Gackt x Reita - Projedeme se? - část 1.

 pokračování -Vezmeš si mě?-

(Gacktova vila)

Gackt

Protočí modrýma očima, protože momentálně není nic snazšího, než se nahnout a podívat se mu zespoda na ty podrážky, kde číslo jeho bot rozhodně bude. K jeho překvapení si však Reita pásku skutečně sundá a světe div se, neschovává pod ní vůbec nic neobvyklého. Nos má úplně normální, rovný, přiměřený.... roztomilý. Chvíli si ho prohlíží se sebejistotou sobě vlastní a pak se zasměje a napije se.

"Nosíš boxerky?" Vypadne z něj a přivře na něj oči. Ne, že by nebyl ten typ, ale on pořád zastává názor, že pokud není dělník nebo tak něco, prádlo by mělo vypadat prostě jinak. Trochu víc...sexy... Je metrosexuál a egoista až do nebeských výšin a přesto.

"Podle mě se velikost prádla měří úplně špatně. Neměl by se řešit jenom obvod boků, ale taky velikost... výbavy, víš? Takhle...." Celkem názorně mu předvede v rámci svých partií, jak to myslí, rukama samozřejmě....a dost daleko, nesahá tu na sebe, není to ujeté a zároveň je to dost provokativní. Většinou každého rozhodí tím s jak ledovým klidem o těhlech věcech mluví.

"Tady tě nikdo neuvidí...ani nebude fotit... je nesmysl se za ní schovávat." Pokrčí rameny. Nechce, aby se cítil nepohodlně, ale byl by rád, kdyby odhodil svoje masky. Bez nich to není takový sebevědomý pašák. Nakonec se pořádně napije.

"V tom klubu jsme nezačali úplně šťastně... kdy se to asi zvrtlo..." Poznamená a pousměje se.

Reita

Samozřejmě mu vzápětí dojde, že ještě pořád má své nohy na stolku překřížené v kotnících. Dokonce se neubrání tichému uchechtnutí s krátkým pokrčením rameny ve stylu -tak tohle jsem nedomyslel- a nakonec sám nad sebou zavrtí hlavou. Ne, není zas až tak nepřístupný, jen se pěkně drží pod slupkou a má po většinu času od všech klid, ale jak se zdá s Gacktem je to jiné. Ustrne v půli pohybu, když má pásku tak na půl přes nos, když mu začne popisovat jeho osobní výběr prádla a tentokrát už opravdu vybuchne smíchy. Tváří se u toho, jak kdyby to byla kvantová fyzika a ještě s předvedením, kde co jak měřit, tohle snad vidí poprvé v životě. Sklouzne krátce pohledem na partie, před kterými máchá rukama, než s ním zase vystoupá do jeho tváře, kde je pořád stejný výraz.

"Arigato, ale jak tě tak poslouchám, vyšlo by to minimálně na příručku." Protočí nad ním očima tentokrát on a pásku si i přes jeho slova nasadí, prostě má pocit, že díky ní se cítí mnohem lépe sebevědoměji a to teď rozhodně potřebuje. Pozvedne sklenku se svým rtům, když vnímá moc dobře jeho další slova a nakonec se přece jen pomalu napije. Má už něco málo v hlavě, ale není to nic, co by neustál...zatím.

"Já se za nic schovávat nemusím, je to spíš o zvyku." Pokusí se jeho poznámku zahrát do autu, ale je mu jasné, že tohle se mu zrovna příliš nepovedlo, nicméně byla dole, takže teď si ji klidně může nechat.

"Zvrtlo? Asi ve chvíli, kdy jsem z tebe začal mít pocit, že bych ti měl padnout k nohám." Ušklíbne se, když mu odpoví rýpnutím a nakonec se přece jen vyhoupne na nohy a rozejde se po pokoji, aby se rozhlédl. No co, zvědavý přece může být, nikdo mu vstát a rozhlédnout se nezakázal.

"Nemám rád nafoukané celebrity. To je další věc, co o mě nevíš, no teď už možná ano." Houkne, ale neohlédne se jeho směrem, jen se pro sebe spokojeně ušklíbne.

