Kai x Uruha - Nikdy se to nezmění - Část 2.

(byt)

Kai

Trhne sebou, když uslyší jeho hlas v ložnici. Vůbec ho neslyšel přicházet. Nechce, aby ho viděl brečet, sám potřeboval povzbudit a ne přidělávat ještě jím a jeho nastupující depresí, ale pozdě. Matrace se jemně zhoupne a on za ním otočí tvář, když mu Uruha jemně setře slzy. Ten dokonalý, krásný a jen na maličký okamžik jeho Uruha. Uru začne mluvit a on ví, co chce říct. Věděl to snad ještě dřív, než to ve své hlavě vymyslel Uruha sám. +Proboha, tak dobře tě znám.+ Myslel si, že je na tu emoci připravený, ale není ani trochu. Posadí se, přijde si trochu, jako kdyby dostal ránu do hlavy a sáhne po flašce, kterou Uruha drží v rukou, aby mu ji sebral. Ne proto, aby mu zabránil v opilosti, ale proto, aby ji sám mohl přiložit ke rtům a pořádně se zhluboka napil.

"Já vím." Řekne jenom prostě. Nebude mu dělat žádné scény. Mnohem větší scény bude dělat kvůli skupině, než kvůli sobě, i když mu srdce rozervou oba dva. Sedí teď bok po boku na posteli, zírají před sebe a nějakou chvíli je naprosté ticho. Kai se nakonec pomalu postaví, ještě jednou se napije a podívá se na něj dolů.

"Zavolám Aoimu. Neměl bys tu dnes být sám. A já... bych už neměl být s tebou. Bolelo by nás to oba." Řekne mu, co mu připadá jako nejrozumnější. Jenže místo, aby se otočil a vyšel z ložnice, ještě chvíli hledí někam do prázdna před sebe, ručička na nástěnných hodinách tiká, jako by někdo mlátil do gongu a jemu hučí v uších víc a víc. Najednou lahev upustí, alkohol se začne vsakovat do koberce, on vezme jeho obličej jemně do dlaní a přitiskne svoje rty na jeho s tak nešťastnou a po něm vyprahlou vášní, že to ani nejde vyjádřit. Tiskne víčka k sobě, tiskne rty k jeho rtům a snaží se při tom neplakat.

Uruha

Kouká na Kaie a v duchu se modlí, aby ho seřval nebo cokoliv řekl. Nemůže…nechce ho vidět takhle, nezaslouží si to, když za nic nemůže! Bez váhání pustí flašku, aby se mohl sám napít a sleduje ho s lítostivým, smutným pohledem. Nejradši by ho popadl za ruku a utekl s ním někam daleko, ale copak může? Žít dál s vědomím, že opustil své vlastní dítě. Nanu vem čert, na té mu ani v nejmenším nezáleží ale…bude táta a měl by se podle toho chovat přece, jenže…Stěží přemáhá slzy, v nitru, jakoby ho něco sevřelo a ne a ne ho pustit. Zoufalství, vztek, bolest…všechno se v něm mísí a není z toho cesty ven.Kaiovo já vím, je jako rána nožem přímo do srdce. Ví to oba, ale ani jeden to nechce.

" Já ale..."+…nechci, abys šel!+ dokončí v duchu, ale ví, že by to nahlas říkat neměl že už tak je to dost těžké. Neměl by mu dál ubližovat, i když to právě udělal tím nejhorším způsobem. Celý život je v troskách, kapela očividně taky a ….pro něj ta dobrá část života skončila. Je to trochu zlé myšlení, když má přijít na svět dítě, jeho dítě…ale tohle mu prozatím v hlavě vůbec nedochází. Zrovna se mu chystá odsouhlasit jeho telefon ale nedokáže s přinutit to vyslovit. Místo toho jen zvedne tvář k jeho a přesně ve chvíli, kdy ucítí dlaně na svých tvářích, ruce mu vystřelí k bokům a přitáhne si ho k sobě do náruče k dlouhému polibku. Vkládá do něj všechny pocity, je to jakoby měl zítra umřít a ani jeden s tím nemohl nic dělat. Ono je to v podstatě tak, za nějakou dobu opravdu umře, s kroužkem na prstu a bez srdce, které si odnese Kai až odejde. Bože, vždyť on bez něj být nedokáže. Po tváři mu steče první slza a o to víc si ho přitáhne k sobě.

