Hyde x Ruki - A co Sunny man! - Část 1.

(Hydův byt)

Hyde (Kei)

Týden, celý prokletý týden se musel dívat, jak se Ruki trápí. Nikdy sii nepředstavil, že něco překoná strach, který pocítil po Gakkově nehodě ale je to tady. Snaží se tvářit naprosto klidně, aby nepřinášel ještě víc nervozity, naštěstí mu to celkem jde. Uvnitř něj však probíhá neskutečný boj, když si připustí tu nejhorší možnou variantu. Hlavně se snaží rozluštit, jestli by tato varianta byla záchranou pro Rukiho nebo sobeckým počinem pro něj samotného. On totiž o něj přijít nechce. Snažil se mu celý týden naplánovat nějaký program, aby alespoň trochu rozptýlil jeho myšlenky, ale většinou se to nesetkalo s úspěchem, což ho trápilo ještě víc. Snažil se chovat úplně normálně jako vždycky a popichovat jej. Dělal všechno proto, aby se cítil, co nejvíce v klidu. +Pokud se to potvrdí, jiná možnost není, pokud má zůstat na živu…bude si myslet, že jsem zešílel. Tohle přece není život..+ Vede svůj vnitřní souboj, když kouká z křesla na spícího Rukiho. Usnul nad ránem po dlouhé noci, jelikož dnes se mají stavit v nemocnici pro výsledky a zjistit jaký je verdikt. Nebudí jej, jen s mírným úsměvem sleduje, jak poklidně odpočívá. Koron k jeho překvapení přijde za ním a tiše zakňučí. Shlédne na něj ocelovým pohledem a skloní se, aby ho pohladil.

"Já vím…ale záleží na něm." Broukne s dlouhým nádechem a odejde chystat kafe. Jak předpokládal, Ruki si dal jen to a k tomu cigaretu, než se oba dva vypravili směrem k autu, které je odvezlo do nemocnice. Sedí v čekárně, drží ho konejšivě za ruku, když se dveře otevřou. Stočí k němu pohled a mírně se velmi něžně usměje.

"Mám jít s Tebou Ruki-chan?" Zeptá se narovinu, protože je možné, že ho sebou nebude chtít a on je rozhodnutý splnit jakékoliv přání.

Ruki

Byl to hrozně zvláštní týden. Připadal si, jako by ho prožil pod hladinou vody a všechno slyšel a viděl skrz její clonu. Jako by seděl v trochu jiném světě, než ostatní. Byl zamlklejší, než obvykle, taky mnohem pokornější. Vzal si volno a uvažoval, jestli by neměl navštívit rodiče, ale neudělal to. Přišlo mu to jako pokrytectví, ukázat se tam teď, když mu něco bylo. Kai s Uruhou bojovali s manažery a Nanou, zatímco všechen volný čas trávili spolu, on ho zase trávil s Hydem. S Aoim se očividně něco dělo, ale zarytě odmítal cokoliv komukoliv říct a jak byl před tím pořád u Kaze, teď byl pořád ve studiu a hrál, až se báli, že se mu něco stane. Třeba mu z toho napětí popraskají šlachy na rukou. Reita se snažil vybojovat svůj čas u Gackta, ale marně. Gackt stále odmítal kohokoliv vidět a s jeho nohama to údajně moc lepší nebylo, i když už si jinak vedl moc dobře. Nebýt toho chození, asi by ho poslali brzy domů nebo alespoň na normální oddělení. Hyde se snažil dělat jako by nic, ale volno si vzal taky a nenechal Rukiho pomalu ani samotného utřít vlastní zadek, když šel na záchod. Jeho starostlivost rostla v něco monumentálního, ale nebránil mu. Vlastně se o něj takhle nikdy nikdo nestaral, ani doma ne a bylo to zvláštním způsobem příjemné. Spíš se divil tomu, jak po jednom televizním šprýmu získal neskutečně obětavého manžela, který jako by tou svatbou propadl nějaké lásce na přání a dýchal už kolik měsíců jenom pro něj. Problém byl, že čím víc se takhle Hyde choval, tím růžovější brýle nosil Ruki a to se mu růžová fakt hnusila. A když spolu sedí v čekárně u lékaře, nepokrytě tiskne stehno k jeho stehnu a drží se ho křečovitě za ruku. Všechno už je veřejně v éteru, drbe to celá země i showbyznys a jemu je to všechno úplně jedno. Sestra ho vyzve aby šel dál, on po ní vrhne trochu vyplašené oči, ale pak je stočí na Hyda a přikývne. Je jeho manžel, měl by to vědět, ať je to, co je to. A navíc... sakra klepou se mu nohy. Vejdou a oba se posadí, zatímco poslouchají celý ortel. Je to docela vážné. Jde o rakovinu, která sedí na hlasivkách. Ideální řešení je odstranit je, dokud se nemoc nešíří, pokud už se tak nestalo... další slova už Ruki nevnímá. Když bude mít štěstí, přijde jenom o hlas. Kde se to vzalo a proč do teď nic necítil, nikdo neví... Na krku jsou mízní uzliny a všechno by to mohlo jít do háje hodně rychle, kdyby byly zasaženy, takže pane Takarai? Kdy si je necháte odstranit??? Neuvědomuje si, že zírá před sebe a neodpovídá....

