Kaz x Aoi - Už jsem Tě zkazil - část 2.

(Kazův dům)

Kaz

"Protože ví, že dole bude nejvíc práce.." Broukne, aniž by přestával a postupně proniká do jeho nitra a dělá všechno proto, aby Aoi zapomněl na všechno kolem. Je mu úplně jedno, kdo je vedle v pokoji nebo ne, nemá vůbec kapacitu nad tím přemýšlet a hodlá udělat všechno proto, aby to měl stejně.

"Neuslyší nic přes ten vysavač...." Zamumlá ještě, když se rty přitiskne ze strany na jeho krk a začne si pohrávat s jeho kůži. Líbat, jemně okusovat a míří k lalůčku, který krátce promne mezi rty, než ho provokativně skousne.

" Přestaň na chvíli myslet hmm.." Zamručí vzrušením poznamenaným hlasem, než se mírně odtáhne od jeho těla, aby mohl volnou rukou pracovat v Aoiově klíně. Nechce mu dát ani na chvíli pokoj, ještě by si to rozmyslel a on by se nejspíš zbláznil.

" Vzpomeň si na včerejšek...tolik se ti to líbilo...proč si to kazit..." Snaží se v něm schválně rozdmýchat všechny představy na slastné okamžiky, které mu způsobil. Však on ho ještě naučí, jak je super kašlat na všechno kolem a dokázat si užít naprosto cokoliv a kdekoliv.

" Chci Tě slyšet...chci tě cítit..." Je už moc rozjetý na to, aby se dokázal ovládnout. Aoi na něj působí mnohem víc, než kdokoliv jiný, nejspíš i kvůli tomu, jak se k němu snaží chovat, i když by to ostatní vzdali. Všichni kromě jednoho..a toho...na toho mu Aoi vytlačuje z hlavy už od včerejšího večera, aniž by se musel pořádně snažit. Zvláštní ale je to tak.

Aoi

Dostane svou odpověď, ale zároveň s ní dostane taky dávku slasti, když Kazovy prsty proniknou do jeho těla a dotknou se ho v jeho citlivých místech. Chtě nechtě se prudce nadechne nosem a hlasitěji zavzdychá. Poslouchá jeho přemlouvání, ale sám si tím není tak docela jistý. No snad půjdou co nejdřív dolů? Co když někdo otevře, až bude v nejlepším?

"Snažím se." Skoro na něj zavrčí, ale jestli proběhne vteřina, kdy Kaz ustane v dráždění, uvědomí si, že nezvládne nepokračovat, že ho moc chce. A pak se k tomu všemu přidá i Kazova druhá ruka na jeho penisu a jeho rty na šíji a začíná být zase ztracený. Opravdu si vybavuje události včerejšího večera, především slastí poznamenaný Kazův obličej a pak to, do jakého stavu ho dostal před usnutím.

"Ano..." Vzdychne.

"Ano líbilo." Už se sám pohybuje v bocích proti jeho prstům uvnitř tak, aby si udělal dobře. A ta další slova, to už je vážně moc... z jeho rtů začnou unikat pravidelné steny a stávají se hlasitějšími i přes fakt, že vysavač přestal. A jestli je někdo ještě nahoře - uslyší to moc dobře. Už to nejde čekat. Zavrtí hlavou, rozevře víčka a shlédne do jeho očí jen proto, aby se mohl na jeho klíně nadzvednout a nasměrovat sebe sama na jeho vzpřímené mužství. Chce ho, opravdu moc uvnitř sebe. Sám si řídí dosedání a Kaz skutečně dokázal, že zahodil všechna pouta a překročil svoje hranice.

Kaz

Na něj klidně může vrčet jak chce. Jeho to vůbec nerozhazí, právě naopak a k tomu ještě vnímá Aoiovo tělo, jak mu vychází vstříc, to je to jediné, co potřebuje vědět. Dokonce se nebrání mírnému pousmání, když uslyší jeho hlasitějši vydechnuti.