Kai

Stačí jen udělat krok mezi jeho kolena, když si ho Uruha přitiskne celého k sobě. Pořád stojí, zatímco Uru sedí, ale vnímá jeho paže kolem svých boků a teplo jeho těla na svém, když se k němu sklání dolů pro polibek. Oba u toho pláčou, ale v ten okamžik, kdy ho takhle líbá, vypíná racionální myšlení a přesune se obkročmo na jeho klín. Dlaně pořád tiskne k jeho tvářím a není schopný s tím přestat. Miluje ho, teď už to ví a jestli je tohle poslední šance ho mít a být s ním, nezahodí jí. Vjíždí mu prsty do vlasů, naléhavě se vrhá na jeho rty a tiskne se k němu, co to jde. O chvíli později už jeho prsty klesají po Uruhových bocích, kde najdou látku jeho trička a zase se vydají na cestu vzhůru, aby ho z něj svlékly. Rozcuchá mu při tom ty jeho vlasy, ale s mírně pootevřenými rty a prohlubujícím se dechem si podrží konečky prstů na jeho tvářích, aby se mu dlouze podíval do očí, než se znovu skloní pro další polibek. Zatlačí dlaněmi silně proti jeho hrudníku, aby ho přiměl položit se na záda na postel a sám se nad něj skloní. Tváře se mu ještě lesknou od slz a trochu popotáhne nosem, ale vzápětí už tiskne horní polovinu těla na tu jeho a znovu a znovu ho líbá.

Uruha

Dlouze vydechne do Kaiových sladkých rtů, když se k němu usadí na klín. Tohle si přesně přeje, takhle by měl jho život vypadat, aby byl šťastný. Možná je to poslední chvíle, kdy svírá jeho boky, kdy budou moct být spolu v jeho ložnici. Možná je to naposledy, kdy mu bude dovoleno ochutnat jeho rty a to je to jediné, co ho momentálně zajímá. Ještě jednou…naposledy…Sevře skoro až křečovitě triko na jeho bocích, když si ho tiskne k sobě, skoro to vypadá, že za chvíli splynou v jedno. Poslechne i tlak jeho dlaní a položí se na postel . Pozoruje Kaie na svém těle, je to krásný pohled. Ještě na chvíli se mírně nadzvedne, aby i jeho zbavil trika a zahodí ho někam daleko. Třeba ho pak nenajde a nebude moc odejít! Dlaně pomalu stupají po linie jeho hrudníku, míří pomalu na lopatky a něžným pohlazením zase klesá po zádech až k lemu kalhot, pod který zajede konečky prstů. Dech se mu zrychlí v návaznosti na stoupající vzrušení. Neměli by to dělat…ale k sakru, vždyť teď už na ničem jiném nezáleží. Chce slyšet, chce ho cítit, chce ho mít u sebe.

" Kaii" Broukne jeho jméno zastřeným hlasem, když naléhavě natiskne jeho zadek proti svému klínu a k tomu přidá i krátký vzdech s mírně převřenými víčky. +Bože, vždyť já bez něj nevydržím..+ Proběhne mu hlavou, je to jako střep, který mu tam někdo vrazil. Nic už nebude stejné, nic už nebude dobré.

Kai

I jeho vlastní tričko jde za chvíli dolů a v tom okamžiku už se jeho vzrušený klín dávno tiskne proti Uruhovu. Jak byl posledně zdráhavý a samé rozpaky a nejistota, tak si jde dnes tvrdě za svým a naprosto sebevědomě.

