Hromadné - Poletíme k orchidejím, slibuji! - Část 1.

(zkouška)

Hide

Po návratu na pevninu ho doslova pohltila jeho kapela. Respektive Yoshikiho obrovské černé auto s obřím rudým X na kapotě a dveřích. Bylo to jako podle přísloví Co peklo schvátí, to už nenavrátí. Po cestě domů si s Uruhou v podstatě zamluvili podpalubí pro sebe a nevylezli odtamtud ani za nic. Věnovali se jeden druhému, vrkali jako naprosto zamilovaní puberťáci a taky hodně... no... tamto. Ani jeden z nich zrovna dvakrát neplánoval budoucnost, existovali prostě v tom okamžiku a uvědomění si, že ať už byla jejich cesta k sobě jakkoliv zamotaná, našli se. V přístavu měl ale Uruha rodinu, která o něm, o Hidem netušila vůbec nic a on ho nechtěl stavět do nepříjemné situace hned na místě, takže se s ním rozloučil v podstatě jenom očima a pak už seděl v autě, doslova umačkaný Yoshikim, kterému hrály nervy. Bylo vidět, že ten měsíc, kdy netušil, co s Hidem je, byl úplně bez sebe, naprosto nepříčetný hledáním jeho zmizelého kytaristy a přítele a že ho to neskutečně sebralo. Bylo to dávno, co Hide opustil rodinu a taky co zemřela jeho babička, co ho rozmazlovala a Yoshiki byl v podstatě jeho náhradní domov. Cítil se u něj dobře a v bezpečí a nemohl jet ani domů, Yoshiki to odmítal. Pravděpodobně si vzal do hlavy, že ho nespustí z očí příštích padesát let.

"Nechceš mi rovnou nechat nastřelit čip?" Zeptá se ho ještě v autě, ale u něj doma je už všechno důvěrně známé a na něj začne dopadat únava a vyčerpání z výletu. Den na to musel absolvovat povinnou prohlídku u lékaře, jestli tam neonemocněl, jestli je v pořádku a co jeho hlava a dostal nařízený klid a žádné zkoušení. V podstatě se jen povaloval v Yoshikiho vile, brnkal si do kytary a jako správný lovec talentů potřeboval asi tak den na to, aby sehnal Uruhovo číslo. Trochu si s tím nevěděl rady, protože pořád nevěděl, na čem u něj je v kontextu s coming outem ohledně jejich vztahu před veřejností a jeho rodinou. Nakonec se prostě rozhodně poslat mu hodně osobitý dárek. Přímo do studia, kde obvykle nahrávají mu nechá poslat orchidej s okvětními lístky ve tvaru růžových pavouků.

Jen tak bez vzkazu nebo cedulky, komu to patří. Však jim to dojde všem, ať už na zkoušku přijde jako první kterýkoliv z nich. Čím víc si s ním láme hlavu, tím víc u toho popíjí a začíná se dostávat do svého obvyklého domácího módu. Stejně to nevydrží a tu smsku mu pošle.

