Kaz x Aoi - Už jsem Tě zkazil - část 4.

(obchodní centrum)

Kaz

" Kolem sebe...ne, já koukal jen na Tebe..." Broukne mu v odpověď, když na několik vteřin opustí jeho kůži, aby se na ni mohl zase přitisknout. Pro něj samotného je to příšerně vzrušující, takhle bídně na tom snad nikdy nebyl. Jistě, nikdy se příliš neohlížel na to kde je a kdo je kolem, ale momentálně je na tom snad nejhůř a nedokáže si pomoct, možná by ho to mělo začít děsit, kdyby nad tím začal přemýšlet, což nehrozí. Spokojeně se pousměje a zamručí, když zaslechne z Aoiových rtů vzdychnutí, tohle je jediné, co slyšet opravdu chce a proto rozhodně nehodlá přestávat.

" Vsadíme se?" Odtáhne se od něj a je jasné, že tohle je něco pro něj. Ne, tohle nebyly slova, která by ho donutila přestat spíš naopak, jen další podnět, proč by to udělat měl. Posune se na jeho těle trochu bokem a dlaní nekompromisně zamíří do jeho klína. Zapínání povolí během okamžiku a bez váhání zapluje pod látku kalhot. Nespokojeně mlaskne, když tam příliš místa není, takže ji znovu vytáhne a prostě mu kalhoty jedním pohybem stáhne, ale jen tak so půli stehen; to mu stačí. Prsty sevře kolem jeho chlouby a párkrát se po ní velmi zkušeně pohne dlaní.

" Kdo? " Zeptá se s výrazem, díky kterému je jasné, že pohyb za stěnou vůbec nezaregistroval, dojde mu to až po chvíli.

"Dám ti dvě stovky, když vypadneš..." Houkne dost hlasitě, aby ho dotyčný přes stěnu slyšel, než sáhne do kapsy a přehodíc ruce na Aoiově přirození vytáhne ruku z víc jak dvěma stovkama ven. Je to chvilka, když mu peníze z ruky zmizí.

" Je to lepší...?" zeptá se a tváří se u toho, jakoby všechno vyřešil, sám už má plné ruce práce někde jinde.

Aoi

"Ou..." Broukne jenom, protože ten kompliment je vražedný. On se koukal jenom na něj? Aoi začíná roztávat jako zmrzlina na slunci a to taky nevěstí nic dobrého. Pak se rozesměje.

"Sázet se s tebou je sebevražda!" Sykne na něj rázně, ale to už se zip jeho nových kalhot rozjíždí a brzy má mezi nohama Kazovu ruku. Zavzdychá, zavře oči a je rád, že je přibitý mezi stěnu a jeho tělo, protože se mu slušně zatočila hlava. Kalhoty sjedou na jeho bocích níž a on ucítí jeho dlaň pod boxerkami na holé kůži.

"Pro boha..." zašeptá jenom omámeně, ale oči hned zase prudce otevře, když Kaz začne komunikovat s těmi vedle. Plácne se dlaní do čela a sjede jí po obličeji. Natočí tvář za jeho rukou, která někomu podává plno peněz přes vršek kabinky a za chvíli jsou sami.

"Doufej, že si sem teď nestoupne zbytek obchodu jako do banky." Pronese a nestíhá fascinovaně žasnout, jak si u toho Kaz zkušeně přehazuje ruce v jeho kalhotách!!! Jako by řadil nejdřív jednou a pak druhou rukou podle toho, která zrovna zaměstnává jeho volant nebo co! Jenže on jenom pitomě přikývne, že to lepší je.

"Lepší... mnohem... lepší..." Vyráží ze sebe, jak slastné pocity narůstají vlivem jeho šikovné ruky. Po chvíli si celkem hlasitě zasténá.

"Dělej, ježíši...." Napomene ho, protože tady prostě není čas na nějaké hodinové milostné hrátky. Jenže on už taky nechce couvnout. Chce dostat svou dávku uspokojení, sebrat se a už se sem nikdy nevrátit.