"Ano..." Vzdychne v odpověď.

"Uru-chan." Vydere ze sebe přerývaně, protože se mu krev roztopila v žilách na čtyřicet stupňů. Posune se na jeho stehnech níž, aby mu mohl rychle rozepnout kalhoty, a když odhalí látku jeho spodního prádla pod nimi, přejede po tom místě dlaní, aby cítil pod rukou jeho tvrdost. Zvedne oči k těm jeho, dokonce se slabě usmívá. Teď si to nechce kazit žádnými tragickými myšlenkami. Pořád jako by bláhově doufal, že se to nějak samo vyřeší a Uruha s ním zůstane. Vždyť lásce přece nemůže nic stát v cestě, tak se to píše napříč celou historií! Sesedne z něj, aby z něj ty kalhoty mohl stáhnout a hned na to ho připraví i spodní prádlo. Zatváří se trochu jako Hmm, překáželo to, nedá se nic dělat a pak si přilehne k němu na pravý bok, aby ho volnou dlaní mohl pohladit po tváři.

"Miluju tě, Uru-chan." Řekne mu tiše a naprosto vážně s konejšivým a hřejivým výrazem ve tváři. Kdysi už o jednu vlelkou lásku vlastní vinou přišel a do chvíle, než mu Uru zamotal hlavu, toho litoval. Těžko říct, jestli si po něm ještě bude schopný někoho někdy najít. Teď mu to připadá zhola nemožné, chce jenom jeho.

"Nikdy na to nezapomeň." Dodá ještě, když začne dlaní klesat níž po jeho hrdle a přes klíční kost, aby se s ní zastavil v místě jeho srdce.

Uruha

Vzrušeně vydechne, když vysloví jeho vlastní jméno. Tohle bude mít v hlavě po zbytek života, musí to tam zůstat a nikdy na to nezapomene. Jen jeho jméno, vysloveno jeho hlasem, a kdyby neležel na posteli, jde do kolen. Jak moc se dá do člověka zbláznit za tak krátkou dobu, nejspíš v tomhle trhl rekord. Propne se pod jeho dlaní, když se dotkne citlivých míst, která jsou připravena snad od prvního okamžiku, kdy Kai dosedl na jeho klín a neubrání se tomu, aby zaklonil hlavu mírně dozadu. Vzápětí vrátí pohled do jeho tváře a nazvedne se na pravý loket, aby mohl sledovat, jak pomalu stahuje kalhoty i prádlo. Vypadá u toho dokonale, jak ho sakra může nechat odejít. Natočí se jeho směrem, když si přilehne k němu a ve chvíli, kdy uslyší z jeho rtů taková slova, rozněžněle se na něj podívá a přikryje sovu dlaní tu jeho na srdci.

" Miluju Tě Kaii, neskutečně moc…a vždycky budu, ať to dopadne jakkoli. Nic ani nikdo to nezmění, rozumíš!" Zamumlá naprosto upřímně, když po jeho dlani začne stoupat výš, přes paži až na šíji a tvář, kterou jemně pohladí palcem.

" Nikdy se to nezmění." Broukne do jeho rtů, když se k nim přiblíží a věnuje mu jemně, láskyplný polibek, který po několik dlouhých minutých prohloubí a zatlačí do něj tentokrát on, aby jej pomalu položil na postel. Nehodlá spěchat, není kam spěchat, nejraději by se zasekl v této chvíli. Začne se přesouvat polibky po jeho hebké kůži na krk, aniž by se na něm zastavil a zulíbává, každý milimetr. Zastávku si dopřeje až na jeho bradavce, kterou párkrát něžně políbí, než ji začne dráždit jazykem a ústy. Ruka už zatím pomalu míří k zapínání jeho kalhot, aby ho z nich mohl taky konečně vysvobodit a užít si pohled na celé jeho tělo.

