(park)
Kai
Bylo na nich vidět, jak moc se ho chtěli zeptat a zároveň mu chtěli dát jeho vlastní prostor. Rozpačitě se culil už od vchodu do hotelového pokoje a nakonec to jako první nevydržel Uruha. Div nepřeskočil opěradlo pohovky, aby přistál vedle něj a doloval z něj, jak bylo a Aoi si samozřejmě distingovaně přisedl do křesla. Ruki a Reita vypadali víc nezúčastněně, ale jemu bylo jasné, že mají od linky natažené uši až k němu a čekají, co bude vyprávět. Svěřil jim jenom, že se měl skvěle, zářil jako sluníčko, přijel brzo, takže si s nimi dal kafe, pak se převlékl a celý den makal jako šílenec. Jedna polovina jeho osobnosti byla nabitá neuvěřitelnou silou a energií, kterou může v člověku odstartovat jenom láska. Ta druhá se svírala strachy z toho muže, co přijel za Keiem ráno, protože... no všechny důvody si v hlavě vyjmenoval už asi tisíckrát. Naštěstí nic nepletl ani nekazil, takže kluci se domnívali, že jeho nový objev a vztah jsou dokonale ideální. Tento večer se nechtěl bavit se všemi do kupy, chtěl s ním jít někam úplně sám, kamkoliv. Takže se po návratu na hotel rozdělili, on na sebe hodil poměrně obyčejné černé sako, pod kterým má upnuté černé tričko a kalhoty, jen několik málo doplňků a pak vyrazil dolů do recepce, kde se měli potkat podle té jediné smsky, kterou si za den vyměnili. Nedivil se tomu, sám měl v ruce většinu času paličky a ne telefon. Byl neskutečně napnutý z toho, co se dozví, pokud vůbec něco. Vydrží se nezeptat, pokud Kei nebude chtít mluvit sám od sebe? Koneckonců, podle jeho ranních slov spolu chodili, vlastně by si tam klidně mohl odnést věci... uh... tohle bylo divné. V recepci se posadí do pohovky, přehodí nohu přes nohu a baví se blouděním po internetu, než Kei přijde.Hyde
V podstatě strávil celý den v autě, opřený bokem o dveře a mnul si zamyšleně bradu, bez dalšího pohybu. Všechno to bylo postavené na hlavu. Čekal na něj tak strašně dlouho, s pohledu věčnosti to dlouho doba nebyla ale....a když už konečně zase někoho pustil do svého života, objeví se na prahu a říká mu takové věci. Neví, jak s tím má naložit, jak se s tím poprat. Vždycky mu nakonec do hlavy vystoupí jedno velké ale. Kai neví kým je, čím se živí a že případný život s ním by měl spoustu překážek. Z jedné strany mu Kai dal pocit, který tolik toužil cítit a z druhé strany ví, že by od něj neměl chtít, aby zůstával po jeho boku. Kdyby se Sho neobjevil, nejspíš by spolu prožili spoustu šťastných chvil, než by to všehcno prasklo, i když teď si dovoluje mírné pochybnosti, že by ho nechal sám. Vyřídí si ještě pár potřebných rozhovorů, než se venku setmí a on z auta vystoupí. Krátce se rozhlédne kolem s rukama v kapsách velmi lehkého kabátu končícího těsně pod zadkem, kalhoty tmavé barvy a boty do širší špičky, má v plánu se co nejvíce ztratit ve tmě, než najde svou dnešní večeři. Štěstí mu přeje, narazil na pochybného dealera...nejprve jen ochutnal, zda v sobě něco má, k jeho štěstí jen drogy prodával. Když vychází z temné uličky, otře si krátce zápěstím rty od poslední kapky krve a nadechne se večerního, příjemného vzduchu a vydá se spěšně směrem hotelu. Jde na čas, vlastně o několik minut dřív, ale nevstoupí hned dovnitř, chvíli jej pozoruje přes sklo a tělem se mu rozlije příjemný pocit. Koutky mu samovolně vystřelí krátce vzhůru, když si uvědomí, jak na něj působí, jen pohled na něj; nakonec přece jen přejde ke dveřím a opře se do nich ramenem.