Kaz

" Zatím mám celkem zásobu.." zamumlá už vzrušeným hlasem a je mu jedno, kolik ho to bude stát. Neutrácí za věci, ale za zážitky, to mu přijde mnohem lepší a tohle vypadá jako hodně dobrý zážitek. Ještě chvíli si pohrává v jeho klíně, když mu potvrdí, že problémy jsou vyřešeny, zas tolik práce to nedalo. Možná čekal trochu víc -přemlouvání-, to očividně nebude potřeba. Dokonce ho začne pobízet a jemu se na tváři rozlije naprosto pohlcený výraz, celou jeho osobou. Nic lepšího by si přát nemohl, byl by mu schopný sehnat i svíčky, nebo by si nějaké pochodně provizorně vytvořil, však ono by se tu něco na zapálení jistě našlo. Pohledem zkontroluje stěnu kabinky, hlavně to, jak je přidělaná k zemi. Na některé výpočty, prostě hlavu má, a když je to v takovou situaci, myslí mu to ještě lépe. "Neříkej dvakrát..." Broukne spokojeně, když ho kousne do krku a jedním plynulým pohybem s dlaněmi na jeho bocích, si jej otočí zády k sobě, stáhne mu kalhoty až po kotníky a přitiskne ho znovu na stěnu kabinky. nasliněnými prsty zamíří přímo k budoucímu zdroji jejich potěšení a začne do něj pronikat. Není sadista, rozhodně mu nehodlá ublížit, i když má co dělat, aby se vůbec udržel. Odhrne vlasy z pravé strany jeho krku, aby se k němu dostal a několikrát ho jemně kousne do kůže. S druhým prstem, ustoupí o krok a odtáhne štíhlé boky od stěny, donutíc jej trochu se předklonit.

" Už jsem tě zkazil..." Vydechne spokojeně, kalhoty má během vteřiny v půli stehen.

Aoi

Prudce vtáhne vzduch nosem, když ho Kaz kousne do krku a pak už se k němu otáčí zády. Dlaně přitiskne na stěnu kabinky před sebou asi tak ve výši svého obličeje. Nikdy nebyl s klukem v téhle pozici, kdy na něj nevidí. Asi byla pro oba nejvýhodnější, ale on si připadá trochu jako vydaný na milost. Musí doufat, že ta potěcha je ona milost. Kalhoty jedou dolů, Kaz je u toho dost rychlý, trochu hrubý, ale tak nějak v zápalu vášně a on zjišťuje, že se mu to líbí. Tohle nemá s romantikou nic společného, trochu děsí sám sebe, neví jestli neklesl, ale.... je to zatraceně dobrý. Otevře ústa a bez dechu zalapá po kyslíku, když v sobě ucítí tak přímočaře jeho prsty. Prohne se proti stěně kabinky a vzápětí jeho hrdlo opustí roztoužený sten. Po zádech mu běhá mráz, jak ho Kaz kouše do šíje, ale kdyby to neudělal, asi by se začal bránit, protože se mu moc nelíbí ta poloha, do které ho dostává. Couvne krok dozadu a mírně se předkloní, rukama se stále zapírajíc o kabinu, jen jimi sjede kousek níž. Skutečně se to chystají udělat! K jeho uším dolehnou jeho slova o tom, jak je zkažený, chce se jim bránit, ale zmůže se jen na další roztoužený sten. Vůbec netuší, jestli to může být slyšet nebo ne.

Kaz

S každým jeho stenem se mu tváři rozlívá stále blaženější úsměv. Vlastně si uvědomuje, že by mu to možná i stačilo. Nahlas by to nepřiznal a možná ho to později vyděsí, ale teď ne. Aiovo tělo mu odpovídá přesně tak, jak tomu rozumí nejlíp. Ještě chvíli jej dráždí, bloudíc v jeho nitru a hledají všechny správná nervová zakončení. To, že to nejspíš slyšet ven půjde...no možná né tak úplně přes hudbu, ale i kdyby ano, je naprosto v klidu. Jak kdyby to ostatní nedělali, možná spíš doma, ale to je mimo jeho myšlení. Začíná si být jistý, že momentálně víc nezmůže, proto nahradí své prsty přirozením, které už je připraveno nějakou dobu, vlastně už od té chvíle, kdy se k němu poprvé natiskl. Pomalu do něj začne pronikat, tohle by stejně neuspěchal, to ví. Ruka mu mezitím zabloudí k Aoiovu klínu a dopřeje mu ještě pár pohybů, aby svůj vpád, co nejvíce zpříjemnil. S o něco hlasitějším výdechem se uvnitř něj ocitne celý, ruce už zase na jeho bocích, které tiskne proti sobě.

