Kai x Uruha - Potřebujeme výmluvu? - Část 3.

(Kaiův pokoj)

Kai

Červená se, směje a zároveň vrtí hlavou, když se snaží peřinu naaranžovat tak, aby nevypadala moc podezřele a zároveň, aby na ně nebylo vidět a Uru se mu za to směje. Hned na to se mu omluví tím nejroztomilejším způsobem a pak si společně vyzkouší, jak těžké je, svléknout se na tak těsném prostoru. Dobrovolně se nechá položit vedle něho na bok a to je jeho bod zlomu, kdy jde všechna sranda stranou a jemu dojde vážnost celé situace a toho, co tu dělají. V mysli mu zazní jeho vlastní otázka z odpoledne, totiž - chceš zkusit něco víc? To bylo odvahy a teď...? Kam až by to mělo nebo naopak nemělo zajít, aby toho nebylo moc nebo málo? Srdce z něj má doslova až v krku, ale jen letmý dotek Uruhových prstů způsobí, že se mu postaví chloupky a něco příjemného se mu rozezní v žaludku. Je s ním v posteli. Úplně sám. V bezpečí vlastního pokoje. Máma a babička se dole dívají na televizi a nikdo další v domě není. A hraje rádio. A Uru jde ještě dál, znovu ho překvapí, protože ho na hrudníku zalechtají konečky jeho vlasů a vzáptí ucítí jeho vlhké rty, jak se ho jemně dotknou. Tohle je něco neskutečného. Pravděpodobně mu bude stačit ještě pár takových a udělá se hodně předčasně jenom z toho, asi jako když si dává dostaveníčko se svou ručkou, což samozřejmě nikomu neříká! Tolikrát si tuhle chvíli představoval a vždycky u toho byla nějaká holka a on byl hrozně odvážný a šéfoval celé situaci a teď? Levou dlaní opatrně zajede do jeho vlasů, zatímco má jeho tvář ještě pořád u své hrudi a skloní tu svou, aby se nadechl vůně jeho vlasů.

"Uru-chaaan..." Zašeptá jeho jméno úplně vzrušený, ale kalhoty jsou další meta a on si netroufá. Nebo ano, na ty si troufá, ale netroufá si na to, co je pod nimi. Objímá ho a tiskne si jeho tvář k sobě naprosto podvědomě a pak si ji dlaní přizvedne k horoucímu polibku, který už začíná být docela profesionální a tak si vyzkouší, co všichni mají na tom vlhkém francouzáku. Prostě mu zkusí strčit jazyk do pusy a pohrát si s tím jeho. Maximálně se dozví, že je to bleeee... pak jenom omdlí rozpaky, ale to nějak přežije!

