Kai x Miyavi (Nagano) - Midnight celebration - část 2.

(karaoke bar)

Kai

Přijde poznámka o červenání a on musí radši sklopit oči, protože to rozhodně není lepší. Překříží nohy a špičkou něco maluje do země, ale pořád má dolíčky ve tvářích. Chvíli to vypadá, že Miyavi přijal jeho zodpovědnou poznámku, ale to se hodně spletl, protože už má před sebou třetího panáka.

"Ne počkej, brzdi trochu, takhle si moc nepokecáme, když o sobě za chvíli nebudu vědět." Mává dlaní ve vzduchu a rozhodně to nehodlá pít teď hned.

"Ne, já opravdu dokážu být hodně mimo rytmus." Brání se, ale ten ďábel naproti mu nechce dát chvíli oddechu. Nakonec to přece jen vypije a když ho Miyavi vezme za ruku, už značně cítí, jak se s ním hospoda trochu motá. Je pořád orientovaný, ví moc dobře, co dělá nebo říká, ale taky už mu dělají problém rychlé a prudké pohyby. Možná dobře, že jdou zpívat. Udělá krok nahoru na pódium a je docela rád, že se ho při tom drží za ruku, aby se hned neztrapnil, ale pak se ho pustí a čeká, co to bude. Naprosto všechno v něm zatrne, když se hospodou rozezní začátek písně jeho miláčka... neslyší sice jeho hlas, ale umí si ho dost dobře domyslet ve své hlavě a kdyby Miyavi býval pustil Midnight Celebration s tím Keiovým vzdycháním, asi by ho odvezli rovnou na ARO. Má silné problémy se soustředěním a to nejen proto, že je to Keiova píseň, ale taky proto, co před ním Miyavi dělá s mikrofonem. Mlátí se v něm dva úplně rozporuplné pocity, stesk po Keiovi a fascinace tím zvířetem před sebou, na které by se takhle rozhodně dívat neměl. Každopádně tam stojí jako úplný idiot, bez hnutí a bez pokusu o zpěv nebo vystoupení.

Miyavi

Jen chvilku si dovolí koukat přes sebe, když konečně stojan i s mikrofonem narovná a uvědomuje si moc dobře, že zatím to táhne celé sám. Podívá se na Kaie s mírně pozvednutým obočím a smíchem v pauze mezi slovy. Ještě se trochu pomazlí s mikrofonem společně s další pasáží, každý z těch pohybů je věnovaný v podstatě jenom jemu, než stojan postaví. Pustí ho o něco dříve, takže se nebezpečně zakymácí, ale zůstane stát. Teprve pak přiskočí bez váhání ke Kaiovým zádům jednou rukou ho obejme kolem pasu a druhou chytne na zápěstí v jehož dlani svírá mikrofon a pomalu ho zvedá k tváři, která hezky odpočívá na jeho rameni.

"Tak mi zabroukej Sweetie, já vím, že to umíš..." Šeptne mu nakonec do ucha v dalším prostoru, než přesune jeho ruku společně s tou svou před jeho rty, aby mu nezbylo nic jiného, než prostě začít nebo si uříznout pořádný trapas. Rozhodně ale nemá v plánu ho pustit, je mu takhle momentálně dobře. Přece není takový blázen, aby dobrovolně opustil teploučko jeho těla. Paží, která objímala jeho pas stáhne o kousek, aby ho mohl chytit za bok a párkrát s ním pohne v ideálním rytmu vzhledem ke písni, samozřejmě nezapomene připojit i svoje boky.

"Půjde to samo...ale jestli do Tebe budu muset nalít celou flašku...být Tebou si to rozmyslím..."Pokračuje dál ve svém přesvědčování a doufá, že dopadne na úrodnou půdu, kdyby přece nechtěl, tak se nenechá odtáhnout až sem. Přebral si to ve své hlavě naprosto po svém, ostatně jako vždycky. To, že Kai moc dobře zná zpěváka této písně, by ho ani v tom nejšílenějším koutku mysli nenapadlo a už vůbec ne, že mu vlastně leze do zelí...i když, lezl by asi tak i tak a s velkou radostí!

