(pokoj Uruhy, festival)
Uruha
"Dobré ráno Kai-chan." Broukne do ticha pokoje trochu rozpačitě. Kolem panuje ještě přítmí a on si úplně není jistý, co to včera bylo a jak se s tím poprat. Z druhé strany cítí se sice zmateně ale i přes to naprosto skvěle. Ale co když si to Kai s probuzením třeba rozmyslí a raději půjde domů? Mohl by se s ním třeba přestat bavit? Jestli se z těch pocitů do pěti vteřin nezblázní, může se minimálně poplácat po rameni.
Kai
Spal jako když ho do vody hodí, ale to on spal většinou. Jemu se pravděpodobně nezdálo vůbec nic nebo o tom alespoň neví, ale za celou noc se nepohnul ani o kousíček a měl hlavu opřenou o jeho hrudník, nebo někde v ohybu jeho krku. Vedle něho by se dalo dříví štípat a s ním by to ani nepohnulo, takže když se budík rozezní, nějakou dobu se nehne a prostě spí, dokud u svého ucha neuslyší Uruhův hlas. Přiměje se trochu procitnout, ale na pomezí snu mu na tom ránu nepřijde nic divného, spal tu přece už tolikrát. Teprve pak si hlava začne rozvzpomínat na to, co se tu večer dělo, jak si dovolil svléknout z něj tričko a jak se spolu líbali a pak si tajně vlezli do jeho postele. Byl čas, aby z ní alespoň jeden z nich vylezl a prostě spali dál nebo vstávali. Dlouze se nadechne a koutky se mu začnou zvedat.
"Ahoj." Zamumlá a jediné, co dokáže je přetočit se na druhý bok zády k němu, omotat si jednu jeho paži kolem svého těla a s jeho dlaní ve své, přitisknutou na hrudník zase začne usínat. Pud sebezáchovy v tuto chvíli klesl pod bod mrazu. Je takhle prostě spokojený, vstávat se mu nechce, do zad ho hřeje Uruhovo tělo, jeho postel je příjemná a měkká a vůbec. Je přece sobota ráno! To, že by mohl řešit, že se mezi nimi během spánku mohlo něco změnit? Tak na to je hodně velký optimista.
Uruha
Oči se mu rozzáří, když uvidí zvedající se koutky Kaiových rtů. Tak nějak přestane mít myšlenky na to, co se bude dít později a užívá si každou vteřinu. Je vážně …okouzlující, jak to, že si toho nikdy nevšiml? Asi byl vážně slepý nebo jak si to jinak vysvětlit. Líbí se mu kluk? Líbí se mu Kai! Tak to je. Do včerejška se mu líbily holky a teď se mu líbí on a očividně s tím nic nenadělá. Chce s tím něco dělat? +Co by jsi s ním chtěl dělat? Uru!!!+ Napomene se v duchu a párkrát zamrká nad tokem svých myšlenek, když už se Kai otáčí zády a přehazuje si ruku přes tělo a …usíná. Nakrčí mírně obočí ale spíš nad tím faktem, že ho bude muset vzbudit anebo nemusí? Stačí přece, když bude vzhůru jen on. Nepatrně se pousměje, věnuje mu krátký polibek do vlasů a nechá ho zatím spát. Neotáčí se do něj, jen vedle něj prostě leží a ztrácí se ve vlastní hlavě. Pohledem vždycky na chvíli těkne k budíku, a když se přiblíží doba, kdy máma začíná chystat snídani nakloní se k jeho uchu.
"Kaii, budeme muset vstávat, za chvíli přijde máma." Broukne hodně tiše a i jemu musí být jasné, že tohle ho vzbudit nemůže. Nakonec se dlouze nadechne a oparně stáhne svou ruku k sobě a vyleze z postele. Snad ho nevzbudí. Natáhne si domácí kalhoty a zmizí do kuchyně. Stojí ho to hodně přemlouvání, aby mu máma nachystala snídani pro oba na tác a mohl to vzít nahoru. Vejde tiše do pokoje s tácem a termoskou s čajem, dobrý a příjemně vonícím čajem. Na snídani mají lívance s ovocem. Položí tác na stůl a posadí se vedle něj na postel. Ještě pár minut na něj kouká a pak si dovolí mu položit ruku na tvář a pohladí jej.
