Hromadné - To je naposledy - Část 2.

(Tábor)

Ruki, Aoi, Kai, Hide, Gackt

Kai taky opustí očima všechno, co se kolem nich doposud dělo a přiblíží ucho k Reitovým rtům. Jak se zdá, v tomhle jsou oba dva názorově za jedno. Chtějí domů a i když oni zůstávají nekonfliktní a hledí si hlavně sebe navzájem, vztahy jsou napjaté a je to tou frustrací, Kai je o tom přesvědčený. Na pláži i na lodi byli všichni úplně v pohodě. Pomalu mu přikývne, když se vážně podívá do jeho očí.

"Takže mu pomůžeme a odplujeme s ním?" Ujistí se, že to Rei opravdu myslí tak. Má z toho strach, vydat se zase na moře, ale Hide má pravdu a ten ostrov na zásobování by neměl být tak daleko. Tady už seděli dost dlouho a pár dní ještě potrvá, než dají člun do kupy. Ruki nakonec vstane z podřepu a hledí za odcházejícím Hidem a Uruhou. Kaz a Gackt už jsou taky pryč a všechno utichá. Jemně sebou trhne, když ho zezadu někdo obejme, ani ho neslyšel. Je to Miyavi a jeho tvář ozdobí úlevný úsměv. Pootočí hlavu za jeho hlasem a pak vyprskne v trochu nepatřičný smích. To sedlo, teplo, ale tvrdo... to znamená, že bude nahoře.

"Otlačím si kolena." Stěžuje si dál, ale už se pod jeho rukama přetáčí čelem k němu. Pak ho vezme za ruku a kývnutím brady mu naznačí, že je nejvyšší čas vyklidit pole a ztratit se. Vezmou věci a půjdou. Tady má stejně každý úplně jiné starosti a on si nechce už tak zaplevelenou hlavu špinit ještě dalšími problémy. Chce být s ním a v klidu si randit. Aoi najednou zůstane uprostřed všeho dění trochu jako kůl v plotě. Ani teď se k němu Hyde tak docela nemá a i když je mu ho líto, jak tam tak sedí, nechce se nikomu vnucovat. Chvíli ho pozoruje a trhá mu to srdce, ale nakonec potřese hlavou a s kývnutím brady Hirovi a Satsuki se velmi potichu odebere do domku.

Těžko říct, jestli se mu po tomhle všem, co se tu děje, podaří usnout. Za ty konflikty je naštvaný na Kaze i na Hideho, ale nechce se stavět na ničí stranu. Chtěl by mít podobné starosti jako má Ruki a taky by chtěl domů. Ale pro hotovost a stavební plány. A pak zpět... V domku panuje černá tma. Po slepu ze sebe stáhne oblečení, převlékne se do čistého a zapluje na své místo na spaní. Poprvé sám... úplně. Hide vztekle odhrnuje všechnu vegetaci, která mu stojí v cestě, bez ohledu na to, že je tma jak v pytli, mohl by na cokoliv šlápnout nebo sáhnout a mít další obrovský problém. Slyší za sebou jeho hlas, ale zastaví se, až po chvíli, aby ho Uruha mohl dojít. Ještě chvíli zarytě pokračuje v cestě, aby se zastavil na noční pláži pod hvězdnou oblohou. Okamžitě si ho přitáhne do obětí a zamkne v náručí, když opře bradu o jeho rameno a nos celý od zaschlé krve schová v jeho vlasech.

"Postavím tu loď." Začne mu odhodlaně šeptat.

"Hned zítra se do toho dám a pak nás odvezu domů. Věř mi, dokážu to a se mnou všichni, kdo tady nechtějí zůstat. Bude nás dost, Hyde pojede, Kai a Rei taky, Ruki…" Přesvědčuje ho o své pravdě a na svou stranu. Už s klukama samozřejmě porůznu mluvil a ví, co si zhruba kdo myslí. Na jeho straně jich je víc. Měli by se o to pokusit. Jen by opravdu potřeboval přesvědčit ještě jeho, i když zatím příliš nepřemýšlel nad tím, proč mu na tom tak záleží.

Kaz se Gacktovi vytrhne, jen co spolu zmizí mezi stromy. Gackt se zastaví a i když ho vnitřně potěší Kazova pochvala jeho dobře mířeného pravého háku, není to, co mu chtěl říct. V očích mu zase zaplane, když rozhodí rukama.

