Kaz x Aoi - Už jsem Tě zkazil - část 3.

(Kazův dům)

Aoi

S vytaženým obočím ho sleduje, jak si nandává zbytek obsahu pánví, který by jiným lidem stačil minimálně na večeři, spíš tak pro dva, než pro jednoho. +Tohle vážně sní? Buď tu hladověl nebo má bezedný žaludek...+Začíná si o něj dělat čím dál tím větší starost. Snaží se na něj moc nezírat, když si Kaz zase sedne a cpe se, ale pak se potkají očima, on se zasměje a zavrtí hlavou.

"Ne, já rychle přibírám." Řekne mu a bohužel je to pravda. Měl svoje lehce oplácanější období a je rád, že teď má bříško ploché a pevné. Ke svatbě už se nevrací, protože jemu to přišlo maximálně nezodpovědné a vůbec pěkně ujeté. Pak přikývne.

"Tak jo, to by bylo super." Využije jeho nabídku odvozu, protože domů je to kus cesty a on se alespoň v klidu sbalí. A kdo se chce dobrovolně trmácet autobusem? On ne... Pak pochopí, že Kaz navrhuje i to, že by ho na té cestě doprovodil. Připadá mu to hezké. Sice se pro změnu on potáhne tam a zpátky, ale...

"Musíš." Řekne mu, když se mu podívá do očí a znovu se usměje. I on s ním chce strávit tolik času, kolik půjde. Už se do toho prostě dal a když Kaz neuteče.... třeba by spolu mohli něco mít? Na stálo? Tak trochu? +Zahne ti a ty to nerozchodíš...+ Ozve se mu hlodavý hlásek v hlavě, ale v tuto chvíli ho neposlouchá.

Kaz

Koukne na něj s povytaženým obočím, když mu oznámí, že rychle přibírá. Párkrát zamrká, jakoby přemýšlel, jestli si z něj dělá srandu nebo ne. Nakloní se k němu o kousek blíž a s plnou pusou ho čistým koncem vidličky dloubne do břicha zkoumajíc, co tam je navíc nebo ne. Nakonec protočí očima v sloup v jasném náznaku, že je všechno naprosto v pořádku...jak kdyby ho neviděl ve vaně nahého.

" Klidně se najez...pak to vysportujem..." Blýskne se mu v očích s širokým úsměvem a nechá talířek ležet na stole hodíc na něj nůž i vidličku.

" Musím?? To zní dobře...zatím jsem ještě nikdy nic nemusel..." Neodpustí si poznamenat, než se mu oči dokonale rozsvítí. Ten nápad se mu objevil na mysli zničehonic a je z něj úplně nadšený.

" Nechceš si vybrat kytaru od mě?? jedna z nich ti určitě bude slušet...ještě si pořádně žádnou nezkusil...a pak si něco koupíš po cestě na sebe...a mááááme hromadu času..." Vyřeší to naprosto po svém...však on v tom nevidí vůbec žádný problém. Podobné věci dokáže svým osobitým stylem vyřešit během sekundy. Někdo by si mohl říct, že se o něj až podezřele moc stará, ale jeho to rozhodně nenapadne...prostě se zvedne a zamíří bez váhání dolů do sklepa, kde je jeho osobitý a rozsáhlý výběr.

Aoi

Hmátne dlaní po vidličce, ale nestihne ji a usměje se na něj. Hned na to ale přiloží dlaň ke rtům, zasměje se nahlas a zavrtí nad ním hlavou. Lhal by, kdyby tvrdil, že se mu tenhle druh sportu nelíbí, ale obává se, že je to spíš kardio. Ale co s Kazem není...? Poslouchá jeho návrh, je dokonale upřímný a krásný a způsobuje, že jeho náklonnost ke Kazovi neúměrně rychle roste. Zvedne k němu oči z pod závoje černých vlasů.