"Kaii, já tě nechci budit ale máme tu snídani." Prohodí a jeho prsty se nemůžou tak nějak odlepit od jemných rysů, jen se přesnou do vlasů.
Kai
Trvá to jen maličkou chvilku, než doopravdy znovu usne a jen sebou trošku zavrtí, když se mu Uruha vymaní, aby vylezl z postele. Podvědomě to vnímá, ale říká si, že jde asi na záchod nebo tak něco a spí dál. Asi se bude hodně divit, až se úplně probudí, že nebyl opatrnější, ale teď si připadá jako v bavlnce a v bezpečí. Nehne s ním ani věta Přijde máma. Jasně mami, ty špinavý věci mám támhle, díky... a spí dál. Lehký dotek na tváři a jeho hlas ho znovu začnou vracet do země bdících a tentokrát už se opravdu převalí na záda, vymotá dlaně z pod peřiny a rozpřáhne je do dlouhého uááááá, jak si zívne a protáhne se. O vteřinu později už se culí jako sluníčko a svět by nemohl být krásnější. Pořádně otevře oči, přeostří na jeho tvář a zvedne dlaň, aby ho potahal za konečky vlasů.
"Tobě to sluší, jak jsi rozcuchaný." Řekne mu vesele a zavrtí u toho palci u nohou, které vykukují z pod peřiny. Do nosu ho praští vůně čaje a lívanců a hlasitě mu zakručí v břiše. Jestli je někdo z nich typický chlap, tak rozhodně on. Uru vypadá elegantně, i když právě vylezl z postele, kde se celou noc s někým mačkal. Konečně se vytáhne do sedu, složí dlaně v klíně a rozhlédne se.
"Tyo je sobota a my lezeme v šest z postele. Co budeme dneska dělat?" Zeptá se, evidentně v dokonalé náladě a vyštrachá se z postele. Přecapká k těm lívancům, jeden vezme do ruky, trochu ho sroluje, otevře pusu jako lev a rovnou ho tam celý vecpe. Jen tak, žádný příbor, žádné krájení a kultivované stolování.
"Řekl jsem doma, že přijdu na oběd, ale...." Huhlá s plnou pusou a sotva je mu rozumět, ale jasně tím naznačuje, že doma už trochu počítají s tím, že přijde dýl nebo přijdou oba nebo tak něco. No a co, už dlouho spolu nebyli celý víkend. Je dokonale bezstarostný, evidentně se dobře vyspal a nic mu neschází. Poslepu sahá pro další lívanec, který hodlá zkonzumovat podobným stylem jako ten první, zatímco oči upírá do těch jeho.
Uruha
Kai se začíná pomalu probouzet a on z něj nemůže spustit oči. Je skoro jak plyšový méďa, jen si k němu lehnout a…tulit se. Ano, to by bylo to nejlepší, co by v první chvíli chtěl udělat. Trochu to vypadá, že ho chce sníst, když si řádně zívne a rozpřáhne ruce ale Uruhův úsměv se ještě víc rozšíří. Žádné divné pohledy, očividně žádné pochybnosti o tom, co se dělo a dít by se nejspíš nemělo. To v něm rozpoutává další příjemné pocity a najednou je plný energie.
"Ehm díky, ty jsi zase jak sluníčko." Vrátí mu trochu neobratně váhavě jeho kompliment, když si trochu poposedne, aby mohl vstát a dát se do snídaně. On sám si první nalije čaj do hrnku na tácu a dlouze se napije, aby mu žaludek přestal protestovat a mohl taky začít pomalu jíst. Nespouští zatím vůbec pohled z Kaie, který se doslova cpe a on je jen rád, že mu chutná. Hodlá si uzmout taky jeden lívanec, natahuje ruku k tácu, když si všimne Kiaových rtů. Úplně přestane přemýšlet a natáhne k nim ruku, palcem stírajíc miniaturní kousek ovoce z horního rtu a vloží si ho mezi ty své s naprosto nevinným výrazem.
"Je to dobrý." Zkonstatuje s tichým uchechtnutím a celá ta nervozita, co ho přepadala v noci a nad ránem zmizela po prvním Kaiově úsměvu.
