Kai x Reita - Sluší Ti, když se mračíš. - Část 2.

(Reitův dům)

Reita

Pozoruje ho velmi pečlivě, sleduje každý záchvěv na jeho těle a hlavně pohledem mapuje tvář. Chytá v ní všechny pocity, když vysloví slovo teplo, hlavně si všiml drobného záchvěvu strachu a ten a ní rozhodně nepatří. Krátce si promne rty o sebe, rozmýšlejíc pečlivě každý krok, než si sám pro sebe kývne hlavou.

"Dobře tedy, teplo." Broukne klidným hlasem a posune si věci na posteli k sobě blíž, aby měl všechno po ruce. Teprve pak se pomalu přesune vedle Kaie a poposune balíček víc ke středu postele, aby ho donutil víc se předklonit, zatím všechno probíhá mlčky a umocňuje tím napětí z nevědomosti věcí budoucích.

"Ani se nepohneš, dokud ti neřeknu." Přikáže mu jen, když si klekne vedle něj na zem a poprvé odloží bič. Konečky prstů přejede po jeho tváři a zastaví se u linie rtů.

"Otevři pusu Kaii." Nařídím mu, když mezi jeho sladké rty vklouzne ukazováčkem a pak zamíří rovnou k jeho vchodu, aby mu dal pocítit ještě trochu slasti a odpoutal od jeho myšlenek pocti strachu. Dopřeje si několik krátkých okamžiků při jeho dráždění, než prsty zamíří lehkým dotekem po jeho zádech přes paži až k dlani, kterou stáhne z balíčku a položí ji rovnou na Kaiovo přirození. Donutí ho semknout prsty a velmi pomalu naznačí první pohyb.

"Takhle budeš pokračovat sám a každý z nich počítat a nezrychluj." Koutky mu nepatrně stoupnout vzhůru, když si jej znovu prohlédne. Neskutečně ho ten pohled vzrušuje a nutí se k tomu, aby zachoval klid. Natáhne se po boxu, který otevře a zkontroluje kostky ledu, jestli je všechno připraveno. Teprve pak vezme do dlaně svíčku vloženou do malého černého podstavce, aby znovu škrt a zapálil ji. Mezi rty si vloží kostku ledu a přejede jí Kaovi po kůži na bližší dokonalé půlce zadku. Vzápětí se oddálí a přesně na to samé zchlazené místo kápne malinkou kapičku vosku, který po zaschnutí odloupne a znovu místo poškádlí ledem. Samozřejmě počítá s tím, že Kai přestane s pohybem dlaně ne své vlastní chloubě a pravděpodobně i počítat.

"Neřekl jsem, abys přestal." Sekne ostrým, pevným hlasem a sáhne po biči, aby ho potrestal a znovu položí dlaň na tu jeho v klíně, aby mu přesně ukázal, jakým tempem má pokračovat.

"Jak se ti to líbí hm? Mě ano…odpověz a pak můžeš pokračovat s počítáním." Přikáže mu nakonec a kousne se do rtu, aby ukočíroval vzrušený podtón v něm. Tohle dlouho nevydrží.