"Pamatuješ..." Začne pomalu šeptat, když se nad něj naklání a vyčkává, až se jeho nitro přizpůsobí.

" Ty oči...ty vlasy" Začne citovat sám sebe, než se trochu zavrtí v bocích s dlouhým, slastným vydechnutím.

" Ty boky..." Dokončí, když se svým klínem oddálí a zopakuje i pohyb, který mu věnoval v klubu. Tehdy ještě opravdu netušil, co v něm je. Dál už ale nic odkládat nehodlá, začne se pohybovat proti jeho zadku a jeho rty opouští přidušené steny v závislosti na tom, jak hluboko uvnitř něj zrovna je. Uvědomuje si moc dobře, že tohle dlouho nevydrží, jednak místo a jednak ta spalující vášeň a chtíč mezi nimi, i kdyby chtěl, tak to prostě nezvládne. Stačí ještě několik dalších prudších pohybů a s hlasitým zasténáním jej naplní, přidržujíc Aoie za boky, kdyby se snad chtěl odporoučet k zemi, on sám k tomu nemá daleko.

"Myslím, že těch kabinek bude i v tomhle obchoďáku málo.." Zamručí spokojeně a hlavně hodně zadýchaně další ze svých osobitých komplimentů, když se zpoza dveří ozve hlas s otázkou jestli je všechno v pořádku.

"Lepší už by to být nemohlo..." Odpoví bez vhání, než z něj pomalu vystoupí a přitáhne si ho do svého objetí k poslednímu polibku v téhle kabince.

" Mohl bych začít nakupovat častěji.." Prohodí, natáhne si kalhoty a sehne se pro triko. Plácne Aoie přes zadek a vyjde ven z kabinky, kalhoty si zapíná v podstatě až venku a triko už si opravdu obléká přímo před očima ostatních; zamíří rovnou k pultu, kde už má své věci nabalené v taškách. Nejspíš tu několik z nich nechá, kdo se taky s tím má tahat!

Aoi

Rychle a prudce oddechuje, když se Kazova ruka ocitne v jeho klíně, jednu má vpředu, druhou vzadu a právě tu za chvíli nahradí něco docela jiného. Musí pevně zavřít oči, ale všechno to kolem způsobuje, že to v podstatě nebolí nebo už je od včerejška zvyklý, neví... Nemá ani do čeho zatínat nehty, může jen prsty tisknout ke stěně kabiny, zatímco se vážně moc snaží nesténat na celý obchod, jak se do něj Kaz dostává hloub a hloub. Mezi lopatkami mu už zase stéká proužek potu a uši má napnuté po směru jeho hlasu, aby mu neuniklo nic z toho, co mu chce Kaz říct. Zas a znovu ho překvapuje, když mu připomíná jejich včerejší konverzaci a to, co předcházelo jejich prvnímu milování.

"Ano." Dostane ze sebe jenom.