"Co sis sakra myslel? Myslel sis, že po mě hodíš kalhoty a půjdeš ošukat někoho jiného?" Vyjede po něm a opravdu se mračí.

"Sbalíš papouška, na mě se vykašleš a pokusíš se o takovou slečinku?" Opravdu se na něj zlobí.

"Tak já ti předvedu, proč bys to neměl dělat!" Vrčí na něj, když ho popadne za výstřih od trika, prudce k sobě přitáhne a přitiskne svoje rty na ty jeho.

"A už nikdy neříkej, že mezi sebou nic nemáme nebo tě na tu jeho loď s řevem posadím!" Vrčí na něj dál, než ho znovu políbí. Kaz má obličej samá modřina, musí opatrně, aby mu neublížil.

Reita, Uruha, Hyde, Kaz, Miyavi

"Ano poplujeme, já chci domů...s Tebou" Ujistí Kaie naprosto vážně Rei, když se nosem otře o ten jeho a bez váhání jej políbí. Celé tohle dusno je na hlavu a on už to tu nechce snášet déle, než je nutné.

"Jen blázen by tu chtěl zůstávat" Dodá ještě, když se na chvíli odtáhne a opře si čelo o to jeho. Ostatní kolem jsou dávno zapomenuti a existují jen oni dva. V duchu si nadává, že si jeho blízkosti neužíval mnohem dřív, musel zůstat na ostrově, aby si uvědomil, jak moc k němu má blízko.

Miyavi už je myšlenkami u Rukiho který se pomalu otočí v jeho náruči. Spokojeně vydechne a zasměje se nad jeho dalším komentářem.

"Vezmu mikinu, minule ti hrozně slušela. Zase ti ji půjčím, ale jen když slíbíš, že nebudeš mít nic jiného." Oznámí mu úplně klidně s jasným blýsknutím v očích, popadne ho za ruku. Sebere pár nejnutnější věcí a k tomu tu mikinu samozřejmě, aby mohli vyrazit k jeskyni, trefil by tam i poslepu je to jen kousek a cestu si moc dobře náplanoval. Navíc,už se nemůže dočkat a čím dřív tam budou, tím líp. Za chvíli se i oni ztratí v podrostu a za nimi se ozývá jen tichý smích.

Hyde se chvíli hrabe ve své vlastní hlavě, když mu do oka padne odcházející Aoi. Poslední dny je příliš zamyšlený a nevěnuje se mu, jak by měl. To uvědomění ho zastihne nepřipraveného, mírně nad tím faktem stáhne obočí k sobě. S dlouhým nádechem se zvedne a zamíří v jeho stopách do domku, trochu se loudá s rukama v kapsách. Nakoukne dovnitř a vidí jeho siluetu v posteli.

"Můžu na chvíli?" Broukne do ticha svým sametovým hlasem, a aniž by počkal na odpověď, přejde k němu a usadí se.

"Poslední dny se nechovám, jak bych měl…omlouvám se." Vydechne tichým hlasem a dovolí si dotknou se dlaní a pohladit linii jeho těla.

Uru klopýtá za Hidem a pod nos si nadává, protože několikrát zakopne o klacek a málem se přerazí. V duchu si umane, že jestli se rozplácne do podrostu, už prostě nevstane a zůstane tam ležet. Nakonec na něj Hide počká a jemu se částečně uleví, zastaví se ale až na pláži a v tu ránu se ocitne v jeho objetí. Spokojeně si vydechne, aniž by si to v podstatě uvědomil a uzamkne ho ve svém náručí. Poslouchá každého jeho slovo a až domluví, mírně se od něj odtáhne horní polovinou těla. Opatrně mu položí bříška prstů na rty, po kterých sem tam jemně přejde a koutky se mu zvednou vzhůru.

"Já vím, že jo. Pokud to někdo dokáže tak ty." Opáčí mu přesvědčeně, krátce těkne kočičíma očima k jeho rtům a zpátky k očím a krev nekrev ho opatrně políbí, aby mu neublížil a zároveň dal jasně najevo na čí straně on stojí. Teď už žádné stranění, prostě ho chce a půjde si za svým přesvědčením, ať to stojí, co to stojí. Dneska večer se definitivně rozhodl a Hide se ho už nezbaví, nejspíš.