Uruha

Ani si neuvědomuje, jak spokojeně přivírá očka, když ucítí chuť Kaiovy kůže. Nikdy si nemyslel, že by to mohlo nějak chutnat ale líbí se mu. Možná proto nebo spíš právě kvůli tomu se sám od sebe neoddálí a jen spokojeně vydechne, když ucítí dotek ve svých vlasech. Každý Kaiův dotek v něm probouzí o kousíček víc vzrušení a on pomalu ale jistě začíná zapomínat na to, kde jsou a že tohle celé je něco zakázaného, něco co by vůbec dělat neměli. K tomu ještě jeho jméno, vyslovené s takovým podtónem, který ho posílá daleko za metu toho, co si nejspíš jen představoval. Chtěl by slyšet ještě jednou, aby si byl jistý, že se mu to náhodou nezdálo, tak neskutečné a zároveň krásné mu to připadá. Měl by být zmatený ze svých pocitů, které v něm Kai probouzí ale je to právě naopak, čím víc se děje, tím si je jistější, že tohle přesně chce. Překvapeně vzhlédne, když ho Kai nenásilně donutí zvednout hlavu, skoro v první vteřině vypadá nespokojeně, že ho donutil odlepit rty od jeho hrudníku. Vzápětí se mu dostane mnohem lepší odměny v podobě měkkých rtů. Polibek je úplně jiný, než všechny předním. Nutí jeho víčka klesnout a být zase o kousek odvážnější a užít si trochu neobratný pohyb jazyků. Myslel si, že to bude divné ale ono je to…hodně dobré a není schopný se od něj odtrhnout. Najednou už nepřemýšlí nad tím, co dělá nebo nedělá, Kaiovy rty pomalu vymazávají hranice, které měl ve své hlavě pevně zakotvené. Dlaň, která spočívala volně na hrudníku, se vydá na svůj celkem smělý průzkum po jemné kůži, nevynechávajíc ani jediní milimetr, chce to všechno pečlivě prozkoumat a zapamatovat si každý pocit pod bříšky prstů. Zasekne se, až ve chvíli, když mine pupík a dostane se až k lemu jeho kalhot a téměř neznatelně ho zmapuje bříškem malíčku. Neochotně se odtáhne od Kaiových rtů s patrnou nejistotou a otázkou v očích mírně pootevřenými ústy, ze kterých proudí vzduch z plic, jak přerývavě dýchá. Tak moc by chtěl vyzkoušet něco víc, ale zároveň má strach, že by s tím Kai nemusel souhlasit, že by to prostě nebylo ono. To poslední, co by chtěl je něco pokazit, a že by to šlo hodně snadno. Stačil by jediný špatný pohyb a mohlo by všechno skončit, ještě dřív, než něco vůbec začalo a jemu by to přišlo hrozně líto. Nechce o Kaie přijít, přiznává si to v duchu, i když by to zatím nahlas nejspíš nepřiznal, na to je pro něj příliš brzy.

Kai

Uruha se od něj neoddaluje a polibek mu oplácí, takže mu to dodá odvahy a pokračuje dál. Asi dvakrát se cvaknou zubama, u čeho se začne znovu řehnit do jeho rtů, ale zároveň si poprvé docela tiše vzdychne, když se konečky Uruhových prstů rozeběhnou po jeho těle a způsobují mu to krásné mrazení na páteři. Sám má prsty pořád v jeho vlasech a tu spodní ruku někde pod ním kolem jeho pasu, ale je tak lehoučký, že ho vůbec nebolí. V prvním okamžiku si ani neuvědomí, že se Uru dostal se svou rukou až tak nízko, protože byl hlavou někde u jazyka a celým tělesným vnímáním prostě u užívání si jeho doteků, ale jakmile se pozastaví a podívá se na něj, všechno mu to dojde. Vnímá jeho zrychlený dech a jeho srdce buší ve stejně rychlém tempu. Dívají se jeden druhému do očí a on ví, co to znamená, ale má to rozhodnout on? A jak mu to má říct? Ale kdyby nechtěl, prostě se tomu místu vyhne a dál pokračuje tak, jako do teď, takže je nejspíš připravený? Odpoledne si něco řekli.... neucukne. Sesbírá svou pověstnou odvahu a sjede z jeho vlasů na rameno, po paži dolů, hladí ho kloubky prstů, a když se dostane až k jeho dlani, která stále spočívá nad lemem Kaiových kalhot, opatrně ji obejme prsty a nenásilně ji posune níž, hodně níž, prostě mezi svoje nohy. Dávno je tvrdý jako skála, ale s tím dotykem, který v podstatě poprvé v životě není jeho má pocit, že exploduje na místě. Musí zatáhnout břicho náhlým vzrušením, které až zabolí a celé jeho tělo se rozechvěje v neznámé touze. Nejradši by s tou jeho rukou začal pohybovat nahoru a dolů, to je jedno, že sám, ale ta dlaň je Uruhova. I to by bylo super. Musí být úplně rudý, ale je tu tma a tak se po chvíli znovu natáhne rty po jeho tváři, dotkne se jimi jeho brady a věnuje jí několik jemných polibků, než se po hraně čelisti dostane, až pod Uruhovo ouško.