"Rád bych si jednu vybral, ale na zkoušce potřebuju hrát na vlastní a slyšet její přesné tóny. Jak chápeš..." Dodá, protože jiná kytara je prostě jiná kytara. Sice na turné pořád hrál na kde co, co mu zrovna přistálo v ruce, když to jinak nešlo, ale teď je období tvorby nových písní, nahrávání a podobně a on potřebuje mít v rukou vlastní nástroj. Jenže Kaz ho vůbec neposlouchá, zvedne se a už míří dolů na místo, aby si mířil pro věci a zavolal to auto. Otevře ústa a provází ho zaskočeným pohledem, ale pak taky vstane a vydá se spěšně za ním. Schody skoro seběhne a najde ho u jeho sbírky kytar. Dojde ho a položí mu dlaň na lopatku. Mine jeho bok a podívá se na profil jeho tváře. "Nákupy zaberou o hodně víc času, věř mi." Zkusí to.

Kaz

Zrovna stojí nad kytarami a mnouc si bradu vybírá tu nejlepší. Těžko říct, co se mu zrovna odehrává v hlavě ale je jasné, že si prostě něco umanul a nehodlá se toho jen tak vzdát. Chvíli na ně kouká, než je začne rozpočítávat s dětskou říkankou, jen tiše spíš jen pohybuje rty. Nakonec nad tím mávne rukou přesně ve chvíli, kdy ucítí dotek na své lopatce. Ohlédne se s širokým úsměvem a sáhne bez váhání po tom nejlepším kousku, co tu zrovna má. Tahle byla vyrobena zrovna nedávno, je na ní vidět, že na ní bylo dost práce. Natáhne ruku s kytarou k jeho tělu, když si oba dva přeměří pohledem, jakoby přemýšlel, jestli se k němu hodí a nakonec jen kývne hlavou a zamíříí k příslušenství.

"Prostě dojdeme do obchodu, Vybereš si co se ti líbí a vezmeš si to, co nebude pak sedět dáme pryč..." Vysvětlí mu jeho vlastní styl nakupování, on prostě nemá buňky si něco zkoušet v kabince. Přebere si to až doma, tedy spíš to nahází do skříně, a když už je toho tam hodně, prostě polovinu vyhází a jde znovu na nákup, tak jednou ročně...občas i dvakrát. Telefon už stihl, než přišel, takže uloží kytaru do pouzdra, skoro to vypadá, že nic z jeho předchozích slov neslyšel.

"Auto tu bude za dvacet minut..." Oznámí mu s klidem a vrazí mu pouzdro do ruky.

Aoi

Zůstane stát a hledět na něj, když mu Kaz zkouší kytaru jako nové šaty. Vlastně je to hrozně sympatické gesto, což si v krátké chvílí pomyslel už asi po sté a začíná děsit sám sebe. Kaz ho beze slova mine a jde balit kytaru a on na chvíli skloní hlavu, promne rty o sebe a vydechne. Přemýšlí, jak na něj, ale ono to nejde. Ohlédne se za jeho hlasem.

"Ahá...." Protáhne, když naslouchá jeho stylu uvažování a přemýšlí, jestli Kaz prostě jen nechce k němu domů nebo co se děje, protože auto tu bude brzy. Takže nenatahuje čas proto, aby zůstali tady. Co má v úmyslu? Rozhodí rukama na znamení, že se vzdává.

"Tak jo, uděláme to, jak chceš ty." Souhlasí s ním. Vlastně ho tu teď Kaz docela rozmazluje. Samozřejmě to nebere tak, jako že tu kytaru dostává, prostě si ji od něj půjčuje. Horší je, že je podepsaná, trsátka taky nesou jeho vyražené jméno a kluci se samozřejmě budou hodně ptát. Neví, jestli zvládne být tajemný, nemá to v povaze, ale nakonec dojde na odjezd a tak společně s ním ze sklepa vyjde, posbírá svoje věci, kterých tady moc není a nastoupí do přistaveného vozidla. Pozdraví se s řidičem a podívá se ze dveří, čekajíc, kdy se k němu Kaz připojí.

Kaz

Ještě se staví v kuchyni pro peníze a nastrká si je do kapes, než si nazuje boty a vyrazí za ním k přitavenému autu. Po cestě si ještě obléká bundu, celkem šílenou se spoustou nápisů, vlastně první, která mu přišla pod ruku, příliš nad tím nepřemýšlí. Mávne rukou řidiči na pozdrav a usadí se na sedačku, bez okolků se přisunouc blíž k Aoiovi, vlastně se na něj nepokrytě lepí s rukou na jeho stehně, které párkrát nenechavě stiskne. Prohrabe pár přihrádek, je v nich neskutečný chaos, než vybere jedno z CDček a podá je řidiči, aby ho pustil. Autem se rozline pořádný nářez a on si párkrát spokojeně pokývá hlavou.

