(festival)
Kai
Už jak viděl Uruhův úsměv, když mazal Miino číslo, bylo mu to jasné, ale když mu pak přišla smska s jediným smajlíkem, umanul si, že ji nesmaže, ani kdyby měl nový telefon, prostě si ji přepošle. Oba dva se culí, jako by právě viděli X Japan na autogramiádě a co chvíli se pošťuchují, strkají do sebe a oštípávají se, jen aby měli důvod na sebe sáhnout. Je šťastný. Momentálně mu vůbec nic nechybí a dokud nikdo nic neví a oni mohou trávit víkendy takhle, co jim chybí? U stánku s nudlemi obsadí jeden bufet stoleček, kde se jí na stojáka a oba koukají živýma očima kde co lítá, ale Uru nakonec spatří tu fotobuňku. Hned rošťácky přikývne a hází do sebe nudle rekordní rychlostí, jen aby tam už byli. O pár chvil později buňku obsadí, za nimi se zavřou dveře, aby je nikdo nerušil a můžou směle začít. Jako první prošacuje svoje kapsy, aby našel nějaké drobné, které se házejí do patřičné zdířky. Dají se tam navolit různé rámečky, doplňky, samolepky a filtry a jenom to jim zabere docela hodně času a dalšího hihňání, ale když dojde na to, že má blesk cvaknout poprvé, popadne nic netušícího Uruhu za tváře a přitáhne si ho celkem vášnivě na rty. Fotografie je zachycena přímo při polibku, tak jak si přál, a když se před nimi objeví na displeji s dotazem, jestli ji chtějí nebo se má smazat, teprve tehdy se začervená a pokrčí rameny.
"Promiň." Řekne mu, ale ve tvářích má dolíčky a v očích jiskry, když vztahuje svůj spodní ret dovnitř a snaží se nemyslet na to, že jsou spolu namačkaní v tom těsném prostoru a v tuto chvíli docela sami. Oba mají při svém mládí okamžité problémy v jistých partiích, takže by se pro své vlastní dobro měl držet zpátky, ale... sáhne po jeho tričku na břiše a znovu ho k sobě přitáhne.
Uruha
Zatím byl ještě pořád Uru přesvědčený, že tenhle den by nemohl být lepší. Každou minutu si dokonale užíval, i když by byl raději, kdyby…si je mohl užívat ještě trochu víc. To ale na veřejnosti prostě nešlo. Nicméně mu úsměv z tváře nemizel a ten nápad s fotobuňkou…Tak nějak doufal, že by si mohli udělat takové trochu soukromější fotky, i když se k tomu Kaiovi nepřizná. Pořád má trochu pocit, že by si o něm mohl myslet něco nepatřičného, pořád je z toho někde hluboko hodně nesvůj ale spokojený. Pomůže Kaiovy nahrabat dost drobných tím, že loví ve své vlastních kapsách, a když konečně dají dohromady patřiční obnos a zapadnou dovnitř a vyberou rámečky a podobné nesmysly, pootevře rty, aby mu svou myšlenku navrhl. Ani nestihne vydechnout, protože v tu chvíli má sladké Kaiovy rty přilepené na těch svých. Lepší chvilku by si ani nedokázal představit. Víčka mu bez váhání klesnou, dlaně se přesunou na jeho boky, které trochu sevře v návaznosti na už poznaný pocit vzrušení, který mu žene krev do spodních partií a jen trošičku mu nechává ve tváři. Koukne na obrazovku, kde vidí jejich…dokonalé foto.