Kai

Teprve po hodně dlouhé chvíli mu dojde, že hudba hraje nahlas, že na ně zírají lidé a že hlasitě fandí a pískají, protože Miyavi se dost odvázal. Rozhlédne se kolem sebe, za normálních okolností se takhle na očích stydí, i když vystupuje každou chvíli. Za bicími je to prostě jiné... jenže teď dost pil a tak se zazubí a brzy má Miyaviho přitisklého na svých zádech. Měl by odstrčit ruku, která ho drží v pase, ale je to přece hra, Miyavi se mu věšel na záda co chvíli i dřív. Jejich ruce společně stoupají až ke Kaiovým rtům, zatímco naslouchá jeho šeptání a pořád se rozhlíží po tváříc kolem pódia. A tak proč ne! Okopíruje taneční pohyb svými boky podle těch Miyaviho, v podstatě se nechá vést jako při klasických tancích a nadechne se, aby se rozezněly i jeho hlasivky. Naštěstí není žádný amatér, i když s ním se měřit nemůže, jenže teď má dost odpito a najednou mu vůbec nevadí vyzpěvovat jako by tu píseň sám napsal. Brzy je z toho div né hříšný tanec, jak se s ním kroutí v bocích, zpívají společně nebo každý zvlášť, otáčí se v návaznosti na to, co zrovna dělají směrem k němu a zase od něj, v krouživých pohybech jdou dolů do podřepu a zase nahoru a je to náramná zábava. Potřeboval by jen trochu vody, o kterou si řekne hned, jakmile píseň dohraje, ale ani jeden z nich mikrofony nepouštějí, však právě začali! Míjí půlnoc a ne, nehodlá jít spát! Někdo mu tu vodu podá, takže si trochu doplní tekutiny a díky pohybu se mu i malinko vyčistí hlava, ale není to žádná hitparáda. Pak se otočí čelem k Miyavimu s výrazem Tak jaký jsem byl a rozesměje se.

Miyavi

Kai se chytí přesně jak chtěl. Za chvíli už cítí moc dobře, jak se rozpohyboval v bocích a vzápětí i zaslechne jeho hlas. Spokojeně se zubí nebo hází smyslný výraz, podle toho, co zrovna předvádí na podiu a bez problému se tím nechává strhnout. Když píseň skončí a Kai poprosí o vodu, on sám na chvíli odběhne, aby jim donesl další dva panáky.

" Na kuráž, aby Ti nedošla.." Prohodí pobaveně, než ho do sebe kopne. On sám už na sobě začíná cítí, že už má trochu v hlavě, jenže je to pocit, na který je v podstatě zvyklý a nakopává ho jen k dalším a dalším šílenostem. Obejde jej, míříc k přístroji, cestou si samozřejmě neodpustí štípnout ho do toho dokonalého zadku, navolí další skladbu, vlastně skoro hned pod ní. Vlastně jim to přijde docela vhod, když už se přehoupla půlnoc, tak nějak počítá s tím, že tu zakotví klidně až do zavíračky, která je, jak hlásí cedule ve tři ráno, do té doby je ještě spousta času na...Barem se rozezní první tóny Midnight celebration, moc dobře jí zná a ví, jak začíná. Takže mikrofon okamžitě doputuje před jeho plné rty a nechá kolem rozeznít svůj hlas s jasným vzdechy, které by mohly symbolizovat jen jedno jediné. Jeho dlaň míří po vlastní hrudi pomalu dolů zastvíc se až v místě klína a začne předvádět své osobité představení, míříc nepokrytě zpátky ke Kaiovi a je jasné, že mu prostě dneska pokoj nedá...až...To se ještě uvidí. Jak se zdá publiku se to líbí, skandují v baru je kravál a ozývá se pískání a povzbuzování, což ho jen podporuje v jeho dalším jednání, kdy se natiskne klínem na jeho bok a s dalším výdechem do prostoru, ho začne hezky otlapkávat.

