(Hydův byt)
Kai, Gackt
Napíše si Keiovo číslo a uloží ho. Pak ho prozvoní, čímž je jasné, kde telefon leží, ale to teď Keiovi neuteče. Pak zvedne oči k jeho ruce. I kdyby stokrát musel, copak tomuhle lze říct ne? Jak by měl odolat? Měl by jít, měli by zkoušet, ale... ta hodinka už snad nikoho nezabije. Horší bude, jestli bude schopný odejít za hodinku. Podá mu svou dlaň s novým okouzlujícím úsměvem, dojde k němu a opatrně se mu posadí na klín. Nevydrží sedět jen tak dlouho, tak nějak se poposune pozadím za jeho stehna, aby sklouzl do prostoru mezi jím a opěradlem, aby mu ten klín nerozdrtil, levou rukou ho obejme kolem krku a položí si hlavu na jeho rameno. Takhle by tu hodinu mohl klidně strávit. Prsty pravé ruky si pohrává s těmi jeho, jen tak, pořád dokola.
Kdyby bývali otevřeli ten dopis, věděli by, že na stole leží už pár dní a že je v něm oznámení o Shoově příjezdu. A protože spolu měli hluboký a netradiční vztah, který byl v posledních letech násilně utlačen do pozadí především kvůli němu samému a jeho komplikované povaze a postojích, má klíče. Se spokojeným pískáním vybíhá schody. To přeběhnutí mezi limuzínou a chodníkem ho kůži nestálo. Na sobě má černé kožené kalhoty, bílé tílko a bílou koženou bundu a vlasy už zase prodloužené vzadu a spletené do copánků, tak jako vždycky. Na očích mu sedí stylové sluneční brýle a brzy už protáčí klíče v prstech, aby si odemkl. Zarachotí jimi v zámku a vstoupí.
"Keii! Keii jsi doma?! Tobě nepřišel dopis?" Ozve se z předsíně a Kai je v tu ránu na nohou s pohledem zaskočeně zavrtaným k předsíni. Pak do obýváku vkročí, kdo vkročí a sám se tváří dost zaraženě. Kai ho pozná...kdo by ho neznal. Asi největší celebrita současného Japonska. Mrkají na sebe a pak se pohledy obou stočí na Keie. Ne, Gackt ho nepoznal. Možná by poznal Rukiho, ale proč by měl jeho, že... úděl těch za frontmanem.
Hyde
Přivine ho k sobě bez váhání, užívá si každou chvilku v jeho blízkosti, dokud mu bude přáno. S každou minutou stále víc doufá, že i přes svou podstatu s ním jednou třeba zůstane. Neměl by nad tím vůbec uvažovat, neměl by to od něj vůbec chtít. Zase je sobecký, už několikrát byl a teď je to tu znova. Políbí ho krátce do vlasů, když ucítí jemný dotek jeho hlavy na svém rameni a stiskne při tom víčka k sobě.
"Je mi líto, že Tě nemůžu později doprovodit...byl bych vděčný za víc času stráveného s Tebou Kai-chan.." Broukne do ticha panujícího v místnosti a protáhne své paže kolem jeho boků. Ještě předtím, než dolehne zvuk ke Kaiovým uším, uslyší ho on sám. Mírně stáhne obočí, když zvedne své rty od příjemně vonících pramenů a hledí upřeně na dveře do místnosti. Jak je to dlouho, co jej neviděl. Naposledy, když zemřela Shoova dcera věkem. V ten den si řekli spoustu věcí, hlavně on jemu. Tehdy byl taky sobecký, nenechal ho zemřít a donutil ho žít život, jaký by si sám nevybral. Nemyslel si, že ho ještě někdy uvidí a dopisy od něj otvíral čistě ze zklamání nad sebou samým a připomínkou vlastních sobeckých rozhodnutí. Zůstane ještě chvíli sedět, když Kai vyskočí na nohy a teprve pak začne pomalu vstávat se zapřením dlaní do područek.