Kaz mezitím obezřetně pozoruj Gakkův planoucí pohled a musí se dlouze nadechnout, protože má co dělat, aby se ovládl. V takovém rozpoložení ho snad ještě neviděl a hrozně se mu to zamlouvá. Musí si dávat velký pozor, aby mu to na očích vidět nebylo, ale nejspíš se mu to úplně nepodaří. Jenže pak vyjede i na něj a on se tiše uchechtne a pozvedne obočí výš.

"Má hezkej zadek." Pokrčí rameny, jakoby se nechumelilo úplně mu nedochází, proč by se měl nad svým chováním pozastavit. Koukl se, zkusil to, bylo to hoby platné a co? To, že chtěl dostat z hlavy hlavně jeho, to si zatím nechává pro sebe, nebude se do toho…V tu chvíli ho Gakku silně přitáhne k sobě a on zvládne jen spokojeně vydechnout, protože se nedokázal ovládnout a bez váhání zatne prsty do látky jeho trika na bocích a tiskne ho k sobě. Ne, ani Uruhův zadek není lepší jak tohle. Nic není lepší, jak tohle.

"Tak na to zapomeň!" Opáčí mu sebejistým hlasem ale v další vteřině už ho zase líbá a nehodlá se od něj jen tak odtrhnout. Povolí sevření na jeho bocích a bolavá tvář nebo ne, přitiskne si k sobě za zadek, který silně stiskne a vloží do polibků svou typickou dravost.

"Lepší mnohem lepší." Zamručí si spokojeně, hodnotíc tím, co má v rukách, když se musí zase pro jednou nadechnout.

Aoi, Hide, Gackt

Aoi leží na zádech a kouká do stropu. Po dešti je příjemně čerstvý vzduch, ale není mu zima, je jen neskutečně zamyšlený. Do jeho mysli se pomalu začínají vkrádat pochybnosti o tom, že u vodopádu udělal dobře... Ne, že by to nebylo pěkné, ale k tomuhle on sklouznout nikdy nechtěl. Uslyší kroky ještě dřív, než se ozve hlas. Mohl to být kdokoliv, ale je s podivem, že je to on. Zrovna teď... Hyde přejde až k němu a v Aoim se skoro zastaví srdce. Vůbec si není jistý, že zrovna teď chce jeho pozornost. Hyde se ho dotkne a on se podvědomě celý napne, ale nebrání se. Pootočí tvář směrem k jeho, i když vidí jen její obrysy a ne detaily. Omluva... hmm... Chvíli mlčí a nic neříká. Čert ví, o co jde, jestli je to proto, že mu to neklape se zarytými kamarády?

"To nic." Dostane ze sebe úplně pitomě. Ono něco, ale... proč se v tom pitvat. Nejradši by mu řekl, že není potřeba se do něčeho nutit, ale v hlavě mu běží jeho sladká slova od vodopádu, všechna ta ujištění, co nejsou pravda a skoro by se mu z toho natlačily slzy do očí. Hide se poodtáhne od Uruhova těla jen natolik, aby mu viděl do očí, a když ho Uruha ujistí, že to dokáže, usměje se a spadne mu ze srdce obrovský kámen. On v něj věří, vážně? Uculí se a zavrní, jak se trochu zavrtí na místě a nejradši by s ním praštil rovnou do písku. Jejich rty se dotknou a připomenou mu, že ho bolí celý obličej a hlavně nos. Stejně by ho líbal, i kdyby u toho měl brečet bolestí.

"Musím si to alespoň umejt..." Zasměje se trochu, ale v duchu přísahá Gacktovi pomstu, ideálně, až budou zpět a on bude mít na sobě něco pěkně drahého. Vezme ho za ruku a pomalu se s ním docourá až k hlasitě šumějícímu moři. U okraje vodní hladiny a přijíždějících vlnek si přidřepne

a začne si umývat nos. Strašně to štípe. Ta sůl, to je tedy něco.