"Dobrý večer Kai-chan.." Pozdraví ho tichým hlasem, když se pomalu posadí na područku pohovky a nepřemůže nutkání sklonit se k němu a políbit jej krátce do vlasů. Vůně, jenž mu pronikne do nosu ho donutí spojeně zavřít oči, při tom letmém doteku a dlouze vydechnout.
"Ještě jednou se omlouvám za to ráno...mělo vypadat úplně jinak.."
Kai
Okamžitě otočí hlavu za jeho hlasem a podvědomě vypne obsah telefonu, takže displej zhasne. Kei se usadil na opěru, ne přímo vedle něj, ale to gesto takhle na veřejnosti je samo o sobě odvážné. Japonci pořád vemi obtížně přijímají intimnosti mezi stejným pohlavím, tohle není Amerika. Přesto přivře oči pod tím dotykem ve vlasech, zvedne levou dlaň a sevře jí kolem zápěstí jeho ruky, jeny aby se ho mohl na chvíli dotknout. Naproti němu sedí nějaká dvojice, samozřejmě se ihned zkoumavě dívají, ale on sklopí oči od nich a stranou.
"Myslím, že to bylo nejkrásnější ráno mého života." Řekne mu upřímně, protože bylo i přes ten fakt, že se pak objevil kdosi cizí. Ten nemohl vymazat ani vteřinu z toho, co se dělo předtím. Nakonec k němu vystoupá očima.
"Co chceš dělat dnes v noci?" Zeptá se ho, protože mají večer jenom pro sebe, ale... už když ta věta opouštěla jeho ústa, už v tu chvíli mu to znělo jako... oba víme dobře, co chceme dnes v noci dělat. V důsledku toho se mírně začervená a raději vstane z pohovky, protože ta dvojice se pořád pokradmu dívá a něco mu říká, že to není proto, že jim připadají povědomí. On tedy rozhodně ne.
Hyde
Samozřejmě na sobě cítí pohled dvojce před nimi, ale nějak má prostě problém vnímat okolní svět, když v jeho blízkosti. Měl by být trochu opatrnější, jenže to jde velmi ztěžka. Ten fakt ho trochu zarazí, ale na jeho tváři se to absolutně neodrazí. Pohledem shlédne na jeho dlaň na svém zápěstí a koukne mu něžně do očí.
"Jsem rád, že to tak je...promne bylo také ..." Odpoví mu bez přemýšlení, nemusí nad tím uvažovat, protože to tak opravdu je. Sledovat jej jak spí, pak jak poklidně snídá...každý jeho pohyb či záchvěv rtů ho pořád stejně fascinuje. Krátce mu blýskne v očích po jeho otázce s tichým zasmáním, když si všimne jeho zčervenalých tváří a po jeho vzoru vstane také.
"Ano to bychom mohli také...ale první bych navrhl procházku? myslím, že by sis zasloužil jisté ...mmm...vysvětlení..." Dokončí svou větu s rozvahou jemu vlastní a pokyne mu paží, aby zamíří ven jako první, pokud bude souhlasit, než vykročí za ním. Venku si přitáhne límec víc ke tváři a kráčí po jeho boku, když krátce vzhlédne k nočnímu nebi.
"Uklidňující opravdu..."
Kai
Zdá se, že se nic nezměnilo, alespoň na první dojem ne. Kei se k němu chová pořád stejně, dívá se na něj pořád stejně a k tomu to ujištění, že i jemu se ráno líbilo. Trochu z něj spadnou všechny obavy, které měl. Ne neuniklo mu to, co si pomyslel, protože na to zareagoval nahlas a on sám má chvíli pocit, že mu snad čte myšlenky nebo co. Ta procházka zní kouzelně. Většina lidí chodila na rande do restaurací nebo do kina, ale málokdo prostě jenom na procházku. Přikývne a společně s ním opustí recepci hotelu. Na ulici vykročí po jeho boku prostě směrem, který si určí Kei. Hodně bojuje s nutkáním proplést vlastní prsty s těmi jeho a k tomu jeho věta o vysvětlování. Je docela rád, že se do toho pustil sám od sebe a on se nemusí cítit, jako když vyzvídá nějaká důležitá tajemství. Také za chůze pohlédne na nebe a jen se pousměje.