Kai

Hledí mu do očí, když Uruha vyslovuje svoje vyznání, jako by na tom právě závisel jeho život a spodní ret se mu při tom jemně chvěje. Přikývne na znamení, že tomu rozuměl, a že nikdy nezapomene, ale pak se od něj nechá přemoci a sám se položí na záda, když se Uruha přesune nad něj a polechtá ho konečky svých vlasů. Tiše si pro sebe vzdychne, otočí tvář stranou a udělá mu místo na svém krku, aby ho mohl laskat, zatímco on se pod ním jemně usmívá a celý tetelí, jak je to příjemné. Kdyby si měl připustit, že tohle je naposled, co něco takového zažívá, asi by šel rovnou ráno do metra a skočil na koleje. Nechá ho, aby ho taky připravil o kalhoty, najednou si připadá celý hrozně zkušený, ale změnily ho pocity, které k němu chová. Tím spíš, že jim někdo bere všechen jejich čas, není prostor na nějaké otálení a pochybnosti, co by kdyby. Tím víc je přesvědčený o tom, že ho miluje, tak jako nikdo nikoho a nikdy na světě. Neví, co bude dělat bez něj a pokud přijde o Gazette.... opravdu si to nedovede představit, že by měl ještě kdy chuť do života. Mnohem víc je přesvědčený o tom, že tohle bude labutí píseň a jak je známo, labutě si vybírají druhy do konce života. Jedna bez druhé zemře... teď ale ještě není prostor pro něco takového, teď se kroutí pod jeho doteky a rty a jeho tělo je roztoužené.

"Miluj mě, Uru-chan..." Vyzívá ho tiše, zatímco má dlaně zabořené do jeho vlasů, které se vzdalují, jak po jeho těle klesá Uruha níž.

Uruha

Ještě se krátce věnuje jeho bradavce, když zamíří i na tu druhou, aby ji o nic neošidil. Pomalu se přesouvá mezi nimi, jakoby se čas zastavil, pro něj rozhodně. Vnímá Kaiův dech, chvění jeho těla, vůni pokožky, která se mu dostává do každé buňky a ty se tetelí štěstím, které bude trvat jen krátce. Poslední den, poslední večer…poslední noc, v jeho blízkosti. Ne nechce, aby to tak bylo, nedokáže si připustit, že by to tak mělo být. Stejně tak po Kaiovi nemůže chtít, aby se vídali, když bude…Okamžitě si zakáže podobné myšlenky a pomáhají mu v tom dlaně ve vlasech. Pomalu postupuje níž a níž, nehodlá se zastavit, byl o tom přesvědčený do chvíle, kdy uslyší další slova z těch dokonalých rtů. Krátce vzhlédne k jeho tváři.

"Jak nejlíp dokážu, Lásko." Odpoví mu bez váhání, oči plné citu, který k němu chová a skloní se znovu k jeho kůži, tentokrát v podbřišku a pomalu míří za jasným cílem. Narovná se jen proto, aby mu mohl stáhnout kalhoty a zahodit někam k triku, které se nejspíš válí na zemi. Položí dlaň na lýtko, stoupá nahoru, konejší rozehřátou kůži a rty se pomalu blíží k jeho chloubě, jíž věnuje několik letmých polibku, než to opravdu udělá a vezme do úst. Tohle musí být minimálně neskutečný zážitek, je odhodlán pro to udělat cokoliv. Chce slyšet jeho steny, chce cítit příjemně chvění a dává si opravdu záležet, dokud se dokáže ještě ovládnout. Dovolí si jen krátké odtáhnutí, aby si mohl naslinit prsty a začít své laskání i v jiných místech.

