(Fuji-Q Highland)
Miyavi
Tak fajn, spal asi hodinu a pak začal s energií sobě vlastní chystat všechno na následující ráno. Ty srdíčka nebyl až takový problém, ale sehnat v tuhle hodinu řidiče, který by je odvezl, to byl teprve challange. Nakonec se mu to povedlo a dokonce to ani moc nestálo. Je naprosto spokojený, podařilo se mu získat velké auto, kde se dokonce i pohodlně vyspí. Zastavil se ještě na nákup, nabral různé flašky, energiťáky, něco málo k jídlu a neodpustil si koupit metr velkou plyšovou srnu, která mu cestou cvrnkla do nosu. Ještě, že zná obchoďáky, kdy je otevřeno nonstop; vždycky si to zjišťuje jako první. Takhle vybavený sedne do auta před obchoďákem a vyrazí k hotelu, těsně před ním už vytáčí Kaiovi číslo. Modlí se, aby neměl vypnuté zvuky, jinak bud muset vymyslet, jak se dostat do jeho pokoje a šplhat oknem se mu vážně nechce. Poslíček se srdíčky jistě už stepuje přede dveřmi a čeká s rozkazem, že mu to předá, až vyleze ze dveří. Všechno klapne podle plánu, i když Kai zvedne telefon až na podruhé. Musí se trochu šíleně usmát, když se do telefonu ozve jeho rozespalý hlas. Celkem rád by ho teď viděl, ale na to prostě není čas.
"Za deset minut, ať si dole nebo toho, co Tě čeká za dveřmi bude třikrát tolik…tak dělej, nemáme na to celý den." Oznámí mu se smíchem a telefon zase típne, aby neměl možnost protestovat. Počká si na něj a vyjde a vyskočí z auta, aby ho bez váhání objal a líbnul na rty. No co, někde se tak dokonce zdraví!!
" Tak dělej.." S plácnutím po zadku ho nasouká do auta a tváří se tajemně.
"Hele našel jsem ti dvojníka" Ukáže prstem na plyšovou srnu sedící na volném sedadle. Skoro celou cestu, když zrovna nepodřimují, do něj samozřejmě rýpe a neodpustí si ani jedinou možnost do něj dloubnout nebo se ho dotknout. Něco málo sní a vypijí, když konečně po necelých třech hodinách cesty auto zastaví před zábavním parkem Fuji-Q Highland.
" Tram tada dáá…." Rozpřáhne ruce v slavnostním gestu a popadne ho za ruku, aby s ním zamířil ke vchodu, lístky má samozřejmě objednané i příjezd jim sedl, otvírají za deset minut.
Kai
Netuší, v kolik hodin se dostal do postele, mohlo být kolem druhé ranní a k tomu měl něco upito, ale když mu asi o půl páté začal zvonit telefon, který nejdřív poslepu vypl, málem ho to zničilo. Tenhle životní styl dával někdy hrozně zabrat. Telefon se rozezněl podruhé a na něm bylo Miyaviho číslo a fotka. Co??? On snad nešel spát? Nebo mu jako tohle stačilo? Zvedl to a čekal opilý hlas, který si bude chtít povídat o životě, ale na druhém konci byl někdo dokonale střízlivý. Zívající, rozcuchaný a jenom v dlouhém tričku a boxerkách došel ke dveřím hotelového pokoje a otevřel. Zasypala ho asi miliarda plyšových srdíček a on nevěřil vlastním očím. Nestačil udělat nic, ani je uklidit, prý za deset minut dole? Radši by to měl udělat, protože ten šílenec by splnil, co slíbil a třeba by ještě vzbudil kluky. Najednou byl docela vzhůru. Teď na sebe háže věci, první, co mu přijde pod ruku, černé džíny, tričko, mikinu, pak koupelna, upravit aspoň vlasy, brýle, mobil, peněženka...žádné líčení fakt nestíhá. A cigára!!! Pro pána, málem zapomněl. Trvalo mu to dýl, než deset minut, ale ještě na půl spí. Dole se mu Miyavi pověsí kolem krku a políbí ho. Energie z něj tryská na všechny strany.