"Už ti věřím, že nerandíš." Pronese s úsměvem, když stočí koutky očí na jeho profil.
"Tvůj přítel vypadal hodně zaskočeně, že tam někoho vidí." Začne sám, ale jen tak zlehka a opravdu pobaveně.
Hyde
Ještě chvíli hledí vzhůru, ale spíš svým sluchem zkoumá okolí, zda se v jejich blízkosti momentálně nikdo nenachází. Když je dostatečně přesvědčený, sáhne po jeho dlani, kterou na chvíli uzavře v těch svých a pak ji krátce přiloží ke rtům. Nakonec ji přece jen velmi neochotně pustí a vloží své ruce, do kapes. Ještě chvíli mlčí, když se nepatrně pousměje, i když ne příliš vesele nad jeho komentářem.
"Nepocítil jsem důvod Ti v tomhle ohledu lhát.." Zkonstatuje na téma svého života v osamění, alespoň v soukromí. Ještě chvíli kráčí kolem jeho boku, než zahne k jednomu z menších parků, kde mu pohled padne na lavičku ponořenou částečně do tmy a částečně osvětlenou pouliční lampou.
"Posadíme se?" Nadhodí s mírně pozvednutým obočím a pokud se usadí, posadí se vedle něj. Přemýšlí jak začít, ne nechce mu v ničem lhát, pak už bude záležet na něm, jak se zachová. Mírně se předkloní, aby se opřel předloktími o kolena s dlouhým nádechem.
"Se Shoem nás spojuje spoustu vzpomínek...ne jen dobrý ale velmi silných...." Začne pomalu pohrávajíc si se svými vlastními prsty.
"Před dvanácti lety odešel, protože byl přesvědčený a vlastně má i pravdu, že společnost by naši náklonost nepochopila...dal přednost tradicím a odešel žít tak, jak bylo přijatelné..." Pokračuje klidně dál a kouká před sebe, aniž by se více pohl, jen jeho rty propouštějí příjemným hlasem jedno slovo za druhým.
"Je to už pár let, kdy jsem přestal doufat, že se něco změní...neměl jsem mu to za zlé...ostatně mu toho dlužím mnohem víc...jenže má náklonost za poslední dobu značně vybledla o to víc, když jsem potkal někoho, kdo dokázal bez problému rozzářit mé temné dny..." Jeho rty se mírně zvlní v úsměv, než na něj koutkem oka pohlédne.
"Vrátil se kvůli mě ....a já si po strašně dlouhé době myslím, že je pozdě na jisté věci...ovšem s mým rozhodnutí přichází i jiná věc, důležitá věc; měl by jsi vědět kým opravdu jsem..."
Kai
"Tak jsem to nemyslel. Nemyslel jsem si, že bys mi lhal, jen... máš davy fanoušků, hodně lidí kolem sebe... hodně z nich musí být podobně fascinovaných, jako já." Vysvětlí mu se vší upřímnou nevinností a usmívá se v důsledku toho sladkého gesta políbení ruky. Zamíří spolu do nočního parku, kde obvykle bývá docela živo, ale tenhle je velký a zrovna v této části nikdo není. Posadí se na poukázanou lavičku, co nejblíž k němu to jde. Kdo by je tady viděl a něco řešil... Sám je opřený, takže má celkem nerušený výhled na jeho záda a část profilu a ještě před tím, než se Kei odhodlá vyprávět, zvedne pravou dlaň a jemně se jí dotkne jeho zad. Nemůže si pomoct, chce ho po nich hladit, jezdit prsty nahoru a dolů a celé to má působit uklidňujícím a uvolňujícím dojmem. Naslouchá jeho hlasu a při tom tak nějak vlastně už dávno ví, že to bylo nějak takhle. Takové veřejné tajemství, jen prostě nepotvrzené. Milovali se navzájem....kdysi.... to je velmi nebezpečné. Pokud je někdo ten pravý, jen těžko se to popírá, i kdyby uběhlo, kdo ví kolik let. Přesto se mu v žaludku usadí cosi studeného a svíravého. Kei pokračuje, jeho slova jsou krásná, věří všemu, co říká a ví, že Kei věří tomu, co cítí... jenže, co když pravá láska prostě nezrezaví? On si tím, že je pozdě zase tolik jistý není, má na něj příliš malý vliv za tak krátkou dobu. Kei se odmlčí a on toho okamžiku využije, aby sám něco, řekl, než se rozhodne pokračovat. Vstane, sáhne do vnitřní kapsy saka a vyndá odtud obyčejný list papíru a pero a pak také malou, hustě popsanou knížku plnou jakých si starých japonských básní.
