Kai x Miyavi x Hyde (Kei) - (Nagano) - Tiká... on tiká... to snad ne!!! - Část 3.

(Fuji-Q Highland)

Kai

Zvedne oči před sebe až v momentě, kdy před ním stojí Miyavi s holčičkou na rukou a promluví na něj. Pořád ho slyší jako by z pod hladiny vody. Přesune pomalu oči z těch jeho do tváře děvčátka a s rozjitřenými emocemi si od ní lízátko vezme.

"Arigato gozaimas." Poděkuje jí a ukloní se. Osamí a on se mu podívá do očí. Hrdlo má úplně stažené. Zavrtí hlavou na znamení, že není. Evidentně není, nemůže lhát.

"Já... to jen, jak ti to slušelo a..." Rozhodí rukama. Vážně neví, co má dělat. V ten moment, kdy zahořel náklonností k němu si uvědomil, jak strašně moc mu chybí Kei. Že vlastně tak trochu viděl jeho, jak se zvedá s dítětem na rukou... a ještě hůř se pak cítí při pohledu do Miyaviho nádherné tváře. Do očí se mu natlačí slzy.

"Promiň mi... já tohle nemůžu já... mám v sobě neskutečný bordel." Hlesne sotva slyšitelně. Chtěl by jet domů... úplně domů... ne na koncert, ale domů. Někam, kde bude sám a bude moct přemýšlet. Přiloží si na chvíli hřbet dlaně na ústa a horečně přemýšlí.

"Počkej tady na mě...jen chvilku." Požádá ho, rozhlédne se kolem sebe a vyrazí směr toalety. Netrpělivě si vystojí frontu a zabouchne se v kabině. Roztřesenýma rukama vytáhne telefon z kapsy a vytočí Keiovo číslo. Nemá tušení, jestli mu to teď zvedne, ale... potřebuje ho slyšet.

Miyavi

Mírně stáhne obočí, když vidí výraz v jeho tváři. Tohle si úplně nepředstavoval a vlastně mu úplně nedošlo, jak s dětmi vypadal.Tohle šlo tak nějak samo a mimo jeho snahu, udělat na Kaie dojem. Vlastně by ho vůbec nenapadlo, že by to na něj mohlo mít takový vliv. Na tohle se přece balí holky no ne? Kouká mu do očí a na tváři se mu objeví skoro až lítostiví výraz.

" Promiň Sweetie...nechtěl jsem Tě rozhodit, určitě ne takhle a..." Snaží se najít nějakou smysluplnou odpověď ve své hlavě, ale moc se mu to nedaří. Tohle rozhodně nebylo v plánu nebo teda bylo ale úplně jinak. Pomalu zvedá dlaň k jeho tváři, aby ho uklidnil, že se přece nic neděje. To se mu ale nepodaří, protože Kai mu oznámí, aby tu na něj počkal a zamíří pryč. Zůstane stát jako kůl v plotě uprostřed davu s rukou na půl zvednutou a kouká na jeho vzdalující se záda.

"Kruci.." Zanadává si, skoro až nešťastně a rozhodí rukmaa v trochu zoufalém gestu.

Hyde (Kei)

Byla to vážně dlouhá noc. Toulal se městem a nemohl narazit na nikoho, kdo by aspoň trochu odpovídal jeho obvyklé večeři. Prostě se Tokyo rozhodlo, že bude pro dnešní noc vzorným městem a to mu vytvořilo na čele několik vrásek. Skoro až nad ránem, se mu podařilo objeví kapsáře, který zrovna okrad nějakou paní a konečně uhasil svou žízeň, ale bylo to tak tak. Domů se dostal skoro těsně před svítáním, jeho výraz nebyl zrovna spokojený. Byt na něj bez Kaie působil naprosto příšerně. Nakonec mu přece jen napsal sms na dobré ráno a odebral se do postele, kde usnul během několika vteřin. Trápily ho opět ne moc příjemné sny, když se na nočním stolku rozezněl telefon. Chvíli mu trvalo, než se přesunul až k němu a uviděl Kaivou fotku na displeji. Bez váhání hovor přijme.

"Kaii...tak rád Tě slyším..." začne jako první a na tváři se mu objeví upřímný úsměv.

"Jak se máš? Doufám, že jsi v pořádku.." Dodá ještě starostivě a pomalu se přesune do sedu na posteli.

Kai

Slyšet jeho hlas je něco tak zvláštního... najednou si připadá, jako by s ním žil tak dvě stě let. Úlevně zavře oči a sveze do podřepu podél stěny kabinky. Chvíli mlčí, než rozechvěle začne. Snaží se přemoct svůj hlas, aby zněl jako by nic.

"Ahoj Keii, asi tě budím, viď? " Řekne mu jako první.

"Mám se skvěle, já... koncerty jdou tak, jak jsme si naplánovali, nic jsme nepokazili... " Chvíli mu o nich vypráví, ale dlaní si zajíždí do vlasů nad čelem a vlastně neví, co mu chtěl říct.