"Tohle se mi moc líbi..neprestavej..." Pobídne ho ještě jednou, když už sám je vzrušený na maximální možnou míru... Oplatí mu pohled, v očích má jasně vepsaný chtíč, který nikdy nedokázal příliš ovládat a v Aoiove přítomnosti už vůbec ne. Když se nadzvedne a začne na něj dosedat, musí zaklonit hlavu a z úst se mu vydere hlasité zástenání. Ne, on se rozhodne nehodlá krotit, aby si kvůli někomu vedle v místnosti odepřel tenhle prožitek, to nehrozí.

"Jsi úžasný.." Zásténá znovu, když se ocitne v jeho nitru celý a silně stiskne jeho zadek v návaznosti na neskutečné pocity, které v něm vyvolal. Posledními zbytky vůle se donutí počkat, až si na jeho přirození zvykne a jakmile se pohne jako první, začne mu pomáhat za boky a zvyšovat jejich tempo daleko přes hranice únosné míry. S každým dalším pohybem se jeho dech prohlubuje, sténání se stává hlasitější a jestli ho za chvíli neuslyší na druhém konci ulice, tak to bude nejspíš zázrak. Dokonale ho smetává vlna neskutečné slasti, kterou mu způsobil celý tenhle prožitek už od té chvíle, kdy se na něj tiskl v kuchyni jestli to takhle půjde dál, tak ho nejspíš nepustí další týden....možná spíš měsíc.

Aoi

Trochu omámeně se usměje, když mu Kaz šeptá, že se mu jeho vzdechy líbí a svůj hlas nekontroluje. Jsou okamžiky, kdy si hekne tak hlasitě, že ho musí být vážně slyšet až dole a Kaz ho cílevědomě dohání. Ten je evidentně zvyklý dát svým emocím průchod skrze hlasivky, aniž by řešil otevřená okna, dveře... cokoliv. Jsou typy lidí, co jsou potichu, nebo začnou, když už je to silné a jsou typy lidí jako on, co se projeví jen je možnost. Diví se tomu? Ne... Aoi sám má ve tváři šťastný úsměv, když poslouchá další kompliment a povzbuzení. Stehny s medovou pokožkou svírá jeho boky a nechá se jím vést a zvyšovat jejich tempo, i když sám by se k němu asi neodvážil. Brzy je hrozně udýchaný a srdce mu v hrudníku bije jako zvon. Musí se o něj opírat dlaněmi v místě jeho zatínajícího se břicha, aby si trochu pomohl, protože je to náročný trénink na stehna. Není tak těžké přijít na to, jaký směr a hloubka jsou pro něj nejdráždivější a jakmile to místo najde a Kaz ho začne proti němu posílat s touhle intenzitou a razancí, jeho vrchol na sebe nenechá dlouho čekat a to pevné břicho mu potřísní. Havraní vlasy má napadané ve tváři, když ji předkloní a snaží se pokračovat, aby na tom vrcholu nebyl sám. Už se mu z toho všeho točí hlava. Dělá to i ta horká voda.

Kaz

S každým dalším pohybem se stále víc přibližuje k vrcholu, s každým dalším stenem z Aoiových úst se blíží k výbuchu sopky, která hodlá smést všechno kolem. Neřeší nic kromě úzkého nitra, jež ho posouvá blíž a blíž s vytouženému cíli. Oči má po většinu času otevřené, nemůže je zavřít, protože by přišel o výraz v jeho tváři o ten spokojený úsměv, který má na svědomí. Ještě chvíli se dokáže ovládat a bránit vlně orgasmu, jen do té chvíle, než ucítí lepkavou tekutinu na svém břichu a stačí jen asi dva další pohyby a nechá se katapultovat do stejných výšin. Nic dokonalejšího by si nedokázal představit, možná i díky tomu, co všem těmto okamžikům předcházelo. Nemyslí na nic jiného, než na jeho přítomnost, proto se ani nepodiví nad tím, když si ho přitáhne do své náruče a pevně ho v ní uzamkne. Jemu samotnému je neskutečné horko, ať už kvůli vodě nebo tomuto prožitku.

