Pokračování z klubu pouze s Kaiem a Hydem.
(Hydův byt)
Kai
Nemůže uvěřit jejich štěstí, ať už kluci odcházejí proto, aby se k nim zachovali mile nebo proto, že se chtějí sami rozpárovat po svém. Víc přemýšlet, už nad tím nezvládá, protože Hyde jejich polibek okamžitě prohloubí a zrychlí a on cítí jeho dlaň putující po svém hrdle. Sám zabloudí dlaněmi na látku jeho košile, zaplete do ní prsty a veřejný prostor nebo ne, začne se pokládat na záda, zatímco ho táhne zvolna nad sebe. Tohle zachází hrozně daleko a na místě, kde to není ani trochu vhodné, ale v životě nezažil takové jiskření a takový chemický koktejl jako s ním a to si ještě pořád plně neuvědomuje, kdo on k sakru je ve smyslu mezinárodní celebrity. Nepřestává ho opatrně ale intenzivně líbat, vlasy se mu rozhodí po sametové sedačce pod ním, na sobě cítí teplo jeho těla a hořce lituje, že nejsou někde v soukromí. Zítra je den volna... měl by mu to nabídnout? K nim na hotel je to ale blbost a pozvat se nemůže.... proboha, jak přežije noc bez něj?Hyde
Cítí dotek v blízkosti svého hrudníku, vnímá moc dobře, jak se látka košile napíná v závislosti na sevření jeho prstů a donutí ho tak více vydechnout do jeho rtů. Nikdy nebyl tolik v pokušení vymazat veškeré okolní dění jako právě teď. Nechá se pomalu vtáhnout nad jeho tělo, něžně odhrne vlasy blíže k jeho krku, aby se na tom místě mohl opřít dlaní o měkké polstrování ale ani na vteřinu neopustí jeho rty. Volnou dlaní mezitím putuje pomalu přes jeho krk na hrudník, kde mírně změní směr a začne mapovat linii jeho těla zastavíc se na štíhlém boku, který velmi jemně stiskne. Už to v jaké poloze teď jsou, by vystačilo na obrovský titulek, kterým se tak striktně vyhýbá, jenže si nedokáže pomoct, ale podvědomě ví, že by měl být obezřetnější. Stejně však neodolá na chvíli opustit jeho rty a vydat se na průzkum kůže na jeho krku. Hraje si s ohněm a pokud byť jen o milimetr přešlápne, nezachrání ho nic. Jemně olíbává každý milimetr, dráždíc svou temnou část na maximum, přesto ji stále drží zavřenou v kleci. Týrá sám sebe, když přejede krátce a velmi opatrně po kůži v blízkosti tepny ale nakonec jen velmi jemně pulzující místo políbí a koukne do půvabné tváře. Prohlíží si ji dlouho, mapuje prsty, které doteď spočívali na boku každý jemný detail, každou linii.
"Kai-chan...co kdybychom společně posnídali..?" Zeptá se jej, tohle bude rozhodně zkouška ohněm, ovšem jak dlouho mu bude schopný tajit kým je? Ne sobecky si chce užít každou chvíli, dokud o něj nepřijde definitivně, i kdyby to měl být týden, měsíc nebo rok, bude rád za každý další den.
Kai
Celé jeho tělo se rozechvěje, když se Hydova malá dlaň dostane až na jeho bok. Kdyby býval věděl, co si myslí Ruki, odsouhlasil by mu to. Po klucích se díval, flirtoval, hrál si, ale k sexu nikdy nedošel. Vůbec neví, co si počne až na to dojde, ale... no a co? Mohl by se tomu znovu hlasitě rozesmát. Pootočí tvář stranou, když mu dělá místo na svém krku, rozechvěle vydechuje skrz pootevřené rty, jednu svou dlaň má položenou na jeho rameni, tu druhou na jeho boku a je schopný ho jen naléhavě svírat, zatímco s ním Hyde cvičí jako s dobře trénovaným mazlíčkem. Nakonec se potkají pohledem, hledí si vzájemně do očí snad celé eóny věků a Hyde vysloví tu magickou větu, kterou chce slyšet už od té chvíle, co od něj dostal růže. Posnídali.... ráno.... celou noc sami...
"Moc rád." Hlesne jenom a pousměje se, když před ním klopí oči s lehkým uzarděním. Nakonec se oba vrátí do vertikální polohy, on nacvaká rychlou smsku Aoimu a sáhne po svých věcech, aby společně s ním opustil klub. Dost brzo. U baru se potká s klukama, oba dva krátce obejme a líbne a všeříkajícím pohledem v očích jim ještě v otočce zamává. Rukiho výraz mluví za všechno, je dokonale zaskočený tím, že s ním odchází druhý večer, co se znají, ale naštvaně nevypadá. I kdyby...