"Dotýkej se mě." Zašeptá docela potichu a žádostivě. +Kdekoliv... jakkoliv...+

Uruha

Naskočí mu husí kůže, když cítí Kaiův dotek. Ten pohled byl dlouhý a už chtěl sám něco zkusit, aby si to náhodou nerozmyslel. Jeho spolupachatel má ale mnohem víc odvahy, než on sám. Trochu si v duchu vynadá, protože to taky mohl udělat sám od sebe a nenechat se pobízet. Vždyť jsou tady společně, Kai ho tady chce a sám to navrhl.+Tak čeho se bojíš Uru?+ Zeptá se sám sebe, když krátce shlédne na svou ruku vnímajíc po ní pevnost jeho klína. Co ho ale dokonale dostává do kolen je chvějící tělo, a způsobuje to on sám tím, že se ho dotýká, Je to skvělý pocit, zvláštně opojný a o to příjemnější. Zatím se ani nepohne, jen se mu koutky postupně zvedají vzhůru v návaznosti na doteku rtů na své čelisti a pak přijdou slova, kteáý v jeho nitru rozpoutají hotové peklo.

"Kai-chan." Zaúpí hlasem se znatelným vzrušením a s tichým vzdechem, který způsobil svým prohlášením; jen jednoduchá slova a jemu se dokonale zatmělo před očima.V ten samý okamžik se ale rozhodne. Přece tady nebude ten, co se bojí něco vyzkoušet, udělat ten první krok. Chce se ho dotýkat, Kai chce, aby se ho dotýkal a tak to taky udělá. Pomal stočí pohled do Kaiových očích, v těch jeho se viditelně zablýskne a teď se opravdu přinutí nemrkat. Moc chce vidět, co s ním jeho vlastní rozhodnutí udělá. Pomalu dlaní opustí jeho klín ale jen na vteřinu, aby se mohl hbitě poprat se zapínáním jeho kalhot. První mu to moc nejde, přece jen je to jiné, než když rozpíná ty svoje ale nakonec se mu to podaří a bez váhání, aby ho odvaha nepřešla pod ně vklouzne.

"Chtěl jsi to." Broukne trochu rozverně a najednou se v jeho očích objeví něco nového, takový téměř neznatelný nádech provokace, který tam doteď vůbec nebyl. Na nic už dál nečeká a tak nějak má chuť vyzkoušet, co všechno příjemného by mohl Kaiovy způsobit. Rty vyhledá hebkou kůži na šíji a věnuje jí několik krátkých polibků, posouvajíc se pomalu nahoru k oušku, a když se ocitne těsně pod lalůčkem, poprvé se v těsném prostoru svou dlaní pohne. Zatím jen zkusmo, aby zjistit, jak to vyzkoušet znovu a líp.

Kai

Jeho konání a slova měla přesně takový účinek, jaký si přál. Uru zareaguje okamžitě, když takovým způsobem vydechne jeho jméno a podívá se mu do očí. A Kai pochopí, že prolomil zábrany, které ještě Uruha mohl mít. Pousměje se a ještě sotva patrně přikývne, aby ho ujistil, že to myslí opravdu vážně, zatímco ho jemně hladí po dlani, kterou si pořád přidržuje mezi svýma nohama. A pak Uru pronese tu svou obhajobu a výhružku v jednom, on trochu překvapeně a nedočkaě zamrká a vzápětí už cítí, jak se potýká se zapínáním jeho kalhot. On to vážně udělá! Zalapá po dechu, když ho ucítí rovnou na nahé kůži, pod spodním prádlem. Je najednou neskutečně citlivý a kromě toho Uruhova dlaň je horká a sametová a on se mírně prohne v zádech, boky proti němu. Je to spontánní reakce, ale on se za ni trochu zastydí. Naštěstí mu Uru okamžitě gumuje myšlenky z hlavy, když sovje rty přitiskne na Kaiův krk a postupuje opatrně, ale systematicky nahoru až pod jeho ucho. A když se v ten samý okamžik jeho dlaň pohne, Kai zavzdychá hlasitěji, než by chtěl a málem nafackuje sobě, jak rychle si přitiskne ruku na ústa, aby nebyl slyšet. Asi je to blbost, asi by ho nikdo nemohl slyšet ani z chodby, ale on si momentálně vůbec neuvědomuje, jestli ten sten byl docela potichu nebo na celý pokoj. Jedno ale ví jistě, nechce, aby Uruha skončil a nejradši by ho o to žádal odteď už v každou možnou chviličku, i ve škole na záchodě. Pak se holky můžou divit klukům, že po nich pořád chtějí sex, když je to takovéhle.