"Počkej, kam chceš teď jet?" Brání se rozespalý Kai, když je strkán do auta a okamžitě si všimne srny. A taky si uvědomí, jak vážné tohle začíná být. Kouše se do rtu a má v hlavě Keie, jejich pláč v dešti a sliby přesahující věčnost. To, jak kvůli němu odmítl Gackta. Gackta proboha!!! Auto jede dlouho, hodně dlouho a Miyavi je tajemný a nechce mu nic říct. Poděkoval za srnu, chvílemi z ní měl polštář, snídali, povídali si o všem a nepřekračovalo to žádné hranice. Podezřelé! Když auto zastaví a on je donucen začít fungovat, vystoupit, chodit, dýchat a tak podobně, zvedne oči k bráně parku a otevře pusu. Vzal ho do zábavního parku? Koutky mu cuknou, má z toho radost, ale... Miyavi je tak kreativní, velmi pozorný. Rozhodl se mu dokázat svou náklonnost a dělá proto neskutečné věci. Tohle se někdy někomu nestane ani za celý život. +Co sis to vzal do hlavy...+ Pomyslí si trochu nešťastně, když se kousne do rtu a stočí k němu svoje oči.
"Miyavi..." Řekne měkce a nakrčí čelo. Řekl mu o existenci někoho dalšího, věděl, že může být odmítnut, neměl by se proto cítit provinile, ale cítí. Kvůli oběma z nich. Kdyby Kei věděl, co kde dělá... co asi dělá Kei? Kdyby ho nepotkal, pravděpodobně by tohle všechno dokonale fungovalo. Miyavi se mu moc líbí. Jenže on ho potkal.
Miyavi, Hyde (Kei)
"Bože...ty vůbec nic nevydržíš..." Neopustí si do něj rýpnout se smíchem, než padne jeho jméno, nakloní hlavu na stranu a prohlíží si jeho výraz, když nakrčí čelo. Udělá krok směrem k němu a normálně ho popadne za obě dlaně.
"Neřeš nic Sweetie...nemysli na nic...prostě si to užij..." Odmlčí se krátce, než popadne jeho tvář do dlaní, ne opravdu se nemá v plánu starat, kdo je uvidí nebo ne.
"I kdyby to bylo jen pár hodin...nepromarním ani vteřinu..." Jeho výraz je na chvíli naprosto vážný, vydrží mu to ale jen opravdu chvilku, než se mu očka zase rozsvítí a vydechne, když si uvědomí, jak moc blízko mu je. Pohladí ho pravou rukou po tváři, vjede mu do vlasů ale zastaví se jen několik milimetrů od jeho rtů.
"Pořád mám ještě necelé dva dny..." Broukne a nakonec se přece jen oddálí a s ním za ruku zamíří ke vchodu. Uvnitř se rozhlédne, kam by šli jako první. Nakonec to vyhraje hororová procházka, za první je nejblíž a za druhé...bude tam tma...
"Tak jdeme a ne, že se nebudeš bát..." Trochu sebou trhne, když Kaiovi pípne smska a stáhne obočí k sobě. Tak nějak doufá, že je to někdo z kluků, snad...Nejradši by mu ten telefon zabavil, jen pro jistotu, kdyby náhodou.