Gackt

Sleduje ho velmi živýma očima v jinak neměnné tváři a pozoruje jeho výbuch smíchu. Pořád ho testuje, pořád přemýšlí, co je za typ kluka a co všechno je možné si dovolit. Při jeho komentáři o příručce se však taky konečně zasměje a opře se konečně o opěru gauče.

"Ale to by mělo. Na těhlech věcech by se nemělo nic podceňovat a to se přesně děje. Myslíš, že to je nedůležitý kousek oblečení a při tom ho nosíš na své nejcennější....součásti." Dokončí to a zvedne koutek. Samozřejmě si mohl domyslet, že ho Reita neposlechne a on si ji skutečně nasazuje. "Škoda takového nosu." Poznamená. A pak se znovu zasměje, tentokrát docela upřímně a široce.

"K nohám by jsi mi klidně padnout mohl, jen to nemusí být kvůli slávě." Řekne mu opět s tou drtivou přímočarostí. Přehodí si nohu přes nohu a v klidu dopíjí svou sklenku, zatímco se Reita rozhodl projít. V obýváku je především obrovská knihovna a v ní překvapivě mangy. Jeho sbírka, na kterou je pyšný. Nechá ho ještě chvíli a pak sám vstane a odloží sklenku.

"Chceš se porozhlédnout?" Vykročí k opačným dveřím, než jakými sem přišli. Má v plánu provést ho chodbou kolem vodopádu a mnoha dalších pokojů až do svého hudebního království nebo spíš luxusního studia, kde je snad opravdu všechno a taky mnoho nástrojů, ať už jde o sbírky nebo o ten orchestr, na který sám hraje. Bude se mu tam líbit.

"Podle čeho sis domyslel, že jsem nafoukaný?" Zeptá se ho po cestě, zatímco rozsvicí stropní svítidla, aby tam bylo vidět na krok.

Reita

"Nad tímhle bych asi mohl popřemýšlet." Houkne zaujatě, aniž by si uvědomil, co vlastně říká, když si prohlíží knihovnu. Některé věci by u něj vážně nečekal, překvapil ho, ale samozřejmě se co nejrychleji tváří, jakože vlastně vůbec ne. Poznámku o nosu nechá bez povšimnutí, ale pak už přijde na řadu padání k nohám a to už se k němu opravdu otočí a obočím pochybovačně vytaženým vzhůru. 

"A proč bych měl? Kvůli očím? Kvůli obličeji? Kvůli zadku? Nebo jakou přednost bys řekl ty?" Trefuje se do něj s cukajícími koutky a tváří se hodně pobaveně. Neříká proti jeho vzhledu nic, vypadá vážně dost dobře, jenže on je přesvědčený o kvalitě jiných předností, které mu Gackt rozhodně nabídnout nemůže. To, že se občas koukne kam nemá, s tím se mu opravdu svěřovat nebude. Ne není zaujatý, jen se sám sobě snaží usilovně namluvit, že to tak není. stejně jako on dopije svou sklenku a odloží ji na první místo, které má po ruce, než obě dvě vloží do kapes a krátce pokrčí rameny. +Jasně, že chci. Kdy se mi poštěstí být v takovým baráku.+ Proběhne mu hlavou a nejradši by si vzápětí nafackoval..

"Ale jo klidně, nebaví mě sedět." Zamíří tedy za ním pomalu chodbou a snaží se tvářit naprosto neutrálně, jenže všechno něj křičí, aby si to pořádně prohlížel a ústa se mu snaží samovolně otevřít v závislosti an to, co vidí...a k tomu vodopád? Sakra kolik zná lidí co mají doma vodopád...chvíle zamyšlení...nula.

"Podle chování, občas to vypadá, že všechno kolem je jen otravný hmyz." Řekne mu naprosto upřímně. Jenže to, co se před ním rozprostře, když ho vpustí do hudební místnosti je hotový ráj.

Párkrát zalapá po dechu, koukne na nástroje, koukne na něj, na nástroje a párkrát naprázdno otevře rty.

