Hromadné - Nechci bez Tebe být! - Část 2.

(byt Aoiho)

Reita, Uruha, Kaz

Uru jen visí pohledem na Kaiovi a čeká na reakci. Ani si nevšimne, že Rei zbledl a snaží se přilákat Rukiho pozornost. Jediné, na čem teď záleží je jeho odpověď, protože může všechno změnit. Přece jen je to vážný krok a on nad ním přemýšlel celý den, jenže ono v podstatě nebylo nad čím přemýšlet. Jistě, naštve spoustu lidí kolem sebe ale na ničem mu z toho nezáleží, hlavně, že budou moci být spolu. O dítě se postará, v tom rozhodně nevidí problém, vlastně se těší na to, že bude táta, ale ne za takových podmínek. Stejně pochybuje, že by jako rodina, kdy mohli fungovat, takhle to bude lepší, je o tom přesvědčený. Oči mu zasvítí přesně ve chvíli, kdy Kai kývne hlavou. Najednou se pro něj stane svět mnohem barevnější, těžký kámen mu spadne ze srdce a on se opravdu upřímně šťastně usměje. Rukiho slova nevnímá, jen znovu položí dlaň na tvář Kaie a jemně po ní přejede palcem. Rty naznačí -miluju tě- , když mu do zorného pole padne Aoi, jak se natahuje po papíru a zbledne taky. Stáhne obočí k sobě, když už má jeho plnou pozornost a těká pohledem z jednoho na druhého. Takový výraz u nich snad ještě neviděl a varovné zvony v hlavě mu bijí na poplach.

"Co se děje..?" Domáhá se odpovědi, ale jak se zdá nikdo mu ji dát nechce. Za to Rei vystřelí ze židle, až ji převrhne, když uvidí jak Ruki udělá několik vrávoravých kroků a zachytí ho kolem pasu, kdyby se náhodou hodlal odporoučet k zemi.

" Ruki, slyšíš mě? " Zkusí pomalu měkce a rozhodně ho nemá v plnu v nejbližší době pouštět.

"To bude dobrý…určitě…" Prohodí hned, snažíc se ho uklidnit a kouká mu do tváře, jakoby se snažil odhadnout, jak moc při smyslech je. Sám má co dělat, tohle přece není možné, že se jim všechno sype takovým způsobem pod rukama.

"Zavoláme Hyda…určitě ti řekne, že to nemusí být zlé." Pokračuje dál a těkne pohledem na Aoie, jakoby to mol zařídit, sám si neví rady, ale ví, že mu chce pomoct, stejně jako on pomohl jemu.

Během toho, co se odehrává drama v bytě Aoie, sedí Kaz na gauči ve svém sklepě společně s dalšími pěti kluky a blbnou, ostatně jako vždycky. Samozřejmě si všichni všiml podezřelého pořádku a pořád do něj rýpou. Polovinu dopoledne jim to úspěšně vrací a nenechá se rozhodit, jenže už mu hlodá červík v hlavě, protože se dozvěděl spoustu zajímavých věcí. Jeden z nich o Aoiovi slyšel spoustu věcí a ty nemůže dostat. +Tole nedám, na to nemám buňky přece…ale …co ale…?+ Vede svůj vlastní rozhovor v hlavě a u toho trhá papír na kousky a tvoří z něj neúhlednou hromádku. Po rýpnutí, počkej až tě navleče do chomoutu a nepustí na krok, párkrát zamrká, prudce vstane z pohovky a jde se zavřít k žábám do kutlochu.

"On mě tu zavře..určitě…to nejde přece." Baví se s plyšákem, když ho vezme sebou nahází Aoiovi věci do tašky, tohle přece nemůže dovolit. Uvnitř se něco sevře, on to prostě nedokáže! Když má hotovo, vydupe ven z ložnice, dojde před dům, kde už čeká jeho řidič, vrazí mu tašku, ve které je papírek, vlastně spíš kousek bílého místa z časopisu o kytarách, kde je napsané jen -nejde to- a zapluje zase zátky do domu, odkud vykope celou návštěvu a zavře se do sklepa, kde jen sedí a kouká před sebe.