" Však já Tě ještě zkazím.." Broukne s nádechem pobavení, jeho hlas je stále trhaný, jak se snaží popadnout dech. Na tváři mu ale hraje spokojený úsměv a v očích, které jsou jindy šíleně roztěkané je vidět drobná změna blíže k něžnosti. Prsty se mezitím rozběhnou po rozpálené pokožce a skončí svůj maraton až na Aoiově tváři, ze které odhrnou tmavé prameny s jistou neobratností v tomto gestu dozadu, potřebuje vidět jeho výraz, je to hrozně návykové.

Aoi

Nechá se stáhnout do předklonu a opře si tvář o jeho rameno. Až po bradu je tím pádem ve vodě, ale to nevadí. I on dýchá jako po maratonu a nejde mu ani normálně se zasmát, když mu Kaz hrozí zkažeností. +Ne, to já tě naučím, co jsou emoce...+ Pomyslí si pro sebe. Je to úsměvné, když se Kaz pokouší o to něžné gesto, ale jemu je to hrozně sympatické. Ještě několik chvil takhle zůstane, než se přece jen znovu narovná v zádech.

"Pořád nebyli v ložnici... takže tam nemůžeme. Chceš riskovat můj pokus o oběd?" Zeptá se ho, když se mu podívá do očí a pohladí ho po hrudníku. Pak se z něj pomalu zvedne a vytáhne se z vany. Sáhne po nějakém ručníku, co je po ruce, osuší se a oblékne a s mokrými vlasy otevře dveře koupelny. Div ne za nimi byla hrozně nenápadně nalepená holka, co tu uklízí a někde dole je zřejmě ještě někdo, kdo jí pomáhá. Chvíli na sebe zírají do široka otevřenýma očima, ale vypadá to, že má snad štěstí a nepoznala ho. Nicméně, ale poslouchala....a slyšela všechno. A dala si dohromady kluk, kluk. Překvapí sám sebe, když se ani nezačervená, na rozdíl od ní. Ona něco zamumlá a vycouvá z ložnice a on dlouze vydechne a zajede si dlaní do vlasů.

"Seznámení s pokojskou bychom měli." Řekne si pro sebe tiše a vykročí do kuchyně. Na lince stojí košík s nákupem. Nahlédne do něj a začne ho vykládat a uklízet. Nestará se o to, kam obvykle co patří, dává to tam, kam si myslí, že by to patřit mělo. Stejně má Kaz ve všem bordel. Lituje, že tady nemá tepláky nebo něco pohodlnějšího, než to, v čem byl včera v klubu.

Kaz

"Mmm to je škoda...klidně bych se ještě chvíli válel.." Prohodí, když už konečně alespoň částečně ovládne svůj hlas a zatváří se jako štěně na dešti, když začne z jeho těla vstávat.

"To mohlo klidně počkat..." Zareaguje s trochu nabručeným výrazem. Od něj se přec takhle nezdrhá...to on většinou odchází jako první!!! Jenže tenhle výraz mu vydrží přesně do doby, než Aoi otevře dveře a hledí na sebe s pokojskou. Musí se hlasitě rozesmát a radši zapluje i s hlavou pod vodu, aby neřekl něco, co by nejspíš naštvalo oba dva. Když se vynoří už v koupelně nikdo není a tak se rozhodne přece jen vylézt. Osuší se a s ručníkem kolem boků, druhým si sušíc krátce vlasy se vydá rovnou do kuchyně, kde už Aoi uklízí nákup a dává věci na místa, která by ho rozhodně nenapadla...On většinou nákup nechává na lince, jen ty co tam patří dá do lednice.

"Co to bude až to bude?" Zeptá se s výrazem mlsného psa, když se usadí na ostrůvek s nohama od sebe, je mu očividně jedno, jestli něco vidět půjde nebo ne; k jeho štěstí všechno potřebné ručník skryje.

"Ale klidně jsi mohl objednat něco už ukuchtěného..." Dodá ještě a do hlasu se mu vloudí téměř neznatelný náznak starosti, přece nechce, aby si myslel, že mu tu bude muset vyvařovat.