"Sho...přišel, ale neotevřel jsem ho...zatím..." Prozradí mu naprosto klidně a dlouze pohlédne na Kaie, stojícího kousek vedle něj.
"Nečekal jsem, že bych Tě ještě někdy měl vidět..." Řekne naprosto upřímně, než se natáhne po Kaiově dlani, kterou si zvedne ke rtům a omluvně ji krátce políbí.
" Tohle je Kai...můj..." Odmlčí se krátce, když se své noční společnosti podívá do tváře, zamyšleně si špičkou jazyka přejede po rtech.
"Můj přítel.." Dokončí nakonec.
Kai, Gackt
Kai se zatváří trochu zmateně, když Kei osloví Gackta úplně jiným jménem, asi nějaký umělecký trend. No sám má nejmíň, co mluvit. To už jeho ruka stoupá ke Keiovým rtům, je na ni políben a ještě zaskočeněji obrací tvář k té jeho, když ho představuje jako svého přítele. Zčervená, ale usměje se a vrátí oči ke Gacktovi. Bylo to naprosto dokonalé a něžné gesto, takové, jaké umí jenom Kei. Opatrně se z jeho sevření vyplete a popojde ke Gacktovi, aby mu podal ruku. Co ví on z médií, ti dva se neviděli něco kolem deseti let, ale před tím spolu div ne žili. Vůbec netuší, jaký je skrytý vztah mezi nimi, ale z toho příchodu si spočítal, že Gackt s tak studeným přijetím nepočítal a taky to bylo vidět na tom, jak se tvářil.
"Nečekal jsi, že ho uvidíš a má tvoje klíče?" Nějak to z něj prostě vypadne, i když se stále rozpačitě usmívá a Gacktovi začíná svítat, co se to tady děje. Vždycky byl egoista a protiřečil si v ledasčem, nebyl schopný prosadit si jejich vztah na úkor jejich kariéry a dalších věcí, zejména šlo o přiznání sobě samému, že by propadl celou bytostí jinému muži, jenže ono se přesně tohle stalo a on dobře ví, že Kei to měl stejně. Pokročí do obýváku a měří si Keie pohledem.
"Nečekal, hmmm...." Broukne Gackt svým hlubokým hlasem. Nejraději by mu řekl, že to, co mezi sebou mají se opravdu smazat nedá, asi tajně doufal, že i když si každý pojedou svou vlnu, Kei mu zůstane v citech věrný a on tohle. Nejradši by ho přitáhl k sobě, ale... na to je jich tu nějak moc. Obrátí modré oči k jeho "příteli".
"Roztomilý chlapec." Pronese a nevinně zamrká. Povšimne si obálky, kterou psal, přejde ke stolu a uchopí dopis do dlaní. Prohlédne si ho a olízne si rty. Kdysi dostal Keie ze dna, dělali to navzájem....
"Uděláš si na mě čas?" Pronese stejně nevinně.
Hyde
Hledí upřeně na Shoa, kouká mu do tváře a snaží se objasnit důvod, proč se vrátil, ještě dříve, než si přečte dopis. Pustí Kaiovu dlaň ve chvíli, kdy se rozejde směrem do místnosti a podává mu ruku. Ještě tomu přihodí celkem trefnou otázku. Pomalu vloží ruce do kapes, když koukne do země, není to ostýchavé gesto, spíš jakési potěšení nad jeho postřehem, dokonce i koutky se mu zvednou vzhůru.
"Vždycky je měl Kai-chan...nikdy jsem po něm nechtěl, aby mi je vracel..." Řekne na vysvětlenou tichým hlasem, ale z místa se ani nepohne, zase na chvíli připomíná sochu. Teprve potom pozvedne svou tvář a ze svého místa pozoruje oba dva.