Uruha, Reita

Opravdu moc chtěl rozloučit se Hidem mnohem víc ale copak mohl? Celou tu dobu, kdy ho rodina naložila do auta, nemyslel na nic jiného, než na něj. Všichni to přisuzovali šoku ze ztroskotání, Uru ale věděl, že je za to vlastně rád. Vzpomínal čím dál častěji na jejich louku orchidejí, na okamžiky, kdy ho Hide bránil a nejvíc na chvilky, které společně prožili v podpalubí. V tu dobu neexistovalo nic kromě nich, ani alkohol ani ostatní, vlastně celý svět se smrskl na velikost lodní kajuty. Usmíval se na okolí, užíval si svým způsobem pozornost, která se kolem něj vyrojila ale večer se prostě zavřel do svého pokoje u rodičů, kde se rozhodl pro tento večer zůstat. Na druhý den absolvoval neskutečné přemlouvání, aby zůstal ještě nějakou dobu, nechtěl o tom ani slyšet a vrátil se do svého vlastního bytu. Vydechl s jistou úlevou, když se konečně ocitl ve svém vlastním obýváku, obvolal všechny kluky, aby zjistil, jak se jim daří. Má byt jen pro sebe, svůj vlastní šatník a stejně mu pořád něco chybělo, opravdu zvláštní pocit. Neví nic o tom, kde Hide je a co dělá a chybí mu i společnost ostatních. Na ostrově byli všichni v jedné chajdě a tady? Je tu sám a nějak to na něj doléhá, nejspíš začíná být zralý na psychiatra. Naštěstí ho zanedlouho čeká sraz s kapelou a na to se opravdu těší. Nevylézá ze svého bytu jen pokud je to nutné a užívá si komfort vany a takové ty obyčejné pitomosti, v hlavě je ale pořád u jedné osoby. +Kdepak se touláš?+ Pomyslí si trochu posmutněle a raději s snaží nemyslet na to, jak to má se svými závislostmi, musel by se zbláznit. V den schůzky s kluky se oblékne, vyrazí do studia, nejspíš jede trochu pozdě, zdržel ho telefon s mámou. Když vejde do místnosti, rozhlédne se kolem a sleduje, jak Rei mává s orchidejí jeho směrem a culí se u toho.

"Nic neříkej." Upozorní ho se zvednutým ukazováčkem ale už i jeho koutky se zvedají vzhůru, když se k němu rozjede a orchidej mu vytrhne z ruky. Je jeho tak co! Trhne sebou, kdy mu v kapse pípne telefon a on na dvě sekundy zavře oči a přeje si, aby to byl on. Otevře zprávu a…

Odepíše mu a kouše si u toho spodní ret. Prostě ho chce vidět a nemůže si pomoc.

Hide, Yoshiki

Odpověď přijde skoro okamžitě. Zrovna si drží u úst hrdlo lahve s bílým rumem, když odemkne telefon a přečte si ji. Kde se schovává? No dobře pojede za ním, když chce. Není sice úplně střízlivý, ale to po cestě vyběhá. Začne se zvedat z gauče, na sobě tepláky a volné tričko křiklavě růžové barvy a hledá klíče a brýle, zatímco na Yoshikiho huláká, aby mu laskavě našel, kam hodil telefon. Aha, ten telefon, co drží v ruce. Zazubí se jakoby nic a už se hrne ven ze dveří i s lahví v ruce, ale Yoshiki ho nechce pustit. Přece nemůže řídit? Opravdu neví, jak mu má vysvětlit, že on prostě musí odjet a musí to být zrovna teď hned, ale dopadne to tak, že nabručeně sedí na sedadle spolujezdce Yoshikiho stříbrného supersportu, paže založené na prsou a civí z okýnka, zatímco ho jeho nejlepší přítel veze za jeho láskou a vrtí nad ním hlavou. No a co?

"Pamatuju si, co jsi mi o něm říkal." Začne Yoshiki.

"Je dopoledne a možná nejsi na mol, ale střízlivý taky nejsi. Nebude se mu to líbit. Měl jsi počkat."Domlouvá mu, ale Hide nechce ani slyšet a začíná být protivný. Nakonec dorazí až na místo, v recepci si zjistí, kde zkoušejí The Gazette a společně s Yoshikim tam zamíří. Zatímco Hidemu je úplně ukradené, že jde s ním, Yoshiki už cítí problémy a prostě mu radši dělá garde. A když nakonec

