Kai x Uruha - To je moje postel! - část 2.

(Uruhův byt)

Uruha

Mírně pootevře rty, když se ho zeptá, jestli se mu to líbí. Vlastně se mu to moc líbí, i když je na rozpacích, jestli to přiznat nahlas, že už se mu líbí delší dobu.

"Uhm..." Začne pomalu, dokud neucítí dotek na své tváři, je to příjemně, hrozně příjemné, dokonce se neubrání tomu, aby nevyšel tváří jeho ruce vstříc a na chvíli mu nespadly víčka.

"Moc se mi to líbí." Přizná se nakonec, pod takovým -nátlakem-, by bylo těžké to neudělat. Sleduje skoro fascinovaně Kaiovu tvář, jak se mění v závislosti na tom, co za pohyby se mu líbí víc, zkoumá ji, aby se přizpůsobil jeho potřebám. Jde to snad, mnohem přirozeněji, než by si kdy pomyslel a nechá se tím doslova unést. Každý jeho vzdech mu dodává víc a víc sebejistoty ve svém počínání, a když vidí, že se snaží své vzdechy krotit, skloní se k jeho uchu.

"Nebraň se tomu, chci tě slyšet." Pobídne ho vzrušením hlasem a rty se otře o jeho ouško, aby ho na něj mohl vzápětí políbit. Jestli doteď měl nějaké zábrany, právě dokonale padly za vlast. Svými rty pomalu pokračuje k jeho krku až na nahou hruď, laskajíc jeho kůži svými polibky, jazykem zkoumajíc každý milimetr, vychutnávajíc si její chuť, na kterou rozhodně dlouho nezapomene a ani nechce. Sám už začíná mít hodně velký problém se svém klíně, proto na moment stáhne dlaň k jeho, aby ji mohl nasměrovat na ty správná místa a dát mu tak najevo, jak moc ho chce cítit.

Kai

Dokonale podlehne kouzlu noci a okamžiku, když mu Uruha řekne, že se mu to všechno moc líbí a následně ho vybídne, aby se nebál se všemi svými projevy. Věří mu a tak se pomalu přestává hlídat a všechny jeho emoce se stávají dokonale přirozenými. On ho chce slyšet, už jenom samo o sobě mu přivodí pocit malého orgasmu, určitě alespoň uvnitř jeho hlavy. Nakonec se i jeho dlaň ocitne v Uruhově klíně a prostě takhle pokračují společně. Přetočí se kvůli tomu ze zad na bok, aby byl naproti němu, lépe na něj viděl i dosáhl. Je to naprosto neskutečné, prostě si tu dělají dobře, oba dohromady. Jen mu brzy začne splývat, jaké pohyby to dělá, jestli je dělají synchronizovaně nebo ne, jestli to je jeho ruka, Uruhova ruka.... všechno se ztrácí v přívalech narůstající rozkoše, která se brzy změní v dokonalé vyvrcholení do Uruhovy ruky. Nasaje vzduch skrz rty, ale nepřestává, chce ho dostat na stejné místo. A pak ještě dál. Možná by se měl cítit uspokojeně, unaveně, jenže ono to tak ještě zdaleka není, nechce přestat, má najednou energie na rozdávání a chce ho mít celého.