"No to si děláš..." Vypadne z něj, v očích se mu blýská a jeho tvář se najednou uvolní do naprosto fascinovaného výrazu. Ruce jdou z kapes a bez dovolení se prostě rozejde na svůj vlastní průzkum, samozřejmě jako první zamíří ke kytarám, před které si kecne na zadek a jen na ně kouká, jakoby nevěřil vlastním očím. Má tu ty nejlepší kousky, jaké kdy viděl i přes výlohu obchodu.

Gackt

Sleduje velmi pozorně každý záchvěv Reitova obličeje, když mu dochází, na co přesně se teď v téhle místnosti dívá. Těžko říct s jakým vybavením pracuje jeho kapela, i když teď už to asi není tak zlé, ale on opravdu neví, kam s penězi a rozhazuje naprosto zbytečně. Připadá mu hrozně roztomilý, když ztratí zábrany a začne se tvářit jako malý kluk. Je to nakažlivé, ale sám vypadá pořád stejně, když ho s rukama v kapsách pomalu následuje. Po jednu z nich se natáhne a bez okolků mu ji podá do ruky. 

"Prohlédni si, co chceš. Nestačím je ani brát do ruky." Řekne mu, když dlaň vrátí na původní místo v kožených kalhotách a sám se znuděně projde po obvodu místnosti. Miluje to tady, pracuje tady a tvoří a dají se tu dělat dokonalé pánské jízdy, protože o kus dál je i domácí kino... opravdové kino pro deset osob a s polohovacími křesly.

"Nemyslím si o lidech kolem, že jsou otravný hmyz..." Vrátí se k původnímu tématu, ale pak se rozesměje.

"Většinou." Dodá se zábleskem v očích, ale zvedne dlaň na znamení, že si dělá legraci a svalí se do křesla za mixážní pult. Teď je to on, kdo si přehodí nohy přes roh stolu a sleduje ho.

"Jen jsou prostě všichni stejní... hledám ty, co přečnívají." Dodá a zahoří mu v očích.

"A k tvojí předchozí otázce.... co by se ti tak mělo nejvíc líbit, když mi budeš klečet u těch nohou, hm?" Další přímý útok, ale samozřejmě je naprosto připravený na všechny řeči typu Já nejsem na chlapy ani náhodou! Heh... proč se o to pořád všichni obírají?

Reita

Ne, opravdu nedokáže zastírat své nadšení, vždyť to by musel být kus šutru, aby tohle dokázal. Takové vybavení, pořád po ruce....ano on by si s tím rozhodně věděl rady. Ohlédne se po něm ve chvíli, kdy mu řekne, že to nestačí ani brát do ruky. Bože...on kdyby měl něco takového doma asi ani nechodí spát, aby to stihl denně minimálně jednou. Třeští na něj chvíli oči, neschopen slova, když se mu v ruce objeví kytara....jestli mu někdy opravdu došly slova, tak je to právě teď. +A to jsem mu chtěl jednu vrazit. Bože Reito, ty jsi vážně kus vola.+ Vynadá si v duchu a hned se i s kytarou posadí na zem...no co, tak se mu hraje prostě nejlíp a zkusmo si brkne pár tónu, jen tak prostě jenom pro ten pocit, že může.

"Jasně, pokud tě někdo nezaujme, neztrácíš s ním čas. A co když se pleteš a přijdeš o cenný kousek?" Neubrání se pokračovat v jeho myšlence vyjádřením té své, vlastně se s ním baví úplně normálně, jakoby všechno to, proč jsou tady bylo zapomenuto, má v ruce kytaru, není se čemu divit. Protočí oči v sloup, až ve chvíli, kdy padne na jeho hlavu přímá narážka. Otočí se celým tělem jeho směrem opírajíc se o tělo kytary a koukne se na něj s pobaveným výrazem v očích.

"Mě? To nevím, já bych si před tvoje nohy nikdy neklekl." Odpoví mu naprosto jistým hlasem, on je jistý, že by to nikdy neudělal.