"Noo..mohli bychom jít na ten festival a pak se tam i najíst, jestli tě doma nebudou postrádat."Navrhne bez většího přemýšlení, co ho první napadne a konečně si kousne do lívance i on.
"Jsem celkem zvědavý, co tam všechno bude..."+Kde budeš spát dneska Kai?+ Vyvstane mu na mysl mnohem důležitější otázka a horečně přemýšlí, jak by se máma tvářila, kdyby tu byl i dneska v noci. Přišlo by jí to divné nebo vůbec? Chtěl by tu Kai spát ještě dneska ? Tohle všechno se mu prohání hlavou a ani si neuvědomuje, že se zasekl z rukou s lívancem na půl cesty do pusy a kouká upřeně do Kaiovy tváře.
Kai
Nakonec se mu přece jen podaří nacpat si do pusy i druhý kousek. Ještě že jich je tady hodně, protože Uruhově mamce je asi jasné, že je lepší oba mladé kluky spíš šatit, než živit. Jeho rozhodně, jeho apetit je bezedný. Asi by se mohl taky napít, aby nesnědl všechno dřív, než se Uruhova vůbec rozhodně jíst, ale v ten okamžik se stane něco nepředvídatelného. Uruhovy prsty se jemně dotknou jeho rtu, on ustrne v pohybu, zapomene žvýkat a polykat a prostě jen skloní oči k tomu jeho prstíku, který si Uruhova vzápětí strká mezi rty. Sousto mu těžce sklouzne do krku a jeho tělo si bolestně uvědomí, jak neskutečně sexy to bylo a kde všude by ovoce a šlehačka mohly být... je kluk a je mladý, a jak se říká, po ránu to jde nejlíp. A jsou zase tam, kde byli, protože teď je to on, kdo začíná mít problém s prostorem v kalhotách a navíc jsou tak volné, že odhalují víc, než by chtěl. Uru si toho asi zatím nevšiml, protože pokračuje o víkendovém festivalu a on přikývne a otočí se čelem ke stolu, aby to alespoň nějak zachránil. Naleje si čaj a zacpe si s ním pusu, zatímco se to jeho gesto snaží nějak rozdýchat.
"Zavolám mámě. Pustí mě, už s tím trochu počítá. Nechceš spát dneska u nás?" Předběhne jeho myšlenky a v očích mu zasvítí, ale vzhledem k tomu, co se děje teď ráno... +Na palandu není vidět ani když někdo přijde...+ Rozhodně ne na první dobrou, je až u stropu a navíc je pro jeden a půl člověka, aby se dolů vešly bicí. Měli by tam víc pohodlí, i když se na ní nesmí sedět, aby se jeden nebouchl do hlavy o strop. Hmmm.... ne, ani trochu se nečervená nad tím, nad čím právě přemýšlí, spíš naopak. Naprosto strategicky promýšlí danou situaci. Spal tam s ním kolikrát, jak na letišti, přece jeden nebude na podlaze a druhý u stropu, takže jeho pokoj se jednoznačně jeví jako praktičtější. Během svého zamyšlení asi dělá různé obličeje a pohrává si se rty, ale pak odloží hrnek a hrne se k telefonu. Jeho máma asi ještě spí, ale napíše jí, kam jde a ať mu pak zavolá. Teď, dokud má odvahu!
Uruha
Ne, opravdu si ničeho nevšiml, ani ho nenapadlo, že by to gesto mohlo mít takový účinek, aby z něj měl Kai takový problém jako on včera. Prostě si nacpe do pusy i druhý lívanec a v klidu ho dožvýká, když si uvědomí, co Kai právě řekl. Párkrát překvapeně zamrká, jestli se mu to náhodou nezdá. Jak to tak vypadá, tak ne. Oči se mu rozsvítí, protože on moc dobře ví, jak vypadá Kaiův pokoj a kde budou spát. Jako kdyby před chvílí nemyslel na to, jestli u něj Kai bude chtít spát místo toho ho pozval on.