"Přírodní peroxid..." Mrká, aby rozehnal slzy. Gackt jenom zvedne varovně prst, když Kaz pronáší něco o hezkém zadku. To snad není pravda, on toho prostě nenechá! Ale pak spolu skončí v docela plamenném obětí a Kaz konečně uzná, že ten jeho je lepší. Trvá to ještě dlouhou chvíli, než si vybije všechnu agresi na jeho rtech a pustí konečně jeho tričko. Upraví si to svoje a chvíli na něj hledí s bradou hrdě zvednutou.

"Nejvyšší čas, abys mi ukázal, kde spíš, když nejsi v domku." Řekne mu a je to věta oznamovací, ne tázací. Oba si mají co vyříkávat a podle něho bude nejlepší, když to bude jaksi... fyzicky. Už si chtě nechtě připustil, že si Kaze hlídá, ale co s tím bude dělat, až se budou vracet, to opravdu netuší.

Vůbec se mu ale nelíbí představa, že by to dál měl dělat Hyde jako dřív. To ani omylem...

Uruha, Hyde, Kaz

Hyde skoro nešťastně nakrčí obočí, když od Aoie uslyší jen tiché brouknutí. Uvědomil si, i když pozdě, že se vůbec nechová podle svých slov u vodopádu a má pocit, že ho ztrácí a to nechce! Ztratil toho už v životě tolik a Aoi nebude dalším. Poposune se pomalu vedle něj a položí se na bok, aby mohl kukat do jeho tváře. Pomalu si podloží hlavu daní, když ohne loket do pravého úhlu, aby byl o kousek výš a viděl na něj, co nejlépe. Opatrně se volnou dlaní přiblíží k jeho tmavým pramenům a začne i s nimi pohrávat, sledujíc s jistou fascinací ten pohyb.

"Někdy jsem k nesnesení, když jsem ve vlastní hlavě, mrzí mě to…Ty jsi ten poslední, kdo by to měl odnášet." Pokračuje dál ve svých slovech a promne si rty o sebe.

" Vynahradím ti to všechno,ty jsi to jediné, na čem mi záleží, ne ti ostatní, ať se tu klidně sežerou za živa..." Sice trochu přehání, ale chce, aby Aoi věděl, že se k němu už nechce chovat tak pitomě jako doposud, i na něj měl ostrov vliv ale rozhodně ne pozitivní.

Uru sleduje výraz v Hideho tváři a je očividné, že je rád, když mu věří. On sám se dost dlouho plácal ve svých pocitech, ale čím déle kouká do jeho tváře, tím s je jistější.

"Já vím, vypadáš jak z nějakého akčního filmu." Trefí se do něj s tichým uchetnutím ale jeho oči jsou pořád hřejivé. Teď už ví, jak to s ním je, i když si pořád není jistý, jak to má Hide. Ale bránil ho, tak to přece něco znamená snad. Následuje ho, když míří k moři a přidřepne si k němu, aby vytáhl z kapsy kalhot kus látky, čisté, vyprané v moři. Namočí ho a začne mu ten obličej sám otírat, snaží se být co nejobezřetnější ale je jasné, že štípání nezabrání.

"Už si nic nedělej, kdo to za Tebe bude stavět." Nakrčí mírně obočí, pak pomalu vstane a rozhlédne.

" Kde budeme dneska spát?" Zeptá se jej a v očích se mu chtě nechtě mírně blýskne. Tohle už neukecá.

Kaz se trochu udýchaně odtrhne od Gakkových rtů a v očích mu vesele plane. Jeho podvědomí si je jisté, co potřebuje, i když si to on sám přiznat nechce. Gakku má potřebu se o něj starat, do teď to dělal někdo jiný, i přes fakt, že byl přesvědčený o tom, jak moc je to zbytečné. Přeměří si ho pohledem, jakoby přemýšlel, jestli je hoden toho, aby mu ukázal své malé hnízdečko, které si vybudoval. Nikdo o něm nevěděl, Aoiovi o něm jen řekl ale neukázal. Sjede ho ještě mlsným pohledem od hlavy až k patě.

"Já nevím, jestli bych měl…spolubydlící nebudou mít radost, že si někoho tahám domů." Oznámí mu naprosto vážně a jaksi uvědoměle. Navzdory svým slovům ho popadne za ruku a táhne oklikami džunglí, možná Gakku ani pořádně nepostřehne, kudy ho táhne a to je dobře zaprvé nezdrhne a za druhé, když se bude chtít schovat, bude pořád kam.