"Uru-chan... to je... skvělé..." Snaží se popadnout dech a jen co zkoncentruje alespoň jednu myšlenku, napadne ho, že by si to taky docela rád zkusil. Prostě nutně potřebuje vědět, jestli je Uruhův klín tak sametový jako jeho dlaň. Přinutí se otevřít oči a podívat někam do těch míst, kde je jeho poklopec a pak ho začne spěšně rozepínat. Tohle přece musí taky zažít, přece ho o to neošidí.

Uruha

Trochu překvapeně vydechne, když se Kaiovo tělo prohne proti dlani a vykouzlí mu to na tváři spokojený pousmání. Tohle se mu líbí, začíná si užívat ten pocit, co všechno dokáže. V jeho vlastním klíně ho sice tlačí taky něco málo ale …vidět Kaie, co s ním provádí, je neskutečný pocit. Kdyby to šlo, řekl by, že spad do závislosti a k tomu ten vzdech.

"Úžasné." Vydechne spokojeně, aniž by si to uvědomil a směle se znovu pohne dlaní na jeho chloubě. S tímhle už nějaké zkušenosti má, i když jen sám se svou rukou, přece ví, co je příjemnější, než ostatní a …mohl by to přece vyzkoušet? Začíná mu podvědomě vadit těsný prostor, možná by to mohlo na poprvé stačil ale…chtěl by se taky kouknout, aspoň trošku a ve tmě, to by mu stačilo.

"To je dobře..." Broukne v návaznosti na jeho slova, aniž by si všiml kam Kai kouká a sám na chvíli svou ruku vytáhne, aby mu mohl poposunout kalhoty o kousek níž, nepotřebuje moc jen kousíček a pak může klidně pokračovat. Než však stihne cokoliv dalšího, už cítí pohyb u svého vlastního poklopce a vzdychne si tiše s přívalem očekávána radši se kousne do rtu, aby náhodou nebyl příliš hlasitý. Aniž by si to uvědomil, poposune se kousek, otočíc se celým tělem tak, aby měl Kai k jistým partiím blíž a znovu se přitiskne svými rty na jeho šíji, tentokrát ale zamíří dolů k přechodu mezi krkem a hrudí a celkem dlouho se zdrží u jeho klíční kosti, kterou zmapuje po celé délce. Konečně se mu podaří posunout jeho kalhoty tak, aby něco vykouklo do tmy pokoje a konečně pořádně obemkne prsty kolem jeho přirození. První po něm jen zkusmo přejde nahoru a dolů, než se odváží vyzkoušet pár pohybů, které má rád on sám. Přijde mu to nakonec úplně přirozené, vždyť to vlastně zná a není to něco úplně neznámého. Straží uši, aby zaslechne sebemenší Kaiovu reakci a mohl ony pohyby, které ji jí způsobily zopakovat.

Kai

Vůbec netuší, co přesně je úžasné, ale zrovna zaklání hlavu dozadu, usmívá se, aniž by o tom věděl a už docela pravidelně povzdechuje nad pohyby jeho ruky pod svými kalhotami. Tohle by si ještě ve fotobuňce nepomyslel. Říkal si, že bude rád, když se budou příštího půl roku tajně olíbávat a oni tady tohle. Knoflíček Uruhových kalhot povolí přesně v okamžiku, kdy ucítí, jak se z něj snaží sundat ty jeho, nebo je alespoň o pořádný kus stáhnout. Prostě to nevydrží a začne se zase tiše smát.