"Navíc, kdybych chtěl zabíhat do detailu a v nějakém naprosto šíleném vesmíru se stalo, že bych byl...na kluky..."Pokračuje s klidem dál, i když jeho výraz jasně dává najevo, jak moc šílený by ten vesmír musel být. Sjede ho pohledem od hlavy až k patě, než se rozhodne pokračovat.

"Nebyl by si můj typ, je mi líto.." Vlastně si z něj teď utahuje a slova o lítost jsou doplněna o blýsknutí v očích, kterým jasně dává najevo, že by mu to vlastně vůbec líto nebylo.

Gackt

"Nepřijdu." Vede si svou. Má na lidi nos, ještě se mu nestalo, že by se spletl a stačilo mu pár pohledů. Pár detailů chování, gesta, pohyby... pro něj to všechno souviselo, všechno to muselo sedět a být perfektní. Pozoruje ho, jak si tam drnká zády k němu.

"Hmm...a před co by sis mi klekl..." Zabrouká svým dokonale hlubokým hlasem a při té jeho spanilé sebevědomé jízdě na téma Nejsi můj typ se konečně zvedne ze svého místa. Dlouhým, rázným krokem dojde až před něj, přidřepne si a pomalu mu vytáhne z dlaní kytaru. Je od něj asi tak deset centimetrů maximálně, když zabloudí dlaní na jeho tvář a podrží si na chvíli jeho bradičku před očima.

"Jací kluci jsou tvůj typ?" Zeptá se ho skoro šeptem s hrdelním vydechnutím, zatímco nechá vlastní parfém, aby na něj zaútočil a sklouzne očima na jeho rty, které si několik okamžiků zaujatě prohlíží přesně do chvíle, kdy cítí hromadící se napětí uvnitř svého dnešního společníka. Pak najednou vstane a přejde k jinému kousku.

"Tohle je basa, na..." Sáhne na stojan a podá mu ji, při náhlé změně tématu.

"Zatím tu sázku prohráváš. Slíbil jsi mi dozvědět se všechno, co o tobě nevím. Pak si tady můžeš klidně něco...vybrat..." Navrhne mu, když se po něm ohlédne s najednou uvolněným a nadšeným výrazem.

Reita

Koukne na něj s mírně pozvednutým obočím a krátce na něj ukáže bradou.

"A to je přesně ten důvod, proč si myslím, že si nafoukaný." Ujistí ho bez okolků a brkne po strunách s naprosto nevinným úsměvem. No jo, pan dokonalý, co se nikdy nesplete; mohl by mu to tu vykládat třeba celé století a stejně by mu to nevěřil a myslel by si svoje.

"Možná tak před tvoje auta, připadají mi víc sexy." Odpoví mu, aniž by nad tím musel víc přemýšlet, je mu úplně jasné o co mu jde, ale on se tak snadno nedá. Dál si v poklidu brnká, hlavně by ho ani nenapadlo, že by mohl jít jeho směrem, takže sebou mírně trhne, když se mu objeví v zorném poli a ještě mu sebere kytaru. Teď se opravdu zatváří jako malé dítě, kterému sebrali lízátko, i štěně v dešti by bylo míň smutnější, dokonce potlačil nutkání se po ní znovu natáhnout. Jenže pak ucítí jeho prsty na své bradě a v očích už má zase plameny, které hodlají sežehnout všechno v okruhu třiceti kilometrů. Tentokrát se ale po jeho ruce neožene, jen mu vzdorovitě hledí do očí, potlačujíc uvnitř sebe fakt, že si ho ty oči přitahují k sobě a že ...NE vůbec se mu to NELÍBÍ! Aby bylo jasno. Do nosu se mu dostane jeho parfém, ale ani jednu z těchto věcí na sobě nedává znát, nesmí.

"Mmm takoví, co si nemyslí, že jim všechno projde." Odpálkuje ho jedním prostým konstatováním a znatelně se mu uleví, když opustí jeho blízko a vrazí mu do ruky basu. Okamžitě z něj vyprchá všechen vztek a začne se zase věnovat jenom strunám, v tomhle ohledu je hrozný.