"Nečekal ...po dvanácti letech a třech měsících, jsem to opravdu nečekal máš pravdu ....když jsi odcházel nevypadalo to, že by ses chtěl vracet..." Řekne se svým typickým klidem, než udělá krok stranou, aby se polovinou zadku usadil na hranu stolu, nechávajíc jednu nohu volně visící ve vzduchu, pořád je obezřetný. Kai je člověk, mohlo by to pro něj být nebezpečné.
"Ano to je...velmi okouzlující.." Dodá ještě s pozvednutím pravého koutku, než stočí pohled pomalu k obálce a pak i k němu. Pomalu se zvedne ze stolu a zamíří bez váhání ke Kaiovi, koukajíc mu svým osobitým způsobem omluvně do očí.
"Kai-chan...je mi líto, ale tohle budu muset vyřídit..." Začne pomalu s krátkým povzdechem, chtěl si užít ještě chvíli v jeho přítomnosti, ale pokud je Sho tady, něco se muselo stát a on mu pořád hodně dluží.
"Uvidíme se večer, ano?"Jeho oči jsou smutné, když jej takto vyprovází, jenže některé věci nesnesou odkladu. Pomalu zvedne dlaň k jeho tváři, když je v jeho blízkosti neřeší, kdo je kolem nich, než ho políbí.
Kai, Gackt
"Samozřejmě." Řekne Kai okamžitě a při tom polibku před tímhle mužem je dost nervózní, ale oplatí mu ho a pak se s nimi rozloučí. Je z toho zaskočený, netuší, co si myslet, protože se tam teď může dít doslova cokoliv. Taková historie mezi nimi, to ví širá veřejnost, co se šušká a teď tam je. Znamenají pro sebe ještě něco? Nebo ne? A je schopný se postavit letitému vztahu po dvou dnech, jakkoliv byly úžasné? Protože takových dnů a nocí musel mít Kei s Gacktem nepočítaně. Dřív... Dveře tiše klapnou a on se vydá za klukama. Dneska si bude muset vyhnat všechny myšlenky z hlavy usilovnou prací. Jinak to nepůjde. Gackt sám počká, až Kai odejde a pak se usměje. Upřímně.
"Počítal jsi to na dny..." Vydechne a je jasné, že ho Kei z hlavy nepustil. Jinak by tohle neřešil. Kaie vůbec neřeší, takových za těch deset let muselo být... Kei, on... oba si prošli dokonce manželstvími, i když už jsou oba zase svobodní. Nakonec rozpřáhne ruce a vykročí k němu, aby ho krátce zamkl do své náruče, připomněl mu svou vůni i to jaké to je, když ho svírá někdo o dvě hlavy vyšší, ale sám dost bojuje s tím, aby si neukradl ty jeho dokonalé rty k něčemu víc.
"Už to takhle dál nejde, Keii. Možná jsem na to potřeboval desetiletí, ale... nikdo takový jako ty žít nebude." Pronese zcela vážně. Ano, chce ho zpátky. Možná ho bude stát celé jeho nebeské ego to přiznat na veřejnosti, ale... stačí si přimyslet jeho vlásky a o trochu hubenější tělo a je to Kei, jak ho znal dřív. Naprosto okouzlující panenka.
Hyde
Ještě chvíli kouká na dveře, které se za Kaiem zavřely a dlouze vydechne, než vloží pravou dlaň do kapsy a otočí se směrem do místnosti. Chvíli si jej tiše beze slova prohlíží, jak moc se za ty roky změnil. Vlastně vůbec, stejně jako on.
"Na dny jsem to přestal počítat po deseti letech Sho.." Oznámí mu s naprostým klidem, než si jeho dlaň dnes už podruhé najde cestu do světlých pramenů. Párkrát zamrká, když se k němu rozejde, vidí jeho rozevřenou náruč, ale ani se nepohne, jen ho nechá, aby ho pohltila a nakonec si přece jen opře čelo a jeho hrudník a obejme jej také. Je svým způsobem rád, že přijel, ale v hlavě má pořád podmanivou vůni Kaie. Oddálí se od něj a vzhlédne k modrým očím s mírně pozvednutým obočím, nad tím, co mu tady říká. Ustoupí od něj o krok a nakonec přejde beze slova ke stolu, kde leží krabička cigaret, jednu z nich vytáhne a vloží si ji do koutku, aby si mohl připálit. S hlavou mírně zakloněnou dozadu vydechne první obláček namodralého dýmu a teprve pak se na něj znovu otočí, ale krok k němu neudělá, jen se opře o desku stolu.