Kai

Balíček mu začne odjíždět pod rukama a v první chvíli nepochopí, jestli ho má pustit nebo ruce pořád držet na něm, ale nakonec na postel nalehne s rukama nataženýma před sebou a jeho kolenům se trochu uleví, protože ta podlaha je vážně hodně tvrdá a už tu nějakou tu chvíli klečí. Aby vůbec zítra vstal, přece jen nohy potřebuje k bubnování taky. A stejně se usměje, když si představí, jak se ho někdo ptá, co dělal, že ho tak bolí. Ani se nepohne, když přijde další příkaz, dokonce ani nepřikývne, ale zatím se mu daří poslouchat a dlouze se nadechne nosem, když ucítí na tváři jeho dlaň. Pootevře ústa, domnívá se, že mu do nich bude něco vloženo, něco k jídlu, ale je to Reiův prst a on už moc dobře tuší, k čemu ho chce použít. Srdce se mu zase prudce rozeběhne a pak ten slastný pocit doopravdy dostane. Vzdychne si, jeho dech se prohloubí a tahle poloha je jako dělaná na to, aby ho pustil daleko, i když by třeba náhodou nechtěl. Ale on chce, hodně chce. Jeho hlas se brzy začne ozývat pravidelně, až do okamžiku, než jeho nitro Reitovy prsty opustí a posunou se na ruku, kterou navedou do klína. Opět se trochu začervená, ale poslechne a rty pro změnu stiskne. Dostane svoje instrukce a nejradši by se po něm plaše ohlédl, protože zatímco Reita vidí všechno, on nevidí vůbec nic, ale nakonec začne uspokojovat sám sebe a stojí ho to hodně sil, aby neposlechl vlastní tělo a přiměl hlavu držet tempo. A k tomu to proklaté počítání. Ze začátku to jde snadno, ale čím je dál, tím je to horší a má pocit, že čísla někdo rozházel. Nikdy by si nepomyslel, kolik pohybů musí udělat, aby byl hotový. Teď už je to na jeho vkus až moc. Tři by byly moc! A pak polovičky znovu zatne, když na ní místo toho jeho tepla ucítí něco velmi studeného společně s jeho sametovými rty. Dojde mu, že to je led, nechápe to, myšlenky se mu trhají, splete čísla a pak na jeho kůži dokápne horký vosk. Nebolí to nijak hrozně, ale naprosto ho to vyvede z míry, všechna činnost ustane a vzápětí přijde trest jako rána boží. Bolestně vzlykne a semkne pevně víčka, když se div nezarazí klínem proti posteli, což taky dost bolí. Okamžitě má ruku docela drsným způsobem zpět v klíně a snaží se dát dohromady větu, ale ani ho nenapadne prosit o přestávku. Jak se mu to líbí? Tohle bylo matoucí, velmi matoucí, ale všechno dohromady....? Chce se mu říct něco jako Týráš mě, ale...

"Líbí se mi to." Odpoví místo toho upřímně a kladně a vůbec nemá ponětí, jaké číslo je na řadě, prostě někde začne a odtud pokračuje.

Reita

V očích se mu zvláštně zablýskne, když uslyší bolestné vzlyknutí. Stáhne obočí k sobě a pozoruje jeho výraz z profilu. Ne, nejde tu prioritně o bolest, kterou mu způsobuje, jde o ten dokonalý koktej, ve kterém by se mělo promísit všechno dohromady. Trpělivě vyčkává na Kaiovu odpověď, ta je pro něj teď velmi důležitá a ona přijde a přesně ta, kterou si představoval. V tenhle okamžik trochu pozapomene i on sám na to, u kterého čísla skončili, jenom to ujištění v něm rouzpá osobní peklo a nutí ho pevně semknout víčka k sobě a dlouze vydechnout.

"Zapomněl jsi, kde jsi skončil." Nasadí opět ten správný, káravý podtón do svého hlasu ale místo větší trestu přijde jen stisk Reiových zubů na rozpálené kůži Kaiova pozadí. Ještě jednou zopakuje své počínání s kapkou vosku a když chladí popálení místo kostkou ledu mezi svými rty, tentokrát se neoddálí a zamíří kousek dolů, skoro mezi jeho půlky, než se pomalu, skoro až mučivě vydá nahoru podél páteře až k přechodu na šíji. Prsty ho velmi jemně vezme za bradu a otočí ji k sobě, když přestal chladem týrat jeho kůži na zádech a s krátkým polibkem mu vloží zbytek kostky mezi rty. Sám mezitím hrábne znovu do boxu a vytáhne další, svíčku už mezitím sfoukl.

"Byl jsi na poprvé úžasný Kai-koi, budeme pořádně trénovat." Broukne, dovolí si projevit spokojenost a přesune svou dlaň na tu jeho, aby zrychlil pohyby v jeho klíně a nechal ho dojít prvního dnešního vrcholu. Durhou už pomalu mučí jeho kůži chladem a přesouvá se pomalu o jeho pokožce, nejprve na zádech, přes bedra zamíří až na stehna a těsně k jeho chloubě, než se vydá zase zpátky, dokud se led úplně nerozpustí.

"Byl jsi celkem hodný, zasloužíš si dáreček." Okomentuje to ještě, když honecká chvíli vydechnout a pak mu teprve povolí šátek a nechá ho spadnout z očí na krk.

"Jsi zvědavý?" Zeptá se ho pořád stejně dominantně a sám už rozbaluje papír a otevírá krabičku a posouvá mu ji před oči. Je v ní barevně velmi propracovaný šátek v rudo černém provedení se jeho jménem a k němu dokonale ladící pouta, velmi měkká pouta a na nich stejně tak září jeho jméno.

