(Hydův byt)
Kai
Těžko popsat to štěstí, když svíráte milovanou osobu v okamžiku jako je tento a víte jakou slast a spokojenost díky vám prožila. V koutcích očí se mu z toho všeho utvoří drobné slzy a stečou mu po lícních kostech na polštář pod ním. Vůbec mu nevadí, že na sobě cítí váhu Keiova těla, tlakem paží mu naznačí, že se může uvolněně položit, protože on to jeho tělo bez problémů unese. Trvá to dlouho, než je všechny tyhle silné pocity propustí ze svého sevření natolik, aby se Kei mohl položit vedle něho a on se okamžitě přitáhne do jeho připravené náruče. Připadá mu trochu divné, že když opírá hlavu o jeho hruď, jeho srdce tluče neskutečně pomalu, na místo, aby bilo jako o závod po tom, co se mezi nimi právě stalo, ale možná je jen moc unavený a nevnímá realitu tak, jak by měl. Vůbec by se tomu nedivil. Nechává se od něho objímat a hladit, sám má ruce pevně okolo jeho těla a když mu Kei začne broukat svým podmanivým hlasem, usnutí je už velmi blízko. Jeho sny jsou sladké, plné jich dvou a jeho hlasu. Jeho hlava málokdy pracuje na negativní vlně na rozdíl třeba od té Uruhovy. Prostě si špatné věci příliš nepřipouští a stejně optimistický se snaží být ve všem i v životě. Jeho oslovení nikdy v životě nezapomene a už teď ví, že to je něco, co mezi nimi zůstane pro chvilky jako je tato. Jejich tajné slovní spojení. O jeho probuzení vůbec neví, spal v jeho obětí příliš dobře a předchozí den byl příliš vyčerpávající. Koncert a to všechno mezi nimi... Když víčka pootevře, je k němu otočený zády a Kei ho do nich hřeje svým tělem. Zatím nepoznal, že je to jeho vlastní teplo, které rozehřívá je oba. Jeho dlaň má přehozenou přes svůj bok, sám má dlaně pod tváří a první minuty si vybavuje kde je a celou uplynulou noc byl. Neskutečně se mu uleví, když si uvědomí, že Kei by se klidně mohl vypařit, nechat mu nějaký vzkaz o tom, že to bylo hezké, ale stačí. Nestalo se to, je tu s ním, ani neopustil postel. Šťastně se usměje po svém typickém způsobu a pomalu se v posteli přetočí na záda, aby na něj viděl. Místnost je pořád ponořená do tmy, i když už je mnohem víc světla. Nedokáže odhadnout kolik je hodin, ale na stolku na budíku svítí půl devátá. To už by mělo svítit slunce, pokud neprší. Chvíli ho prostě jenom pozoruje, pak natáhne jednu dlaň a něžně ho pohladí po tváři. Nechce ho budit, stačí mu klid vyzařující z těch andělských rysů.Hyde
Jeho druhý spánek se neobešel bez toho samého snu. Zase viděl jeho oči, ten výraz v nich, pochopení, opovržení, nenávist. Nikdy to v nich vidět nechce, to ví. Mírně se zamračí ze spaní, aniž by si uvědomil, že Kai už vedle něj nespí, ale kouká na něj. Výraz ve tváři se uvolní přesně ve chvíli, kdy ucítí dotek jeho dlaně na své kůži. Stačí mu jen nepatrný dotek, aby procitnul a zformoval na rtech spokojený úsměv.
"Dobré ráno Kai-chan" Popřeje mu, ale neotevře své oči. Ještě chvíli je nechává zavřené a nadechne se jeho vůně, který prostoupila do celého bytu i do přikrývek a doufá, že dlouho nezmizí. Nakonec přece jen pomalu otevře oči a stočí posled jeho směrem s jasným blýsknutím v nich s nádechem radosti, když ho vidí. Stočí pohled k hodinám, jejichž čas hlásí, že snídaně už nejspíš bude pár minut za dveřmi. Přetočí se směrem k němu, když se zvedne na pokrčenou paži, když si uzme první polibek pro dnešní ráno.
"Máš hlad? Snídaně by měla být za dveřmi." Broukne tichým hlasem, než ho pohladí po tváři a nečekajíc na odpověď se hbitě zvedne na nohy a zamíří klidným avšak jistým krokem ke dveřím, za kterými se nachází široký, ale nízký vozík se snídaní, kávou a různými džusy.