"Máš pravdu nebude, nikdo tak sobecký jako já ještě dlouho žít nebude, ale..." Odmlčí se krátce, než si v typickém gestu najde špička jazyk cestu ven zpoza jeho rtů, jen na zlomek vteřiny.
"Některé věci se špatně vracejí zpátky...po spoustě let jsem si uvědomil, že na některé věci nemá smysl čekat Sho... a navíc..." Nedokončí větu, když si znovu potáhne a pohled mu padne na postel, stejně jako na dveře z místnosti. Tahle noc v něm zanechala hlubokou stopu, kterou nedokáže a ani nechce vymazat.
"To ale není důvod, proč jsi tady..." Zkonstatuje s mírným protáhnutím svých slov do otázky.
Gackt
"Tentokrát tě překvapím. Je to přesně ten důvod. Žádný jiný není, žádný průšvih, žádné úmrtí...."Řekne a vstane. Rázným krokem k němu přejde, sebere mu cigaretu, vloží si ji mezi rty a znovu si ho za pas přitáhne na svoje tělo. Jeho parfém je kořeněný, velmi mužný. Skloní rty k jeho uchu.
"Ty víš, že jsem nechal v Japonsku ženu i dítě, jen abych za tebou přijel na Thai-wan, když šlo do tuhého." Zašeptá svou mocnou zbraní, sametovou hloubkou, podbarvenou jistou chtivou naléhavostí.
"Vždycky jsem přišel. Úplně vždycky." Když to Kei chtěl... když hrozilo, že se mu něco stane, stejně jako kdysi do vězení...
Hyde
Čeká úplně všechno hlavně, že se konečně dozví důvod, proč je zpátky. Čeká hlavně problém, který bude potřeba vyřešit, jenže nic z toho se nekoná. Hledí na něj skoro až překvapeně, když mu oznámí, že se nic nestalo a je tady kvůli němu. Krátce se uchechtne s pohledem nenuceně upřeným do stropu, když si jeho slova dlouze převaluje v hlavě. Ještě před pár lety by byl šťastný, kdyby tohle od něj slyšel, jenže teď? Jak moc se dokázalo změnit za pouhé dva dny? Se Shoem mohl být klidný se svou podstatou, jenže Kai do jeho života vtáhl potřebné světlo a to je za dva dny!
"Jsi si jistý, že žádné úmrtí?" Vypadne z něj nakonec otázka s nádechem pobavení, ale jen letmo se změní jeho výraz, pořád je stejně rozvážný a zamyšlený. V podstatě skoro nestačí ani mrknout, než se mu ukradne cigaretu, jako už tolikrát předtím a protočí oči v sloup, tohle od něj měl čekat. V tu samou chvíli na jeho citlivé smysly zaútočí blízkost jeho těla, velmi známý druh vůně a donutí ho stisknou víčka na krátkou chvíli k sobě, když nakonec oči znovu otevře, ruce stále podél těla.
"Máš pravdu ...vždycky když šlo do tuhého....vždycky Ti budu svým způsobem dlužný, za to co jsem ti provedl...ale tohle je jiná stránka věci..." Mluví pořád klidně, ale je jeho blízkostí dost ovlivněn, hlavně ji zatím neopouští, je to pro něj něco velmi důvěrně známého, kdysi chtěného, ale teď?