"Nejvyšší čas, začít se zase učit na tvou kytaru." Taky mu něco připomene, než ho Kaz svými pohyby připraví o možnost mluvit a v podstatě celkem rychle mu poskytne všechnu požadovanou slast, jakou chtěl. Oba jsou u toho jako na lesy, bude se opravdu hodně stydět, až odsud bude odcházet. Horkost uvnitř sebe ucítí vzápětí. Bylo to jako tornádo. S jiskřením před očima ucítí, jak Kaz opouští jeho tělo, ale pak se málem leknutí odporoučí k zemi, kdyžse za dveřmi kabinky ozve hlas prodavačky. Trhne sebou tak silně a prudce se otočí čelem k němu, že kdyby byli ještě jedno tělo, asi mu ublíží. Uvalí na něj pohled Já jsem ti to říkal! Jenže Kaz to zahrál do autu tak mistrně, že ho podezřívá, že to snad nedělá nikde jinde, než po kabinkách. Nechá se od něj obejmout a políbit a pak už jen nevěřícně sleduje, jak opouští kabinu a nechává ho tam. Potřebuje minimálně pět minut na to, aby se trochu vzpamatoval a sebral. Bylo to... jako kamikaze... ale bylo to dobré. Navíc Kaz je od včerejška stále samý kompliment. Potřebuje si ty věci nechat na sobě, takže si oblékne kalhoty i košili a na ní černý delší svetr a nechá prodavačku, aby z něj sundala všechny cedulky a kódy, které oblečení nese. Je u toho červený až za ušima, je přesvědčený o tom, že ona a zbytek obchodu moc dobře slyšeli, co tam dělali a opravdu moc už chce být někde jinde. Kdyby se tohle dostalo do novin, manažer je rozkrájí do sushi. I přes fakt, že Kaz vypadá jako Ježíšek s ním zamíří ještě do parfumerie, kde se chce polít testerem svého oblíbeného parfému, aby přepral vůni nového oblečení a pak už se můžou vrátit zpět do auta. Ten kontroverzní zážitek v něm zanechal hlubokou stopu. Nová zkušenost, dokonalá slast a zároveň... stud. Opravdu se stále červená. Radši se na něj ani nedívá a nemluví.

Kaz

Celou dobu stojí opřený o pult a pozoruje Aoi, jak vyjde z kabinky a nechá se odstrojit od všech možných cedulek a u toho je jak rajče. Nejde mu vůbec přestat se usmívat s jiskřícíma očima. Tohle byl i pro něj a naprosto dokonalý zážitek a rozhodně by si to rád někdy zopakoval...ale nejdřív tak za dvacet minut! Poposune se na pultu, pohodlně se opírajíc bokem a loktem, než kývne havou směrem k prodavačce.

"K sežrání co?" Houkne dostatečně hlasitě, aby ho slyšel i Aoi sám, protože ho začíná vážně bavit přivádět ho do rozpaků. Nakonec posbírá, co nejvíc svých tašek a zamíří do parfumerie, kam ho zatáhne. Kouká jak na sebe lije tester a protočí očima v sloup. Popadne parfém, zaplatí ho a vrazí mu jej do ruky se zavrcením hlavou, jakoby vůbec nechápal o co se tu snažil. Nakonec se vydají zpátky k autu, které je čeká co nejblíže v chodu, stačila mu jediná sms. Usadí se pohodlně na sedačku, tisknouc se k jeho tělu a koukne mu do tváře.

" Ale no tááák...vždyť to bylo super...kašli na lidi...stejně z nich máš houby..." Mávne nad tím rukou, než ho loktem dloubne do žeber a skoro až šíleně se na něj usměje.

" Jak jsme na tom s časem? Klidně se můžeme stavit ještě do cukrárny...myslím, že se šlehačkou by ti to slušelo.." tak napůl je to v tuhle chvíli rýpnutí ale....pokud by Aoi kývl, neváhal by ani vteřinu.

Aoi

Udělá na něj pohled, kterým chce říct Jasně, pokusím se, ale stejně... na to má málo šílenství v krvi. Přesto se ale tváří velmi uvolněně a v podstatě spokojeně. Na sobě má nové oblečení, v klíně lahvičku s parfémem a zažil několik naprosto neskutečných hodin. Má vůbec smysl o nich klukům vyprávět? Uvěřil by mu někdo z nich, že on Aoi, tohle dělal? Ne. Pak zkontroluje displej na telefonu.

"Nic dalšího už bohužel nestihneme." Řekne mu.

"Nech si šlehačku na příště, hm? Nebo použiješ všechny dobré nápady hned první týden a co budeš dělat pak?" Broukne měkce. Z jeho strany je to tak trochu příslib věcí budoucích.