"Ehm..netušil jsem co rád snídáš..." Pokrčí krátce rameny a na jeho tváři se mihne sotva znatelný záchvěv rozpaků. On jídlo k životu nepotřebuje, vlastně doma nic k jídlu nemá, jen na veřejnosti se tváří, jak mu chutná, když jí a pije. Dotlačí vozík až ke kraji postele, není tak vysoká, aby na něj v sedě neviděl a nechá ho u něj. Sám si jen nalije kávu, aby vypadal trochu normálně, přece jen spousta lidí po ránu nesnídá, může se tvářit, že je jedním z nich. Ani jej momentálně nenapadne, že by mohl Kai považovat za zvláštní zatažené závěsy, jemu to přijde naprosto přirozené, nad tímto faktem by ale měl přemýšlet. Usadí se na kraj postele v jeho blízkosti a krátce smočí rty v kávě, aby své vlastní osobě dodal nádech lidskosti.
"Spalo se Ti dobře?" zeptá se s jasnou starostí v hlase.
Kai
Je mu jasné, že je vzhůru v okamžiku, kdy se usměje.
"Dobré ráno, Kei-chan." Řekne zcela úmyslně, aby vyzněla podobnost jejich jmen na plno. Sleduje ho, jak se zvedá na loket, vrátí mu něžné políbení a přikývne na jeho otázku. Nechce, aby od něj vstával a taky si všimne, že má na sobě kalhoty. Takže není vzhůru poprvé... na rozdíl od něj. On na sobě rozhodně nic nemá. Vytáhne se v posteli do sedu, rychle přemýšlí jestli se neobléknout, když se Kei věnuje vozíku, ale nakonec to vzdá a sleduje ho, jak jej tlačí směrem k němu. Už se zase culí od ucha k uchu a pokrčí rameny.
"Nejsem vybíravý." Řekne mu po pravdě a opře se zády o čelo postele. Vozík má po pravé ruce, na dosah, nemusí nic, jen se natáhnout a nabrat si, co potřebuje. Nevyptává se ho, proč sám nesnídá, jen ho sleduje, jak upíjí svou kávu a je pořád stejně krásný. On ale hlad má a tak si nandá na talířek sladké pečivo, nalije čaj, i trochu kávy a pustí se pomalu do toho. Z ničeho nic se zase rozesměje.
"Jsem trochu nervózní, když se na mě dívá někdo, kdo sám nejí." Vysvětlí mu, ale nakonec se přece jen zkusí najíst v klidu. Až Kei pochopí, jak to s tím smíchem a mluvením má, praskne mu z něj hlava, protože sám je v podstatě tichý a klidný. Natáhne k němu ruku a konečky prstů si proplete s těmi jeho, když už vážně přikývne.
"Ano, velmi dobře." Řekne mu a na okamžik oči sklopí.
"Mému spaní jsi nastavil tak vysokou laťku, že se mu nebude líbit, až mu jí zase odepřu." Načne tak trochu téma Co bude dál a oči k němu zase zvedne.
"Dneska... máme volný den... odpoledne je zkouška, ale..." Netroufne si ho víc tlačit, sám musí mít práce nad hlavu. Z ničeho nic otočí hlavu k závěsům.
"Tobě nevadí jaké je tu šero?" Zeptá se konverzačním tónem.
Hyde
Oplatí mu úsměv, když mu sdělí, že není vybíravý. Klidně by mohl být a on by mu jakékoliv přání splnil. Kývne krátce hlavou a přes hranu hrnku sleduje, jak si nakládá snídani a jí. Je to pro něj zvláštně fascinující, už dlouho nikoho nepozoroval jak jí a ještě k tomu snídá v jeho posteli. Krátce sklopí pohled, když k němu dolehnou slova o nervozitě, když ho sleduje.
"Omlouvám se...je to pro mě svým způsobem nové, že tu nejsem sám...navíc už jsem dlouho nikoho neviděl snídat..." Broukne na vysvětlenou, když odloží svůj hrnek, natáhne se vedle něj do polosedu na postel a odlomí kousek sladkého pečiva na talířku, aby mu jej mohl vložit mezi rty. Ani si nedokáže uvědomit, kdy ho podobné věci začaly fascinovat, ale s Kaiem není nic nemožné.