Pomalu si přidřepne přímo před něj a obrátí mu obě dlaně vzhůru. Do jedné vloží ten bílý list a do druhé tu malou knížku.
"Neumím si představit, jak těžké to je, ale přemýšlel jsem o tom. Ten bílý papír... To jsem já. Můžeš na něj psát a utvořit budoucnost od začátku. Jinou. Nepopsanou... ta knížka, to je on. Je plní vzpomínek a všeho, co je mezi vámi a to je silné pojítko." Řekne mu a vstane. Otočí se zády a udělá dva kroky dopředu, aby našel cigaretu a vložil si ji mezi rty, než si zapalovačem připálí, chráníc cigaretu před větrem. Musí si zakouřit.
Hyde
Hodlá pokračovat, musí mu říct, co za monstrum se uvnitř něj skrývá. Nemůže ho nechávat v nevědomosti, stejně by mu to jednou říct musel a hodlá to udělat teď. Později by to mohlo být mnohem bolestivější. Zrovna se chystá nadechnout, když spatří jeho tvář před sebou a a nedokáže mu chvíli přestat hledět do očí. Nedokáže se od nich odpoutat, stejně jako od jeho rtů, když promluví. Až vstane a udělá dva kroky od něj, shlédne do svých dlaní a prohlédne si se zvláštním výrazem a natočením hlavy z jedné strany na druhou obě dvě věci. Ano, má pravdu... pojítko je to velmi silné a vždycky svým způsobem bude....Sho pro něj vždycky bude přítelem a hodlá mu podat pomocnou ruku pokud o to bude stát, ale úplně jinak, než momentálně chce. Prohlíží si zaujatě obě dvě věci, než odloží knihu s básněmi a nechá si v dlaních pouze list papíru. Teprve potom pomalu vstane a zamíří k jeho zádům, kde si opře krátce bradu o jeho rameno.
"Vzpomínky jsou hezká věc, ale myslím si, že je na čase, konečně začít psát novou kapitolu...ale pokud se do ní máme pustit společně Kai-chan...musím ti něco ukázat..." Dlouze se nadechne, když stiskne víčka pevně k sobě a obejde ho, aby k němu byl čelem.
"To, že nesmím na slunce...není nemoc...a ohledně snídaně...ukážu ti to.." Pomalu natáhne dlaň k jeho volnému zápěstí a pozvedne jej dlaní vzhůru, mezi prsty uchopí jeho ukazováček a koukne mu do očí.
"Promiň" Broukne tiše, když ho hranou papíru zlehka řízne a pozoruje, jak se objeví kapka krve. Koncentruje veškeré své ovládání, aby toho byl vůbec schopný. Promne si rty o sebe, než se kloní k ráně a jemně slíbne pár kapek pro něj velmi chutné tekutiny. S tichým zavrčením se donutí, jde to hodně těžce, zvednout zase tvář, než jazykem setře krev ze svých rtů a v mdlém světle se blýsknou dva velmi patrné ostré špičáky.
"Nemůžu na slunce shořel bych..."