"Mám se nějak... nadzvednout?" Snaží se mu pomoct, ale ta otázka mu přijde ještě vtipnější a už se skoro dusí. No jo intimnosti s ním jsou asi trochu na vlastní nebezpečí. Jakmile se ho zeptá, je to Uru, kdo si hledá lepší pozici, aniž by se vyptával, protože vnímá, co s ním má Kai v plánu a on si z toho vezme ponaučení. Neptej se, prost to dělej, jak to cítíš. Nakonec ty jeho gatě taky rozepne a pokusí se mu provést to samé, totiž alespoň se ho dotknout dlaní na holé kůži. Šlo by to mnohem snáz, kdyby mu Uru zrovna nestáhl prádlo pod linii pozadí a nevysvobodil jeho menší já. Kaiova ruka se zastaví na místě, protože je několik vteřin schopný soustředit se jenom na Uruhovy rty na své klíční kosti a jeho pohybující se dlaň. Tak nějak sebou nechá trochu smýkat nahoru a dolů, přivírá oči a dá mu práci vzpomenout si, že mu chce oplatit jeho pozornost. Přiměje se trochu procitnout a místo snahy vecpat ruku pod prádlo, jej prostě taky trochu stáhne níž a obejme ho podobně. Je to hodně zvláštní pocit, držet někoho jiného, ne jenom sebe. Všechno v něm se soustředí na jeho tvar, velikost, pocit na kůži, záchvěv a reakce, je z něj úplně vyřízený. Cítí, jak se to všechno neskutečně rychle hromadí a kumuluje a vůbec tomu nedokáže poručit. Tohle bude asi pěkný trapas, ale nemůže si pomoct. Drží ho ve své ruce, cítí jeho vlasy, rty, sám ho má kolem sebe, jak tohle lidé dělají, že to alespoň chvíli vydrží? Opravdu se tomu brání, začíná se pod ním kroutit a docela hlasitě vzdychat a bude spíš velké štěstí, když někdo nepůjde nahoru a třeba spát. Pohyby své ruky provádí spíš podvědomě a v reakcích na Uruhovu režii.

Uruha

Krátce se zasměje, nad jeho reakcí a hlavně tou otázkou. Samotnému už se mu celkem povedlo ty kalhoty z něj dostat bez pomoci. Moc mu na to chtěl odpovědět, opravdu, jenže najednou má problém vnímat cokoliv, než to jak Kaiova kůže chutná, jak moc vydechne při tom a onom pohybu a Kaiova ruka v jeho vlastním klíně, už je prostě moc a jednu hlavu. Mírně se nazvedne, než že by mu tak úplně chtěl ulehčit práci, spíš jsou mu ty kalhoty už celkem protivně těsné a nebylo to vůbec příjemné. Ten pocit, který však následuje a on poprvé ucítí dlaň na své chloubě, ho donutí silně stisknout víčka k sobě a zaklonit hlavu. Bolestně se kousne do rtu, aby opravdu hlasitě nezasténal na celý pokoj a raději zaboří tvář, někam nad Kaiovo rameno. Vůbec si nedokáže představit, jak se bude krotit, když s ním začne Kai provádět to, o co se on sám už chvíli pokouší. Přece se nedokáže udržet, aby ho nebylo slyšet nebo ano??