Uruha

Koutek úst se mu zvedne s náznakem spokojenosti, když vidí jak se Kaiovi tvář postupně uvolňuje a jeho vzdechy se stávají hlasitějšími, je jasné, že se přestal hlídat, což se mu líbí mnohem víc Nepočítal s tím, že když uctí jeho dlaň ve svém klíně, bude to až tak...neskutečné. Boky se mu automaticky pohnou vstříc jeho dlani a trochu omámeně vydechne, když se začne pohybovat. Za chvíli už se vůbec neovládá, nechá se pohltit jeho drážděním a v hlavně mu tím dokonale vymazává všechno, co tam doteď bylo. Ještě chvíli se to snaží vydržet, ale všechna ta atmosféra dnešního večera, zkrátka je velmi blízko, aby vybouchl a nechal se smést vlnou orgasmu. Ještě několik pohybů mu Kai dovolí, než ucítí na svých prstech zaškubání a lepkavou tekutinu ve své dlani, musí se dlouze nadechnou a neubrání se dalším slastnému vzdechu. Stačí mu už jen málo a následuje ho svým vlastním vrcholem. Chvíli mu trvá, než se trochu vzpamatuje a koukne na něj, jak mu svítí očka, musí se uvolnění pousmát. Posadí se opírajíc se o čelo postele svými zády a jemným tlakem mu naznačí, kde by ho teď přesně chtěl mít a to na svém klíně. Chce si pořádně vychutnat jeho blízkost, dotýkat se jeho těla navzdory tomu nebo možní spíš proto, že by to dělat neměli. Jenže on jej chce, chce cítit teplo jeho těla, ještě chvíli a nejspíš se na něm stane závislí od konečků vlasů, přes uhrančivé oči plné jiskřiček až po zadek, který by si rád sevřel v dlaních. +Mmm, hlavně ten zadek.+ Vlastní myšlenky by ho asi měli začít děsit, ale to přijde nejspíš později...možná.

Kai

Díky tomu, že to měl za sebou o něco rychleji a už se trochu vzpamatoval, si dokázal užít i ten Uruhův orgasmus, protože neuhlídal svoje oči a díval se na vrchol jeho extáze přímo. Naprosto rudý ve tváři, ale fascinovaný tím, co udělala jeho ruka. Asi to bude chtít vidět častěji. To znamená nutit ho udělat se tak, aby na to prostě viděl! Nechá ho posadit se a opřít, trochu čeká nějaké povídání? A spát? Nebo... jenže on si ho přitahuje k sobě. Ne k sobě, na sebe a Kai poslouchá. Opatrně se přesune na dlaně a kolena a pak ještě opatrněji přes něj, přes jeho boky, které sevře mezi svými stehny a podívá se mu přímo do očí. Opravdu moc se stydí, ale zároveň je na tom něco fascinujícího. Opatrně si na něj sedne, oba potřebují trochu času a mazlení, aby mohli pokračovat a pousměje se, když se dlaněmi dotkne jeho hrudníku. Pak se k němu nakloní pro nové políbení, vsaje jeho horní ret a znovu, připojí svůj jazyk a znovu si začne hrát s tím jeho. Srdce mu prudce buší, těžko popsat, jaké to je, cítit ho pod svým klínem, ale děje se to. Vystoupá konečky prstů na jeho krk, něžně ho hladí, dozadu na šíji a zase zpět a při tom se snaží boky vymýtit všechny potencionální atomy prázdného prostoru.

Uruha

Sleduje pohyb Kaie směrem k němu, tváří mírně zrudlé, ale na tom jsou nesjpíš tak nějak stejně. Kouká na něj s mírně pootevřenými rty, zaujal ho ten pohyb, všechno je pro něj nové a nezvyklé, svým způsobem. Mírně stiskne čelisti k sobě, když dosedne na jeho klín. Nervová zakončení se zatetelí blahem, on se zmůže jen na slabé vydechnutí. Dlaně přesune na jeho stehna, pomalu pěkně od kolen a míří jimi výše přes boky podél linie těla. Velmi pomalu, jakoby se snažil si užít každý milimetr, každý drobný detail a hlavně hebkost jeho kůže.

"Mám pocit, jako bych tě viděl poprvé." Broukne s krátkým pobaveným uchechtnutím, ale z tváře mu nemizí vřelý úsměv a jasná náklonost vepsaná v očích. Nechává se od něj hladit, jeho tělo se samovolně posouvá proti Kaiově dlani, na spánek a únavu už prostě nemá prostor. Pouští se do nového souboje jejich jazyků a rtů a vzrušení v něm opět pomalu narůstá, nikdy snad nezažil něco tak podmanivého. Když už trochu trhaněji vydechuje do jeho rtů, přistihne se, že dlaněmi pevně svírá jeho boky a párkrát jimi pohne proti svému tělo, což v něm probouzí jen další vášnivější pohyby. Nakonec skončí dlaněmi na jeho pozadí, které konečně roztouženě stiskne.