Kai
Ucítí na svém rameni jeho bradu a na zádech teplo jeho těla a když Kei řekne, co má na srdci, usměje se a nejradši by ho štěstím popadl a zvedl. No ovládne se a místo toho se jen otočí s výrazem Ano poslouchám. Jenže už se u toho zase culí jako měsíček. Trochu povytáhne obočí, když mu Kei začne vyprávět něco, co mu zatím nedává nejmenší smysl, ale v očích má pořád ten nadšený optimismus. Pak ho řízne jeho vlastním papírem do prstu. Jen lehce trhne obočím, jinak nedá najevo, že to štíplo a sleduje jeho zvláštní počínání. Je to takové skoro erotické gesto, pro něj spíš erotické dusno, skutečně se mu hrne hodně krve do velmi nepatřičných míst, jenže pak uvidí ty dvě věci v jeho ústech. V prvním okamžiku ho napadne, že si to nechal udělat, jako spoustu celebrit spoustu věcí, jenže...slunce, snídaně, můžu přijít hodinu po setmění... jeho mozek ten fakt nechce přijmout. Je to příliš absurdní, příliš nereálné, kromě toho, je hodně skupin, dokonce on jednu má, která si "hraje" na upíry. Zvedne oči k těm jeho. Všechno se mu míchá v hlavě, ale nechce to zapadnout na správné místo pochopení a uvěření. Zajede si druhou dlaní do vlasů a pomalu se nadechne. Váhavě se usměje a pak si silně potáhne. Jeden z nich dvou se zbláznil nebo tak něco...
"Keii..." Začne, ale co má říkat? Keii ty věříš tomu, že na slunci shoříš? Samozřejmě!!! Proč by si asi pořizoval ty závěsy? Co když je paranoidní, nemocný, chodí někam na psychiatrii, je hodně lidí, co si myslí, že jsou, co nejsou. Skloní ruku s cigaretou, pak k němu udělá rychlý krok a pořádně vášnivě ho políbí, tak, aby jazykem obsáhl všechno, než mu v tom Kei zabrání. Vždycky se líbali tak obezřetně... samozřejmě, že si neskutečně pořeže vlastní jazyk a v tu chvíli mají oba plná ústa jeho krve. Odtáhne se od něj a ono to zapadne. Sepne... uvěří.
"To není možné...." Vydechne. V jeho tváři není stopy po nějaké negativně hodnotící emoci, jen prostě... absorbuje fakt, že upíří existují...
Hyde
Vidí jeho úsměv a je mu jasné, že za chvíli si o něm bude muset bůh ví co. Vidí tu změnu v jeho očích, má jej za šílence. Nevěří mu a nejspíš si myslí, to co by si myslel i on sám, kdyby mu tohle někdo ukázal předtím než...předtím, než byl přeměněn. Kouká na něj s bolestí v očích, protože tuší, co bude následovat. Je na to svým způsobem přiopravený a z druhé strany se toho neskutečně děsí. Je jen pár věcí, z kterých má strach a tohle je jedna z nich. Před očima mu vyvstane sen, sen který se mu zdál minulou noc, vidí opovržení v očích, ale zatím v těch naproti není, nevěří mu. Mírně sebou trhne, když udělá krok směrem k němu a políbí ho, jenže v ten samý okamžik ucítí celou svou podstatou krev ve svých ústech, nebyl na to vůbec připravený, nečekal to a v prvních chvíli ho ovládne neskutečná vlna bestiálního pudu, který v sobě vždy pečlivě uzamkne. Na chvíli mu vejde dlaní do vlasů, aby jeho ústa přitiskl k těm svým a dostal do svých úst, co nejvíce krve, znovu se ozve tiché zavrčení, když si ho i druhou rukou přitiskne za pas k sobě a ještě ho svými špičáky o něco víc poraní. Jenomže když otevře oči a uvidí v těch jeho překvapení a zároveň je pozná. Odstrčí ho od sebe a přitiskne si dlaň na svá ústa s dvěma kroky vzad, aby od něj byl co nejdál. Málem se neovládl mohl mu příšerně ublížit a jen za tu představu se začne nenávidět.
