(Kazův byt)
Kaz
Kolem šesté ranní se konečně zvedl ze země, odložil kytaru vedle pohovky a zmuchlaný kousek papíru zahodil, ani neví kam, nejspíš někde ke konferenčnímu stolku. Dal si přece za úkol, že pro Aoie připraví skvělý den a ten přece začíná snídaní, v nějakém časopise to nejspíš četl nebo to byla reklama? Zarazí se uprostřed pohybu, když mu pohled padne na dveře do ložnice. V očích se mu zvláštně zablýskne, když vykročí směrem k nim a co nejtišeji vejde dovnitř. Chvíli tam stojí ve tmě s rukama v kapsách a prohlíží si Aoiho spící tvář. Ne, neubrání se pohledu na celé jeho tělo, které je tak na půl přikryté a dlouze si povzdechne.+Hřích je slabé slovo.+ Proběhne mu hlavou, když přistoupí k posteli a nakloní se nad něj. Na poslední chvíli si všechno rozmyslí, natáhne se po peřině a prostě ho jen přikryje, než se smírným pousmáním narovná a vyjde z ložnice. Skočí si rychle pod sprchu, oblékne se, popadne první prkno, které mu přijde pod ruku a vydá se na nákupy. Cestou se ještě staví u klubu, kde se trousí poslední přeživší po párty a vyzvedne si svůj skate, který připne na přezku batohu. Je pryč skoro dvě hodiny, nakupuje všechno možné i nemožné a nakonec si musí vzít taxíka, aby se zpátky domů nějakým způsobem dostal. Má sebou asi čtyři tašky, k tomu dokonale nacpaný batoh a množstvím jídla by nejspíš uživil celou bytovku, kdyby na to přišlo. Jenže on vůbec netuší, co Aoi rád snídá a co by si před surfováním nejraději dal. Samozřejmě to nezapomněl vzít přes Sturbucks, takže má v ruce ještě dva kelímky s ještě teplou kávou. Nechá si pomoc s taškami až před dveře, kde mu je řidič položí. Dá mu nějaké dýško a už loví klíče z kapsy. Jak ty tašky všechny pobere, bude vypadat jak vánoční stromeček. Vloží klíč o zámku, otevře a bokem šťouchne do dveří, snažíc se mezitím posbírat všechno najednou…no přece nebude chodit na dvakrát!
Aoi
Spal jako miminko a o hodně déle, než by chtěl a než si původně domluvili sraz na surfování. V tom zvláštním večeru, který včera prožil, si dočista zapomněl nařídit budík. Leží tak na půl na břiše, napůl na boku s jednou nohou pokrčenou a deku má nacpanou spíš pod sebou, než na sobě, i přes fakt, že ho byl Kaz před nějakým časem přikrývat, což samozřejmě netuší. Na sobě má jen to jeho tričko a boxerky, ale tak je zvyklý, i když doma by si vzal spíš dlouhé kalhoty. Obléká se do postele docela dost proti jiným klukům, ale to je proto, že má polštáře a peřiny spíš jako polohovací doplňky, než jako něco, co ho má zahřát. Když otevře oči, svítí už venku slunce a je krásný den. Chvíli mu trvá, než mu dojde, že to rozhodně není jeho ložnice a ani žádná z jeho přátel nebo jeho Kimiko. Tenhle parfém opravdu není dámský... Převalí se pomalu na záda a rozhlédne se kolem sebe. Všechno je v denním světle úplně jiné. Dokonce i jeho vnímání včerejška. Pochybuje, že by vedle našel tu křehkou hromádku neštěstí. Kaz bude jistě zpět ve své kůži. Vymotá se z postele, zajede si dlaní do rozcuchaných vlasů a rozlámaným krokem se doloudá ke dveřím z ložnice. Vezme za kliku a pořád se drbe rozespale ve vlasech, když se rozhlédne po obýváko kuchyni a moc neřeší sovu ustrojenost. Má pořád někde vzadu v hlavě, že jsou přece oba kluci.