"Můj dům, moje pravidla jasné!" Oznámí mu ještě s jakousi hravostí a zábleskem dravosti v očích, než mávnutím dlaně odežene přilétajícího papouška zpátky do korun, však on si na něj zítra udělá čas.

Aoi, Hide

Aoi sleduje Hyda, jak si k němu lehá a srdce se mu rozeběhne ještě prudčeji. Je z něj nervózní. Cítí jeho vůni, kterou poznal před pár dny, je to vlastně velmi intimní chvilka, ale zároveň je tak moc rozčarovaný... Ví, že když bude Hyde takhle blízko, bude narůstat vliv, který na Aoiho má a on povolí a na to není sám u sebe zvyklý. Přesto ho nechá, aby se dotkl jeho vlasů a pozoruje jeho teď už jasné kontury ve tmě. Přišel za ním s vysvětlením, neměl by být takový umanutý. Tenhle ostrov s nimi cvičil, nutil je dělat věci, které by nedělali, nutil je prožívat všechno mnohem silněji a k tomu to ztroskotání... povzdechne si a natáhne pravou dlaň směrem k němu, aby se konečky prstů opatrně dotkl jeho hrudníku. Tak moc nechtěl dolézat a při tom tolik toužil po jeho blízkosti a teď ani neví, jak by mu to měl přiznat, aby to neznělo tak hloupě. Všichni se k sobě mají, jen ty mě míjíš? To je jasná výčitka.

"A jsi vůbec schopný to změnit?" Zeptá se nakonec opatrně, skoro šeptem a ruku neodtahuje. Hidemu se ten pocit, že by byl akčním hercem, moc líbí. To mu asi ještě nikdo nikdy neřekl. Poslušně k Uruhovi obrátí svůj obličej a nechá ho, aby se postaral o jeho zakrvácenou tvář, protože stejně nemá zrcadlo a nevidí se. Jen by se mordoval. Zatíná zuby, snaží se tvářit statečně, ale stojí to za nic. Vystoupá očima za ním, když se Uru postaví a nadhodí tu svou otázku. Cože? On nechce jí zpět za nimi? Sám od sebe? I on se pomalu postaví na nohy a už zase se po něm natahuje.

"No přece ty. Já budu sedět v trávě, popíjet kokosový mlíko a říkat ti, co máš dělat." Broukne, než se přitiskne rty k těm jeho.

"Písek je v noci studenej, ale zvládnu tě rozehřát." Dodá a vrhne se na jeho rty, což si s bolestným zaskučením zase rozmyslí a jeho polibek se stane o dost opatrnějším.

Hyde

Hyde dlouze vydechne, když ucítí dotek Aoiho prstů na svém hrudníku. Tak moc touží po jeho doteku a blízkosti, v duchu si vynadá, že ho měl někdo praštit, aby mu to došlo mnohem dřív. Nechtěl ho takto trápit ale stalo se a on mu teď potřebuje dokázat, jak moc velkou chybu udělal. Krátce zavře oči s dlouhým nádechem a spokojeným zavrněním, kterému se nedokáže ubránit.

"Pro Tebe jsem schopný všechno Aoi-chan…vím, že to tak nevypadalo ale snesl bych ti i modré z nebe, kdybys mě požádal…příště mi radši nafackuj až zas budu vězněm svých vlastních myšlenek."Mluví tiše, sotva slyšitelně a své prsty pomalu přesune z jeho vlasů na tvář, kterou velmi něžně pohladí, hledíc mu upřeně do očí. Utápí se v nich, jak jsou hluboké a smutek v nich, který je tam nejspíš díky němu, trhá jeho nitro na milion kousíčku. Zařekne se, že kvůli němu už se takto tvářit nebude, nikdy. Pomalu se přiblíží k pro něj dokonalé tváři a téměř neznatelně se otře rty o ty jeho.

"Budu si tě hýčkat tady na tom prokletém místě, budu si tě hýčkat doma, jak ještě nikdo nikoho, abych odčinil své pochybení…chci, abys mi věřil, že to myslím opravdu vážně." Dokončí svou myšlenku, která se mu usadí v hlavě na prvním místě. Už aby byli z toho prokletého ostrova pryč a přestal na něj působit, chtěl by být znovu sám sebou, jako je teď v Aoiově přítomnosti. Už žádné přílišné přemýšlení, zničil by tím Aoie a to nemíní dovolit!