Kai

Cítí Uruhovy dlaně na stehnech, možná je to pro něj jiné, než kdyby hladil ženské křivky, ale cítí teplo sálající z jeho dlaní i jakési roztoužené svírání a ujišťuje ho to o tom, že se mu to líbí. Proto pokračuje už zcela spontánně v jejich polibcích, už si nedává pozor, ani se nedrží zpátky, prostě je jenom sám sebou a je to tak nejlepší.

"Mám to podobně. Možná jsme jen konečně otevřeli oči?" Nadhodí, protože jinak si nedovede vysvětlit ty roky vedle něho a to se na pódiu nadělali spousty kravin. Viděl mu na ty jeho podvazky od bubnů z první dobré, měl ho pořád před sebou a jenom společenské normy mu zakazovaly podívat se na něj pořádně. Jenže teď už ho nikdy neuvidí jako dřív. Už to pro něj všechno bude provokativní a sexy. Tohle bude peklo, až budou na jevišti. Jak na něj bude nezírat? Na ty jeho stehna? Uruha pohne jeho boky tak, jak by se asi pohybovat měly, kdyby chtěli pokračovat a v něm se vzedme nový a ještě větší chtíč, než před tím. V okamžiku, kdy jeho pozadí sevřou jeho dlaně, je už znovu vzrušený a sám se tak nějak nadzvedává na kolenou, aby udělal místo i jeho vzpřímenému mužství. Pořád ho líbá, rychleji, dravěji, naléhavěji. Drží ho za ty jeho lícní kosti a dokonalou čelist a není schopný ubrat, jen se ro zhoršuje.

"Moc tě chci." Hlesne.

Uruha

"Možná...asi..." Vydechuje jednotlivá slova nechávají se úplně pohltit jeho přítomností. Najednou je mu úplně jedno, co by si kdo pomyslel, má plnou hlavu jeho vůně, dechu na svých rtech. Všechno se najednou točí jenom kolem Kaie. Má pocit, že by umřel, kdyby se teď zvedl a prostě odešel. Naštěstí to vypadá, že nic podobného nemá v plánu. Už znovu hlasitě zasténá, když ho jemným tlakem na zadek donutí se opět pohnout proti němu, je z něj totálně mimo a vůbec mu to nevadí. Musí občas i zaklonit hlavu a pevně stisknout víka, jak moc na něj působí. Trochu se zarazí, když se zvedne na kolenou a koukne mu do očí v který se mu objeví náznak obav.

"Nechci ti ublížit." Broukne jako první, než zaslechne jeho slova, která se mu probojují do hlavy a odstraní i poslední náznak opatrnosti.

"Kai..." Vydechne jeho jméno ze svých rtů a pomalu nasměruje svou chloubu vstříc jeho nitru, zbytek ale nechá čistě v jeho režii, protože tohle by mohl šeredně zkazit a to rozhodně nechce. Není schopný se přes jeho polibky ani nadechnout, jen občas se neubrání skousnout jeho spodní ret mezi svými zuby, jazykem vášnivě bojuje s tím jeho a ruce se znovu rozběhnou po jeho těle až jedna z nich znovu zakotví na jeho přirození a začne se mu znovu pečlivě věnovat.

"Bože, jsi úžasný." Vyjde z jeho rtů s dalším zavzdycháním a rozhodně budou mít sousedi pěkné divadlo, protože už vůbec nekontroluje svůj hlas.