"Ohayo, Kaz-kun." Vydechne trochu ochraptěle a zastaví se vedle něj, když se dlaněmi opře o hranu linky a kouká, co to dělá. +Tašky?+ Hodně tašek... +Včera večer mi řekl V lednici je pizza a teď tohle?+ Pomyslí se a obrátí se k lince zády. Opře se o ni a rozhlíží se kolem. Pohled mu padne na zmačkaný papír na konferenčním stolku. Je docela zvědavý, možná za chvíli? Ne, že by se to dělalo... do nosních dírek mu zalézá kafe a když si prohlédne kelímky ze Starbucksu, uvidí na jednom své jméno. Široce se usměje a hned po něm sáhne.
"To je pro mě?" Zavrní.
"Díky..." Dodá, když se chystá kelímek naklonit proti svým rtům.
Kaz
Zrovna se mu podařilo nasoukat všechny tašky na ruce a dotáhnout do kuchyně. Nic mu k jeho překvapení nespadlo a je rád, někde tam určitě budou i vajíčka a ty by opravdu nerad rozflákal, třeba se taky budou hodit. Vyskládá to na linku, kde už leží i kafe a začne nahlížet do každé z nich, aby si uvědomil, co kde je.
"Tohle se mi do ledničky nevejde. " Poškrábe se na temeni ve vlasech, když si pohledem přeměří tu chudinku maličkou v rohu kuchyně a pak nadité tašky.+To je bez šance. + Pomyslí si i přes fakt, že polovina těch věcí se do ledničky dávat nemusí. Trhne sebou, když se za jeho zády ozve Aoiho hlas. Myslel si, že aspoň něco nachystá a to se mu nepovedlo. Otočí se celým tělem směrem k němu s výrazem přistihnuté prvňáka, který krade křídu, aby si s ní mohl venku kreslit a sjede celé jeho tělo pohledem, mlsným pohledem …hodně mlsným pohledem.
"Ehm. .." Vypadne z něj jako první, když se snaží poskládat písmenka k sobě a promluvit. Jasně, viděl ho potají v posteli ale teď, když je světlo; boxerky, kratší triko = problém!
" Ohayo, Aoi-chan." Pozdraví ho, když už stojí vedle něj a přikývne na téma,-čí je tohle kafe-.
"Jo je, být tebou si ale pospíším nebo ti ho taky vypiju." Prohodí se smíchem, když dloubne do svého vlastního kelímku, který se trochu zakymácí jak je v něm sotva třetina.
" Dáš si..." Začne, když zaloví v jedné z tašek a jako první se mu podaří vytáhnout banán…+ehm+
" ...snídani?" Zeptá se s naprosto nevinným úsměvem a zamává mu banánem před obličejem, než se hlasitě rozesměje a protočí sám nad sebou očima v sloup. Tak tohle by nevymyslel, ani kdyby se hodně moc snažil.
"Je tu všechno. " Pokračuje dál a začne vytahovat jedno přes druhé. Prostě hromada ovoce, zeleniny, nějaký ten salám, sýr, vajíčka, pečivo všech možných druhů a dokonce si něco málo sladkého; k tomu ještě mléko a asi pět druhů různých džusů. Skoro to vypadá, že vykoupil malý obchod s potravinami.
"Vyber si, co chceš." Pobídne ho ještě, když nechá chaos na kuchyni a sám si vrazí jablko mezi rty a i se zbytkem svého kafe se odporoučí k pohovce. Pohled mu padne na zmuchlaný list papíru. Zamračí se na něj, jak kdyby za něco mohl, vezme ho do ruky a jakoby mířil na basketbalový koš ho hodí směrem k tomu na odpadky. Odrazí se od hrany a dopadne vedle něj na zem.
" Potvoro jedna, do koše patříš a nikam jinam!" Vynadá mu a plácne sebou do měkkého polstrování.
"Jak se spalo? Nebylo ti v posteli smutno?"
Aoi
Usrkává svoje kafe, když si všimne, jak na něj Kaz zírá. Pozvedne nepatrně obočí, protože ze sebe vydal jenom hmm a pak si připomene všechno to jeho chování. Pořád na něj tak působí. Líbí se mu, o tom není pochyb a Aoi už zase neví kudy kam. Na jednu stranu je to hrozně příjemné se někomu takhle líbit a na druhou - je to KLUK!!! Přeostří na banán, který si Kaz drží před očima jako pistoli a nepokrytě se rozesměje. Tohle prostě nečekal. Směje se tak moc, že si musí dát dlaň před pusu a odklonit se tělem, ale jak se na něj podívá znovu, záchvat smíchu je zpět. Kaz to radši zakecává tím, že vyndává další nákup a tváří se jako by nic. Přece jsou tam šunky a sýry! Aoi ještě chvíli přemáhá smích, cukají mu koutky, vtahuje rty, ale v očích mu jednoznačně jiskří.