rozrazí dveře do zkušebny, aniž by zaklepal a polovina lidí uvnitř leknutím nadskočí, oči mu padnou rovnou na něj. Uruha stojí s kytarou přes rameno na druhé straně, je celý vymydlený a bezvadně oblečený, vypadá stejně zaskočeně jako všichni ostatní a on z něj nemůže spustit oči. Rozpřáhne ruce a vykročí rovnou k němu s výrazem Pojď jsem ty moje kotě. Yoshiki si u dveří decentně odkašle a pozdraví se s těmi, kdo ho poznali a začali se k němu chovat zdvořile. Zatím si jen spojí dlaně před tělem a snaží se do ničeho nezasahovat. Aoi vypadá taky dost zaskočeně, neví, zda víc z toho že jim Hide vpadl do zkoušky nebo z přítomnosti slavného lídra X, ale nakonec se oči úplně všech, včetně Kaie otočí rovnou na Uruhu. Jediný, kdo na zkouše chybí, je Ruki. Vzal si do havy tolik práce, že se mu začal plést plán dohromady a nebylo v jeho moci stihnout všechno. Kai ho tajně podezříval z toho, že je to proto, že utichla řeč o Miyavim. S klukama se domluvili, že když to potrvá déle, jak pár dní, prostě na něj zaútočí na přímo, aby se vyptali, co se stalo. Zahodit jejich vztah jim přišla škoda.

Uruha, Reita

Celá zkouška stojí úplně za houby. Uru si to moc dobře uvědomuje a jak to tak vypadá, tak i zbytek skupiny. Vlastě všichni i zbytek osazenstva v místnosti. Vrhají po něm pohledy, kluci soucitné, ostatní takové zvláštně nejisté a nikdo mu do očí neřekne, že to prostě stojí za houby. On sám to moc dobře ví. Už od té smsky, blbost už od příjezdu na pevninu a rozloučení s Hidem není ve své kůži, prostě to nejde. Zrovna zkazil další pasáž, když omluvně rozhodí rukama a prohrábne si vlasy. Nepoznává se a opravdu moc se snaží, aby to bylo v naprostém pořádku a čím víc, se o to pokouší, tím horší to je. Střelí pohledem po všech a nakonec zakotví na Kaiovy, aby sám nad sebou zavrtěl hlavou a nadechuje se k tomu, aby mu řekl, že by to měl dneska nejspíš vzdát. Koukne krátce na orchidej na stole a kousne se zamyšleně do rtu, žádná odpověď už od něj nepřišla. Přehnal to? Když v tom se dveře rozrazí a tak stojí Hide. Kdyby neměl kytaru na krku, nejspíš ji pustí na zem a vůbec mu to nejspíš nebude líto. Kouká na něj chvíli, skoro to vypadá, že přemýšlí, jestli se mu to náhodou nezdá. Je to snad poprvé v životě, kdy vidí někoho hodně slavného z branže a úplně ho ignoruje, totiž Yoshikiho. Někde za jeho zády se ozve tiché odkašlání a krátké zasmání od Reie a Uru už na sobě cítí pohledy všech i ty celkem zdařile ignoruje. Zorničky se mu rozšíří, jako kočce, která zahlédla svou nejmilejší hračku a koutky mu pomalu začnou stoupat nahoru. To přesně trvá do chvíle, kdy se Hide rozejde směrem k němu a on letmo postřehne ne úplně jistý krok. +On není střízlivý?+ Proběhne mu krátce hlavou a obočí se mu začne trochu stahovat k sobě, skoro má tendenci si založit ruce na hrudi. Ne, úplně se mu to nelíbí a je to na něm vidět, z druhé strany však převládá pocit, že za ním přijel a že ho může…obejmout...to je sakra málo. Kašle na všechny momentálně, prostě udělá ten poslední krok směrem k němu a prostě se schová v jeho náruči se zvláštně spokojeným vydechnutím.

"Štveš mě….neměl si pít." Obviní ho, aniž by se z jeho náruče oddálit s jasným vzkazem, že tohle mu neprojde jen tak; zatím ale neotvírá víčka a položí si hlavu na jeho rameno. Trhne sebou prudce, když ucítí ruku na svém rameni, která ho táhne pryč a podvědomě vnímá slova o tom, že tohle je zkouška a navíc jako přece se tu lead kytarista nebude objímat a bůh ví, co ještě s klukem, i když je to slavný Pink Spider, tohle by jim mohlo zkazit pověst a to on přece neodvolí!!! Jejich agent má celou tu situaci očividně jiný názor, než například Rei, který se spokojeně culí a mumlá něco tom, že přece můžou chvíli počkat a to, co se tu děje přece nikdo ven nevynese a i kdyby, tak co.