Kai

Vnímá to, jak se Uruhovy rty na jeho těle zastavily, když sám promluvil a shlédne dolů na něj, aby se v ten samý okamžik potkal s jeho očima, které se pro změnu podívají nahoru. Těžko popsat, co se v něm odehrálo, když ho oslovil Lásko, ale celé nitro ho brní a zítra pravděpodobně zemře. Vnitřně určitě. Ví, že kdykoliv se spolu potkají, budou se na sebe dívat těmahle očima a že pokud bude Uruha zrovna sám, bude mít co dělat, aby nepřekročil všechny hranice, které mezi nimi vyrostou. I on brzy přijde o kalhoty a ocitne se před ním zcela nahý, ale pořád se něžně usmívá, když hledí dolů na jeho počínání, zatímco se Uruhova hřejivá dlaň začne posouvat po jeho lýtku směrem vzhůru. Skoro u toho zadržuje dech, nespouští z něj pohled a napíná všechny svaly v těle, ale když se Uruhovy rty dotknou jeho penisu a následně ho obejmou celého, okolní tichou ložnici pročísne jeho přidušený a dlouhý sten. Konečně zavře oči a trhne hlavou prudce do strany, protože ten nával slasti je skoro neúnosný. To, co spolu prováděli minule, byl jen slabý odvar toho, co Uruha ve skutečnosti umí a jeho to zastihne nepřipraveného. V hlavě mu explodoval výbuch touhy a slasti, kroutí se pod ním jako na mučení a jediné, co si přeje, je aby už nikdy nepřestával. Jak je možné, že najednou zná všechna jeho tajná místa? Je to tím, že jsou na sebe tak moc naladění, že Uruha dokonale vnímá reakce jeho těla a sám se jim přizpůsobuje? Těžko říct, ale když začne připravovat i vstup do jeho těla, je už skoro šílený touhou po něm.

"Panebože, Uru-chan, ty mě zničíš!" Sténá pod ním a... napadne ho, jestli mu posledně sousedi něco vyčetli a jestli ho to nečeká znovu a poprvé za ten večer se pousměje do vlastní dlaně.

Uruha

Stačí jen několik pohybů tím správným směrem a místností se rozezní Kaiovo zasténání. V duchu se perou dvě stránky, ta která by se nejraději usmívala nad tím, co všechno s ním dokáže provést a kolikrát a jakými způsoby by to rád vyzkoušel a ta druhá, která si moc dobře uvědomuje, že tohle z hlavy rozhodně nedostane. Tuhle touhu, vášeň, lásku, jež pro něj má schovanou uvnitř sebe a čím víc si to uvědomuje, tím je to pro něj bolestnější. Nepřestává však v laskání Kaiova těla, dráždí jej dál a tiše vzdechne, když uslyší jeho slova. Je to neskutečně provokativní, když tohle říká. Prsty dráždí jeho nitro, najednou nemá pochyby o tom, že tohle všechno je správně, že takhle by to mělo být do konce života. Nemá žádné pochyby, jako když spolu byli poprvé. Nakonec se přece jen na chvílí odtáhne, aby se mohl pomalu přesunout mezi jeho stehna a skloní se pro další z řady polibků, do kterých vloží naprosto všechno. Dlaní pomalu pohladí jeho dokonalou tvář a sjede s ní na šíji, jenž jemně promne.

"Chci nás zničit oba." Broukne konečně odpověď zastřeným hlasem a začne se pomalu tlačit proti jeho připravenému nitru. Sám už má, co dělat, aby byl co nejopatrnější a nic neuspěchal. Kdyby to teď zkazil, nakope se nejspíš do patřičných míst. Chvíli se ani nepohne, aby mu dal čas se přizpůsobit a olíbá každý kousek jeho tváře a šíje, kam jen dosáhne, broukajíc mu do ucha něžná slůvka, který má najednou v zásobě plno. Nepřestává ani, když se uvnitř něj prvé pohne a začne se pohybovat proti jeho bokům. Jeho dech se zrychluje, víčka klesají v závislosti na příjemných pocitech, jenž zaplavují celé jeho tělo.