Kai
V příštím okamžiku už ho Miyavi drží za obě ruce a nabádá ho, aby se teď na všechno vykašlal a prostě si jen užil tohle místo. Když on by strašně rád, ale jak to má udělat, když ví, co za tím je? Jak se má dívat na jeho rozesmátý a spokojený obličej, když sám ví, že mu tu šanci ani dát nechce? Má totiž strach... strach, že by na něj mohl působit víc, než by měl. Kruci, takové roky nic pořádného a teď se tady o něj budou tahat dvě japonské celebrity nejvyššího formátu? Co to je za ironii? Skoro se v něm zastaví srdce, když se Miyaviho dlaně dotknou jeho tváří, zajdou dál, do vlasů a jeho rty jsou najednou tak blízko. Vsadil by si, že ho políbí, ale neudělal to. Srdce mu buší jako o závod a hned na to se mu žaludek otočí vzhůru nohama. Nepustil se toho ani trošku. Pořád věří tomu, že může zvrátit Kaiovo přesvědčení. Cupitá vedle něj směrem do parku, projdou kontrolou lístků ruku v ruce, přitahují s tím pozornost, ale nic dramatického. Uvnitř se rozhlíží na všechny strany zářícíma očima. Už je celý dokonale vzhůru. Miyavi si vybere první atrakci a on nadšeně přikývne. S klukama milují hororové filmy a on je zvědavý, jak moc strašidelné to je tady. A pak mu pípne mobil. Kluci už možná zjistili, že není v posteli? Nějak jim zapomněl napsat. Vytáhne mobil z kapsy, když čekají frontu. Přečte si smsku a připadá si doslova přistiženě. Jako by Kei stál někde opodál a viděl ho, co provádí. Mimoděk se rozhlédne po davu kolem a začne psát.-----Dobré ráno Tenshi-san, doufám, že se ti nic nestalo? Nevím vůbec, co to znamená?---Nasadí ustaraný výraz a pak několik vteřin hledí na slova Už jen dva dny. Jak mu má psát, že mu také tolik chybí, když je na asi rande s někým jiným? No tohle... Není to vedle Miyaviho ani schopný dopsat, cítí se špatně pro změnu kvůli němu a tak to neodešle, prostě ten telefon schová a napíše později, až bude chvilku sám, třeba na záchodě. A pak už jsou na řadě u vstupu.Miyavi
Musí se trochu potuleně usmát, když nespisuje dlouhé romány. V hlavě si to holt přebírá úplně jinak, než by měl. Je prostě přesvědčený o tom, že nějaká ta drobná naděje tam je. Hlavně když vidí, jak Kaiovi zazářily očka. Tohle přesně potřeboval, věděl, že se mu tu bude líbit, on sám je z toho vždycky nadšený. Naštěstí fronta ještě není tak dlouhá, aby to trvalo týden, ale stejně si neodpustí naprosto náhodou drcnout do chlápka před ním, aby se trochu pohnul. Vždyť je před ním víc, jak deset centimetrů místa BOŽE!
"Koukej dneska bude úplně nádherně..." Houkne nadšeně, když vidí jak se mraky nad jejich hlavami rozestupují, vyšlo mu to se vším všudy. Když už jsou skoro na řadě, popostrčí ho před sebe a položí si hlav na jeho rameno, ještě dva lidi a jsou tam.
"Budeš se tulit, když se lekneš?" Zeptá se ho tichým hlasem, aby ho slyšel jen on a nečekajíc na odpověď ho za boky postrčí dovnitř. Jde po jeho boku dlouhou chodbou, ozývají se dost zvláštní zvuky a jemu mimoděk naskočí husí kůže.
"No do prdele" Zanadává si tiše, protože tohle místo má rozhodně grády. Kolem nich jsou zavřené dveře, za nimiž se ozývají další celkem šílené zvuky a dokonce se jedny z nich otřesou, jakoby do nich někdo bušil. Trhne sebou prudce a popadne Kaie kolem pasu tisknouc ho na své tělo.
"Teď si nedělám prdel...vážně se bojím..." Broukne tiše v blízkosti jeho ucha, je to pravda tak z půlky, sice se svým způsobem bojí, ale miluje ten pocit, kdy neví, co se stane za další vteřinu.