" Co o mě nevíš? Sportuju, hraju hry, nesnáším uklízení, neumím šetřit a ne s kluky jsem nikdy nic neměl a mít nehodlám....Jo a poslední holka radši utekla, když zjistila, že má u mě kytara přednost." Začne klidně vyjmenovávat, co mu první přijde na mysl, protože prostě nedokáže odsunout z hlavy fakt, že má basu v rukách, a když mu toho řekne co nejvíc, třeba si ji sebou odnese. Kdyby mohl tak ho něčím přetáhne a prostě s ní uteče...no to asi spíš ne...ale...

"Já vážně nevím, co čekáš, že se dozvíš..."

Gackt

"Já taky ne." Povzdechne si, když vydechne nosem a už zase má cestu zpět k němu. Chvíli si ho jen tak prohlíží z výšky, uvažuje, co ho tak bere a proč by chtěl vidět tenhle oheň jinak a jinýma očima a nakonec zase klesne v kolenou do podřepu, tentokrát těsně za jeho zády. Přiblíží rty přes rameno k jeho uchu.

"Tady v tomhle domě se nešetří..." Vydechne mu na ucho horký vzduch, ale zatím si nedovoluje na něj sáhnout. Znovu si v hlavě přehraje, jak roztomile teď vypadal, když mu tu kytaru bral. Koupil by mu jich klidně deset, kdyby.... +Kdyby co, Gackt-san?+ Zeptá se v duchu sám sebe. Nikdy si zrovna nevydržoval milence, ale proč s tím nezačít? Obvykle ho táhly něžnější typy, milé, éterické, ale on je plamínek, jak si ho v duchu pojmenoval už v tom baru a nejspíš mu to zůstane. Už se mu nechce konejšit rozněžnělé povahy, chce se mu krotit vášeň. Nadechne se jeho vůně a natáhne levou ruku, aby ji přiložil k té jeho na hmatník. Oplete svoje prsty kolem jeho a příštích pár akordů zmáčkne s ním.

"Nemůžeš říct, že to neladí." Dodá s provokativním úsměvem, když se mu o to ucho otře a nadšeně čeká, co tím rozpoutá. Už konec zdrženlivosti, určitě se ho nechystá lámat násilím, ale kdo nic nezkusil nic nemá. Protáhne pravou ruku pod jeho paží, aniž by se ho zezadu dotkl horní polovinou těla a upraví mu dlaň na strunách. Tohle se panu kytaristovi asi nebude líbit, že ho opravuje, ale on toho má v branži za sebou dost a dost.

"Ukážu ti, jak to máš mačkat." Řekne mu a kupodivu to není žádný dvousmysl, vyjímečně měl na mysli skutečné struny.

Reita

Mírně stáhne obočí, když mu oznámí, že on sám to neví. Pořád nechápe, proč s tou sázkou vlastně začal, myslel si, že tím něčeho hodlá dosáhnout, ale že by to přece jenom tek nebylo. Jenže to nestačí ani domyslet, protože ucítí jeho tělo za svými zády, jeho horký dech na svém uchu a z nějakého jemu naprosto neznámého důvodu ucítí zvláštní chvění v blízkosti žaludku, jakoby se mu to snad...ne to určitě ne...

"Vážně, toho bych si nevšiml." Houkne nakonec s jasným nádechem ironie v hlase, ale stálo ho to hodně přemáhání, aby s odpustil dlouhý výdech nad jeho blízkostí. Vůbec netuší, co se to s ním děje.....strašně ho vytáčí jeho chování a přitom...Myšlenky se mu v hlavě pletou, ani jedna z nich nedává smysl, ale zatím pořád jen sedí na zemi a snaží se...opravdu se snaží nevybuchnout nebo hůř...nevzdechnout. +Reito, krucinál vzpamatuj se!+ Okřikne se v duchu, jenže to už na něj utočí znovu a tentokrát se ho dotýká už opravdu, nejprve levou rukou, kdy společně zmáčknou několik akordů, pak i tou pravou, čímž mu vlastně předává své vlastní zkušenosti...ty hudební samozřejmě! Z jedná strany se chce bránit jeho blízkosti, když jej tady v podstatě objímá, z druhé si i přes všechnu svou agresi, si váží cenných zkušeností, které nepochybně má a dokáže to uznat, i přes to, co si o něm myslí. Jenže tohle prostě přesahuje všechny jeho momentální meze, kdyby si sedl naproti němu, nejspíš to rozdýchá mnohem snáz.