"Kaii!" Vyjde z jeho rtů s dlouhým výdechem už znatelně zastřeným hlasem a stačilo k tomu co? Jen jediný dotek? Ano. Už je přece jen vzrušený nějakou chvílí a ta touha po dalším je přímo neskutečná. Tohle by si snad ani ve snu nedokázal představit a jedno ví určitě, nebude to mít dlouhého trvání. Nadzvedne tvář, aby se podíval do té vedle sebe a neměl to dělat. Ten výraz je pro něj naprosto odzbrojující. Tohle z hlavy jen tak nedostane a vůbec netuší, co bude dělat, až se na něj bude dívat ve škole, venku no prostě kdekoliv mezi lidmi. Bude tu chtít vidět pořád dokola, až se z toho Kai nebo on zblázní. On sám už se párkrát přistihne, že se pohne boky pro Kaiově ruce a způsobuje si tím ještě větší příval slasti a nakonec ho to prostě dostane jako prvního. Ke štěstí jich obou se zvládne pootočit tváří do polštáře a prostě ji do něj zaboří, aby ven uniklo jen tlumené zasténání a prostě se nechá smést vrcholem neskutečně rychle. V první chvíli se mu zatmí před očima a on jen dokáže vnímat hlasitý tlukot svého srdce, které se hodlá očividně rozběhnout do světa a nechat ho na pospas. Ani si neuvědomí, jak na tom Kai je nebo není, tohle prostě už vnímat nedokáže, je rád, že si vzpomíná, jak se dýchá.

Kai

+Kaii...+ Zní mu v hlavě pořád dokola jeho hlas a nutí ho, aby se usmíval, zatímco se mu snaží dlaní v klíně udělat dobře. Vnímá jeho tvář v ohybu svého ramene a nikdy si nemyslel, že mu s někým bude tak krásně. Jeho jediný problém je fakt, že naprosto přestal vnímat svoje okolí a něco jiného, než je Uruha, takže i kdyby teď máma stále ve dveřích do pokojíčku a mluvila na něj, asi by o ní pořád ještě nevěděl. A to je nebezpečné. Podívají se jeden druhému do očí a Kai zaregistruje to, jak mu Uruhovo tělo začne vycházet naproti, naprosto spontánně a přirozeně. Je to další nápor na jeho vzrušení, protože je neskutečně krásný, teď, když se vůbec nehlídá a prostě se nechává vést přírodou nebo jak to popsat. Vůbec se nediví, že lidé dělají kvůli lásce všechny neskutečné kraviny, protože on by pro něj udělal snad cokoliv. Zamiloval se do něj, prakticky ze dne na den, i když se znali dlouho, a to jenom proto, že mu Uru dovolil poznat jeho jinou další stránku, jeho tajné a intimní já. A Kai mu propadl. Těch vjemů je na něho až moc, Uruhova tvář, jeho hlas, to, co při tom dělá a to, co dělá jemu. A pak se Uruha udělá, ještě o něco dřív, než on, i když nezačal první a jemu to přinese pocit neskutečného štěstí a uspokojení. Asi se mu to vedlo dobře. Sleduje naprosto všechno, co se s ním děje, před jeho očima, vnímá jeho horkost, rozlévající se mu po ruce, chvění v jeho penisu, který nechce pustit a pak už to nesnese ani on sám a následuje ho na vrchol, který zatím zažil vždycky jenom sám. A tohle je naprosto neporovnatelné. Musel sáhnout po malém polštářku, co se válel někde vedle jeho těla a přitisknout si ho na obličej, než se dostal přes tu nejsilnější vlnu slasti, protože jinak by přiběhla babička, že ho snad vraždí. Jenže ono je to přesně naopak a Kai jenom nedokáže poručit svým hlasivkám a všem těm projevům. Tiskne víčka pevně k sobě, otřásá se v nekončících záchvěvech a vůbec si neuvědomuje, že ho ještě stále jemně svírá a přejíždí po něm konečky prstů. Prostěradlo pod ním je úplně mokré a není to jen vinou toho, že došel na vrchol, je taky zpocený a navíc jsou tu dva. Když oči konečně otevře a podívá se do jeho tváře, v té jeho už je nastupující ospalost, klid, mír a naprostá spokojenost. Skoro se bojí pohnout, možná by se měl stydět, ale... nestydí. A dokonce ho ani netrápí, jak tu postel tajně uklidí.