"Navíc... asi bychom si museli otočit role..." Narazí na to, že jeho pozadí na všechno pohlíží jinak než dámské ústrojí k tomu určené. Je to trochu divné o tom takhle mluvit, ale... už je to tak. Radši se na okamžik podívá z okýnka, ale dlaní najde tu jeho a proplete s ní prsty. Cesta ubíhá rychleji, než by chtěl a on přemýšlí, co mu říkat a co ne. Oba si to užili, o tom není pochyb, ale nechce si ho vyděsit. Jen doufá, že Kaz nedojde domů a nepřehodnotí všechno, co se mezi nimi stalo na kategorii minulost. Auto zastaví před budovou jeho dnešní zkoušky a on k němu otočí tvář. Zbývá vzít si z kufru jeho kytaru a jít. Netuší, jak by se kluci tvářili, kdyby si ho tam přivedl. Rukiho možná přiveze Hyde? Možná...

"Tak... zavoláš mi?" Zeptá se opatrně a záměrně ten krok nechává na něm, aby měl prostor se rozhodnout, zda to udělá nebo ne.

Kaz

Zatváří se opravdu smutně, když mu oznámí, že už nic dalšího nestihnou. On a hodiny, to je prostě kapitola sama o sobě,pokud se jedná o zkoušky a takové věci chodí v čas, protože má doma asi deset budíků a všechny si poctivě nastavuje, jenže jakmile jde o pojem o čase, je totálně mimo. Dokonce se zatváří i naštvaně, jak kdyby za to denní doba mohla, že už nic nestihnou.

" Všechny dobré nápady?" Otočí se na něj s vyvalenýma očima a pootevřenými rty, jakoby ho viděl poprvé. + No snad si nemyslí, že tohle bylo všechno+

" Tsech já mám tolik nápadů, že ti na to ani padesát let stačit nebude..." Zatváří se znovu uraženě, ale v očích se mu blýská, dokonce se ozve zepředu i tiché uchechtnutí...no jo jeho řidič by mohl vyprávět, jen co je pravda. Nakonec si přece jen dlouze povzdechne ve stylu - co mám s tebou dělat-, trochu sebou trhne, když s ním proplete prsty a shlédne na spojené dlaně. Kouká na to skoro jak kdyby viděl draka před lednicí doma...moment to už se stalo...tak třeba jednorožce, nerozplete je však a nechá to tak, je to příjemné. Kouká z okýnka, po chvíli vytáhne flašku z přihrádky a lokne si, nabídne i Aoiovi samozřejmě, třeba pak líp vstřebá kabinkový sex. Neustále se vrtí, prostě sedí už moc dlouho v klidu a něco by nejradši prováděl. Trvá to nějakou dobu, než zastaví před budou a on na ni zvědavě koukne. Trhne sebou, když se ho zeptá jestli mu zavolá a podívá se na něj s nechápavým výrazem.

"Však přijedeš po zkoušce..." Oznámí mu naprosto bez přemýšlení a zavrtí nad ním hlavou, jakoby to bylo úplně jasné. Natáhne se k řidiči, který mu podá vizitku a vrazí mu ji do kapsy u kalhot, trochu s tím zápasí, aby se tam dostal.

"Tam je číslo na Méďu Béďu...stačí naspat sms a on Tě vyzvedne..." Dokončí, jakoby se nechumelilo, přece říkal, že si bude prohlížet jeho suterén měsíc no ne. Od řidiče se ozve nespokojené mlasknutí nad přezdívkou, kterou dostal.

"Tak běž a ne, že si pak kytara bude stěžovat...!!! Já se jí zeptám...!" Vjede mu dlaní na šíjí a přitáhne si ho k poslednímu polibku, který rozhodně není zdrženlivý ani opatrný, prostě typický jeho a pak už se natáhne na druhou stranu sedačky, cesta domů bude nuda, možná se ještě někde zastaví...třeba na nákup...ano, jídlo by se hodilo!

(konec)