"Líbí se mi..." Odpoví mu bez váhání a nechá se přitáhnout k dalšímu polibku, rukou šmátrajíc po tlačítku vytisknout a pak ještě jednou, aby měli oba dva stejnou. Nejradši by do automatu hodil všechny svoje peníze a udělal si těch fotek klidně i padesát, jenže teď momentálně zaměstnává jeho myšlenky Kai. Vůbec nepřemýšlí, kde jsou, jen si jeho dlaně odvážně najdou cestu pod Kaiovo triko a užívá si každý milimetr jeho kůže. Po chvíli se odtáhne, aby se mohl nadechnout opírajíc se čelem o to Kaiovo a široce se usměje, když si uvědomí, že má dlaně po jeho trikem těsně pod lopatkami.
"Ehm promiň." Broukne tentokrát on, když shlédne nejprve na svůj klín, pak na Kaiův a už mu to úplně zvláštní nepřijde jako poprvé.
"Měli jsme jít radši domů, led náhodou po kapsách nemáš co?" Zamumlá, aby ho nebylo slyšet ven a v očích se mu blýskne. Ne, že by úplně věděl, co by tam mohli dělat ale tady přece nemůžou vůbec nic ne?
Kai
Slyšitelně vydechne nosem, když se jejich rty potkají po druhé a on ucítí Uruhovy dlaně, jak si hledají cestu na jeho holou kůži a dozadu na lopatky. Zní to už o hodně odvážněji a taky vzrušeněji, než poprvé u něho v pokoji. Ten náraz energií je skoro hmatatelný. Líbí se mu. On si ji ještě ani neprohlédl, prostě to nestačil. Vážně moc ji chce vidět a vážně moc ho nechce pustit, takže je to trochu problematická situace. Je to tak osvobozující, když zahodili všechny počáteční zábrany a už se neobávají reakce toho druhého. Začíná být trochu udýchaný, když se opřou navzájem svými čely a podívá se mu do očí, ale pořád se stejně šťastně culí.
"Ty chceš jít radši domů?" Ujistí se, že správně slyšel. Jindy by byl hudební festival místo, ze kterého by ho táhli za nohu dlouho po zavírací době, ale představa, že mu Uru sám od sebe říká, že s ním chce být někde víc sám, aby se mohli takto dotýkat, to je něco, co nejde odmítnout. Usměje se ještě víc ze široka a znovu se trochu začervená.
"Chceš toho zkusit víc?" Zašeptá odvážně, zatímco pořád žmoulá mezi prsty obou dlaní to jeho tričko na jeho pevném břiše. On ví, proč má rád fotbal, dělá jim oběma dokonalé postavy. Uru je velmi štíhlý, ale břicho má jako skálu. A jeho to vzrušuje. Vlastně už mají oba zase ten stejný problém, ale je to prostě přirozená reakce jejich těl. Konečně se přiměje podívat se na tu fotku. Je krásná, povedla se jim. Sluší jim to tam oběma a k tomu by řekl, že je z ní cítit ten zápal, emoce.
"A co když tě o to tričko zase připravím? Jen na ten snímek?" Začne na něj dorážet a za látku na břiše ho tahat, jako by se ji snažil vyhrnout výš. Je to jen kočkovaná, ale rty má pořád jen pár milimetrů od těch jeho a začíná být čím dál rozjetější. Pokud je odtud někdo nevytáhne, asi se tu hned tak někdo nevyfotí.
Uruha
Kousne se do rtu, když si Kai očividně uvědomí, jak moc je z něj v háji. Ano, chce jít domů, kde by si nemusel přemýšlet nad tím, jestli se ho náhodou na očích nedotýká moc a …chtěl by možná být odvážnější. Má sice podvědomě pocit, že by ta odvaha trochu přešla ale aspoň to zkusit! Ani o kousíček neposune své dlaně, možná trochu do strany a zase zpátky, jak moc by se ho chtěl pořád dotýkat, po Kaiově otázce se trochu začervená ale pořád se stejně culí.
"Už od včerejška nemyslím na nic jiného." Prozradí mu nakonec odvážně. Když se ptá, tak to nejspíš bude mít podobně. Musí doufat, že to Kai má podobně ale podle toho, co se tu děje a jak žmoulá látku jeho trika nejspíš ano. Koukne se společně s ním na tu fotku a vzápětí překvapeně zpátky na něj. On a bez trika a tady?