Kai
Zatváří se trochu zaskočeně, když Miyavi drcne do toho chlápka před nimi, ten se ohlédne a vymění si pár slov o tom, aby se k sobě chovali slušně. Miyavi je jako na trní, neposedí ani tři vteřiny v kuse, fronta ho musí zabíjet. Poslušně otočí hlavu k nebi, když mu ukazuje počasí a přikývne.
"To máme kliku, co?" Okomentuje to s úsměvem a nechá se postrčit před něho. V příštím okamžiku má na rameni jeho bradu a zase se kousne do rtu.
"Budu hrozně křičet a strkat tě před sebou." Přizná mu tiše. Připadá si jako docela odvážný člověk, ale ví, co je tohle za místo. Nikdy tady nebyl, ale viděl různá videa. Neumí si představit, jak bude posouvat nohy skrz nemocnici. Možná jí proběhne s řevem tak rychle, že ho ani nic vystrašit nestihne. Pak už jsou tam. Pouští jen je, další půjdou až za hodně dlouho. Je tam tma jako v pytli, moc toho vidět není, ale už jen kulisy a zvuky jsou hnusné. Když se kus od nich otřesou dveře, uskočí stranou a popadne ho za ruku. No a co, i kdyby to byl neví kdo, bude se ho držet jako klíště.
"Ty vole, měli jsme se na to vykašlat a jít radši na lodičky." Pípne, když ho má najednou kolem svého těla s tím přiznáním o strachu.
"Děláš si legraci? Já se bojím víc!" Řekne mu přiškrceně. V tomhle podivném obětí se začnou posouvat zase trochu víc dopředu a u další lekačky už opravdu vypískne nadskočí a div ho nesundá k zemi, jak do něj vrazí. Vzápětí na to se hlasitě rozesměje a srdce mu mlátí jako splašené. Dlouho v chodbě není nic, kromě těch zvuků a jakési visící masky, která vypadá, že se sama hýbe, ale je to jen jeho fantazie. Mačká jeho ruce, sám je má zpocené a pak ho posune před sebe, když mají jedny dveře otevřít.
Miyavi
"Já ti dám ty vole..." Zasměje se tiše, když cítí dotek na svých rukou a nehodlá ho jen tak pouštět, jednak se tak cítí mnohem líp a za druhé, byl by blázen, kdyby od něj byť jen na krok ustoupil.
"ale ty lodičky si dáme a před tím dvojitého panáka..." Neodpustí si dodat šeptem, protože on ho rozhodně bude potřebovat a ne jednoho. Tohle je šílená věc! Jako odměnu ale může brát jeho smích, po jedné z lekaček a rozesměje se taky. Vlastně je to celkem sranda, když si odmyslí to příšerné místo. Nejspíš sem brzo půjde znovu, ale jedině s ním, jinak to nebude vůbec ono. Trochu zavrávoral, když do něj vrazil, naštěstí to ustál bez větších obtíží.
"Hej, hej, hej..." Začne se bránit, když ho posouvá ke dveřím před sebe, vůbec se mu nechce je otvírat. Ohlédne se ještě na něj s nejistým výrazem, ale pak nakonec přece jen dveře otevře. Bliká tam hodně tlumené světlo, které míří jen na jedno místo na druhé straně místnosti. Blikne znovu a v slabém kuželu se objeví postava s dlouhými vlasy přes tvář, natahujíc po nich ruce, pak světlo blikne znovu a zmizí, aby se s dalším bliknutím objevila o metr blíž k nim. Trhne sebou, práskne dveřmi se zrychleným dechem a otočí se, aby odtud zmizel. Jenže místo toho narazí do Kaiova těla a obejme jej, aby ho nesundal k zemi.
"Překvápko..." Zamumlá teď už trochu pobaveně, srdce mu bije jako o závod, ale mnohem víc už nejspíš z jeho blízkosti.