Hide, Yoshiki, Kai, Aoi

Příliš nevnímá změny probíhající v Uruhově tváři ani svůj nejistý krok, ale za okamžik už ho svírá v náručí a pevně přitiskne k sobě. Vybaví se mu všechny známé vůně a pocity, které chce mít a začíná v tom být k nezastavení. Vyhlásí válku klidně polovině zeměkoule, jestli bude mít někdo něco proti. Uruha je jeho a konec. Pousměje se, když mu Uruha pošeptá svou poznámku, ale šel k němu, takže je všechno v pořádku. Hladí ho jednou dlaní po zádech, zatímco tou druhou pevně tiskne jeho bedra proti svému tělu a i on si na chvíli dovolí zavřít oči, když si o něj Uru opře tvář. Asi by s tím chlastáním něco měl dělat, ale zatím mu v tom nikdo nedokázal pomoct, ani Yoshiki ne. Nechce být takový, ale to uvnitř nejde jinak, než přepít. A pak mu Uruhu začne někdo brát a jemu se zatmí před očima asi jako tehdy, když měl na něj pitomé poznámky Kaz. V tu ránu hledá očima, ve kterých se zablýská viníka a má ho celkem rychle. Je mu úplně jedno, kdo to je a jaké tady má slovo, tohle neměl dělat. A když si k tomu přisadí ještě ty kecy o tom, že nestačí, že on je HIDE!!! a má problémy s jeho pohlavím, je se vším konec. Oběma rukama si odstaví Uruhu za pas kousek stranou, aby ho snad neporazil, popadne toho manažera nebo kdo to je oběma dlaněmi za lemy košile na hrudi a prudce ho přitáhne k sobě.

"A kdo ti platí, že se do toho mícháš, hnn?" Vystartuje po něm a v ten okamžik se pohne i Yoshiki.

"A je to tady." Vydechne a přiskočí za Hideho záda, ale ten ho levačkou odstrčí někam za sebe bez jakékoliv větší námahy. Manažer si vede svou, že to studio platí klukům angažmá a že na něj nemá sahat, jinak se to bude řešit, protože on se X nebojí, beztak jsou to jen manýry zpovykaných hvězd a následuje plejáda rozhořčených keců o tom, že Hide svým chováním zničí Uruhovu slibnou kariéru a že díky románkům s ním skončil. Kai už je taky na nohou od bubnů, ale jak už Hideho zná, moc se mu nechce na něj sahat nebo stavět mezi ně a nechce se ani Aoimu. Yoshiki se na Hideho pokouší mluvit, ale to manažer taky.

"Pojďme to prostě probrat vedle ke stolu." Zvedá Yoshiki hlas, ruce má rozpřažené mezi těmi dvěma.

"Probrat co? Jak bude fungovat homosexuální reality show dvou muzikantů? Tohle není nic, co pustíme mezi japonské publikum." Vrčí manažer.

"Uruha-san by se měl rozmyslet, jestli chce dál hrát ve skupině s takovým jménem jako je The Gazette nebo radši zahřívat postel někomu, kdo jeho slávu pohřbí a postaví tu svou na jeho pomníčku. Všichni víme, že Hide-san má dost velkou podporu, aby tohle přežil, ale vy Uruho ne. Dohrál jste." Upravuje si košili, protože Hide ho zrovna pustil, ale jen proto, aby se rozmáchl a vzápětí mu vrazil takovou ránu pěstí do tváře, až je slyšet křupnutí zlomené ho nosu. Manažer začne křičet, Yoshiki křičí, Kai křičí, Kai na to třeští oči a ustupuje za Reitu a Aoi chytá Uruhu za rameno, aby se do toho nepletl. Z nosu manažera crčí krev, jak ho svírá dlaněmi, ale Hide očividně neskončil, popadne ho znovu za sako s úmyslem vrazit mu další, než ho z něj za záda začne rvát dolů Yoshiki a několik dalších členů personálu. A do toho plno výhrůžek právníky za ublížení na zdraví.