"Ehm." Ne, není si sám sebou tak úplně jistý a teď se to právě projevilo, jenže….mohl by to toho využít? Třeba jen trošičku. V jeho nitru se probouzí zvláštní pocit chuti provokovat a pravděpodobně se to teď vůbec nehodí a on si nemůže pomoct. Nikdy podobný pocit neměl a úplně neví, co s ním, taky mu ale tlačí na jazyk věci, které by snad jindy neřekl.
"Tak dobře ale jen pod podmínkou, že to tvoje půjde taky." Klade si jasnou podmínku a mírně nadzvedne předloktí, aby vyhrnul látku Kaiova trika o kousek výš. Koukne mu krátce do tváře a hlavě do očí, kde vidí ty jiskřičky, které ho připravují o racionální uvažování a místo toho, aby se vařil ve stylu - to byl jen vtip- mu pohled padne na Kaiovu šíji. Líbí se mu ten viditelný kousek kůže, vzpomene si, jak chutnal ten na klíční kosti, kterou si včera dovolil políbit a už zase vůbec nepřemýšlí. Prostě se k tomu místo skloní a krátce se dotkne rty. Netuší, co ho to popadlo ale …už se stalo, snad se to Kaiovy bude líbit? Mohlo by, včera se mu to taky líbilo.+Uru venku je skoro celá Yokohama, nevadí? Ani ne+
"Hele pohněte trochu, nejste tu jediní!" Ozve se zvenku společně se zaboucháním na stěnu buňky.
Kai
Trochu překvapeně zamrká, protože Uruha na první dojem vypadá jako někdo velmi stydlivý a zdrženlivý, ale ve skutečnosti se mu honí hlavou takové věci a to je... ano i toto je vzrušující. Je rád, že mu to řekl a Kai se tak ubezpečil, že to mají stejně. Je pro něj důležité vědět, že nějak nepřešlapuje a nepřekračuje jeho hranice. Nechtěl by nic mezi nimi pokazit. Překvapení si mezi sebou prohodí, když z něj chce Kai svlékat tričko a Uruha si očividně není úplně jistý, ale pak souhlasí a chce, aby na tom byli oba stejně. Trochu se začervená, ale přikývne.
"No tak dobře." Pokouší se z něj tu látku navíc rychle sundat. Sice ho viděl už spoustukrát na tréninku a někdy dokonce i ve sprše, ale to ještě vůbec nevěděl, na co se má dívat! Nakonec se mu to přece jenom podaří, ale neupustí ji, nechce mu to tričko zašpinit, když si ho pak bude zase oblékat. Jen svěsí paži podél těla a v příští vteřince, už je Uruha až těsně u něho a dotkne se ho horoucími rty na krku. Rovnou ho tím odešle do kolen, jeho paže se ho honem chytí kolem zad a zavře oči. Doslova se teď tiskne na jeho polonahé tělo a nastavuje mu svůj krk, aniž by si to nějak výrazně uvědomoval, až do okamžiku, když někdo rázně zabouchá na stěnu kabinky a ozve se netrpělivý hlas. Trhne sebou tak silně, že se diví, že kabinka nespadla, ale vzápětí se rozesměje na celé kolo.
