Hromadné - Nechci bez Tebe být! - Část 1.

(byt Aoiho)

Ruki, Aoi, Kai

Bylo potřeba udělat si válečnou poradu. Věci nemohly jít dál tímhle způsobem a tak se Ruki s Aoim domluvili, že klukům zavolají a dají trochu hlavy dohromady, co se to tady děje a co budou dělat dál. Sešli se u Aoiho doma, kde budou mít dostatek klidu a soukromí pro řešení všeho. Ruki se ještě stavoval na soukromé klinice, kam chodil na svoje preventivní prohlídky, aby věděl, jak na tom je po uplynulé koncertní sezóně, jaké vitamíny do sebe dostat a vůbec tak všechno kolem vlastní kondice. Ještě nevybalil papíry ze zalepené obálky, ale zatím nechává složku ležet na stole, když si s Aoim dělají kafe. Je znát, že tady Aoi pár dní nebyl a Ruki se ho ani nemusí ptát, kam chodívá, kde to vlastně spí... Pořád si tímhle Kazem nebyl jistý, ale na Aoim bylo vidět, že by si ho nenechal vymluvit ani za nic a že má na nose růžové brýle, o kterých si myslel, že to není poznat. A kdo byl on sám, aby mu po své impulsivní svatbě dělal kázání? K jeho překvapení šly věci kolem něj a Hyda nečekaně dobře. Neodstěhoval se k němu, ale už tam měl slušnou zásobu všech svých věcí, rozhodně všechno k práci, asi třetinu šatníku a kosmetiky a dokonce vlastní čivavu Korona, který na Hyda neustále vrčel a nikdo nevěděl proč. Protože byl ale známý zlomyslník, nechával Korona naschvál s ním, aby si na sebe pánové zvykali, takže ho s sebou nemá ani teď a Hyde ho má s sebou v taštičce na pejsky ve studiu. Byl to ráno opravdu rozkošný pohled. Reita strávil několik dní v nemocnici a zrovna včera dostali zprávu, že je Gackt vzhůru a že se mu daří dobře. Reitu tam rodina nepustila. Večer z Hyda vymámil, že po operaci Gackt necítí nohy a není jasné, jestli je to otokem páteře nebo jestli tenhle stav bude trvalý. Tak jako tak Gackt nechtěl vidět ani vlastní matku, natož kohokoliv jiného. Asi se pral s vlastní depresí. Rukimu bylo Reity upřímně líto, ale chápal i druhou stranu. Bylo umění ukecat Reitu, aby sem dnes přišel a nebivakoval před jednotkou intenzivní péče. Kai s Uruhou byla kapitola sama o sobě. Už věděli, co se stalo a že z Uruhy má být táta. Na výsledky testů se ještě čekalo, ale pochybnosti neměl nikdo z nich. Kai fungoval víceméně na autopilota, vyřizoval jen nutné věci kolem kapely a jinak nekomunikoval, s Uruhou to bylo ještě horší. Ten ani nic nevyřizoval. Všichni tři kluci měli teprve dorazit a tak Ruki seděl s Aoim v kuchyni, míchal kávu a povídal si s ním o těch příjemnějších věcech, jako třeba Co ty a ten tvůj? Ani jednomu se moc nechtělo řešit, co by se stalo, kdyby se kluci postavili na zadní a řekli, že hrát už nebudou.

Reita, Uruha

Tohle bylo vážně peklo. Rei by nejradši vtrl do Gakkova pokoje a pěkně ho seřval, že ho k sobě nechce pustit. Samozřejmě věděl, co se děje, protože mu to Ruki všechno řekl. V koutku hlavy si připouštěl, že by se choval stejně, ale druhá strany byla ta, že ho sakra chtěl vidět, když už je vzhůru!! Nakonec se přece jen nechal ukecat, aby za klukama přijel, jelikož bylo k řešení spousta dalších věcí a on je v tom nechtěl nechat, ať to bylo jakkoliv. Nechal sestřičkám vzkaz pro Gakka a doufal, že se k němu dostane, hlavně, že dostane rozum. Hlavou se mu honilo, kde co a co kde a nemohl si za boha uspořádat myšlenky, když sedal do svého auta a mířil k Aoiovi domů. Cesta mu netrvá nějak zvlášť dlouho, rádio pro dnešní den zůstává vypnuté a on jen stěží vnímá cestu. Má problémy se soustředit a taky na přechodu pro chodce málem srazí jakousi starší paní. Zatřepe hlavou, než zaparkuje na nejbližším možném místě a raději pokračuje dál pěšky, tohle by mohlo dopadnout špatně. Skoro před domem potká Uruhu, který se tváří snad hůř, než on sám.