"Chtěl jsem jen vědět... po tom, co jsi napsal..." +Jsem v zábavním parku s někým, kdo se mi snaží za dva dny ukázat, jak moc o mě stojí...+ "Keii... je to fakt hrozný, ale..." +Chybíš mi. Jsem sentimentální, připadá mi, že nás oddělilo zemětřesení a na druhou stranu se dostanu za rok.+

Hyde (Kei)

Musí mírně přivřít oči, když konečně uslyší jeho hlas je to tak neskutečně příjemné. Připadá mu, jakoby by byl pryč rok ....neskutečné.

"Sice jsem spal, ale to nevadí...jsem hrozně rád, že voláš a že Tě můžu slyšet, konečně zase vidím světlo..." Broukne naprosto upřímně, vůbec nezáleží na tom, jestli ho vzbudil nebo ne, hlavně, že volá.

"Nepochyboval jsem o tom, že nic nepokazíte...ale neboj se o mě jsem a budu v pořádku...jen...se snažím si svou večeři vybírat ...pamatuješ na tu noc, kdy jsme se potkali na ulici.." Vysvětlí mu to obezřetně, takové věci se mu příliš řešit po telefonu nechtějí, aby byl by rád, kdyby to pochopil.

"Je to vážně hrozné, ale chybíš mi...nedokážu bez Tebe existovat víš...Opravdu jsi v pořádku?"

Kai

Málem umře z toho jeho Konečně zase vidím světlo. Jak jen mohl na jakékoliv pomyslné rande jít? Jak se může vodit za ruku s někým jiným, zatímco Kei... po tom, co mu vyprávěl, o sobě, svém životě a po tom, jakou depresi viděl v jeho očích? +Kaii, ty jsi takový hrozný idiot.+ Vynadá si v duchu. "Ano, pamatuju."Pípne. Jak by nemohl? Tu noc, kdy oba brečeli v dešti a kdy... teď už se nepokrytě rozbrečí, i když úplně potichu.

"Jsem." Zašeptá.

"Jsem. Jdi spát, Tenshi-san... uvidíme se brzo." Šeptá dál, aby nebyl poznat jeho hlas a to, co se s ním děje.

Hyde (Kei)

Chvíli jen mlčí, když mu prozradí, že je v pořádku. Jemu se to ale podle hlasu příliš nezdá. Začíná si o něj dělat starosti, co když mu vážně někdo něco udělal?

"Já..." Začne pomalu a musí dlouze vydechnout, když stiskne víčka k sobě. Z jedné strany je rád, že ho slyší a z druhé....trpí s každým dalším slovem, kdy ho nemůže stisknou ve své náruči.

"Zavolej kdykoliv ano...kdyby cokoliv...vždycky tu budu pro Tebe..Watashi wa anata o aishiteimasu...Watashinojinsei no taiyō...Dávej na sebe pozor...nepřežil bych, kdyby se Ti něco stalo...uvidíme se brzy..."

Kai

Uslyší tu zvláštní, velmi formální frázi a usměje se. Tohle snad nikdy neslyšel, ale tak nějak z toho jde cítit, jak moc vážně to Kei bere.

"Aishite iru." Řekne mu na zpět.

"Sayonara, Kei-san, brzy." Hlesne ještě a zavěsí hovor. Je na čase postavit se na nohy, utřít si slzy a jít ven. Postavit se tomu čelem jako muž a říct Miyavimu, jak se věci mají. Vyleze z kabinky, zkontroluje si v zrcadle, že už není flekatý ve tváři a vyjde z toalet. Najde ho opodál, už bez dětí, ale s kotětem a pousměje se jeho směrem. Dojde pomalu až k němu a zatváří se velmi omluvně.

"Promiň. Nezasloužíš si takový útěk a takové chování. Moc mě to mrzí." Kousne se jemně do rtu, na okamžik uhne pohledem a zase se jím vrátí k jeho očím.

"Miyavi-chan... já... moc se mi to líbilo, vážně. Tady s tebou. Vážně jsi mě dostal. Nejdřív jsem si myslel, že je to prostě jenom taková hra na sympatie. Pak mi to začalo docházet, ale čím víc mi ukazuješ svoje já, tím víc se do toho zamotávám. Není to fér... není to fér vůči tobě, protože já... já pořád vidím jeho. I přes to, jak moc se mnou máváš, jsi vážně úžasný, jenom... s každým dalším gestem se cítím provinileji vůči vám oběma." Vysype ze sebe a doufá, že to pochopí. Že ho nezraní nebo, že ho tady Miyavi nenechá, tři hodiny cesty daleko. Zhluboka se nadechne a vydechne. "Snažil jsem se nemyslet na nic a užít si to. Užil jsem si to! Jenže ono to postě nejde." V parku je čím dál tím víc lidí a oni stojí uprostřed cesty.

Miyavi

Postává uprostřed chumlu a všichni se mu vyhýbají. nepohnul se skoro ani milimetr, jen si od malého kluka převzal kotě a je jasné, že ho jen tak z ruky už nedá. Prostě si ho vezme sebou a bude se o něj starat. Úplně není schopný domýšlet, jak to přesně provede ale ono se to nějak poddá, tím si je jistý. Koutkem oka zahlédne blížícího se Kaie a věnuje mu svou pozornost, teda skoro všechnu, sem tam se neubrání kouknou na kotě.