"A teď hezky nahoru." Shrábne z postele všechny svoje věci, nedávajíc mu příliš času si dáreček prohlédnout a ani se příliš vzpamatovat Po očku ho ale sleduje, aby kdyžtak zasáhl a pomohl mu, kdyby to bylo potřeba.. Už to nemůže vydržet ani chviličku. Ovládne výraz ve své tváři a nechá ho, ať se sám přesune na postel a on zatím uklidí věci zpátky do kufříku a odloží ho stranou. Svlékne se s pohledem upřeným na nahé tělo ve své posteli a konečně se přesune k němu s pouty navlečenými na ukazováček a skoro hravě s nimi zatočí. Usadí se na postel, zády se opírajíc o kovové čelo a přitáhne si jej na svůj klín, aby si položil jeho paže na ramena a pouta cvaknou poprvé a pak i po druhé za Reiovým krkem, když řetízek protáhl kolem kovové konstrukce.

"Sluší ti." Broukne vkládajíc své prsty mezi jeho rty s jasným cílem a tím je příprava na jeho vpád.

Kai

Ano, on ví, že zapomněl a celý se zachvěje v očekávání dalšího trestu, ale Reitovo kousnutí je spíš jako odměna. Usměje se a na okamžik zakloní hlavu dozadu. Ale on tomu trestu vážně neunikl. Na jeho polovičku dopadne další kapka a on ji cítí snad ještě jasněji, než tu první. V jeho hlavě se začíná vytvářet nový reflex spojený s kostkami ledu. Jde to všechno hrozně rychle. Pochopil pravidla mnohem snáz, než by si kdy myslel a brzy možná bude schopný trochu kontrolovat sám sebe, aby pak mohli zajít ještě o kousek dál. Moc se těší, až tohle Reitovi řekne nahlas, až bude po všem, chtěl by vědět, co na to řekne, když mu prve vyprávěl, jak těžké je někoho najít, s kým by mohl... Chtěl by, aby věděl, že s ním může. Kostička ledu se po jeho rozechvělém těle dostane dolů, hodně nízko, až dostane strach, že to bude nepříjemné, ale pak putuje zase nahoru, způsobuje mu mrazení a zatmívání před očima a nakonec pootočí tvář za Reitou a převezme si ji od něj. Je tak vláčný, že se ho ani nepokouší líbat a po jeho pochvale se skoro omámeně usměje. Jako by mu Reita četl myšlenky. Přikývne na jeho slova a pak společně s ním zrychlí pohyb ve svém klíně. Trvá to jen malou chvilku, než se jeho hlas rozezní ložnicí a pak se v jeden okamžik zlomí společně s jeho vyvrcholením, zatímco kostka ledu dráždí jeho rozpálená stehna a skoro se ho dotkne tam, kde teď doopravdy hoří. Šátek mu sklouzne z očí a on musí nechat oči přivyknout šeru v ložnici, protože slunce už zapadá. Klesne očima na krabici, kterou Rei sám rozbaluje a znovu přikývne.

"Od té chvíle, co jsi ho přinesl do chodby." Řekne mu ochraptěle ze všeho toho dýchání a vzdychání a když najde svá vlastní, velmi umělecky provedená pouta a šátek na oči, nechápe jak to udělal. To objednal kouřovými signály z ostrova? Ani si neuvědomuje, že se šťastně usmívá a bere ty věci do rukou, aby si na ně alespoň sáhl, než ho Rei popožene nahoru do postele. Zvedne se, ale kolena bolí jako čert a doopravdy se mu silně zatočí hlava. Naštěstí se drží okraje postele a dá si chvilku, než dokončí přesun. Zůstane sedět nehybně a skoro bez dechu, když se dívají jeden druhému do očí a Reita se konečně taky svlékne. Zvláštní, myslel si, že na sobě nemá nic celou dobu a kdo ví, co při tom provádí, ale neprováděl. Oči má doširoka otevřené, když se k němu začne přesouvat do postele a doopravdy hltá očima jeho svaly na rukou i tu zbraň v klíně. Má z něj trému, už zase, ale nakonec se zvonivě rozesměje, když mu obkročmo skončí na klíně. Ruce mu zcela spontánně položí kolem krku a nechá se znovu spoutat, ale v očích už má šťastný a uvolněný výraz.

"Děkuju." Našpulí na něj trochu rty po té pochvale a pečlivě jeho prsty obemkne rty, aniž by jen na chvilku hleděl jinam, než do očí naproti sobě. To, že ho teď může držet a dotýkat se ho, je ta nejsladší odměna ze všech. A v závěru... byly to jen divoké emoce a pár štípnutí. Všechno bylo v jeho hlavě...