"Tak a dost..." Zamručí naštvaně, když se mu vysmekne, aby se zadkem a se zapřením o ruku posunul co nejdál, než do něj strčí loktem, schválně samozřejmě. Koukne na něj zamračeným výrazem v očích už mu zase hoří. Kytaru doloží stranou a zveden se hbitě ze země, aby na něj mohl chvíli koukat z vrchu.

"Sázka zněla, že ti o sobě řeknu, co nevíš. Ne, ž se tady na mě budeš lepit. Co si sakra myslíš, že mi dáš do ruky kytaru a já ti nastavím zadek? A vůbec, jestli si myslíš, že si schopný sbalit kohokoliv, tak si na omylu. Já ti tohle všechno vážně nežeru." Zavrčí na něj nepříjemně, když gestem ruky obsáhne celé jeho tělo i s tím prokletým obličejem a odloží se smutným zábleskem kytaru na stojan. Daleko víc je ale naštvaný na sebe a na všechny záblesky pocitů, které v něm vyvolala, jenže to on naštěstí neví a NIKDY se to nedozví.

"A vůbec, kašlu ti na celou sázku. Najdi si někoho, komu se to bude líbit." Dokončí nakonec, rozhodnutí zmizet z toho jeho baráku nadobro.

Gackt

Zvedne koutky rtů v návaznosti na jeho komentář o bohatství domu a vzápětí stočí oči ke kůži jeho krku, které se nadechne, když s ním Reita těch několik akordů zmáčkne. Neucukl hned a to je dobré znamení. Jiné chlapy by kleplo jenom to, jak moc se přiblížil. Reita to vydrží docela dlouho, než mu povolí nervy a odskočí od něho. On sám se v podstatě ani nepohne, jen ho provází planoucíma očima. Nikoliv vztekem, spíš zaujetím.

"Ne, to se pleteš. Sázka zněla, že mi ukážeš všechno, co o tobě nevím a to je něco jiného, než řekneš." Připomene mu. Však si dal dobrý pozor na to, jak formuloval svoje slova. Nespouští z něj oči, nemrká, nehýbe se. U toho nastavování zadku už mu koutky nepokrytě cuknou, pokrčí jednu nohu v koleni a opře si o ni druhou paži, takže teď vypadá hodně ležérně a uvolněně.

"To by se mi asi samotnému moc nelíbilo, kdybys to udělal jen kvůli kytaře. Moc levných věcí tady nenajdeš." Sdělí mu a samozřejmě mu neunikne, jak nerad Reita tu kytaru vrací. Pomalu vstane, přejde k tomu stejnému stojanu a znovu po ní sáhne.

"Víš co? Zabalím ti ji. A pak tě hodím domů." Řekne mu naprosto vážně a všechny předešlé emoce v jeho obličeji vystřídá ta nepropustná clona, jakou nosí ve všech televizních pořadech nebo kdekoliv, kde odmítá kohokoliv pustit pod vlastní porcelánovou slupku. Vykročí i s kytarou do jiné části této místnosti, kde ji odloží na stůl a hledá ve vestavěné skříni, které pouzdro a příslušenství k ní vlastně patří. Všechno to pomalu naskládá do obalu a kytara je připravena. Nebude ho lámat. Chtěl víc, ale rozhodl se v jediném zlomku vteřiny.

"Za odvahu." Poklepe o pouzdro, když ho vezme za úchop a nekompromisně vykročí z této místnosti, bez ohledu na to, zda ho Reita následuje nebo ne.

(Konec první části)