"Ještě tu bez trička!" Vyhrkne a prostě si to triko přetáhne přes hlavu. Honem tam něco namačká a pak se snaží ovládnout smích a nějak se s ním namačkat do nějaké normální pozice, ale... vybere si tu, kdy proti sobě zůstanou stát, objímají se a dotýkají nosy se rty jen maličký kousek od sebe. Vzhledem k tomu, že fotokoutek bere zásadně jen hlavu a možná kus trupu, mohli by na té fotce být klidně nazí a nikdo by nic nepoznal. Je to hodně dráždivá a při tom taková zamilovaná fotka. Tohle bude muset sakra dobře schovat. vytisknou si i tu, honem na sebe hodí oblečení, ujistí se, že po sobě všechno smazali a s hlasitým smíchem vypadnou ven. Musí se skoro prodrat frontou dost daleko a oba dva mají ve svých batozích uložené společné chvilky. Bude si muset přivázat ruce k tělu, protože ho několikrát málem uchopil za jeho dlaň a to prostě nesmí! "Takže... kytary, náramky a jedeme k nám!" Zavelí a se smíchem se skoro rozeběhnou ke kytarám.
Uruha
Podrží ho víc proti sobě, když podvědomě ucítí vláčnost Kaiova těla. Tohle si musí pořádně uložit do hlavy, protože to chce zkusit ještě minimálně jednou ale nejlíp u něj doma ne tady. Tyhle myšlenky začínají být celkem nebezpečné a on si není jistý, kam až jsou schopny zajít, jenže taky ví, že si nedokáže poručit. Objevuje úplně nový svět a s nikým by ho neobjevoval raději, než s Kaiem. Jen párkrát se pohne rty na hebké kůži s mírně přivřenými víčka, jako znamení spokojenosti nad tím, co dělá, než se odtrhne a upře trochu vyplašený pohled na zeď kabinky, kde se ozýva zabouchání. Rozesměje se s Kaiem a pomůže mu s trikem přes hlavu, aby si mohli udělat fotku ala romantika pod Eiffelovkou. Konečně se vyštrachají z kabinky za doprovodu naštvaných pohledů. Byli tam víc jak dvacet minut! Raději se se smíchem odporoučí k těm kytarám, kde je Uru ve svém živlu. Každou z nich pečlivě zkoumá, přejíždí po nich bříšky prstů a otravuje Kaie svým dokonale načteným výkladem o každé z nich. Musí mu z toho jít hlava kolem. Se smutným pohledem se za stánkem otáčí ještě po dvě stě metrech, když už míří pryč a snaží se přes dav zahlédnout ještě kousek stánku,už to moc nejde. Ještě se staví u náramků, kde si nakonec přece jen jeden vybere. Pak už má ale jeho plnou pozornost Kai, kterému se dokonce omluví, za to jak se chová. Míří k němu domů a on začíná být zase trochu nervózní, už není tak odvážný jako v kabince ale zároveň se těší. Kai nebydlí tak daleko, takže se dopraví po svých a cesta probíhá za hlasitého smíchu a dobírání jeden druhého, některé poznámky jdou šeptem, nikdo jiný by ji rozhodně slyšet neměl. Snaží se opravdu tvářit nějak normálně, když dorazí až ke Kaiovi domů a slušně pozdraví jako babičku, která očividně pracuje na zahrádce a oznamuje jim, co se dělo a nedělo. Samozřejmě nezapomene otázku, jestli se dobře naobědvali. Ještě chvíli s ní zůstanou venku, kde si povídají, pak jí pomůžou s večeří a společně se u jednoho stolu nají. Pořád po Kaiovi nenápadně kouká a opravdu se snaží neculit. Venku už se stmívá, když konečně zapadnou ke Kaiovi do pokoje, kde si Uru odloží batoh a najednou ho humor trochu přejde.
"Takže." Zamumlá s trochu rozpačitým úsměvem, když raději přejde k rádiu a pustí CDčko, které tam zrovna má + No tak Uru, nebuď jak malej!+ Napomene se v duchu ohlédne se na dveře do pokoje a pak stočí pohled zpátky do místnosti a překoná vzdálenosti mezi nimi.
"Nevím, jak se na Tebe dokážu koukat ve škole a pitomě se neculit." Oznámí mu s vydechnutím a pomalu ho pohladí po tváři.