"A co slovo na Ještě přidej, takové se nedomlouvá?" Hlesne.

Reita

Nespustí ani na vteřinu pohled z jeho očí. Teď už nepotřebuje nepřístupný výraz, teď už není potřeba. Nechá ho někde hluboko ve své mysli a povolí koutkům vystoupat do upřímného pousmání, když v Kaiových očích čte jak v otevřené knize. Hledal tak dlouho svůj dokonalý protějšek a ani netušil, že ho má tak dlouho vedle sebe, že s ním tráví převážnou část svého života a vůbec netuší, co se v něm ukrývá.

" Jak jsem mol být tak slepý." Asi si při nejbližší příležitosti hodně vynadá. Ono na tom už nezáleží, hlavně, že ho našel a už ho nikdy nepustí, dokud to Kai sám nebude chtít.

"Já děkuju, jsem neskutečně šťastný, že jsem Tě našel." Broukne měkce s veškerou láskou vepsanou v očích, jak kdyby ho hledal padesát let a po celé planetě, opravdu si tak ale připadá. Natáhne se k jeho rtům, jejichž teplo před okamžikem opustili jeho prsty. Ty už míří za jasným cílem. Z dalšího prohlášení se mu skoro zatmí před očima, jen ta představa, co společně zatím zažili a co by mohli zažít ho dostává…no kdyby stál, tak do kolen. Kai překonává jeho očekávání takovým způsobem, že se mu o tom nejspíš bude i zdát.

"Myslím, že jen kvůli Tobě změníme pravidla." Zavrní s jasnou spokojeností, než věnuje několik dlouhých polibků jeho šíji. Teď si ho bude hezky hýčkat, ale ne dlouho, to už nemá šanci vydržet.

"Řekni mi…" Začne pomalu s patrným vzrušením v hlase, když do něj pomalu pronikne jedním prstem.

"že už..." Pokračuje dál s patrným vzdechem, jenž opustí jeho rty a přidá i druhý prst. Volnou dlaní mezitím doputuje o hrudníku až do Kaiova klína a párkrát ho jemně pohladí po jeho chloubě.

"už nikam nepůjdeš." Pokračuje ve svých slovech a očividně to není všechno, co mu chce říct. Odmlčí se jen na tu doby, kdy rty hýčká kůži na jeho krku, než se přesune ke stům a hladově ho políbí. Ustane v dráždění, když ho pevně stiskne na bocích a nazvedne jeho dokonale tvarovaný zadek, aby jej nechal velmi pomalu dosedat na své připravené mužství.

"Řekni, že tu se mnou zůstaneš." Vyjde z jeho rtů s dalším teď už hrdelním zavzdycháním a musí trochu zavrátit hlavu, když pocítí teplo jeho nitra.

"Že jsi jenom můj Kai-koi." Dokončí, když poprvé pohne jeho boky na svém klíně a uzamkne tvář ve svých dlaních, aby si ji podal k dalšímu vášnivému polibku.

Kai

Znovu se šťastně usměje při jeho prvních slovech a pak ještě víc, když mu Reita taky poděkuje. Je to hezké, že to vnímá takhle, teď, když hra skončila. Kai mu přece jenom zcela věnoval celé své já a tohle je pro něj znamení že to nebere jako samozřejmost, že jeho nebere jako svůj majetek, na který má automaticky nárok.

"Dobře. Jsou to přece jenom naše pravidla. Můžeme si napsat, jaká chceme." Řekne mu, než se políbí a pak Reita přesune své rty na jeho šíji. Zároveň s nimi v sobě ucítí i jeho prst a dlouze vzdychne. Už v podstatě připravený je, ale znovu to probouzí jeho touhu, která byla před chvílí poprvé uspokojena. Brzy ucítí i ten druhý a Reiovu volnou dlaň mezi svýma nohama, zakloní hlavu a uvolní své tělo, aby ho pustil dovnitř. Kam by chodil? Řekli si přece, že se milují. On ale v první chvíli vůbec nepochopí, že Rei by mohl mluvit o stěhování. Okamžitém stěhování. Nechává se od něho líbat, směrovat na jeho klín, ještě pořád je zbytek večera spíš v Reitově režii a on následuje jeho přání, která mu něžně naznačuje. Už není potřeba ani přísný hlas, ani bič, je na něj naladěný celý ze své podstaty. Až při tom druhém upřesnění mu to konečně dojde. Přinutí se tvář zase předklonit a podívat se mu do očí zamlženým pohledem, ale Rei to nevydrží a je to on, kdo zavzdychá a zakloní mrně hlavu. Ten pohled je nesmírně opojný.