"Jasně, to je super nápad!" Prohodí veselým hlasem, aniž by si uvědomil, že teď by to mohlo možná vyznít trochu jinak a zrovna se chystá vykročit ke skříni, aby si rozmyslel, co si vezme sebou, když se střetne s Kaiem, který se zrovna hrnul k telefonu. Trochu se zakymácí, obejme ho pažemi kolem pasu, aby se udržel na nohách on, a aby Kai nespadl a koukne mu to tváře. Možná by ho měl pustit ale vůbec se mu nechce, když mu dojde, že ho dole trochu něco tlačí.
"Ehm." Začne pomalu, když mu tváře trochu zrudnou ale pořád se nemá k tomu, aby ho pouštěl.
"Promiň, nechtěl jsem Tě srazit ale vlastně …tě asi zase srazím znovu a rád." Zamumlá tichým hlasem, aniž by si uvědomil, co že to z něj za slova vůbec lez a oči mu krátce sklouznou na Kaiovy rty. +Mohl bych ? Nebo bych měl počkat až on..+ Zase nad vším hrozně moc přemýšlí a teď by asi vůbec neměl. Mohl by taky konečně udělat to, co chce a co chtěl, když viděl ten kousek na jeho rtu. Ještě chvíli váhá, dýchá trochu rychleji, než se nakonec přece jen skloní a dá mu krátkou pusu, takový opatrný a trochu nejistý dotek, jakoby se večer nelíbali a nedošlo na sundávání triček. Ale teď je přece ráno a on zase vůbec netuší, co by měl a neměl dělat.
Kai
Jakmile mu to Uruha schválí, hned esemesku naťuká a odešle, ale jak má nos zabořený do telefonu, vůbec si nevšimne, že mu leze do cesty, srazí se s ním a chvíli se tam snaží pochytat jeden druhého, než se rozesměje a zůstane stát s ním v obětí. Drží ho za předloktí, pak telefon vsune do kapsy kalhot a zvedne k němu oči a jen Uruhova reakce může za to, že si vzpomene na svůj přetrvávající problém. Je tak moc bezprostřední, že na něj už dočista....no ale hm... teď jaksi... Jeho reakce je stejně ohleduplná, jako se k němu snažil být včera on a on se pousměje.
"Já bych se asi srazit nechal, ale tvoje máma víš... to jsme asi nemuseli ani vstávat." Zašeptá zpět a polije ho horko, když si uvědomí, jak odvážný je a kam až zachází. Jenže si nemůže pomoct a dolíčky ve tvářích má neustále. Zavře oči a srdce mu nadšeně poskočí, když se jejich rty konečně setkají. Nedali si ani pusu na dobré ráno, ale připadal by si, jako když spolu chodí. Mohli by? Tajně? Dělat takové ty věci, co vidí občas u rodičů (bleh)? Ale s ním je to úplně jiné. Začervená se a pusu mu po chvilce vrátí. Stejně opatrnou a docela krátkou. Nakonec se pro jistotu vystřídají v koupelně, dojdou se přivítat dolů s jeho mamkou, oznámí jí svůj plán a když dostanou posvěcení, sbalí si Uruha i své věci a společně vyjdou i s batohy na zádech směr festival. Nejradši by mu dal ruku, jenže to nejde. A stejně si s ním vyměňuje dokonalé spokojené pohledy a úsměvy a celou cestu rozebírají, co tam uvidí a co by si rádi koupili, kdyby bývali mohli. Na místě se to doslova hemží lidmi, prodejci, stánky, CDčky a hudebními nástroji, někdo vystupuje na pódiu a denní program je opravdu nabitý včetně večerní show. Tak dlouho tu být nemůžou, ale on by si stejně představoval trošičku jinou... tu večerní show.
"Jé podívej!" Ukáže směrem ke stánku s Obřím nápisem Luna Sea a všemi věcmi, které kapela prodává jako merch. To je něco pro ně dva, tuhle mánii mají společnou. V tu ránu jsou až u pultíku, Kai proskenuje očima CDčka, jestli má všechny a když zjistí, že ano, padnou mu oči na trička. Nejvíc se mu ale líbí šátek, který by si mohl dát kolem hlavy, aby mu vlasy nepadaly do očí, až bude hrát.