Aoi

Poslouchá ho opravdu pozorně a pokud by s ním nepohnula jeho prvotní slova, celkem slušně s ním zahýbe jeho prohlášení, že si ho bude hýčkat doma. Silně se zachvěje a povzdechne si jakousi touhou, která se v něm s přítomností Hyda zvedá. Neměl to poznat, neměl mu ukazovat, jaké to s ním může být, byl by mnohem zatvrzelejší a odolnější, ale ono to nejde. Povoluje jako domeček z karet, do kterého Hyde foukl svými něžnými a dokonalými rty. Opravdu se mu po něm stýskalo, tak moc chtěl být s ním a teď, když ho tady má si postavil hlavu, že ho od sebe zase odežene?

"Já se nechci vracet domů." Řekne mu z ničeho nic do ticha a kousne se do rtu. Vlastně měl v plánu o tom začít mluvit až mnohem později. Možná v tu chvíli, kdy by pro ně přijela záchranná loď. Je si zcela jistý, že pokud jejich vztah nevyprchal do teď, stane se to v tento okamžik. Neexistovala šance, jak by tu s ním Hyde zůstal a on byl opravdu málo přesvědčený o tom, že by jeho a Kazův sen nenaplnil. Tedy pokud se Kaz nenechá ukecat Gacktem, protože ten tu rozhodně nebude žít a jak viděl dneska, má na Kaze slušný vliv. Cítí jeho rty tak blízko svých, ale opravdu se bojí jakkoliv reagovat po tom, co mu právě řekl.

Hyde

Pomalu sjíždí konečky prstů velmi jemně přes lícní kosti, hranu čelisti až na hebkou šíji, kde se zasatví a párkrát ji zmapuje bříšky. Chtěl by se ho dotýkat mnohem víc, ale k tomu by mu musel dát Aoi souhlas,protože teď musí hodně napravovat a rozhodně nemá v plánu myslet na sebe a své vlastní touhy. Teď je prioritní jen jedna osoba a ta si právě povzdechla. Otře se rty o ty jeho ještě jednou, než se mírně odtáhne s nepatrným úsměvem, se mu dlouze podívá do očí. Jenže pak přijde něco, co absolutně nečekal. Pootevře překvapeně rty a stáhne obočí k sobě, jakoby přemýšlel, jestli se náhodou nepřeslechl. Znovu si převaluje v hlavě jeho slova, snažíc se rozluštit, jestli je opravdu vyslovil nebo je to jen jedna velká noční můra. Hrdlo se mu sevře a začíná mu to dávat smysl. Proto trávil tolik času s Kazem i on vypadal naprosto spokojeně na ostrově a Aoi…se k němu přidal.

"Ty tu chceš zůstat?" Zeptá se ho velmi opatrně a nejistě, jakoby se bál, že z jeho rtů opravdu přijde ujištění o životě tady, o životě na opuštěném místě.

"Prosím, řekni mi, že to nemyslíš vážně..." Stiskne víčka pevně k sobě a sklopí hlavu k posteli. On tady prostě nedokáže žít, je o tom vnitřně přesvědčený. Miluje svůj starý život, i když je po většinu času neskutečně hektický; jenže jinak žít neumí, pravděpodobně nechce.

"Přece tu nemůžeš žít mezi opicemi…"

Aoi

"Ano já chci..." Začal naprosto přesvědčeně a sebejistě, ale opustilo ho to s Hydovým dalším slovem, totiž s tím, že mu má říct, že si z něj snad střílí. Vypadá tak? I on se teď jemně a trochu zmateně zamračí. Nakonec mu to nedá a posadí se. Složí nohy do tureckého sedu, opře předloktí o stehna a chvíli přemýšlí, jak mu to má vysvětlit.

"Chtěli bychom koupit loď a postavit tu normální dům, bude to nádhera. Samozřejmě, že hraní bychom nenechali, ale celou zimu přece můžeme být tady. Může tu být studio i všechno o statní a nikdo nikde. Ten ostrov by mohl být jenom náš." Začne mu vysvětlovat a roste v něm zápal a nadšení. Každé další slovo říká naléhavěji a nadšeněji. Kaz může pro něj za něj spát někde v džungli, on bude v tom domě spokojený, bude s terasy koukat na pláž a mít kolem sebe nekonečnou romantiku a pokud jde o ostatní... můžou si skypovat.