Uruha

K jeho uším se probojuje jen tlumený Kaiův hlas. Je to ta nejlepší hudba, jakou kdy slyšel. O tomhle se mu bude rozhodně zdát. Momentálně se jen zvládá usmívat do polštáře a opravdu rád, by zvednul tváře ale moc mu to nejde. Po chvíli se mu to opravdu povede a koukne se na uvolnění v Kaiově tváři. +Je nádherný.+ Mírně se pousměje, v očích má něco neskutečně hřejivého, když vidí, co mu způsobil a zvládne se jen spokojeně dlouze nadechnout. On sám má ruku pěkně ulepenou ale …ne, vůbec mu to nevadí. V celém jeho těle pořád má doznívající pocit dokonalého zážitku, lepší by si nedokázal představit. Tiše se uchechtne, když sáhne po svém triku a prostě to do něj všechno utře. Však co, v batohu má ještě dvě a tohle se taky pak nějak zamaskuje. Nabídne ho i Kaiovi, nemůže se přinutit z něj spustit pohled a někde v nitru si přiznává, že tohle v něm probouzí úplně jiný pocit, něco dokonale konejšivého a hřejivého. Tohle už není jen o tom, že se mu Kai líbí, je v tom mnohem víc. Promne si rty o sebe, přemýšlejíc, co by měl teď říct ale jediná věc, která se mu dere v hlavě do popředí, je otázka. Převaluje ji tam a zpátky a nakonec jen sám nad sebou protočí očima. Bojí se zeptat po tomhle všem, to je opravdu trochu k smíchu. Nakloní se ke Kaiovým rtů, nepatrně se o ně otře, než ho krátce políbí, a když se odtáhne a koukne mu do očí, koutky se mu zase zvednout vzhůru.

"Kde budeš spát příští víkend?" Broukne měkce, otírajíc se nosem o ten jeho a nakonec se položí na postel a přitáhne si ho k sobě do náruče. Je unavený, krásně unavený a nepřeje si nic jiného, než strávit další noc s Kaiem ve své náruči.

"Chtěl bych vedle Tebe usínat každou noc." Broukne Uru ještě takové malé, velké přání, když už má oči zavřené a nechává se dokonale ukonejšit únavou a svou společností.

"Bude mi smutno, když…" Nedořekne, protože ho spánek přemůže úplně a už jen tiše oddechuje a nepřemýšlí nad ničím.

Kai

Vážně se trochu stydí, když si od něj převezme tričko a použije ho k takové věci. Chudák tričko, ale nic lepšího po ruce stejně nemají, není nějaká holka, aby tady měl zásobu kapesníčků, ale napadne ho, že jednu krabičku stejně příště koupí. Teď už ji asi bude potřebovat? Doufá v to! Snaží se otřít nějak tak, aby se oba moc nekoukali a je rád, že je tma, protože se červená. Nakonec ze sebe úplně stáhne kalhoty a nechá si jen spodní prádlo, když sáhne po lemu peřiny, aby je přikryl. Ta druhá zůstává jako kryt. Taky radši! Nechce si řídit žádného budíka, tahle postel je lépe dělaná. Navíc máma neměla moc ve zvyku sem lézt a babička blbě vidí. Zvedne oči k Uruhově tváři, když se ocitne nad ním a zeptá se ho, co příští víkend. Pusa se mu okamžitě roztáhne do širokého úsměvu a nechá se od něj obejmout a přimáčknout na jeho tělo. Pevně omotá ruce kolem toho Uruhova a najde si příjemnou polohu s uchem na jeho hrudníku.

"Myslím, že by jeden z nás měl tvrdit, že budeme u Reie a pak zase naopak. Abychom nebyli podezřelí." Hlesne a přemítá, co se to s ním děje, že by zalhal, kde bude spát, ale... jak to má jinak udělat bez zbytečných otázek na to, proč spolu chtějí být tak moc? Když budou doopravdy u Reie, bude tam Rei - nečekaně. A teď je chudák... hm... no... navíc zní tak zle...

"Já taky. Taky bych to chtěl." Zašeptá v odpověď, i jemu se klíží oči a dlouze si zívne. Cítí jak Uruhovo tělo vláční, i když mu ještě něco říká a v tuto chvíli si není schopný představit, co bude dělat v neděli večer nebo jaké to bude. Teď tu Uruha byl s ním a to bylo jediné, na čem záleželo. "Oyasumi... Uru-koi..."