"Tsech žádný takový.."+Bylo ti s ním dobře…stejně by tě měl za chvíli dost…neměl..ale ano měl!! Jsi idiot Kazi.+ Zavrtí hlavou nad sebou samým a radši si otevře flašku s jasným úmyslem, vyhrát nad ní a nad jejími kolegyněmi na stole souboj.

Ruki, Aoi, Kai

Ani Kai Rukimu neodpoví, protože je ještě pořád zhypnotizovaný Uruhovým pohledem a jeho rty, které právě vyslovují ta dvě slůvka. Stojí ho to hodně, aby nevystřelil ze židle a neskočil mu kolem krku, ale jak by to jednou udělal, pravděpodobně by pokračoval až za hranice přístupnosti tady před klukama. Jenže pak už se i Uruhova pozornost přesune na papíry, které četl Ruki a zrazu se začnou dít šílené věci. Sáhne po papírech, které mu podává Aoi a společně si je s Uruhou přečtou. Když zvedne oči od řádků, už je u Rukiho Reita. Kai na ně hledí šokovaně a vyděšeně a jen na prázdno otevírá pusu a vrtí hlavou. Najednou je jedno, co bude se skupinou, jediné, co chce je, aby tohle nebylo zhoubné i za cenu, že Ruki přijde o hlas, i když jejich zpěvák to dozajista uvidí úplně jinak. Přitiskne si dlaň na ústa, když se rozechvěje a do očí se mu začnou tlačit slzy. Ruki si vůbec neuvědomuje, jak bojuje s rovnováhou. Vnímá jen šílené pískání uvnitř vlastní hlavy a obsah řádků, které jistojistě nejsou realita, ale nějaký zvrácený sen. Hlasivky? To je to samé jako mozek! Pro něj rozhodně. S hodně divným a nepřítomným výrazem otočí obličej za Reitovým, který už ho zamyká ve svém náručí. Chytí se ho za předloktí a musí se i s ním posadit doprostřed podlahy.

"To je v pohodě, jsem v pohodě. Mě nic není, měl bys jet za Gacktem...." Poplácá ho po ruce, ale oči má jako po oslnění dálkovými světly uprostřed noci. Je zdravý, nikdy mu nic nebylo. +Jen trochu unavenější a pořád na kyslíku po kdejakém vystoupení, zatímco kluci ne... - bylo vydýcháno - ne nebylo...- zavoláme Hyda - on přece všechno vyřeší.... jako v nemocnici...+ Znovu se zahihňá, ale pak si on dá dlaň před ústa, když se na Reitu konečně podívá přítomně. Do očí se mu hrnou slzy a přikývne. Ano, chce Hyda. Chce ho hned. Aoi stojí vedle Uruhy a Kaie jako opařený a není schopný pohybu, dokud opět někdo nezazvoní. Nikoho nečekají, může to být domácí? Na druhé zazvonění se konečně pohne a dojde otevřít. Kazova řidiče pozná hned, ale když mu předává s tichou omluvou tašku, jen mu věnuje zaskočeně nechápavý úsměv. Kaz s ním není, ani po něm nechce, aby přijel. A když ucha odtáhne od sebe, aby se podíval dovnitř a spatří svoje věci...opravdu mu v nastalé situaci nedochází, na co se to vlastně dívá a proč. Tohle je to poslední, co dokáže jeho mozek ještě přijmout. Proč mu to posílá? Vrátí se do kuchyně, sáhne po telefonu a vytočí jeho číslo. Opravdu by mu dneska pomohlo, kdyby nebyl sám a mohl mu všechno říct. Je dokonale zmatený a vyvedený z míry. Telefon zvoní a nikdo na druhé straně to nebere.