Kai

Místo odpovědi dostane do dlaně čtvrtého panáka, ale i on už je tak rozjetý, že ho prostě vezme a otočí do sebe. Však mu není špatně a je přece úplně V POHODĚ! Prázdnou skleničku podá někomu v davu, trochu se u toho zhoupne, když jde okolo, ale chytat ho nikdo nemusí. On přesně ví, co dělá, říká! Přesně! Všechno... Ožene se po něm, když ho Miyavi štípne, ale ústa má pořád od ucha k uchu a udělá na něj gesto Ty, ty ty, zatímco mu dlouhé vlasy padají do tváře a vypadá u toho trochu jako coura na nábřeží. Kdyby ho Kei viděl, asi by plakal, jenže Kei ho nevidí. Pak se rozezní melodie další skladby, ale je to jak na povel ta, na kterou myslel před chvílí. Není to Keiův hlas, co začne vzdychat do mikrofonu, je Miyaviho, ale on slyší ten Keiův, vidí obrysy jeho tváře nad sebou, když.... musí na chvíli zavřít oči a podržet se stěny za pódiem, když je v tu chvíli zády k publiku. Ty hlasy mu brzy splynou do jednoho, má jich plné uši a dojde mu, že je vážně opilý. Když se ohlédne po zdroji všeho vzdychání, míří zrovna k němu s rukou mezi nohama a on pocítí jasné brnění v žaludku. A dost.... musí na hotel. Přesto se na něj usmívá a pomalu se odlepí ode zdi, aby se natočil čelem k němu. On tohle zpívat nebude, nemůže... stydí se, i když publikum dokáže vyburcovat. Diví se, že tu nikomu nevadí dva kluci. Nebo si ho možná spletli, když má teď dlouhé vlasy, čert ví... V další vteřině už má Miyaviho natisklého na svých bocích, hledí mu zblízka do očí, sleduje dokonale tvarované plné rty a všude po těle má jeho ruce. Panebože... Musí se ho chytit za látku trička na hrudníku, aby neupadl, jak se mu stírá rovnováha, už zase následuje jeho pohyb, ale po tomhle musí utéct... musí. +Kei....+ Bylo by snazší, kdyby ten kluk naproti němu byl aspoň o trošku míň sexy.

Miyavi

Užívá si to, vždycky si tohle a podobné věci uměl užívat na maximum. Jenže tohle už tak úplně není o pódiu a vystupování, ale prioritně o Kaiovi, který chvíli stál opřený o stěnu. Možná by mohl trochu přibrzdit, jenže jeho chování a to, že mu nenaznačil, že toho má dost, ho žene kupředu. Chce ho, vždycky ho chtěl a na tom se vůbec ni nezměnilo. Od samého začátku si jde přímo za svým cílem a s každým dalším tónem se to jen stupňuje. Tahle písnička se mu dokonale hodí ....nejspíš by se mu hodil i Vivaldi, kdyby na to přišlo...jenže tohle je mnohem lepší. Znovu vzdychne do mikrofonu, když ucítí jeho prsty svírající triko, tenhle projev tak úplně do písničky nepatří, ale ne, že by se do ní nezapadl. Bez váhání se rozpohybuje v bocích, přidržujíc si jej za bok natisklého na svém těle a pomalu s ním znovu začne klesat do podřepu a zase zpátky. Nakloní se rty k jeho uchu, aniž by od nich odlepil mikrofon a znovu v místě, kam to přesně sedne, znovu roztouženě vydechl. Pomalu se oddálí, aby mu mohl kouknout do očí v těch svých má očividnou touho po jeho blízkosti, které se mu momentálně dostává celkem dost, jenže pro něj je to pořád málo. Za několik okamžiků už dozní poslední tóny skladby, zmůže se jen na to, aby spustil ruku podél boku, aniž by pustil ten Kaiův a přestal ho tisknout k sobě. Okolní svět se momentálně smrskl na rysy tváře před sebou, nic víc tu není, ať si myslí, kdo chce , co chce...Povolí sevření prstů kolem mikrofonu, ten dopadne s tlumeným bouchnutím na zem, ztratilo se dokonale v hluku panujícího kolem nich. Dlaň mu samovolně vyjede do Kaiových vlasů, pár pramenů uvězní ve svém, ne příliš silném sevření a on se bez váhání natiskne na jeho rty, jakoby to bylo to poslední, co by měl v život udělat; už tomu nedokázal poručit.