Uruha, Reita

Uru v první chvíli vypadá, že kouká na čtyřhlavého draka, když ho Hide strká za svoje záda a staví se mezi něj a agenta. Pomalu mu začíná docházet, že to vůbec není dobrá situace. Moc dobře si vzpomíná, jak to dopadlo na ostrově. Jenže tohle není Kaz, tohle je Akeno, jejich agent, který je pro úspěch schopný jít přes mrtvoly. Jen díky němu se připravuje další světové truné s místy, na kterých v životě nebyli. Uru moc dobře ví, že jestli se něco semele, bude to mít následky. Zatím je jen schopný zalapat po dechu, když začne zmiňovat jejich potencionální vztah. On sám si tak úplně nepřipustil, že by to mohl být problém, prostě mu to vůbec nedošlo a jak to tak vypadá ani klukům ne, protože oni všichni to měli v podstatě podobně. Aoi a k tomu star Hyde, Ruki a Miavi, jediní kdo si nemá co vyčítat je Rei a Kai. Jenže on prostě nechce přijít ani o kapelu ani o Hida. Pořád je v hlavě přesvědčený, že jakmile by utichl největší poprask, bude to všechno v pořádku. Lidi si zvyknou, proč by taky ne. To už se do toho zapojí i Yoshiki a on koutkem oka sleduje pohyb Reie, jejich směrem. Jak se zdá, on je jediný, kdo se do toho nebojí vložit. Pak se pozornost manažera přesune k němu. On sám už má ruku na rameni Hideho a nadechuje se aby mu řekl, že to za to nestojí, že se to vyřeší jinak.

"Dohrál jsem? Proč? Co to nechat na Japonsku?" Broukne tichým hlasem a trochu se mu uleví, když Hide nakonec jejich agenta pustí. I Rei ustoupí o několik kroků, aby se ohlédl po Kaiovi, protože tohle budou muset nakonec vyřešit všichni společně, v podstatě se to týká jich všech. Jenže pak se stane něco, co už nikdo nečekal. Ozve se křupnutí nosu a Uru se pohne v před, jenže ho zastaví Aoiho ruce .

"To ne." zahučí Uru nešťastně a na chvíli se ohlédne na Aoiho, říká mu ať ho pustí, než se podvolí jeho stisku a vyděšeně těká pohledem z Akeny na Hideho a tu melu kolem. Rei se pohne směrem k nim a popadne Hideho i za cenu toho, že schytá další. Akena křičí a už loví svůj telefon, očividně volá svému právníkovi, drží se za nos a už huláká na ostatní kolem, kdo mu to dosvědčí. Ten to jen tak nenechá. Uru nakonec využije nestřeženého okamžiku a vyvlékne se Aoimu z pod ruky a probojuje se skrze všechny až k růžovým vlasům a otočí ho čelem k sobě. V očích mu pořád výraz naprostého zděšení.

"Už na to kašli prosím." Houkne na něj naléhavě a snaží se ho dostat z místnosti, snad na něj bude mít dost velký vliv, protože nadávky, které zní z úst jejich manažera na jeho adresu by mohly rozpoutat další peklo. Z posledních sil se mu podaří dostat mezi ně a vezme Hideho za tváře a koukne mu upřeně do očí.

"Jdeme, hned!" Zavelí nekompromisně a prostě se dlaněmi opře o jeho hrudník, je přesvědčený o tom, že jemu rozhodně jedna nepřistane.