"Nesnídám už dlouhou dobu..."+je to už spoustu let, co se živím něčím úplně jiným...+ Proběhne mu hlavou s nádechem znechucení nad sebou samým, jak by byl rád, kdy se mohl nasnídat společně s ním a měl z toho stejný požitek jako z pití krve. Odlamuje další kousek, když k němu vzhlédne a mírně pootevře rty, ještě chvíli mlčí, než se to přece jen rozhodne vyslovit. Je to hloupé, neměl by mu to nabízet, jeho život není stavěný na podobné nabídky.
"Nemusíš mu to odpírat...jen tolik kolik budeš sám chtít" vysloví nakonec jasnou nabídku a těkne pohledem ke kousku v prstech, než ho přiloží k měkkým rtům, které by znovu rád ochutnal.
"Mmm rád by Ti řekl, že si Tě ukradnu hned po zkoušce, kdyby jsi o to stál...jen si musím ještě pár věcí vyřídit...ale můžeme se vidět tak hodinu po setmění?" Nadhodí plán, jinak to ani nejde, musí se najíst, ale rozhodně má v plánu spěchat. Pokud chce být v jeho blízkosti musí pravidelně jíst, to je bohužel nutnost. Zarazí se v půli pohybu, když zmíní závěsy, ohlédne se po nich a uvězníc si ret mezi zuby.
"mmm...já nemůžu na slunce Kai-chan.." Vyjde z jeho rtů nakonec se vší upřímností, než se začne pomalu zvedat a líbne jej do vlasů.
"Pořádně se najez" Pobídne ho s mírným úsměvem, i když se mu do něj vkrade stín smutku a přejde ke stolu, kde začne třídit poštu, uvězněn ve svých vlastních myšlenkách s obočím mírně staženým k sobě. Chce ho u sebe a zároveň ví, že by mu musel říct pravdu, samotnému mu to jistě přijde za krátko divné.
Kai
Tomu zjištění se upřímně podiví.
"Nevypadáš jako někdo, kdo by měl problém se známostmi a balením lidí. Na tohle přece musíš dostat každého." Míní tím jeho obličej. Tady v téhle posteli by mohli snídat celá procesí. Ale evidentně se to neděje a tím spíš se tváří spokojeně, i když se stále červená. Kei se přesune vedle něho do postele a sáhne mu do talířku. Sleduje jeho počínání s rozlamováním pečiva a pak poslušně otevře pusu, když je upře do těch jeho. Následuje vysvětlení o jeho nesnídání.
"Snídaně je základ dne. Prý..." Řekne mu, ale zná plno lidí, kteří to nedělají. To, co mu Kei nabídne vzápětí mu způsobí příval endrofínů.
"Chceš mi říct, že když nebudu ty nebo já pryč, můžu...hmm... spát tady?" Nadhodí a uculuje se. Asi se jim bude hodně stávat, že budou každý někde jinde, hrát do noci a podobně, ale... tohle rozhodně není sbohem.
"Rád." Přikývne jenom. Zejména zimy jsou klidnější a pokud se tou dobou budou ještě vídat, mohli by zažít jednu opravdu krásnou. Uvědomuje si, že je fascinován způsobem, jakým Kei otevírá ústa, když přemýšlí nebo rozvažuje, co říct. Nakonec znovu přikývne.
"Dobře. Hodinu po setmění." Zvláštní čas, většina lidí řekne v devět nebo tak, ale možná ještě úplně neví v kolik skončí?
"Um... neměli bychom si na to plánování vyměnit čísla?" Zeptá se ho a pak se zatváří poněkud udiveně. Nějaký druh alergie? Nebo snad nemoci? Nedostatek pigmentu? Jeho oči jsou ale tmavé, není albín. Měl by se zeptat?
"Doufám, že to není nic vážného." Hlesne jenom s nevyslovenou starostí v hlase, ale Kei se začne zvedat a to je mu trochu líto. Asi poukázal na něco, co ho trápí. Rozhodne se závěsy neřešit a pomalu dojí, zatímco ho po očku sleduje u stolu. Nakonec se vymotá z přikrývek, sehne se pro košili, kterou si navlékne, aby nebyl úplně... um, nahý a osloví ho.
"Můžu použít tvou koupelnu?" Nakloní hlavu mírně k rameni. Kei zmínil, že má zařizování. Měl by se vrátit, pracovat a dát mu prostor. Ano, to přesně teď udělá.