Kai

Uruha sám už si podává jeho boky proti vlastnímu klínu, ale když se Kai konečně zvedl, řekl mu tu svou sladkou obavu. Znovu jemně oddálí rty od jeho, jen tak, aby mu mohl pohlédnout do očí, a pousměje se.

"Neublížíš mi... to bys nedopustil." Zašeptá, když začne dosedat na jeho penis. Tohle zatraceně bolí. Jestli tohle budou chtít dělat častěji, bude si muset někde hodně rychle zjistit, jak si celý tenhle proces zpříjemnit, protože jinak nemůže v prvních okamžicích pochopit, co na tom všichni mají. Jenže Uruhovy teplé dlaně ho hladí po celém těle, konejší jeho bolest a navíc se brzy dotknou toho nejcitlivějšího místa na jeho těle. To všechno mu dá zapomenout na bolest a brzy se mu podaří, aby ho jeho tělo přijalo celého. Dráždí ho, co mu šeptá, dráždí ho jeho hlas a vzdychání a pak se Uruha tam uvnitř dotkne něčeho, o čem ani netušil, že je jeho součástí a je to jako by zmáčkl zakázané červené tlačítko, které změní běh světa. A ono ho změní, protože udělá všechno proto, aby tohle nebylo naposled. Sousedi vědí, kdo tady bydlí a taky vědí, kdo sem chodí, občas jim nadávali za hlasitou hudbu a kytaru, ale tohle...

"A...as....a....asi to... bu...deme....dělat jen...v... v.... vedle!" Dere ze sebe slabiky mezi vzdechy a myslí tím tu speciální místnost, kde Uruha hraje. Někam se tam postel jistě nacpe.

Uruha

Ještě chvíli hledí starostlivě do jeho očí s mírně staženým obočím a je jasné, že ani po jeho slovech ho obavy příliš neopustí. To se ale velmi rychle změní, když uctít těsnost kolem svého přirození. Je to šílené, tohle by si nikdy nedokázal přestavit, snaží se kontrolovat výraz v Kaiově tváři, ale příliš mu to nejde. Má, co dělat, aby udržel přivírající se víčka tím pocitem, jak se cítí, čím dál hlouběji v jeho nitru. Ne, tohle rozhodně z hlavy nedostane. Snaží se mu vynahradit všechny nepříjemné pocity, nepochybuje o tom, že tam byly. Dál pokračuje v dráždění jeho chlouby, olíbává každý milimetr jeho kůže, kam jen dosáhne. Jenže, když se z Kaiových rtů začnou linou vzrušené steny a naplňovat celý pokoj, uvolní se konečně pořádně také a nechá se plně pohltiti vášní. S každým pohybem je přesvědčený o tom, že už to dýl nevydrží, je to na něj příliš. Přidá se k němu svým hlasem a jen se připitoměle usměje, když mu broukne, kam že by měli postel pořídit.

"Ehm, já..." Vypadne z něj jako první, když hlasitě vzdychne při jeho dalším dosednutí.

"Že ani postel potřebovat nebudu, je tam stůl." Dokončí a je jasné, že nemůže v tuhle chvíli vůbec přemýšlet. Ještě chvíli dokáže vydržet a i přes fakt, že už má jedno vyvrcholení za sebou, nechá se znovu smést slastnou vlnou, která roztřese celé jeho tělo, zároveň s tím silně stiskne jeho zadek a zatlačí jej prudce proti své chloubě.

Kai

Oba jsou naprosto pohlcení touto novou zkušeností, Kai si ani neuvědomuje, jak postel pravidelně naráží do stěny a že to vážně není potichu. Sousedi si nejspíš domysleli, co přesně to je, takže nikdo nezvoní, ale nepochybuje o tom, že jim to naznačí, až je potkají nebo najdou nějaký pěkný dopis ve schránce. No a co, však oni taky souloží! Uruhovo zaváhání by ho skoro vyděsilo, kdyby býval byl schopný myslet, ale pak k němu dolehne to o stolu a stačí se ještě omámeně rozesmát, když ucítí uvnitř sebe jeho horkost a málo toho není. To je něco, co naprosto nezná, je jím plný a to doslova. 