"Co vlastně k životu potřebuješ? Jedny trenýrky a tričko, tady všechno je." Rozhodí rukama.

 "Hydo-san... umíš si představit tu oázu klidu?" Rozněžněle nakloní hlavu k rameni a dívá se na něj skoro zamilovaně vlivem toho snu, co má před očima. Ani nezkoušel představovat si, že by v tom snu byl s ním, protože ví, že by narazil. Lepší počítat s variantou, že odsud Hyde odejde a na vodopád zapomenou.

Hyde

Kouká na něj nevěřícně, aniž by si po jeho vzoru sedl. Nadechne se krátce, aby mu na to něco odpověděl, ale nakonec z jeho rtů nevyjde nic jen dlouhý povzdech. Nechápe, jak někdo může žít na takovém místě. Ano, má rád svůj klid ale ten doma má. Taky mu ale stačí udělat několik kroků a je mezi lidmi, je mezi nimi rád. Nemá nic proti romantice na pustém ostrově….ale jen na chvíli a opravdu teď má pocit, že mu pobyt zde stačil na dlouhé roky. Padne naznak do postele s rukama na hrudi a chvíli kouká beze slova nahoru. Snaží se probudit, opravdu moc se snaží, aby se probral z toho příšerného snu, do kterého se právě dostal. Prostě si to vůbec nedokáže představit a momentálně není schopný vidět v tom tolik pozitivního jako Aoi.

"Co k životu potřebuju?" Zopakuje po něm nakonec velmi tiše a zamyšleně.

"Já nevím asi civilizaci?" Vypadne z něj s dalším dlouhým povzdechem, když se taky zvedne do sedu naproti Aoiovi a koukne mu zblízka do očí.

"Oázu klidu můžeš mít přece doma a nemusíš k tomu být …." Odmlčí se, aby naše vhodná slova. Všechno, co se mu tlačí na jazyk by si mohl Aoi přebrat urážlivě a to rozhodně nechce.

"Mimo planetu." Dokončí svým osobitým způsobem, protože mu opravdu připadá,že tohle je snad úplně jiný vesmír. Trochu přehání, jenže ty pocity, když jsou uvěznění tady, se jen stupňují.

Aoi

Nadechne se, aby mu na to něco řekl, ale zase pusu zavře a jen promne rty o sebe a vtáhne piercing dovnitř. Pak se trochu plaše pousměje.

"Jasně..." Hlesne tiše.

"Já to chápu. Měli... měli jsme se asi nejdřív trochu víc poznat. Abychom zjistili, že.... že se k sobě nehodíme." Řekne najednou a z té před chvíli tak rozněžnělé tváře není nic. Je tu typický Aoi, pálící mosty, pak se válící ve vlastní depresi a zoufale toužící po souznění duší, které podle něj vlastně neexistuje. A teď se o tom přesvědčil. Nakonec zvedne dlaň, smířlivě ho pohladí po tváři a nakloní se k němu blíž, aby ho políbil na tu druhou, než se obratně zvedne do stoje a udělá dva kroky z postele. Sehne se pro boty a v tu ránu je venku z domku. Ne, dnes tam s ním nemůže spát a vlastně nemá kamkoliv jinam jít. Asi se půjde projít a později si lehne k ohni. Tak zoufale mu chybí kytara. Žádnou z nich se jim nepodařilo z vraku získat a to jich tam bylo tolik, když vyplouvali. Do očí se mu tlačí slzy a hrdlo svírá hořký pocit, ale on je snad vážně nepoučitelný, chtít něco takového po osobnosti jako je Hyde. Kam dal oči? Ne oči ne... ty mu šly prodat snadno, ale kam dal rozum? Rozum, Aoi??? Vidíš, jak to dopadne, když necháš mluvit své zpovykané srdce? Vždycky špatně. Vítr se napíná do jeho trička, tělo si objímá rukama a rozhodne se zamířit na pláž. Kluky nevidí, takže se podél břehu vydá prostě někam...

(Konec)