"To je v pořádku Sweetie..." Řekne naprosto upřímně a už se nadechuje, aby mu prozradil svůj další cíl putování po zábavním parku. Jenže to očividně není všechno. Kouká na něj, aniž by se přestal usmívat a jediné, co se v jeho tváři mění jsou oči. Jindy veselé a jiskřící, ale s každým dalším slovem mu dochází, co vlastně podvědomě tušil a nehodlal si to připustit. Přišel pozdě...O něj jako o jediného stál vždycky, pro něj jediného, by udělal cokoliv na světě....ale...nestojí o to.

"Pojď stranou..." Velmi opatrně ho vezme za paži a odejde i s ním bokem od procházejícího davu. Dlouze se nadechne, když velmi obezřetně položí kotě na zem, vypadá to, že mu nikam neuteče. Možná mu chtěl říct, co v sobě nosí, ukázat co pro něj znamená, i když to už možná vidět bylo. Taky ale vidí, jak se Kai trápí a není to fér od něj, podněcovat v něm tyhle pocity.

" To je..." Začne pomalu a jen na chvíli odvrátí oči stranou, aby se mohl zase podívat do těch, pro něj velmi uhrančivých před sebou.

"To je v pořádku Sweetie...v naprostém..."+Stejně Tě Miluju+ Řekne nakonec jistým hlasem, který naprosto nesedí k očím. Vezme jej velmi opatrně za tváře a políbí na čelo.

"Pojedeme zpátky...musím nakoupit pro Smajlíka...bude toho potřebovat spoustu..." Řekne nakonec úplně mimo téma a široce se usměje.

"Navíc je to skoro akorát, aby jsme stihli přípravy na koncert..." Prohodí ještě snažíc se o veselý hlas a jde mu to celkem dobře. U jednoho ze stánků se má v plánu ještě zastavit a koupit si flašku, tohle nutně potřebuje spláchnout.

Kai

Ne, ono to není ani trochu v pořádku, což se Miyavi dozví vzápětí a taky je to vidět na jeho vyhasínajících očích. Ten pohled Kaie opravdu vnitřně ničí. Nikdy si nemyslel, že něco takového uvidí a že toho bude strůjcem. Hrozně moc ho to mrzí, obzvlášť po tom, co zjistil, jak úžasný je člověk. Tedy on ho měl vždycky rád, ale teď, v tyto dny, spatřil víc, než kdy dřív. Nechá se od něho odvést za loket kousek stranou. Se skloněnou hlavou a smutkem ve vlastních očích čeká, co mu na to všechno řekne a chová se statečněji, než Kai sám. Není to v pořádku a Kai to ví, ale vděčně se na něj usměje. Přivře jemně oči, když se jeho čela dotknou Miyaviho rty a těžko popsat, co se v něm v tu chvíli odehrává. Ještě před pár hodinami se k sobě chovali tak bezprostředně a teď?

"Smajlík. To je hezký." Usměje se a stočí oči na koťátko.

"Zní to jako jméno, které jsi vymyslel ty." Přikývne souhlasně. Přikývne na souhlas, že pojedou zpět. Je to velká škoda, bylo to krásné ráno, ale určitě by jim nepomohlo, kdyby v něm spolu pokračovali. A tak se společně s ním a kotětem vydá k bráně parku, kde na ně už čeká řidič. Uvnitř k sobě přitáhne plyšovou srnu, i když by ji měl spíš vrátit a většinu času mlčí a hledí z okénka. Pokud spolu mluví, tak o hudbě a o kočce, vážně se snaží, aby to bylo tak bezprostřední jako obvykle, ale ono to nejde. Před hotelem se s ním rozloučí, dovolí si jedno krátké obětí a i se srnou vystoupí z auta. Návrat do pokoje je pro něj velmi těžký, už jenom kvůli pohledu na záplavu plyšových srdcí. A co teprve oči kluků, které říkají Hned vybal kde jsi byl a co jsi dělal a my ti řekneme, co se dělo tady. Tento koncert pro něj bude extrémně náročný.

(Konec)

1  Bara-chan | Web | 3. dubna 2019 v 20:00 | Reagovat

Udělal dobře, Kai-chan :33 Jsem na něj vážně hrdá, jak se k tomu postavil! Miyavi je velké lákadlo, ale Kai je prostě po ušiska zamilovaný do Keie a pořád by ho to hryzalo...
A teda představa jeho s plyšovou srnou... Kam na ty nápady chodíte? To je super toto :'D
A oproti Kaiovi už se těším, co ostatní, až řeknou, co se u nich dělo... to mě mooc zajímá :D :33

2  Tenshi & Akurai | Web | 8. dubna 2019 v 18:06 | Reagovat

[1]: Já jsem taky ráda, že to nakonec tak dopadlo. představa smutného Keie je...ne, to je strašný!! Ehm srna...no...to se tak spojí drátky v jedné šílené hlavě a je to na světě.  XD Na mou obranu za to může tlačítko Miyavi, to prostě samo a navíc, po tom, co mu Kai utekl jak srnka !!! XD