Hyde
Chvíli jen mlčí, když vkládá jednu obálku za druhou, aby si v tom udělal pořádek. Když mu do rukou padne dopis, je nadepsán pro něj velmi známým rukopisem a mírně se ušklíbne, naštěstí je zády k němu. Ohlédne se až po chvíli, kdy si plně rozmyslí, co mu na to všechno říct. Nebo spíš si není úplně jistý, kde začít je toho spoustu a hlavně jeden velký problém.
"Vím, že naše životy jsou trochu. ..mm...složitější, co se času týče, ale věřím, že se to bude dát nějak skloubit..." Kývne hlavou na potvrzení vlastních slov, když těkne pohledem k závěsům. Jak dlouho už je to? Přestal to počítat po deseti letech, musel by se zbláznit ze zjištění, kolik času má už za sebou. Krátce si prohrábne vlasy, než přejde k závěsům a jakoby chtěl slunce provokovat pohraje s obšívaným lemem. Paprsek jen mírně pronikne dovnitř a vytvoří pro něj nebezpečnou linii, kterou oddělí jednu část místnosti od druhé. Tiše se zasměje, když proužek světla zase zmizí.
"Je i není Kai-Chan...já raději používám výraz prokletí, než nemoc...ale rád bych Tě uklidnil...neumírá se na ni.." Poví mu upřímnou pravdu, vlastně mu zatím v ničem nelhal, jen mu vše vysvětluje způsobem přijatelným pro něj. +Neumírá právě naopak, jednou bych Tě viděl zestárnout...jako všechny..+
"Ano máš pravdu, vyměníme si čísla, bude to tak nejjednodušší..."odsouhlasí mu, když se teprve v tu chvíli otočí a vidí, jak si obléká košili. Klidně by se koukl, jak prochází celým pokojem nahý, i když ani v té košili to není vůbec špatné. Nenuceně, aniž by z něj spustil pohled vykročí jeho směrem a položí mu dlaně na boky, přivinouc si jeho tělo do svého objetí.
" Samozřejmě...teď je i Tvoje ...a mimochodem, já nemám ve zvyku někoho balit.. ." Použije jeho výraz s pobavením ve tváři.
"To ty jsi dostal mě a vlastně o tom ani nevíš.." Dokončí, než ho dlouze políbí se spokojeně přivřenými víčky, než ho nechá, aby si mohl v klidu vychutnat sprchu.
Kai
V polovině místnosti je zastaven jeho dlaněmi a ochotně ho obejme nazpět.
"Mluvíš, jako bych se sem stěhoval." Šeptne mu do ucha. To je opravdu šílené po dvou dnech, ale šílené věci jsou nejlepší. Mírně se od něj oddálí a zasměje se jako by mu říkal Jo jasně, prosím tě... vrátí mu sladký polibek a pak zmizí v jeho koupelně. I tady se hodně rozhlíží, najde čistý ručník, čte si nápisy na kosmetických prostředcích, značky, jaké používá, prostě všechno. Osprchuje se včetně vlasů, znovu oblékne košili a vyjde zase ven. Postupně se dooblékne do věcí, které měl včera tu krátkou chvíli v klubu. Vypadá jak na večírek, i když je ráno, ale nic dalšího tu bohužel nemá. Měl prostor přemýšlet o jeho slovech. Těch o jeho zvláštní nemoci. Nikdy nepřemýšlel nad tím, kdy jeho skupina vystupuje, jestli je pokaždé tma. Výhodou japonských ostrovů bylo, že tu opravdu hodně pršelo a často nebylo hezky. S klukama se smáli, že na jejich koncerty prší neustále. Najde telefon a s nosem zabořeným do něj si přečte pár pobavených smsek na téma, jestli přijde do hotelu a zda u toho bude sám a pak se na něj podívá.
"Nadiktuješ mi ho?" Požádá ho.
Hyde
Neopoví mu prozatím, jen sleduje jeho odchod do koupelny, kde samozřejmě má i čisté ručníky a podobné věci. Sám pomalu přejde ke své skříni, odkud vytáhne bílý nátělník, který si přetáhne přes hlavu a oblékne si i rudou košili, ale prozatím ji nechá volně vlát kolem boků. Usadí se pohodlně do křesla s pravou nohou ve vzduchu zaklenutou kotníkem o koleno a prohlíží si dopis, ten nad kterým se ušklíbl. Jen ho protáčí v prstech, než se dveře koupelny otevřou. Vzhlédne krátce směrem k němu s mírným pousmáním, než obálku odloží na stolek vedle sebe a mírně se v křesle narovná.