Kai

Zas a znovu se potvrdila jeho bezbřehá naivita, protože do posledního okamžiku nepředpokládal, že ho Miyavi doopravdy políbí. I přes to, jak hluboce se mu před chvílí díval do očí a jak blízko sebe stáli, i přes to, že slyšel zadunění padajícího mikrofonu. Pořád bylo kolem nich neskutečně mnoho skandujících lidí, on si myslel, že se oba ukloní, slezou dolů a on se rozloučí a půjde spát. Jenže teď má ty plné a neskutečně tvarované rty přitisknuté na svých v dost intenzivním polibku, kdy jde sám mírně do záklonu, lidi kolem pískají a on místo, aby ho odstrčil jemně pohne rty. Je opilý, rozjetý... a chová se jako pitomec. S naprosto rozpačitým úsměvem se od něj odtáhne a nesměle se usměje, když se mu podívá do očí. Pak se mu jemně vykroutí z pod rukou a jako laň na útěku seskočí z pódia. Proplete se mezi klukama a s tvářemi hořícími studem a zamíří k baru, kde si objedná ještě jednu vodu a rovnou s tím zaplatí svou útratu. Nechce mu takhle ošklivě utéct, byla to zábava, ale měl mu říct hned na začátku, že teď někoho má. Kruci... jenže on netušil, že po něm Miyavi takhle vyjede a taky netušil, jak moc se mu bude s hladinkou v krvi líbit. Co blbnul? Proč teď a dřív ne? Oblékne si sako přes rameno a vykročí hospodou zase směr kluci, aby se s ním potkal někde na půl cesty, omluvil se a pak konečně utekl do hotelu. Cestou kontroluje telefon. Pořád nic. Svým způsobem si oddechne, připadal by si jako přistižený.

Miyavi

Mě by si vzdychnout ještě minimálně jednou, když se Kaiovi rty pohnout a vyjdou těm jeho vstříc. Bože, jestli někdo někdy chutnal líp, tak si dobrovolně něco uřízne...Zatváří se hodně nespokojeně, když se od něj musí oddálit a v jeho očích je vidět nefalšovaný smutek, klidně by tu s ním stála líbal se třeba až do rána. Jenže Kai má očividně jiné plány, protože se kolem něj prosmýkne a uteče mu. "Jako vážně??" Houkne za ním nahlas, když rozpřáhne krátce rukama a zůstane stát na pódiu jako opařený.

"A tohle je co za realitu, že mi utekl.." Párkrát zamrká, než z pódia mrštně seskočí a vydá se mu vstříc. Tak s tímhle koncem se rozhodně nesmíří, nenechá si ho zdrhnout, po druhé už ne. Při té myšlence se mu blýskne v očích, skoro až nebezpečně jako šelma na lovu, však on tu srnku dostane, musí!!! Nezastaví se ale před ním, popadne ho prostě za zápěstí, cestou vyzvedne svou bundu a zaplatí, teprve potom s ním zamíří ven z baru, aniž by ho pustil. Venku je už celkem ticho, na rozdíl od baru. Ještě chvíli ho táhne za sebou, rozhodně nebere ohledy na to, jestli se mu bude bránit nebo ne a až jsou dostatečně daleko, otočí se čelem k němu a přitáhne si k sobě za pas.

"Líbilo se Ti to, tak co se děje..?" Začne jako první a kouká mu zblízka do očí, když si zaujatě olízne horní ret.

" Mě se to taky líbilo...tak proč se bránit...mám pro Tebe slabost Kaii, vždycky jsem ji měl..." Dokončí o něco měkčeji, než má obvykle ve zvyku, stejně i odlesk ve velkých očích se změní. Zatím rozhodně nemá v plánu ho pouštět.

" Jestli ses lekl a mám přibrzdit, tak to stačilo říct a ne mi tak utéct...."