"Proboha!" Vykřikne jenom, když ho Uruha pošle proti svým bokům v přírazu a orgasmické křeči a způsobí mu to samé. Chvěje se na něm každičký sval, je úplně hotový. No... úplně. Obejme ho kolem krku a přitiskne se na něj celým tělem, když zaboří hlavu do jeho vlasů. Potřebuje víc, než krátkou chvíli, aby tohle vstřebal, aby se trochu vzpamatoval a příliš se mu z jeho klína nechce. Teď konečně se začíná cítit unavený, ale zároveň... pořád tu visí takové to Co bude teď? Doufá, že to bylo dost silné na to, aby se z toho Uruha nevyspal a měl chuť v tom nějak, jakkoliv pokračovat. Protože on je ztracený. Ví to...

Uruha

I kdyby celý dům v tuhle chvíli spadl, nejspíš si toho ani nevšimne, všechno v něm se doslova rozbouřilo a on se tím nechal dokonale unést. Po čele mu stékají kapky potu, když se k němu Kai přitiskne a on jej bez váhání přijme do své náruče. Ztěžka vydechuje do záhybu jeho krku a má co dělat, aby vůbec do plic dostal dostatek vzduchu a rovnou se neudusil. Nosem se jemně otírá jeho kůži a s jasným uspokojením ve tváři se o ni pomalu otře rty.

"Jestli neumřu dneska, tak už nikdy." Vydechne nakonec s tichým uchechtnutím, než se pomalu odtáhne, koukajíc mu do tváře. Hledá v nich nějaké znamení, nějaký naznak toho, co to všechno znamená. Pomalu mu položí jednu dlaň na tvář a vzápětí i druhou, koukajíc mu do očí, jakoby se snažil rozluštiti své vlastní pocity uvnitř jeho očí. Nakonec se dlouze nadechne a velmi pomalu a něžně jej políbí.

"Budeš tu spát i příští noc?" Zeptá se opatrně se špatně skrývaným blýsknutím v očích, nějak se mu nechce ho vůbec pouštět ze svého klína, je mu takhle dobře, ale měli by se oba pořádně vyspat, to si uvědomuje. Uzme si ještě jeden krátký polibek, než mu naznačí, aby si lehl vedle něj a přivine si jej se spokojeným úsměvem do náruče.

"Aspoň se nebudeme hádat o postel." Broukne pobaveně, když dlaní před ústy zakryje zívnutí zavrtajíc si obličej do jeho vlasů. Trvá to asi deset sekund, než s nemizejícím úsměvem na rtech prostě upadne do kómatu, ze kterého se nejspíš nevzbudí ani za týden.

Kai

Uruha se o něj něžně otírá a jeho samého tím dostává do rozněžnělé polohy plné touhy prostě se jen tam mačkat a tulit. Unaveně a stále trochu omámeně se podívá do jeho očí, když se ho Uruha zeptá, jestli tu bude i zítra. Nakrčí čelo a pak se šťastným výrazem v očích přikývne.

"Ano, rád bych." Řekne mu a té posteli se tiše zasměje. Oplatí mu něžný, procítěný polibek a nechá se od něj pomalu navést z jeho klína dolů. Cítí, jak mu to všechno stéká po stehnech, přijde si najednou trochu jako holka, ale čert to vem. Položí se vedle něj na bok a nechá se přitáhnout do jeho náruče. On usíná o něco déle, než Uruha. Je mrtvý únavou, ale zároveň je příliš plný toho, co se tu právě stalo a plný Uruhy, pocitů z něj, z toho, co se mezi nimi stalo. Vydrží poslouchat jeho pravidelný dech a jen tak ho hladit v dlouhých vlasech a teprve snad o hodinu déle než on konečně také usne.

(Konec)