"Až na jednu chvíli, kdy jsem chtěl aby jsi zůstal.." Položí mu drobné dlaně na hruď a mírným tlakem ho donutí ustoupit. Už mu zase málem podlehl, ale není si jistý, jak dlouho by mu to vydrželo tentokrát. Jenže teď má svou vlastní obranu proti Shoově smyslnosti a ta na něj bude čekat večer. Možná mu přece jen tentokrát zvládne odolat...možná. Bez okolků si vezme cigaretu zpátky, ale druhou ruku nechává na jeho hrudi, držíc si jej v bezpeční vzdálenosti od svého těla.
Gackt
Ustoupí o krok, ale pořád shlíží do jeho tváře. Nikdy by svou panenku do ničeho nenutil, ale zároveň se jí není ochotný vzdát, i když byl tak dlouho pryč. Kei je jeho. Je majetnický, egoistický, s manýry celebrity, ale pro něj by udělal všechno. On ví, že nezůstal a teď už ví, že to byla chyba. To jeho si vozil ve svém americkém autě, zatímco jeho žena si do něj nesměla ani sednout, to jeho si vodil domů, jen proto, aby z těch zkoušek vždycky bylo něco víc. To o něm mluvil v každém rozhovoru, který na to zabrousil, o nikom nikdy tolik nemluvil jako o něm. I během těch deseti let. Nechá se připravit o cigaretu. Těžko věřit, že by si Kei ze všech lidí na zeměkouli vybral jednoho mladičkého bubeníka, no možná mu táhne třicet, ale... +Keii no tak, ty a dominantní ve vztahu?+ Pomyslí si a vzdálí se od něho. Znovu si prohlédne postel, nejradši by ji překřtil po svém, klidně v tom povlečení, co se před chvílí váleli.
"Takže... Keii..." Obrátí se k němu čelem a rozhodí rukama.
"Co bys udělal nejraději?" Dívá se mu zpříma do očí a vloží do toho všechnu náklonnost k němu.
Hyde
Trochu se mu uleví, když ustoupí z jeho blízkosti. Přece jen pro něj má a vždycky bude mít svým způsobem slabost. Pořád je to Sho...malý kluk, který v něm neviděl zvíře, monstrum a choval se k němu slušně. Viděl ho vyrůstat, prožili společně mnohé a pak ho nenechal zemřít. Výčitka ho bodne někde v hloubi duše, pořád se se svou slabostí nesmířil. Nikdy se s tím nedokáže smířit...Dopřeje si dlouhý potah z cigarety, sledujíc skoro až fascinovaně jak se její konec rozžhaví a pustí dým ze svých rtů jen malou skulinkou. Sleduje ho obezřetným pohledem, když míří po pokoji směrem k posteli. Kdysi to bývala jejich postel, nikdy ji nevyměnil, i přes fakt, jak to tehdy všechno dopadlo. Nakonec sklopí pohled k zemi s mírně pozvednutým koutkem, když se mu vzpomínky derou před oči, nezapomněl by nikdy. Jenže teď je tu ještě jeda čerstvá vzpomínka, intenzivní deroucí se do popředí. Vzpomínka na toho, díky kterému dokázal odejít od své večeře, aby se dostal v pořádku do hotelu. Krátce se mu blýskne v očích, když na jeho hlavu padne otázka. Koukne na něj s hlavu mírně na stranu, když světlé prameny zlehka polechtají rameno.
"Víš moc dobře..." Začne pomalu, když přejde klidným krokem k těžkým závěsům a dloubne do nich zamyšleně prstem.
"co bych udělal nejraději Sho...pamatuješ na auto a blízký východ slunce..." Pokračuje ve svých slovech, když zaujatě sleduje pohyb látky, jehož vlnění sem tam odhalí světlý pruh na podlaze.
"Pořád jsem to ale neudělal..."
Gackt
Pozoruje modrýma očima postel, ve které se toho tolik stalo a poslouchá jeho hlas. Na tohle se tak docela neptal, ale... ví, že tohle myšlení Keie nikdy nepřešlo.
"Ano... odešli jsme opravdu na poslední chvíli." Řekne tiše. A pak se díval, jak Kei vychovává jeho dceru. Protože sám nebyl schopný přijmout, co se s ním stalo. Teď už s tím ale smířený je, narozdíl od něj.