Kai

Srazí se s ním na půl cesty přes hospodu, ale než stačí cokoliv říct nebo udělat, už s otevřenou pusou kmitá za ním ven, zatímco ho Miyavi vleče za ruku za sebou, aniž by mu dal šanci k odporu. Nezastavují se ani přede dveřmi, prostě jdou, nikdo z kluků je nenásleduje a on je pořád asi o půl kroku za ním. Vůbec netuší, co do něj vlítlo, co by měl čekat. Zastaví se až o hodný kus dál na ulici, kde už nejsou žádní opilci z hospody, v tuhle hodinu v podstatě ani žádní chodci a jen občas projede auto. Až tady se ocitnou tváří v tvář a rovnou zase skoro v obětí. Zírá do jeho očí a konečně se dozví, o co jde. Klesne očima na jeho jazyk a zase se honem podívá nahoru. A hrome, toho se bál!

"Promiň já... neměl jsem to dělat. To všechno. Chtěl jsem se ti omluvit, než jsi mě vyvlekl ven."Snaží se mu to honem vysvětlit.

"Byl jsem rád, že tě vidím, myslel jsem si, že si zapaříme a vůbec jsem nevěděl, že to vezmeš tak vážně! Teda vážně... jako že..." Vůbec neví, jak to popsat, vážně nevážně, prostě, že po něm vyjede.

"Je tu někdo další, tak proto." Vybalí to na rovinu a nasadí si provinilý výraz.

"Moc jsme pili, přepískl jsem to. Nezlob se..." Nejistě si skousne ret. Nechtěl by se s ním hádat nebo se jakkoliv rozkmotřit. Byli dobří kamarádi, i když se moc nevídali, vždycky si rozuměli.

Miyavi

To, že se mu nebránil bere jako dobré znamení, počítá si to samozřejmě, jako bod k dobru pro sebe. Jenže další slova, která pomalu opouštějí Kaiovy rty se dostávají do jeho hlavy pomaleji. Nedokáže odtrhnout oči od jeho rtů a myslet na něco jiného, než na jejich chuť.

"Ehm...je tu někdo další...asi ne moc dlouho, podle toho, jak jsi rozpačitý...." Broukne tichým hlasem s rychlou dedukcí sobě vlastní a pomalu zmenší vzdálenost mezi jeho rty a těmi svými, dělí se sotva milimetry, jak kdyby význam jeho slov nevnímal, vlastně je mu jedno. Někdo další tu je, ale nejspíš není někde poblíž, to mu ke štěstí stačí.

"Zas tolik jsme toho nevypili..." Zkonstatuje ještě, aniž by se oddálil o nebo pohnul, jen mírně poposune dlaň na jeho zádech, tak aby ho obejmul ještě víc.

"Líbilo se ti to...to je to jediné, co mě zajímá Sweetie....tak proč se rozhodovat, když nevíš jak chutnají i jiné možnosti..." Pokračuje dál tichým hlasem a těkne pohledem od věčně smějících se očí až ke rtům a zase pomalu zpátky.

"Mám tři dny ti ukázat, co za to stojí...nemám ve zvyku něco vzdávat bez boje a Ty mi za to stojíš..." Dokončí tiše, vlastně už spíš šeptá a otře se jemně o jeho rty, než se ho pokusí znovu políbit.

Kai

Jak k čertu poznal, že tu Kei není moc dlouho? Rozpačitý by byl, i kdyby s ním byl dva roky a ne dva dny, určitě ano! Miyaviho rty se zase nebezpečně přiblíží a on se mimoděk nakloní trochu dozadu, zatímco zvedá koutky do dalšího velmi nejistého úsměvu.

"É.... no mě to stačí, vážně. Mám hrozně na nic výdrž!" Brání se. Jiné možnosti??? To by mu musel zahnout!

"Ty se mnou nechceš chodit, chceš jenom jednu věc." Zase se rozesměje, je ztělesněná nervozita, když se mu pokusí vykroutit, ale nejde to. Někdo projde okolo a zapíská. Tři dny... celý jejich pobyt v Naganu? Teď už spíš dva dny.