Reita, Uruha, Hyde, Kaz

Uru má ve tváři stejně šokovaný výraz jako Kai. Když se na něj podívá a uvidí lesknoucí se oči, prostě ho popadne na krátkou chvíli za bok a přitáhne k sobě, jakoby je všechny tímhle gestem mohl zachránit. Nečeká na nic a zamíří rovnou ke stolu, popadne Rukiho telefon a se staženým obočím hledá číslo Hyda. Najde ho celkem hned a rovnou mu zavolá. Je to krátký hovor, i když si kvůli němu poodejde stranou.

"Hai…je to.." Nadiktuje mu adresu a podle tónu Hydova hlasu je jasné, že teď už rozhodně v klidu není, ale slíbil, že tu bude hned. Rei mezitím nepouští Rukiho a hledí mu starostlivě do očí, když se na něj otočí a ještě ho posílá pryč. Zavrtí odmítavě hlavou a přitáhne si ho blíž k tělu.

"Teď rozhodně nikam nejdu,jasné." Zamručí rozhodně a popostrčí ho, aby se usadili společně na pohovku. Těkne pohledem ke dveřím, když se ozve zvonek a nechápavě kouká, co to je za chlapa. Jak se zdá Aoi ho zná a hned se odporoučí s telefonem pryč. Zamračí se na jeho záda, ale Reiova pozornost je prioritně u Rukiho a nikde jinde.

"No tak klid, za chvíli tu bude Hyde a bude dobře" Pokračuje dál ve svém konejšení, než vyhledá poledem Uruhu, který mu volal a ten mu jen přikývne.

Hyde se bavil celou dobu ve studiu tím, že škádlil Rukiho čivavu. Ne, že by neměl psy rád, ale oni na něj reagovali vždycky stejně. Takže na sebe víc jak polovinu času vrčeli navzájem, a když to oba dva přestalo bavit, on pracoval a pes se schoulil do bezpečné vzdálenosti v rohu místnosti.

" Máš štěstí, že nemám hlad." Neubrání se pobavené poznámce, jak se zdá, tenhle malý ďábel ho na chvíli rozptýlil od starostí o Gakka. Na sovu poznámku si vyslouží další zavrčení.

"No jo…jen klid nebo ti praskne cévka." Protočí na tím oči v sloup a zrovna se chystá sáhnout po papírech, když se mu rozezvoní telefon. Chvíli ho hledá v záplavě neuspořádaných věcí, než se k němu konečně dostane a hovor přijde.

" Ahoj…ehm." zarazí se, když slyší Uruhův hlas a prudce vstane, když mu oznámí, co se děje. V očích se mu objeví neskutečný strach, bolest a s otevřenými rty zírá před sebe.

"Za moment jsem tam." Řekne mu jen, když už kráčí ke dveřím po cestě sbírajíc nejnutnější věci. "Pojď …dělej." Houkne na čivavu a ta k jeho překvapení poslechne. Před studiem sedne do auta a pobízí řidiče, aby pro tentokrát kašlal na zákony. V hlavě mu probíhá spousta myšlenek a hlavně jedna, co bude dělat, když to špatné bude. +Mohl by jsi…+

"Tohle přece není život nebo ano?" Zeptá se sám sebe ale rozhodně myšlenka z hlavy nezmizí. +Zblázníš se bez něj+ Před Aoiovým domem se rozhlédne, jestli kolem nikdo není zapluješ domu a upíří rychlostí se dostane až ke dveřím, na které zabuší a netrpělivě čeká, až mu někdo otevře. Ve dveřích se objeví Uruha, kterého odstrčí stranou a zamíří rovnu k Rukimu, v patách je mu otravně štěkající čivava.

"Jedeme hned!" Zavelí nekompromisně a jen blázen by se mu stavěl momentálně do cesty. Hodlá ho dovézt do nemocnice a zjistit, jak na tom je.