"Samozřejmě, že ano..." Kývne hlavou s jasným ujištěním, než mu číslo bez okolků nadiktuje. Tak trochu teď přemýšlí, kde má svůj telefon. Má příšerný zlozvyk jej někam položit a nechat ležet, na tyhle moderní výplody si pořádně zvyknout nemůže. Ještě chvíli ho pozoruje, jak tam postává, než mírně pozvedne obočí.
"Musíš už jít nebo se mnou ještě chvíli zůstaneš?" Zeptá se jej tiše s nakloněním hlavy mírně na stranu, stejně nemůže nikam, dokud se nesetmí. Tak rád by řekl, že ho doprovodí, tak rád by si s ním vyšel za dne do parku nebo k moři...to se ale nikdy nestane. Měl by ho nechat žít si spokojený život s někým jiným a ne si ho poutat k sobě, neměl by to dělat...Natáhne ruku jeho směrem s jasnou pozvánkou k sobě do křesla, jen on sám ví, co se mu v hlavě odehrává.
(Konec druhé části)
Aww :33 Krásné sladké ráno :33 Kaie s tím jezením plně chápu, taky nemám ráda, když na mě někdo čučí a sám nejí :'DD A líbí se mi, že se Hyde/ Kei (to lomítko vypadá, jak kdybych z něj dělala schizofrenika :'D) nijak pitomě nevymlouvá, ale říká Kaiovi víceméně pravdu, i když teda trochu po svém a tak, aby to Kai zpracoval :) Jsem hodně zvědavá, kdy mu řekne narovinu celou pravdu, a taky jak to Kai vezme :)
[1]: [1]: Když on na něj chudák Kei rád kouká. Takové soft porno pro oči XD Ne, teď si dělám srandu. :D
Ale v klidu, on vlastně trochu rozdvojená osobnost je, když se to vezme kolem a kolem (však ona mu to dá Bestinka pěkně sežrat XD)
Prozradím akorát, že už to nebude dlouho trvat, okolnosti ho svým způsobem donutí. A jak to dopadne? no....XD
Ale v klidu, on vlastně trochu rozdvojená osobnost je, když se to vezme kolem a kolem (však ona mu to dá Bestinka pěkně sežrat XD)
Prozradím akorát, že už to nebude dlouho trvat, okolnosti ho svým způsobem donutí. A jak to dopadne? no....XD
Jin | 12. července 2019 v 14:30 |
Ani ja nemám rada, keď niekto sleduje, ako jem, ale pokojne sa pritom môže napchávať aj sám :D Ale zase také zamilované pozorovanie jeden druhého jooj, to má ozaj niečo do seba a v Keiovom prípade tú fascináciu aj chápem a keď oni dvaja sú takí krásni spolu ♥ bojím sa toho, čo ste si pre nich ešte prirpavili, aj keď mi je jasné, že ani v živote to nefunguje ako v rozprávke. Inak na celom upírstve by ma odrádzalo presne toto, nechcela by som sledovať, ako odchádzajú vekom všetci, ktorých milujem a Kei to nemá ľahké, lebo sa zmieta medzi tým, čo by bolo správne a zamilovaním a Kai zase natuší, o čo ide, aj keď aj mne sa páči, že tam nejde o vyložené klamstvá, ale viac také nerozvité pravdy, povedzme to tak :D Dúfam, že takýchto scénok budú ešte mať veľa ♥
[3]: Kai zatím nemá ani ponětí, o čem to Kei mluví, je taková sladká naivka, které všechno dlouho dotýká, protože je velmi bezelstný a upřímný, ale pravdou je, že Kei mu nelže, jen mu nechce přivodit šok a ukončit jejich krásné chvilky, když sotva začaly. Kai je naštěstí věčný optimista, což je pro Keie podle mě důležité, protože sám rád padá do depresí. Na Kaiovi se mi líbí, že ho zná tak krátce, je mu nabídnuto bydlení, on pokrčí rameny a řekne Why not, je nám přece tak dobře! Prostě si tam v klidu ukládá Keiovo číslo a užívá si své snové ráno a myslím, že je s tím pro Keie hodně nakažlivý XD
Žádné komentáře:
Okomentovat