Hyde
Jemné chvění jeho těla, každý výdech z jeho rtů. Mohl by na něj koukat hodiny, celou věčnost, která mu byla dána a stejně by neměl dost. Vnímá každým milimetrem teplo jeho dlaní na svém těle a chce víc...chce ho celého a ne jen na jednu chvíli, na jednu noc. Vždycky mu záleženo na tom co bude, jak v budoucnu podobné věci vyřešit, ale teď nad tím nedokáže přemýšlet ani nechce. Visí pohledem na jeho rtech, oči upřené do tváře, skoro to vypadá, že ani nemrká. Pak padnou ty dvě slova, která donutí jeho koutky spokojeně vystoupat vzhůru. Neměl by souhlasit ale...je velmi rád, že to řekl. Přejede palcem, po zčervenalých tvářích, jenž ho nutí zálibně si jej prohlížet ještě chvíli. Teprve potom se pomalu narovná, najde jeho dlaně, aby mu pomohl do sedu a taktně s pohledem upřeným stranou jej nechá napsat zprávu. Dokonce zůstane i opodál, když se loučí s Rukim a Reitou. Vůbec mu neušel pohled blonďáka, který mu jasně dává najevo, že mu nevěří nic z jeho upřímnosti. Mírně pootevře rty nad jeho pohledem, jen krátce skoro neznatelně, jakoby mu něco chtěl říct. Nakonec je ale jen na prázdno zavře a natáhne ruku směrem k blížícímu se Kaiovi, aby jej mohl bez váhání vzít kolem pasu a zamířit s ním směrem k východu, kde mu podrží dveře a ještě se krátce otočí, cítíc na sobě Reitův pohled. Oplatí mu ho naposledy, než sklopí trochu posmutněle tvář k zemi a pak už následuje Kaie ven, kde odchytí taxi a nechá je odvézt před vysokou budovu. Je jiná, starší než všechny ostatní kolem, nemá typicky moderní velká okna, což je pro něj vyhovující. Vystoupí jako první, otevírajíc mu dveře auta a s rukou kolem ramen jej doprovodí k výtahu, míříc až do posledního patra. Jeho apartmán je skromně zařízený, není v něm příliš věcí a všechno je umístěno v otevřeném prostoru. Jediná dvě okna kryjí těžké závěsy, přes které nepronikne nic. Odloží svůj kabát přes pohovku, když se zastaví uprostřed místnosti a kouká na něj zaujatě v jemném světle lustru se stínidly. Beze slova k němu natáhne ruku, nechávajíc jí viset ve vzduchu, aby k němu přišel blíž.Kai
Byl opravdu hodně zvědavý, kde Kei žije. Jestli je to dům nebo byt, jestli jich má víc v různých městech nebo tráví volný čas právě v tomhle, ale všechno mu to přišlo příliš osobní i přes fakt, že se právě chystá udělat věc úplně nejosobnější. Jedou až nahoru, takže tam určitě bude krásný výhled na celé město. Nakonec vejde a už u dveří ho praští do nosu typická Keiova vůně, které je tenhle byt úplně plný. Trochu zvědavě se rozhlíží po zařízení i odložených věcech, protože to všechno mu napovídá, kdo přesně tenhle člověk je, jaký je, jaké má zájmy... Ty závěsy ho trochu překvapí, vzhledem k tomu jak lehce byt působí, ale přikládá to spíš vkusu, něž čemukoliv jinému. I on si u dveří zuje boty a sundá sako, které pověsí vedle jeho kabátu a pak ho provází očima do obýváku. To gesto, které Kei vzápětí udělá je něco, z čeho by mohl omdlít rovnou na místě. Neskutečně mu to tam sluší, nejde to ani popsat jakou auru má právě kolem sebe a ta nastavená dlaň je jako pozvánka do ráje. I kdyby někdy chtěl dělat drahoty, teď by mu dal všechno a není to poprvé, co si tohle myslí. Je to nebezpečné chování, jenže teď nějak nedokáže racionálně uvažovat jak by dospělý muž měl. Vykročí pomalu k němu, koutky pořád zvednuté nahoru s těmi typickými dolíčky ve tvářích a v očích má záři i rozpaky najednou. Položí svojí dlaň do té jeho a zkrátí vzdálenost mezi nimi na minimum. Teď přesně je patrný jejich výškový rozdíl, ale pořád mu to nepřipadá nepatřičné. Protože tam kde Kei nevyrostl, tam to dohání vším ostatním. Kolem panuje dokonalé ticho, je slyšet jenom jeho rozechvělý dech a asi má snahu něco mu říct, jenže mu dochází všechna slova.Hyde
Stojí tam ještě chvíli, Kai si mezitím pověsil kabát a kouká na něj. Všechno jsou to okamžiky, které by nedokázal zachytit nikdo. Každý detail, byť pro něj postrádající odstíny barev, je velmi podmanivý. Ovšem záře v očích je patrná a nutí ho k mírnému úsměvu, stejně jako jeho rozpaky. Tiché našlapování je pro něj velmi slyšitelné, nemusel by jej ani vidět i jeho podmanivá vůně k němu promlouvá svým vlastním hlasem, celé jeho tělo je nalezeno na Kaiovu notu. Nikdy by si nedokázal představit, že by něco mohlo být až tak....ne na to neexistuje to správné slovo, on ho ve svém slovníku hledá jen velmi těžko. S citelným zabrněním ucítí dotek jeho dlaně v té své, kterou velmi jemně sevře a palce pohladí její hřbet, než ji pustí, jen však na okamžik přeruší jejich kontakt, aby mohl položit svou dlaň na jeho zápěstí a mířit s ní pomalu nahoru, asi v půli cesty vytáhne i druhou ruku z kapsy a začne na opační straně v té samé pouti. Nespěchá, není kam spěchat, i kdyby vedle sebou celou noc měli jen ležet, dokonale si to užije a nebude litovat ani jediné sekundy. V okamžiku, kdy jsou jeho dlaně na ramenou a vystoupají až ke tváři, udělá k němu ten poslední, osudový krok, aniž by pohledem opustil jeho krásné oči.