"Vyřešíme to..jenom klid." Broukne ještě, když vezme jeho tvář do dlaní a koukne mu do očí se svým pověstným klidem, stojí ho to veškeré přemáhání, ale ví, že musí.

"Bude to v pořádku, postarám se o to ano…" Dodá ještě, než i s ním zamíří ke dveřím.

Kaz stále sedí na pohovce a jedna flaška už leží prázdná na zemi. S každým dalším lokem je čím dál víc v háji a jeho typicky šílený výraz nahrazuje zoufalý. Cítí se podivně prázdný, je to ještě horší, než po vyjasnění věcí mezi ním a Hydem. Možná proto, že opravdu zadoufal, že to fungovat může. Zase se lekl, stejně jako první společný večer v jeho ložnici. Do hlavy se mu tlačí jednotlivé momenty, které společně prožili a sem tam, se mu na tváři mihne smutný úsměv. Přemýšlí, jestli náhodou nejednal až příliš zbrkle a telefon zvonící na stole prostě ignoruje. Těká pohledem z jedné strany na druhou a sáhne po druhé flašce, už začíná mít celkem obstojně v hlavě. Trvá to asi další hodinu nebo dvě, pojem o čase opravdu nemá. Kdy se prostě svalí na pohovku a odpadne tak jak je, hlavně díky hladině alkoholu v krvi.

Ruki, Aoi, Kai

Reita ujistí Rukiho, že teď nikam nepůjde a on mu jednoduše omotá drobné ruce kolem krku a přitiskne se k němu do obětí. Tak jako předtím on konejšil Reitu v nemocnici, konejší teď Reita jeho a on je skutečně šťastný, že takového přítele má a že jsou tu kluci s ním. Nakonec se ale vytáhne na nohy a společně s ním se odejde posadit na pohovku, zatímco Uruha volá Hydovi. Kai stojí opodál, přes obličej má dlaň, hlavu skloněnou a není jisté, jestli pláče nad vším, co se děje nebo už je jen neskutečně vyčerpaný. Ruki ale ví, že jeden pro druhého dýchají, a že to bude jím. Sám se snaží nepropadat panice a sebrat se, aby tady před nimi nescénoval. Přece ještě nic neví. Je to jen papír a určitě by mu rovnou volali a zvali si ho na vyšetření, kdyby to bylo tak dramatické, jak si teď všichni myslí. Nebo ještě sami přesně nevědí? Aoi se nedovolá a položí telefon přesně v okamžiku, kdy dotelefonuje i Uruha. Posadí se z Rukiho druhé strany, položí mu dlaň na koleno a společně všichni čekají, až se objeví Hyde. Nikdo z nich nemluví, až do okamžiku, kdy se ozve zvonek a do bytu vběhne štěkající Koron, který skočí Rukimu rovnou na klín. Ruki ho hned chytí do dlaní a pomazlí se svým obličejem. Teď se mu miláček opravdu hodí jako útěcha. Vzápětí na to už jeho obličej bere do dlaní Hyde a on na něj upře najednou velké a důvěřivé oči. Je poznat, že má strach. Opravdový strach. Nechce se mu končit s kariérou. Na horší věci ani nemyslí. Přikývne a předá Korona Reitovi. "Pohlídej mi ho prosím."Hlesne a ruku v ruce s Hydem zamíří ven z bytu. Zapomněl si všechno, i ty papíry a telefon, tak moc je mimo. Kluci osamí. Nakonec se dohodnou, že Kai s Uruhou odjedou spolu a Aoi s Reitou zůstanou spolu u Aoiho. Pro dnešní noc. Bude pro všechny dost těžká a Aoi sám se rozhodne držet v sobě, co se pravděpodobně stalo. Podle těch věcí mu to už pomalu došlo. +Proč takhle... nestál jsem ti ani za to, abys mi to řekl do očí? Proč takhle, Kazi...+ Pomyslí si bolestně a je rád, že tu nezůstane úplně sám, takhle se má o koho starat.

(konec)