 

1  Bara-chan | Web | 24. června 2019 v 22:34 | Reagovat

Awwwwwwwhhhh~ Tak jo, teď jsem vážně úplně rozpuštěná. Co v tomhle stavu napsat...? Bylo to prostě roztomilé, krásné, dokonalé :33 Strašně moc jim to spolu sluší a jsou krásní, jak se v té větší odvaze a větší nesmělosti střídají  a stejně nakonec jsou oba jeden z druhého úplně v háji a na studu nebo odvaze nezáleží :33 Moc krásný večer a líbí se mi, jak i přes to, jak dlouho se znají, pomalu zkouší a nevrhají se do toho úplně po hlavě stylem "tak teď pojďme vyzkoušet úplně všechno, co nás jen napadne!"
Hrozně moc se těším, jak to bude pokračovat! Moc moc moc vás prosím, ať jim to nekomplikujete! :D Protože prostě aaaaww :33
A mimochodem, k předchozímu dílu (protože jsem prostě nemohla v takovou chvíli dát myšlenky dohromady, chápete... :D ) - bylo roztomilé, jak Uru koupil Kaiovi ten šátek :33 A jak pak vykládal a vykládal o kytarách, i když tomu Kai tolik nerozuměl :D :33 A nápad s fotobuňkou? Geniální :33 Ty fotky bych chtěla vidět! :33 Jen jsem doufala, že jim tam nikdo nevpadne, nebo aby ty fotky nevypadly ven a někdo je nesebral :'DD
Aaaw ale pokračováníčko to mělo krásné :33 A nemůžu se dočkat, jak se to bude rozvíjet dál a pak i vlastně v přítomnosti ostatních :33

2  Tenshi | Web | 25. června 2019 v 18:39 | Reagovat

[1]: Awww děkujemééé <3 Docela jsme tu scénu natáhly, měla jsem strach, jestli jsme to nepřehnaly, ale jejich první krůčky to prostě vyžadovaly. Myslím, že kdyby tohle jeden nebo druhý navrhl, tak ten první asi skočí pod postel studem a rozpaky a už ho neuvidíme XD Ještě, že jsou na tom s přístupem  a prožíváním dost podobně. Což se u těch dalších dvojic zase tolik říct nedá XD
Aaaa jsem ráda, že jim tak držíš palce!
Tu scénku mám úplně před očima XD Zažil to asi každý z nás, ale Kai je tak zakoukaný, že je mu jedno, co říká, hlavně, když je šťastný, má mnohem víc takový ten chlapský přístup k věci. Jasný baby kup si co chceš, mluv o čem chceš, hlavně buď se mnou a spokojený XD
Ehm přítomnost ostatních už je za rohem a jestli se ti líbila fotobuňka, tak se máš vážně a co těšit XD

3  Bara-chan | Web | 26. června 2019 v 17:41 | Reagovat

[2]: Awwwwh, vůbec jste to nepřehnaly! Naopak jsem ráda, že jste to tak krásně rozepsaly, protože tyhle věci jsou naprosto kouzelné a souhlasím, že to prostě potřebovalo svůj prostor :333 Člověk to i tak trošku znova prožívá s nima, a uhihňává se u toho, jak jsou krásní a roztomilí, zároveň je zvědavý, jak to bude časem pokračovat atd. :33 Fakt vás obdivuju, jak to umíte podat, že člověka úplně rozňuňáte :D :33
A hrozně moc se těším i na další páry! :D Ooo a ještě něco vydatnějšího, než fotobuňka? Sem s tím! :D :33
A jinak ke komentu k předchozímu dílu - je supr, jak kluci "zazdívají chudáka Reitu" a na druhé straně je Reita, který teď má myšlenky hlavně pro Rukiho :D A jsem moc zvědavá, co se z toho vyvine :D :33