"Je dost možné, že tuhle atrakci nepřežijeme..." Nadhodí s těknutím koutků vzhůru a prostě se přitiskne k jeho rtům, tomuhle už prostě nemohl odolat...pak ho klidně něco tady může uškrtit nebo odtáhnout, bůh ví kam.
Kai
"Tak jo." Zubí se za jeho zády na souhlas, když si slíbí toho panáka. Aspoň si po včerejšku srovnají hladinku. Miyavi nakonec hrdinně otevře dveře, oba zírají do blikajícího světla s očima dokořán a oněměle sledují postavu, která se tam objevila.
"Tak to ani náhodou!" Začne vrtět hlavou a couvat ode dveří, ale zpátky to nejde.
"Nejdu tam, neprojdu kolem toho!" Brání se, ale když se postava objeví blíž, regulérně zařve a kdyby ho Miyavi nedržel, asi by vážně utekl ven vchodem. Rozesměje se, ale má z toho slzy v očích. Miyavi je na tom asi hodně podobně, protože dveře zabouchne, vrazí do něj a oba málem upadnou. Chytne se ho prudce kolem pasu a znovu se rozesměje.
"Bože, ti se u těch kamer musí bavit, fakt." Řekne mu, ale místo, aby pokračovali, najednou se líbají. Teď je to Miyavi, na koho Kai třeští oči do tmy. Šílenější místo na líbání asi nikdy neviděl. Někde vedle nich to hlasitě práskne a spustí se alarm a to je to jediné, co je od sebe v tuhle chvíli dostane. Škubne sebou, odskočí od něj a ohlédne se tam. Pak ho s jednou dlaní pořád v jeho obejde a dveře zase otevře. Ta věc tam není.
"Musíme kolem toho." Hlesne a o polibku ani nepípne. Radši. Hrdinně vejde s ním za sebou, ale jakmile se to objeví, prostě neskutečně rychle proběhne kolem toho a zastaví se až o barikádu z lehátek a vozíků pro pacienty.
"Bože zachraňte mě!" Pípne na oko plačtivě a neví, kam se honem vrtnout. Tenhle dům je nekonečný.
(Konec první části)
Konečně vím, jak ten jejich den v zábavním parku začal :D
Z Kaie cítím jakousi nerozhodnost, ale zároveň jako by mu ani nebylo příjemné s Miyavim být. Myslím, že jeho podvědomí mělo dávno jasno :) A ne že by Miyavi nebyl kus, ale ta jeho hyperaktivita... to snad nejde vůbec stíhat :D
Už dokonce vím i to, jak došlo na ten polibek... a Kaiovo přecházení téhle situace (a najednou hrdinné otevírání dveří a procházení dál) mě tak nějak přesvědčuje o tom, že je tu Kai v modu "Miyavi je sexy, ale to je tak všechno, víc pro mě není. Jediný pan dokonalý je pro mě Kei." :D
A strašidelný dům, to je něco... Chtěla bych tam všecky Gazetťáky vidět :D
Jinak co se mi ještě hrozně líbí je obrázek té SMS! Je to fakt super nápad :33
Z Kaie cítím jakousi nerozhodnost, ale zároveň jako by mu ani nebylo příjemné s Miyavim být. Myslím, že jeho podvědomí mělo dávno jasno :) A ne že by Miyavi nebyl kus, ale ta jeho hyperaktivita... to snad nejde vůbec stíhat :D
Už dokonce vím i to, jak došlo na ten polibek... a Kaiovo přecházení téhle situace (a najednou hrdinné otevírání dveří a procházení dál) mě tak nějak přesvědčuje o tom, že je tu Kai v modu "Miyavi je sexy, ale to je tak všechno, víc pro mě není. Jediný pan dokonalý je pro mě Kei." :D
A strašidelný dům, to je něco... Chtěla bych tam všecky Gazetťáky vidět :D
Jinak co se mi ještě hrozně líbí je obrázek té SMS! Je to fakt super nápad :33
Žádné komentáře:
Okomentovat