Měl těžký den, celou tu dobu v podstatě strávil u svých rodičů, kde byla i Nana a její rodina. Vyslechl si tisíc a jeden návrh na to, jak by měla svatba vypadat a nakonec se usadil, co nejdál na druhém konci pokoje s nepřítomným výrazem a uvažoval, jak z toho ven. Ne, nebyl nezodpovědný, byl rozhodnutý se o dítě postarat, ale pořád v něm hlodal pocit, že svatba není tak nutná, jak si všichni kolem myslí. Zvlášť, když jeho srdce má úplně jiná osoba. Po několika hodinách se zvedl a beze slova zamířil pryč, už to prostě dál nesnesl, hlavně v okamžiku, kdy mu oznámili, že s kapelou končí, to byla pro něj ta poslední kapka a v jeho hlavě se začal rodit plán, jak se tomu všemu vyhnout. Aoiův byt nebyl daleko a tak se rozhodl přemístit po svých, potřeboval si pořádně rozmyslet, co že to vlastně hodlá udělat, a čím víc nad tím přemýšlel, tím víc byl rozhodnutý. Kývl hlavou Reiovi na pozdrav a společně vešli do domu a on sám zaklepal na dveře bytu. Ani jeden z nich nemá příliš chuť mluvit, takže oba dva pozdraví skoro svorně kývnutím hlavou a usadí se ke stolu.

" Má někdo lepší nápad, než se jít odstřelit." Začne Rei, měl to být vtip, jenže s jeho výrazem to moc jako vtip nevypadá. Rezignovaně zvedne ruce, že hodlá podobné snahy vypustit a položí si bradu na složené paže na stole. Uru se mezitím zapře o opěrku židle a založí si ruce na hrudi s dlouhým výdechem.

"Sakra, já prostě skončit nehodlám." Zamručí nespokojeně a navzdory své povaze praští pěstí do stolu, až jejich kafe trochu vyšplíchne.

Ruki, Aoi, Kai

Aoi pustí kluky dál, udělá jim taky kafe a všichni čtyři se rozesadí kolem kuchyňského stolu. Pár vteřin po sobě pokukují a pak Uruha řekne něco, co přiměje Aoiho i Rukiho otevřít pusu a zírat na něj. Ani jeden z nich totiž z jeho úst prozatím neslyšeli, že o ukončení svého působení v kapele, byť jen uvažuje. Samozřejmě se toho trochu báli, ale nahlas se neřeklo nic a Uruha to tu teď vypálil, jako kdyby to byla skoro samozřejmost. Pro jeho okolí nejspíš byla. A věděl o tom Kai? Něco jim říkalo, že ano, podle toho, jak se v poslední době tvářil. Koneckonců proto se dneska měli sejít. Aby si řekli, co dál. Kai byl posledních pár dnů s Uruhou v neustálém kontaktu, i když jen po telefonu, něco spolu řešili a kuli a jim se pořád nic neřeklo, i když Aoi už vyslovil opatrnou domněnku, že mu to připadá, jako kdyby spolu měli něco trochu víc, než jenom probírání kapely. Kai tu jediný stále nebyl a to mu nebylo moc podobné, ale telefony všech mlčely. Samozřejmě je měli všichni vyložené na stole displejem vzhůru, protože Ruki i Aoi měli najednou div ne rodinný život, Rei pro Gackta ani nespal a Uru... no... tomu zvonil telefon neustále. Nana se ho div neptala, co chce na večeři a kdy se může nastěhovat. Ruki se tomu samozřejmě šklíbil a dělal si z něho v jednom kuse legraci, jak mu bude chodit nepozvaný domů, ona bude nadávat a s Reitou jim tam budou dělat nepořádek. Nakonec se ozve zvonek naposledy a Aoi dovnitř pustí i podmračeného Kaie. Jde z něj skoro strach, když se takhle tváří a když si svlékne kabát a mikinu a pod tím má jen tričko s namakanýma rukama, radši před něj Aoi postaví kafe a mlčí.