"Tohle by šlo...hm co takhle si trochu zpříjemnit cestu...?" Zeptá se s hraně nevinným výrazem, raději toho po chvilce nechá, protože je mu jasné, že mu to vůbec nejde a natočí si jeho tvář k sobě, aby si mohl ukradnout jeho rty.

"Když budeme nakupovat rychle, ještě bysme mohli stihnout někde na chvíli zastavit..." Zamumlá nahlas, aniž by se staral, jestli ho řidič uslyší nebo ne. Však on nemá co poslouchat...Nakonec jim přece jen zastaví u jednoho z velkých obchoďáků.

"Jdeme rovnou na to oblečení, nebo potřebuješ ještě něco..?" Nadhodí další otázku a jak se zdá přemýšlí nad tím, co by potřeboval on sám...možná ještě něco k jídlu?...malého...jednu dvě porce...Popadne ho bez okolků kolem pasu a táhne ho sebou do svých oblíbených obchodů.

"Koukej takhle se to dělá.." Vrazí mu koši do ruky a začne házet věci ze stojanů do toho svého, vždycky na to jen koukne, ujistí se, že se mu to líbí a pokračuje. Je jako tornádo, prodavačky jen valí oči a nestačí koukat. Zastaví se u jednoho z triček, které se mu úplně nepozdává; odloží košík sundá si bundu i triko pod ní a přetáhne si to nové přes hlavu. Mírně se v něm zavrtí, než ho zase sundá a hodí přes stojan zpátky, prostě to nebylo ono a teď už to ví! Pak si znovu oblékne to svoje a bundu nechá ležet tam, kde je.

Aoi

Klidně by se k nim do auta vešel ještě někdo další, jak se Kazův zadek okamžitě přisune k jeho boku a v tu ránu má na stehnu i jeho dlaň. Nebrání se mu, došlo mu, že s někým jako je Kaz musí být řidič hodně diskrétní a loajální, jinak už by byl japonský bulvár plný kde čeho. Zvědavě sleduje obsah přihrádek, když je Kaz otevírá a hledá CDčko a brzy se z repráků ozve to, co oba rádi. Osobně by trochu ubral, ale... vždyť je to jedno. Sotva ze sebe vydá nějaké zamručení jako reakci na zpříjemňování cesty, protože v Kazově podání to zní dost nebezpečně, ale to už se Aoiho tvář vlivem Kazovy ruky otáčí čelem k němu a brzy má jeho rty na svých. Znovu se zasměje a polibek mu oplatí, i když s větší opatrností. On se nedokáže tak snadno zbavit pocitu, že tu s nimi někdo je a možná se i dívá.

"Někde zastavit? Kde prosím tě...?" Ne, takhle se neměl ptát! Měl říct, že je to časově blbost! Snad už ho zná od včerejška a ví, jak tohle dopadne! +Aoi, ty idiote, chceš si to rozdávat na veřejných místech? Protože on chce!+

"Ne, myslím, že to čisté oblečení teď úplně stačí." Ubezpečí ho, když si vystoupí za ním a jak dvě hvězdy na červeném koberci si to kráčí středem davu rovnou k nějakým obchodům, ve kterých snad ani nikdy nebyl. Rozhlédne se kolem, jeho oči začnou mezi ramínky hledat možné kousky, ale Kaz si opět strhne jeho pozornost na sebe. Posbíral z ramínek okolo snad polovinu obchodu, všechno se to snaží narvat do maličkého košíku v jeho ruce a sám už pod vrstvou oblečení není skoro ani vidět, pak to všechno odloží na zem a prostě se tam svlékne. Několik žen v okolí zalapá po dechu, ozve se vzrušené šeptání a hihňání a on proti své vůli stáhne obočí, semkne rty a ohlédne se po nich. Ženy to pochopí po svém - totiž jako, že je neslušné takhle zírat a maskují své pohledy, ale stejně se dívají a ani jedné z nich nedochází, že on je jeho!!! Halo? Jeho! Vůbec si nestačí nic vybírat, jen se prudce nadechne, když Kaz zapomene svou bundu přes věšák a pokračuje ve svém nájezdu na obchod. Dojde mu pro ni a hodí si ji přes ruku, zatímco se snaží přestat tam konsternovaně stát a zírat na tu situaci. Pak si uvědomí - tričko, kalhoty, možná něco přes to, sportovní sako nebo svetřík. Stačí černé... místo vybírání požádá prodavačku, aby mu tu našla požadované kousky pokud tu jsou, v jeho velikosti a odnesla mu je ke kabince. Musí se v ní zavřít, jinak ho z něj raní mrtvice.