"Já...já??? Neblbni, prosím tě... já ti za to rozhodně nestojím." Plete se v tom, když mu položí dlaně na hrudník - snaží se moc nevnímat rýsující se svaly pod tričkem - a v tu ránu už zase ucítí samet jeho rtů. Ztuhne, celý se napne a dovolí mu krátké políbení, než se mu vysmekne po druhé. Dá si jednu dlaň v bok a druhou zvedne do vzduchu, když na něj vztyčí ukazováček v gestu Tak moment. Zase se rozesměje, kroutí se u toho a dělá od něj dva krůčky dozadu.

"Promiň, jsi fakt krásnej, opravdu. Sám si říkal, že s nikým nechceš nic mít." Připomene mu, zatímco se rozhlíží po ulici, hotel je kousek. Býval by utekl do taxíku, ale nemá to cenu. Znovu si nervózně zkousne ret, když se k němu očima vrátí.

"Oyasumi nasai, Miyavi-chan. Ty to rozchodíš." Mávne dlaní ve vzduchu, otočí se a rychle se vydá přes silnici na druhou stranu chodníku.

Miyavi

" A co když chci..změní to něco??" Broukne ještě, než konečně ucítí jeho chuť na svých rtech, zase mu neuhnul ne hned. Každé tohle gesto mu vsugerovává do hlavy, že to rozhodně není marný boj. Jde do toho po hlavě, vždycky šel a teď na tom rozhodně nehodlá nic měnit. Nakloní hlavu mírně na stranu, když se od něj odtáhne a to jeho gesto jej upřímně pobaví. Pozvedne obočí se smíchem a zavrtí nad ním hlavou.

"Ty ale nejsi nikdo Kaii....dva roky jsem si nadával, že jsem se do toho pořádně neopřel....mám druhou možnost a nevzdám se jí...ne kvůli někomu, kdo ti za celý večer nenapsal..." Rýpne si do něj, když si dá dvě a dvě dohromady, dvakrát za večer kontroloval telefon ale ani jednou neodepisoval, to je pak přece jasné. Vnímá moc dobře jak se rozhlíží, ale tentokrát ho nemá v plánu zastavit, v jeho hlavě se rodí úplně jiná myšlenka, sice bude muset počkat do rána, ale ....nevadí...+Dva dny Miyavi...celé dva dny, to je dlouhá doba...+ Podporuje se v duchu a kouká na to mávnutí rukou a jeho odchod, opravdu přemáhá nutkání se za ním ještě rozběhnout, ale ...dneska už toho udělal dost..

"Ty nejsi nikdo Sweetie...v tom je ten rozdíl..." Křikne za ním ještě s pozvednutým koutkem a vloží ruce do kapes.

"Oyasumi nasai, Kai-chan...a sladké sny o mně..." Neodpustí si poznámku, než se otočí a zamíří zpátky do baru, tohle bude muset pořádně prolít. Však on hned ráno objedná tisíc plyšových srdíček a nechá mu to poslat, ať jimi má pěkně zaplavený pokoj, lepší jak kytky; ty mrchy hned chcípnou.

(Konec)

1  Bara-chan | Web | 3. dubna 2019 v 22:57 | Reagovat

Ááá a teď koukám, že jsem kus přeskočila... mhm mhm... no nic, pokračování zítra a už mám holt spoilery :'D Měla bych víc spát a míň pracovat :D

2  Bara-chan | Web | 5. dubna 2019 v 8:34 | Reagovat

Miyavi je teda neústupný... :D A ten nepotřebuje ani alkohol :D Miv paličatý a neodbytný a Kai je krásně naivní a opile přiblblý :D Se zase rozňuňám :33 A nutně chci vidět a slyšet rozjetého Kaie za mikrofonem :D :33
No tedy čekala jsem, jak toto dopadne :D Kai toho měl v sobě dost, přinejmenším na Japonce, a jakmile se nechal ošmatávat a do toho Keiova píseň... no, upřímně jsem si oddechla, když utekl :D Sice jsem si vyspoilerovala, co bude dál, ale i to, co je mezi tím, je důležité, a že se může stát věcí :D