"Uruho, jestli odsud odejdete, skončil jste." Ozve se huhlání Akeny s jasnou výhružkou. Kočičí oči se stočí do místnosti, zastaví se krátce na každém z kluků, sklopí smutný pohled k zemi a dál tlačí Hideho ven.

Hide, Yoshiki, Kai, Aoi

Akena neschytal další ránu pěstí jenom díky tomu, že Hideho servali dolů Yoshiki a Reita. Drží ho každý za jednu paži, zatímco Hide nepříčetný vzteky propaluje manažera pohledem, protože ten už volá do všech světových stran. Do jeho levého ucha doléhá Yoshikiho klidný hlas, ale nemá to vůbec žádný účinek.

"Chceš mě zažalovat? To si sakra dobře rozmysli!" Křičí na něj Hide zpět a začíná v tom být mnohem víc, než jeho vztah s Uruhou, teď už jde taky o žaloby, tahanice mezi skupinami, co by mohly náhle přijít o kytaristy a celý spor se pěkně nabaluje a bobtná. Najednou se před ním objeví Uruha, střelí očima k těm jeho, ale v první chvíli se pořád pere s klukama, co drží jeho ruce, než se na něj podívá znovu a přestane s tím. Oplácí mu pohled do očí, i když pořád prudce dýchá nosem jako býk těsně před tím, než se rozeběhne a pak začne couvat pod Uruhovými dlaněmi. Yoshiki s Reiem to celé jistí po stranách, protože Akena si nedá pokoj a vyhrožuje teď už i Uruhovi, což je něco na Hideho schopnost zůstat v klidu, ale celá kompanie jich čtyř se nakonec dostane ze dveří a do odpočinkové místnosti naproti přes chodbu. Je tam dlouhý oválný stůl, kožené židle, kuchyňská linka a malý balkón kvůli kouření. Hide se neobtěžuje, rozechvěle dosedne naproti popelníku a v další vteřině už kouří jako tovární komín. Ruce se mu třesou, jeho hlava už je celkem střízlivá a začíná na něj dopadat fakt toho všeho, všechno to, čemu bude muset čelit. Je mu to fuk, nelituje toho a klidně se kvůli němu popere znovu. Yoshiki si vyměňuje pohledy s klukama, dotkne se konejšivě Hideho ramene, ale ten ho ze sebe vztekle setřese a dál sedí za stolem a chystá si další cigaretu. A tak se Yoshiki přesune k lince a postaví na kávu. Zbytek skupiny je zdá se vedle a pravděpodobně podobným způsobem uklidňuje svého manažera. Yoshiki nachystá čtyři kávy, jednu posune Reitovi a jednu Uruhovi, další postaví před Hideho a obejde stůl, aby se posadil na druhou stranu.

"Koukej to vypít, to ti srovná hlavu." Zavrčí na svého kytaristu potížistu a Hide si přisune hrnek s takovou razancí, až si opaří ruku, s pořád stejně vzteklým máváním zanadává a snaží se jí větrem ochladit. A je mu to taky jedno. Naprosto! Yoshiki protočí očima a tiskne rty, nejradši by mu taky jednu střelil. Nakonec se zase zvedne, teď když si je jistý, že Hide už se uklidnil a kývne na Reitu. "Pojďme zjistit, co se tam děje a co se dá dělat."Vyzve ho, aby je nechali samotné, i když by za nimi nejradši zamkl. Společně opustí i se svými hrnky místnost a Hide s Uruhou zůstanou sami. Kolem se rozhostí naprosté ticho. Hide se kouše do spodního rtu a pere se uvnitř sám se sebou. "Nepřestanete hrát, zařídím to. Slibuju." Dělí sliby větší, než jaké dokáže zajistit, ale Yoshikiho Extasy by je určitě neodkoplo. Zarytě zírá před sebe a nevšímá si pálící a rudnoucí ruky. Dokouří a rovnou připaluje další.

(Konec první části)