Hyde (Kei)

Vnímá moc dobře, jak křečovitě mu svírá dlaň a o to víc se mu svírá hrdlo.Bože, tak neskutečná bezmoc, která o zaplavuje, se mu vrývá hluboko do mysli a nedovoluje mu myslet na nic jiného. Pořád v hlavě ta samá otázka, ten samý fakt, že mu může pomoct, i když sám by to pomocí příliš nenazýval. Jenže, co je pro něj prokletím, může být pro Rukiho vysvobozením. Znovu se mírně usměje, když mu kývne hlavou a chce jej uvnitř. To je to nejmenší, co by pro něj mohl udělat. Za těch pár dní, se mu tolik vryl pod kůži a hlavně do srdce. Poslední týden to bylo doslova týrání. Moc by si přál, aby tu byl zpátky ten jedinečný Ruki, který uměl být panovačný, vášnivý a občas i trochu přidrzlý. Vážil si jeho momentální pokory ale….Nebyl to on. Pomalu po jeho boku vejde do ordinace a usadí se vedle něj, aniž by pustil jeho dlaň, svírá ji velmi jemně a konejšivě. Hledí upřeně na doktora a jeho ortel je jasný. Stiskne čelisti k sobě a je opravdu naštvaný, i když to jde vidět spíše na očích. Začíná opravdu nenávidět celou tuhle realitu. Krátce těkne pohledem na Rukiho, který momentálně i po jasné otázce mlčí a v tu chvíli se rozhodne. Musí mu dát minimálně na výběr, ostatně je to jeho život a pokud si přeje žít, musí mu dát tu možnost. Je to jeho volba, nemá právo rozhodovat za něj. Pohlédne pomalu na doktora a zatváří se odhodlaně, klidně a sebejistě.

" Myslím, že rozhodnutí pana Takaraie počká jeden den…" Odpoví nakonec za něj a podívá se na svého manžela.

"Pojď Ruki, pojedeme domů, něco pro Tebe mám." Broukne velmi měkce a přiloží hřbet jeho dlaně ke svým rtům a nepatrným pousmáním. Kývnutím hlavou poděkuje doktorovi a začne se zvedat. Doktor se nadechne, že by mu opáčil, jak moc špatné je otálet, ale jen ho utne zvednutou dlaní.

"Rizika známe." Řekne nekompromisně vede Rukiho ze dveří ordinace.

"Musím ti něco ukázat1; nepočká to ani chviličku. Máš právo se rozhodnout Ruki-chan." Víc ale neprozradí, nasednou do auta a vydají se směrem k domovu.

Ruki

Hyde nakonec promluví za něj a on na něj trochu zmateně otočí tvář. Kdyby tu nebyl, asi by ho odvezli rovnou na psychiatrii. Lékař jim sdělí, že to samozřejmě chápe a rozloučí se s nimi se všemi úklonami.

"Dobře." Vydechne Ruki trochu dutě a ať je to, co je to, nedokáže se na překvapení začít těšit. Ví, že Hyde dělá, co může, ale on momentálně převrací v hlavě život nadějného zpěváka, který přijde o hlas. O možnost mluvit, natož zpívat... neměl by mít tak černé myšlenky jako že by radši nebyl vůbec, vždyť jsou na tom lidi mnohem hůř, ale on to teď nedokáže vidět. Potřebuje si projít svou depresí, chtít umřít a pomalu se s tím smířit. Celou cestu v autě je ticho, dokonce ani nebrečí. Slíbil klukům, že jim zavolá, ale zatím toho není schopný.

"Říká se, že tohle je karma. Myslím, že to mám za všechny svoje pitomý kecy a za to, jak jsem se choval k rodičům." Řekne po chvíli.

"Začal jsem bilancovat, můžeš mě prosím tě rovnou utratit?" Řekne mu, aniž by k němu otočil tvář a dál už radši nemluví, dokud nejsou doma. Hned za dveřmi si povzdechne a uvědomí si, že to tady skutečně začal vnímat jako svoje útočiště. Že se mu tady podivně ulevilo. Klekne si na zem uprostřed obýváku, když mu do náručí vběhne Koron a vítá se s ním. Za chvíli začne být urýpaný a cynický... chudák Hyde.