"Kdybys mi nepsal... nepřežil bych ani tu jednu noc u našich, natož sám doma." Vyráží ze sebe, zatímco se projíždí na jeho klíně.

"Jsem jenom tvůj." Potvrdí mu a znovu se spolu střetnou ve velmi vášnivém polibku. Ještě by vydržel, když už to jednou dostal, ale cítí pnutí Reitovy chlouby uvnitř sebe a nediví se mu. Vždyť si až do teď všechno odpíral. A tak se pokusí sevřít svaly svého těla kolem něho a na ten vrchol ho prostě vystřelit. Věří, že jenom ucítí horkost uvnitř sebe, bude ho okamžitě následovat.

Reita

Koutky se mu omámeně zvednout, když mu prozradí, že bez něj nemůže vydržet. On je na tom v podstatě stejně. Trpí, když ho nemá na očích, trpí neskutečně, když ho nemá u sebe. Je to možná nebezpečné ale od pobytu na ostrově se stal závislým na jeho přítomnosti a jen tak se toho pocitu pravděpodobně nezbaví. Nechává tvář ještě na chvíli nasměrovanou ke stropu, než ji prudce skloní dolů a podívá se mu upřeně do očí. V těch jeho zasvítí nepokryté nadšení a spokojenost, když mu odsouhlasí, že je jeho. To je skoro tou poslední kapkou k dohnání Reiova těla k vrcholu. Odpírá si to potěšení, snaží se to ještě o kousek oddálit, jde to hodně těžce, když je vzrušený od chvíle, kdy ho v podstatě uviděl. Je to, to nejlepší prokletí, jaké ho kdy mohlo potkat. Tiskne dlaněmi jeho boky, možná o trochu silněji, než měl původně v plánu, oplácí mu hladové polibky, sem tam si neodpustí popotáhnout jeho spodní ret, když ucítí sevření svalů kolem své chlouby a tu už je opravdu tím posledním podnětem, který ho vystřelí do neznámého světa, zatmí se mu před očima a v první chvíli dokáže vnímat jen neskutečné bušení svého srdce v uších. Ani si neuvědomí, že si přidrží Kaiovy boky u svého klínu a musí se prudce nadechnout, aby plicím připomněl jaké to je dostat velkou dávku vzduchu. Když se mu konečně podaří odlepit víčka od sebe, teprve si všimne, že Kai ho následoval a znovu se pousměje.

"Kdybych věděl, že mě s tím nepošleš do háje, tak ti navrhnu, ať se zítra hodíme marod. Ale v tomhle případě mi nepomůže ani rozkaz." Broukne stále trochu zadýchaně, když vezme jeho tvář do dlaní a věnuje několika místům své polibky, než se znovu přitiskne na Kaiovy rty, tentokrát mnohem něžněji. Stáhne jednu dlaň ke krabičce od pout, která se válí vedle a vytáhne z ní zdobený klíček. Pak pomalu zamíří přes ramena po pažích až k zápěstí a jedno z nich osvobodí. Druhé nechá tak, líbí se mu, jak se na něm pouta houpou. Pomalu přesune své paže kolem jeho pasu a přesune jej pomalu vedle sebe na postel, hledíc mu neustále do očí.

"Jen klidně lež Kai-koi, přinesu večeři a něco k pití, potřebuješ se najíst." Zavrní spokojeně, když ho líbne na špičku nosu, o který se pak otře a pomalu se zvedne z postele, aby mohl všechno pouklízet a přinést na malém stolečku tác a džbán vody s nakrájeným ovocem. Usadí se vedle něj, když nad něj stolek položí. Sám už si po cestě stihl vzít a obléct kalhoty a začne ho se zaujatým výrazem krmit.

Kai

Je to přesně tak, jak si myslel. Ještě, že tak, protože Reita se rozhodl přibít jeho boky k posteli a už jim nedovolí se zvednout, takže by se taky mohl předržet. Místo toho ale dojde na vrchol jen malou chvíli po něm a jeho tělo se na jeho znovu rozvibruje. Ani si neuvědomil, jak je tím vším, co tomu předcházelo vlastně vyčerpaný, jeho hlava a hormony mu to nechtěly dovolit, ale teď to na něj začne celé doléhat. I on se pousměje.