Aoi

Připadá si vedle něj skoro nepatřičně v těch klubových načančaných hadrech, zatímco Kaz si tu sedí v ručníku s nohama od sebe a má štěstí, že je před ním stěna ostrůvku. Přijde si jak drahá milenka. Kolem nich znovu projde jedna z uklízeček, teď šla s košem, ale dívala se na skoro nahého Kaze způsobem, který v Aoim zvedne nepoznaný pocit. Nevěřícně se za ní ohlédne a dá si při tom ruku v bok. Ona nad ním slintala! Před jeho očima! Ať nekecají, že je neslyšeli obě, takže moc dobře vědí, že Kaz je.... co... jeho? Radši potřese hlavou a pokrčí rameny.

"To nevím, ještě jsem to nevymyslel." Připustí. On je na klasiku, klidně by si dal rýži s kopcem zeleniny a kousky masa nebo tak něco, ale má silné podezření, že Kaz je na tom trochu jinak. Dělat steak doma, na to mají Kaie, on by ho zkazil, takže se rozhodne pro lososa na másle a citrónu a sladké brambory. Kromě toho udělá taky kopec grilované zeleniny a bude doufat, že mu ji Kaz nehodí na hlavu. Celou dobu se nechá pozorovat, co chvíli k němu zalétne pohledem a natáhne se přes linku, aby mu něco vložil do úst a dokonce si k tomu pustí jejich rockový nářez, aby se mu vařilo lépe. Neodpustí si u toho několik uvolněných tanečních kreací a najednou si tu skutečně připadá jako doma.

Kaz

Houpe nohama jako malej kluk, když ho pozoruje, jak se v kuchyni pohybuje. +Líbí se Ti ten pohled Kazi?? No tak přiznej si to, že je to fajn+ Pobídne sám sebe v duchu a nepokrytě se usměje, když si pomalu začne připouštět, že je to tak. Nejspíš by si dokázal představit, že by to takhle mohlo být, ne jen jednou. Nechápavě se na něj podívá, když střelí po uklízečce pohledem. Nerozumí tomu, proč si dal ruku v bok, když na něj koukal. Koukají po něm vždycky, ale mu je to jedno, on má své...priority někde jinde, vždycky je měl.

"Začínáš znít jako já.." Neodpustí si poznamenat, když mu oznámí, že netuší, co se bude chystat a rozhodně nemá v plánu pomáhat. Nejspíš by si ublížil...ano rozhodně by se minimálně pořezal v tomhle je naprosto k ničemu. Zrovna hodlá poznamenat nějakou samozřejmě naprosto vtipnou poznámku, když mu v ústech přistane nějaké to jídlo, takže může jen chroupat a s čím dál širším úsměvem pozorovat, jak to Aoiovi jde. Domem se začne linou příjemná vůně a žaludek se začne hlasitě hlásit o slovo.

"Nechám si Tě můžu?" Broukne s nadšením, když si zrovna střihne sólo na imaginární kytaru společně s hudbou. Slintajíc nad každou kreací Aioe, ani jedna z nich mu neujde. Na chvíli zmizí z kuchyně, neodpustí si samozřejmě po cestě ho plácnout přes zadek a skočí si pro čisté oblečení. Když se vrátí má na sobě volné kalhoty a nátělník tmavé barvy.

"Vypadá to vážně skvěle.." Vypadne z něj pochvala, když se neubrání tomu, aby ho přitiskl na chvíli na linku a dlaně na chvíli spočinou na jeho bocích; těžko říct jestli chválil jídlo nebo Aoie. Nejradši by ho nepouštěl, ale nakonec ho přece jen dlouze políbí. Když ho vyruší zakašlání jedné z uklízeček, jak se zdá mají hotovo a chce zaplatit. Protočí očima v sloup, sáhne do krabičky pro bankovky a nacpe jí je, aby už konečně dala pokoj a šla.

" Jdeme jíst?" Zeptá se ho a sahá pro vidličku do šuplíku, aby se hezky najedl jako vždycky, na stojáka.