Kaz

Z jeho - nakupování- ho vytrhne až hihňání, které neujde jeho uším. otočí se na přítomné dámy a vyplázne na ně jazyk. Je jako dítě na pískovišti, kterému se někdo směje, prostě si ve své hlavě ani nepřipustí, proč se hihňají. To, že zaujatě koukaly a nebyly jediné, jak se svlékl, by ho ani ve snu nenapadlo, když to potřebuje všímá si podobných pohledů moc dobře, ale teď je mu to naprosto jedno. Jeho pozornost v tomhle ohledu ma prioritně Aoi, který se netváří, tak jak by chtěl. Bude s tím muset něco udělat, za chvilku určitě. Svou pozornost převážně věnuje jen jedné osobě, tak to bývá vždycky, dokud ho dotyčný nepřestane bavit, už se to stalo mockrát. Zrovna dojde ke stojanu se šperky, převážnou většinu shrábne na hromádku a se zvláštní pečlivostí je uloží na už tak plný košík, chvíli to vypadá, že mu celá hromádka spadne, ale nakonec se přece jen udrží. Ještě chvíli prochází obchodem, když se ujistí, že mu nic do oka nepadne a odkráčí klidně k pultu, kde to všechno složí a plácne na něj hrst bankovek, které by stačili nejspíš na vykoupení celého obchodu. Rozhlédne se, se zamyšleným šklebem, když pohledem hledá Aoie a vidí jej, jak zrovna zaplouvá do jedné z kabinek. V očích se mu nebezpečně blýskne, obejde pult kolem prodavaček, sahajíc po knoflíku na radiu, aby naladil, co potřebuje a ještě to pořádně zesílil. Brblání prodavačky naprosto ignoruje, ani pohledem o ni nezavadí, když se ležérním krokem rozejde směrem ke kabince. Nespěchá, doufá totiž, že mezitím už se Aoi stihl alespoň částečně svléknout, to by se mu taky moc líbilo. cestou ještě stáhne z stojanu obrovské sluneční brýle, které si nasadí na oči a bez okolků zapluje k němu do kabinky. Není tam moc místa, ale to je pro něj spíš plus. Sjede jej pohledem od hlavy až k patě, koukajíc co má na sobě a co ne, když si stáhne brýle až skoro ke špičce nosu.

"Tak kabinky jo...no ostatně proč ne, asi lepší, než auto..." Broukne zaujatě, než sáhne prsty za krk, aby si jedním pohybem přetáhl triko přes hlavu.

Aoi

Kdyby býval zrovna nelezl do kabinky, měl by možnost spatřit Kaze, jak vyplazuje jazyk na dámy a jak se hihňají a červenají ještě víc, evidentně potěšené jeho gestem. Mohl by taky vidět, jak leze prodavačce za pult a jak se ochranka obchodu pohne, ale když spatří peníze na pultu, nedokončí, co měla. Přijde mu trochu divné, když se hudba rozezní tak nahlas a z původní salónní melodie se dost přitvrdí, ale nakonec jen zavrtí hlavou a svlékne si konečně ty věci z klubu. Zvládne na sebe ještě obléknout nové kalhoty a překvapivě mu padnou jako ulité. Musí se v nich jen trochu rozhýbat. Natočí se zadkem proti zrcadlu, aby se ujistil, že mu nikde neodstávají a sehne se k těm svým, aby z nich vytáhl pásek a dal si ho do těchto. Dveře kabinky se rozlétnou, on k nim trhne očima s chutí odpálkovat prodavačku, ale ta to není. Kaz je uvnitř raz dva, mezi nimi je sotva pár centimetrů místa a on ten pásek leknutím upustí.