"Nahrávací společnost chce znát náš výhled na příštích pár měsíců. Nikdo nepustil nic oficiálního, ale události kolem Uruhy se proflákly tak moc, že se trochu obávají investic do nás, pokud nejsou

stoprocentní." Začne natvrdo rovnou s prací, protože... u toho se odpíchnou. Ruki mezitím sáhne po velké obálce a rozlepí ji. Po očku si čte papíry, a ty co prolétl očima, sune vedle sebe po stole, Reitovi rovnou pod nos. Věnuje jim pozornost asi tak dvaceti procenty svého mozku, protože přečíst si, že má málo vápníku může i někdy jindy. Aoi vážně pokyvuje hlavou na znamení, že to chápe, ale koneckonců, on je z nich asi jediný, kdo vůbec nic neřeší, dál pilně cvičí a samozřejmě nikam neodchází. Teď se vážně podívá na Kaie i Uruhu.

"Nechcete nám konečně říct, co se to mezi váma děje? Nebo mi chcete namluvit, že dřív jste si nic nesvěřovali a teď jste najednou jeden druhému vrba?"

Zeptá se přímo, protože Uru a Kai se sice měli rádi, ale zas takoví velcí přátelé jako třeba Ruki a Rei nebyli. Dřív...

Reita, Uruha

Rei se přistihne, že dlouho kouká jen před sebe a nevnímá vůbec okolí. Pořád má problém se soustředit a vnímat, kdo co říká. Podaří se mu sem tam zamručet na souhlas nebo zavrtět hlavou, ale to je tak všechno. Pohledem rentgenuje telefon a pořád si s ním prsty pohrává, jakoby mohl Gakka popíchnout, aby mu zavolal. Možná se spletl, možná už s ním nebude chtít mluvit a to ho žere ještě víc. Začíná se v něm zvedat vlna vzteku smísená s náznakem zoufalství a výraz na jeho tváři to dává jasně najevo. Trhne sebou, když se ozve zvonek a do bytu přijde i Kai. Jeho výraz stojí taky za to, a jak se zdá, on je na tom snad nejhůř z nich všech. Hlavně to všechno žehlí a dává dohromady a to mu nezávidí. Pozdraví ho tiše, ale hlavu nezvedne.

"Jo…já jsem ten nejprofláknutější." Zamumlá naštvaně Uru ale hned, jak Kai vešel do místnosti kouká jen na něj a nespouští z něj pohled. Je mu ho líto, tak moc by ho chtěl obejmout a říct mu, že to bude dobré….ale může? Mol by, pokud nápad, co má v hlavě uskuteční a Kai s tím bude souhlasit. Je to jediné možnost, i když tím riskuje, že kapela vezme za své. Z druhé strany, Ruki si taky Hyda vzal a následky neřeší, měl by teda on? Jenže on není Ruki sakra, proč není jako on, aspoň na chvíli a jen v téhle věci, ostatní si klidně může nechat. Kouše se celou tu dobu, kdy přemýšlí do rtu.

"Mezi námi? " Probere se vzápětí po Aoiově otázce a loupne ohledem po Kaiovi, jakoby čekal, co hodlá říct on. Nakonec se jen nadechne, napije se kafe, a když hrnek pokládá, kouká na jeho dno.

"Co by…" Broukne jako první s krátkým pokrčením rameny, než pomalu vstane se zapřením dlaní a stůl a zastaví se vedle Kaie, na kterého shlédne. Položí mu dlaň na tvář, otáčejíc ji svým směrem a bez váhání se skloní pro polibek. Ať si ostatní koukají, na tomhle mu rozhodně nezáleží. Jenže s dotekem jejich rtů se v něm pocit bolesti prohloubí a svůj plán hodlá uskutečnit. Těkne pohledem krátce kolem sebe, než se skloní k jeho uchu a promluví tak, aby ho slyšel jen on.

"Vem si mě Kai-chan…dneska, zítra, co nejdřív…nechci bez tebe být…"

Rei mezitím zírá do papíru před sebou, chvíli spíš skrze něj skoro až na desku stolu, než si začne pomalu pročítat jednotlivá slova, jakoby tím mohl rozptýlit svoje myšlenky. Pomalu řádek po řádku, dokud jeho tvář ještě víc nezbledne, pokud je to možné. Ještě jednou si dotyčný řádek přečte a nahlas polkne.