"Promiň...tohle nejde málem jsem..." Nadechne se prudce, když na něj ten fakt znova dolehne a ustoupí ještě o několik kroků, jakoby si chtěl být jistý, že už se to nestane. Ještě pořád cítí krev ve svých ústech, ještě pořád má ve tváři výraz bolesti, jak bojuje s pokušením.
"Vrať se do hotelu prosím...nechci ti ublížit..."
Kai
Vůbec si neuvědomuje, co se stalo a co se mohlo stát. Nedochází mu, pořád je pro něj příliš vzdálené pochopit takový hlad a to, že mu prostě může ublížit. Sleduje Keie, před sebou, jak od něj ustupuje a drží se za rty. Nechce, aby to dělal, chce aby okamžitě přišel zpět k němu. Ještě teď mu prudce a divoce tluče srdce z toho polibku, z toho, jak si ho k sobě prudce a vášnivě přitiskl. Udělá dva kroky za ním a Kei se vzdálí o čtyři. A pak mu řekne, aby odešel do hotelu. Zavrtí odmítavě hlavou.
"Ne, Keii, ne." Řekne mu rozhodněji a vážněji, než je u něj zvykem. Začíná mít asi trochu sebevražedné sklony.
"Když teď odejdu, začneš přemýšlet po tom svém pesimistickém způsobu. Už jsem viděl ten výraz ve tvých očích, jen jsem si to neuměl spojit dohromady. Ty víš, že když teď odejdu, tak si to rozmyslíš!" Začne na něj trochu zoufale zvedat hlas.
"Okamžitě pojď zpátky." Najednou se zamračí a dupne si jako už dlouho ne. Tuhle stránku v sobě odkrývá, jen když se jedná o něco vážného v kapele, protože navzdory své povaze je pořád její lídr.
Hyde
Zatváří se naprosto zničeně, když mu řekne, že nepůjde. Musí ho od sebe dostat, co nejdál, pořád si není jistý. Jak se napije, ještě takovým způsobem je hrozně těžké to ustát. Je vůbec rád, že se od něj dokázal odtrhnout včas...kdyby to neudělal...
"musíš ...no tak..." Prosí ho pohledem a ustupuje v závislosti na tom, jak se k němu blíží. Zajede si zoufale dlaní do vlasů a rozhlíží se, jakoby hledal možnost, jak ho bezpečně dostat do hotelu a nemusel u toho být. Vážně má strach...když si vzpomene jak chutná jeho krev...stejně podmanivá jako jeho vůně, pořád ho vábí k sobě, pořád ho volá,aby si vzal ještě kousek.
"Neopustil bych si, kdyby se Ti něco stalo mou vinou...nikdy bych se přes to nepřenesl, nevím, co jsem si myslel... je to příliš velké riziko..." Řekne mu naprosto vážně, jakoby nic z jeho slov neslyšel. Je slabý, cítil na sobě svou slabost, když ho ochutnal...nedokáže to, nevěří si. Vzhlédne k němu až ve chvíli, kdy si dupne, kouká na něj překvapeně.
"Dobře zůstaneme tady...ale nechoď blíž...zatím.." Varuje ho a v očích je jasně vidět, že nežertuje a jeho typický klid je ten tam.
Kai
Musí hodně rozdýchávat ten naprosto zoufalý výraz v jeho přenádherné tváři. Proč ho prostě nemůže přitáhnout k sobě, ukonejšit a říct mu, že je všechno v pořádku?
"Věřím tomu, že bys mi neublížil. Vždyť jsi to neudělal. Máš plnou pusu mojí krve!" Už mu to tu oznamuje, jako by věděl tak deset let, že je upír a že jich je plno.... třeba není, ale zní to tak. Nakonec se rozhlédne a trochu ztiší hlas. Nepotřebují přitahovat vůbec žádnou pozornost. A už je to tady. Neví, co si myslel... už to celé přehodnocuje. A kdo je ten Shou, že vedle něj mohl tak dlouho žít? Proč to on dokázal a Kai by nemohl? Pak zvedne dlaně na znamení, že zůstává na místě. Jenom klesne v kolenou do podřepu a odspodu sleduje jeho vykolejený výraz.