Aoi

Jen se ušklíbne na tu jeho poznámku a nějak by ho ani nenapadlo, že by měl po Kazovi chtít pomoc, s tím počítal už od prvního okamžiku, že kuchyni si radši nechá na starost nebo chytne plamenem. Pohodí schnoucími prameny, když Kaz položí otázku ohledně jeho zůstání zde. Už mu to nabízel včera a zdá se, že tímhle ho Aoi nalákal ještě víc. Schválně mu neodpoví, musí dělat nějaké drahoty, že? Kromě toho, ještě doopravdy nepřemýšlel nad tím, že by opustil svůj byt a někam se stěhoval. Nic si spolu přece nezkusili a on byl vždycky hodně přes rozum. +No to sis vybral životního partnera, Aoii... ale možná je to takhle schválně, aby třeba pozítří neumřel. Hladem a špínou...+ Provází ho pohledem upřenýma na záda a zadek pod ručníkem a mezitím, co je Kaz vedle stihne jídlo dodělat. Ne, není tady žádný jídělní stůl. Můžou jít dolů na gauč nebo si sednout na barovky u ostrůvku a to vypadá jako nejlepší řešení. Nandá na oba talíře asi tak stejnou porci a posune je směrem proti židličkám. V tu chvíli se zjeví ke vší smůle oblečený Kaz a pochválí to. Nestačí říct ani děkuju a už má jeho jazyk zase ve svém krku. Nebrání se mu, cítí jeho boky na svých, když ho tlačí proti lince. Skoro zčervená a uhne pohledem do strany, když se děvčata ocitnou rovnou vedle nich a pak protočí očima, když Kaz tak pěkně ukáže, kde má všechny peníze a kolik jich je. Takhle by to nešlo... Nechá ho zaplatit, holky se hihňají a něco si šeptají a konečně jsou pryč. Přeostří na vidličku v jeho dlani, odkašle si, natáhne se kolem něj do šuplíku ještě pro nůž a vrazí mu ho do druhé ruky. Sám si vezme příbor a obejde ostrůvek z druhé strany na židli. Poplácá dlaní na tu vedle sebe.

"Nebudeš to jíst ve stoje, že ne...." Oznámí mu tónem Tak to se opovaž.

Kaz

Zrovna se chystal nabodnou na vidličku kousek zeleniny, když se ozve Aoiův hlas, nůž si od něj vzal, ale odložil ho s klidem vedle talíře. Zarazí se v půli pohybu, koukne na něj, jak si způsobně sedá na barovku za pultem. Mírně stáhne obočí k sobě, jakoby úplně nepochopil, co po něm vlastně chce. Koukne na vidličku nad jídlem, na Aoie, když mu to konečně docvakne.

" Ehm...chtěl jsem jen zkusit, jestli to není ještě živý a kdyžtak to dorazit..." Broukne v okamžiku odpověď a je jasné, že nad ní moc nepřemýšlel. S výrazem dítěte, kterého nachystali jak vaří z bláta a ještě to jí, obejde pomalu bar a usadí se vedle něj. Pohled mu padne na nůž, který nechal ležet na druhé straně, natáhne se pro ně s nevinným úsměvem, který by mu mohl věřit málokdo a začne jíst...no spíš se cpát. Spokojeně si zamručí, když mu začnou slastně tancovat chuťové pohárky, když znovu stočí pohled na Aoie.

"toncnoi...ndcnqo.." Zahuhlá s plnou pusou. Ne rozhodně mu nedojde, že mu není rozumět ani slovo a klidně se začne dál futrovat, jakoby nejedl deset let. No co, má hlad. Spořádá to všechno bez mrknutí oka, odloží příbor a pohodlně se opře hladíc si spokojeně břicho.

" Ještě jedno takové jídlo a s největší pravděpodobností Tě požádám o ruku...mm..." Zamručí s jasnou spokojeností v hlase.

" A co teď?" Vypadne z něj nakonec otázka, když k němu stočí své jiskřící oči. Jenže není úplně jasné, ani z výrazu jeho tváře, jestli myslí následujících deset minut , celý den nebo zbytek života; nesjpíš to neví ani on sám.