Uruha
Ta pusa…začíná mít pocit, že by mu ji dal pokaždé, když se na něj koukne, ale to prostě nejde. +Škoda+Začíná se v tom trochu ztrácet a vadí mu čím dál víc, že se nemůže chovat, tak jak by chtěl Hrozně rád by s i s ním užíval takové ty běžné věci, jako voděné za ruku a podobné drobnosti, které ještě před pár týdny považoval za blbosti. Tak moc se mu na všechno najednou změnil pohled. K jeho úlevě nemá máma nic proti tomu, aby dneska zůstal u Kaie a má opravdu problém neculit se víc , jak jindy. Už tak se máma dívá podezřívavě a nejspíš přemýšlí, co za lumpárny budou vymýšlet.+Některé věci by Tě určitě nenapadly.+Okomentuje jí to ve své hlavě a musí se opravdu přemáhat, aby při svých myšlenkách nezrudnul. Ve spěchu si pobalí věci, oblékne se do obyčejného tmavě modrého trika a béžových kraťas končících těsně nad koleny a vydají se na festival. Je toho k vidění spousta, on se samozřejmě zasekne u kytar a obdivuje každý milimetr dokonalého propracování a pak přijdou na řadu trsátka, několik si jich samozřejmě koupí a k tomu ještě struny na kytaru. Celou si nemůže dovolit, musí ještě hodně šetřit, tak aspoň nějakou radost si udělá. U stánku jejich oblíbené kapely se rozplývá snad nad vším. Jenže mu v jednu chvíli padne pohled na Kaie, který si zrovna prohlíží šátek. Rád by mu udělal radost a tak se pro ten, co se mu líbí nejvíc natáhne zaplatí ho a začne mu ho zavazovat na hlavě. Snaží se u toho tváři nezaujatě ale očích má nadšené jiskry a mne si rty o sebe, jak se snaží zůstat naprosto v pohodě, jenže ono to nejde. Za první mu to hrozně sluší a za druhé…tady prostě nic nemůže. Je tu kolem hromada lidí a ani žádný roh, kde by..-
"Nemůžu se na tebe už ani koukat." Obviní ho měkce a hlavně tiše, jakoby za to mohl a opravdu se snaží tváři skoro až naštvaně ale koutky mu cukají a Kaiovy musí být úplně jasné, jak to myslí. Vůbec netuší, co bude dělat až budou ve škole a co teprve po škole. Vždycky byly venku s Reiem teď by ho chudáka nejradši vyšachoval stranou. Raději od něj odtrhne pohled a probírá se koženými náramky a vybírá si přikládáním k zápěstí, který by se mu nejvíc hodil.
Kai
"Uru-chan..." Splyne mu ze rtů a dívá se přímo do jeho tváře. Až moc zasněně. Až moc lidí by mohlo slyšet chan místo kun. Nejradši by ho objal kolem krku a pak dal další velkou pusu, ale může jenom sklopit oči a začervenat se.
"Arigato." Vydechne, a když se na něj znovu podívá, září jasněji, než reflektory na pódiu. Z Uruhy pak vypadne ta jeho věta a on se na něj podívá s takovou nadějí v očích, že ani nepostřehne, jak tam pěkně zaclánějí. Nakonec ho vezme za loket a odtáhne ho kousek stranou, trochu ke kraji uličky, aby nestáli u žádného stánku. To skoro znělo jako by... jako by se mu víc, než líbil. Odtáhl ho chudáka od těch náramků, ale prostě to musí vědět. Odkašle si a honem se rozhlédne kolem sebe, ale lidé se přelévají, proudí kolem nich a nikdo jim zase tolik nevěnuje pozornost.
"Co to znamená?" Zeptá se nakonec a koutky se mu zase zvednou. V očích mu jasně jiskří.
"Chci říct... budeš ještě volat té holce?" On sám vytáhne z kapsy kalhot telefon a najde číslo na Miu, které si tam uložil. Podrží telefon tak, aby na něj Uruha viděl a pak její číslo prostě smaže. Pokrčí rameny a doufá, že Uru pochopí, co přesně mu tím chce říct. Nemůže to tady řvát na celou ulici. Přijde si, že překáží už tady a očima hledá stánky s jídlem.
"Zajdeme si....ééé na nudle." Vymyslí nakonec a vykročí po jeho boku pomalu k nim. Kapely na pódiu nejsou úplně jeho styl, všechno je to docela měkké nebo tradiční. Dívá se tam, ale zaujatý není. Potřeboval by spíš Ride with Rockers nebo tak něco.