"Radši to dojíme až po sportu." Vypadne z něj a pak mu dojde, co provedl. Slíbil mu, že se sem vrátí??? On se ale musí učit a taky... Kimiko! Radši si odkašle a strčí hlavu do jedné z tašek. Vybere si sladké pečivo, u linky si ke kávě natočí ještě vodu a chce se s tím vypravit za ním, ale kousek od něho dopadne zmuchlaný kousek papíru. Ten, na který před chvílí zvědavě koukal. Na nic nečeká, odloží věci, co měl v rukou a sehne se pro něj. Dřív, než stačí Kaz cokoliv říct, obratně papír rozmotá a začne přelétat očima řádky Kazova trochu kostrbatého a zmateného písma. Některé znaky skoro nejdou přečíst, ale... mozek si dá dobře dohromady, co tam stojí.
"Proč do koše?" Vydechne po chvíli, evidentně zaujatý.
"Píšeš si písně? Taky to zkouším..." Prozradí a pro tento okamžik mu úplně nedochází, že by to snad mohlo mít cokoliv společného s ním. Papír pečlivě narovná a položí ho na linku vedle nákupu.
"Tohle vážně nevyhazuj. Spíš mi k tomu dopiš melodii." Usměje se a konečně se dojde posadit k němu na gauč.
"Spalo se mi dobře. Nevěřil bys, co se mi zdálo. Hráli jsme spolu. Doopravdy, myslím před lidma." Svěří mu svůj poslední sen, který si z noci pamatuje a znovu se napije kávy, než si kousne do pečiva. Pak po něm vrhne na oko káravým pohledem, když Kaz zmíní, že byl v té posteli sám.
Kaz
Vůbec mu neušlo jeho prohlášení, že to dojí až po sportu. V očích se mu spokojně zablýská. Jestli začíná prohazovat takové poznámky bez přemýšlení, je to všechno na hodně dobré cestě. On je o tom rozhodně přesvědčený.
"Budeme muset, jinak to poletí do koše." Oznámí mu ještě se smíchem, když ho po očku pozoruje a chroupe u toho jablko. Pak si vezme ještě minimálně něco ale teď, než se mu roztáhne žaludek, to celkem stačí. Zrovna se chystá pohodlně se uvelebit na pohovce, nejspíš v tureckém sedu, když Aoi odloží všechno a sehne se pro papír. Vytřeští na něj oči, jakoby ho viděl poprvé a párkrát zamrká, než se vzpamatuje a prudce vstane. Pozdě…už to přečetl ale očividně si to nedává dohromady tak, jak by měl, naštěstí. Počká si až se Aoi usadí vedle něj a bez dalšího váhání zamíří k lince a hmátne po papíru. Chvíli na něj kouká s mírně staženým obočím, než ho zase zmuchlá.
"Není to ono, tohle nepatří ven, psal jsem to v noci a…" Odmlčí se, než se ještě jednou koukne na papír a znovu s ním namíří na koš tentokrát se trefí.
"Píšu lepší..."+ne takové citovky+ Dokončí si pro sebe a teprve teď se otočí jeho směrem snažíc se svůj obvyklý výraz. Ale Aoi ho znovu dostane, když se zmíní o svém snu. Nakloní hlavu na stranu, když se mu v hlavě vyrojí takový menší, možná troch šílený nápad.
"Tak to uděláme, zahraje si společně v klubu." Vypálí na něj bez varování a sám si to snaží v hlavě poskládat tím správným způsobem. Když s ním bude hrát…to přece není kapela to, co se mu stalo, se nebude opakovat, to nedovolí!
"Hraju příští sobotu, můžeš se přidat, jestli se nebojíš? Na zkoušení máme celý týden." Dobírá si ho s pobaveným výrazem ve tváři, než se rozejde zpátky k pohovce a usadí se na područku v jeho blízkosti.
"Nebo si nerad plníš sny?" Nakloní se k němu o kousek blíž a nadechne se jeho vůně, to neměl dělat….skoro až omluvně se usměje a jen na něj mrkne. Však nic neřekl ani neudělal, jen se nadechl.