"Možná bych mohl přestat být sobecký a počkat si, až přejde pár desetiletí, hm? Po boku toho chlapce..." Nadnese bodavý fakt, ale nic takového ve skutečnosti udělat nechce.
"Tak co mám dělat, když tě opravdu moc chci?" Zeptá se protočí mezi prsty krabičku zápalek. Odvrátí se od postele a tak trochu ho svlékne očima, zatímco si olízne spodní ret. Pak se skoro omluvně usměje. Jeho apetit nezná meze, ale to Kei ví. V té posteli byli občas celé dny.
"Keii, jestli se chceš o někoho starat, pořiď si dítě.... " Vydechne nakonec a zakloní při tom hlavu.
"Ale já vím, že ty máš rád, když se někdo stará o tebe." Znovu stočí oči za těmi jeho a blýskne mu v nich.
"Proč mě to nenecháš udělat?" Znovu k němu vykročí.
Hyde
"Na poslední chvíli" Zopakuje po něm klidně a krátce nechá na své prsty dopadnout sluneční světlo. Stáhne ruku zase podél svého těla a mírně se zamračí nad tím faktem, že by byl rád, kdyby bylo všechno jinak. Je na tomhle světě už dlouho, dvakrát déle než Sho, svým způsobem ho to ubíjí. Mohlo to skončit tenkrát ve vězení, kdyby mu dali tu možnost, jenže pak přišel on a utekl. Mohl to skončit tehdy na pobřeží, ale s Shoem po boku utekli slunečním paprskům jen tak tak. Teď tu před ním stojí volba, jasně mu nabízí sebe výměnou za Kaie. On si ale není vůbec jistý, že to tak chce. Připadá si živý, když kouká na jeho úsměv, dostal ho jím okamžitě a od té chvíle ho má před očima. A teď se objeví on a nabízí mu to, co chtěl tolik let, po čem toužil. Složitá situace pro něj o to víc, když na vším tolik přemýšlí.
"Není to o starosti Sho...je příjemné cítit se zase živý...nechal jsem Tě to udělat jednou a..." Ne není to výčitka, ať nad tím uvažuje jakkoliv byla to jeho volba a on ji respektoval a upřímně teď opravdu neví, jak s tím vším naložit.
"Myslíš, že je nemožné, aby se člověk zamiloval do...bestie ...a ona do něj?" Uvažuje nahlas, ale neohlédne se jeho směrem, i když slyší kroky blížící se k němu.
Gackt
"Myslím, že když si vzpomeneš na Yi-Che, budeš sám vědět, že to možné je." Řekne mu, i když tím nahrává své momentální konkurenci a ne sám sobě. Jenže v tu chvíli už stojí za ním. Jemně sevře jeho ramena v dlaních, už zase mu z nich klouže košile, ale ho podezřívá, že to dělá naschvál, že ví, že je to sexy. Pomalu si ho otočí k sobě čelem a skloní se níž. Vřele se na něj usměje i očima.
"Bla, bla, ba...." Řekne mu jako už tisíckrát, když naráží na jeho přehnané přemýšlecí procesy. Není v tom nic urážlivého jen jakási připomínka, že už to zase dělá.
"Už toho nech." Usmívá se na něj z té těsné blízkosti, vystoupá dlaněmi z jeho ramen na tvář a přitáhne si ho na rty. Drží jeho tvář ve svých dlaních velmi opatrně.