"I slunce by Ti mohlo závidět, jak teď záříš Kai-chan.." Broukne téměř neslyšně zblízka do jeho rtů. Přirovnává ho ke slunci, které dlouho v podstatě neviděl, ale pokud by si ho měl pořádně přestavit bylo by stejně okouzlující jako jeho pohled. Teprve potom se zlehka dotkne rtů v nejprve jen velmi něžném polibku, který postupně prohloubí. Dlaně mezitím pomalu zamíří zpátky k jeho bokům za které si jej k sobě jemně přitiskne s krátkým vydechnutím při prvním doteku jejich těl.
Kai
Cítí jeho dlaně, jak postupně stoupají po jeho vlastních pažích, zároveň s tím se nadechuje a zadržuje dech a je neskutečně šťastný, že jsou spolu konečně sami. Dokonce u něho... Pak silně vydechne, když se Keiovi dlaně zastaví na jeho tvářích, sám má teď ty svoje na jeho předloktích, a složí mu ten kompliment.
"I slunce potřebuje svojí druhou polovinu a tou bývá měsíc." Řekne mu tiše a je to v podstatě vyznání. Připadá si trochu jako s hlavou v gilotině, protože Kei by skutečně o nic hlubšího stát nemusel a navíc by ho mohl odradit tím, jak rychle do toho spadl, jenže tohle nejde udržet uvnitř. Pak se jejich rty opět dotknou a jeho prsty kolem Keiových předloktí se sevřou silněji. Začíná s ním cloumat naléhavá potřeba, ale nikoliv po sexu, ale po vzájemné blízkosti. Už dokonale rozumí všem těm zamilovaným filmům a knížkám, kde hlavní hrdinové nejsou schopní ani dojít do práce, protože jsou dvě vteřiny bez své lásky. Tohle je obrovský problém. Natiskne naléhavě tělo proti jeho a sám přesune dlaně s jemným pohlazením kolem jeho krku. Už chce prostě vědět, co má pod tím oblečením, takže ruce zase pomalu nechá klesat po jeho těle až najde látku zasunutou do jeho kalhot a začne ji opatrně vytahovat a hrnout nahoru s tím neskutečným pocitem, že se dotýká jeho nahé kůže. Ztrácí se v polibcích, ztrácí hlavu i sebe. Nakonec se mu podaří stáhnout mu svršek přes hlavu a vytvořit mu na hlavě to dokonalé plavovlasé vrabčí hnízdo, které tam stejně povětšinu času má. Nechápe jak může mít oči laně, ale je to tak. Prostě se z něj zblázní na místě. Není daleko padnout na kolena se rty na jeho nártech a rozbrečet se jenom z jeho existence.