"Ve studiu jsem šéf já." Nakrčí trochu vzpurně nosík a docela se těší, jak to bude Reita chroupat, protože tohle smějí navždycky vědět jenom oni dva. Byla by to krásná představa, válet se s ním celý den v posteli, odpoledne možná přestěhovat nějaké jeho věci, ale bude to muset počkat, protože je čeká zkouška a všichni kluci na ni přijdou. A je neskutečně roztomilé, že Rei neuplatňuje svůj nárok na dominanci za všech okolností, takhle se mu to zdá dokonale vyvážené. Však on ho ve skrytu nebude trápit a nechá ho vést ho třeba v tom, co mu vybere k obědu. To všechno se mu prohání hlavou, zatímco si nechává olíbávat tvář a jeho tělo se pomalu uklidňuje v dozvucích slastného vrcholu. Rei odemkne jednu polovinu pout, která se rozevřou kolem jeho pravé ruky, takže je může protáhnout sloupky postele a pak se nechá nenásilně přesadit vedle něho. Okamžitě se zachumlá do jeho peřin a pro zatím si nesundává ani to druhé. Skoro by mu řekl, že se oba potřebují najíst, ale je to tak strašně příjemné, nechat ho o sebe pečovat. Jako by právě získal kdo ví jaké zásluhy a oddřel všechno sám. Navíc podvědomě cítí, že tohle je také součást jejich nového vztahu, kterou trochu poznal už na ostrově. Počká tedy na něho a mezitím si prohlíží své nové dárky, až dokud Rei zase nepřijde. Jeho oči se usmívají, ve tvářích má dolíčky a poslušně otevírá pusu, zatímco si pořád hluboce a zamilovaně hledí do očí. Tohle je jeho nový život? No proč ně? Rozhodně nemůže říct, že by mu to vadilo! Mezi sousty si několikrát unaveně zívne a po chvíli se sveze v polštářích trochu níž, i když ještě stále jí. Na rozdíl od Reie, on zůstal nahý, prostě se neoblékl.

Reita

Pečlivě sleduje Kaiovu tvář a moc dobře vnímá jemné záchvěvy mimiky, která naznačují, jak moc je Kai po celém večeru unavený. Ani se mu nediví, ostrov, rodina a teď po něm chtě věci, které vyčerpávají mnohem víc, než by si kdo mohl myslet. Trochu starostlivě stáhne obočí a nakloní hlavu na stranu, když nabídne sklenici s vodou a pak ho nechá svézt se na posteli o kousek níž. Vloží mu ještě pár soust mezi rty, dokud je schopný ještě žvýkat. Sám si nejspíš něco vezme v kuchyni, když bude všechno odnášet, on je na některé věci zvyklý a rozhodně ještě chvíli vydrží. Na krátkou chvíli odloží stolek stranou, aby mohl Kaie pořádně přikrýt a zapírajíc se dlaněmi o matraci se skloní k jeho tváři.

"Jen klidně odpočívej, přijdu hned za Tebou, chci si užít spánek vedle Tebe, hrozně mi to chybělo!"Broukne naprosto upřímně, i když bez něj spal, možná spíš nespal jen jedinou noc, bylo to k zbláznění a krátce ho políbí. Pomalu vstane, popadne stolek a zamíří s ním do kuchyně. Ne, uklízet to opravdu hned nebude, jen vloží některé zbytky večeře do lednice, sám si něco málo vloží mezi rty a štědře to zapije. Ještě se chvilku zdrží uklízením kufříku do komory, a pak už se vrátí do ložnice, kde zatáhne závěsy, aby je brzo ráno nebudilo slunce. Hodlá si pospat a rozhodně nebude spěchat z postele a Kaie z ní jen tak taky nepustí. Vleze si, už bez kalhot, které přehodil přes malý stolek v rohu místnosti do postele, sunouc se až ke Kaiovu tělu a přitáhne si jej do svého obětí tak, jak spávali na ostrově. Věnuje mu krátký polibek do vlasů a spokojeně u toho přivře víčka.

"Dobrou noc Kai-koi a sladké sny." Popřeje mu tlumeným hlasem a sám ještě chvíli kouká do stropu hladíc jeho kůži, kam jen dosáhne. Možná by měl přemýšlet o tom, co je potkalo na moři jako o neštěstí ale…nebýt toho, pravděpodobně by nebyl tak šťastný jako teď.

(Konec)