"Promiň... takovou partii sis nezasloužil..." Začne a jeho hlas zní naprosto vážně.

"Kdybych to býval věděl, nikdy bych tě do ničeho podobného nenamočil. Myslím... myslím, že bych se měl vrátit k sobě domů..." Řekne mu po chvíli.

"Nemusíš si se mnou vyžrat to nejhorší. Můžeme vyřešit i tu svatbu." Dodá a drbe psa. Hyde si ho nebral proto, aby si s ním prošel nějakým jeho šíleným stavem a možná se něj stal vdovec. Asi nejkrásnější v zemi...

Hyde (Kei)

Snaží se na něj příliš nekoukat celou cestu autem, ale vždycky se mu tam nakonec oči stočí a začíná být čím dál víc přesvědčený, že to pro Rukiho bude mnohem snazší rozhodování, než pro něj. Otevře rty, že by mu něco řekl, ale stejně je nakonec zase na prázdno zavře. Dokud mu to neukáže, nemá pro něj zvláštní slova útěchy, protože si dokáže představit, jaké to pro něj musí být, jen to, že by přišel o hlas o zbytku ani nemluvě. Překvapeně na něj pohlédne, když zmíní to o karmě a zavrtí nesouhlasně hlavou.

"Ne Ruki-chanto, není karma ale podobné osudy si vybírají jen ty nejlepší…bohužel…ještě ovšem není všem dnům konec." Broukne klidným hlasem a zopakuje své gesto z ordinace, když mu políbí hřbet dlaně.

" A ani utrácet Tě nehodlám." Houkne svým hlasem, tentokrát rezolutně, protože takové slova, se mu od něj vůbec nelíbí. Kráčí vedle něj, když vystoupí auta a vejde v závěsu za ním do bytu, kde postaví na kávu. Poslední dobou si tu chuť celkem oblíbil, i když si ji nedokáže vychutnat, tak jak by chtěl. Co ho ovšem dopálí, jsou Rukiho slova o tom, že by se měl vrátit domů. Otočí se k němu čelem a stáhne obočí k sobě, když se na jeho tváři objeví výraz, který tam snad nikdy nebyl.

"Na to zapomeň a hodně rychle…" Opáčí mu naprosto vážně a bez přemýšlení, když se rozejde jeho směrem, popadne ho za předloktí a donutí vstát, hledíc mu upřeně do očí.

"Řekl jsem, že se o Tebe postarám a taky to udělám…nikdo mi v tom nezabrání ani ty sám rozumíš." V jeho očích se objeví zvláštní stín, když se bestie napne své řetězy a snaží se dostat na povrch. Přitáhne si jej k sobě, blíž, jakmile se dostatečně uklidní pod jeho pohledem a pohladí ho po tváři.

"Je na čase, aby se dozvěděl všechny své možnosti Drahý." Skloní se pro krátký polibek a odstoupí od něj, když se vydá ke kuchyni, kde vytáhne ze zásuvky nůž, otočíc se čelem k němu.

"Nemusíš přijít o hlas, nemusíš zemřít…ještě dlouho ne.…ale…měl by sis pořádně rozmyslet, jestli to není příliš vysoká cena za bytí, které ti můžu dát." Dokončí, ve tváři naprosto vážný výraz a vydá se směrem k němu, když ho velmi rychle popadne za zápěstí a rozřízne mu kůži na předloktí, než stačí cokoliv, kousne se do rtu a jazykem potřísněním vlastní krví celou ránu přejede, teprve pak se s tichým zavrčením narovná a v ústech se mu zalesknou viditelné špičáky. Rána na Rukiho ruce se začne pomalu zatahovat, skoro jako by ji neviditelná síla zašívala okraje k sobě.

" Můžu ti dát dlouhý život…bez strachu o hlas…ale všechno má své stinné stránky."

Ruki

Koron mu chtě nechtě musí seskočit z klína, když se k němu Hyde vydá a najednou vypadá docela nebezpečně. Nestačí ani pípnout, když je vytažen do stoje a podívá se mu zaskočeně do očí. Jak to udělal? Nikdo mu v tom nezabrání? Ani Ruki ne? Polyká nějakou jadrnou odpověď o svobodě a o tom, že sám rozhodne, co s ním Hyde bude a nebude děla, zatímco hledí přímo do jeho očí, ale nějaký šestý smysl mu říká, že teď by měl vážně držet jazyk za zuby. Je z něj najednou nervózní a Koron se rozštěká, ale při tom polibku nechá víčka klesnout a podvolí se mu. Kruci, neměl by se sebou takhle nechat cvičit! Následuje Hyda pohledem, když jde do kuchyně a kupodivu mu nepřijde divné, že tu na něj mává nožem, i když ho vařit nikdy neviděl. Jen poslouchá, co mu říká a začíná to znít trochu jako pozvánka na sektové shromáždění. Hyde se s tím nožem blíží k němu, ale jasně se tu ukazuje důvěra, jakou k němu chová, protože se nepohne ani když už stojí až u něj. Až do okamžiku, kdy ho Hyde řízně.