"Moje porcelánová panenko..." Vydechne a udělá to znovu. Cítí uvnitř sebe narůstající vášeň a šplhá se nahoru raketovou rychlostí. Ano, on je naprosto závislý na sexu, jenže Kei a ten jeho prokletý úsměv z toho udělali něco, před čím musel prchnout, co ho dočista převálcovalo. Je toho hodně, co si nedokázal v životě srovnat v hlavě a s čím se těžko vypořádával. Slabost z něho byla jednou z nich. Nikdy nezapomněl na to, jak Kei jednou usnul v křesle a on ho prostě chtěl políbit.... pak to začalo. "Nikdy jsi nepochopil, jak je pro muže japonských tradic obtížné popřít touhu po rodině a upřednostnit tohle.... sám od sebe jsem měl očekávání, že budu mít dědice, postavení... a přišel jsi ty. Celé roky jsem měl v hlavě Kdyby jen býval ženou a pak mi došlo...že to nezlomím, že nemá cenu s tím bojovat."
Hyde
Skoro mu až naskočí husí kůže, když si na ni vzpomene na její oči, na ten nesmělý úsměv. Ano, možná mu jí Kai svým způsobem připomíná. Tehdy se ale v dobré vůli a ve svém přesvědčení vzdálil. Stejně na něj nezapomněla ani v nemocnici. Nedokáže si představit, jaké to pro Shoa muselo být. Ucítí jemné sevření svých ramen a nechá se pomalu otočit čelem k němu, když si promne rty o sebe v typickém gestu. Pomalu vystoupá pohledem do jeho tváře, když na něj znovu zaútočí jeho vůně. Mohl by být celá staletí ztracen v rozhodování mezi nimi, stejně by se nejspíš nedobral konce. Chystá se něco říct, když se jeho tvář ocitne v bezpečném, jistém, přesto velmi jemném objetí daní a dlouze vydechne, když mu víčka krátce klesnou. Cítí dotek známých rtů, jejich chuť kterou by nezapomněl nikdy, ta na kterou myslel až příliš často a stýskal si po ní. Je zpátky a nabízí mu tu všechno, návrat všech pocitů, které k němu choval, nejspíš někde uvnitř něj pořád jsou, i když vybledlé léty. Vrací se mu všechny okamžiky jejich společné cesty, jak ty dobré, tak ty špatné. Je to jako koukat na film, jen s tím rozdílem, že oni dva jsou hlavní aktéři.
"Máš pravdu doteď to nechápu, jak někdo může dát přednost tradici...před..." Odmlčí se krátce, když zvedne své dlaně k těm jeho s táhne si je z tváře, zatím je drží v těch svých drobných někde v prostoru mezi nimi. Ještě chvíli mu kouká do očí, přes tvář mu přelétne náznak smutného pousmání a nakonec se jen vytáhne na špičky a políbí ho krátce na tvář.
"Rozhodnu se brzy Sho...dej mi čas..." Broukne tichým hlasem, který neustále nese stopu zamyšlení a pustí jeho dlaně. Naposledy mu koukne do tváře.
"Uvidíme se později.." Obejde ho pomalu, típne cigaretu do popelníku, a sebere klíče od bytu a telefon, kde už vytáčí číslo na svého vlastního řidiče, míříc ke dveřím, kde se ještě naposledy ohlédne.
"Jsem rád, že jsi v pořádku"
(Konec)
Naaah, já to věděla, že Kaie s Keiem / Hydem nenecháte jen tak... No, teď jsem faktzvědavá, jak to dopadne. Na jednu stranu hrozně fandím Kaiovi, navíc po té krásné romantické noci, ale na druhou stranu Kei a Sho... i když mě tu teda Sho naštval, jen tak si nakráčet a sebevědomě si Keie sebrat zpátky :D Ale tak nějak to k němu patří no... :D
No, bude to jistě ještě hodně zajímavé :)
No, bude to jistě ještě hodně zajímavé :)
[1]: Noooo...nenecháme XD O:) Podobné scény se hrají vážně dobře, vlastně skoro všechny, ale tyhle drááma..aaah XD Původně jsem chtěla napsat, že díky podobným zápletkám se víc vžíváme do charů postav, pokud to ještě jde ale cituji Tenshi : Jak se chceš, ještě víc vžívat, vždyť už se mi o nich i zdá! Takže tak XD
Žádné komentáře:
Okomentovat