Uruha
"Není vůbec za co." Vypadne z něj s mírným úsměvem a v očích se mu odrazí něco úplně jiného. Mohl by mu dárky kupovat častěji, když vidí, jak se u toho krásně tváří. Vlastně by mu jich dal klidně milion, kdyby mu podobný výraz vydržel pořád. Z tohohle by mohla být pěkná závislost, jen co je pravda. Dokonce si skoro ani nevšimne, že do něj někdo drcne, protože stojí opravdu hodně blbě. Má oči jen pro Kaie a kdyby jim někdo věnoval víc pozornosti, musí si toho určitě všimnout! Je rád, že se věnoval náramkům, koukat na něj ještě chvíle nejspíš se neudrží a udělá něco nepatřičného. Měl by se začít pozastavovat, jak na ním přemýšlí a co by nejradši udělal, protože tohle normálně v hlavě nemívá. Vždycky nad vším přemýšlí a teď...dělal by hrozné kraviny...ale krásné, vzrušující...ehm. Pak ho Kai popadne za loket a on na něj skoro vytřeští oči, protože tohle rozhodně nečekal..navíc, ty náramky! +Pro ty stavím později..+ Proběhne mu hlavou, když nejistě přešlápne po Kaiově otázce.
"No...víš." Začne opravdu pomalu a kouká u too do země na špičky svých bot. Říct to takhle nahlas je hrozně usvědčující, navíc tady v podstatě na veřejnosti. Zvedne pohled, když se ho zeptá, jestli té holce z parku bude volat, vlastně na ni úplně zapomněl a než stačí odpovědět, už vytahuje telefon z kapsy a maže číslo Mii. Aniž by si to uvědomil, začne se široce usmívat a on sám vytahuje z kapsy telefon a udělá to samé ale místo toho, aby ho schoval, pošle ještě Kaiovi smsku, jen se smajlíkem.
Pak vloží mobil do kapsy, aniž by mu dál cokoliv řekl, mrkne na něj a vydá se po jeho boku ke stánku s jídlem. Nevynechá ani jedinou příležitost se ho nenápadně dotknout.
Pak vloží mobil do kapsy, aniž by mu dál cokoliv řekl, mrkne na něj a vydá se po jeho boku ke stánku s jídlem. Nevynechá ani jedinou příležitost se ho nenápadně dotknout.
"Kaii, koukej, jdeme se vyfotit?" Broukne, když dožvýká první soustu svých nudlí a ukáže hůlkama na fotobuňku kousek do nich. Přijde mu to jako dobrý nápad navíc, bude mít fotku s Kaiem a ta představa se mu prostě líbí. Schová si ji hezky doma v pokoji a bude na ni nejspíš koukat, když tam bude sám. Mohla by to být taková malá cena útěchy.
Naaaaah, ten Kai po ránu byl tak nehorázně roztomilý, že ani tisíc palačinek nemůže být sladších :33 Ale oba byli doslova k sežrání :33
Fakt se mi moc líbí, jak píšete tyhle jejich nevinné začátky a jak jsou oba rozpačití a trochu ještě i zmatení, ale zároveň už mají i celkem jasno... Aww :33 Jsem moc zvědavá, jak to mezi nimi bude pokračovat :33
Fakt se mi moc líbí, jak píšete tyhle jejich nevinné začátky a jak jsou oba rozpačití a trochu ještě i zmatení, ale zároveň už mají i celkem jasno... Aww :33 Jsem moc zvědavá, jak to mezi nimi bude pokračovat :33
[1]: Jsem si to včera četla znova a říkala jsem to samé - Kaiovo ráno XD Takový méďa Béďa XD Kai je takové naše Kamikaze, něco ho popadne a udělá to bez ohledu na to, co by se mohlo stát, ale kdo by na tom na jeho místě vedle Uruhy byl líp, že? Přiznám se, že když tohle píšu, snažím se vzpomenout si, jaké to bylo, když jsem sama nevěděla nic a vznikají nám z toho s Aku docela vtipné debaty a vzpomínky XD
Žádné komentáře:
Okomentovat