam nechal a přišel za ním. Jeho Kai, nikomu ho nedá, nehodlá promarnit svou šanci být s ním šťastný. Vystoupá pohledem od spojených dlaní k jeho očím a nakloní hlavu mírně na stranu. Jistě, nebýt této rozepře řekl by mu to nejspíš mnohem později ale díky ní si uvědomil, jak moc mu na něm záleží.

"Hai Kai-chan…miluju tě, jen mi trvalo hrozně dlouho, než mi do došlo. Občas si stojím na vedení, promiň." Prohodí s nádechem pobavení a pomalu si ho za spojené dlaně přitáhne k sobě.

"Chci s Tebou být, chci s Tebou žít; chci brblat na Tvé jídlo" Pokračuje dál s mírným úsměvem a pomalu se skloní k jeho rtům.

"Nic si nepřeju víc, než vypadnout z tohoto ostrova a postarat se o Tebe, nikdy o tom nepochybuj ano?" Dokončí už šeptem, když si uzme jeho rty v dlouhém polibku. Cítí to moc dobře, že takhle je to správně. Mají být spolu, ví to a udělá všechno proto, aby to tak zůstalo. Je to Kai, kterému ukázal kým je a neposlal ho s tím do háje.

Kai

První, co vidí, je Reitův široký úsměv a to ještě víc rozšíří ten jeho. Dívá se mu upřeně do očí a v jeho vlastních jiskří. Nechá se od něj znovu přitáhnout blíž k němu a Rei mu znovu potvrdí, jak to má. Že ho doopravdy miluje. Pevně ho obejme kolem pasu a zaboří nos do jeho hrudi, zatímco poslouchá jeho slova o tom, že by s ním chtěl žít a všechny ty další sladké všední každodennosti. Zvedne hlavu, aby se jejich oči znovu potkali a Rei mu říká, jak moc by se o něj chtěl starat a on by moc chtěl, aby to dělal. Ne vůbec by mu to nevadilo, vůbec by mu to nepřišlo nepatřičné a necítil by se omezovaný. Cítil by se na rukou nošený. V tomhle si dokonale rozuměli, prostě si ty jejich zvláštní požadavky sedly navzájem. Nakonec se políbí a ten polibek trvá neskutečně dlouho. Okolo projde Miyavi, za ruku vleče Rukiho a samozřejmě oba míří na oběd, který ještě není. Miy na ně hlasitě pískne, ale on se jen uculí a pokračuje dál, zatímco si Ruki cloní oči a mumlá něco o tom, že se nepotřebuje dívat zrovna na své kolegy, jak tohle dělají. Kai to nevydrží a rozesměje se a pak vezme Reitu za ruku a zamíří s ním k pláži. Posledně u toho stromu tam vzadu...

"Co kdybychom zase nepřišli na oběd?" Asi by se měl snažit být výrazně originálnější, ale... stočí na něj tvář a zazáří mu v očích. Osobně neobjevil lepší místo, kam by mohli jít, aniž by měli jistotu, že nenabourají do ostatních. A na velký průzkum džungle se mu opravdu nechtělo.

(Konec)