"Trvalo ti přesně dva dny říct mi tajemství, které by tě mohlo zlikvidovat. Takže jsi mi to řekl proto, abys mě vzápětí odehnal a riskoval, že si někde otevřu pusu, víc než bych měl?" Snaží se to přebrat racionálně. Ne nadarmo byl vynikající student, šprt říkali... okolí ho vždycky považovalo za inteligentního jedince a on tohle hodlá ukecat tak, aby ho přesvědčil.
Hyde
" Málem jsem to udělala Kaii.." Broukne zoufalým hlasem, když mu hledí s mírně staženým obočím do tváře. Ani neví, jak málo chybělo k tomu, aby už tu nestál...jenom malí kousíček a neovládl by se. Zabil by ho a kvůli čemu? Jen proto, že dostal možnost.
"Chyběl jen kousek a já Tě..." Hlas se mu zlomí, když klesne do trávy na kolena a na paty. Neví, kde nechal své racionální uvažování, svou rozvahu, když se mu to rozhodl ukázat. Ne proto, že by mohl prozradit světu kým je. Kdyby byl zlý mohl by mu říct, že by mu to stejně nikdo neuvěřil. Měli by Kaie za blázna, stejně jako ho měl v první chvíli on sám. Hledí před sebe do země, neví přesně, co mu chce říct. Měl by být šťastný, že neutekl, že tady s ním chce zůstat. Místo toho je dokonale rozhozený předchozími událostmi. Pomalu zvedne pohled k němu, ale výraz v jeho tváři je pořád stejný.
"První jsem Ti to chtěl říct, aby jsi viděl, kdo skutečně jsem....monstrum, které ničí lidské životy, aby zahnalo svou žízeň a které se nedokáže odhodlat skoncovat s tím vším, nedokázal bych Tě od sebe odehnat, nechci......pak jsem možní i zadoufal, že by to nějakým způsobem jít mohlo...sobecky Tě připravit o běžné radosti ze života, které si zasloužíš prožívat...že by jsi mě mohl milovat i přes to, kým jsem...bylo to hloupé.."
Kai
Pozoruje ho s naprosto nevěřícným výrazem v očích.
"Nechceš tohle všechno nechat laskavě na mě?" Rozhodí rukama, které má předloktími opřené o svá kolena a pak uhne pohledem do strany a zase na něj.
"Bože nemůžu tě vidět takhle. Jak tam zoufale klečíš." Řekne mu, vstane a znovu k němu vykročí. Měl by se bát o svůj život, ale nedokáže v něm vidět nic víc, než Keie, který se k němu dva dny choval jako nikdo na světě. Nemyslí si, že by to teď přece mělo být jiné.
"Vždyť jsme spolu spali v jedné posteli, to šlo?" Pořád na něj doráží.
"Když to bylo tak hloupé, proč držíš ten list papíru pořád v ruce? Proč tedy nejdeš za tím, kdo to evidentně chápe mnohem líp!" Teď už se začíná zlobit. Jestli za ním opravdu půjde, asi omdlí na místě. Zastaví se na polovinu vzdálenosti, než byl před tím a zapálí si druhou cigaretu.
" Přiměl jsi mě milovat tě. Tak mi řekni, že to nebyla pravda." Podívá se mu upřeně do očí a krčí u toho nešťastně čelo.
Hyde
Překvapeně k němu vzhlédne, když mu řekne, aby to nechal na něm. Ano, to měl původně v plánu, jenže počítal úplně s jinou variantou toho, jak by to molo dopadnout. Mnohem správnější variantou, teď si to uvědomuje. Jenže někde hodně hluboko je hrozně rád, že to říká, že tom může z jeho rtů slyšet.