"Co?!" Vypískne, když se mu prudce vysmekne a v očích se mu po staru zablýská.

"Ještě jednou a přísahám, že tě s tím píchnu!" Křikne na něj, když si podmračeně mne zápěstí, ze kterého teče krev na jeho loket a vsakuje se do oblečení. Jenže Hyde ho znovu pevně chytí do železného stisku a tu ránu olízne nebo, co to před chvílí dělal. Najednou se chová jako naprostý šílenec a on se mu pokusí vysmeknout, ale je mu to na nic. A pak musí několikrát zamrkat, protože má pocit, že vidí jeho zuby, které... to tam bylo vždycky? Vůbec si kvůli tomu nevšimne, co se stalo s jeho ránou na ruce.

"Dej tu věc z mého dosahu! Nemyslel jsem to s tím utrácením zas tak doslovně!" Namíří na něj prst, když od něj krok ukročí dozadu a tváří se už zase bojovně. Pořád má všechnu svou sílu a destruktivní energii, když ho někdo vytočí a jeho manželovi se to právě daří.

"Podívej se, jak jsi mi zaflákal košili!" Utrhne se na něj.

"A přestaň mluvit takhle divně nebo si začnu myslet, že patříš k nějakýmu divnýmu hnutí a to bych fakt nevydejchal!" Padne další obvinění, když si stiskne dlaní bolavou ruku a tváří se dotčeně. Moment... bolavou ruku? Zmateně se na ni podívá a nemůže tu krvácející ránu najít. Už se zbláznil! Tak rychle? Lávu vystřídá laň, když se na něj zmateně podívá.

Hyde (Kei)

Chuť Rukiho krve je dokonalá. Tak příjemná směsice emocí, jiných, než může ochutnat u svých obětí. Tak je po většinu času strach, ale tohle…příjemně kořeněná chuť k tomu by ji přirovnal, kdyby měl zavzpomínat, jaké to bylo. Stojí ho to hodně přemáhání, aby upozadil bestii tlačící se na povrch. Štěkající Koron mu v tom příliš nepomáhá, tak k němu stočí svůj pohled a velmi tiše na něj zavrčí, odhalíc tak své špičáky. Pes se stáhne a zaleze kamsi do rohu, nechce ho děsit, ale teď se opravdu musí soustředit, aby neprovedl něco dřív, než se k tomu třeba Ruki rozhodne. Nůž po chvíli už klidně odloží stranou na stůl, snažíc se nevnímat zbytky krve které na něm ulpěly.

"To klidně můžeš Ruki-chan…a ne jednou…obávám se ale, že to nebude mít ten efekt, jaký si představuješ" Opáčí mu klidným hlasem, když k němu pomalu stočí tvář a vidí jeho měnící se rozpoložení. Nad poznámkou o košili se jen pobaveně uchechtne, tomu prostě nemohl odolat.

"Nepatřím k žádnému hnutí ani k podobným nesmyslům." Pokračuje pomalu dál, když vidí jeho strach v očích a prozatím zůstane na místě, nechce ho děsit víc, než je nutné.

"Nejím lidské jídlo, tedy můžu ale neuživím se jím, na slunci jsi mě taky neviděl, že ne?" Promlouvá se svým typickým klidem.

"Vypadám už padesát let pořád stejně; nejspíš si ze začátku budeš myslet, že jsem se zbláznil…" vede si dál svůj monolog, když mu to nedá a zvedne nůž před své oči, skoro až zálibně si jej prohlížejíc.

"To je ten druhý důvod, proč jsem ti tvrdil, že si Tě nemůžu vzít…měl jsem strach, že ti ublížím…ale teď…" Odmlčí se na chvíli, kdy si skousne spodní ret a během vteřiny je na druhém konci pokoje u kuchyně a umyje krev z nože, jenž ho tak neskutečně dráždí.

"Teď už možná chápu důvod, proč jsme se měli potkat." Dokončí pomalu a teprve v tuhle chvíli se otočí jeho směrem a velmi pomalu k němu vykročí.

"Můžu ti dát pomyslnou nesmrtelnost…ale má to spoustu háčků, být upírem je pro mě prokletím, vnímám to tak. Ovšem pro Tebe může být vysvobozením. Já na výběr neměl, před Tebou ta volba je Ruki"

(konec první části)