Hyde
Měsíc....líp to vlastně říct nemohl. Dlouze vydechne nad jeho prohlášením a v očích, která si schovávají všechny city pouze pro něj se objeví jemný stín smutku. Měl by mu říct, že Měsíc nikdy nebude se Sluncem společně, možná jen na krátký okamžik, kdy se potkají na obloze. Jenže ani jeden nemůže existovat, když je druhý na blízku. Bolestná pravda, která nakonec dolehne i na ně, ale ne dnes....Dnes jim bude přáno být společně v náruči noci a raději nepřemýšlí nad tím, co bude ráno. Je ještě daleko, příliš daleko, aby nad tím chtěl víc přemýšlet. Mohl by se zavřít na věčnosti jen v tomto okamžiku. Ví, že po této noc by mohl klidně vidět poprvé ve své nové podstatě východ slunce a shořet s pocitem, že už šťastnější být nemůže, mohl by shořet a vědět, že víc už v životě, v nekonečné spleti sítí času, by dostat nemohl. Ano, pokud je to možné u tvora jako je on, řekl by, že se zamiloval, je dokonale pohlcen každým Kaiovým pohybem, stačí jen drobný záchvěv mimiky a nedokáže z něj spustil pohled. Krátce se odtáhne, aby mu dovolil přetáhnou svršek přes hlavu, ne nestydí se, ale přesto všechno se jen velmi mírně pousměje, když se jeho prsty pomalu ale velmi obratně rozběhnout po knoflících jeho košile. Oči sklopí zaujatě k tomuto pohybu, když odhaluje pomalu jeho bledou kůži. Krátce se skloní, když několik míst políbí, hebká kůže mu svým žárem odpovídá vlastní řečí a on jí s radostí naslouchá. Jakmile uvolní i poslední knoflík mírně se narovná, aby mohl zajet pod látku na ramenou a pomalu ji stáhnout z jeho paží, nechávajíc ji klesnout k zemi, tiché zašustění při doteku na podlaze mu zní v uších ještě chvíli. Znovu se přitiskne na jeho rty, tentokrát mnohem naléhavěji, nehodlá vyřknout žádná slova, každé z nich by bylo jen nevítaným narušitelem atmosféry. Proplete prsty s těmi jeho a jemný tlakem začne jeho kroky pozpátku směrovat k velké, nízké posteli v temnějším rohu pokoje povlečené do černé barvy s bílými polštáři. Téměř neznatelným tlakem na ramena jej donutí se posadit a sám klesne na kolena dosedajíc na paty. Několik dlouhých okamžiků si jej prohlíží se skousnutým spodním rtem, než si položí dlaně na jeho lýtka a začne jimi stoupat nahoru až k zapínání jeho kalhot.Kai
Okouzleně a trochu nejistě si prohlíží jeho odhalené tělo, zatímco Kei sám rozepíná knoflíčky jeho košile. Je přesně takový, jakého si ho představoval. V duchu poděkuje Rietovu nátlaku na to, aby spolu cvičili a chodili běhat, když je posléze zbaven košile, i když ani zdaleka nemá takovou postavu jako on. Je taky hodně hubený, ale nikdy mu to nijak zvlášť nepřekáželo. Keiovy rty se ho dotknou na hrudi, na místech, kde ještě nebyly a on musí na okamžik zvednout oči nad jeho hlavu a rychle zamrkat, aby udržel rovnováhu z toho, jak moc má popletenou hlavu. Pak bradu zase mírně skloní, aby se jejich rty mohly setkat, ochotně sevře jeho dlaně a nechá se vést pozpátku, se zavřenýma očima, do míst, kde je určitě postel, jen on si jí kvůli němu zatím vůbec nevšiml. Pak se zase pustí a Kei ho přiměje, aby se posadil a sám klesne na paty před ním. Pořád ho provází očima, ani na chvíli není ochotný podívat se jinam. Ten okamžik je skoro nekonečný, ale i tak je moc krátký. Měl by začít trochu panikařit, za chvíli přijde ta chvíle, kdy vůbec nebude vědět jakou roli zaujmout nebo co dělat, ale zároveň jako by vnitřně věděl, že Kei mu žádné takové pocity nedovolí a ani na chvíli nedopustí, aby se mu situace vymkla z rukou. Cítí se s ním velmi bezpečně. A když se Keiovy ruce vydají na cestu po jeho nohou, zaplaví jeho tělo další brnění a mrazení běhající po páteři nahoru a dolů. Musí se znovu prudce nadechnout a na okamžik zaklonit hlavu a jemně sebou cukne, když se Keiovy prsty dotknou jeho poklopce. Už teď hrozí, že motýlí dotek způsobí jeho okamžitou smrt a to mu ještě nedovolil na sebe sáhnout pořádně. Kolik takových slastných pocitů může ještě jeden člověk unést?Hyde
Jen jeden jediný pohyb, jen letmé pohnutí prstů a knoflík jeho kalhot povolí stejně omámeně, jako když Kai zakloní hlavu. Využije toho letmého momentu, krátce se zvedne na kolena a věnuje jeho dokonalé šiji několik málo polibků, mezitím co téměř neslyšně povolí zip v jeho poklopci. Kai se jím nechává velmi ochotně vést, tuhle roli přijme radostí, je to jen maličkost, kterou by pro něj mohl udělat. Dlaně se mezitím dopracují až k odhalené hrudi a pomalu jej začne pokládat na postel za ním do měkkých pokrývej, na jejichž barvě se doslova rozzáří. Odstíny šedé společně s bílou mu tančí před očima, kdyby měl tolik času, klidně by jej zkusil nakreslit, ale stejně pochybuje, že by cokoliv dokázalo zachytit kouzlo okamžiku, ani fotoaparát by nevystihl všechnu krásu, kterou vidí. Pomalu se přesune nad jeho tělo, pravou dlaní se opírajíc vedle jeho hlavy, se všemi ohledy na rozprostřené prameny jeho vlasů a znovu se nechá bez váhání přivábit rty už s o něco slyšitejnějším vydechnutím, jak jeho vzrušení s každou vteřinou narůstá. Hýčká jeho rty, hraje si s nimi, aby prozatím odvedl pozornost od prstů mířících až k okraji kalhot pod kterým zmizí jen zlehka, aby pod něj mohly vzápětí zaplout úplně. Chce ho víc a víc, má pocit, že pokud to neudělají teď, rozpadne se na kousíčky a rozplyne se jako pára.Kai