"Ne to není pravda!" Zamumlá si pro sebe tiše a momentálně ani nedokáže vnímat, že Kai a Uru vedle vrkají. Kouká na Rukiho s vyvalenýma očima a pomalu poposune papír před něj.

"Ruki." Začne pomalu, položíc mu dlaň na předloktí.

"Možná by sis to měl přečíst…" Pokračuje dál a jeho výraz je snad, ještě víc zoufalejší.

Ruki, Aoi, Kai

Aoi přeskočí pohledem z Kaie a Uruhy na Reitu, který vypadá, že tu brzy něco rozbije a to by on doopravdy nerad. Sice tady teď moc často nebývá, ale pořád je to jeho byt. Natáhne se a položí mu dlaň na předloktí, aby ho trochu podpořil a ukonejšil, ale nezdá se to moc platné. Kai těkne nechápavým pohledem k Uruhovi, když si zabrblá, že je ten nejprofláknutější. No, ano je, postarala se o to jeho ex. Jenže on tomu na rozdíl od Kaie ještě nečelil v práci. Tohle si vzal na sebe, aby mu ulevil alespoň od nějakých starostí. Ruki otáčí papíry, ve skutečnosti je moc nevnímá a převrací v hlavě, co si řekl naposledy s Hydem - totiž miluju tě, taky tě miluju. Chudák Reita... tohle je strašné a to si myslí, že v tom není ani z poloviny tak po uši, jako on. Možná je to tím, že jsou s Hydem prostě v pohodě, zjišťují, že jim to klape, jak kdyby se znali roky a vůbec... tak nějak...začne se minimalisticky usmívat a maluje si ukazováčkem do papíru srdíčka, aniž by mu cokoliv z toho docházelo. Hlavu zvedne až v okamžiku, kdy Uruha dojde ke Kaiovi a políbí ho před nimi. Aoi měl pravdu. Oba teď zírají s pusou dokořán, neschopní slova. Kai sám se pod Aoiho otázkou vrtí na židli, dělá různé obličeje a vypadá to, že vymýšlí prohlášení na tiskovou konferenci na téma já a Uruha, ale Uru jedná jako první. Trochu zmateně, ale poslušně za ním otočí svou tvář a zvedne bradu, ale v další vteřině už má jeho rty na svých a oči kluků cítí až v žaludku. +Uru-chan...+ Proletí mu jenom hlavou, ale okamžitě zvláční, podřídí se pohybu jeho rtů a jemně znachoví. Pak už má Uruhovy sladké rty u ucha a... teď se jistojistě přeslechl. Je to šílené! Je to... vždyť oni... ale kdyby... oči má skoro vytřeštěné, když to asi pět vteřin převrací v hlavě, pak se jemně oddálí, aby se mu mohl podívat do očí a trvá asi další dvě sekundy, než rozhodně přikývne. Možná by do chomoutu ta nespěchal, ale... nevyřeší to všechny jejich problémy? Najednou jako by z něj spadl útes o velikosti hory Fuji a v očích se mu objeví nový lesk. Rty mu cuknou v úsměvu a musí si dlaní několikrát zamávat před obličejem. To už má Rukiho plnou pozornost, který ale rozhodně nevnímá Reitu a jeho jemné naléhání, aby se na něco ve výsledcích podíval lépe.

"Co jsi mu to šeptal?" Chce vědět Ruki, vstane, zapře se dlaněmi o desku stolu a nakloní se k nim blíž. Místo toho po papírech hrábne Aoi a zaostří na to, co Reita našel. A zbledne taky. Vypadá, jako by na místě umřel. Střelí naprosto vyděšeným pohledem po Reitovi teď je to už i on, kdo tahá Rukiho za cíp mikiny.

"Co je." Zamračí se na ně Ruki a konečně hrábne po tom kusu papíru. Chvíli na to civí, pak vyprskne ve svůj pubertální smích a nakonec zbledne i on. Odloží papír stranou a neschopný byť jediné myšlenky se odvrátí od stolu a vrávoravě udělá několik kroků do prostoru.

(konec první části)