Kai

Všechno to sladké trýznění ustane v okamžiku, kdy uctí Uruhovy štíhlé boky, jak si hledají místo mezi jeho rozpálenými stehny. Je to chvilka, kdy může popadnout dech a rozlepit víčka od sebe. Tváře má úplně rudé tím horkem, kterým jeho tělo sálá a trochu omámeně se podívá do Uruhových očí. Bože, co ten s ním dělá...? Co se s nimi rozhodl udělat? Umilovat je oba k smrti? Dobrý nápad. Usměje se, když mu odpoví.

"Znič." Souhlasí s tím, ale pak znovu dlouze zasténá, když zakloní hlavu a propne se v zádech. Vyjde mu boky vstříc a je v tom mnohem víc, než by kdy jedno milování mohlo obsahovat. Je v tom celý jejich možný život, který nemohou mít. Alespoň zatím nevidí řešení.

"Miluju tě, tak moc." Říká mu pořád dokola, kdykoliv popadne dech, mezi Uruhovými sladkými řečmi pro něho. Nemůže se jich nabažit, nikdy už neuslyší nic krásnějšího. Brzy už se jen prsty proplétá jeho vlasy, tiskne jeho zpocené tělo ke svému a následuje jeho pohyb boky těmi svými, jako by byli doopravdy jedno jediné tělo.

"Uru-chan...nepřestávej... nepře...." Už to nedořekne, protože se mu hlas ztratí v umučených stenech a pevně stiskne víčka proti sobě, jak s ním lomcuje něco silnějšího, než kdy zažil. Pro pána, proč se tak týrají? Nechce skončit... ví, že tohle bude pokračovat tak dlouho, dokud oba budou mít nějakou sílu a dokud neusnou uprostřed nějakého pohybu naprostým vyčerpáním. Dřív se ho rozhodně dobrovolně nevzdá.

Uruha

S každým dalším pohybem se stále víc přibližuje ke svému vrcholu a Kaiova slova jej v tom jenom podporují. Hladí jej, laská rty, pohybuje se proti němu a je mu jasné, že tohle tímto neskončí. Zničí jeho, zničí sebe, jen pro ten pocit, že je to naposledy. Skoro celou noc se bytem rozléhají jejich steny a Uruhovi je úplně jedno, kdo je uslyší nebo ne. Řeknou si u toho spoustu věcí, krásných, pro tuto chvíli velmi důležitých a s každým dalším slovem je jasné, že k sobě neodmyslitelně patří. Jediný, na kom mu teď záleží je Kai, které se pro tento okamžik nehodlá vzdát. Oba dva odpadnou skoro až nad ránem a ani jeden z nich nezaregistruje slunce prodírající se skrze okenní tabulku. Vzbudí se až krátce před poledne a užijí si ještě poslední společný oběd v zamilovaném duchu. Každý okamžik je pro něj stejně jako pro Kaie očividně vzácností, jež jim nebude přána dlouho. Blíží se čas jejich rozloučení a oběma se do toho vůbec nechce. Kai ale musí za agentem a on…za svou rodinou a na testy, jen pro jistotu. Na další minimálně půl hodiny se zaseknou v chodbě, kde se neskutečně dlouho objímají, šeptají si něžná slůvka a ujišťujíc se, jak moc lásky mezi nimi je a že to jen tak nepřejde. Není ale cesty zpět. Jdou ruku v ruce po chodbě v domě, sjedou výtahem, kde k jejich štěstí nikdo není, protože hned jak se zavřou dveře, už ho Uru zase uzamkne v náruči a užijí si posledních pár polibků, mezi které se vmísí i několik slz. Na chodníku před domem si ještě dlouho hledí do očí, než oba dva nastoupí do různých aut a rozejdou e vstříc svému osudu, který jim nepřál a nejspíš ani přát nebude.

(konec)