Kai
Uruha byl tak roztomilý, když brebentil u těch kytar a docela zapomněl na to, jak spěchali ke Kaiovi domů. Byli tam pěkně dlouho, ale aspoň doma nebudou moc podezřelí, že se vrátili už v tuto hodinu. Nerozumněl ani polovině toho, co mu o nich vykládá, ale trpělivě přikyvoval a vlastně si z obsahu jeho slov nepamatuje nic. Jediné, co viděl, byly jeho nadšené oči, když si na ně mohl sáhnout a to stačilo. V tomhle si daleko víc rozuměl s Reitou, i když ten byl víc na basu, potřeboval do věcí prostě pořádně mlátit, jak si ho oba s radostí dobírali. Uruha byl jemnocitnější, úplně ho viděl v záklonu při nějakém pěkném sólu. Ne, že by si Kai nebouchl, ale nedokázal u toho vyvinout agresi, jen další úsměv od ucha k uchu. Když se mu pak Uruha po cestě omluví, musí ho několikrát ubezpečovat, že opravdu není důvod. A stejně se mu to gesto tak moc líbilo, bylo tak ohleduplné. I on je nervózní, když se blíží k domu. Přemítá v hlavě, jak moc má uklizeno, jestli se někde neválí svlečené ponožky a co vlastně budou dělat, až bude kolem ticho a tma a oni získají soukromí. Budou na sebe zírat skrz tmu metr od sebe a rudnout, je mu to úplně jasné. A stejně ho v žaludku potěšeně brní jenom z té představy. Jakmile Kai spatří svou milovanou babičkou, jeho pusa není k zastavení. Mají to trochu v rodině, takže se venku dlouho zdrží a Kai mele pantem o tom, co na festivalu viděli a ukáže jí i dárek od Uruhy. Uru se zase pochlubí svým náramkem a večeře probíhá jako jindy. Rodina má Uruhu i Reitu moc ráda a je to skoro jako by měli tři syny a ne jednoho. Nakonec se dostanou až do Kaiova pokoje, i když je ženské přemlouvají na televizní show a Uru se rovnou hrne k rádiu. Radši? To aby je hned nebylo slyšet? Kai vyprskne smíchy a opře se na okamžik zády o dveře, jak ho sleduje. +Je na rozpacích.+ Uvědomí si a kochá se tím pohledem. Chvíli si myslí, že má navrch, ale nemá, protože Uruha se najednou otočí a celý sebevědomý se vydá k němu, za to Kaiovi z toho spadne srdce až někam ke kotníkům. Ještě, že se pořád opírá o ty dveře s rukama za zády. Zrudne a hledí mu přímo do očí, ale prostě se nevydrží nesmát.
"Budeme se pitomě culit oba, ale moje výhoda je, že to dělám pořád." Odpoví mu a přistihne se, jak strašně nedočkavý je. Jen je teď zrovna trochu pan stydlivý. Uru je trošku vyšší, takže hledí o příčku výš, ale nakonec ho pohotově obejme pažemi kolem krku a přitiskne se k němu jako v té kabince.
"Jakou výmluvu si vezmeme s sebou nahoru do postele?" Zeptá se a vzápětí si uvědomí, jak to znělo. Jako kdyby ho zval rovnou na věc. Kruci. Rudější nikdy v životě nebyl.
Uruha
Nepatrně se pousměje, trochu nesměle, když mu Kai řekne, jak to bude nejspíš vypadat. Chvíli na něj jen tak kouká a pak se uchechtne.