Aoi
"V noci?" Zopakuje po něm hned a zvedne k němu oči, akorát že Kaz už zase stojí až u linky. Chvíli na něj upírá zkoumavý, černočerný pohled a studuje záchvěvy jeho tváře. Ví, co bylo v noci, snaží se urputně přijít na kloub tomu, kdo je ten, co všechno ví. Ten jediný. Trochu našpulí rty, když papír znovu přistane v koši, ale to už jde Kaz zpět a posadí se na opěru u něho. A dá mu nabídku, která se neodmítá. On už hraje? Má svoje angažmá? Aoi žádné nemá, vlastně o tom takhle na vážno ještě vůbec nepřemýšlel, ale začít rovnou s někým je vždycky výhoda. Nabral by zkušenosti a trošku by se tady po městě ukázal. Stačí to, jak na Kaze upřeně zírá, aby bylo jasné, jak se mu to všechno prohání v hlavě, a že něco takového rozhodně nečekal. Příští sobotu... týden na přípravu. To zvládne, jen bude muset Kimiko vysvětlit, proč to tenhle týden nestíhá tak jako jindy, protože školu prostě nemůže upozadit a všechno nestačí. Kytara nebo holka, kytara nebo holka... +Kytara je tvoje holka... AOI!!!+ To bylo vážně zlé, takového se nezná. Začne prsty nervózně poklepávat do vlastního kolene. Z toho urputného dilematu ho vytrhne až Kazovo přiblížení a výzva, jak to má se sny. Zvedne oči k těm jeho.
"To právě naopak. Ty bys mě vzal s sebou?" Zní udiveně. To už nebude sólo. Ne, není to kapela, ani zdaleka ne, jen taková jamovaná, ale... budou už prostě dva. Dokonce zcela opomene to jeho nadechnutí a blízkost. Pak se ale z ničeho nic zvedne, dlouhým krokem přejde ke koši a opatrně do něj sáhne, aby vytáhl ten papír.
"Ale budeme hrát tohle." Zamává s ním. Jako by snad byl v postavení klást si podmínky...
Kaz
Na jeho otázku o noci, už radši nereaguje, nechce mu prozradit víc, než mu řekl do teď. Bylo by to moc usvědčující cokoliv říkat!! Neměl to vůbec číst, totiž. Moc dobře vnímá rozpoložení odehrávající se ve tváři Aoiho, on sám na tom kdysi nebyl líp. Samozřejmě mu dal nabídku hlavně pro to, jaký v něm vidí talent ale taky moc dobře ví, že čí víc času s ním stráví, tím víc bude mít možností ho…sbalit? Ano, to chce! Opře se lokem a opěru křesla, podepře si dlaní hlavu, když z něj nespouští pohled. Moc dobře vidí, jak mu to v té jeho hlavince k sežrání šrotuje a pokud je Aoi zrozený k hraní, neodmítne. Pokud odmítne, nestálo by to za to, o tom je Kaz přesvědčený. Oplatí mu upřený pohled do očí a koutek mu vystřelí vzhůru, je to obyčejný milý a upřímný úsměv, takový u něj často vidět není.
"Jasně, že jo. Jinak bych ti to nenabízel, co řeknu, to splním." Přikývne ještě na potvrzení vlastních slov. Trochu sebou trhne, když se Aoi zničehonic zvedne a málem přepadne přes područku na zem. Naštěstí se v poslední chvíli stihne zachytit a už na něj kouká s otevřenou pusou, on mu klade podmínky?
"Cože?" Třeští na něj pohled s trochu plachým podtónem, když si dává dvě a dvě dohromady. Pár veršů přece není celá songa? Musel by ji první dopsat….neodkáže ji dopsat, aniž by Aoi nepoznal o kom je. Je to jak kdyby dal hlavu do oprátky a sám si měl podkopnut stoličku.
"Ehm to nejde." Hmátne po papíru a s ním drží i jeho ruku, když mu vzhlédne do tváře.
"Není to dopsaný a nemůžu to hrát s Tebou." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a konečně mu papír vytrhne z ruky, kdy ho znovu zmuchlá ale tentokrát ho vrazí do kapsy kalhot.