" Jenomže tam nebyla krev..,já...pořád ji cítím, pořád někde uvnitř chci ještě ..." Pokusí se mu vysvětlit své niterní pocity, snaží se ho varovat, ale jak se zdá úplně zbytečně. Nemyslel si, že bude tak odhodlaný. Dlouze natáhne vzduch do plic, když ho v podstatě pošle za Shoem. Ano, bylo by to logické, jsou stejní; nehrozilo by žádné riziko, bylo by to tak jednoduché řešení. V očích se mu znovu blýskne bolest, když ho vyzve, aby mu řekl, že to nebyla pravda. Mlčí, jen na něj kouká se stejným výrazem, aniž by se pohnul. Prohlíží si výraz v jeho tváři a teď má přesně možnost, nechat ho odejít, teď přesně by měl udělat to, co je správné. Stejně jako tehdy, stejně jako když měl nechat Shoa zemřít. Pokud mu řekne, že to pravda nebyla už ho nikdy neuvidí, už nikdy se neprobudí po jeho boku a upadne do stejné temnoty, jak tomu bylo, než ho uviděl poprvé. Pomalu vstane a koukne se mu do tváře, když zavře oči a promluví.
"Byl to jen hra...je mi líto zašlo to až příliš daleko..." +Budeš v bezpečí...na tom jediném záleží+ Vyjde z jeho rtů a snaží se ovládnout svůj hlas, po dlouhé době někomu lže, ale musí to udělat. Otočí se k němu zády, aby neviděl bolest v očích, když to říká a silně stisknuté čelisti k sobě, prozradil by se tím. Musí ho nechat jít, je to tak správné.
(Konec první části)
Být Kaiem, vytáhnu na něj bič, upír neupír... (anebo v tomhle případě by ho mohl sešlehat první haluzí, kterou najde na zemi nebo urve ze stromu).
No, každopádně, koukám, že Kei a Ruki by si v jisté věci rozuměli... a jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet, jestli i Kai bude neoblomný jako Reita, jestli Kei povolí, jakou roli v tom ještě sehraje Sho a tak dále...
No, každopádně, koukám, že Kei a Ruki by si v jisté věci rozuměli... a jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet, jestli i Kai bude neoblomný jako Reita, jestli Kei povolí, jakou roli v tom ještě sehraje Sho a tak dále...
[1]: Neeee, jenom ho nemlátit chudáka mojeho!! XD On za to v podstatě nemůže!! *je odhodlaná bránit ho zuby nehty* XD
Ale...prozradím, že tohle není jediný dramatický bod v jejich příběhu!
Ale...prozradím, že tohle není jediný dramatický bod v jejich příběhu!
[1]:Já jsem si myslela, že mám jeho přijetí faktu, že je Kei upír, docela zmáklé, ale jak jsi to napsala, tak jsem o tom včera přemýšlela a došlo mi, že hey ty máš pravdu Oo on se nad tím fakt moc nepozastavil XD Já jak jsem vnímala tu jeho bezbřehou zamilovanost, tak jsem ani nikam nenapsala, že o tom alespoň přemýšlí, i když jsem si myslela, že ano. Prostě moje podvědomí to vědělo, ale čtenář těžko XD Vidíš? Jsi dobrý beta čtenář, poukáže mi na věci, které je třeba zlepšovat a to je moc dobře ❤ Za to děkuju, protože to je pro mě konstruktivní.
[2]: Třeba by se mu to od Kaie líbilo :DD
Ah, další odchody?! Bojim, bojim!
Ah, další odchody?! Bojim, bojim!
[3]: Tohleto dobře znám :D Člověk má určitou představu, má to v hlavě vymyšlené, srovnané, v podstatě si v mysli odehrává takový "film", a je hrozně těžké se od toho odpoutat a vidět to zvenku, z pohledu čtenáře, který vůbec nic neví :D Navíc do té povídky nejde nacpat vše, co si člověk vymyslí, a z toho si ještě kus musí dopředstavit čtenář sám... Když nad tím tak přemýšlím, je to hotová alchymie :DD
Žádné komentáře:
Okomentovat