" No tak to já budu vypadat, že si an něčem frčím. Rei se mi bude hrozně smát." Zkonstatuje pobaveně. Možná se bude tvářit mnohem líp, než kdykoliv jindy a ostatní třeb tu změnu ocení. Jen vůbec netuší, jak svoje chování bude vysvětlovat Reiovi, protože silně pochybuje, že zrovna jemu to unikne. Vždyť jsou s ním ve škole pořád…toho si musí všimnout..sakra! Bude příšerné peklo se to snažit maskovat, on to rozhodně nezvládne. Zrovna se chce svěřit se svými obavami Kaiovi, pořád mu upřeně shlíží do tváře a jak to tak vypadá, jeho hlava si už pomalu bere dovolenou. Dlouze vydechne, při doteku jeho paží a už se zase culí. Všechny obavy jsou rázem ty tam a on sám ovine paž kolem Kaiova štíhlého pasu a trochu nedočkavě jej k sobě tiskne. Krátce se uchechtne na jeho slova, zatváří se nevinně, jiskry v očích ale přehlédnout nejde.
"Potřebujeme výmluvu?" Zeptá se ho bez váhání a slova z něj padají skoro samy. Ne, pořád je z něj nervózní a zároveň má opět potřebuju ho provokovat a zjistit, kde přesně jsou ty pomyslné hranice. Vůbec si to nepřebral jako pozvánku k jisté věci, i když v slabém světle z ulice vidí jeho rudé tváře. Pomalu se k té pravé skloní a věnuje mu pusu zčervenalou kůži, než se pomalu rty přesune na ty jeho. Ruce mezitím samovolně doputují k lemu Kaiova trika a pevně ho sevřou. Po prvním polibku mu to triko prostě přetáhne přes hlavu. Musí se trochu přemlouvat, aby to udělal ale taky nic jiného nechce. Nechá ho padnout k zemi a znovu se natiskne na Kaie a už se neubrání dlouhému, hlasitějšímu vydechnutí.
"Šel bych si lehnout." Zamumlá tiše a kousne se do rtu, hned jak to z něj vypadne. To už je na to vážně tak špatně? A co tam hodlá dělat? +Proč už tam nejsme? URU!+ Tyhle myšlenky ho za chvíli určitě zabijí, na tohle nemůže vůbec myslet, jinak bude mít zase citelný problém….Pozdě už ho má.
"Kaii, co mi to děláš?" Obviní ho ještě a musí se upřímně rozesmát, tohle je teda situace!
Kai
"No já jsem myslel, kdyby přišla máma nebo tak. Kdyby se ptala, co tam děláme, tak brzo, víš...?"Culí se, ale ono je to vlastně jedno. Nahoře je asi miliarda časopisů o fotbale nebo můžou tvrdit, že se dívají na něco v telefonu. Uruha to asi myslel trochu jinak, takže radši zmlkne a nechá si dát pusu na tvář. Jemně se kousne do rtu, ale vzápětí na to se políbí a on zvedne poslušně ruce nad hlavu, aby mu Uruha mohl tričko svléknout. Nechá ho padnout na zem a nenapadne ho ani kopnout do něj špičkou nohy, kdyby vážně někdo přišel. On není zase tak nepořádný, ale kterou mámu by zarazilo triko, válející se na podlaze v pokoji teenagera? Jakmile Uruha řekne, že by si šel lehnout, radostí skoro poposkočí a poslepu najde vypínač světla. V pokoji se rozhostí naprostá tma, ale na krok vidět je. Už ho chtěl vzít za ruku, aby spolu vykročili k palandě, ale Uru řekne zase něco a on je z něj... na to neexistuje jiné slovo, než hotový. Konečky prstů se jemně dotýká jeho břicha a hrudníku, každé polknutí mu vázne v hrdle a on si říká, jak se mu líbí, když je plachý a jak se mu líbí, když je naopak odvážný. Oh bože...! Vezme ho za ruku a odvede ho ke schůdkům nahoru. Nechá ho, aby si tam vylezl první, ale je mu hned v patách a samozřejmě se prostě MUSÍ pořádně podívat na ten jeho zadek, když ho má přímo před očima. Potlačí nutkání plácnout ho po něm a jakmile jsou v peřinách, jednu z nich nahrne k okraji palandy, aby tam prostě nebylo vidět. Kdyby náhodou! Po kolenou se k němu posune, musí se tady oba docela krčit, když chtějí sedět, ale s tichým smíchem ho popadne za triko a vysvlékne mu ho taky.Uruha