"Cože?" Dostane jenom ze sebe, ale v tu ránu je Kazova horní polovina těla nahá a jemu dojde spojitost s tou hudbou. Zírá na něj doširoka otevřenýma očima.

"Kazi, ty vole, neblbni." Počastuje ho správně po chlapácku, i když mu s těmi brýlemi až na konci nosu připadá roztomilý a sám se natiskne na stěnu kabinky, jak se rozpačitě a nervózně zasměje, ale očima už klouže níž po jeho těle. +On to udělá, udělá to!!!!!+ Křičí na něj jeho podvědomí. Obchod je narvaný lidmi!

Kaz

Trochu pozvedne obočí, zarazí se s trikem ještě oblečeným na rukou, když z něj vypadne cože. Vůbec tu jeho otázku nepochopí, proč by jinak chodil do kabinky to dá rozum nebo ne? Ještě chvíli na něj kouká, než zavrtí hlavou a triko si stáhne úplně, pohledem znovu zmapuje odhalený hrudník a kůži, na kterém on vidí značku - Vem si mě-, hodně velkou značku, no přece bude poslouchat, vždyť je hodný kluk! Zasměje se upřímně a nahlas, když ho počastuje tak hezkým slovem.

"Však v obchodě skoro nikdo není...." Nepočítal je, pro něj to byly jen nudné slepice, co se mu smály a ochranka, tu ještě postřehl, ale hlavu si s ní určitě nedělá. Hudba je dost nahlas, taková menší rychlovka ještě nikomu neblížila, no jemu rozhodně nikdy ne. Pozoruje ho se širokým úsměvem, když se natiskne na stěnu kabinky.

"Hm..hezky se tiskneš..já chci taky.." Broukne skoro až smutně, když udělá krok k němu a bez váhání se natiskne na poloodhalené tělo tím svým. Jako první si uzme jeho rty s neskutečnou vášní, kterou v něm dokáže Aoi probudil doslova za sekundu. Zdrží se ale jen chvíli, než rty sjede k jeho krku, který si hodlá pěkně zmapovat a nevynechá sni jediné místečko.

"Ale no tááák...vždyť se nemáš za co stydět...můžou mi maximálně závidět, co hezkého jsem ulovil.." Myslí to jako kompliment samozřejmě, i když hodně osobitým způsobem, ale co pro něj není osobité. Koleno mezitím hezky umístí mezi Aoiovi nohy a pohne s ním několikrát dráždíc stehnem potřebná místa.

Aoi

Dělali to v noci a dělali to ráno, jeden by řekl, že Kaz bude aspoň trochu uspokojený. Je něco kolem druhé nebo třetí a ne, nevypadá uspokojeně ani trochu. Olízne si rty, zavadí jazykem o piercing a horečně uvažuje, jak z tohohle ven. Proč na něj zírá tak nechápavě?

"Nikdo není? To ses asi moc nekoukal kolem sebe, co?" Vyhrkne a rozhodí při tom rukama, ale rovnou ho tím přijme do své náruče, protože Kaz už se k němu tiskne ve vášnivém polibku a moc tomu nejde vzdorovat. Hrdelně vzdychne a uhne tváří stranou, když se Kazovy horké rty přitisknou k jeho krku. Další vzdychnutí, když ucítí mezi nohama jeho koleno a Kaz ho nenechá jen tak v klidu. Pohybuje jím nahoru a dolů a připomene mu všechny jejich žhavé chvilky.

"Ale..." Snaží se mu odporovat, když se ho dlaněmi chytne za paže, ale není schopný ho od sebe odstrčit.

"Já takhle nemůžu, ani se mi nepostaví, uvidíš...." Pozdě, vždyť už je z té situace vzrušený několik minut. Do vedlejší kabiny někdo vleze, on prudce otevře oči a trhne jimi tím směrem.

"Kazi... jsou hned tam!" Ukáže prstem na stěnu kabiny, když se to snaží pronést šeptem. On si není schopný uhlídat hlasivky, bude to slyšet a je to pomalu na policajty a dvoudenní chládek, to si nemůže dovolit!

(konec třetí části)