Aoi

Sleduje ho a neví, jestli si z něj dělá legraci nebo ne. To je snad jasné, co mu chce, ne? Jenže podle Kazova výrazu to zase tak jasné není. No, nakonec to pochopí a přijde si sednout vedle něho. Pod jeho dalším upřeným pohledem se dokonce natáhne pro nůž a pak v něm jídlo začne mizet raketovou rychlostí. Nechápe, jak to dělá, on sám takhle jíst nedokáže, ale dělá mu to dobře, když ho vidí, že mu to chutná. Asi není vybíravý, ale stejně. Kaz se mu možná snažil popřát dobrou chuť nebo tak něco, vůbec mu nerozuměl, ale jen se zasmál a popřál mu zpět. Osobně je asi v polovině talíře, když se Kaz rozvalí na židli.

"Stačilo ti to? Ještě tam je." Nadhodí, protože na pánvi je pod pokličkou ještě tak na dvě porce a zeleniny je taky dost. Pak na chvíli přestane se žvýkáním, protože padne něco, co ho přiměje odpovědět podobně neprozřetelně. Taky se opře s vidličkou ještě v talíři...

"Hm, myslíš, že bychom se vzali za podobných okolností jako tvůj nejlepší přítel s naším zpěvákem? To nehecneš ani ty..." Prohodí bez jakékoliv starosti, protože někdo jako Kaz se nikdy spoustat nenechá, tím si je jistý. Pak se podívá na hodinky s širokým černým páskem na zápěstí. "No... já teď musím domů, převléct se a pro kytaru a pak na zkoušku, začínáme v pět." Řekne upřímně. Na kluky se těší, hlavně na Rukiho, protože chce vědět, jaká byla jeho svatební noc. To, kde skončil Reita vůbec neví, a že by Uru s Kaiem byli dál než u líbání, to by ho ve snu nenapadlo.

Kaz

Oči mu zasvítí, když mu řekne, že tam ještě je. Vystřelí z židle raketovou rychlostí, ta se zakymácí a hrozí, že spadne...nakonec to ustojí. Vrhne se k pánvi, kde si nandá zbytek...normálně by to asi do sebe tlačil rovnou z ní. Vrátí se k židličce, kam se usadí a začne se zase cpát, jakoby před chvíli už jednu porci nesnědl. Zarazí se, když si uvědomí, že tu vlastně není sám, a že by Aoi mohl taky ještě mít hlad..

"Ehm...chceš taky ještě..." Natáhne k němu talíř, s jasným znamením, že se s ním velice rád rozdělí. Teprve pak se pustí znovu do jídla a talíř je za chvíli úplně prázdný. Samozřejmě mu neušla jeho poznámka na adresu Hyda a Rukiho. Klidně by to udělal, i když úplně nepromýšlí následky jenže....Aoi neví nic o jejich minulosti....a hlavně o tom, že mu nebylo úplně jedno, že se vzali. Tyhle pocit se naučil dávno držet hodně vzadu ve své hlavě tolik, že už je neumí vůbec používat. Tlumil je od té doby, co se ze zpěvákem dohodli, jak to mezi nimi bude. Stálo ho to hodně úsilí, aby se z něj stal Kaz, který tu právě sedí na barovce, Kaz který neřeší věci do budoucna...nechce si připustit, že by mohl být někým jiným.

"Jo...máš pravdu...to bych nerozdýchal..." Opáčí mu naprosto sebejistě s mrknutím Aoiovým směrem ...je to lež...dokázal by si to představit...možná jen na vteřinu, ale je to rozhodně v jeho případě úspěch; přiznání by z něj ovšem nedostal ani heverem!

" Klidně Tě odvezu...jen musím najít telefon a zavolat řidiči..." Nabídne mu bez váhání a začne velmi usilovně přemýšlet, kde ho nechal...asi bude dole..snad..

"Já mám dneska volno...ale nemusím jet s Tebou.." Zamotá se do toho, tentokrát už regulérně, tyhle věci mu prostě přes jazyk nejdou. Nechce mu ho vůbec pouštět a představa, že by zůstal tady zatím, co by mohl být ještě chvíli s ním v autě a sám...(řidič je součást auta)...něco se s ním děje! To je jasné!

(konec druhé části)