Jen pohledem doprovodí triko padající na zem a na tváři …no prostě už se zase culí. Nemůže si pomoct, každá tahle chvíle ho nutí tvářit se jak malé dítě pod vánočním stromečkem. Sleduje, jak Kai odskočí k vypínači a společně se zhasnutím jakoby ho opustila veškerá odvaha k dalším činům. Najednou je to, že si půjdou lehnout tak moc reálné a on vůbec netuší, co s tím. Jeho nohy ale reagují úplně jinak a donesou ho až ke schodům nahoru, po kterém vyleze a snaží se nemyslet na to, že za ním stojí Kai a on mu ukazuje pohybující se zadek. +Kouká se?+ Zeptá se sám sebe, když se na palandě posune na vzdálený konec a tak nějak se tam skrčí do sedu. Pozoruje Kaie, kousajíc si spodní ret, jak posouvá peřinu a zasměje se krátce. Ani neví, proč mu to připomíná, když si jako dítě stavěl bunkry ze všeho možného, teď taky takový Kai staví ale úplně kvůli jiným věcem.
" Promiň." Broukne omluvu za svůj smích a teď už s mírně pootevřenými rty sleduje, jak pomalu přichází o triko. Srdce už si jede svůj vlastní rytmus, kterému by teď už nestačila snad ani Kai na bicí a dech se ho snaží velmi úspěšně následovat. Trochu se omlátí se smíchem o strop, když se snaží střepat triko se zápěstí a odloží ho stranou, když novu zvedne pohled ś věčně smějícím se očím. Promne si rty o sebe s dalším jemným pousmáním, než vezme Kaie za zápěstí, pohladíc jej palcem po kůži a popotáhne ho, aby si společně lehli vedle sebe na postel. Prsty se začnou velmi pomalu posouvat po paži směrem nahoru, jsou pozorovány Uruhovým pohledem, než se váhavě skloní k jeho hrudi a skenujíc každou reakci jej zlehka políbí na hebkou kůži, spíš se jí jen dotkne a odvážně je poposune asi o centimetr doprava a pak zase zpátky.
ÁÁÁ UTNOUT TO V TAKOVOU CHVÍLI! No já vím, proč si počkat na víc částí! :D
Líbí se mi, jak Uru uvnitř kuje plány, ale obává se, aby si Kai kdoví co nemyslel... ale Kai bez přemýšlení ještě víc "šlápne na plyn" :D A pak je stydlivý zase Kai... a já jsem z nich hotová taky :D :33
A už fakt nevím, co k tomu v rychlosti říct jiného, než že doufám, že je nikdo nenačape nebo nevyruší, a už honem utíkám na ten další díl :D
Líbí se mi, jak Uru uvnitř kuje plány, ale obává se, aby si Kai kdoví co nemyslel... ale Kai bez přemýšlení ještě víc "šlápne na plyn" :D A pak je stydlivý zase Kai... a já jsem z nich hotová taky :D :33
A už fakt nevím, co k tomu v rychlosti říct jiného, než že doufám, že je nikdo nenačape nebo nevyruší, a už honem utíkám na ten další díl :D
[1]: To jsi vystihla naprosto dokonale XD Oni jsou prostě šťastní a zamilovaní a celí ještě takoví klukovští, ale při tom už začínají mít našlápnuto na dospělost a svoje sny. Ty holky dobře zazdily, teď mají sebe a nic jiného nevidí a ještě že má Rei svou náhradu za ně, protože jinak by chudák skončil odkopnutý docela XD
Jsem strašně moc ráda, že to takhle působí, a že z toho máš pocity jako my <3
Jsem strašně moc ráda, že to takhle působí, a že z toho máš pocity jako my <3
Žádné komentáře:
Okomentovat