"Zítra zkouška v klubu v pět…budeme mít hodinu čas." Oznámí mu, když dojde k lince, nahází toho, co nejvíc do ledničky a pořád se pro sebe mračí.
"Už jsme měli být u vody."
Aoi
"Proč mi ho pořád bereš, když jsi ho před tím vyhazoval?" Zlobí se na něj, když mírně stáhne obočí. "Tak to můžeme dopsat spolu." Trvá si na svém, jenže Kaz mu řekne, že s ním to hrát nemůže. Proboha proč? A pak mu začne zcela nepatrně svítat. Nechce být tak moc domýšlivý, ale mohl by... blbost, vždyť se vůbec neznají, jak by on mohl být ten jediný, co všechno ví? Potřese hlavou. +Už ti z něj taky začíná přeskakovat.+ Kaz mu naordinuje čas zkoušení, on protáhne obličej a honem si v duchu prolétne svůj rozvrh. Bude mít co dělat, aby to stihl z přednášky, ale naštěstí nemá baseball. Bude mu muset vysvětlit, jak to má se všemi školními aktivitami.
"Oukej." Rozhodí pak rukama, když mu Kaz oznámí, že už měli být u vody. Má pravdu. Zajde do ložnice, chvíli v ní je, aby se oblékl a pak mu oznámí, že spolu musí taky k němu domů, aby absolvoval koupelnu s kartáčkem na zuby, převlékl se, vzal si neoprén a prkno a tak. Přesunou se taxíkem, aby tolik nemeškali a rodiče kupodivu ještě spí. Musí být jako myšky, aby je nevzbudili. Vezme Kaze do svého pokoje a nechá ho tam tiše stát, sedět nebo co chce, zatímco mu zmizí v koupelně na chodbě. V jeho pokoji je ta kytara, co měl v parku, taky hodně učení a knížek na psacím stole a především stěna, na kterou jde psát, popsaná jeho rozvrhem, termíny testů a seminárních prací a vypadá to docela děsivě. Naštěstí je po prázdninách a na všechno má ještě hodně času, než bude zkouškové. Když se vrátí, má na sobě černý neoprén s krátkým rukávem i nohavicemi a přes něj natažené kraťasy. Přejde ke skříni, aby vylovil tričko, fakt se do toho nechce rvát na pláži. Do batohu nahází všechno potřebné a pak si dojde na chodbu do skříně pro surf. Je to pořádné prkno.
"Tak jdeme." Mávne na něj tiše ve dveřích pokoje.
Awwh... spící Aoi... rozespalý Aoi... Snídající Aoi... Aoi v neoprenu! OMG chci vidět Aoie v neoprenu! (I když to už dřív uvidím toho spícího Aoie, když bude Kai zrovna fotit něco poblíž :'D )
Kaz je tajemný jak hrad v Karpatech, ale líbí se mi to :33 A líbí se mi, že ho tak Aoi bere, i když je samozřejmě zvědavý :33 A já mu fandím, aby se vše dozvěděl! A doufám, že Kaz bude mít dost odvahy mu to říct...
Byl fakt zlatý, jak jel pro meganákup, jen aby se něčím trefil Aoiovi do chuti :33 Hmm a Aoiovo podřeknutí... :33 A už se nemůžu dočkat surfování :33
Kaz je tajemný jak hrad v Karpatech, ale líbí se mi to :33 A líbí se mi, že ho tak Aoi bere, i když je samozřejmě zvědavý :33 A já mu fandím, aby se vše dozvěděl! A doufám, že Kaz bude mít dost odvahy mu to říct...
Byl fakt zlatý, jak jel pro meganákup, jen aby se něčím trefil Aoiovi do chuti :33 Hmm a Aoiovo podřeknutí... :33 A už se nemůžu dočkat surfování :33
[1]: Já taky a jeho možné fotky při surfování neexistují a to jsem se tolik snažila je najít! Člověk si je představí v takové té domácké pohodě, tepláčky, rozcuchané vlasy, kouřící hrnečky a celý jde do kolen. Myslím, že Aoi pomalu začíná přicházet na to, jak to v sobě Kaz má a jak s ním mluvit a to pro něj dobré není, zamotá se nám do toho, jak rybka na háček, kterou by Kaz tak rád ulovil.
Žádné komentáře:
Okomentovat