Cítí jeho tělo, jak se otírá z vnitřní strany jeho stehen, když se Kei zvedne na kolena a polaská jeho hrdlo. V tu chvíli povolí svírání látky v místech jeho klína, jsou rozepnuté. Vlastně by moc chtěl udělat to samé s těmi jeho. Vtáhne spodní ret mezi zuby a chvíli ho tak nechá, když se položí do jeho postele s jeho dokonalou vůní všude kolem sebe. V pokrývkách je ještě intenzivnější. Je z něj trochu nervózní, najde konečky prstů látku kolem sebe a chvíli za ni tahá, ale jakmile se Kei ocitne nad ním a políbí ho, pustí látku a protáhne dlaně pod jeho pažemi, aby mohl obejmout celé jeho tělo. Klid a ticho v tomhle apartmánu neruší vůbec nic, jako by tady nikde nebyli žádní sousedé. Žádní další lidé... Noc pro něj nikdy nebyla krásnější, než teď. To Keiovo vydechnutí plné touhy v něm cosi rozpoutá, takže mu začne polibky vracet mnohem odvážněji a v podstatě u toho zapomene na jeho dlaň mířící cílevědomě dolů, do jeho vlastních kalhot. Až do okamžiku, kdy se dotkne jeho rozpáleného klína, okamžitě musí přerušit polibek, mírně se pod ním prohnout, zaklonit hlavu a slastně zavzdychat. Pak oči otevře, najde jimi ty jeho a podívá se do nich se vší naléhavostí téhle chvíle. Pousměje se a jemným přikývnutím mu dává najevo, že mohou pokračovat, že je všechno v pořádku a že ho opravdu moc chce.Hyde
Koutkem oka zahlédne jeho prsty svírající látku. Koutek rtů mu samovolně vystoupá vzhůru, každý jeho pohyb je pro něj velmi zapamatovatelný, i kdyby to byla jediná noc, nevypustil by ji z hlavy ani za desítky let a byl by si schopný vzpomenout a přesně popsat každý detail, každé napnutí svalů, každý pohyb víček. Když mu začne polibky intenzivněji oplácet, neubrání se pokušení uvěznit jeho spodní ret mezi zuby, jen na chvíli a velmi opatrně, aby mu neublížil. To prohnutí je pro něj dalším impulsem k tomu, aby pokračoval, že je všechno tak, jak má být. Dlaní se párkrát pohne v těsném prostoru pod kalhotami, než z něj postupně začne látku stahovat, dokud se nemusí přesunout sám, aby mohl svlékání dokončit.
" Jsi nádherný..." Ozve se z jeho rtů tiše, téměř bez jejich pohnutí, když si prohlíží celé jeho tělo v jemném světle, které na něm tvoří nádhernou hru, obraz něčeho neskutečného. Pomalu se skloní rty k jeho stehnu, které zasype svými polibky, škádlí jej jemně zuby, míříc za jasným cílem. Pomalu se přesune zpátky mezi jeho nohy olíbávajíc vnitřní stranu stehen, než věnuje první polibek i jeho chloubě. Chce, aby pro něj dnešní noc byla nezapomenutelnou, stejně jako se stala pro něj. Pravou dlaň pomalu přesune pod ohyb jeho kolene a začne jej velmi opatrně zvedat vzhůru, to samé pak provede i levou, nutíc jej nenásilně jemně se posunout na posteli vzhůru, dostávajíc tak prostor k místům, kterým se hodlá věnovat o něco později. Ještě chvíli laská jeho chloubu svými rty, než se začne přesouvat o něco níže a polaská jazykem vchod do jeho těla.
Kai
Pouští ho jen neochotně, i když ví, že je to proto, aby si za chvíli mohli být mnohem blíž. Kalhoty brzy opouští jeho pokožku stejně jako jeho spodní prádlo a okolní vzduch se dotkne každého kousku jeho odhaleného těla. Teď se doopravdy červená, jednu dlaň má přiloženou u obličeje, tu druhou volně položenou vedle sebe a při tom komplimentu se omámeně usměje.
"Chci být... pro tebe..." Hlesne jenom a pak opět zadrží dech v plicích, když se Keiova nádherná tvář začne sklánět k jeho stehnu. Prudce, krátce vydechne, když ho jeho rty zapálí na kůži a v momentě, kdy se přesunou rovnou do těch míst, posune volnou dlaň směrem k němu, lehce ho pohladí po rameni a pak s ještě větší opatrností zamíří do jeho jemných vlasů. Žádné prudké pohyby ani svírání, všechno je stále něžné. Kei ho dostává do správné polohy nepřemýšlení, už si jen dokonale užívá všechnu jeho pozornost, každý nepatrný pohyb směrem níž k jeho klínu, každý dotek, vzdychá stále rychleji, hlasitěji... Nechá si koleno zvednout výš, asi by to za chvíli podvědomě udělal sám a pak ho poslechne, aby se nadzvedl na loktech a poposunul se výš. Při tom se mu naskytne nevšední pohled na něj mezi vlastními stehny a není schopný od něho odtrhnout zrak. Takovou krásu by snad měli zakázat. Jeho to bude stát život. Už nikdy nebude nic takové jako před jejich setkáním. Podklesne až když se Kei vrátí ke své činnosti. Nemůže uvěřit, že v těch dokonalých rtech s tím neskutečným úsměvem je právě teď on sám. Pro boha! Zabrní ho v konečcích prstů jen z té myšlenky a musí se do dlaně u tváře kousnout, aby potlačil nutkání vyvrcholit už nyní.
Hyde
Musí nad jeho slovy jemně přivřít oči. Kolikrát v životě toužil něco podobného slyšet, nikdy to nebylo takové jako teď. Mohl by žít stovky let, ale tento okamžik by byl naprosto jedinečným. Hraje si s jeho tělem, pomalu skoro až mučivě, užívá si každý svůj i jeho pohyb pod doteky, nad kterými nemusí vůbec přemýšlet. Bez váhání upřednostňuje jeho potěšení a sám si užívá hlasitější vzdechy, jež vnímá mnohem lépe, intenzivněji. Dráždí jej, hraje si s ním, pomalu do něj proniká prsty s pohledem upřeným do jeho tváře, kde hodlá zachytit jakýkoliv náznak nespokojenosti či bolesti, rozhodnut kdykoliv přestat. Neodpustil si, kdyby mu jakkoliv ublížil na to je pro něj příliš vzácný, žádný drahokam by pro něj nemohl mít větší kouzlo. Sám už je dokonale vzrušený, stačil by mu jen pohled na něj a mohl by skončit dřív, než by vůbec začali, stojí ho to veškeré ovládání, aby dokázal udržet své pocity pod kontrolou. Pomalu opustí blízkost jeho klína jako šelma mířící nad jeho tělo s chtíčem vepsaným v očích, už nedokáže dál odolávat volání jeho těla, už to nevydrží ani chviličku. Nevynechá ani jedinou příležitost, aby se jej rty mohl dotknout, než začne hýčkat jeho krk, pohrávat si s lalůčkem a velmi pomalu, co nejopatrněji do něj pronikat. Už s prvními milimetry musí stisknout víčka k sobě a krátce nabere vzduch do plic o něco hlasitěji, tohle už je i na něj příliš dokonale slastný prožitek, umocněný vášní, která byla držena pod pokličkou už od chvíle, kdy jej uviděl. S každým dalším kousíčkem, kdy se ocitá uvnitř jeho těla je ten pocit mnohem intenzivnější, nutí jeho svaly se slastným pocitem mírně roztřást, jak kdyby ten pocit zažíval úplně poprvé.
"Kaii.." Broukne jeho jméno téměř neslyšně, rty se jen mírně pohnou při jeho vyslovení, ale jeho hlas sebou nese znatelnou stopu vzrušení, které prostupuje celým jeho tělem a vážně má pocit, že k jeho shoření ani slunce potřebovat nebude. Zrychlený tep Kaiova srdce jen umocňuje tento pocit, ale nesmí se mu poddat ani na vteřinu, pořád se podvědomě ovládá, aby nepustil řetěz zvířete uvnitř sebe. Stačil by jen nepatrný posun za hranice svého vědomí a skončilo by to katastrofou.
Kai
Už poměrně nešťastně krčí čelo, když v sobě ucítí jeho prsty, protože nutit sám sebe, aby se to nestalo teď, než doopravdy začnou, to je forma slastného mučení. Nic ho nebolí, ani na okamžik. Každý Keiův pohyb je opatrnost sama a při tom hořící vášeň. Tam do těch míst nikdy nikoho nepustil, je to pro něj všechno úplně nové, ale s tím se mu před tím nesvěřil. Je překvapený, zaskočeným tím, co všechno je jeho tělo schopné vnímat, co s dívkami nezažil. A je to lepší. Možná je to tou bytostí, která je tu teď s ním, zcela určitě ano, ale ta bytost právě odhaluje části těla, o kterých ani netušil, že existují. Vůbec si neuvědomuje, jak moc se pod ním kroutí slastí, jak moc hlasitý je nebo není. Kei se začne přesouvat nahoru k němu, on po něm okamžitě natáhne ruce a chce do jeho obětí. Je v něm úplně ztracený. Ten tlak proti slabinám je něco, co se mu snaží nalhat, že tam se to rozhodně nevejde, jenže to není pravda. Je jím dokonale uvolněný, bolí to, ale tak nějak hezky a vzdechy, které ze sebe dostává nejsou ani trochu bolestné, jsou naprosto slastné. Vnímá jeho melodický, klidný hlas i chvění jeho rukou, ví, že to pro něj musí být úplně stejné, že to zažívají společně a že je to pravé. Prsty zajíždí do jeho vlasů, pořád je přesouvá na šíji, na ramena, na lopatky, tiskne ho, hladí ho a následuje jeho pohyb. Je to pro něj kouzelné a podmanivé, zvláštně elegantní, neuspěchané... vzdechy, opouštějící Keiova ústa, to je něco, co už ustát nedokáže.
Nikdy nikoho neslyšel takhle vzdychat, takovým způsobem, takovým tónem. Ta vlna uspokojivé slasti ho dostane nepřipraveného, dokáže si jen jeho tvář přitisknout na svůj hrudník a propnout se, až to bolí. Milostné křeče otřásají celým jeho bytím a hrozí, že už to snad nikdy nerozchodí. Jestli si doteď myslel, že ví, co je milování, právě zjistil, že to všechno byly jen náhražky, které nebyly zlé, ale... tohle mu tajili dvacet osm let!!! Že je lidské tělo schopné něčeho podobného, to mu nikdy nikdo neprozradil. Je úplně zpocený, neskutečně unavený, ale taky neuvěřitelně šťastný, prostě zamilovaný. Stává se na něm závislým, budou to neskutečná muka, kdyby se mělo něco stát a on by mu řekl, že pokračovat už nemohou.
Hyde
Cítil nepatrný tlak jeho těla, které se jemně bránilo jeho průniku, o to obezřetnější byl. Musí se nutit nepřivírat znovu víčka, aby zachytil byť jen nepatný náznak toho, že něco není v pořádku, ale ten se neobjeví. Všechno je dokonalé, dokonalejší by to být nemohlo. Tiskne se na jeho rozehřáté tělo, je jako had, který přebírá teplo těla pod sebou a nechává se jím dokonale pohltit. Každý dotek ho hřeje na kůži, vnímá je intenzivně a posouvá jej na hranici slastné příčetnosti. Jen pár pohybů uvnitř jeho nitra, přemáhá své vyvrcholení každou myšlenkou, které je vůbec schopný. Jakmile ucítí dotek ve svých vlasech spokojeně se do jeho dlaně mírně opře s tichým zavrněním podbarveným vášní spalující každou buňku těla. Je sobecky přesvědčený, že nikdo nikdy po dlouhá staletí nezažil stejný pocit, jaký právě teď prožívají společně. Pocítí napnutí těla před sebou a nechá se ovládnout stejnou vlnou, stejným prožitkem, kdy jeho vzrušení dosáhne maxima a on vyvrcholí ve stejném okamžiku do jeho nitra s velmi hlasitým zasténáním, nedokázal ho ovládnout a ani nechtěl. Opírajíc si tvář o hrudník hlasitě oddechuje a snaží se nedolehnout na něj plnou váhou, i přes to, že svaly odmítají poslušnost a třesou se pod náporem příjemných pocitů uvolnění. Jestli byl jen jediný okamžik odměnou za věčné prokletí, které mu kdysi bylo způsobeno přijme ji s radostí a už nikdy nezalituje, jediné na čem skutečné záleží je každá další vteřina v jeho blízkosti. Pomalu zvedne hlavu a postupně se polibky probojuje, až k jeho rtům které jemně olíbne od koutku k druhému, než velmi něžným gestem odhrne pramen vlasů z jeho tváře.
"Mýlil jsem se...tenhle pohled je teprve neskutečný" Broukne do ticha panujícího kolem nich a nedokáže od něj odtrhnout oči. Pomalu s pohlazením po tváři se přesune vedle něj a nabídne mu svou náruč, jistě bude unavený. On sám nejspíše spát nebude, probudil by ho ten samý sen jako vždycky, možná jen na chvíli nechá víčka klesnout, možná se v jeho přítomnosti změní úplně vše i vzpomínky. Klidně počká až se přesune k němu, přikryje je, objímajíc jej víc, než něžně, hladíc jej po tváři a vlasech konečky prstů broukajíc si melodii nové písně, která mu přišla na mysl a zahání všechny pocity, že by se jeho blízkosti měl bránit. Je si jistý, že Kai jej dokáže osvobodit, možná by ho dokázal milovat, i když se dozví kým se stal...možná nastal konečně čas, aby byl šťastný i on...možná.
" Klidně spi Watashinojinsei no taiyō, budu hlídat Tvůj spánek, dokud o to budeš stát..." Broukne měkce, když s pozvednutým koutkem nechá svá víčka poklesnout jen na pár desítek minut, než se s prudkým otevřením očí přece jen probudí. Zase hořel ale tentokrát to nebyla vzpomínka, ale sen, kde hořel on sám pod pohledem očí s opovržením v nich. Kaiových očí, které momentálně pokojně odpočívají pod víčky, jeho hlava jej příjemně tíží na hrudníku, jeho svědomí a podvědomí ho však tíží mnohem více. Pomalu se zpoza něj dostane, než mu objedná snídani až do bytu, je ještě pár hodin do rozbřesku, naštěstí ví, kam zavolat. Dopřeje si krátkou sprchu, z koupelny už vyjde ve volných, látkových černých kalhotách, držíc na úzkých bocích.Teprve potom se usadí do křesla naproti posteli s papírem a tužkou v ruce a kouká na spícího Kaie, skoro bez mrknutí. Vypadá klidně, překrásně. Napíše si pár částí textu, který mu přišel na mysl, ještě než usnul a nakonec se přece jen vrátí k němu do postele a znovu se na chvíli poddá spánku, ani si neuvědomí, že za chvíli se do těžkých závěsů opřou první sluneční paprsky.
(Konec první části)
Tak tohle bylo teda něco :33 Fakt že jo :33 Krásná a dlouhá 18+ scéna :33 Ti dva spolu byli prostě dokonalí :33 Ráda bych napsala nějaký dlouhý a smysluplný komentář, ale obávám se, že po tomhle nějakou chvíli nerozjedu mozek :D Aww :33 Jeden by se z nich rozpustil :33
Teď se ale začínám bát, co jim hodláte provést/ co jste jim už provedly, vzhledem k tomu, že je tu spousta dalších dílů... Něco mi říká, že jen tak v klidu v jejich dokonalém opojení je nenecháte...
No, budu doufat, že to pro ně nakonec dopadne dobře, ať už se stane cokoli :D
Teď se ale začínám bát, co jim hodláte provést/ co jste jim už provedly, vzhledem k tomu, že je tu spousta dalších dílů... Něco mi říká, že jen tak v klidu v jejich dokonalém opojení je nenecháte...
No, budu doufat, že to pro ně nakonec dopadne dobře, ať už se stane cokoli :D
[1]: Aaaaw děkujeme <3 Nám ani nepřišlo, jak je to dlouhé, dokud se to nedávalo na blog.XD Je pravda, že jsem se u toho dobře rozpouštěly obě dvě. Tohle je prostě romantika až za hrob.
<3 Nooo....asi se nebudeme tvářit jako víly kmotřičky protože bez nějakého toho dramatu by to nebylo ono. Končím nebo nakonec něco prokecnu a to by mě Tenshi asi odstřelila. Takže díky moc za koment, snad se budou líbit i další ;)
<3 Nooo....asi se nebudeme tvářit jako víly kmotřičky protože bez nějakého toho dramatu by to nebylo ono. Končím nebo nakonec něco prokecnu a to by mě Tenshi asi odstřelila. Takže díky moc za koment, snad se budou líbit i další ;)
Jin | 10. července 2019 v 9:25 |
Ja ich Milujem ♥♥♥♥♥♥♥♥ a aj váš, že ste toto napísali, lebo to je tak krásne! Súhlasím s Bara-chan! Teraz sa sama cítim ako v opojení, keď to je tak neuveriteľne zmyselné, vzrušujúce, intenzívne a zároveň citlivé a plné nehy, až sa mi tlačia na jazyk desiatky slov, ktorými by som rada vystihla, ako na mňa jednotlivé časti a pasáže zapôsobili, ale ostávam bez nich, len tan zážitok vo mne doznieva, pretože to bol skutočný zážitok ♥ hlavne je úžasné sledovať tie dva uhly pohľadu, toto ma fascinuje, ako sú sebou úplne pohltení a keby len vedeli, čo krásne si o sebe navzájom myslia, čo jeden druhému spôsobujú, ale práve tými pohľadmi verím, že to cítia, pretože toto je tak nádherné! A tá zraniteľnosť oboch a tá túžba :o Nech som aj romantik alebo rojko, ale tu je tak mocne zachytená tá chémia medzi nimi, až mám sama z nich zimomriavky a hlavne silné momenty ako Kei natiahol ku Kaivi ruku a ako ju ten prijal a ako Kai cítil také silné opojenie, až chcel pred Keiom pokľaknúť a uctievať ho a jednoducho vám sa to podarilo opísať s takou výstižnosťou a tak ľahko, že to nič nerušilo, žiadne nepatričné nadbytočné opisy, až sa to tak kĺzalo pri čítaní pod očami a spôsobovalo slasť, ako sa Kei kĺzal v Kaiovi (:devil:) dokonalé! Joj, ale aj ja sa teraz bojím, čo bude, lebo ja som sa do nich zamilovala a budem trpieeť, ak nebudú spolu alebo budú nešťastní nieee
[3]: Napsali jsme už hodně těchto scén, ale musím říct, že tato v nás také zůstává velmi vyjímečná i po těch stozích dalších, které už následovaly. Nevím proč, ale jejich první milování bylo velmi procítěné, romantické a něžné. Ani nechci vědět, jak těžké muselo pro Keie být dýchat Kaiovu vůni, když se mu tep rozbouřil a neublížit mu, ale dokázal to. A Kaiovo přirovnání ke slunci a měsíci je skutečně velmi osudové, což si sám zatím neuvědomuje. Vystihuješ přesně ty okamžiky, které mám sama v hlavě nejvíc, když si na ně dva vzpomenu <3 Jsem opravdu šťastná, že se nám to takhle podařilo podat a děkuji :)
Žádné komentáře:
Okomentovat